8 C 165/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Löffelmannovou ve věci Anonymizováno Anonymizováno zast.: Anonymizováno Anonymizováno proti Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zast.: Anonymizováno Anonymizováno o 17 896,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 17 896,50 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 18. 4. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaného částku 27 378 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že pro žalovaného vykonávala na základě smlouvy ze dne 6. 5. 2019 činnost , Anonymizováno, . Mezi žalobcem a žalovaným byla sjednána hodinová sazba za provedenou činnost , Anonymizováno, ve výši , částka, na hodinu. Veškerá poskytnutá činnost žalobce byla zapisovaná do interního systému žalovaného. Na základě shora uvedené smlouvy žalobce žalovanému vystavoval pravidelné měsíční faktury v rozsahu dle záznamu činnosti žalobce v interním systému žalovaného. Dne 18. 3. 2020 při ukončení spolupráce mezi žalobcem a žalovaným žalobce vystavil fakturu číslo , hodnota, znějící na částku 54 000 Kč splatnou dne 17. 4. 2020. Touto fakturou žalobce vyfakturoval poskytnutí služeb , Anonymizováno, za období od 1. 3. 2020 do 18. 3. 2020 v rozsahu 120 hodin po , částka, za jednu hodinu dle evidence v interním systému žalovaného. Žalovaný z této faktury žalobci zaplatil pouze dne 20. 4. 2020 částku ve výši 36 103,50 Kč a zbývá mu tak uhradit částku ve výši 17 896,50 Kč. Dopisem ze dne 24. 4. 2020 vyzvala tehdejší právní zástupkyně žalobce žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 17 896,50. Žalovaný si dopis nepřevzal a ten se vrátil zpět odesílateli. Žalobce má za to, že částečná úhrada faktury číslo , hodnota, ze dne 20. 4. 2020 ve výši 36 103,50 Kč má účinky uznání dluhu ze strany žalovaného.

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že účastníci dne 6. 5. 2019 uzavřeli smlouvu , Anonymizováno, , na jejímž základě žalobce pro žalovaného vykonával činnost , Anonymizováno, . Veškeré oprávněné pohledávky žalobce vzniklé z této smlouvy však žalovaná již v roce 2020 žalobci vyrovnala a uhradila, s tímto měla celou záležitost za uzavřenou. Potvrzení žalobce, že v interním systému žalované vykazoval hodiny za údajnou činnost , Anonymizováno, , se žalované nepodařilo dohledat konkrétní výstupy žalobce, které měly být výsledkem vykazované činnosti. S touto skutečností žalovaná již v roce 2020 konfrontovala žalobce, kdy tento nepoměr mezi vykazovanými hodinami v interním systému žalované a s tím spojenými výstupy ze své práce nebyl schopen řádně a přesvědčivě vysvětlit celkové množství žalobcem vykazovaných hodin v interním systému žalované za předmětné období. Žalovaná u žalobce následně reklamovala, přičemž tuto skutečnost se žalobcem řešili jak jednatel žalované , jméno FO, , tak i , jméno FO, ve vztahu k činnosti žalobce vykazoval v interním systému žalované. Žalovaná uvádí, že žalobce byl jediný z několika , Anonymizováno, , s nimiž žalovaná spolupracovala, který vykazoval za jeden pracovní den více než 8 odpracovaných hodin. Vykazovaným hodinám však s porovnáním s ostatními , Anonymizováno, neodpovídaly výsledky činnosti žalobce. Zvláště pak při uvědomění si skutečnosti, že žalobce se v době poskytování služeb pro žalovanou nacházel na , jméno FO, , kde pobýval jako digitální nomád. Žalovaná má za to, že žalobce formálně v interním systému žalované vykazoval odpracované hodiny a odevzdávané výstupy práce , Anonymizováno, neodpovídaly vykazovaným hodinám v interním systému žalované. Spolupráce s žalobcem byla tzv. full remote, tedy plně vzdálená. Žalobce si tak mohl pustit tracker (interní systém žalované) a jeho prostřednictvím vykazovat práci. Mohl však fakticky odpracovat například jen dva dvouhodinové mítinky a zbytek času dělat něco zcela jiného, co ani nebylo určeno pro žalovanou a teprve následně mohl žalobce tracker ukončit. Žalobce však v rámci emailové komunikace se žalovanou vztahující se k dané problematice, tj. v rámci reklamace vykazovaných hodin, nikdy neprokázal, že by vykazovaná práce v interním systému žalované odpovídala výstupům skutečně předaným žalované. Měsíční platby byly založené na skutečně dodaných hodinách systému sledování času zákazníka, přičemž žalobce žalované nikdy nedoložil, že jím vykazované hodiny v interním systému žalované byly žalobcem skutečně dodány. Z těchto důvodů žalovaná zaplatila žalobci pouze část jím požadované faktury odpovídající maximu možného (skutečného) dle předaných výstupů, a nikoliv celou fakturu, neboť výstupy žalobce neodpovídaly žalobcem tvrzené délce trvání činnosti pro žalovanou. O této skutečnosti byl žalobce žalovanou informován. Ze všech okolností má žalobce za to, že nelze částečnou úhradu faktury považovat za uznání závazku podle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku, neboť fakturu, respektive počet skutečně dodaných hodin předložený žalobcem jako podklad pro vystavení faktury rozporoval. Žalovaná byla nepoctivým jednáním žalobce v souvisejícím s tvrzením skutečně dodaných hodin natolik zaskočena, že s ním rozvázala spolupráci a smlouvu ukončila.

3. Soud provedl dokazování výslechy svědků.

4. Z výslechu svědka , jméno FO, zjistil, že pro žalovanou , právnická osoba, . pracoval i jako kontraktor, tj. zajišťoval doručování projektů zákazníků a zajišťování lidí. Obecná pravidla spolupráce byla dána ve smlouvě, případně byli pracovníci instruováni o tom, jakým způsobem mají pracovat. , právnická osoba, firmu se vykazovala tak, že činnosti se zanášely do proprietárního systému, kde byl uveden čas a položka, pro jakou práci se pracovalo. Na konci měsíce se to kontrolovalo a byl to podklad pro fakturaci. Kontrola probíhala tak, že v případě, že se jednalo o zákaznický projekt, kontroloval to zákazník, zda to odpovídá, a v případě, že se jednalo o jiný projekt, kontrolovalo se to interně. Nadřízený kontroloval, zda vykázaná práce odpovídá provedené práci. První kontrola byla celková kontrola, kontrolovalo se, že to odpovídá zhruba tomu domluvenému měsíčnímu rámci a výkazu výkonu. Druhá kontrola byla, jestli jsou to nějaké anomálie, které by buď byly časové, z jednoho hlediska, což znamená, že bude odpracováno příliš hodin nebo příliš málo hodin zadaných úkolů a druhé byly ty věcné, tzn., že vyfakturovaná nebo zaznamenaná práce odpovídala zhruba domluvené nebo odhadnuté náročnosti práce. Kontrola probíhala tak, že nejprve došlo k tomu, zda vykázané výkony odpovídají domluvenému rámci, případně zda jsou tam anomálie, například anomálie časová, kdy neodpovídá čas nebo věcná, vykonaná práce zadané práci. Pokud vznikaly konflikty, řešil je svědek přímo s tím člověkem, kdo dodával práci. Pokud vznikl nesoulad na zákaznickém projektu, byl prováděn rozhovor s člověkem, co dodával práci, a pokud se jednalo o interní projekt, tak prováděl svědek rozhovor s tímto pracovníkem. Na projektu měla kontrolu paní , jméno FO, (jednatelka žalobkyně) jako projektový manažer. Již v prosinci a v listopadu si svědek všiml, že hodiny sice odpovídají, ale vykázaná náročnost práce nesedí. To se vystupňovalo v lednu, kdy zjistili, že byla vykázaná vyšší náročnost, než by odpovídalo provedeným pracím. Proto měli rozhovor s žalobkyní, kolik času by měla ta která činnost trvat a co je obvyklým odhadem času pro tu kterou činnost. Následně se dohodli, že nebudou nadále ve spolupráci pokračovat. Žalobkyni byla pokrácena již předchozí faktura předtím, za prosinec a listopad to řešili tzv. soft formou a poslední faktura byla pokrácena. Svědek uvedl, že přesně neví, které faktury, za které měsíce byly jak pokráceny, protože se jednalo o opakující se incidenty. Dále svědek uvedl, že kontrolováno je očekávané množství hodin, obyčejně se očekává osm hodin za den a lze mít i více po domluvě se zákazníkem, případně lze i méně hodin. Faktury za březen roku 2020, za období od 2. do 18. března, nebyla žádná domluva, která by rozšiřovala penzum odpracovaných hodin. Žalobkyně se v této době nacházela na , jméno FO, nebo někde v této oblasti. U žalobkyně řešily faktury, kdy bylo vykazováno více práce, které neodpovídaly i v předchozím období. Svědek ze zkušenosti ví, že tzv. digitální nomád, pokud se nachází někde mimo, je schopen odvést maximálně osm hodin práce, což už je velký limit. Otázka je, zda kvalita odpovídá vykázané práci. Svědkovi byla v průběhu výslechu předložena faktura číslo , hodnota, z 18. 3. a svědek uvedl, že vykázaná činnost 120 hodin neodpovídá možnostem obvyklé doby. S tzv. digitálními nomády svědek pracuje dlouhou dobu a ví, že je limitovaná rychlost připojení, podmínky i práce i to, že poznávají krajinu a pracují mimo časovou zónu. Toto vše je velmi limitované. V daném případě nebyly sledovány konkrétní časy připojení, používal se interní systém.

5. Z opakovaného výslechu svědka , jméno FO, za 4. 6. 2025 bylo zjištěno, že s žalobkyní měl svědek online rozhovor a sdělil jí, že nesouhlasil s vykázanými hodinami a výší fakturace, myslel tím počtem hodin a vykázané práce. Rozhodnutí o ukončení spolupráce vzniklo na konci února, kdy byli nespokojeni s výstupy její práce. Pracovala jako , Anonymizováno, a jednalo se s ní o zlepšení a řízení práce. Toto však nenastalo. Tyto skutečnosti zjistili zpětnou vazbou od zákazníků a od členů týmu, který měl , Anonymizováno, na starosti. Skutečnost, že chtějí s žalobkyní ukončit spolupráci, jí sdělili, kdy se tak stalo, si svědek nepamatuje. Zda byla konkrétní výtka za únor, si svědek nepamatuje, ale ví, že se jednalo o kumulativní nespokojenost s výstupy práce za únor a březen. Svědek s žalobkyní nejednal osobně, protože každý pracovali v jiných časových pásmech, tak buď si volali nebo psali. Žalobkyni vytkli výstupy práce versus odpracované hodiny, konkrétně ji vytkli, že odpracovaná doba neodpovídala výstupům, to znamená, že vykazovaná odpracovaná doba neodpovídala menším výstupům z práce žalobkyně.

6. Z výslechu svědka , jméno FO, bylo zjištěno, že s žalovaným spolupracuje od roku 2016. Vykonává práci obchodníka a projektového manažera. , jméno FO, (, Anonymizováno, ) byla jeho kolegyní. Pamatuje si, že s paní , jméno FO, spolupracoval necelé dva roky. Spolupráce byla úspěšná, ale v této době se paní , jméno FO, odstěhovala do nějaké exotické země, kde byl časový posun. Svědek měl v té době velké množství práce a došlo k tomu, že vzhledem k časovému posunu se nemohla účastnit mítinku, protože v té době měli mnoho klientů ze zahraničí, z , Anonymizováno, , a protože na to svědek neměl čas, tak to na pravidelných týdenních poradách sdělil panu , jméno FO, a panu , jméno FO, a žádal je, aby to nějakým způsobem řešili. Buď domluvou s paní , jméno FO, , nebo aby se dohodli s ostatními zaměstnanci. Tuto skutečnost sdělil vedení firmy. Během pár týdnů přišla výpověď a najímaly se další zaměstnanci. Vedení oznámilo, že za paní , jméno FO, chodí na mítinky a řekli mu, aby zaslal reporty o výkazu své práce. A porovnávali to s výkazy práce paní , jméno FO, . Zjistili, že byly účtovány hodiny navíc, které neodpovídaly odvedené práci. V té době vykonával práci obchodníka a jeho úkolem byla strategie přípravy kampaní a získávání klientů z oblasti středně velkých firem z , Anonymizováno, . A jakmile firma projevila zájem, probíhaly mítinky a následně uzavřely s firmou smlouvu. Jeho úkolem bylo postavit tým, který se stával z projektových manažerů a produktových manažerů a dalších pozic. Úkolem paní , jméno FO, bylo jako , Anonymizováno, pomáhat a odlehčovat mu práci s tím, že se domlouvala s vývojáři, jestli mají vše, co potřebují, případně svědka informovala v pravidelných dvacetiminutových setkáních a svědek potom informoval vedení. Zasílané reporty neodpovídaly odvedené práci. Řešilo se to s paní , jméno FO, a , Anonymizováno, vytkla paní , jméno FO, vady, které souvisely i s plněním paní , jméno FO, a zpochybnila její výkony práce a fakturované částky. Ze začátku spolupráce s Flexianou bylo nepsané pravidlo dodržovat limit 150–160 hodin měsíčně. Stalo se mu, že potřeboval víc hodin, ale tyto práce projednal s vedením , Anonymizováno, . Pokud mu bylo sděleno, že paní , jméno FO, vykazovala za březen práci 120 hodin, za 10 odpracovaných dnů. Tak to dle svědka není obvyklá práce, která byla prováděna. Tento výkaz neodpovídal možnostem a obvyklé práci. V této době organizovali mítinky mezi Španělskem, , jméno FO, a , Anonymizováno, . Mítinky se posunovaly. , jméno FO, na tyto mítinky nemohla chodit právě z důvodu času, protože se posunuli například o dvě hodiny, a proto na ně chodil svědek. Bylo to pozdě mezi osmou a devátou hodinou španělského času. Vady paní , jméno FO, vytkl buď pan , jméno FO, nebo pan , jméno FO, . Bylo to bezprostředně poté, co poslala fakturu. Pokud svědek ze své zkušenosti, tak do 24 hodin se mu ozval buď pan , jméno FO, nebo paní , jméno FO, a řešili to. Svědek nebyl přítomen u toho, když byly vady vytýkány.

7. Z výslechu žalovaného , jméno FO, , bylo zjištěno, že v době, kdy spolupracoval s paní , jméno FO, , tak byl jednatelem společnosti a byl jejím nadřízeným. Ve firmě Flexiana, je systém, do kterého pracovníci nahrávají i faktury. Totéž dělala paní , jméno FO, a faktury byly kontrolovány. Stalo se, že vyfakturovala v listopadu roku , Anonymizováno, , 199 hodin, což byla velmi nadstandardní doba, neboť ve Flexianě se nedělají přesčasy. Jindy měla 120 hodin a v únoru roku 2020 vyfakturovala 200 hodin a kolik hodin vyfakturovala v březnu, svědek přesně neví. Ale byla to práce 10 hodin denně, což neodpovídalo odvedené práci. Až do ukončení spolupráce s paní , jméno FO, probíhala komunikace mezi ní a , jméno FO, . Svědek zkontroloval faktury a pověřil pana , jméno FO, , aby jí sdělil, že není možné, aby fakturovala tolik hodin. Svědek sám vykonával stejnou práci pro jiné firmy jako ona, takže ví, kolik času tato práce zabere. Celá komunikace ohledně toho začala poté, co s paní , jméno FO, rozvázali pracovní poměr, většinou vykazovala práci osm hodin denně nebo i méně, některý měsíc měla 120 hodin. Náplní práce v březnu paní , jméno FO, bylo plánování na začátku týdne, krátké statusy s týmem a následně na konci týdne předvedení zákazníkovi. Dalo se to stačit i za kratší čas. Pokud svědek byl dotázán, jak došlo k výpočtu částky, která bude proplacena na poslední faktuře, tak uvádí, že částku přepočítal, jako kdyby pracovala realistický počet hodin. V té době byla na , jméno FO, na dovolené. Část práce přebírali kolegové a týmy. A pokud by šel do vzdálenějších faktur, tak by ta částka mohla být snížena ještě více. Primárně byla spolupráce rozvázána proto, že se nevěnovala týmům a souběžně rozjížděla nějakou další podnikatelskou aktivitu, takže ztratil důvěru, a proto byla spolupráce ukončena. V průběhu spolupráce s paní , jméno FO, se týmy měnily. Důvodem rozporování poslední faktury byly neodpracované hodiny. Fakturu zpochybnila Flexiana prostřednictvím pana , jméno FO, a svědek má za to, že měly být zpochybněny i předchozí faktury. Tady vady fakturace byly vytčeny již v souvislosti s listopadovou fakturou.

8. Ze smlouvy o vývoji , Anonymizováno, pro vyhrazené zdroje a smlouvy o vyřazených programátorských službách mezi společností , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, . ze dne , datum, bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu, podle níž žalovaný poskytuje žalobci jednoho vyhrazeného , Anonymizováno, . Služby poskytované společnosti zahrnují služby , Anonymizováno, , analýzu, poradenství a procesy účinných souvisejících s projektem pro společnost a od ní. V § 1 bod 3 je uvedeno, že běžná pracovní doba společnosti je od pondělí do pátku (kromě státních svátků) od 8 do 18 hodin. Denní pracovní doba zaměstnanců společnosti je osmihodinová. Podle § 2 této smlouvy žalovaný bude vyhrazenému , Anonymizováno, žalobce udělovat pokyny ohledně jeho každodenní práce. To se může dít prostřednictvím nástrojů pro projektové řízení, přímou komunikací nebo v každodenních hovorech o stavu. , Anonymizováno, žalobce bude plnit zadané úkoly dle projednané specifikace. Žalobce je povinen žalovaného informovat o provedených pracích, aktuálním objemu prací a plánovaném objemu prací kdykoliv o tyto informace žalovaný požádá. , Anonymizováno, pracuje na dálku. Zaměstnanci žalobce nejsou zaměstnanci žalovaného. Přímá komunikace mezi žalobcem a žalovaným je povolena, bude považována za pracovní dobu. Hodinová sazba pro , Anonymizováno, je dohodnutá na , částka, za hodinu. Fakturováno bude na základě měsíční platby a na základě skutečně odvedených hodin v systému sledování času žalovaného.

9. Z přehledu vykazovaných činností od 1. 3. do 18. 3. 2020 vykázala dne 2. 3. 2020 v pondělí celkový čas 11 hodin 20 minut, v úterý 3. 3. 2020 čas 9,5 hod, 4. 3. 2020 čas 10 hodin 40 minut, 5. 3. 2020 čas 13 hodin 15 minut, dne 6. 3. 2020 pátek čas 10 hodin, dne 9. 3. v pondělí čas 10 hodin 30 minut, dne 10. 3. 2020 v úterý čas 8 hodin 30 minut, dne 11. 3. 2020 celkový čas 11 hodin 55 minut, dne 12. 3. 2020 celkový čas 8 hodin, dne 13. 3. 2020 celkový čas 10 hodin 5 minut, dne 16. 3. 2020 2 hodiny 45 minut a dne 17. 3. 2020 5 hodin a dne 18. 3. 2020 celkový čas není uveden.

10. Z listiny s názvem Ukončení smlouvy z 27. 2. 2020 soud zjistil, že smluvní strany žalobce a žalovaný ukončily smlouvu, kterou uzavřely dne 6. 5. 2019.

11. Z faktury číslo , hodnota, splatné dne 17. 4. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalované vyfakturovala částku 54 000 Kč. Z dokladu o platbě pak bylo zjištěno, že dne 20. 4. 2020 žalovaná zaplatila žalobkyni částku 36 103,50 Kč.

12. Z emailové korespondence z února roku 2022 bylo zjištěno, že účastníci před podáním žaloby o situaci jednali, avšak ke smírnému řešení nedošlo.

13. Z emailové komunikace mezi , jméno FO, a , jméno FO, bylo zjištěno, že spolu komunikovali ohledně faktury za poslední měsíc. , jméno FO, řekl, že nesouhlasí s vyfakturovanými hodinami a že probere s žalobkyní rozdíl. Vyjádřil nespokojenost s vykázanými hodinami za únor a uvedl, že částka bude odečtena z poslední faktury. Z komunikace z 19. března , jméno FO, uvedl, že to s žalobkyní procházel. Moc jej nepřesvědčila, že pracovala 10 hodin denně 20 dní po sobě.

14. Soud rozhodl dne 17. 4. 2024 rozsudkem, v níž žalobu zamítl. Tento rozsudek byl rozhodnutím Městského soudu v , adresa, , Anonymizováno, zrušen. S tím, že odvolací soud poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2016 sp. zn. , Anonymizováno, , v něm zmíněnou starší judikaturu ve vztahu k uznání zbytku částečným plněním.

15. Žalovaný navrhl doplnit dokazování výslechem jednatele žalovaného a svědka , jméno FO, . Tito byli vyslechnuti a po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Účastníci uzavřeli dne 6. 5. 2019 smlouvu na činnost , Anonymizováno, , kdy mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování služeb , Anonymizováno, a analýzy a poradenství a procesy určení související s projektem pro žalovaného. Ve smlouvě bylo sjednáno, že běžná pracovní doba je od pondělí do pátku kromě svátků od 8 do 18 hodin a denní pracovní doba společnosti je osmihodinová. Žalobkyně vykazovala v listopadu roku 2019 a v únoru roku 2020 hodiny pracovní činnosti, které neodpovídaly provedené práci, jak bylo zjištěno z výslechu jednatele žalovaného a svědka , jméno FO, . Už svědek , jméno FO, jako nadřízený žalobkyni sdělil v únoru roku 2020, žalobkyně pobývala na , jméno FO, a v té době měla firma zákazníky z , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . S ohledem na časový posun nemohla podle vyjádření , jméno FO, se účastnit i mítinků, proto jí zastupoval , jméno FO, . Tuto skutečnost sdělil panu , jméno FO, a panu , jméno FO, , kteří se rozhodli z tohoto důvodu s žalobkyní ukončit spolupráci. Tuto skutečnost sdělili žalobkyni v únoru, kdy dle jejich názoru vykázala vyšší počet pracovních hodin, než odpracovala. Přesto byla žalovanou tato faktura uhrazena v plné výši. V období od 1. 3. 2020 do 18. 3. 2020 vykázala žalobkyně za 12 pracovních dnů odpracované hodiny v celkové výši 120 hodin, tj. průměrně 10 hodin denně. Přestože jí předtím bylo vytýkáno panem , jméno FO, , že vykazuje vyšší počet odpracovaných hodin, než odpovídá její odvedené práci a smlouvě, kdy měla pracovní doba být 8 hodin denně. Za období od 1. 3. 2020 do 18. 3. 2020 vystavila žalobkyně žalovanému fakturu na částku 54 000 Kč za odpracované pracovní hodiny po , částka, za hodinu. Z této částky žalovaný uhradil žalobkyni částku 36 103,50 Kč, tj. částku odpovídající rozsahu práce 8 hodin denně, která byla sjednána dle pracovní smlouvy.

16. Podle § 2054 odst. 2 plní-li dlužník dluh zčásti, má částečně plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

17. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , Anonymizováno, se podává, že při hodnocení toho, zda částečným plněním dlužník uznává i zbytek dluhu ve smyslu § 407 odst. 3 obchodního zákoníku, je třeba vycházet z celkového jednání dlužníka. Dlužník uznal zbytek dluhu, plnil-li částečně svůj dluh vůči věřiteli za situace, kdy předtím, než započal s plněním či později celkovou výši dluhu nezpochybnil ani v případě nevytkl vady plnění. Zda lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku, je třeba vycházet z celkového jednání dlužníka. Dle rozsudku ze dne 28. dubna 2011 sp. zn. , Anonymizováno, nelze uzavřít, že žalovaná částečným plněním uznala zbytek dluhu, když při částečném plnění žalobkyni výslovně nesdělila, že neuznává zbytek dluhu. V řešené věci totiž z celkového jednání žalované již před splněním dluhu (při převzetí díla) bylo možné usuzovat, že dluh neuznává a nemá v úmyslu platit celkovou částku. Ustanovení § 407 odst. 3 obchodního zákoníku neukládá dlužníku, aby vyjádřil nesouhlas s výší celkové pohledávky, ani kdy tak má učinit. Nesdělil-li dlužník věřiteli nesouhlas s výší celkové pohledávky, nelze dovozovat uznání i zbytku dluhu, respektive závazku vůči věřiteli. Dlužník není povinen sdělovat věřiteli, že se jedná pouze o dílčí platby a že nehodlá zbytek dluhu doplatit, jestliže dal již předtím jasně najevo, že zbytek dluhu neuznává. Z okolností předcházejícím uhrazení dluhu a zjednání dlužníka (uplatnění vad díla) muselo být věřiteli jasné, že dlužník nehodlá celkovou cenu díla uhradit.

18. V projednávaném případě má soud za to, že žalobkyně v únoru roku 2020 a v březnu za období od 1. 3. 2020 do 18. 3. 2020 vykázala jako odpracovanou dobu, dobu vyšší, než odpovídala skutečné práci. Toto jí bylo vytknuto panem , jméno FO, a bylo rozhodnuto o ukončení spolupráce s žalobkyní. Žalobkyně následně vyfakturovala částku 54 000 Kč, což při 12 pracovních dnech odpovídalo průměrné výši 10 hodin denně. Přestože si byla vědoma toho, že jí bylo vytčeno, že fakturuje čas, který neodpovídá odvedené práci. A žalovaná poté, co žalobkyni tuto skutečnost vytkla prostřednictvím svědka , jméno FO, , zaplatila žalobkyni z poslední faktury za březen roku 2020 částku 36 103,50 Kč, což odpovídá rozsahu práce 8 hodin denně, která byla sjednána ve smlouvě. Soud má tedy za to, že s ohledem na okolnosti, v nichž žalovaná neuhradila žalovanou částku z faktury za březen 2020, nelze usuzovat, že částečným plněním této faktury uznala žalovaná dluh, neboť právě z důvodu vykazování vyšších odpracovaných hodin, než odpovídalo skutečně provedené práci (svědek , jméno FO, a , jméno FO, ) byla s žalobkyní ukončena spolupráce. Což jí bylo sděleno před tímto částečným plněním a i později při komunikaci se žalobkyní ohledně doplacení zbytku faktury žalovaný vysvětlil žalobkyni důvody krácení faktury za březen roku 2020, tj. později celkovou výši dluhu zpochybnil a vytkl žalobkyni vady plnění. Takže soud má za to, že nelze mít za to, že žalovaný částečným plněním uznal dluh vůči žalobkyni.

19. Žalobkyně nenavrhla k prokázání svých tvrzení ohledně doby, kdy měla pracovat nad rámec 8 hodin denně, žádné důkazy s výjimkou důkazu – výkaz prováděných činností. Z tohoto důkazu byly zjištěny jednotlivé prováděné činnosti, avšak žalobkyně nenabídla žádné bližší vysvětlení těchto činností, z nichž by bylo možné odvodit jejich časovou náročnost. Kromě toho svědek , jméno FO, , který pracoval na stejné pozici jako žalobkyně, uvedl, že vykazovaná doba práce neodpovídá době, kterou vyžadují činnosti, jež žalobkyně vykazovala.

20. Žalobkyně předložila soudu listiny s názvem Čestné prohlášení , jméno FO, , , právnická osoba, a , jméno FO, , doklady o platbách předchozích faktur a faktury za předcházející období. Soud z těchto listin nezjistil pro rozhodnutí ve věci žádné podstatné skutečnosti.

21. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , Anonymizováno, ze dne 27. 9. 2023 se podává, že důkazními prostředky listinné povahy v občanském soudním řízení mohou být podle okolností projednávané věci též písemná (čestná) prohlášení fyzických osob, jsou-li způsobilá věrohodně prokázat určitou rozhodnou skutečnost. Je však nutno mít na paměti, že v objektivním smyslu zásada přímosti procesu dokazování sleduje, aby zjištění sporných skutečností bylo co nejvíce bezprostřední, znamená, že soud musí použít především takové důkazní prostředky, které představují bezprostřední přímý pramen poznání zjišťované (dokazované) skutečnosti. Je-li k dispozici důkaz, který přímo poskytuje informace o zjišťované skutečnosti, má soud takový důkaz provést a nespoléhat pouze na důkaz, který o dokazované skutečnosti podává jenom nepřímou zprávu. Není samozřejmě vyloučeno, aby taková listina sloužila jako plnohodnotný důkaz o určité skutečnosti, tedy například tehdy, jestliže výslech osoby, která prohlášení pořídila, není možný. Jde o osobu neznámého pobytu nebo osobu, která v mezidobí zemřela. Nebo tehdy přijmou-li sporné strany na základě takového důkazu v něm popsané skutečnosti za zjištěné (mezi nimi dále nesporné). Nepůjde-li však o takové situace nebo situace srovnatelné, pak v tom, že se soud spokojí s písemným prohlášením určité osoby o dokazované skutečnosti, lhostejnost, zda soudem vyžádaným nebo předloženým soudu z vlastní iniciativy dotčené osoby, případně z iniciativy některé ze sporných stran, lze spatřovat porušení zásady přímosti (bezprostřednosti) občanského soudního řízení, a tedy i vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Je tomu tak zejména proto, že při hodnocení důkazů výpovědi určité osoby (§ 132 o.s.ř.) spolu působí kromě věcného obsahu výpovědi účastníka řízení nebo svědka i další skutečnosti, které nemohou být zachyceny listinou, jako například přesvědčivost vystoupení vypovídající osoby, plynulost, nejistota a kolísavost její výpovědi, ochota vypovídat přesně na dané otázky a podobně. S ohledem na shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu soud tedy nepřihlížel k čestným prohlášením.

22. V projednávaném případě má soud za to, že z okolností předcházející uhrazení, částečné uhrazení faktury č. , hodnota, na částku 54 000 ve výši 36 103,50 muselo být žalobkyni zřejmé, že žalovaný nehodlá celkovou částku faktury uhradit, neboť již předtím ukončil s žalobkyní právě pro nespokojenost s prací a vykazování vyšších odpracovaných hodin, než odpovídalo skutečné práci, spolupráci.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když ve věci plně úspěšnému žalovanému přiznal nárok na náhradu nákladů řízení za první řízení před soudem prvního stupně v částce 16 391,20 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 platné a účinné do 31. 12. 2024, advokátního tarifu z tarifní hodnoty sporu ve výši 17 896 Kč sestávající z částky 1 820 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 720 Kč ve výši 2 671,20 Kč.Za řízení před odvolacím soudem a opakované řízení před soudem prvního stupně přísluší žalovanému náhrada nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna podle § 6 odst. 1 vyhlášky č. , hodnota, Sb. platné a účinné od 1. 1. 2025 advokátního tarifu sestávající částky 1 820 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedený v § 11 odst. 1 advokátního tarifu včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po , částka, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 080 Kč ve výši 1 906,80 Kč a v celkové výši 10 986,80 Kč. Celkové náklady 27 378 Kč.