55 Co 107/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců Mgr. Terezy Jachura Maříkové a JUDr. Miroslava Stoklasy ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně, narozené Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované Orgán veřejné moci, IČO IČO orgánu veřejné moci sídlem Adresa orgánu veřejné moci za níž jedná Orgán veřejné moci sídlem Adresa orgánu veřejné moci o zaplacení 532 483,18 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 12. 2025, č. j. 46 C 13/2025–227,

I. Odvolání žalobkyně do výroku II. se odmítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. v rozsahu částky 10 000 Kč s příslušenstvím a ve výroku III. potvrzuje a ve výroku IV. se zrušuje a v tomto rozsahu se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 119 883,18 Kč s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 29 000 Kč s 12 % úrokem z prodlení od datum do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobu co do částky 383 600 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok III) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení 868 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Částečně tak vyhověl žalobě žalobkyně požadující poskytnutí finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu 150 000 Kč a majetkovou újmu 68 883,18 Kč představující vynaložené náklady na obhajobu a majetkovou újmu 313 600 Kč, jakožto ztrátu hodnoty jejího obchodního podílu ve výši 10 % ve společnosti právnická osoba (dále také jen společnost), to vše založené na tvrzení, že usnesením Orgán veřejné moci, ze dne datum, č. j. spisová značka bylo proti žalobkyni zahájeno podezřelý výraz podle § 346 odst. 1 tr. zákoníků spáchaného formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a podezřelý výraz podle 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Řízení skončilo na podkladě rozsudku Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. spisová značka, kterým byla žalobkyně zproštěna obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř.

3. Žalovaná učinila nesporným předběžné uplatnění nároku dne datum, dále ve shodě s žalobkyní popsala průběh předmětného trestního stíhání, jež skončilo zproštěním žalobkyně obžaloby, tedy, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Žalovaná po projedení této žádosti dne datum hradila žalobkyni na nákladech obhajoby 37 111,61 Kč (následně ještě dalších 18 513 Kč) a na nemajetkové újmě 51 000 Kč, kdy tuto posledně uvedenou částku shledala vzhledem k trestní sazbě, která žalobkyni za uvedený trestný čin v případě odsouzení hrozila, délce samotného trestního řízení a zásahům do osobní sféry žalobkyně, za dostatečnou. Nárok na náhradu škody za ztrátu hodnoty obchodního podílu žalovaná zcela neuznala pro duplicitu nároku, když mj. uvedenou částku nárokuje i společnost právnická osoba.

4. Soud prvního stupně vzhledem k částečnému plněné žalovanou v průběhu řízení a s tím spojeným částečným zpětvzetím žaloby zastavil výrokem I. rozsudku řízení ohledně zpětvzaté částky včetně příslušenství. Tímto byl nárok na náhradu škody představující vynaložené náklady na obhajobu zcela vypořádán.

5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování a po citaci relevantních zákonných ustanovení, konkr. § 5 odst. 1, odst. 2, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26 a § 31a odst. 1, odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“) shledal, že v předmětném trestním řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž bylo v daném případě usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně ze dne datum.

6. Soud prvního stupně k jednotlivým kritériím, které v rámci odškodnění za nemajetkovou újmu v důsledku nezákonného trestního stíhání posuzuje (délka trestního stíhání, hrozící trest a zásady v osobním životě poškozeného) uzavřel, že trestní stíhání žalobkyně trvalo 3 roky a 6 měsíců a hrozila jí trestní sazba až na 3 léta nepodmíněně. K následkům v osobnostní sféře žalobkyně soud prvního stupně na podkladě dokazování zjistil, že žalobkyně trpěla subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, rodina jí nabádala, ať již další podezřelý výraz (tyto vypracovávala pod „hlavičkou“ uvedené společnosti), a proto v létě 2022 přestala podezřelý výraz vykonávat, když se i obávala, že by se situace mohla opakovat. Žalobkyně trestní stíhání vnímala úkorně, do té doby byla osobu bezúhonnou, vazebně stíhána nebyla.

7. Soud prvního stupně vysvětlil zásady odškodňování ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu (zejména formu a výši odškodnění). Provedl komparaci s obdobným případem, konk. s věcí vedenou u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka jejíž obsah a závěry podrobně rozepsal v odstavci 45 svého rozhodnutí, na které odvolací soud pro stručnost svého odůvodnění odkazuje a dospěl k závěru, že v daném případě byl poškozený odškodněn částkou 100 000 Kč, přičemž došlo u poškozeného k obdobným zásahům do soukromého života jako u žalobkyně, daných stresem, nejistotou a tlakem trestního stíhání (bez vazebního trestního stíhání), hrozil mu vyšší trest než žalobkyni – až deset let nepodmíněně (§ 346 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku) a jeho trestní stíhání trvalo podstatně déle než u žalobkyně (7 let). Soud prvního stupně proto nabyl přesvědčení, že v porovnání s tímto případem by se žalobkyni mělo dostat nižšího odškodnění než 100 000 Kč, zejména z důvodu, že při srovnatelných zásazích v osobní sféře u komparovaného případu hrozila poškozenému 3x vyšší sazba než žalobkyni a jeho trestní stíhání trvalo v podstatě jednou tak dlouho. Jako optimální a přiměřenou proto shledal částku 70 000 Kč, avšak přihlédl k tomu, že obdobný případ byl posuzován v roce 2020 a vzhledem k inflaci bylo vhodné tuto částku navýšit ještě o 10 000 Kč. Protože žalovaná žalobkyni dobrovolně poskytla částku 51 000 Kč, přiznal jí soud prvního stupně ještě částku 29 000 Kč.

8. Nárok na náhradu škody naopak soud prvního stupně shledal zcela nedůvodným, a to zejména s odkazem na rozhodnutí Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, když poukázal na to, že uvedená škoda (ztráta hodnoty obchodního podílu žalobkyně jako společníka) je svou povahou odvozená od škody vzniklé na majetku společnosti právnická osoba. Pokud je tedy škoda na majetku této společnosti nahrazena, je nahrazena i škoda způsobená jejím společníkům v důsledku snížení hodnoty jejich podílu. Za situace, kdy sama společnost právnická osoba. nárokuje škodu spočívající ve ztrátě hodnoty této společnosti a toto řízení není pravomocně skončeno, nemůže totožnou škodu žádat žalobkyně.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, při součtu tarifních hodnot 80 000 Kč – nemajetková újma a 382 483,18 Kč – majetková újma. Žalobkyně byla úspěšná stran částky 135 624,61 Kč, tudíž převážně byla úspěšná žalovaná, a to v rozsahu 41 %, což za celkem hodnota úkonů á 300 Kč podle vyhl. č. 254/2015 Sb. činí částku 2 100 Kč, resp. 868 Kč.

10. Žalobkyně podala proti výroku II., III. a IV. včasné odvolání. Namítala, že soud prvního stupně neučinil při srovnání s věcí vedenou u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka adekvátní individuální posouzení případu žalobkyně, když dospěl k závěru, že nebyly prokázány významnější individuální následky v osobní, rodinné a jiné sféře, a že trestní stíhání trvalo kratší dobu a žalobkyni hrozila menší trestní sazba. V dalších řízeních vedených u Obvodního soudu pro adresa, která se týkala přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonně vedeného trestního stíhání pro totožný trestný čin (§ 346 tr. zákoníku), se dostalo poškozeným výrazně vyššího zadostiučinění, a to v závislosti na intenzitě zásahu do osobní, profesní a rodinné sféry poškozených. Ve věci spisová značka, kdy hrozil poškozenému trest odnětí svobody do dvou let a trestní stíhání trvalo 5 let a 7 měsíců a byly prokázány dopady do zdravotní sféry a do rodinného života, se poškozenému dostalo zadostiučinění 100 000 Kč. Ve věci vedené pod sp. zn. spisová značka při obdobné délce trestního stíhání a trestní sazbě, došlo k intenzivnímu zásahu do osobní cti, psychiky a pracovní sféry a poškozenému bylo přiznáno odškodnění 150 000 Kč. Naposledy ve věci pod sp. zn. spisová značka při stejné délce trestního stíhání a dopadům do sféry osobních prožívání poškozeného, omezení životních aktivit a narušení pověsti se poškozenému dostalo odškodnění 100 000 Kč. V porovnání s těmito případy je tedy odškodnění žalobkyně nedostatečné, neboť i u ní došlo k zásadním dopadům do její profesní sféry, neboť byla stíhání v podezřelý výraz. Žalobkyně také poukázala na nestandardnost a účelovost jejího trestního stíhání, k čemuž se vyjádřil i trestní soud ve zprošťujícím rozsudku. Nestandardnost se projevila například v tom, že v její věci působil stejný státní zástupce a stejný vyšetřovatel jako v související trestní věci vedené u Okresního soudu v adresa, pod sp. zn. spisová značka. Trestní stíhání také bylo vedeno při absolutní absenci jakéhokoliv důkazu o naplnění subjektivní stránky žalovaného trestného činu a absence důkazů týkající se naplnění dispozice skutkové podstaty trestného činu podle § 346 odst. 2 tr. zákoníku. Tyto skutečnosti by se proto rovněž měly promítnout do výše odškodnění pro žalobkyni. Navíc trestní věc žalobkyně byla medializována a došlo k ní ještě ve stadiu trestného řízení, které je neveřejné (např. státní zástupce se v médiích vyjadřoval tak, že „žádná stížnost proti zahájení trestného stíhání k jeho rukám nedorazila“).

11. Pokud pak soud prvního stupně vyhodnotil, že žalobkyni nenáleží nárok na náhradu škody z důvodu, že jde o tzv. reflexní újmu, tak žalobkyně se dostává do situace, kdy jí není poskytnuta žádná ochrana proti majetkové újmě, která jí objektivně vznikla. Zatímco žalobkyně je v projednávaném řízení odkázána na uplatnění nároku obchodní společnosti, v řízení vedeném touto společností dospěl soud prvního stupně k závěru, že nejsou splněny kumulativní podmínky odpovědnosti žalované za škodu. Výsledkem je, že újma, která vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí není odškodněna žádnému subjektu (ani společnosti ani jejím společníkům). Takovýto právní výklad vede k tomu, že de facto majetková újma způsobená nezákonným rozhodnutím státu zůstává bez náhrady, přestože se objektivně projevila v majetkové sféře žalobkyně. Soud prvního stupě proto pochybil, pokud uzavřel, že je možné, že se společnost právnická osoba. odstranění (náhrady) své újmy domůže, a tím bude odstraněna i škoda způsobená žalobkyni, v důsledku snížení jejího podílu, aniž by se zabýval specifickou povahou tvrzené škody. V této souvislosti žalobkyně rovněž podotkla, že majetek společnosti nelze zužovat výhradně na hmotné nebo účetně vykázaná aktiva. Goodwill, jež zahrnuje zejména dobrou pověst, odborné renomé, know-how, stabilní odborný tým a schopnost generovat zakázky, představuje nehmotnou majetkovou hodnotu, která má samostatný ekonomický význam a je způsobilá být oceněna v penězích. Pokud tedy hodnota společnosti právnická osoba. byla založena prakticky výlučně na jejím goodwilu, který byl zásadně narušen v důsledku nezákonného trestního stíhaní, došlo tím ke zhoršení jmění, a tedy ke vzniku majetkové újmy. Skutečnost, že se tato újma neprojevila přímým úbytkem peněžních prostředků či bilančních aktiv, nemůže vést k popření její existence. Uvedené lze proto vztáhnout i na obchodní podíl žalobkyně, který je nepochybně majetkovým právem a věcí v právním smyslu (§ 498 o. z.). V projednávané věci došlo v důsledku nezákonného trestního stíhání ke zničení goodwilu společnosti, jenž tvořil rozhodující složku její hodnoty a výdělečné schopnosti, a tím byl i hlavním determinantem hodnoty obchodního podílu žalobkyně. Obchodní podíl žalobkyně tak ztratil podstatnou část své ekonomické hodnoty a stal se prakticky neprodejným, resp. převoditelným pouze za zcela neadekvátní cenu. Tato ztráta hodnoty představuje samostatnou majetkovou újmu vzniklou přímo v jmění žalobkyně, nikoli pouze odraženou či nepřímou újmu odvozenou od škody společnosti.

12. Proti vyhovujícím výroku o věci samé, a to konkrétně jen stran částky 10 000 Kč a proti nákladovému výroku IV. podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Ztotožnila se s odškodnění nemajetkové újmy v rozsahu částky 70 000 Kč, avšak nesouhlasila s jejím navýšením o 10 000 Kč z důvodu inflace. Žalovaná má za to, že nelze navyšovat odškodnění pro inflaci, když přiměřenost zadostiučinění má být zajištěna aplikací věcně a časově relevantní srovnávací judikatury, která není zjevně rozhodovací praxí překonána (srov. rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Soud prvního stupně použil pro komparaci případ, který rozhodoval odvolací soud v dubnu 2021, což lze považovat za věc vzhledem ke společenským a ekonomickým poměrům za adekvátní. Nad to poukázala žalovaná na skutečnost, že žalobkyně byla odškodněna v poměrech věci, s níž byl její případ komparován, více než adekvátně. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení pak žalovaná napadla jako výrok akcesorický.

13. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že rozhodnutí Orgán veřejné moci, na které žalovaná odkázala, vychází z obecného východiska, že nemajetková újma je vyjadřována v penězích jako všeobecném ekvivalentu, a že inflace sama o sobě neznamená změnu povahy této újmy. Tato judikatura však nevylučuje, aby soud při určení výše přiměřeného zadostiučinění zohlednil časový odstup, ekonomické poměry a reálnou hodnotu srovnávacích rozhodnutí, zejména v situaci, kdy dochází k porovnání případů rozhodovaných v zásadně odlišných ekonomických podmínkách. V této souvislosti se vyjádřil i Orgán veřejné moci v rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. spisová značka, když jako nedůvodnou zamítl ústavní stížnost, s tím, že stanovení výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu patří do diskrece obecných soudů a že judikaturní ustálené rozmezí nelze chápat jako rigidní či absolutní. Tedy, že soudy jsou oprávněny se od těchto rozmezí odchýlit, pokud to odůvodňují konkrétní okolnosti případu. Tento závěr je použitelný i v projednávaném případě, neboť soud vycházel z rozhodnutí vydaného odvolacím soudem v roce 2021. Od tohoto období však došlo k mimořádnému nárůstu inflace, který zásadním způsobem ovlivnil kupní sílu peněz a celkové ekonomické poměry (zejm. období 2021–2023 je možné hodnotit jako období nejvyšší inflace v novodobé historii České republiky). Navýšení o částku zohledňující inflaci je proto podle žalobkyně naprosto odpovídající a důvodné.

14. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že odškodnění nemajetkové újmy ve výši 70 000 Kč bez zohlednění inflace 10 000 Kč je adekvátní všem zjištěným okolnostem posuzovaného případu. Soud prvního stupně správně vyhodnotil povahu trestní věci i délku trestního stíhání a zejména dopady do osobnostní séry žalobkyně, které byly tvrzeny spíše v obecné rovině. Soud prvního stupně pracoval správně i se srovnávací judikaturou, kde zejména v případě, který ke srovnání použil, hrozila poškozenému přísnější trestní sazba a délka trestního řízení byla nepoměrně delší. Navíc tamějšímu poškozenému hrozila povinnost nahradit výraznou škodu. Pokud žalobkyně argumentovala obdobnými případy, tak v těchto věcech z hlediska relevantních parametrů, které se srovnávají, se jednalo o případy buď s vyšší trestní sazbou nebo delší dobou trestního stíhání nebo s výraznějšími zásahy do osobního života poškozených. Pokud žalobkyně s ohledem na tvrzení o okolnostech vedeného trestního stíhání dovozuje zvýraznění utrpěné nemajetkové újmy, tak podle žalované se nejednalo o zjevně excesivní postup orgánů činných v trestním řízení. Ohledně náhrady majetkové škody žalovaná sdělila, že soud prvního stupně vycházel správně z citované judikatury Orgán veřejné moci. Obdobně tak bylo stran nastíněné problematiky postupováno např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka. Žalovaná se nedomnívá, že by jedné z obou uvedených žalob (tj. žaloby společnosti právnická osoba., vedené u Orgán veřejné moci pro adresa sp. zn. spisová značka) muselo být v každém případě vyhověno, a pokud ne, tak by se mělo jednat o odepření právní ochrany, neboť nároky v obou případech nemusely být uplatněny v intencích shora zmíněné judikatury. Nad to rozhodnutí ve věci spisová značka je založeno na jiných, samotných důvodech zamítnutí žaloby. Žalovaná pak setrvala na názoru, že došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi vznikem škody a vydáním nezákonného rozhodnutí, když k ukončení činnosti došlo z důvodu rozhodnutí vedení společnosti. Žalované proto nelze vyčítat, že společnost činnost přerušila a po skončení trestního stíhání ji již neobnovila. Ukončení činnosti společnosti není v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobkyně.

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř).

16. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 3 o. s. ř. zopakoval dokazování rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka. V něm se trestní soud vyjadřoval k obžalobě, a tedy k tomu, co bylo obžalovaným, mj. i žalobkyni kladeno za vinu a k tomu, na podkladě čeho, tak obžaloba činila. Konkrétně uvedl, že nebylo možné jednoznačně a bez pochybností konstatovat, že obžalovaní spáchali skutky, z kterých byly obžalobou označení vinnými a dále, že ačkoli jim obžaloba kladla za vinu, že se předmětného jednání dopustili v úmyslu, nebyl v rámci přípravného řízení ani v řízení před soudem předložen žádný důkaz, který by toto tvrzení osvědčoval. V této souvislosti trestní soud rovněž zmínil, že je obecně velmi složité dovodit a prokázat, že podezřelý výraz, což se potvrdilo i v posuzované trestní věci, když nebylo nade vší pochybnost prokázáno jednání obžalovaných. V právním hodnocení jsou také uvedeny důvody, proč trestní soud obžalované zprostil a v čem nesouhlasil s podanou obžalobou. Nicméně z uvedeného odůvodnění nevyplývá, že by orgány činné v trestním řízení v dané věci postupovaly svévolně či v úmyslu obžalované, tj. i žalobkyni poškodit.

17. Podle § 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 5 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. § 7 odst. 2 OdpŠk má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

18. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná a pro rozhodnutí o věci samé plně postačující skutková zjištění, a takto zjištěný skutkový stav posoudil správně i po stránce právní s citací pro věc relevantních ustanovení zákona a přiléhavých rozhodnutí Orgán veřejné moci.

19. Zde odvolací soud připomíná, jak správně sdělil soud prvního stupně, že nárok na poskytnutí zadostiučinění a nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které typicky skončilo zproštěním obžaloby, je třeba posoudit jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím.

20. Odvolací soud rovněž sdílí úvahu soudu prvního stupně ohledně toho, že v dané věci nejde o vyvratitelnou právní domněnku vzniku nemajetkové újmy, naopak vznik nemajetkové újmy u titulu nezákonného rozhodnutí je oproti nemajetkové újmě z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení nutno prokázat (rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Je tak na žalobci (v tomto případě na žalobkyni), aby tvrdil a prokazoval existenci skutečností, které lze kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce a vznik nemajetkové újmy. V kladném případě je teprve pak namístě se zabývat formou a případnou výší zadostiučinění, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně intenzity nemajetkové újmy odůvodňující poskytnutí zadostiučinění v penězích je opět na žalobci.

21. Pochybení soudu prvního stupně odvolací soud neshledal ani při stanovení adekvátní formy zadostiučinění, když přiznání zadostiučinění v penězích je vzhledem k okolnostem popsaného případu namístě (ostatně k tomuto závěru dospěla i sama žalovaná). Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně i stran přiznané výše tohoto zadostiučinění.

22. Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud prvního stupně správně vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním stíháním v osobní sféře poškozené, přičemž je třeba přihlédnout i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka).

23. Soud prvního stupně také v úvaze při stanovení formy a výše zadostiučinění správně postupoval, pokud provedl srovnání s rozhodnutími ve věci jiného poškozeného žádajícího zadostiučinění z titulu jeho trestního stíhání, jež by měla být ve svých základních parametrech obdobná. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Je třeba také připomenout, že nejdůležitějším posuzovaným kritériem, je kritérium zásahu do osobního života poškozeného.

24. S odkazem na hodnocená kritéria, co se týče povahy trestní věci, tou je závažnost trestného činu, pro který byla žalobkyně trestně stíhána, neboť ta zvyšuje intenzitu, s jakou trestně stíhaný trestní řízení negativně vnímá a související hrozba trestního postihu, tedy druh trestu a jeho výše. Rovněž do povahy trestní věci související se závažností trestného činu a hrozby druhu a výše trestu spadá případné společenské odsouzení. Žalobkyně byla trestně stíhána pro přečin podezřelý výraz, s trestem odnětí svobody až na tři léta nepodmíněně. S ohledem na dosavadní bezúhonnost žalobkyně, lze předjímat, že by reálně přicházel v úvahu trest podmíněný, spíše při spodní hranici trestní sazby. Újmu tak nelze považovat za obecně výrazně vyšší, a to i vzhledem k předmětu obvinění, resp. povaze trestné činnosti, se kterou nebývá spojeno společenské odsouzení a nebývá ani negativně společensky vnímána (oproti např. trestné činnosti proti životu a zdraví či lidské důstojnosti nebo páchané na dětech).

25. Zásah do osobnostní sféry života žalobkyně daný délkou trestního stíhání trval 3 roky a 6 měsíců a blížil se tak samé hranici, jež je již vnímána jako doba delšího charakteru. Nicméně v daném případě i s ohledem na rozsáhlost posuzované trestní kauzy, lze uvedenou dobu hodnotit ještě jako přiměřenou právě okolnostem daného případu.

26. Co se týče dopadů trestního stíhání žalobkyně do její osobnostní sféry, tyto se skládaly z dopadů jak do její profesní sféry (podezřelý výraz), tak do sféry zhoršeného prožívání trestního stíhání (pocity frustrace a nejistoty). Podle odvolacího soudu je zcela pochopitelné jednání žalobkyně, která se rozhodla s ohledem, že předmětem trestního stíhání byla její podezřelý výraz. Pokud jde o zhoršené vnímání trestního stíhání a s tím výše vyjádřené pocity, jedná se o standardní prožitky, jimiž trpí většina nezákonně stíhaných osob. Jiné zásahy ať již do rodinného života, vztahů s přáteli či okolím nebo do zdravotní oblasti nebyly zjištěny.

27. Konečně odvolací soud sděluje, že nebyl zjištěn a ani prokázán excesivní postup orgánů činných v trestním řízení týkající se trestního stíhání žalobkyně. Z rozsudku soudu prvního stupně sice vyplývá, že trestní soud se vypořádával zejména s nesprávným postupem státního zástupce při podání obžaloby, kdy zdůraznil, že ačkoli ve věci nebylo dostatek podkladů pro to, aby bylo možné uzavřít, že žalobkyně podezřelý výraz (zejm. absentovaly důkazy stran prokázání subjektivní stránky tohoto činu), nijak se z tohoto rozhodnutí nepodává, že by snad orgány činné v trestním řízení postupovaly při trestním stíhání žalobkyně svévolně či úmyslně. Nedošlo ani k negativním projevům, mezi které lze zařadit nevybíravé či urážlivé chování příslušníků vyšetřujícího policejního (popř. i soudního) orgánu ve vztahu k obviněné (obžalované) osobě. Skutečnost, že byla žalobkyně nedůvodně (rozuměj nezákonně, ve smyslu odškodňovacího zákona), trestně stíhána se projevil právě ve výsledku trestního řízení – zproštění obžaloby.

28. V souvislosti s žalobkyní odkazovanou medializací jejího případu, odvolací soud dodává, že „k tíži státu lze přičíst excesivní způsob jednání orgánů činných v trestním řízení (jak již bylo uvedeno v předešlém odstavci), které mohou mít za následek větší úkor později obžaloby zproštěné osoby, přičemž v této souvislosti nelze opomenout ani případné mediální vyjadřování orgánů činných v trestním řízení, kteréžto způsobem umocňujícím újmu obviněného (obžalovaného) komentují jeho domnělou trestnou činnost (např. rozsah či způsob provedení), či dokonce způsobem, který výslovně či nepřímo vede k porušení presumpce neviny (k tomu srov. komentář k Úmluvě cit. výše, str. 792). Ostatně v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněném pod č. 52/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Orgán veřejné moci ve vztahu k újmě způsobené vazebním stíháním uzavřel, že „v tomto ohledu může být, popřípadě relevantní i skutečnost, že informace o zatčení a vzetí do vazby a za jakých okolností byla šířena.“ Není-li však takových vyjádření či postupů ze strany orgánů činných v trestním řízení, a medializace případu je tak prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, nelze přičítat státu k tíži, že princip presumpce neviny byl narušen sdělovacími prostředky, či dokonce že jimi byl narušen ve značné míře (např. sděleními, k nimž došlo v souzeném případě, že žalobkyně je „osvobozená, ne však nevinná“, „podezřelý výraz.“ apod.). Zde totiž dochází k přetržení příčinné souvislosti mezi vedením trestního stíhání a skutečností, která újmu zakládá či zvyšuje. Lze k tomu poznamenat, že neodpovídající vyjadřování sdělovacích prostředků k probíhajícímu trestnímu stíhání může mít podle ESLP i negativní dopad do práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy). ESLP k tomu uvedl, že „novináři na to musejí pamatovat, když píší články o probíhajících soudních řízeních, neboť mimo hranice přípustného komentáře se mohou ocitnout výroky, u kterých by hrozilo, že – ať už úmyslně či nikoliv – sníží šance dotyčné osoby, že se bude těšit spravedlivému procesu, nebo podryje důvěru veřejnosti v roli, kterou soudy zastávají při výkonu trestní spravedlnosti (rozsudek senátu první sekce ESLP ze dne datum, ve věci podezřelý výraz). Vždy je však třeba dbát, aby zároveň nedošlo k omezení práva na svobodu projevu“ (viz rozhodnutí Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Skutečnost, že se dozorový státní zástupce měl v médiích vyjádřit tak, že „žádná stížnost proti zahájení trestního stíhání k jeho rukám nedorazila“ na popisovanou situaci nedopadá a nelze proto uzavřít, že by za tohoto stavu orgánu činné v trestním řízení konaly excesivně ve smyslu mediálního vyjadřování.

29. Odvolací soud souhlasí s komparací s věcí vedenou u Obvodního soudu pro adresa pod. sp. zn. spisová značka (rozsudek ze dne datum, č.j. spisová značka ve spojení s rozsudkem Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. spisová značka) když zásahy do osobní sféry obou poškozených byly v podstatě srovnatelné (zde navíc poškozenému hrozila výrazná škoda k náhradě v případě jeho odsouzení – přes sto miliónů korun), avšak v případě uvedené věci bylo trestní stíhání nepoměrně delší, poškozenému hrozila vyšší trestní sazba a také úhrada výrazně vysoké částky, jakožto náhrady škody v případě jeho odsouzení, proto je závěr soudu prvního stupně, že by se žalobkyni mělo dostat nižší odškodnění než tamnímu poškozenému, správný.

30. Odvolací soud dále učinil srovnání s věcí poškozeného, jemuž bylo pravomocně přiznáno zadostiučinění ve výši 45 000 Kč, a to rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. spisová značka ve spojení s rozsudkem Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. spisová značka, jenž byl stíhán pro podezřelý výraz podle § 346 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, za což mu hrozil trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců až 3 roky (stejně jako žalobkyni), zásah do osobnostní sféry daný délkou trestního stíhání trval 1 rok (tedy podstatně kratší dobu, než u žalobkyně) a šlo stejně jako u žalobkyně o osobu bezúhonnou. Trestní stíhání mělo horší dopady do osobnostní sféry tohoto poškozeného (pracovní oblast) než u žalobkyně, dané zejména narušenou pověstí mezi kolegy a klienty, kdy ze strany kolegů docházelo k negativním reakcím na jeho osobu a jeho případ byl dáván jako případ odstrašující pro ostatní členy akademické obce (právnická osoba). Dále po dobu trestního stíhání byla omezena jeho podezřelý výraz na působišti a rovněž došlo k odlivu jeho klientů. Stejně jako v případě žalobkyně nedošlo do zásahu do rodinného života či zdraví.

31. Dále odvolací soud provedl komparaci s věcí poškozeného, jemuž bylo pravomocně přiznáno zadostiučinění ve výši 100 000 Kč rozsudkem Obvodního soudu pro adresa, sp. zn. spisová značka. Tento poškozený byl stíhán pro podezřelý výraz podle § 175 odst. 1, 3 tr. zák. a hrozil mu tak trest odnětí svobody na dva roky až 10 let nepodmíněně (tedy podstatně vyšší než žalobkyni). Zásah do osobního života daný délkou trestního stíhání trval rovněž podstatně delší dobu než u žalobkyně (6 let a 8 měsíců), a v osobní sféře došlo k obdobným zásahům jako u žalobkyně daných narušením jeho dobré pověsti, cti a dobrého jména, přičemž nebylo zasaženo do jeho rodinného života ani přátelských vztahů a nedošlo k nevratným zásahům do pracovního života. I v jeho případě došlo k medializaci případu, nad to u něj byla provedena domovní prohlídka, což tento poškozený negativně a úkorně nesl.

32. Na podkladě těchto dvou případů, se kterými odvolací soud účastníky řízení seznámil při odvolacím jednání konaném dne datum a rovněž na podkladě komparace s případem, jak učinil soud prvního stupně je zřejmé, že se odškodnění v obdobných případech pohybuje mezi 45 000 Kč a 100 000 Kč. Odvolací soud na tomto místě připomíná, že výše přiznaného zadostiučinění by se neměla významně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v těchto popsaných věcech, avšak je třeba, jak učinil soud prvního stupně, přihlédnout ke všem kritériím, která byla popsána, u toho, kterého případu. Protože zásahy do osobního života poškozených ve věci spisová značka a spisová značka byly v podstatě stejné jako u žalobkyně (ve věci spisová značka o něco citelnější, neboť zde poškozenému hrozila vysoká náhrada), avšak v obou případech poškozeným hrozil vyšší trest a délka trestního stíhání byla podstatně delší než u žalobkyně, mělo by se žalobkyni dostat nižšího odškodnění než 100 000 Kč. Naopak ve věci spisová značka byl zásah do osobního života (pracovního života) tohoto poškozeného o něco citelnější než u žalobkyně, při stejné hrozbě trestu, avšak trestní stíhání trvalo kratší dobu. Optikou toho, že však toho odškodnění bylo zvažováno již v roce 2017, tj. před devíti lety, mohlo by při současných cenách a míře inflace představovat částku 90 000 Kč. Protože hlavním kritériem je zásah do osobní sféry poškozeného, mělo by být odškodnění žalobkyně poměřováno danou věcí v dnešních cenách a mělo by být proto nižší než uvedených 90 000 Kč, neboť zásahy do osobní sféry tohoto poškozeného byly výraznější než u žalobkyně. Tedy jinak řečeno, je třeba přihlédnout k tomu, že odškodnění ve výši 45 000 Kč se událo před dlouhým časovým úsekem, a proto odvolací soud sdílí úvahu soudu prvního stupně, že v poměrech posuzovaných věcí se jako adekvátní jeví odškodnění žalobkyně ve výši 70 000 Kč, když zásah do života žalobkyně nedosahuje intenzity v popsaných případech (ať již délkou trestního stíhání, výší hrozící trestní sazby či zásahem do osobní oblasti), a to v souladu s odkazovanou obecně sdílenou představou spravedlnosti. Ostatně i v žalobkyní uvedených případech ke komparaci, kde poškození dosahovali vyššího odškodnění, byly tyto případy výraznějšího charakteru na popsaných kritériích než u žalobkyně (zejména u zásahu do osobního života – a to vedle zásahu do pracovního života ještě např. zásah do oblasti zdraví, psychické pohody, rodinného života, realizování dalších aktivit v životě apod.).

33. Soud prvního stupně rovněž s odkazem na výše sdělené patřičně zhodnotil i skutečnost, že je namístě zvažované odškodnění 70 000 Kč navýšit ještě z důvodu vzrůstající inflace. V této souvislosti však neučinil příliš přezkoumatelný výpočet navýšené částky o 10 000 Kč, tj. jakým způsobem k této částce dospěl, když v této souvislosti toliko zmínil rozhodnutí Orgán veřejné moci, sp. zn. spisová značka.

34. Žalovaná správně odkázala na to, že přiměřenost má být zajištěna aplikací věcně a časově srovnatelné judikatury. Pokud tedy z důvodu vhodnosti byly vybrány shora popsané případy, které však byly odškodněny v roce 2016, resp. 2021, je zcela namístě promítnout běh času a s tím spojenou hodnotu peněz, jež se v čase vyvíjí, tj. ekonomické poměry do výše odškodnění, které je přiznáváno v roce 2026, tedy s odstupem pěti let. Je obecně známo, že míra inflace v České republice roste, resp. výrazně vzrostla od roku 2021 (nejvíce v roce 2022). Odvolací soud proto dospěl k tomu, že by se odškodnění mělo z důvodu inflace navýšit za každý rok o 3 %, což činí celkem za 5 let 15 % z částky 70 000 Kč, tj. 10 500 Kč, resp. 10 000 Kč, jak učinil soud prvního stupně. Tedy jím provedené navýšení je odpovídající a obstojí. V tomto ohledu proto neshledal odvolací soud odvolání žalované jako opodstatněné.

35. Soud prvního stupně také správně posoudil nárok na náhradu škody v podobě ztráty hodnoty obchodního podílu ve společnosti právnická osoba Judikatura Orgán veřejné moci dospěla k závěru, že skutečná škoda způsobená společnosti se projeví i snížením hodnoty podílů ve společnosti – společníci v jejím důsledku utrpí škodu. Tato tzv. reflexní škoda je však svou povahou odvozená od škody vzniklé na majetku společnosti a její existence je závislá na existenci škody na majetku společnosti. Je-li tedy škoda vzniklá na majetku společnosti nahrazena, je odstraněna i škoda, způsobená jejím společníkům v důsledku snížení hodnoty jejich podílů (srov. rozhodnutí sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka). Byť usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. z. spisová značka primárně řešilo otázku škody způsobené jednateli společnosti, závěr o závislosti tzv. reflexní škody společníků na škodě způsobené společnosti, která ji tak jako poškozený (v tomto případě žalobkyně) musí u škůdce (v tomto případě žalované) uplatnit, je obecně platný a lze jej použít i v případě náhrady újmy nemajetkové, tak i újmy majetkové. Jestliže právnické osoby nesou samostatnou majetkovou odpovědnost v právních vztazích, tak jejich společníci nejsou podílovými spoluvlastníky majetku obchodní společnosti, ale jejich vztah k obchodní společnosti a k jejímu majetku je vymezen souborem práv a povinností společníka. Majetková práva společníků spočívají zpravidla v podílu na přímém zisku obchodní společnosti a v možnosti převodu obchodního podílu. Jinak řečeno, pokud náhradu škody spočívající v poklesu hodnoty této společnosti uplatnila (což se mělo promítnout i do snížení hodnoty obchodních podílů pro její společníky) daná společnost, je zřejmé, že nahrazením této škody, je nahrazena i reflexní škoda společníků. Soud prvního stupně proto dospěl ke správnému závěru, že pokud se uvedené škody domáhá společnost právnická osoba., nelze, aby se jí současně domáhala i žalobkyně. Nesprávná je v tomto směru úvaha žalobkyně, že tato se uvedené škody nemůže de facto nikdy dobrat, když nárok na náhradu škody pro společnost byl nepravomocně zamítnut a žalobkyně se této škody domáhat nemůže. Pokud byl tento nárok společnosti právnická osoba. zamítnut pro nenaplnění odpovědnostních předpokladů mířících na neexistenci příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody (viz rozsudek ve věci spisová značka), nemůže z tohoto důvodu daný nárok žalobkyně (který je odvozen od nároku společnosti) svědčit ani žalobkyni.

36. Nad rámec rozhodného pak odvolací soud uvádí, že žalobkyně obchodní podíl ve společnosti nadále vlastní, tudíž není vyloučeno, že tento, pokud ztratil na své hodnotě, může v průběhu času na hodnotě opět nabýt, když není právnická osoba vyloučeno, že se opětovně zvýší hodnota společnosti Orgán veřejné moci. V takovém případě nelze hovořit o skutečné škodě, kterou se ve smyslu § 2952 o. z. rozumí především trvalá majetková újma spočívající v konkrétním zmenšení již existujícího majetku poškozeného.

37. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé III. a II. stran částky 10 000 Kč s příslušenstvím podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

38. Žalobkyně pak podala odvolání do vyhovujícího výroku II. o věcí samé. V této souvislosti odvolací soud sděluje, že odvolání mohou podat jen osoby, které jsou nositelem tzv. subjektivní legitimace, těmi se rozumí osoby, jimž nebylo – objektivně nahlíženo – rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno. Při posouzení subjektivní legitimace je třeba vycházet z výroku napadeného rozhodnutí a případnou újmu posuzovat pouze z procesního hlediska. Vzhledem k tomu, že žalobkyně bylo tímto výrokem zcela vyhověno, postupoval odvolací soud podle § 218 písm. b) o. s. ř. a odvolání žalobkyně v uvedeném rozsahu odmítl výrokem I. rozsudku.

39. Soud prvního stupně však ve svém rozhodnutí opomněl rozhodnout o nákladech řízení státu, které v průběhu řízení vznikly (výslech jméno FO u jednání). Protože tuto vadu nemohl odvolací soud napravit v odvolacím řízení, postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a ve výroku o nákladech řízení napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soud prvního stupně proto návazně v novém rozhodnutí neopomene rozhodnout o nákladech řízení státu a současně o nákladech řízení mezi účastníky, a to před soudy obou stupňů.

40. Výrok I. o částečném zastavení řízení nebyl napaden odvoláním a nabyl tak samostatně právní moci. Proti výroku II. v rozsahu, jímž byl potvrzen výrok III. rozsudku soudu prvního stupně lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Proti výroku I. a proti výroku II., jímž byl potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu částky 10 000 Kč s příslušenstvím není dovolání přípustné. Pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.)