46 C 13/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 532 483,18 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se, co do částky 119 883,18 Kč s příslušenstvím, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z této částky od 24. 1. 2025 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 383 600 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 868 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 21. 1. 2025 domáhala po žalované zaplacení 430 583,18 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že usnesením Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje, Odbor hospodářské kriminality, Oddělení hospodářské kriminality, ze dne 13. 7. 2020, č.j. Anonymizováno, bylo zahájeno její trestní stíhání společně s dalšími osobami pro spáchání přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1 t. z. spáchaného formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) t. z. a přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) t. z. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání podala dne 16. 7. 2020 žalobkyně stížnost, která byla zamítnuta. Dne 11. 10. 2021 byla podána obžaloba k Okresnímu soudu v Chebu. Řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. Anonymizováno. Dne 28. 11. 2023 bylo rozhodnutím pod č.j. Anonymizováno rozhodnuto, že se žalobkyně obžaloby zprošťuje dle § 226 písm. b) t. ř., jelikož v žalobě označené skutky nejsou trestným činem. Orgány činné v trestním řízení postupovaly vůči žalobkyni zcela účelově a deformovaly procesní situaci. Orgánům činným v trestním řízení byl jejich postup vytknut. Právní moc zprošťujícího rozhodnutí nastala dne 23. 1. 2024. Žalobkyně v souvislosti s nezákonným trestním stíháním po žalované požadovala náhradu majetkové újmy spočívající v nákladech obhajoby včetně souvisejících výdajů, dále náhradu škody spočívající ve snížení hodnoty obchodního podílu ve společnosti Anonymizováno, IČO: IČO, na fakticky nulovou hodnotu a konečně náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním. Konkrétně žalobkyně na náklady obhajoby včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas požadovala 68 883,18 Kč vč. DPH, dále žalobkyně uplatnila majetkovou újmu ve výši 211 700 Kč odpovídající ztrátě hodnoty jejího obchodního podílu ve výši 10 % u společnosti Anonymizováno. (dále jen „společnost“), a to v důsledku trestního stíhání společnosti Anonymizováno a žalobkyně. Hodnota společnosti Anonymizováno by dosáhla k datu pravomocného zproštění obžaloby částky ve výši 2 117 000 Kč, zatímco z důvodu nemožnosti vykonávat znaleckou činnost byla hodnota společnosti ke dni pravomocného zproštění prakticky nulová. Trestní stíhání žalobkyně vešlo ve známost skoro okamžitě, neboť komunita znalců je malá. K tomu pomohla i medializace případu. Shora uvedené vedlo ke značnému poklesu tržeb společnosti Anonymizováno. Následně musela společnost dokonce ukončit znaleckou činnost. Nezákonným trestním stíháním také došlo k závažnému zásahu do základních práv žalobkyně, do jejího soukromého, rodinného i profesního života. Trestní stíhání mělo vliv na psychický stav žalobkyně, která více jak tři roky musela žít s vědomím, že jí hrozí trest zákazu činnosti, což by vedlo k tomu, že by nemohla vykonávat svou profesi. Žalobkyně se proto k 30. 6. 2022 rozhodla ukončit znaleckou činnost a praxi a změnila obor podnikání. Nemajetková újma žalobkyně byla umocněna nesprávným postupem orgánů činných v trestním řízení, což zvýšilo nedůvěru žalobkyně ve spravedlivý proces. Žalobkyně tak požaduje satisfakci v penězích, a to ve výši 150 000 Kč. Žalobkyně své nároky předběžně uplatnila u žalované dne 23. 7. 2024.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně u ní své nároky uplatnila dne 23. 7. 2024, přičemž újma měla žalobkyni vzniknout v souvislosti s trestním řízením vedeném u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. Anonymizováno. V rámci mimosoudního projednání dne 24. 1. 2025 bylo žádosti žalobkyně částečně vyhověno, když na náhradě nákladů trestního řízení byla žalobkyni přiznána částka 37 111,61 Kč a na náhradě nemajetkové újmy bylo žalobkyni přiznáno 51 000 Kč. Celkem tak žalovaná žalobkyni přiznala 88 111,61 Kč. V návaznosti na doplnění podkladů žalobkyní dne 29. 1. 2025 přiznala žalovaná žalobkyni dne 27. 2. 2025 ještě dalších 18 513 Kč na náhradu nákladů trestního řízení. Částky byly žalobkyni uhrazeny dne 28. 1. 2025 a dne 3. 3. 2025. Žalovaná učinila nesporným průběh trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. Anonymizováno. Co se týká náhrady škody odpovídající ztrátě hodnoty obchodního podílu na společnosti Anonymizováno. žalovaná konstatovala, že nemá za prokázaný vznik škody v příčinné souvislosti s trestním řízením. Sama žalobkyně dává totiž pokles tržeb do souvislosti s medializací případu, za kterou žalovaná neodpovídá. Navíc dle žalované dochází k duplicitě nároků, když společnost Anonymizováno požaduje v jiném řízení náhradu škody za ztrátu celé své hodnoty, tj. ve výši 2 117 000 Kč. K náhradě nemajetkové újmy žalovaná uvedla, že žalobkyni hrozil trest odnětí svobody až na 3 roky nebo trest zákazu činnosti. Trestní stíhání žalobkyně trvalo přibližně 3 a půl roku, což je doba přiměřená s ohledem na složitost věci, rozsah dokazování a rozsah spisového materiálu (dosahujícího téměř 1 500 listů). Orgány činné v trestním řízení konaly úkony plynule a v přiměřených lhůtách. Tvrzená medializace nemůže jít k tíži státu. Žalovaná případ žalobkyně srovnala s případem rozhodovaným u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. Anonymizováno (žalobkyně byla trestně stíhána pro přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, stíhání trvalo 34 měsíců, žalobkyně byla pravomocně odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 24 měsíců, odsuzující rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším soudem a nakonec byla žalobkyně zproštěna obžaloby podle § 226 písm. a) tr. řádu, v návaznosti na pravomocné odsouzení byla žalobkyně propuštěna ze služebního místa právnická osoba, po ukončení služebního poměru bylo pro žalobkyni složité najít si novou práci, musela se spokojit s jinou hůře placenou prací, trestní stíhání mělo negativní vliv na psychický stav žalobkyně, který se zhoršil zejména po jejím pravomocném odsouzení, a na rodinný život žalobkyně, neboť musela tuto nepříjemnou situaci řešit ve vztahu ke svým nezletilým synům a svým známým, případ byl též medializován, osobní život žalobkyně byl probírán v internetových diskuzích, kdy docházelo k vytváření pomluv s negativním dopadem do osobní sféry žalobkyně), v níž byla jako postačující zadostučinění žalobkyni přiznána částka 102 000 Kč. S ohledem na to, že ve výše uvedeném případě byla poškozená na rozdíl od nynější žalobkyně pravomocně odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody a že byly v jejím případě prokázány závažnější dopady do osobního a rodinného života, přistoupila žalovaná ke snížení přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu o polovinu a nynější žalobkyni přiznala částku ve výši 51 000 Kč. Žalovaná s ohledem na výše uvedené navrhla, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

3. V podání ze dne 2. 4. 2025 žalobkyně doplnila, že prodlení spojené s vyplacením přiznaného odškodnění bylo do určité míry způsobeno žalobkyní, z jejíž strany došlo k doplnění dokladů až dne 29. 1. 2025. K doplnění dokladů byla žalobkyně vyzvána výzvou ze dne 23. 10. 2024.

4. Podáním ze dne 10. 4. 2025 vzala žalobkyně žalobu zpět, co do částky 106 624,61 Kč, neboť jí žalovaná uhradila 55 624,61 Kč na náklady obhajoby a 51 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání.

5. Podáním ze dne 5. 6. 2025 vzala žalobkyně žalobu zpět ještě co do částky 13 258,57 Kč spočívající ve zbylé části nároku na nákladech obhajoby, čímž by tento nárok zcela vyprázdněn. Dále žalobkyně rozšířila žalobu ohledně nároku na náhradu škody spočívající v poklesu hodnoty obchodního podílu společnosti Anonymizováno z částky 211 700 Kč na částku 313 600 Kč, tj. o 101 900 Kč, a to na základě znaleckého posudku společnosti právnická osoba č. č. účtu ze dne 4. 6. 2025. Na jednání dne 5. 6. 2025 žalobkyně upřesnila, že zpětvzetí nároku na obhajné zahrnuje i příslušenství.

6. Na jednání dne 5. 6. 2025 bylo připuštěno rozšíření žaloby o 101 900 Kč u nároku na náhradu škody spočívající v poklesu hodnoty obchodního podílu společnosti Anonymizováno Právní moc předmětného rozhodnutí nastala dne 5. 6. 2025.

7. Na jednání dne 5. 6. 2025 byl nesporným učiněn průběh napadeného řízení tak, že usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Odboru hospodářské kriminality, Oddělení hospodářské kriminality ze dne 13. 7. 2020, č. j. Anonymizováno, bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro spáchání přečinu křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek podle § 346 odst. 1, odst. 2 písm., a) tr. zákoníku. Usnesení si žalobkyně převzala dne 14. 7. 2020. Stížnost podaná žalobkyní proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu usnesením Okresního státního zastupitelství v Chebu ze dne 15. 9. 2020, č. j. Anonymizováno. Dne 8. 9. 2021 podal policejní orgán návrh na podání obžaloby č.j. Anonymizováno a dne 11. 10. 2021 podalo Okresní státní zastupitelství v Chebu obžalobu č. j. Anonymizováno. Usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 3. 2. 2022, č. j. Anonymizováno, byl samosoudce tituly před jménem adresa z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. řádu vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Opatřením předsedy soudu ze dne 24. 2. 2022 byla trestní věc přidělena předsedovi senátu tituly před jménem adresa. Usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 2. 5. 2022, č. j. Anonymizováno, byla trestní věc podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. řádu a § 188 odst. 1 písm. a) tr. řádu předložena k rozhodnutí o místní příslušnosti Vrchnímu soudu v Praze. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. Anonymizováno, bylo rozhodnuto, že podle § 24 odst. 1 tr. řádu je k projednání a rozhodnutí trestní věci příslušný Okresní soud v Chebu. Usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne Anonymizováno bylo trestní stíhání žalobkyně zastaveno podle § 231 odst. 1 tr. řádu ve spojení s § 223 odst. 1 tr. řádu a za použití § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu a § 34 odst. 1 tr. zákoníku z důvodu, že trestní stíhání je promlčeno. Na základě stížnosti podané státním zástupcem bylo uvedené usnesení podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušeno usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 3. 2023, č. j. Anonymizováno, a Okresnímu soudu v Chebu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Hlavní líčení se následně u Okresního soudu v Chebu konalo ve dnech 27. 6. 2023, 17. 8. 2023, 12. 10. 2023 a 28. 11. 2023, kdy byl vyhlášen rozsudek č.j. Anonymizováno, jímž byla žalobkyně zproštěna obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Rozsudek nabyl ve vztahu k žalobkyni právní moci dne 27.1.2024.

8. Z provedené dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

9. Z výslechu žalobkyně plyne, že je trestním stíháním poznamenána dodnes, neboť laická veřejnost se domnívá, že pokud by se vůbec nic nestalo, tak by nebyla stíhána. Žalobkyně nechápala, jak proti ní mohlo být vedeno trestní řízení, když správnost posudku, který vypracovala v zastoupení společnosti Anonymizováno byla potvrzena znaleckým posudkem právnická osoba. Žalobkyně uvedla, že situaci vnímala úkorně. Rodina žalobkyni nabádala, ať už znalecké posudky nedělá, že bude mít klid. K dotazu soudu žalobkyně uvedla, že půl týdne žije u partnera a půl týdne s dcerou. I partner po žalobkyni chtěl, aby dělala něco jiného. Známí partnera žalobkyně se ho ptali, s kým to vlastně žije. Žalobkyně je členem Anonymizováno, přičemž takto se živila po skončení znalecké činnosti. V tomto odvětví nikdo neřešil její trestní stíhání. Znaleckou činnost žalobkyně vykonávala jako fyzická osoba pod hlavičkou naříkané společnosti. Razítko odevzdala v létě 2022. Práci od společnosti Anonymizováno byla zadávána tituly před jménem jméno FO a panem jméno FO. Společnost momentálně nevyvíjí žádnou činnost. Příjmy od společnosti žalobkyně dostávala jen za práci, kterou fakticky provedla a společnosti následně vyfakturovala, jiný zisk jí nikdy ze strany společnosti vyplácen nebyl. Žalobkyně zpracovávala posudky jen na ocenění nemovitostí, přičemž věřila, že i po legislativní změně by podmínky výkonu znalecké činnosti splňovala.

10. Z výslechu znalkyně jméno FO soud seznal, že znalkyně setrvala na závěrech svého znaleckého posudku, když nebylo možné vyjít z ceny realizovaných prodejů (metoda srovnávací). Znalkyně tak cenu společnosti Anonymizováno stanovila za pomoci diskontovaného cash flow. Byla stanovena tržní hodnota a následně spravedlivá hodnota pro jednotlivé podíly. Znalkyně vzala do úvahy medializaci případu a legislativní změny pro znaleckou činnost. Rozptyl byl stanoven na základě substanční a účetní hodnoty. Provozní výsledek společnosti byl vždy kladný. Část prostředků na odměny znalců se nechávala ve společnosti. Společnost nikdy nevyčerpala všechny prostředky a byla spolehlivý plátce svých závazků. K dotazu žalované znalkyně uvedla, že při zpracování znaleckého posudku vzala v potaz dobré jméno společnosti a zároveň skutečnost, že na konci trestního stíhání neměla společnost žádné zaměstnance. Na vrcholu dodávala znalecká kancelář jeden znalecký posudek týdně a odborná vyjádření poskytovala minimálně. Žalobkyně následně odkázala na tabulku ziskové marže na straně 22 znaleckého posudku.

11. Z výslechu svědka jméno FO soud seznal, že svědek věděl, že se má svojí svědeckou výpovědí vyjádřit k fungování znaleckého ústavu Anonymizováno. S žalobkyní byl svědek ve vztahu zaměstnaneckém, když byl jejím vedoucím. Jejich vztahy byly dále přátelské. Svědek sám byl trestně stíhán stejně jako znalecká kancelář v posuzovaném trestním řízení. Svědek se také v jiném řízení u zdejšího soudu domáhá náhrady újmy. Svědek vypověděl, že trestní stíhání společnost Anonymizováno zničilo. Pokud je svědkovi známo, tak je jediný ze znalců původně působících ve společnosti, kdo v profesi pořád působí. K dotazu soudu svědek uvedl, že v průběhu trestního řízení vešel v platnost nový zákon stanovující, že znalecká kancelář musí mít pro každý obor dva zodpovědné znalce, přičemž tento požadavek se jim nakonec nepodařilo naplnit, a proto skončila znalecká činnost společnosti Anonymizováno Svědkovi nebyly známy dopady na osobní život žalobkyně, avšak v obecné rovině lze říci, že přišla o reputaci a zdroj obživy. Bylo určitě zasaženo do její psychiky, všichni se museli vyrovnat s nejistotou spojenou s trestním stíháním. Dle svědka žalobkyně ukončila znaleckou činnost poté, co společnost Anonymizováno již znaleckou činnost nemohla vykonávat (květen 2022), a žalobkyně nechtěla znaleckou činnost vykonávat samostatně jako fyzická osoba. právnická osoba měla razítko od roku 2005, přičemž za tu dobu vypracovala přes 800 posudků. Věnovali se převážně náročnějším kauzám pro renomované klienty, působili i při institutu oceňování majetku u Vysoké školy ekonomické. Vlivem trestního řízení však ubývaly zakázky od renomovaných klientů. Razítko bylo odevzdáno v dubnu 2023, když se nepodařilo naplnit legislativní podmínky. právnická osoba nebyla postavena, aby tvořila zisk, ale aby živila znalce. Finanční prostředky byly vypláceny na základě fakturace. Obecně se svědka nikdo na trestní kauzu neptal, ale od renomovaných advokátních kanceláří mu bylo naznačeno, že jejich klienti nechtějí být spojováni s problémy znalecké kanceláře. Občas se média k trestněprávní kauze vrátí. Svědek má za to, že trestní stíhání bylo proti nim zahájeno, neboť se státnímu zástupci nelíbily závěry znaleckého posudku, který dělali v rámci jednoho trestního řízení. Mělo jim být i tzv. vyhrožováno. Spolupráci se znaleckou kanceláří ukončil například tituly před jménem jméno FO, který nebyl trestně stíhaný. Svědkovi nebylo nic známo ohledně výdělkových poměrů žalobkyně, měl za to, že je v důchodovém věku a již nepracuje. Z odměny za činnost společnosti šlo 20 % na administrativu, 20 % manažerovi projektu a 60 % znalcům dle pracnosti a zásluhovosti.

12. Ze zápisu z jednací síně na čl. 205 soud seznal, že na základě objednavatelů se v sídle společnosti Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno uskutečnilo dne 11. 4. 2022 jednání za přítomnosti tituly před jménem jméno FO (právnická osoba, IČO: IČO), tituly před jménem jméno FO (právnická osoba., IČO: IČO, a právnická osoba, IČO: IČO), tituly před jménem jméno FO (právnická osoba, IČO: IČO), tituly před jménem jméno FO (právnická osoba., IČO: IČO, tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem (právnická osoba) a tituly před jménem jméno FO. Cílem jednání bylo nastavení transferových cen a realizace smlouvy. tituly za jménem jméno FO upozornil na trestní stíhání tituly před jménem jméno FO a jeho společnosti, přičemž zdůraznil úskalí s tím spojená. Panovala především obava o diskreditaci znaleckých závěrů v souvislosti s trestním řízením. tituly před jménem jméno FO byl dotázán na schopnost dodržet smlouvu. tituly před jménem jméno FO uvedl, že výstupy není schopen zpracovávat ve formě znaleckých posudků vzhledem k trestnímu stíhání. Po delší diskuzi se přítomní domluvili na ukončení smlouvy o transferovém ocenění ze dne 28. 6. 2021. Všichni přítomní souhlasili.

13. Dále soud za souhlasu účastníků vyšel ze svědecké výpovědi tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO provedeném v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. Anonymizováno dne 1. 8. 2025. Z protokolu z jednání ze dne 1. 8. 2025 soud zjistil, že jako znalec se společností pracoval od roku 2005, měl působit též jako garant znalecké kanceláře, ale s ohledem na trestní stíhání vedené proti společnosti od této funkce ustoupil. Odměňování probíhalo na základě fakturace za provedené znalecké posudky. tituly před jménem jméno FO u jednání téhož dne soudu vypověděl, že od roku 2007 pracoval se svědkem jméno FO pro společnost, ve které působil až do roku 2021. Chvilku byl i společníkem společnosti, na činnost společnosti se podílelo vždy cca 5-6 lidí. Nejednalo se o klasický model společnosti, kde by se na valné hromadě rozděloval zisk. Pokud přišla nějaká zakázka, 20 % se rozdělovalo primárně na režii (nájem, tiskárna, papíry…), 20 % měl manažer zakázky a 60 % zpracovatel zakázky, což mohl být i ten samý člověk.

14. Další navržené důkazy nebyly provedeny pro nadbytečnost. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

15. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

16. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

17. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

18. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

19. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

20. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

21. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

22. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

23. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp .zn. 30 Cdo 2813/2011.

24. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobkyně byla, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhána pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označené trestné činy (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/200). Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila.

25. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně své nároky u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

26. Nárok A - náhrada škody představující náklady na obhajobu ve výši 68 883,18 Kč 27. V rámci mimosoudního projednání byla žalobkyni nejprve přiznána částka 37 111,61 Kč a v návaznosti na doplnění podkladů žalobkyní dne 29. 1. 2025 přiznala žalovaná žalobkyni dne 27. 2. 2025 ještě dalších 18 513 Kč na náhradu nákladů trestního řízení. Žalovaná tak na náhradě nákladů řízení žalobkyni vyplatila odškodné celkem ve výši 55 624,61 Kč. Žalobkyně vzala před zahájením jednání ve věci samé žalobu ohledně tohoto nároku v celém rozsahu zpět, tj. co do částky 55 624,61 Kč pro plnění žalované po podání žaloby a marném uplynutí lhůty pro mimosoudní projednání nároků u žalované (k vyplacení první části zadostiučinění došlo dne 28. 1. 2025 a nároky byly u žalované uplatněny dne 23. 7. 2024) a co do částky 13 258,57 Kč z důvodu revize žaloby. S ohledem na uvedené soud řízení ohledně částky 68 883,18 Kč řízení ve smyslu § 96 o. s. ř. zastavil (výrok I.).

28. Nárok B – náhrada škody spočívající ve ztrátě hodnoty 10 % obchodního podílu žalobkyně ve společnosti Anonymizováno. ve výši 313 600 Kč 29. Ve vztahu k nároku na náhradu škody žalobkyně v posledku uvedla, že společnost Anonymizováno měla ke dni zahájení trestního stíhání hodnotu 3 478 000 Kč, s tím že desetiprocentní podíl žalobkyně tedy představoval částku 347 800 Kč, ke dni pravomocného ukončení trestního stíhání hodnota společnosti však činila toliko 377 až 342 000 Kč, tedy desetiprocentní podíl žalobkyně se pohyboval v rozmezí 17 700 až 34 200 Kč. Žalobkyně při vyčíslení svého nároku na náhradu škody vycházela z horní hranice takového rozpětí, tedy v podstatě stanovila minimální výši škody, která jí měla být v důsledku uvedeného způsobena, pročež po žalované po rozšíření žaloby požadovala částku ve výši 313 600 Kč.

30. Z judikatury Nejvyššího soudu, představované např. usnesením ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 8 Tdo 124/2005, nebo usnesením ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2588/2016, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1840/18, vyplývá, že žalobkyně nemůže požadovat náhradu škody vzniklé jinému subjektu, a to ani tehdy, je-li tímto subjektem obchodní společnost, jejímž je žalobkyně (byť i jediným) společníkem, neboť obchodní společnost jako samostatná právnická osoba má svůj vlastní majetek, odlišný od majetku svých akcionářů, a s tímto svým majetkem podniká a hospodaří. Definičním znakem právnických osob je totiž mimo jiné jejich majetková samostatnost, jejímž výrazem je jednak to, že mají vlastní majetek, a jednak to, že jen ve vztahu k tomuto majetku nesou samostatnou majetkovou odpovědnost v právních vztazích, do nichž vstupují. Společníci jednotlivých obchodních společností tedy nejsou podílovými spoluvlastníky (spolumajiteli) majetku obchodní společnosti, ale jejich vztah k obchodní společnosti a k jejímu majetku je vymezen souborem práv a povinností společníka. Majetková práva společníků spočívají zpravidla v podílu na přímém zisku obchodní společnosti a v možnosti převodu obchodního podílu (akcií); za závazky kapitálových obchodních společností (akciová společnost a společnost s ručením omezeným) společníci neručí anebo ručí jen omezeně. Vzhledem k tomu společníci nemohou jednak být přímo poškozenými osobami v případech, kdy je trestná činnost páchána na úkor majetku obchodní společnosti, a jednak se sami mohou dopustit trestné činnosti ve vztahu k majetku obchodní společnosti, jejímiž jsou společníky, protože ten je pro ně majetkem cizím. To platí i přes skutečnost, že se jinak na veřejnosti běžně mluví – zejména jde-li o majoritní společníky obchodních společností – o tzv. vlastnících těchto společností. Ani ti totiž nejsou vlastníky majetku obchodní společnosti v právním smyslu (srov. ŠÁMAL, P., PÚRY, F., SOTOLÁŘ, A., ŠTENGLOVÁ, I. Podnikání a ekonomická kriminalita v České republice. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, s. 266).

31. Obdobně v usnesení ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2738/2016, Nejvyšší soud s odkazem na tam blíže označenou ustálenou judikaturu dovolacího soudu shrnul, že skutečná škoda způsobená společnosti se projeví i snížením hodnoty podílů ve společnosti – společníci v jejím důsledku utrpí škodu. Tato tzv. reflexní škoda je však svou povahou odvozená od škody vzniklé na majetku společnosti a její existence je závislá na existenci škody na majetku společnosti. Je-li tedy škoda vzniklá na majetku společnosti nahrazena, je odstraněna i škoda, způsobená jejím společníkům v důsledku snížení hodnoty jejich podílů (srov. též tam označenou prejudikaturu, jakož i navazující odmítavé usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. II. ÚS 1335/17). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí uvádí, že společníkovi nesvědčí právo domáhat se vůči jednatelům náhrady (odvozené) škody na jeho podílu, může-li se odstranění této újmy domoci tím, že jménem společnosti uplatní (její) nárok na náhradu škody.

32. S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl, neboť mezi účastníky nebylo sporu, že u zdejšího soudu je současně vedeno řízení, kde se přímo společnost Anonymizováno domáhá náhrady škody a je tak možné, že společnost se odstranění své újmy domůže a tím bude odstraněna i škoda způsobená žalobkyni jakožto její společnici v důsledku snížení hodnoty jejího podílu. Toto řízení není doposavad pravomocně skončeno a žalobkyni tak nesvědčí právo domáhat se náhrady škody na podílu. Nadto z provedeného dokazování vyplynulo, že společnost v podstatě žádný zisk „navíc“ netvořila. Ze získané odměny připadlo 20 % na náklady, 20 % připadlo manažerovi projektu a zbývající část dostal samotný zpracovatel/zpracovatelé projektu. Žalobkyně vypověděla, že žádný zisk jí nikdy nebyl vyplacen a obdržela vždy jen částku, kterou společnosti vyfakturovala za vykonanou znaleckou činnost. Ve stejném duchu vypovídal svědek jméno FO, případně tituly před jménem jméno FO, kteří uvedli, že se nejednalo o klasickou společnost, kde by se na valné hromadě rozhodovalo o rozdělení zisku. Společnost nikdy nefungovala tak, aby tvořila zisk. Sloužila k tomu, aby uživila znalce s ní spolupracující.

33. Nárok C -náhrada nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání ve výši 150 000 Kč 34. Jak již bylo uvedeno výše žalovaná stran tohoto nároku vyplatila žalobkyni zadostiučinění ve výši 51 000 Kč, pročež žalobkyně vzala žalobu v této části žalobu zpět a v tomto rozsahu soud řízení zastavil (výrok I. je součet 51 000 Kč připadajících na náhradu nemajetkové újmy a 68 883,18 Kč připadajících na náhradě škody). Předmětem nároku tak zůstala částka ve výši 99 000 Kč.

35. V souvislosti s žalobkyní tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku z 16.9. 2015, sp.zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 36. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobkyně byla, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhána. Soud v daném případě shledal existenci i dalších důvodných podmínek pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tedy vznik této újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. Zdejší soud se zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

37. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka a kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky nesporný. Trestní stíhání žalobkyně trvalo od 13. 7. 2020, kdy jí bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 23. 1. 2024, kdy byla žalobkyně obžaloby pravomocně zproštěna, tedy zhruba 3 roky a 6 měsíců. Kritérium formulované délky řízení zohledňuje „pouze“ to, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobce. Z toho pak plyne, že i při adekvátní délce trestního řízení může docházet k vzniku nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (rozsudek NS z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). Zároveň je nutno délku trestního řízení hodnotit v provázanosti s povahou věci a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a nečinit z ní mechanicky určující hledisko (Simon, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání, Praha 2019, s. 163). Při přihlédnutí k průběhu trestního řízení, hodnotí soud délku trestního stíhání žalobkyně již jako delší, věci nepřiměřenou, když délka řízení byla dle soudu zapříčiněna zejména opakovaným rušením rozhodnutí ve věci.

38. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

39. Žalobkyně byla stíhána pro přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1 t. z. spáchaného formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) t. z. a přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) t. z. Tato trestná činnost nevyvolává zvýšenou míru společenského odsouzení jako je tomu například u trestných činů proti životu a zdraví. Nemajetkovou újmu však zvyšuje okolnost, že žalobkyně byla stíhána ze spáchání úmyslného trestného činu, jehož se měla dopustit ve spojitosti s výkonem své odborné profese. Žalobkyně byla ohrožena sazbou trestu odnětí svobody až 3 léta. Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou.

40. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuální následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

41. Obecně lze však říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

42. Jde-li o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně, lze uzavřít, že žalobkyni vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do osobnostních práv žalobkyně, tj. zejména do (z práv vyčtených v čl. 10 Listiny) práva na ochranu soukromého, rodinného a pracovního života, na zachování osobní cti, důstojnosti a dobré pověsti. Ve spojení s délkou řízení a povahou trestní věci lze shrnout, že žalobkyně prokázala, že jí v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Zahájení trestního stíhání vedlo ke skutečnosti, že rodina žalobkyni nabádala, ať už znalecké posudky nedělá, že bude mít klid. Známí partnera žalobkyně se ho ptali, s kým to vlastně žije. Znaleckou činnost žalobkyně vykonávala jako fyzická osoba pod hlavičkou naříkané společnosti. Razítko odevzdala v létě 2022 v obavě, že by se situace mohla opakovat a mohla být opětovně smýkána pro podání nepravdivého znaleckého posudku. Žalobkyně uvedla, že je trestním stíháním poznamenána dodnes, neboť laická veřejnost se domnívá, že pokud by se vůbec nic nestalo, tak by nebyla stíhána. Žalobkyně nechápala, jak proti ní mohlo být vedeno trestní řízení, když správnost posudku, který vypracovala v zastoupení společnosti Anonymizováno byla potvrzena znaleckým posudkem právnická osoba. Žalobkyně uvedla, že situaci vnímala úkorně. Žalobkyně je členem Anonymizováno, přičemž takto se živila po skončení znalecké činnosti. V tomto odvětví nikdo neřešil její trestní stíhání. Soud vzal dále v potaz, že žalobkyně nebyla stíhána vazebně. Soud dále zohlednil skutečnost, že žalobkyně byla do té doby osobou bezúhonnou.

43. K formě a výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání (v odškodňovacím „smyslu“ nutno zdůraznit) se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví dostačující satisfakcí. V této souvislosti je na místě připomenout, že „forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ (viz cit. rozsudek Nejvyššího soudu z 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce nevelela, ve věci žalobkyně dle zdejšího soudu nejde. Dostačujícím momentem jaksi „završujícím“ satisfakci, jíž by se žalobkyni od žalované mělo dostat, se pak soudu jeví být zaplacení částky 80 000 Kč. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic, než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobkyni stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobkyni trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím vyšší částky, než kterou soud shledal dostačujícím odškodněním. Předně uvést, že žalobkyně byla do doby naříkaného řízení bezúhonná. Soud dále zohlednil, že vlivem trestního stíhání byla do určité míry poškozena reputace žalobkyně, její dobré jméno a čest, když laická veřejnost se dodnes domnívá, že kdyby nic neprovedla, nebyla by stíhána a známí jejího partnera se ho opakovaně ptali s kým to vlastně žije. Na druhou stranu nutno uvést, že žalobkyně sice v létě 2022 tzv. „odevzdala razítko“ a znaleckou činnost již nevykonávala, nicméně z dokazování vyplynulo, že žalobkyně je nadále členem komory odhadců majetku v oblasti poskytování hypotečních úvěrů v bankovnictví, přičemž takto se živila i po skončení znalecké činnosti, tedy nelze říci, že by v důsledku trestního stíhání došlo k celkové pracovní paralyzaci žalobkyně. Konkrétní výši částky odůvodňuje výše uvedená povaha trestní věci s trestní sazbou až 3 léta včetně hrozícího trestu zákazu činnosti a zejména pak shora popsaný zásah do soukromého a pracovního života žalobkyně, kdy nebýt trestního stíhání, žalobkyně by dále mj. vykonávala i činnost zapsaného znalce. Naopak nemajetkovou újmu žalobkyně snižuje, že nebyla stíhána vazebně, že měla podporu v rodině a že jak uvedeno výše, k pracovní paralyzaci žalobkyně nedošlo. Pro tyto okolnosti soud nepřistoupil k vyšší výši zadostiučinění.

44. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ 45. Soud dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Provedl zde přitom srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. Anonymizováno (u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Anonymizováno), kdy poškozenému byla na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání přiznána částka 100 000 Kč, když soud dospěl k závěru, že v případě žalobkyně i s přihlédnutím k určitému navýšení v podobě inflace se jednalo o méně intenzivnější negativní následky. Ve srovnávaném případě byl poškozený trestně stíhán pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1, 3) písm. a) trestního zákona, tj. povaha trestného činu byla totožná, nicméně poškozený byl ohrožen až více jak 3x vyšší trestní sazbou (až 10 let). Trestní stíhání pak trvalo bezmála 7 let, tj. dvakrát tak delší dobu. Poškozený byl rovněž obdobně vystaven nejistotě, tlaku trestního stíhání, nebyl vazebně stíhán, žil v nejistotě, stresu, jak trestní stíhání dopadne. Žalobkyně stejně jako uvedený poškozený významnější individuální následky způsobené trestním řízením ve své osobnostní sféře neprokázala, resp. ani je netvrdila. V jejím rodinném životě nedošlo k výraznějším dopadům, resp. nedošlo k umocnění těchto následků v důsledku objektivních skutečností, formulovaných povahou trestní věci i délkou trestního řízení. Jinými slovy nedošlo k zásadnímu morálnímu narušení osobnosti (integrity) žalobkyně v době jejího trestního stíhání a narušení její soukromé a rodinné, popřípadě i jiné sféry života. V porovnání s tímto rozhodnutím tak soud dospívá k závěru, že adekvátní výší finančního odškodnění ve vztahu k žalobkyni je částka 80 000 Kč (když zejména poškozenému hrozil více jak 3x vyšší trest odnětí svobody a trestní stíhání trvalo téměř dvojnásobně delší dobu a soud by uvažoval o částce 70 000 Kč, kterou v důsledku inflace navýšil na konečných 80 000 Kč – srovnej rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 69 Co 152/2024), proto soud ještě zavázal žalovanou k plnění ve výši 29 000 Kč, když 51 000 Kč byla žalobkyni vyplacena již v průběhu řízení.

46. Žalobkyně obdobný případ, kde by byla přiznána žalovaná částka 150 000 Kč sama nepředložila, a ani soudu nevyložila, v čem jsou případně zásahy do jejích práv významnější a odůvodňovaly by přiznání vyšší částky, proto soud ve zbývající části 70 000 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl.

47. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky z 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). K prodlení žalované došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 23. 7. 2024, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 23. 1. 2025, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 24. 1. 2025 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

48. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 2, 3, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 462 483,18 Kč (80 000 Kč za nemajetkovou újmu dle § 9a odst. 2 písm. a) + 382 483,18 Kč za škodu). Žalobkyně byla z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšná co do částky 135 624,61 Kč (neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo i jen konstatováním porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013/ - což platí i za situace, kdy je po podání žaloby dobrovolně plněno a soud řízení o jinak důvodně uplatněném nároku zastaví) + dobrovolné plnění (a následné zastavení řízení). Převážně tak v řízení byla úspěšná žalovaná, jíž po zohlednění úspěchu žalobkyně náleží náhrada nákladů řízení po drobném zaokrouhlení ve výši 41 %.

50. Žalované vznikly v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb. náklady ve výši á 300 Kč za každý z těchto úkonů: vyjádření k žalobě, příprava a účast u jednání dne 5. 6. 2025 (účast 2x), příprava a účast u jednání dne 25. 11. 2025, účast u vyhlášení rozhodnutí dne 2. 12. 2025). Tedy celkem činí náklady řízení 2 100 Kč, z čehož činí přiznaných 41 % po drobném zaokrouhlení částku 868 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.