55 CO 121/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců JUDr. Ivy Hubáčkové a JUDr. Miroslava Stoklasy ve věci žalobkyně příjmení & W. právnická osoba, IČO sídlem v obec, ulice a číslo zastoupené údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupené Mgr. jméno příjmení, advokátem sídlem v obec a číslo, příjmení nám. 11 o částka s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 19 C 23/2020-134 z datum rozhodnutí,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

1. Žalobkyně podala včasné odvolání proti rozsudku, kterým soud I. stupně zamítl žalobu o částka s úroky z prodlení a uložil jí zaplatit žalované náklady řízení částka.

2. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná jako leasingový nájemce přenechala předmětné vozidlo do užívání třetí osobě. Z tohoto důvodu čelila trestnímu oznámení ze strany leasingové společnosti a sama podala trestní oznámení na„ osobu, které vozidlo přenechala do užívání“. Žalovaná doplatila leasingové splátky a vozidlo prodala třetí osobě. Předtím jej užíval ukrajinský občan jméno příjmení a servis poskytnutý žalobkyní byl součástí bezplatných servisních balíčků spojených se zakoupením vozidla. Žalobkyně neměla pochyb o tom, že s vozidlem jezdí osoba pověřená žalovanou, té také fakturovala a žádná z faktur nebyla vrácena. Zástupce žalované příjmení jméno a jeho partner jméno příjmení zajišťovali vozidla pro Ukrajince. Dále podrobněji popisoval obchodní vztahy mezi žalobkyní, M. příjmení a dalšímu subjekty s tím, že žalovaná fakticky vystupovala jako„ bílý kůň“. Lze dovodit, že vozidlo užívala a opravy objednala třetí osoba bez souhlasu jednatele společnosti a nebyla oprávněna tak činit. Navrhla proto rozsudek změnit tak, že soud žalobě vyhoví.

3. Žalovaná navrhla rozsudek jako správný potvrdit.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek dle §§ 212, 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal, že je věcně správný.

5. Soud I. stupně provedl ve věci obsáhlé dokazování a jeho výsledky poté náležitě zhodnotil. Šlo zejména o řešení otázky, zda to byla žalovaná, která si u žalobkyně objednala předmětné opravy. Toto tvrzení se žalobkyni nepodařilo prokázat. Bylo zjištěno, že vozidla k opravě předaly třetí osoby, aniž by z dokazování vyplynulo, že jednají jménem žalované. Pouhá okolnost, že se žalobkyně mohla domnívat, že jde o jednání jménem žalované, nestačí. Lze souhlasit s tím, že spor je patrně důsledkem dřívějších nepřehledných obchodních vztahů mezi bývalým jednatelem žalobkyně, bývalým jednatelem žalované a třetími osobami.

6. Tvrzení žalobkyně, že servis vozidla byl součástí bezplatných servisních balíčků spojených se zakoupením vozidla bylo uplatněno žalobkyní nově až v odvolacím řízení, přes poučení dle § 119a o. s. ř., tudíž k němu dle § 213 odst. 5 o. s. ř. nelze přihlížet. Lze připustit, že o takové možnosti se hovořilo již při jednání u soudu I. stupně, když tuto možnost zmínil svědek příjmení, nicméně žalobkyně o tomto nic konkrétního netvrdila. Nad rámec toho je zřejmé, že ani toto tvrzení by procesní situaci žalobkyně nevylepšilo, neboť podle onoho tvrzení měl být servis bezplatný. Stejně tak tvrzení, že dříve vozil vozidla do servisu bývalý jednatel žalované p. příjmení a servis byl žalovanou uhrazen, nemá pro tento spor význam, jelikož zde ani v jednom případě nebylo vozidlo předáno k servisu jmenovaným. K doložení, že objednatelem oprav byla žalovaná, nepostačí ani tvrzení, že jí bylo fakturováno a tato proti fakturaci neprotestovala.

7. Soud I. stupně tak správně shledal, že tu nevznikl závazek žalované uhradit ceny oprav vozidla i s tím, že žalobkyně nemůže úspěšně nárok uplatňovat po žalované ani jako bezdůvodné obohacení, když případné obohacení nevzniklo žalované.

8. Jelikož soud I. stupně správně rozhodl i o nákladech řízení, odvolací soud rozsudek dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

9. Úspěšná žalovaná má proti žalobkyni dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Jde jednak o paušální částku částka za vyjádření k odvolání učiněné v době, kdy žalovaná nebyla legitimně zastoupena advokátem a dále o náklady právního zastoupení. Tedy o odměnu advokáta, paušální náhradu hotových výdajů a 21% DPH. Odměna dle § 7 bodu 5. vyhl. č. 177/96 Sb. činí 4 700 Kč/úkon, paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč/úkon. Při 2 úkonech právní služby (převzetí zastoupení, účast u jednání) a o 21% DPH jde celkem o částka. Požadavek na náhradu za zmeškaný čas není důvodný, neboť sídlo advokáta je v obec stejně jako soudu. Jelikož při vyhlášení rozsudku došlo k zjevné nesprávnosti (odvolací soud počítal náklady obdobně jako soud I. stupně, přehlédnuv, že došlo k udělení plné moci advokátu), má toto vyhotovení rozsudku povahu opravného usnesení dle § 164 o. s. ř. Proti rozsudku je za podmínek § 237 o. s. ř. přípustné dovolání ve lhůtě do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v obec prostřednictvím soudu I. stupně.