55 CO 148/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců JUDr. Ivy Hubáčkové a JUDr. Miroslava Stoklasy ve věci žalobkyně jméno příjmení, narozené datum bytem adresa zastoupené Mgr. Ing. jméno příjmení, advokátem sídlem adresa proti žalované právnická osoba, IČO sídlem adresa o částka s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 7 C 365/2021-29,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o náhradě nákladů řízení (II.) mění tak, že jejich výše činí částka, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího právního zástupce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobkyni částka spolu s úrokem ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, a výrokem II. žalované uložil zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši částka.

2. Podle odůvodnění se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení předmětné částky z titulu náhrady škody za zpoždění letu žalované dne datum, č. QS číslo ze Zakynthosu do obec.

3. Žalovaná výslovně nárok žalobkyně uznala co do důvodu i výše, soud proto rozhodl rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 1, 2 o. s. ř.

4. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek částka a náklady právního zastoupení za 3 úkony po částka dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., 3× paušální náhradu výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) téhož a k tomu 21 % DPH. Odměnu a náhrady zástupce soud omezil v souladu s usnesením ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 935/15, neboť z úřední činnosti je mu známo, že stejný typ žaloby je v případě různých žalobců zastoupených totožným právním zástupcem uplatňován opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech.

5. Proti rozsudku, pouze výroku o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně včas odvolání. Soudu vytýkala jednak, že v náhradě nákladů řízení nepřiznal náklady za repliku, tj. podání ze dne datum. V tomto podání se podrobně vyjádřila k tvrzením žalovaného uvedených v odporu. Navíc s touto replikou reagovala na výzvu soudu prvního stupně ze dne datum, který ji k vyjádření k odporu vyzval. Žalovaná pak uznala uplatněný nárok v návaznosti na podání repliky dne datum. Dále soudu vytýkala aplikaci § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. Ze žalobních tvrzení se podává, že uplatnila nárok vůči žalované zcela individualizovaný s jedinečným skutkovým stavem a právní argumentací. Nelze tedy dovodit, že by žaloba byla pouze administrativní úkon namísto kvalifikované právní služby. Právní zástupce při poskytování právní služby nepostupoval tak, že by jen doplnil skutkové okolnosti do předpřipraveného vzoru, naopak musel posoudit důkazní prostředky, příslušná zjištění subsumovat pod příslušnou právní argumentaci a v tomto směru sepsat jedinečná žalobní tvrzení. Žalobkyně vede v této skutkové věci pouze spor proti žalované na základě předmětné žaloby. Pokud soud s odkazem na § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. dovodil, že uvedené opakované návrhy má opakovaně podávat právní zástupce žalobkyně, je třeba podotknout, že soud své odůvodnění nijak blíže nerozvádí a neosvětluje. Důvod omezení náhrady jejích nákladů řízení nelze tedy kvalifikovaně přezkoumat, když není zřejmé, o jaká konkrétní další řízení se má jednat. Navíc uvedená skutečnost není pravdivá. Právní zástupce žalobkyně zastupuje své klienty v řízení proti žalované pouze ve čtyřech případech, přičemž se jedná o skutkově i právně odlišné případy s individualizovanými žalobními tvrzeními. V případě, že soud měl na mysli spor vedený týmž soudem pod sp. zn. EPR číslo (což se však pouze může domnívat), v tomto sporu právní zástupce žalobkyně zastupoval pana jméno příjmení, který byl při posuzovaném zpožděném letu spolucestujícím žalobkyně. Žádný předpis neukládá zvolit cestu společného řízení, jakkoliv se jednalo o stejnou skutkovou otázku jako v případě předmětného řízení. I v případě, že by si zvolili cestu společného řízení a byli by proti žalované úspěšní, příslušel by jim nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, nikoliv dle výjimečného ustanovení § 14b advokátního tarifu. Dále poukázala na to, že v druhém řízení byl žalobce vůči žalované úspěšný a v něm soud mu také přiznal náhradu nákladů v plné výši, tj. bez omezení § 14b advokátního tarifu. Toto ustanovení je především ochrana„ běžných“ občanů a spotřebitelů před nedůvodným navyšováním jejich dluhu v situaci, kdy protistrana při zahájení soudního řízení nevyvíjí žádnou právní, odbornou a individualizovanou činnost, ale pouze automatizovaně doplňuje základní údaje, do již připravených a ustálených vzorů. Navrhla změnu napadeného výroku tak, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši částka.

6. Žalovaná se odvolání nevyjádřila.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu vymezeném odvoláním, včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 205, § 205a, § 212 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/o. s. ř.), a odvolání shledal důvodným.

8. Žalobkyni je třeba přisvědčit v tom, že soud prvního stupně ji přiznal nesprávný počet úkonů právní služby, když nezohlednil podání ze dne datum. Tímto podáním žalobkyně reagovala na přímou výzvu soudu prvního stupně, a dle požadavku soudu se vyjádřila k podanému odporu žalovanou. Není dán tedy žádný relevantní důvod, aby tento úkon byl hodnocen jako neúčelně vynaložený. Důvodná je pak i námitka k nesprávné aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Bez ohledu na to, že soud v tomto pouze obecně uvádí, že je mu z úřední činnosti známo, že právní zástupce podává proti žalované obdobné žaloby v téže věci, je podstatné, že soud zde nevycházel z dikce § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Aplikace tohoto ustanovení není možná, neboť neuvádí, že by se týkalo právního zástupce žalobce, který by zahajoval řízení návrhem podaným na ustáleném vzoru opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Zákonné ustanovení mluví výslovně o žalobci a tím je v dané věci jméno příjmení jméno tom, že by žalobkyně podávala na ustáleném vzoru více věcí skutkově i právně obdobných, soud vůbec nehovoří, a nesporné je, že takto nečiní. Jedná se tedy o nepochopení soudu výkladu tohoto ustanovení. Je třeba přisvědčit argumentaci odvolatelky, že toto ustanovení dopadá na jiné subjekty, např. finanční ústavy, provozovatele telefonních služeb apod., kteří uplatňují své pohledávky ze stejného titulu proti více účastníkům obdobného smluvního vztahu. Na daný případ tedy nelze toto ustanovení použít, a žalobkyni přísluší standardní náhrada nákladů řízení s ohledem na její plný procesní úspěch ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Výši nákladů pak představují náklady za právní zastoupení za 4 úkony právní služby jím po částka, 4× paušální náhradu hotových výdajů po částka a z odměny advokáta 21 % DPH částka, dále zaplacený soudní poplatek částka dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (ten odvolatelka v procesním návrhu nezohlednila). Celková výše náhrady nákladů řízení činí tedy částka.

9. Žalobkyně byla procesně úspěšná v odvolacím řízení a přísluší jí náhrada nákladů tohoto řízení ve výši částka (částka jako ½ úkonu právní služby, částka paušální náhrada hotových výdajů a 21 % DPH částka dle vyhl. č. 177/1996 Sb.), když předmětem řízení byla částka částka jako rozdíl mezi soudem prvního stupně přisouzenou náhradou nákladů řízení a částkou přisouzenou v řízení odvolacím. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné