55 CO 190/2022
č. j. 55 CO 190/2022-364
V PLATNOSTI- OS Praha 7 15 C 246/2016-343
- MS Praha 55 CO 190/2022-364
Městský soud v Praze změnil nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně, protože některé úkony právní služby žalobkyně nebyly účelné. Soud uznal, že doplňování odvolání a následné písemné shrnutí nebyly účelnými kroky, protože účastník měl možnost vystoupit již při jednání. Podání návrhu na dokazování bylo považováno za opakování dříve uvedeného, nebylo to samostatné účelné jednání. Odvolací soud proto snížil náhradu nákladů a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení.
Plný text
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců JUDr. Miroslava Stoklasy a Mgr. Lucie Králové ve věci žalobkyně právnická osoba sídlem v obec a číslo, ulice a číslo zastoupené Mgr. jméno příjmení, advokátem sídlem v obec a číslo, ulice a číslo proti žalovanému příjmení jméno jméno bytem v obec a číslo, ulice a číslo zastoupenému Dr. JUDr. jméno příjmení, advokátem sídlem v obec a číslo, Na Příkopě 23 o náklady řízení k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 15 C 246/2016-343 z datum rozhodnutí,
I. Rozsudek se ve výroku II. mění tak, že výše nákladů činí částka.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho právního zástupce. Žalovaný podal včasné odvolání proti nákladovému výroku rozsudku soudu I. stupně. Namítal, že soud přiznal žalobkyni náklady za celkem 5 uváděných úkonů právní služby nesprávně. Ve dvou případech šlo o odvolání, jež bylo následně doplňováno. Zde bylo účelné přiznat odměnu jen za jeden úkon, neboť bylo povinností žalobkyně podat odvolání řádné a úplné. V dalších dvou případech šlo o úkony označené jako„ závěrečné shrnutí a vyčíslení nákladů řízení“. Za vyčíslení nákladů řízení účastníku nenáleží odměna, a pokud jde o„ závěrečné shrnutí“, v obou případech tak žalobkyně učinila až po přednesu závěrečné řeči, tedy šlo o úkonu bezpředmětné. Posledním úkonem bylo podání nazvané„ doplnění návrhu na provedení dokazování“ v němž žalobkyně pouze k důkazu dříve označenému uvedla, že rozsudek nabyl právní moci. Nešlo o úkon k výzvě soudu, nýbrž na základě lhůty dané soudem k možnému doplnění důkazních návrhů. Žalobkyni tak měly být přiznány náklady v nižší výši o 5 odměn (částka), 5 režijních paušálů (částka) a 21% DPH z tohoto (částka). Žalobkyně navrhla rozsudek potvrdit jako správný. Doplnění odvolání bylo provedeno na výzvu soudu. Proto je o účelné úkony. Písemná vyjádření se týkala věci samé, tudíž i za ně odměna advokátu náleží. Odvolací soud přezkoumal rozsudek v napadeném výroku, který má povahu usnesení, bez nařízení jednání dle §§ 212, 212a odst. 6 a 214 odst. 2 písm. e/ zákona č. 99/63 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a shledal, že odvolání žalovaného je důvodné. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má úspěšný účastník proti účastníku neúspěšnému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Včasné odvolání je nepochybně úkonem účelným. Nelze však považovat za účelný postup, kdy účastník odvolání rozvíjí či doplňuje dalšími podáními, ačkoli měl a mohl svou argumentaci plně uplatnit již v prvním odvolání. Za doplňování odvolání, popř. odstraňování vad původního odvolání proto, bez zřetele k případné výzvě soudu k odstranění vad, další odměna advokátu nepřísluší. Podobně to platí u závěrečného vyjádření. Jestliže měl účastník možnost (které využil) se k věci na závěr vyjádřit při jednání, není účelným úkonem zasílat soudu následně ještě písemné shrnutí. Pokud pak jde o návrh na provedení důkazů, nejde o samostatný úkon právní služby. Z hlediska účelnosti i zde platí, že toto účastník mohl a měl učinit již v úvodu řízení. Šlo navíc o důkazní návrh již dříve uplatněný, nové bylo jen sdělení o nabytí právní moci rozhodnutí. To rovněž mohla žalobkyně učinit při jednání. Nešlo o vyjádření na výzvu soudu, nýbrž o využití lhůty k doplnění důkazů. Odvolání je tedy plně důvodné a žalovaný také správně vyčíslil výši neúčelných úkonů. Odvolací soud proto dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek v nákladovém výroku změnil odečtením hodnoty 5 úkonů právní služby a režijních paušálů a 21% DPH z toho. Jelikož měl žalovaný s odvoláním plný úspěch, uložil odvolací soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobkyni povinnost k náhradě nákladů v něm vzniklých. Jde o odměnu advokáta počítanou z předmětu odvolacího řízení (částka), jež činí částka a byla dle § 11 odst. 2 písm. c) vyhl. č. 177/96 Sb. krácena na polovinu, paušální náhradu hotových výdajů a 21% DPH. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.