55 Co 204/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců Mgr. Terezy Jachura Maříkové a JUDr. Miroslava Stoklasy ve věci žalobce Jméno žalobce, narozenému Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupeného advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované Orgán veřejné moci, IČO IČO orgánu veřejné moci sídlem Adresa orgánu veřejné moci za níž jedná Orgán veřejné moci sídlem Adresa orgánu veřejné moci o zaplacení 227 886,60 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 3. 2026, č. j. 25 C 9/2025–40,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 33 750 Kč s 11,5% úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů 31 585,51 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

1. Napadeným rozsudkem prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 227 886,60 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované náklady řízení 1 350 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě požadující poskytnutí finančního zadostiučinění 227 886,60 Kč za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Orgán veřejné moci pod sp. zn. spisová značka (dále též jako „posuzované řízení“). Žalobce sdělil, že předběžně u žalované uplatnil částku ve výši 127 500 Kč, přičemž žalovaná mu mimosoudně ničeho neposkytla.

3. Žalovaná učinila nesporným předběžné uplatnění nároku u žalované dne datum. Uvedla, že délku podkladového řízení shledala jako přiměřenou. Tento svůj závěr sdělila žalobci svým stanoviskem dne datum.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování a po citaci relevantních zákonných ustanovení, konkr. § 1 odst. 1, § 2, § 5, § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3, § 14 odst. 1, § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“) shledal, že délka posuzovaného řízení, jež bylo zahájeno dne datum a skončeno dne datum odmítnutím ústavní stížnosti žalobce, tedy v rozmezí téměř šesti let, byla přiměřená, a to vzhledem k předmětu posuzovaného řízení, tj. jednalo se o věc skutkově i právně obtížnou – týkala se vyklizení nemovitosti bývalou manželkou žalobce, přičemž se soud prvního stupně musel zabývat otázkou vlastnictví nemovitosti (pozemku a stavby) a zda spadá do SJM či je výlučným vlastnictvím žalobce. Rovněž v procesní rovině vykazovala věc vyšší náročnost, když byla projednávána na třech stupních soudní soustavy včetně soudu ústavního. Význam předmětu řízení byl pro žalobce standardní, když se jednalo o žalobu na vyklizení nemovitosti, se kterou objektivně není spojován vyšší význam předmětu řízení. Ani po subjektivní stránce soud prvního stupně neshledal, že by tvrzení žalobce o vzájemných zhoršených vztazích s bývalou manželkou bylo relevantní, tedy, že by vedla k závěru a nadstandardním významu řízení pro žalobce. Sám žalobce se pak částečně na jeho délce podílel, když žádal o odročení jednání a také musel být vyzýván k doplnění svého blanketního odvolání. Rovněž byl opakovaně vyzýván k doplnění skutkových tvrzení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. V neprospěch žalobce hodnotil soud prvního stupně i skutečnost, že bylo řízení přerušeno podle § 110 o. s. ř., přičemž návrh na pokračování v řízení učinil žalobce až po 5 měsících. Činnost podkladových soudů hodnotil soud prvního stupně tak, že se na délce řízení nepodílely, když úkony byly činěny v přiměřených lhůtách a navazovaly na sebe. Stejně tak ze strany dovolacího soudu sice bylo rozhodnutí odvolacího i nalézacího soudu zrušeno, avšak z důvodu jiného právního názoru, nikoli pro nepřezkoumatelnost či jiného závažného procesního pochybení. Průběh řízení tedy hodnotil soud prvního stupně jako plynulý, když jednání byla nařizována v přiměřených lhůtách a nebyla ze strany soudu zbytečně odročována. Soud prvního stupně proto uzavřel, že v podkladovém řízení nedošlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaná měla ve věci plný úspěch. Žalované proto přiznal náklady řízení za 3 úkony podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2013 Sb., ve výši á 450 Kč v souladu s usnesením Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka.

6. Proti rozsudku soudu podal žalobce včasné a přípustné odvolání. V něm brojil zejména proti tom, že soud prvního stupně se při svém hodnocení postupu soudu v podkladovém řízení zaměřil převážně na skutečnost, zda soudy jednotlivé úkony činily včasně bez zbytečné prodlevy, avšak nijak nereflektoval to, resp. nesprávně právně posoudil, že došlo ke zrušení rozsudku Orgán veřejné moci ze dne datum, potažmo Orgán veřejné moci ze dne datum z důvodu nerespektování ustálené judikatury Orgán veřejné moci. V důsledku uvedeného se tak nadbytečně konalo odvolací a dovolací řízení a došlo k neodůvodněným průtahům. Žalobce také nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že řízení bylo složité, čemuž měla odpovídat jeho délka. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a přiznal žalobci žalovanou částku.

7. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a usnesení soudu prvního stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř.), a shledal odvolání žalobce částečně důvodným.

9. Podle § 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 Odpšk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se nároku na náhradu škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

10. Odvolací soud doplnil dokazování v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. rozsudkem Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. spisová značka. Z něj vzal za zjištěné, že Orgán veřejné moci jako soud dovolací výrokem I. rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. spisová značka, ve výroku pod bodem I, pokud jím byl potvrzen rozsudek Orgán veřejné moci ve výrocích pod body I a III a ve výrocích o náhradě nákladů řízení a odvolacího řízení pod body II a III, jakož i rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, č.j. spisová značka, ve výrocích pod body I a III zrušil a věc vrátil v uvedeném rozsahu Orgán veřejné moci k dalšímu řízení. Výrokem II. pak ve zbývající části dovolání odmítl. Své rozhodnutí mj. odůvodnil tím, že odvolací soud se při posouzení povahy prostředků na bankovním Anonymizováno účtu (stran smísení výlučných finančních prostředků s prostředky tvořícími společné jmění manželů) odchýlil od ustálené judikatury Orgán veřejné moci – konkr. rozsudku Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka nebo ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Dále Orgán veřejné moci konstatoval, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně i odvolacího soudu stran dovolatelem (žalobcem) tvrzené námitky relativní neplatnosti, jsou natolik kusá, že jejich správnost nelze věcně přezkoumat. Nesplňují proto nároky kladené na odůvodnění rozhodnutí v § 157 odst. 2 o. s. ř.

11. Odvolací soud tak konstatuje, že soud prvního stupně provedl dokazování v zásadě v dostatečném rozsahu (až na výše doplněné dokazování rozsudkem Orgán veřejné moci), které tak může být podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu. Rovněž citoval odpovídající (přiléhavá) zákonná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., avšak na podkladě správně určené právní normy nesprávně věc právně posoudil, když jeho úvahu o tom, že v podkladovém řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk odvolací soud nesdílí /v tomto směru tak je důvodná odvolací námitka žalobce podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř./.

12. Soud prvního stupně správně stanovil délku podkladového řízení od data jeho zahájení datum do datum, kdy byla odmítnuta ústavní stížnost žalobce, tedy v rozmezí 6 let. Dále správně zjistil, že žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy z důvodu průtahů v uvedeném řízení uplatnil u žalované dne datum a že žalovaná jeho žádosti nevyhověla. Soud prvního stupně také za účelem posouzení přiměřenosti doby uvedeného řízení přihlédl ke konkrétním okolnostem individuálního případu, když vzal v potaz zejména a) složitost případu, b) chování poškozeného, c) postup příslušných orgánů a d) význam předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 OdpŠk).

13. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně v jeho závěru o vyšší skutkové a právní složitosti věci, když za účelem zjištění skutkového stavu byly provedeny listinné důkazy, důkaz jiným spisem a výslechy dvou svědků a s tím související právní posouzení, kdy bylo nutné vyřešit, zda předmětná nemovitost, jejíž vyklizení se žalobce domáhal je jeho výlučným majetkem nebo spadá do společného jmění manželů (zabýval se smísením prostředků na bankovním účtu, prohlášením v kupní smlouvě, právním režimem stavby) /kritérium dle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk/.

14. Soud prvního stupně také správně reflektoval, že na délce řízení se podílela i skutečnost, že věc se opakovaně nacházela před třemi stupni soudní soustavy, kdy nalézací soud rozhodoval 2x, odvolací soud rovněž 2x a taktéž i Orgán veřejné moci. Nad to byla věc řešena i u soudu Orgán veřejné moci. Ve vztahu k počtu stupňů soudní soustavy Orgán veřejné moci již ve svém stanovisku spisová značka uvedl, že je třeba vnímat, že s rostoucím počtem soudních instancí, které se do řešení věci zapojují, přirozeně narůstá délka řízení. Řízení ve více stupních objektivně vyžaduje dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému orgánu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledku přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí. Soud tak má při posuzování tohoto kritéria přistoupit ke snížení zadostiučinění bez ohledu na to, zda byly opravné prostředky podávány důvodně, či nikoliv (srov. např. stanovisko nebo rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka a ze dne datum sp. zn. spisová značka nebo usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, proti němuž byla podaná ústavní stížnost odmítnuta usnesením Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Účastníkům řízení proto nelze dávat k tíži využití řádných či mimořádných opravných prostředků, popřípadě využití dalších procesních návrhů k ochraně jejich práv, což se však zákonitě musí promítnout do celkové doby řízení, neboť se orgány státu s nimi musí vypořádat, tedy o nich rozhodnout, což ovšem nelze přidávat k tíži ani žalované. V poměrech uvedené věci to znamená, že je třeba reflektovat počet stupňů soudní soustavy, u nichž byla věc rozhodována, bez ohledu na důvodnost podaných opravných prostředků, či postup orgánů veřejné moci a v tomto ohledu lze delší dobu řízení mít za ospravedlnitelnou, a proto by se tato skutečnost měla projevit v úvaze soudu v odpovídajícím snížení základní částky.

15. Jiný případ je samozřejmě za situace, kdy rozhodnutí orgánů nižšího stupně bylo zrušeno výlučně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti nebo procesní vady (srov. rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka nebo rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, stanovisko Orgán veřejné moci spisová značka). Toto kritérium – postup orgánů státu v rámci řízení /§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/však soud prvního stupně v posuzované věci zhodnotil nesprávně. Jak vyplývá ze zrušujícího rozhodnutí Orgán veřejné moci v podkladovém řízení byl rozsudek odvolacího soudu potažmo nalézacího soudu zrušen z důvodu jednak částečné nepřezkoumatelnosti a jednak z důvodu, že soudy rozhodovaly v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, a to za situace, kdy tato judikatura byla dostupná. Oba tyto předpoklady byly vyjádřeny v tomto zrušujícím rozhodnutí, jak stanoví judikatura Orgán veřejné moci týkající se odškodnění. Soud prvního stupně však k tomuto vůbec nepřihlédl, když toliko uzavřel, že uvedená rozhodnutí byla zrušena z důvodu nesprávného právního posouzení. Jeho posouzení je proto v tomto směru nesprávné. Odvolací soud má za to, že tento zjištěný nesprávný úřední postup orgánů státu v podkladovém řízení nelze tolerovat, naopak je třeba přičítat jej k tíži státu. Uvedený postup byl jednou z příčin celkové délky posuzovaného řízení, kterou je již právě z tohoto důvodu třeba hodnotit jako nepřiměřenou ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk.

16. Stejně tak odvolací soud nesdílí úvahu soudu prvního stupně o tom, že se žalobce na délce řízení svým jednáním podílel /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk/. Podle odvolacího soudu se žalobce na délce řízení nijak nepodílel, a to ani negativně (ve smyslu obstrukcí), ani pozitivně (nevyužil žádný z procesních prostředků způsobilých odstranit nyní namítané průtahy v řízení). Skutečnost, že žalobce byl vyzván k odstranění vad odvolání, vyzván k uhrazení soudního poplatku či mu bylo dáno procesní poučení podle § 118a o. s. ř. nebo podal návrh na přerušení řízení a poté podal návrh na pokračování v řízení po 5 měsících; toliko využíval svých procesních práv a procesních prostředků, které mu příslušné procesní předpisy poskytují, tudíž toto chování nelze považovat za průtažné, resp. obstrukční.

17. Naopak význam předmětu řízení pro žalobce /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/ soud prvního stupně vyhodnotil správně jako standardní, když předmětem řízení bylo vyklizení nemovitosti (nad to byl spor o to, zda nemovitost je ve výlučném vlastnictví žalobce či v SJM). Obecně s tímto typem řízení nesouvisí vyšší význam předmětu řízení pro jeho účastníky podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva a rovněž judikatury Orgán veřejné moci, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci podezřelý výraz ze dne datum, č hodnota, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci podezřelý výraz ze dne datum, č. hodnota, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci podezřelý výraz ze dne datum, č. hodnota, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci podezřelý výraz ze dne datum, č. hodnota, § 38), trestní věci (srov. např. nález Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. I Anonymizováno, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. hodnota) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci podezřelý výraz ze dne datum, č. hodnota, č. hodnota, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Orgán veřejné moci ze dne datum, sp.zn. spisová značka).

18. Žádné konkrétní okolnosti stran zvýšeného významu řízení týkající se zhoršených vzájemných vztahů s bývalou manželkou v důsledku vedeného řízení žalobce v žalobě ani netvrdil. Podle judikatury je kritérium významu předmětu řízení pro účastníka, tedy to, co je pro něj v sázce, přitom zásadně nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případně výše odškodnění. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (např. rozsudek NS ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Vzhledem k tomu, že předmětem posuzovaného řízení nebylo žádné z řízení, u něhož se zvýšený význam pro osobu poškozeného presumuje a stran subjektivního zvýšeného významu žalobce ničeho konkrétního netvrdil, posoudil soud prvního stupně toto kritérium správně.

19. Jelikož odvolací soud dospěl k závěru o tom, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a tím k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk), vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž presumovaný vznik žalovaná nevyvracela.

20. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že nemajetkovou újmu žalobce je nutné odškodnit v penězích, když již v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, Orgán veřejné moci uvedl, že dospěje-li soud k závěru o porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě, a tím tedy k závěru o nesprávném úředním postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, je na místě, aby s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 OdpŠk stanovil odpovídající odškodnění v penězích. Pouze ve výjimečných případech, kdy je újma způsobena poškozenému zanedbatelná, lze uvažovat o jejím nahrazení formou konstatování porušení daného práva. Rovněž ve stanovisku (část V.) Orgán veřejné moci konstatoval, že ESLP „jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. V tomto ohledu je tedy na místě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný“). K uvedenému závěru se Orgán veřejné moci ve svých rozhodnutích opakovaně přihlásil (srov. např. usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

21. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka) plyne, že výši odškodnění je v odůvodnění rozsudku nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V přezkoumávané věci pak výpočet odvolacího soudu vypadá následně: základní částka za 6 let trvání řízení činí 15 000 Kč za rok, za první dva roky trvání řízení pak částka v poloviční výši, tedy celkem základní částka činí 75 000 Kč. Od této částky odvolací soud odečetl 30 % z důvodu právní a skutkové obtížnosti a 25 % pro počet stupňů soudní soustavy před kterými se věc nacházela, tj. celkem 41 250 Kč (55 %). Jako odpovídající zadostiučinění proto stanovil částku 33 750 Kč.

22. Úrok z prodlení žalobci náleží v souladu s § 15 odst. 2 zákona, podle něhož se náhrady škody u soudu může poškozený domáhat pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Jelikož žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne datum, dostala se žalovaná podle citovaného zákonného ustanovení do prodlení až uplynutím zákonné šestiměsíční lhůty pro jeho vyřízení, tedy dnem datum a od toho data tudíž žalobci náleží i příslušenství z přiznané částky. Výše úroku z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení.

23. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku I. o věci samé podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 33 750 Kč s s 11,5% úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení, jinak jej jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

24. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.), neboť z judikatury Orgán veřejné moci vyplývá, že výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci výrokově nebyla přiznána výše jím požadované plnění (k tomu srov. rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. hodnota).

25. Žalobci proto náleží náklady řízení před soudy obou stupňů, sestávající z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 12 300 Kč podle § 11 odst. 1, § 7 a § 9a odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (5 úkonů právní služby á 2 460 Kč – převzetí a příprava věci, sepsání žaloby, účast na jednání před soudem prvního stupně datum, sepis odvolání a účast na odvolacím jednání datum), z náhrady hotových výdajů ve výši 2 250 Kč podle § 13 odst. 1, 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (5 úkonů právní služby á 450 Kč – příprava a převzetí věci, sepis žaloby a odvolání a 2x účast na jednání), náhrady za promeškaný čas 3 000 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) cit. vyhl. (2x 10 započatých půlhodin á 150 Kč na cestě adresa a zpět v souvislosti s jednáním u soudu prvního stupně a odvolacího soudu) a cestovné ve výši 6 900,84 Kč k výše uvedeným ústním jednáním na trase adresa a zpět, celkem 416 Km, při spotřebě 6,9 l/100 km, ceně paliva 34,70 Kč/l a sazby náhrady za použití silničního vozidla 5,90 Kč/km podle § 154 odst. 4 zákoníku práce ve spojení s § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhl. č. 573/2025 Sb. (2 x 3 450,42 Kč), zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 5 134,67 Kč (21%), jíž je právní zástupce žalobce plátcem, počítanou z nákladů právního zastoupení. Celkem tedy náklady řízení činí 31 585,51 Kč.

26. Odvolací soud žalobci nepřiznal jím nárokovaný úkon – předběžné uplatnění nároku u žalované. V případě žaloby na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, jde o povinné uplatnění nároku u žalované před podáním žaloby podle § 14 odst. 3 OdpŠk, neboť bez tohoto předběžného uplatnění nejsou splněny podmínky odpovědnostního řízení. Nejedná se tak o úkon právní služby jako takový, resp. nelze jej zaměňovat s úkonem právní služby – předžalobní výzva, a odměna za něj nepřísluší.

27. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že finanční prostředky žalovaného jsou vázány na státní rozpočet, kdy je nutná delší doba pro jejich uvolnění. Tuto skutečnost odvolací soud reflektoval v poskytnutí delší lhůty k plnění.

28. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalobce bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné (ust. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.)