55 Co 381/2024

Plný text

Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců JUDr. Miroslava Stoklasy a Mgr. Terezy Jachura Maříkové ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně, narozené Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně 970/13 proti žalované název, IČO se sídlem v adresa za níž jedná Jméno žalované, IČO IČO žalované se sídlem v Adresa žalované o konstatování porušení práva a omluvu k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. srpna 2024, č. j. 22 C 256/2023-82,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Citovaným rozsudkem soud zamítl žalobu s návrhem, aby bylo konstatováno, že došlo k porušení práva žalobkyně v podezřelý výraz vedeném u Policie ČR, Krajského ředitelství policie kraj, územní odbor adresa, oddělení obecné kriminality, č. j. číslo spočívající v tom, že žalovaná v období od datum do datum znemožňovala žalobkyni jakožto podezřelé pro podezřelý výraz ublížení na zdraví z nedbalosti z dopravní nehody z datum mít informace o skutku kladeném jí za vinu, o tom, kdo je poškozený, a co se mu při dopravní nehodě stalo, čímž žalovaná zabraňovala žalobkyni v uvedeném období učinit omluvu poškozenému z dopravní nehody, jakožto úkon směřující k naplnění podmínek pro odklon v podezřelý výraz formou podmíněného zastavení podezřelý výraz. Dále byla žaloba zamítnuta v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované omluvit se žalobkyni za uvedené porušení práva. Soud dále uložil výrokem II. povinnost žalobkyni nahradit žalované náklady řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobkyně se ve shora uvedeném řízení domáhala konstatování porušení práva a poskytnutí omluvy s tím, že byla účastníkem dopravní nehody a bylo vůči ní zahájeno podezřelý výraz. Usilovala o tzv. odklon v rámci podezřelý výraz formou podmíněného zastavení podezřelý výraz, k čemuž potřebovala informace od Policie ČR. Ty jí nebyly řádně předány, na což si žalobkyně stěžovala i u státního zastupitelství. K pochybení mělo dojít ze strany policie i probační a mediační služby.

3. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Nejprve se zabýval námitkou promlčení uplatněné žalovanou. Tuto otázku vyřešil tak, že promlčecí lhůta k uplatnění nároku počala běžet datum, když se dozvěděla o skutku, který je jí kladen za vinu, poškozeném a rozsahu jeho zranění. Nárok u žalované uplatnila datum a u soudu dne datum. Lhůta ze zákona tak bylo zachována a nárok promlčen není.

4. Soud dále konstatoval, že skutek, pro který bylo podezřelý výraz vůči žalobkyni vedeno, jí byl znám nejméně od datum z kontaktu s probační a mediační službou a z listin, kde byl skutek popsán.

5. Pokud jde o důvodnost nároku, soud v napadeném rozhodnutí konstatoval, že zde musí existovat odpovědnostní titul státu, v daném případě nesprávný úřední postup, vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a touto újmou. Soud uzavřel, že v daném případě není u žalované dán odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu.

6. Podstatné je, že v projednávané věci nebylo zahájeno podezřelý výraz žalobkyně, ale pouze podezřelý výraz ve věci. Policie tak pouze činila úkony podezřelý výraz, kdy prověřovala okolnosti dopravní nehody a žalobkyně byla vedena jako osoba prověřovaná. Zákon orgánům činným v podezřelý výraz neukládá jakoukoliv povinnost informovat osobu podezřelou ze spáchání podezřelý výraz a průběhu vyšetřování a není povinna sdělovat jakékoliv informace ohledně poškozených osob. Není ani nezbytně nutné, aby prověřovaná osoba byla vyslýchána či podala vysvětlení. Žalobní tvrzení o tom, že žalobkyni bylo znemožněno, aby poškozenému mohla poskytnout omluvu je liché, neboť institut odklonu podezřelý výraz ani nepřipadá v úvahu. Podstatné totiž je, že ve smyslu ustanovení § 160 podezřelý výraz nebylo vůči žalobkyni zahájeno podezřelý výraz. Jestliže žalobkyně chtěla získat pro ni relevantní informace, mohla své právo uplatnit prostřednictvím žádosti o nahlédnutí do spisu, což také datum učinila. Navíc ze strany žalobkyně byly opakovaně podány stížnosti na postup orgánů činných v podezřelý výraz, které postupně vyřizovaly příslušné okresní i krajské státní zastupitelství a pochybení v postupu orgánů činných v podezřelý výraz neshledaly. Pokud žalobkyně dále namítala, že nedala výslovný souhlas se zahájením mediace, tak takový postup nebyl nutný v situaci, kdy k mediaci v posuzovaném řízení nedošlo. Žalobní požadavek byl tak zamítnut pro absenci odpovědnostního titulu a o nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v něm zopakovala svá žalobní tvrzení. Nesouhlasila se závěrem soudu, že právo na informace o poškozené nemá osoba v postavení podezřelého, nýbrž až osoba v postavení obviněného. Pokud jde o skutková zjištění, ta byla zjištěna nedostatečně, když soud neprovedl veškeré důkazy, které žalobkyně navrhla. Na základě takto neúplně zjištěného skutkového stavu odvolatelka dospěla k závěru, že ani právní hodnocení věci není správné. Závěr o stanovisku státního zastupitelství není relevantní za situace, kdy žalobkyně nechala podrobit tento závěr soudním přezkumem. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žalobě vyhověno.

8. Žalovaná se k odvolání žalobkyně písemně vyjádřila, odkázala na své dosavadní procesní stanovisko spočívající v tom, že ve věci není dán odpovědnostní titul státu. Její práva jako osoby prověřované v podezřelý výraz, nebyla nijak porušena. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela nedůvodné.

10. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která jsou úplná a poskytují základ pro to, aby soud mohl učinit řádné právní hodnocení věci. Nebyly shledány důvody ani pro opakování či doplnění dokazování.

11. Po právní stránce se odvolací soud zcela shoduje s právní argumentací obsaženou v napadeném rozhodnutí, na níž v plném rozsahu odkazuje. Souhlasí i s tím, jak se obvodní soud vypořádal s námitkou promlčení. Je evidentní, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že na straně státu je dán odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu dle zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění.

12. Žalobkyně pouze tvrdila, že Policie ČR a orgány probační a mediační služby jí neposkytly dostatečnou informační součinnost k tomu, aby mohla usilovat o odklon podezřelý výraz formou podmíněného zastavení podezřelý výraz. Obvodní soud však správně vystihl, že ve věci nebylo vůči žalobkyni zahájeno podezřelý výraz řádu. Odklon, tedy podmíněné zastavení podezřelý výraz jako alternativní způsob skončení podezřelý výraz řízení však žalobkyně ani požadovat nemohla. Ve fázi prověřování podezřelý výraz je podezřelý výraz neveřejné. V situace, kdy žalobkyně požadovala informace, aby ve vztahu k poškozeným mohla formulovat své stanovisko, jí orgány činné v podezřelý výraz svým postupem nijak nebránily. V řízení bylo zjištěno, že příslušné informace žalobkyně zjistila formou nahlédnutí do spisu. Sama přitom ani netvrdila, že by jí v tom bylo nějak bráněno. Dále soud zjistil, že postup Policie ČR na základě stížností žalobkyně byl podroben kontrole a přezkumu ze strany státního zastupitelství a žádné pochybení shledáno nebylo. Lze tak souhlasit s tím, že nespokojenost žalobkyně s tím, jak s ní bylo po dopravní nehodě jednáno je pouze jejím subjektivním pocitem, který nemá reálný podklad v jednání orgánů činných v podezřelý výraz a žádný nesprávný úřední postup jako předpoklad pro satisfakci poškozeného dle zákona č. 82/1998 Sb. nebyl zjištěn.

13. Obvodní soud proto nepochybil, když žalobní požadavek v celém rozsahu zamítl, jak pokud jde o návrh na konstatování porušení práva, tak i na uložení povinnosti se omluvit. Toto věcně správné rozhodnutí soudu I. stupně bylo postupem dle § 219 o. s. ř. odvolacím soudem potvrzeno v celém rozsahu.

14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., § 151 odst. 3 o. s. ř., § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla v odvolacím řízení plný úspěch a náleží jí náhrada nákladů za 3 úkony právní služby v paušální výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. po částka za 3 úkony (písemné vyjádření k odvolání, příprava a účast u odvolacího jednání). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2 za podmínek ustanovení § 237 o. s. ř.