55 Co 439/2025

Plný text

Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců JUDr. Miroslava Stoklasy a Mgr. Terezy Jachura Maříkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem v Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta A se sídlem v Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozenému Datum narození žalované bytem v Adresa žalované zastoupenému advokátem Jméno advokáta B se sídlem v Adresa advokáta B 2. Jméno advokáta C , narozenému Datum narození advokáta C bytem v Adresa advokáta C pro určení vlastnického práva k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. července 2025, č.j. 16 C 299/2021-469, I. Rozsudek soudu I. stupně se mění jen tak, že splatnost nákladů řízení nastane do dvou měsíců od právní moci rozsudku, jinak se potvrzuje.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1. náklady odvolacího řízení 14 689,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2. náklady odvolacího řízení 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud zamítl žalobu, v níž se žalobkyně domáhala určení, že nemovitost v žalobě označená Katastrální území , adresa, je buď ve společném jmění žalobkyně a žalovaného 1. eventuálně, že v podílovém rovnodílném spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného 1. eventuálně, že ve výlučném vlastnictví žalovaného 1. Soud pak dalšími výroky přiznal žalovaným právo na náhradu nákladů řízení.

2. Žalobkyně v řízení tvrdila, že druhý žalovaný docílil zápisu vlastnictví do katastru nemovitostí ohledně pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č.p. , hodnota, , rodinný dům na pozemku p. č. , hodnota, , vše zapsáno na Listu vlastnictví číslo , hodnota, v Katastrálním území , adresa, neoprávněně. Žalovaný se svým bratrem uvedl žalobkyni v omyl a docílil převod nemovitosti na svoji osobu. Žalobkyně a první žalovaný žili původně v domě v , adresa, , na němž měla žalobkyně spoluvlastnický podíl. Poté se oba rozhodli, že se přestěhují do , adresa, , kde si pořídí pozemek a na něm postaví rodinný dům. , právnická osoba, měla být dle žalobkyně financován částečně z prodeje jejího podílu na domě v , adresa, , jinak bude prodej pozemku financovat první žalovaný za pomoci svého otce a bratra žalovaného 2. Rodinný dům byl dokončen v roce 2001. V roce 2015 žalobkyně prostřednictvím dětí zjistila, že v katastru nemovitostí jsou nemovitosti zapsány na žalovaného 2. a na základě darovací smlouvy. K převodu došlo darovací smlouvou, o níž žalobkyně tvrdila, že o ní nevěděla a došlo k tomu bez jejího vědomí. Považovala takové jednání za podvod.

3. Soud I. stupně po provedeném dokazování zjistil, že žalobkyně a žalovaný 1. uzavřeli v roce 1992 manželství, které bylo rozvedeno pravomocně ke dni , datum, . , datum, byla uzavřena kupní smlouva na prodej pozemku, kterou uzavřel žalovaný 1. Kupní cenu bylo uhrazena z účtu otce žalovaných v květnu 2000. Následně mezi prvním žalovaným a společnosti , právnická osoba, v květnu 2000 byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla stavba rodinného domu částku 2 085 000 Kč, včetně DPH. Kupní cena byla uhrazena otcem žalovaných v období května 2000 až června 2001. První žalovaný následně uzavřel kupní smlouvu na prodej domu zhotovovaného na základě smlouvy o dílo. Soud uzavřel, že dům a pozemek byl zcela uhrazen z účtu otce žalovaných, kteří se darování finančních prostředků prvému žalovanému vypořádal v rámci budoucího dědictví. Dne , datum, byla mezi žalovanými uzavřena darovací smlouva, na základě, níž byl druhý žalovaný, bratr prvního žalovaného (manžela žalobkyně) zapsán jako vlastník uvedených nemovitostí. O tato skutečnost se žalobkyně dověděla na konci roku 2015.

4. Po právní stránce soud věc posuzoval tak, že předběžně řešil, zda nemovitosti byly ve výlučném vlastnictví prvního žalovaného a zda byly platně darovány druhému žalovanému. S ohledem na vznesenou námitku promlčení ze strany žalovaných a zda žalobkyně řádně a včas uplatnila námitku neplatnosti darovací smlouvy. Soud vycházel z toho, že bylo prokázáno, že dům i pozemek byly pořízeny výlučně za prostředky otce žalovaných, který je daroval prvnímu žalovanému. Žalobkyně tvrdila, že uplatnila námitku neplatnosti darovací smlouvy vůči oběma žalovaným, a to na základě předžalobních výzev z , datum, a vůči druhému žalovanému ze dne , datum, . Oba žalovaní uplatnili námitku promlčení námitky neplatnosti darovací smlouvy. Soud uzavřel, že ve vztahu k prvému žalovanému žalobkyně námitku neplatnosti darovací smlouvy řádně uplatnila, nikoliv však ve vztahu k druhému žalovanému. Žalobkyně se dověděla o převodu nemovitostí na konci roku 2015 a na konci roku 2018 jí marně uplynula lhůta pro uplatnění námitky relativní neplatnosti darovací smlouvy. Soud se zabýval i tím, zda uplatnění této námitky promlčení se příčí dobrým mravům a dospěl z důvodů uvedených v odst. 105, že tato námitka není důvodná, žalobkyně byla právně zastoupena a nic jí nebránilo, aby své právo uplatněno včas. V řízení tak bylo prokázáno, že nemovitosti nikdy nebyly součástí společného jmění manželů Štěpánských (žalobkyně a prvního žalovaného) a k jejich převodu na druhého žalovaného došlo v rozporu s ustanovením § 747, nicméně žalobkyně se nedovolala neplatnosti darovací smlouvy mezi žalovanými řádně, s ohledem na řádně uplatněnou námitku promlčení. Žaloba byla proto v celém rozsahu zamítnuta a o nákladech řízení rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání. V něm namítala, že na základě provedených důkazů obvodní soud dospěl k závěru chybným skutkovým závěrům, které byly navíc i nesprávně zhodnoceny. Soud se nedostatečně zabýval tvrzením žalobkyně, že nemovitosti byly ve společném jmění manželů. V tomto směru se měl dopustit procesních pochybení, když neprokázané skutečnosti měl za prokázaní a skutkový stav su měl vytvořit způsobem nepřípustným. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žalobě vyhověno, případně zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

6. První žalovaný se k odvolání žalobkyně písemně vyjádřil, v něm nesouhlasil s námitkami obsaženými v odvolání. Poukázal na to, že nemovitosti byly pořízeny z prostředků z jeho výlučného majetku, o čemž žalobkyně věděla. Předmětnou darovací smlouvu je nutno považovat za platnou, neboť žalobkyně neprokázala, že by námitku o její neplatnosti uplatnila řádně vůči oběma účastníkům smlouvy. Považoval rozsudek za věcně správný a navrhl jeho potvrzení.

7. K odvolání žalobkyně se rovněž vyjádřil druhý žalovaný. Žádný z předložených dopisů žalobkyně nelze považovat za mimosoudní uplatnění námitky relativní neplatnosti. Poukázal na to, že žalobkyně dlouhodobě zatoupena právním zástupcem, nic jí nebránilo postupovat včas tak, aby platnost darovací smlouvy mohla napadnout. Rovněž nebylo prokázáno, že by se žalobkyně, jakkoliv finančně či jinak podílela na pořízení nemovitosti. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a dokazování krátce doplnil. Žalobkyně tvrdila, že pro případ potvrzení napadeného rozsudku není schopna uhradit náklady řízení vyčíslené obvodním soudem. Za tím účelem předložila kupní smlouvu, z níž se podává, že uzavřela i si pořídila starší použitý osobní automobil, že její průměrný měsíční příjem v období od března 2025 od února 2026 činí 45 581 Kč čistého měsíčně. Dále doložil, že hradila bankovním převodem náklady právního zastoupení předchozí AK, která ji zastupovala a vůči níž se domohla plnění ve splátkách. Kanceláří , právnická osoba, . hradila na základě faktury částku 32 760,75 Kč, která byla splatná v únoru 2026. Doložila rovněž zdravotní potíže, problémy s bolestmi páteře vyžadující rehabilitaci i aktuální výši nájemného v roce 2026 ve výši 13 943 Kč.

9. Po takto doplněném dokazování odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a odvolání neshledal důvodným.

10. Vycházel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která jsou úplná a poskytují dostatečný základ k tomu, aby mohla být věc posouzena řádně i po stránce právní. Doplněné dokazování se týkalo pouze aktuální situace žalobkyně ve vztahu k její platební schopnosti ohodně povinnosti nahradit žalovaným náklady řízení.

11. Rozhodnutí soudu záviselo na tom, zda darovací smlouva uzavřená mezi žalovanými byla platněna platně napadena námitkou relativní neplatnosti žalobkyně a zda bylo prokázáno, že pozemek i dům byly pořízeny výlučně z prostředků otce žalovaných. Soud I. stupně k těmto skutečnostem provedl účastníky nabízené důkazy, které hodnotil v souladu se zásadami vyjádřenými v § 132 o.s.ř. a skutková zjištění z nich učiněná, přezkoumatelně vyjádřil v odůvodnění svého rozhodnutí. Jeho skutková závěry odpovídají zásadě volného hodnocení důkazů prováděného podle zásad logického myšlení, kdy soud hodnotí každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti podle svého vnitřního přesvědčení. Okolnost, že odvolatelka nabízí jinou verzi zhodnocení uvedených skutečností, pak nevede ke zpochybnění správnosti napadeného rozsudku, námitky žalobkyně vyjádřeném v jejím odvolání jsou tak jen polemikou se skutkovými právními závěry obvodního soudu, kterou však odvolací soud nepovažuje za důvodnou, neboť skutková zjištění soudu I. stupně se opírají o provedené dokazování, jehož procesní korektnost nebyla zpochybněna, opak neplyne z obsahu spisu. Do takto provedeného dokazování nemůže odvolací soud z jeho opakování, případně doplnění zasahovat a v daném případě neměl pro takový postup ani důvody, když dokazování považuje za procesně korektní a pro posouzení věci postačující. Z uvedených důvodů také odvolací soud ze skutkových závěrů učiněných soudem I. stupně vycházel a věc v zásadě shodně shodně posoudil i z hlediska právního (odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e), g o.s.ř.).

12. Odvolací soud uvádí, že v otázce naléhavého právního zájmu na určení, že nemovitosti jsou společném jmění žalobkyně a prvního žalovaného v případě v jejich rovnodílném podílovém spoluvlastnictví naléhavý právní zájem na takovém určení ve smyslu § 80 o.s.ř. dán je. Jiná je situace, aby soud určil výlučným vlastníkem žalovaného 1. Tady podmínka naléhavého porávního zájmu naplněna není za situace, kdy žalobkyně nenavrhuje určení svého vlastnického práva a nelze uzavřít, že bez tohoto určení by se její právní postavení stalo nejistým. Nicméně žalobkyně neposkytla soudu žádný nabývací titul, z něhož by bylo zřejmé, že nemovitost nabyla sama či do spoluvlastnictví a z žádného provedeného důkazu nebylo možno dovodit, že ve spoluvlastnickém vztahu s kterýmkoliv z žalovaných byla v minulosti či v době vyhlášení rozhodnutí.

13. Stejně tak byla žaloba zamítnuta i ve vztahu k třetímu eventuelnímu výroku, že jsou nemovitosti ve výlučném vlastnictví prvního žalovaného bývalého manžela žalobkyně, když odvolací soud se ztotožňuje s právním závěrem, že žalobkyně opožděně uplatnila námitku relativní neplatnosti darovací smlouvy.

14. Ze všech těchto důvodů odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé i ve výroku o nákladech řízení potvrdil jako věcně správný. Pouze pokud jde o splatnost nákladů řízení řízení postupoval dle § 221ä o.s.ř. a splatnost nákladů řízení před soudem I. stupně s ohledem na aktuální zdravotní a finanční situaci žalobkyně změnil tak, že je je povinna uhradit žalovaným ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozsudku.

15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. První žalovaný byl v odvolacím řízení zastoupen advokátem a náleží mu náhrada za 2 úkony právní služby dle advokátního tarifu po 5 620 Kč (vyjádření k odvolánía účast u jednání odvolacího soudu) 2 paušální náhrady hotových výloh po 450 Kč a 21% sazba DPH 2 549,40 Kč, v součtu 14 689,40 Kč. Druhému žalovanému byly přiznány 2 úkony po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 300 Kč za 2 úkony celkem 600 Kč.