16 C 299/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Kohoutovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným: 1. jméno žalovaného 1. , narozený datum bytem adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B 2. jméno žalovaného 2. , narozený datum bytem adresa pro určení vlastnického práva k nemovitosti

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , rodinný dům a pozemek parc. č. , Anonymizováno, , to vše zapsáno na LV , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, jsou ve společném jmění žalobkyně a žalovaného 1in eventum, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , rodinný dům a pozemek parc. č. , Anonymizováno, , to vše zapsáno na LV , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, jsou v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného 1in eventum, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , rodinný dům a pozemek parc. č. , Anonymizováno, , to vše zapsáno na LV , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, jsou ve výlučném vlastnictví žalovaného 1, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1 na náhradě nákladů řízení částku 79 134 Kč k rukám právního zástupce žalovaného 1, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2 na náhradě nákladů řízení částku 4 200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům a pozemek parc. č. , Anonymizováno, , to vše zapsáno na LV , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (dále jen „nemovitosti“), jsou ve společném jmění žalobkyně a žalovaného 1, in eventum že jsou v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného 1, in eventum jsou ve vlastnictví žalovaného 1. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný 2 docílil zápisu vlastnictví do katastru nemovitostí ve svůj prospěch neoprávněně, když společně se svým bratrem, žalovaným 1, uvedl žalobkyni v omyl a lstí docílil převodu nemovitostí na svou osobu. Žalovaný 1 je bývalý manžel žalobkyně. Manželství bylo uzavřeno dne 27. 6. 1992. Dnes již bývalí manželé bydleli původně v domě v Poděbradech, v němž měla žalobkyně spoluvlastnický podíl z titulu dědictví (vlastnila podíl o velikosti 2/16). Následně se manželé rozhodli, že se přestěhují do , adresa, , kde si pořídí pozemek a začnou na něm stavět rodinný dům. Manželé se dohodli, že nemovitosti si společně pořídí tak, že je budou financovat částečně z prodeje podílu žalobkyně na domě v Poděbradech a částečně bude nemovitosti financovat žalovaný 1, případně manželům s financováním nemovitosti vypomůže otec žalovaného 1. Stavbu řešil žalovaný 1 za pomoci svého bratra, žalovaného 2. Žalobkyně se starala o nemocnou dceru. V dubnu roku 2021 přišla na účet žalovaného 1 částka za prodej nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně ve výši 762 500 Kč. Tato částka měla být použita na stavbu domu v , adresa, . Žalovaný měl zařídit podpisy kupní smlouvy a smlouvy o dílo na stavbu rodinného domu a rovněž vklad vlastnického práva manželů k nemovitostem do katastru nemovitostí. Rodinný dům byl dokončen v roce 2001, manželé s dětmi se do domu přestěhovali a společně v něm žili. Manželka vždy užívala nemovitosti jako nemovitosti vlastní a měla za to, že nemovitosti patří oběma manželům. V roce 2015 syn manželů v rámci plnění úkolu ve škole zjistil, že jako vlastník nemovitostí není v katastru nemovitostí zapsána žalobkyně, ale ani žalovaný 1, nýbrž žalovaný 2. Následně jí žalovaný 1 k jejímu dotazu sdělil, že nemovitost byla nejdříve „napsána“ na něj, a pak ji daroval žalovanému 2, a to jako preventivní opatření, jakousi ochranu pro případ, že by se dostal do exekuce. Nemovitosti byly převedeny bez vědomí žalobkyně darovací smlouvou ze dne 17. 2. 2015. Žalobkyně podala na žalovaného 1 trestní oznámení pro pokus o podvod a žalovaný 1 se odstěhoval ze společné domácnosti. Manželství žalobkyně a žalovaného 1 bylo pravomocně rozvedeno dne 17. 2. 2019.

2. Žalovaní s podanou žalobou nesouhlasili a nevrhli její zamítnutí.

3. Žalovaný 1 předně namítal nesrozumitelnost žalobního petitu, v němž žalobkyně uplatnila tři samostatné nároky. Upozornil, že ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 C 328/2017 se žalobkyně domáhala určení, že vlastníkem nemovitostí je on a nikoliv žalovaný 2. Žalobkyně v uvedením řízení nezpochybňovala skutečnost, že původně byl žalovaný 1 výlučným vlastníkem nemovitostí. Namítala však, že nemovitosti byly darovány žalovanému 2 bez jejího souhlasu, ačkoliv se v nich nacházela rodinná domácnost. Dále žalovaný 1 vznesl námitku stran opožděného dovolání se neplatnosti darovací smlouvy dle § 747 odst. 2 o. z. Pokud žalobkyně nenamítla řádně a včas neplanost darovací smlouvy uzavřené mezi žalovanými, je nutno považovat ji za platnou. Nadto ve vztahu k žalovanému 2 je v dané věci dána překážka věci rozsouzené. Žalovaný 1 popřel, že by k pořízení nemovitostí byly využity finanční prostředky ve výlučném vlastnictví žalobkyně či prostředky ze společného jmění manželů. Nemovitosti byly pořízené z finančních prostředků, které mu daroval jeho otec. Kupní cena nemovitostí činila 2 844 790 Kč, kdy částka 2 741 890 Kč byla uhrazena ve splátkách v průběhu roku 2000 a počátkem roku 2001. Tedy dříve, než žalobkyně prodala dne 6. 4. 2001 svůj spoluvlastnický podíl ve zděděné nemovitosti. V tu dobu zbývala na úhradu kupní ceny částka 102 900 Kč, která byla uhrazena z prostředků žalovaného 1. Skutečnosti ohledně koupě nemovitosti byly prověřovány i Policií ČR na základě trestního oznámení podaného žalobkyní na žalovaného 1. Závěr Policie byl jednoznačný, a to že nemovitosti byly pořízeny z prostředků, které nebyly žalobkyně a nebyly ani součástí společného jmění manželů.

4. Žalovaný 2 předně namítal, že v dané věci je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, neboť žalobkyně se ve vztahu k žalovanému 2 domáhala totožného určení v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 C 328/2017. V uvedeném řízení byla žaloba, podaná proti žalovanému 2, pravomocně zamítnuta. Dále popřel, že by nemovitosti byly v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů, neboť je jejich výlučným vlastníkem. Žalovaný 2 nabyl nemovitosti darovací smlouvou od žalovaného 1 dne 18. 2. 2015. Žalovaný 1 pak nabyl nemovitosti z výlučných prostředků získaných darem od svého otce. Ve shodě s žalovaným 1 upozornil na to, že tvrzené výlučné prostředky získala žalobkyně až po úhradě kupní ceny za nemovitosti. Byl to pak žalovaný 2, který pořízení nemovitostí fakticky a komplexně zařizoval. Žalovaný 2 rovněž vznesl námitku dovolání se neplatnosti darovací smlouvy.

5. V průběhu řízení žalobkyně svými podáním ze dne 7. 2. 2025 opravila žalobní petit v reakci na poučení soudu na jednání konaném dne 30. 9. 2025 a usnesení č. j. 16 C 299/2021 – 365 ze dne 27. 1. 2025 tak, že se podanou žalobou již nedomáhala vydání bezdůvodného obohacení po žalovaném 1.

6. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně a žalovaný 1 jsou bývalí manželé, kteří společně bydleli i se svými dětmi v rodinné domácnosti v nemovitostech v , adresa, (řadový rodinný dům). Tyto nemovitosti byly nabyty za trvání manželství. Není rovněž sporu o tom, že od 18. 2. 2015 je jako vlastník předmětných nemovitostí zapsán v katastru žalovaný 2 (viz výpis z katastru nemovitostí ze dne 10. 3. 2022 na č. l. 16, 16 p. v. spisu, výpis z katastru nemovitostí, evidující stav k datu 19. 7. 2021 na č. l. 122).

8. Mezi účastníky bylo sporné, zda byly nemovitosti nabyty z výlučných prostředků žalovaného 1 či zda jsou v zaniklém, dosud nevypořádaném společném jmění bývalých manželů, tedy žalobkyně a žalovaného 1, popř. zda jsou v jejich spoluvlastnictví či ve vlastnictví žalovaného 1. Dále, zda se žalobkyně jako opomenutá manželka dovolala řádně a včas neplatnosti darovací smlouvy mezi žalovaným 1 a žalovaným 2.

9. Manželství žalobkyně a žalovaného 1 bylo pravomocně rozvedeno dne 17. 2. 2019 (prokázáno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2019, č. j. , Anonymizováno, na č. l. 17-18 p. v. spisu a č.l- 436 - 440, rozsudkem OS pro , adresa, ze dne 11. 7. 2018, č.j. , Anonymizováno, na č. l. 436 – 438).

10. U zdejšího soudu probíhalo rovněž opatrovnické řízení o svěření do péče před i po rozvodu nezl. , jméno FO, . V rámci tohoto řízení byl vyslýchán i žalovaný 2 k nabytí nemovitostí v , adresa, a k půjčování finančních prostředků žalovanému 1 (prokázáno protokolem o jednání OS pro , adresa, , sp. zn. , Anonymizováno, ze dne 21. 6. 2017 na č. l. 415 – 418, tj. protokol o jednání - kopie přílohy č. , hodnota, z podání, kopie přílohy č. , hodnota, z podání, kopie přílohy č. , hodnota, z podání, kopie přílohy č. , hodnota, z podání , Anonymizováno, ).

11. Otec žalovaných prodal podíl v nemovitostech dne 29. 10. 1998 za částku 4 300 000 Kč. Po smrti otce žalovaných byl zůstatek na jeho účtech č. , č. účtu, , , č. účtu, vydán žalovanému 2, a to dle poukazu z 2. 5. 2005 (prokázáno kupní smlouvou na č. l. 123 ze dne 29. 10. 1998, poukazem na č. l. 125).

12. Žaloba na určení vlastnického práva žalovaného 113. Žalobkyně, právně zastoupená , tituly před jménem, , jméno FO, , se podanou žalobou ke zdejšímu soudu dne 27. 12. 2017 domáhala určení vlastnického práva k nemovitostem ve prospěch žalovaného 1. Tuto žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným 1 kupovaly nemovitosti jako manželé s úmyslem nabýt je společně. Za tímto účelem zaslala žalovanému 1 finanční prostředky z prodeje vlastní nemovitosti. Koncem roku 2015 pak společný syn manželů zjistil, že jako vlastník nemovitostí je zapsán v katastru nemovitostí žalovaný 2 (v předmětném řízení jako žalovaný). Žalobkyně až poté zjistila, že nemovitosti nikdy nebyly zapsány v režimu společného jmění manželů. V řízení proběhlo několik jednání a rámci nich byli vyslýcháni svědci. Soud I. stupně rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 8. 10. 2020, kterým bylo žalobě vyhověno. K odvolání žalovaného však byl rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že se žaloba zamítá. Odvolací soud v rámci odůvodnění uvedl, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení s tím, že procesní postup, který ve smyslu ustanovení § 747 o. z. žalobkyně zvolila pro ochranu své rodiny, není souladný s tím, čeho chtěla dosáhnout. Po uzavření darovací smlouvy nebyl žalovaný 1 pasivně věcně legitimován v řízení o určení vlastnického práva, nehledě na to, že žalobkyně tvrdila a v řízení prokazovala, že nemovitosti před uzavřením darovací smlouvy se nacházely ve spoluvlastnickém vztahu účastníků sporu. Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu včasným dovoláním. Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 8. 2022, č. j. 24 Cdo 3105/2021 – 336 odmítl. V dovolání žalobkyně brojila „proti závěru z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3017/2019, že oprávněný manžel uplatňuje relativní neplatnost právního jednání vůči manželovi, který toto právní jednání učinil, a vůči druhé straně právního jednání nebo jiné osobě z něho oprávněné. Krom toho, že se citované rozhodnutí zabývá dovoláním se neplatnosti právního jednání jako hmotněprávním jednáním (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2250/2018, uveřejněný pod číslem 79/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a nikoli pasivní věcnou legitimací či naléhavým právním zájmem, není důvodu na výše uvedeném závěru cokoli měnit. Prosté tvrzení dovolatelky, neobsahující další právní argumentaci, že je otázka v zahraniční praxi řešena jinak, kdy dovolatelka nadto ani ničím nedokládá, že tomu tak skutečně je, není způsobilé výše uvedený závěr jakkoli zpochybnit. Opodstatněné není ani tvrzení dovolatelky, že se ustanovení § 747 odst. 2 o. z. stává nadbytečným, neboť stanovuje, jaký právní následek se pojí s porušením ustanovení § 747 odst. 1 o. z., a dovolatelkou požadovaný závěr z něj nijak nevyplývá. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je rovněž v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, z níž se podává, že naléhavý právní zájem na určení vlastnictví nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí ve smyslu ustanovení § 80 písm. o. s. ř. nemůže být dán, jestliže žaloba o určení vlastnictví nesměřuje proti osobě (příp. všem osobám), která je jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí […] Jestliže dovolatelka v dovolání též uváděla, že „v dané věci“ soudy prvního a druhého stupně zastávají názor, že podle § 747 odst. 2 o. z. se nelze dovolat neplatnosti vůči třetím osobám, aniž by z obsahu dovolání bylo patrné, zda toto tvrzení dovolatelka vztahuje k jí odkazovanému rozhodnutí, nebo k právě projednávané věci, potom dovolací soud pro úplnost doplňuje, že takový názor soudy v projednávané věci vůbec nezastávaly. Dovolací soud v této souvislosti připomíná, že žaloba byla zamítnuta z důvodu, že nebyla žalována osoba, na kterou žalovaný nemovitost převedl, a která je nyní zapsaná v katastru nemovitostí jako vlastník.“ (prokázáno spisem zdejšího soudu sp. zn. 9 C 328/2017, a to žalobou na č. l. 1-4 tohoto spisu, protokolem zdejšího soudu ze dne 27. 8. 2019 na č. l. 135-147 spisu, protokolem zdejšího soudu ze dne 19. 9. 2019 na č. l. 151-157 spisu, protokolem zdejšího soudu ze dne 14. ledna 2020 na č. l. 167-173 spisu, protokolem zdejšího soudu ze dne 4. března 2020 na č. l. 189-201 spisu, protokolem zdejšího soudu ze dne 2. června 2020 na č. l. 208-222 spisu, protokolem zdejšího soudu ze dne 1. září 2020 na č. l. 225-244 spisu, protokol o jednání ze dne 1. 11. 2018 na č. l. 66, 67 spisu, protokolem zdejšího soudu ze dne 25. dubna 2019 na č. l. 125-132 spisu, rozsudkem zdejšího soudu ze dne 8. října 2020 č. j. 9 C 328/2017-258 na č. l. 258-275 spisu, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2021 č. j. 55 Co 81/2021-299 na č. l. 299-300 p. v. spisu, usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 4. 2022 č. j. 24 Cdo 3105/2021-336 na č. l. 336-337 spisu, rozsudek na č. l. 160).

14. Nemovitost , adresa15. Nabývacím titulem pro zápis žalovaného 1 jako vlastníka nemovitostí byla kupní smlouva ze dne 19. 6. 2001, označená jako V11 , č. účtu, (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí na č. l. 6, a to spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. 9 C 328/2017, výpisem z katastru nemovitostí na č. l. 121).

16. V návrhu na povolení vkladu do katastru nemovitostí ze dne 4. 5. 2000 je jako navrhovatel uvedena společnost , právnická osoba, (jako prodávající) a žalovaný 1 (jako kupující). Navrhovatelé k návrhu na vklad připojili i kupní smlouvu uzavřenou dne 3. 5. 2000 týkající se pozemku p.č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2 v katastrálním území , adresa, (prokázáno návrhem na povolení vkladu do katastru nemovitosti na č. l. 8, 8 p. v. spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. 9 C 328/2017).

17. Žalovaný 1 uzavřel se společností , právnická osoba, kupní smlouvu ze dne 2. 5. 2000, jejímž předmětem byla koupě pozemku p.č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Tento pozemek byl prodáván za cenu 612 500 Kč, jež byla splatná nejpozději do 30ti dní od podpisu kupní smlouvy na účet prodávajícího, číslo účtu , č. účtu, . Účastníci smlouvy si výslovně ujednali, že v katastru nemovitostí bude zapsáno výlučné vlastnictví k celku (pozemku p.č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2) pro žalovaného 1, r.č. , RČ, trvale bytem , adresa, . Rovněž byla ve stejný den uzavřena mezi stranami i smlouva o dílo č., Anonymizováno, , hodnota, . Předmětem této smlouvy bylo zhotovení díla stavba rodinného domku za cenu 2 085 000 Kč vč. DPH. Cena díla byla splatná tak, že záloha ve výši 267 050 Kč byla splatná bankovním převodem na účet zhotovitele do deseti dní od podpisu smlouvy o dílo. Další záloha ve výši 1 688 050 Kč byla splatná na účet zhotovitele do třiceti dní ode dne podpisu smlouvy o dílo. Doplatek ve výši 102 900 Kč byl splatný na účet zhotovitele nejpozději do dne stanoveného zhotovitelem pro předání rodinného domu. Součástí této smlouvy byly standardy a půdorysy domu, který byl předmětem smlouvy o dílo (předmětné nemovitosti). Dodatkem – klientským dodatkem č. 1 z 18. 9. 2000 ke smlouvě o dílo č. , hodnota, uzavřené dne 2. 5. 2000 se strany dohodly na úpravě plnění zhotovitele: dodávka krbového komína s přípravou na krb, zřízení rozkládacího prostoru s rozkládacími schody a přístupem z chodby horního podlaží, osazení střešního vývodu na TV anténu a satelit, zhotovení vývodu vody do ulice a zhotovení vývodu vody do zahrady, celkem se jednalo o úpravy za příplatek 106 407 Kč vč. DPH. Dne 5. 2. 2001 byl uzavřen dodatek – klientský č. , hodnota, ke smlouvě o dílo č. , hodnota, uzavřené dne 2. 5. 2000, kterým bylo upraveno plnění zhotovitele: doplatek za obklady a dlažbu 18 112 Kč + 5% DPH, doplatek za sanitu a obklady 15 114 Kč + 5% DPH a stavební úpravy v koupelně horního podlaží 9 060 Kč + 5% DPH, tj. celkem 44 401 Kč. Dodatkem – klientským č. 3 z 5. 2. 2001 ke smlouvě o dílo č. , hodnota, uzavřené dne 2. 5. 2000 bylo upraveno plnění zhotovitele příplatek za bílý žebříčkový radiátor v koupelně horního podlaží za částku 4 410 Kč vč. DPH. Dalším dodatkem, tedy dodatkem č. , hodnota, z 21. 3. 2001 ke smlouvě o dílo č. , hodnota, uzavřené dne 2. 5. 2000 bylo změněno plnění zhotovitele – příplatek za podlahové krytiny za 8 918 Kč vč. DPH. Posledním dodatkem je dodatek – klientský č. , hodnota, ke smlouvě o dílo č. , hodnota, uzavřené dne 2. 5. 2000, jímž bylo upraveno plnění zhotovitele – stavební úpravy pod schodištěm, vč. vybourání stávajících konstrukcí a koordinační příplatek v částce 10 154 Kč. Dále žalovaný 1 uzavřel dne 8. 6. 2001 se společností , právnická osoba, kupní smlouvu týkající se prodeje rodinného domku na pozemku p.č. , Anonymizováno, , č.p. , Anonymizováno, , č. organizační , Anonymizováno, , ulice , adresa, v obci , adresa, . Kupní cena za tuto nemovitost byla sjednána ve výši 2 232 290 Kč. Záloha ve výši 2 129 390 Kč byla uhrazena s podpisem kupní smlouvy a doplatek ve výši 102 900 Kč měl být uhrazen nejpozději do sedmi dnů od podpisu kupní smlouvy na účet číslo , č. účtu, . Účastníci smlouvy si výslovně ujednali, že v katastru nemovitostí bude zapsáno výlučné vlastnictví k celku (rodinný dům na pozemku p.č. st. , Anonymizováno, č.p, , Anonymizováno, č.o. , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, ul. , adresa, , obec , adresa, ) pro , jméno žalovaného 1., , r.č. , RČ, trvale bytem , adresa, (prokázáno kupními smlouvami na č. l. 9-11 a 75 - 79 spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. 9 C 328/2017, standardním provedením rodinných domů , právnická osoba, na č. l. 131 jako příloha 1, následuje příloha 2 na č. l. 133 a 134, kupní smlouva ze dne 2. 5. 2000 mezi společností , právnická osoba, a , jméno žalovaného 1., , spolu s dodatkem č. , hodnota, ze dne 5. února 2001 na č. l. 136, smlouvou o dílo č. l. 76 p. v. až 80 spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. 9 C 328/2017 a rovněž smlouvou o dílo č. , hodnota, na č. l. 129 ze dne 2. 5. 2000, dodatkem č. , hodnota, ze dne 18. 9. 2000, dodatkem č. , hodnota, ze dne 5. 2. 2001, dodatkem č. , hodnota, ze dne 21. 3. 2001, dodatkem č. , hodnota, ze dne 13. 3. 2001 na č. l. 142, kupní smlouvou na č. l. 144 ze dne 8. 6. 2001).

18. Dne 21. 3. 1995 byl zřízen u , právnická osoba, účet na otce žalovaných č. , č. účtu, (dále jen „účet otce žalovaných“) (prokázáno potvrzením , Anonymizováno, na č. l. 194, že byl zřízen účet na jméno , jméno žalovaného 2., ).

19. Dne 5. 5. 2000 byla na účet otce žalovaných č. , č. účtu, poukázána částka 245 000 Kč , jméno žalovaného 2., , dále dne 18. 5. 2000 částka , jméno žalovaného 2., ve výši 2 327 000 Kč (z účtu , č. účtu, ) a z tohoto účtu byla dne 26. 5. 2000 poukázána platba ve výši 612 500 Kč na účet , č. účtu, , dne 26. 5. 2000 částka ve výši 1 688 050 Kč na účet , č. účtu, a dne 5. 5. 2000 částka ve výši 267 050 Kč na účet , č. účtu, . Dle výpisu ze dne 6. 10. 2000 byla na účet otce žalovaných dne 18. 9. 2000 od , jméno žalovaného 2., (č. ú. , č. účtu, ) připsána platba ve výši 106 500 Kč a stejného dne byla na účet č. , č. účtu, zaslána platba v téměř shodné výši, konkrétně ve výši 106 407 Kč. Dle výpisu ze dne 8. 3. 2001 byla na účet otce žalovaných dne 9. 2. 2001 připsána platba 49 000 Kč od , jméno žalovaného 2., (č. ú. , č. účtu, ), a dne 18. 2. platba ve výši 20 000 Kč (č. ú. , č. účtu, ). Stejného dne jako byla připsána platba 49 000 Kč byla na účet č. , č. účtu, zaslána platba 4 410 Kč a 44 402 Kč. Podle výpisu ze dne 6. 4. 2001 byla dne 19. 3. 2001 na účet poskytnuta platba 10 000 Kč od , jméno žalovaného 2., (č. ú. , č. účtu, ) a dne 16. 3. 2001 byla na účet č. , č. účtu, zaplacena platba 10 154 Kč a dne 26. 3. 2001 platba ve výši 8 918 Kč. Dle výpisu z účtu ze dne 6. 7. 2001 byla dne 18. 6. 2001 poukázána platba ve výši 102 900 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, (prokázáno výpisy z banky na č. l. 87-89 p. v. spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. 9 C 328/2017 a totožným výpisem z , právnická osoba, , jméno žalovaného 2., , na č. l. 148 za květen r. 2000 na č. l. 148, výpis na č. l. 149 za duben 2000, výpisem na č. l. 150 za září 2000, výpisem na č. l. 151 za únor 2001, výpisem na č. l. 152 za březen 2001, výpisem na č. l. 153 za červen 2001).

20. Nemovitosti v , adresa, byly inzerovány za částku 2 648 000 Kč včetně pozemku a DPH (prokázáno inzerátem společnosti , právnická osoba, na č. l. 193, uvedený v , Anonymizováno, dne 14. 1. 2000).

21. Daň z nemovitosti v , adresa, uhradil v roce 2002 žalovaný 1. Žalovaný 1 rovněž žádal o přidělení č. p. a č. o. domu (prokázáno přiznáním k dani z nemovitosti k žalovanému 1 za r. 2002 na č. l. 309, žádost o přidělení popisného orientačního čísla ze dne 29. 10. 2001 na č. l. 315).

22. Darovací smlouva z 2. 5. 200023. Předmětem darovací smlouvy z 2. 5. 2000, která měla být uzavřena mezi žalovaným 1 a otcem žalovaných, měla být úhrada kupní ceny ve výši 612 500 Kč podle kupní smlouvy na nemovitosti z 2. 5. 2000 a částka 2 058 000 až 2 400 000 Kč za plnění zhotovitele dle smlouvy o dílo ze dne 2. 5. 2000. Jedná se o kopii stejnopisu darovací smlouvy s úředně ověřenými podpisy notářským kandidátem , jméno FO, pověřeným notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, , notářkou v , adresa, (prokázáno darovací smlouva na č. l. 126 ze dne 2. 5. 2000).

24. Darovací smlouva ze 17. 2. 201525. Žalovaný 1) jako dárce uzavřel s žalovaným 2) jako obdarovaným dne 17. 2. 2015 darovací smlouvu, jejímž předmětem byly nemovitosti v jeho výlučném vlastnictví, a to pozemek p.č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2 označený, jako orná půda, pozemek, p.č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2 označený, jako zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. , Anonymizováno, , vše zapsáno u katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , katastrální pracoviště , adresa, na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec , adresa, a k.ú. , adresa, (nemovitosti v , adresa, ). Žalovaný 1) v darovací smlouvě výslovně uvedl, že jeho možnost disponovat nemovitým majetkem, není žádným způsobem omezena, darovací smlouva je podepsána dne 17. 2. 2015. Podpisy jak dárce, tak obdarovaného, jsou na této darovací smlouvě úředně ověřeny (prokázáno darovací smlouvou na č. l. 16, 17 spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. 9 C 328/2017, darovací smlouvou ze dne 17. 2. 2015 na č. l. 127).

26. Nemovitost žalobkyně v Poděbradech27. Dle protokolu sepsaného dne 10. 9. 1996 v kanceláři , tituly před jménem, , jméno FO, , notářky v , adresa, , jehož předmětem je projednání dědictví po , jméno FO, , byla jediným dědicem žalobkyně, která dědictví neodmítla. Aktivem (mj.) byla ideální 1/16 obytného domu čp. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, výměry , Anonymizováno, m2 v , adresa, na LV č. , Anonymizováno, , nemovitosti jsou zapsané u KÚ , adresa, pro obec a kat. území , adresa, na LV č. , hodnota, (dále jen „nemovitosti v , adresa, “ (prokázáno protokol sepsaný v kanceláři , tituly před jménem, , jméno FO, , notářky, dne 10. 9. 1996 na č. l. 17 p. v. až 18 spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. 9 C 328/2017).

28. Žalobkyně byla dle výpisu z katastru nemovitostí ze dne 25. 10. 1999, LV č. , hodnota, pro KÚ , adresa, , obec , adresa, , který se týká vlastnictví parcelní číslo st. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, zastavěná plocha - objekt k bydlení, budova čp. , Anonymizováno, , , adresa, a , Anonymizováno, zahrada, kdy spoluvlastnicí těchto nemovitostí s podílem 8/16, , Jméno žalobce, . Jako nabývací titul je u žalobkyně zapsáno u čísla , Anonymizováno, s podílem 154/82 a čísla 674/94 s podílem 64/97 rozhodnutí o dědictví (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí na č. l. 7 spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. 9 C 328/2017).

29. Dle dohody uzavřené dne 6. 4. 2001 mezi žalobkyní, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , týkající se stavby garáže, jež je součástí nemovitosti, parcela č. st. , Anonymizováno, (zastavěná plocha) o výměře , Anonymizováno, m2, s domem č.p. , Anonymizováno, na parcele č. st. , Anonymizováno, , parcela š. , Anonymizováno, (zahrada) o výměře , Anonymizováno, m2, uhradí , jméno FO, žalobkyni částku 10 000 Kč, , jméno FO, uhradí žalobkyni částku 11 000 Kč, , jméno FO, uhradí žalobkyni částku 11 000 Kč, , jméno FO, uhradí žalobkyni částku 10 000 Kč, , jméno FO, uhradí žalobkyni částku 10 000 Kč. Celkem tak žalobkyně od ostatních účastníků smlouvy měla obdržet 52 000 Kč (prokázáno dohodou ze dne 6. 4. 2001 na č. l. 21, 21 p. v. spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. 9 C 328/2017, potvrzení na č. l. 21 p. v., 22 spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. 9 C 328/2017).

30. Kupní smlouvou uzavřenou dne 6. 4. 2001 mezi společností , právnická osoba, zastoupenou jednatelem , jméno FO, a, Anonymizováno, , jméno FO, , žalobkyní, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , jejímž předmětem byl prodej parcely č. st. , Anonymizováno, (zastavěná plocha) o výměře , Anonymizováno, m2 s domem čp. , Anonymizováno, na parcele č. st. , Anonymizováno, a parcely č. , Anonymizováno, (zahrada) o výměře , Anonymizováno, m2, to vše zapsané na LV č. , Anonymizováno, pro k.ú. a obec , adresa, , část obce , adresa, , vedený katastrálním úřadem , adresa, . Byla sjednána kupní cena ve výši 6 500 000 Kč. Na žalobkyni pak připadla částka ve výši 812 500 Kč a z této částky měla být vyplacena částka 762 500 Kč na číslo účtu , č. účtu, . Částka 50 000 Kč pak byla složena do úschovy podepisujícího advokáta a mělo být vyplacena až po vyklizení žalobkyní obývané bytové jednotky (prokázáno kupní smlouvou na č. l. 24-31 spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. 9 C 328/2017 a též kupní smlouvou na č. l. 154 ze dne 6. 4. 2001).

31. Žalobkyni byl vyplacen podíl z kupní ceny z prodeje nemovitostí v Poděbradech z advokátní úschovy advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , účet č. , č. účtu, u , právnická osoba, , který byl ponížen o zádržné, a to za účelem pořízení nových bytů k odbydlení domu. Návrh na vklad nového vlastníka nemovitostí v , adresa, byl podán dne 25. 4. 2001 (prokázáno informací o návrhu na vklad na č. l. 23 spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. 9 C 328/2017).

32. Podíl žalobkyně byl vyplacen na účet žalovaného 1 č. , hodnota, , a to dne 9. 4. 2001 ve výši 792 500 Kč (prokázáno výpisem z banky za březen r. 2001 na č. l. 197).

33. Ochrana rušené držby34. Žalobkyně podala dne 31. 1. 2022 trestní oznámení. Řízení bylo vedeno u Krajského ředitelství policie , Anonymizováno, , a to pod č. j. , Anonymizováno, , a to z důvodu neoprávněného vyklizení žalobkyně z nemovitostí v , adresa, (prokázáno podáním ze dne 10. 8. 2022 na č.l. 76, Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro , adresa, , sp. zn. , Anonymizováno, , oznámení o skutečnostech, nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, ze dne 31. 1. 2022).

35. Žalobkyně podala proti žalovanému 2, dále proti , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , soudnímu exekutorovi, Exekutorského úřadu , adresa, , žalobu na ochranu rušené držby. Této žalobě bylo usnesením ze dne 9. 2. 2022, č. j. 25 C 29/2022 – 240 vyhověno (prokázáno žalobou na ochranu rušené držby dle § 176 a násl. o. s. ř. na č. l. 51-56 p. v. spisu ze dne 25. 1. 2022, usnesením zdejšího soudu ze dne 9. února 2022 č. j. 25 C 29/2022-240 na č. l. 41-48 p. v. spisu).

36. Městský soud v Praze jako soud odvolací změnil usnesením ze dne 12. 7. 2022, č. j. 12 Co 197/2022 – 317 rozhodnutí soudu I. stupně tak, že mj. žalovaný 2 je povinen zdržet se dalšího vypuzení žalobkyně z nemovitostí v , adresa, (prokázáno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2022 na č.l. 79).

37. Komunikace mezi stranami38. Žalobkyně informovala žalovaného 1 v dopise ze dne 2. 11. 2016, že chce jednat o podmínkách rozvodu, dále, že děti chtějí žít s ní ve společné domácnosti a očekává, že ji nabídne finanční zajištění a odpovídající bydlení. Její hodnotu bylo možné dle žalobkyně stanovit po dohodě v závislosti na ceně, za kterou se dům ve , adresa, ulici podaří prodat (prokázáno dopisem ze dne 2. 11. 2016 na č.l. 394, e-mailem ze dne 5. 10. 2016 adresovaný , e-mail, na č.l. 394 p.v., kopií zásilky adresované , jméno žalovaného 1., na č.l. 395).

39. Žalovaný 2 předložil žalobkyni návrh na uzavření nájemní smlouvy k užívání nemovitostí na , adresa, , který žalobkyně užívá zcela zdarma. Informuje žalobkyni o tom, že nová nájemní smlouva bude platit od 1. 12. 2017 za následujících podmínek 10 000 Kč nájemné + zálohy 5 000 Kč měsíčně, a to na dva roky. Současně vyzval žalobkyni, aby mu sdělila, zda s návrhem souhlasí (prokázáno dopisem ze dne 20. 11. 2017 na č. l. 199, spolu s podacím lístkem).

40. Žalovaný 2 vyzval žalobkyni k úhradě dlužné částky 10 549 Kč za spotřebované služby v nemovitostech v , adresa, , následující výzvou pak k úhradě ve výši 12 806 Kč (prokázáno předžalobní výzvou z 8. 1. 2018, 16. 4. 2018).

41. Žalovaný 2 vyzval žalobkyni k úhradě dlužné částky 59 816 Kč za spotřebované služby v nemovitostech v , adresa, . Žalobkyně namítala, že tyto náklady má hradit žalovaný 1, který to uvádí ve výpovědích u soudu. Částku odmítla uhradit jako neoprávněnou v dopise datovaném k 19. 9. 2018 (č. l. 85), v němž žalobkyně mj. sděluje žalovanému 2, že na jeho výzvu odpovídá stejně jako na mediačních schůzkách, že se stal vlastníkem domu ve , adresa, ulici protiprávně a v tomto případu je vedeno soudní řízení. Žalobkyně byla vyzvána k úhradě dlužné částky za služby spojené s užíváním nemovitostí i e-mailem ze dne 4. 6. 2020, uvedené však žalobkyně odmítla s ohledem na jednání žalovaných. Dále v dopise ze dne 22. 6. 2020 (č. l. 86 p.v.) adresovaném právní zástupkyni žalovaného 2 žalobkyně uvedla, že se žalovaný stal protiprávně vlastníkem domu ve , adresa, ulici. Po dvou letech byly platby za energie a služby v tomto domě převedeny na jeho žádost z manžela žalobkyně na něj, tedy v době trvání manželství a bez vědomí žalobkyně. V dopise na č. l. 86 p. v. (bez čitelné datace) žalobkyně uvádí, že nevěděla o tom, že na žalovaného 2 byla převedena platba vodného. Současně ho informovala o podání určovací žaloby na vlastnictví domu (prokázáno odpovědí na předžalobní výzvu ze dne 19. 9. 2018 na č.l. 85, předžalobní výzvou ze dne 10. 9. 2018 na č.l. 85 p.v. a 306, emailová korespondence ze dne 22. 6. 2020 a 4. 6. 2020 na č.l. 86, připojený dopis na č.l. 86 p.v.).

42. V dopise adresovaném žalovanému 2 žalobkyně sděluje: „Vážený pane, na Vaši offertu tzv. nájemní smlouvy Vám sděluji, že ve věci bude nadále postupováno v souladu s ust. § 747 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku v platném znění.“ Dále informuje žalovaného 2, že bude podávat návrh na výživné pro manželku a rozvedenou manželku (prokázáno dopisem na č.l. 87 p.v., dopisem ze dne 23. 11. 2017 na č. l. 200 a č. l. 435 vč. podacího lístku).

43. Žalobkyně v dopise ze dne 28. 3. 2018 mj. žádala žalovaného 2 o sdělení informací a podkladů pro úhradu služeb a přiložila k němu e-mail, v němž se ohradila ohledně tvrzení žalovaného 2, že odmítá hradit služby. Zdůraznila, že toto učiní na základě jasné dohody a konkrétních účtů. Současně ho požádala o znovuzapojení internetu (prokázáno dopisem na č. l. 201 ze dne 28. 3. 2018, dopisem ze dne 11. 1. 2018, jako odpověď na předžalobní výzvu, založenou ve spise na č. l. 201 PV, spolu s kopií obálky na č. l. 202, e-mailová korespondence ze dne 11. 1. 2018, dopis ze dne 28. 3. 2018).

44. Dne 9. 4. 2018 napsal žalovaný 2 dopis žalobkyni, v němž vítal ochotu žalobkyně hradit za služby a připojil dopis z 29. 11. 2017, v němž žádal o úhradu záloh ve výši 8 000 Kč na jeho účet (prokázáno dopisem ze dne 9. 4. 2018 na č. l. 203, dopisem ze dne 29. 11. 2017 na č. l. 203 PV, spolu s podacím lístkem).

45. Žalovaný 2 vyzval žalobkyni předžalobní výzvou z 16. 4. 2018 k úhradě částky 12 806 za služby spojené s užíváním nemovitostí v , adresa, (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 16. 4. 2018 na č.l. 88 p.v.).

46. V dopise ze dne 23. 4. 2018, označeném jako odpověď na předžalobní výzvu, žalobkyně sděluje: „Vážený pane, k vaší výzvě ze dne 16. 4. 2018 k zaplacení částky ve výši 12 806 vám sděluji, že je neoprávněná, neboť věc je řešena globálně v souladu s ustanovením paragrafu 747 odst. 1, 2 zákona 89/2012 občanského zákoníku v platném znění. Z tohoto důvodu neuznávám váš nárok co do důvodu a výše.“ (prokázáno dopisem na č.l. 88 vč. podacího lístku).

47. V dopise datovaném k 26. 8. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného 2, aby ji a jejím dětem umožnil vstoupit do dodavatelských vztahů, které zajišťují služby (plyn, vodu, elektřinu, odpad) v nemovitostech v , adresa, (prokázáno dopisem ze dne 26. 8. 2019).

48. Dle nedatovaného a nepodepsaného návrhu smlouvy o nájmu řadového rodinného domu, měla tato být uzavřena mezi žalovaným 2 jako pronajímatelem s žalobkyní jako nájemcem. Předmětem smlouvy byly nemovitosti v , adresa, . Nájem měl být sjednán na dobu 6 let, tj. od 1. 11. 2017 do 31. 10. 2023. Nájemné mělo být sjednáno ve výši 2 000 Kč (prokázáno smlouvou o nájmu řadového rodinného domu na č. l. 32-39 spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. 9 C 328/2017 a rovněž kopií přílohy č. , hodnota, z podání , č. účtu, , jedná se o smlouvu o nájmu řadového rodinného domu, která by měla být uzavřena mezi , jméno žalovaného 1., a , jméno FO, č. l. 428).

49. V dopise datovaném k 19. 9. 2018 žalobkyně mj. sděluje žalovanému 2, že na jeho výzvu odpovídá stejně jako na mediačních schůzkách, že se stal vlastníkem domu ve , adresa, ulici protiprávně a v tomto případu je vedeno soudní řízení (prokázáno dopisem na č. l. 85).

50. Žalobkyně v dopise ze dne 15. 2. 2020 mj. psala žalovanému 2, že určitě ví, že práva a povinnosti společného bydlení po rozvodu nejsou vypořádány a že u Obvodního soudu pro , adresa, probíhá spor o určení vlastnického práva k nemovitosti, kterou nabyl protiprávně. Považovala proto výzvy a nároky žalovaného 2 za předčasné. Zároveň ho požádala, aby zbývající platby za domácnost převedl na synovce , jméno FO, nebo aby neblokoval jejich převedení (prokázáno dopisem ze dne 15. 2. 2020).

51. Žalobkyně vyzvala žalovaného 2 k uznání jejího vlastnického práva k nemovitostem předžalobní výzvou ze dne 11. 11. 2021 (prokázáno předžalobní výzvou k uznání vlastnického práva ze dne 11. 11. 2021 na č. l. 50, 50 p. v. spisu, kopií doručenky na č. l. 40, 41 spisu a na č. l. 189).

52. Žalovaný v dopise ze dne 24. 11. 2021 k výzvě k uznání vlastnického práva mj. sdělil, že ji považuje za zcela bezpředmětnou s ohledem na naprosto nepravdivá, vykonstruovaná a ničím nedoložitelná tvrzení (prokázáno dopisem ze dne 24. 11. 2021 na č. l. 192).

53. Žalovaný 2 vyzval žalobkyni, aby počínaje měsícem prosincem 2012 začala pravidelně hradit měsíční platby ve výši 8 000 Kč, kdy se jedná o zálohy na pokrytí nákladů za služby spojené s užíváním domu. Žalovaný 1 vyzýval žalobkyni, zda má zájem o uzavření nájemní smlouvy za podmínek, které uváděl, nicméně uvedené bylo bez odezvy (prokázáno výzvou k úhradám záloh, ze dne 29. 11. 2017 na č. l. 159).

54. Žalobkyně v dopise z 15. 2. 2020, adresovaném žalovanému 1 mj. uvedla: „, jméno FO, , určitě víš, že práva a povinnosti společného bydlení po rozvodu s tvým bratrem nebyly ještě vypořádány. Stejně tak víš, že u Obvodního soudu pro , adresa, probíhá spor o určení vlastnického práva k nemovitosti, kterou jsi nabyl protiprávně. […] (prokázáno dopisem ze dne 15. 2. 2020 na č. l. 170).

55. V dopise ze dne 6. 2. 2020 (na č. l. 171) a dopise ze dne 10. 9. 2019 (na č. l. 172) vyzval žalovaný 2 žalobkyni a její děti k úhradě dlužného nájemného a k ukončení užívání nemovitostí v , adresa, .

56. Proti žalobkyni byla zahájena exekuce ve věci oprávněného – žalovaného 2, a to na základě exekučního titulu, kterým byl rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 9. 8. 2021, č. j. 29 C 208/2020 – 57 (prokázáno vyrozuměním o zahájení exekuce na č. l. 174).

57. Mezi žalovaným 2 a žalobkyní měla být uzavřena dne 20. 9. 2018 dílčí mediační dohoda (prokázáno mediační dohodou na č. l 178 ze dne 20. 9. 2018, e-mailem ze dne 24. 8. 2021 adresovaný od , tituly před jménem, , jméno FO, paní žalobkyni, e-mailem ze dne 18. 10. 2021 adresovaný paní , tituly před jménem, , jméno FO, ). Mezi stranami probíhal i spor na plnění, kdy řízení bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 55/2018. V řízení bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalovanému 2 částku 10 549 Kč jako náklady na vodné za rok 2017 (prokázáno protokolem o jednání sp. zn. 10 C 9/2020 na č. l. 179, rozsudkem Obvodního soudu , adresa, ve věci 12 C 55/2018 na č. l. 181).

58. Dne 20. 9. 2019 bylo provedeno odebrání plynoměru na odběrném místě , adresa, (prokázáno sdělením , právnická osoba, ze dne 28. 11. 2019 ke sp.zn. , Anonymizováno, ).

59. Děti žalobkyně a žalovaného 1 žádaly v roce 2019 otce o vyřešení situace s domem s tím, že energie je možné převést na ně, když je platí on a ne žalovaný 2 (prokázáno dopisem dětí , jméno FO, a , jméno FO, ze dne 15. 11. 2017). Mezi dětmi, žalobkyní a žalovaným 1 byl spor o výživné na děti , jméno FO, a , jméno FO, (prokázáno dopisem žalobkyně adresovaným , jméno žalovaného 1., ze dne 14. 9. 2016, vyjádřením k žádosti ze dne 17. 12. 2018, jedná se o e-mail , jméno žalovaného 1., adresovaný , jméno FO, , dopisem tátovi ze dne 11. 6. 2019; listinou PDF, kopie přílohy č. 1 z podání , Anonymizováno, , kdy jedná se o výňatek z protokolu o jednání sp.zn. 0 P 337/2016; výňatek - zrušení pracovního poměru č. l. 425 ze dne 23. 3. 2020, pod nímž je podepsán , jméno žalovaného 1., , jedná se o odstavce tři a čtyři; e-mailem ze dne 3. 9. 2019 od , jméno FO, , v předmětu e-mailu je předžalobní výzva, přední strana návrhu otce na snížení výživného).

60. V roce 2022 probíhala korespondence dětí žalobkyně s , Anonymizováno, ohledně jejich sbírky na , Anonymizováno, (prokázáno e-mailovou korespondencí z 23. 3. 2022, 29. 3. 2020, a s tím navazující korespondence z dubna 2022).

61. Dne 20. 8. 2021 uzavřel žalovaný 2 se společností , právnická osoba, smlouvu o nájmu nemovitostí v , adresa, (prokázáno smlouvou o nájmu rodinného domu ze dne 20. 8. 2021, předávacím protokolem na č. l. 188).

62. Dále mezi žalovaným 2 a žalobkyní probíhala korespondence ohledně výměny plynového kotle, vrácení zadržovaných věcí, a dále mezi žalovaným 2 a dětmi žalobkyně a žalovaného 1 komunikace ohledně nájemného a dlužného výživného, kde mj. dcera , jméno FO, psala žalovanému 2, že je táta ubezpečoval, že darování jejich domu jemu bylo jen opatření, které na ně nemělo mít žádný dopad (prokázáno e-mailovou korespondencí ze dne 8. 1. 2021 a 15. 2. 2021, e-mailem na č. l. 264, e-mail ze dne 31. 10. 2017 od , jméno žalovaného 1., , jméno FO, , e-mailem ze dne 31. 10. 2017 od , jméno FO, , jméno žalovaného 1., v předmětu návrh smlouvy, e-mailem ze dne 26. 10. 2017 od , jméno žalovaného 1., adresovaný , jméno FO, předmětem návrh smlouvy, e-mailem ze dne 18. 9. 2017 od , jméno FO, adresovaný , jméno žalovaného 1., , předmětem je vyjádření).

63. Výslech svědků strany žalované64. Z výslechu svědka , jméno FO, (č. l. 350-352) soud zjistil, že je známým rodiny žalovaných a žalovaný 2 mu v současné době pronajímá nemovitosti v , adresa, . Svědek vypověděl, že otec žalovaných chtěl darovat nemovitost žalovanému 1, resp. chtěl zafinancovat dům pro žalovaného 1. Věděl, že měla být mezi otcem žalovaných a žalovaným 1 uzavřena darovací smlouva, která měla sloužit k tomu, aby dům, který financoval otec žalovaných zůstal žalovanému 1.

65. Z výslechu svědkyně , jméno FO, (č. l. 352 – 353 p.v.) soud zjistil, že znala otce žalovaných z , adresa, a dodnes se potkává s žalovanými. Otec žalovaných chtěl koupit dům žalovanému 1 formou předčasného dědictví, protože restituoval peníze a chtěl je investovat. Svědkyně poradila otci žalovaných, aby dům zakoupil tak, aby bylo zřejmé, že on platil finanční prostředky stavební společnosti, od které dům kupoval. Měl obavu, aby manželství žalovaného 1 s žalobkyní vydrželo, aby poté nedošlo ke sporům. Svědkyně pracovala v , Anonymizováno, , měla nějaké povědomí. Rovněž mu doporučila, aby si sehnal právníka.

66. Soud hodnotil výpovědi svědků jako věrohodné, ačkoliv se jedná o známé rodiny žalovaných. Oba svědci vypovídali plynule a odpovídali na všechny otázky. Pokud svědek , jméno FO, váhal ohledně odpovědí týkající se současného nájmu domu, nezvěrohodňuje to jeho výpověď ohledně okolností nabývání domu. Soud tedy oproti žalobkyni nemá za to, že ho tato skutečnost zcela znevěrohodňuje. K námitkám strany žalující k výpovědi svědkyně soud doplňuje, že svědkyně vypovídala bez váhání, plynule a žádné odpovědi se nevyhýbala. Skutečnost, že na počátku svého výslechu uvedla, že ohledně projednávané věci nemá informace a v závěru uvedla, že ví, že v současné době vlastní dům žalovaný 2, nevypovídá ničeho o tom, že by její výpověď byla připravena. Rovněž nelze souhlasit s interpretací výslechu svědkyně žalobkyní, že se svědkyně stavěla do role osoby, která byla prakticky „autorkou celého schématu“. Svědkyně pouze vypověděla, že poradila otci žalovaných, že má hradit splátky ohledně domu ze svého účtu, aby bylo zřejmé, že je platil on. Což potvrzují i provedené listinné důkazy. Pokud jde o námitku žalobkyně, že k darovací smlouvě mezi žalovaným 1 a otcem žalovaných mělo dojít ex post, nic takového z výslechu svědků prokázáno nebylo. Soud nemá důvodu pochybovat o tom, že otec žalovaných chtěl darovat žalovanému 1 finanční prostředky na koupi domu, tedy nemovitostí v , adresa, . Tato tvrzení jsou v souladu s provedenými listinnými důkazy a potvrzují, že k darování skutečně došlo, a to minimálně v rozsahu ústní darovací smlouvy, která měla být stvrzena písemně darovací smlouvou z 2. 5. 2000, jejíž pravost a správnost žalobkyně popírala. Svědci existenci písemné darovací smlouvy mezi žalovaným 1 a jeho otcem nepotvrdili, nebyli jim známé žádné podrobnosti, vypověděli pouze o skutečnostech, které jim známé byly. To, že se mělo jednat o předčasnou formu dědictví potvrzuje i výsledek dědického řízení, kdy zůstatky na účtech byly vydány žalovanému 2.

67. Pokud jde o listinné důkazy, soud musí vyzdvihnout důkaz výpisem z účtu otce žalovaných, z něhož jednoznačně vyplývá, že celá částka za pozemek, stavbu, dodatky i dům (tj. nemovitosti v , adresa, ) byla uhrazena z účtu otce žalovaných.

68. Pro úplnost soud doplňuje, že v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o které rozhodnutí o věci samé posléze neopřel, popřípadě by z nich učinil opakovaně shodná skutková zjištění.

69. Soud neprováděl další dokazování a blíže nehodnotil další provedené důkazy, neboť by to bylo nadbytečné, když výše uvedené je naprosto dostatečné pro závěr o nedůvodnosti žalobou uplatněných nároku. Zejména soud neprováděl navrhovaný výslech svědků z řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 C 328/2017 a výslech dětí žalobkyně a žalovaného 1 k okolnostem nabývání domu, neboť v řízení bylo prokázáno, že celá částka za dům byla uhrazena otcem žalovaných, který tyto prostředky daroval žalovanému 1 na koupi domu ve formě předčasného dědictví. Tato zjištění jsou dostatečně doložena ve spise i výše provedenými listinnými důkazy. Dále soud neprováděl důkaz znaleckým zkoumáním podpisu na darovací smlouvě z roku 2000, neboť darování poskytnutých finančních prostředků potvrzuje výslech svědků. I pokud by svědci, které navrhla žalobkyně potvrdili, že bylo záměrem manželů zakoupit rodinný dům pro jejich rodinu, není to v rozporu s tím, že dům byl zakoupen z finančních darů otce žalovaných, který se takto předčasně vypořádal s žalovaným 1 v rámci budoucího dědictví. O tom, že byl dům určen pro rodinu žalobkyně a žalovaného 1 nebylo v řízení sporu. Manželé v domě žili a vychovávali v něm děti, není pochyb o tom, že dům se stal jejich rodinnou domácností. Spor je o to, zda byl dům nabyt do společného jmění manželů či nikoliv. V této souvislosti soud připomíná, že žalobkyně nikdy nepopírala, že otec žalovaných daroval finanční prostředky na koupi domu, namítala však, že na koupi domu byly použity i její výlučné prostředky ve výši 792 500 Kč, kterými však disponovala až 9. 4. 2001, kdy zbývalo na dům uhradit doplatek ve výši 102 900 Kč, který však byl uhrazen otcem žalovaných dne 18. 6. 2001.

70. Z výše uvedených důvodů soud pro nadbytečnost neprováděl ani k důkazu protokol o jednání před soudním komisařem a nepřipojil si opatrovnický spis zdejšího soudu sp. zn. 0 P 337/2016, neboť vydání zůstatků na účtech otce žalovaných bylo prokázáno jinými listinnými důkazy a ze spisu , Anonymizováno, soud listinné důkazy navržené žalobkyní k důkazu provedl. Soud rovněž pro nadbytečnost neprovedl k důkazu sdělení mediátorky na č. l. 343 a spisy zdejšího soudu sp. zn. 24 C 87/2022 a 22 C 99/2023, neboť uvedené důkazy se týkají mediace a žalob na vydání bezdůvodného obohacení, jež nejsou pro posouzení věci významné.

71. Soud provedl dokazování některým dalšími listinami: faktura č. , Anonymizováno, na č.l. 89, zálohová faktura č. , Anonymizováno, na č.l. 90, předání stavebních prací ze dne 18. 2. 2002 na č.l. 91, faktura ze dne 18. 2. 2002 na č.l. 92, faktura č. , Anonymizováno, na č.l. 93, výpis z , právnická osoba, na č.l. 94-95, darovací smlouva o darování nemovitosti na č. l. 165 ze dne 24. 11. 2019, darovací smlouva na č. l. 167 ze dne 26. 2. 2019, výpis z katastru nemovitostí evidovaný k datu 28. 1. 2022 na č. l. 169, odpovědí na žádost o poskytnutí informace Finančního úřadu pro , Anonymizováno, na č. l. 191 ze dne 19. 4. 2023, vývoj mezd v letech 1993 – 2003, přiznání k dani z nemovitých věcí za zdaňovací období r. 2016, kolaudační rozhodnutí Městské části , adresa, na č. l. 290, účtenka na č. l. 289, dále shrnutí stavu majitele účtu , jméno žalovaného 1., , nar. , datum, , výpis ke dni 30. 4. 2014 a výpisu osobního účtu k 30. 4. 2014, kdy se jednalo o č. smlouvy , Anonymizováno, , majitelem měl být pan , jméno žalovaného 1., , zůstatek na účtu celkem 20 316,04 Kč, avšak tyto důkazy soud nehodnotí, neboť nejsou podstatné pro rozhodnutí v tomto sporu, resp. z nich nebyla zjištěna žádná relevantní skutková tvrzení.

72. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na nesporná tvrzení účastníků, která soud vzal za svá skutková zjištění podle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř., učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:

73. Žalobkyně a žalovaný 1 uzavřeli dne 27. 6. 1992 manželství, které bylo pravomocně rozvedeno dne 17. 2. 2019. Žalobkyně byla v době manželství spoluvlastnicí spoluvlastnického podílu na domě v , adresa, v rozsahu 8/16 z titulu dědického práva. Za trvání manželství se manželé přestěhovali do nemovitostí v , adresa, , v nichž společně bydleli i se svými dětmi jako v rodinné domácnosti. Ohledně nemovitostí, v nichž byla rodinná domácnost žalobkyně a žalovaného 1 byly ohledně koupě pozemku, výstavby domu a následné koupě stavby uzavřeny následující smlouvy. Dne 5. 2. 2000 byla uzavřena kupní smlouva na pozemek k nemovitostem v , adresa, za částku 612 500 Kč, která měla být uhrazena na č. ú. , č. účtu, . Kupní smlouvu uzavřel se společností , právnická osoba, žalovaný 1. Kupní cena byla uhrazena z účtu otce žalovaných dne 26. 5. 2000. Následně byla mezi žalovaným 1 a společností , právnická osoba, dne 2. 5. 2000 uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla stavba rodinného domku za částku 2 085 000 Kč včetně DPH. Cena za dílo byla splatná tak, že částka ve výši 267 050 Kč je splatná bankovním převodem na účet zhotovitele do deseti dní od podpisu smlouvy o dílo, částka 1 688 050 pak měla být zaplacena do třiceti dní ode dne podpisu smlouvy o dílo a doplatek 102 900 Kč byl splatným na účet zhotovitele, nejpozději do dne stanoveného zhotovitelem pro předání domu. Tyto částky byly rovněž uhrazeny otcem žalovaných, a to dne 5. 5. 2000, 26. 5. 2000 a dne 18. 6. 2001. V rámci smlouvy o dílo bylo uzavřeno celkem pět dodatků, v rámci nich došlo ke změně díla a za tyto změny byly účtovány částky 106 407 Kč (uhrazena z účtu otce žalovaných 18. 9. 2000), dále 4 410 Kč a 44 402 Kč (uhrazeny z účtu otce žalovaných 9. 2. 2001), dále 10 154 Kč (uhrazena z účtu otce žalovaných 16. 3. 2001) a dále 8 918 Kč (uhrazena z účtu otce žalovaných 26. 3. 2001). Žalovaný 1 poté uzavřel kupní smlouvu na prodej domku zhotoveného na základě smlouvy o dílo, která byla uzavřena dne 8. 6. 2001 a podle této smlouvy částka, za kterou byla nemovitost zhotovena, činila 2 232 290 Kč. Záloha ve výši 2 129 390 Kč byla uhrazena před podpisem kupní smlouvy a doplatek ve výši 102 900 Kč bude uhrazen do sedmi dnů od podpisu kupní smlouvy na účet číslo , č. účtu, . Částka 2 323 290 Kč pak odpovídá součtu částek, které byly otcem žalovaných uhrazeny na zhotovení díla (bez pozemku). Částku 102 900 Kč pak uhradil otec žalovaných ze svého účtu dne 18. 6. 2001. Dům a pozemek byl tedy zcela uhrazen z účtu otce žalovaných, který se darováním finančních prostředků žalovanému 1 na pozemek i dům předčasně vypořádal v rámci budoucího dědictví. Dům v , adresa, , v němž žalobkyně vlastnila spoluvlastnický podíl byl dne 6. 4. 2001 prodán za částku 6 500 000 Kč. Vypořádací podíl žalobkyně ve výši 812 000 Kč byl po odečtení srážek vyplacen ve výši 762 500 Kč na účet žalovaného 1 č. , hodnota, dne 9. 4. 2001. Tentýž den byla uzavřena dohoda o vypořádání garáže, na základě které žalobkyně obdržela od ostatních spoluvlastníků částku ve výši 52 000 Kč. Dne 17. 2. 2015 byla mezi žalovaným 1 a žalovaným 2 uzavřena darovací smlouva, týkající se nemovitostí v , adresa, a na jejímž základě byl žalovaný 2 zapsán jako vlastník nemovitostí v , adresa, . O tom, že je jako vlastník nemovitosti zapsán žalovaný 2 se žalobkyně dozvěděla na konci roku 2015. Žalobkyně v dopise ze dne 2. 11. 2016 informovala žalovaného 1, že chce jednat o podmínkách rozvodu a mj. že očekává, že ji nabídne finanční zajištění a odpovídající bydlení. Její hodnotu bylo možné dle žalobkyně stanovit po dohodě v závislosti na ceně, za kterou se dům ve , adresa, ulici podaří prodat. V dopise adresovaném žalovanému 2 a datovaném k 23. 11. 2017 žalobkyně sděluje: „Vážený pane, na Vaši offertu tzv. nájemní smlouvy Vám sděluji, že ve věci bude nadále postupováno v souladu s ust. § 747 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku v platném znění.“ Dále v dopise ze dne 23. 4. 2018, označeném jako odpověď na předžalobní výzvu, žalobkyně sděluje: „Vážený pane, k vaší výzvě ze dne 16. 4. 2018 k zaplacení částky ve výši 12 806 vám sděluji, že je neoprávněná, neboť věc je řešena globálně v souladu s ustanovením paragrafu 747 odst. 1, 2 zákona 89/2012 občanského zákoníku v platném znění. Z tohoto důvodu neuznávám váš nárok co do důvodu a výše.“ Žalobkyně se podanou žalobou ke zdejšímu soudu dne 27. 12. 2017 domáhala určení vlastnického práva k nemovitostem ve prospěch žalovaného 1, na kterou odkazovala v dopise ze dne z 15. 2. 2020, adresovaném žalovanému 2. Žaloba však byla pro nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně zamítnuta. Dne 31. 1. 2022 podala žalobkyně trestní oznámení z důvodu neoprávněného vyklizení žalobkyně z domu. Žalobou ze dne 25. 1. 2022 se pak žalobkyně proti žalovanému 2, dále proti , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , soudnímu exekutorovi, Exekutorského úřadu , adresa, , domohla úspěšně ochrany rušené držby.

74. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

75. Podle § 709 odst. 1 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) je součástí společného jmění to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl.

76. Podle § 743 odst. 1 o. z. manželé mají obydlí tam, kde mají rodinnou domácnost.

77. Podle § 744 o. z., je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž má jeden z manželů výhradní právo umožňující v domě nebo bytě bydlet, a je-li to jiné právo než závazkové, vznikne uzavřením manželství druhému manželu právo bydlení. Vznikne-li jednomu z manželů takové výhradní právo za trvání manželství, vznikne tím druhému z manželů právo bydlení.

78. Podle § 747 odst. 1 o. z., má-li alespoň jeden z manželů právo nakládat domem nebo bytem, ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, a tohoto domu nebo bytu je k bydlení manželů nebo rodiny nezbytně třeba, musí se zdržet všeho a předejít všemu, co může bydlení znemožnit nebo ohrozit. Manžel zejména nesmí bez souhlasu druhého manžela takový dům nebo byt zcizit nebo k domu, jeho části nebo k celému bytu zřídit právo, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny, ledaže zajistí manželovi nebo rodině po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním. Podle odst. 2 téhož ustanovení jedná-li manžel bez souhlasu druhého manžela v rozporu s odstavcem 1, může se tento manžel dovolat neplatnosti takového právního jednání.

79. Podle § 749 o. z. souhlas manžela podle § 747 a 748 vyžaduje písemnou formu.

80. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3975/2017 manžel, jemuž svědčí výhradní právo umožňující v domě nebo bytě bydlet, se nemůže zprostit ochrany bydlení druhého manžela (§ 747 odst. 1 o. z.) opuštěním rodinné domácnosti. Tímto jednostranným jednáním nezanikne právo bydlení druhého manžela vzniklé podle § 744 o. z., třebaže dům nebo byt přestanou být v důsledku zániku rodinné domácnosti obydlím manželů.

81. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3017/2019 oprávněný manžel uplatňuje relativní neplatnost právního jednání vůči manželovi, který toto právní jednání učinil, a vůči druhé straně právního jednání nebo jiné osobě z něho oprávněné.

82. K dovolání se relativní neplatnosti zákon nestanoví žádnou formu, lze tak učinit žalobou nebo námitkou v rámci obrany proti uplatněného nároku v řízení před soudem, postačuje však, aby oprávněná osoba uplatnila tzv. relativní neplatnost právního jednání i mimosoudně. Účinky uplatnění námitky relativní neplatnosti nastávají jen tehdy, jestliže námitka došla druhému účastníku, popř. všem účastníkům právního jednání. Otázku relativní neplatnosti lze v občanském soudním řízení řešit jako otázku předběžnou (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 1. 2009 sp. zn. 30 Cdo 2940/2007, či ze dne 7. 8. 2018 sp. zn. 22 Cdo 1765/2018).

83. Dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1701/2021 není v ustálené rozhodovací praxi soudů pochyb o tom, že právo dovolat se relativní neplatnosti právního jednání podléhá promlčení v obecné tříleté promlčecí lhůtě (srov. ve vztahu k obsahově shodné předchozí právní úpravě například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2007 sp. zn. 21 Cdo 948/2006, uveřejněný pod č. 97 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2016 sp. zn. 21 Cdo 2569/2015 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010 sp. zn. 33 Cdo 3371/2008, uveřejněný pod č. 71 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2011). K otázce rozporu námitky promlčení s dobrými mravy srov. právní názory vyjádřené například v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002 sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněného pod č. 59 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2011 sp. zn. 21 Cdo 85/2010, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016 sp. zn. 25 Cdo 4223/2016, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2017 sp. zn. 21 Cdo 2057/2017, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017 sp. zn. 21 Cdo 2159/2017 nebo též nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2016 sp. zn. II. ÚS 2062/14, podle kterých dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje, a že uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil, přičemž tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Odvolací soud se od této ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil, uzavřel-li, že uplatnění námitky promlčení není v posuzovaném případě v rozporu s dobrými mravy, neboť „žádné takové výjimečné okolnosti, které by mohly vést k odepření práva žalovanému, aby uplatnil námitku promlčení, zjištěny nebyly a ani ze spisu nevyplývají“.

84. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení, že nemovitosti v , adresa, jsou ve společném jmění manželů, in eventum v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného 1, in eventum ve vlastnictví žalovaného 1. Předně tvrdila, že nemovitosti byly nabyty za trvání manželství, a to i za její výlučné prostředky získané z prodeje podílu její nemovitosti. Žalovaní tvrdili, že nemovitosti byly zakoupeny za finanční prostředky jejich otce, který je daroval žalovanému 1 a tímto se s ním předčasně vypořádal ohledně dědictví.

85. Soud tedy musel jako předběžnou otázku řešit, zda předmětné nemovitosti byly ve výlučném vlastnictví žalovaného 1, jak tvrdil či nikoli. Dále, zda byly platně darovány žalovanému 2 a s ohledem na vznesenou námitku promlčení žalovanými, zda žalobkyně řádně a včas uplatnila námitku neplatnosti darovací smlouvy mezi žalovanými a dále, zda tato námitka není v rozporu s dobrými mravy.

86. Pokud žalovaní tvrdili, resp. žalovaný 1, že nemovitosti v , adresa, nabyl ze svých výlučných prostředků, musel toto nejen tvrdit, ale i prokázat. V řízení pak bylo prokázáno, že kupní cena na pozemek byla uhrazena z účtu otce žalovaných, stejně tak cena za dílo vč. sjednaných pěti dodatků a zbývající část kupní ceny za dům (viz závěr o skutkovém stavu). Žalobkyně nepopírala, že část finančních prostředků na koupi domu byla darována otcem žalovaných žalovanému 1 (viz č. l. 362 p.v.), popírala však, že by finančním darem byla uhrazena celá částka za nemovitosti. Předně namítala, že dům byl zakoupen i z jejích výhradních prostředků a prostředků ve společném jmění manželů. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně měla své výhradní prostředky k dispozici až 9. 4. 2001, kdy zbývalo na dům uhradit doplatek ve výši 102 900 Kč. Doplatek však byl prokazatelně uhrazen otcem žalovaných dne 18. 6. 2001. Nemovitosti v , adresa, tedy byly nabyty zcela a pouze z prostředků otce žalovaných, který je daroval žalovanému 1.

87. Dále tvrdila, že manželé chtěli dům koupit společně. Tomu však odporuje výpověď svědkyně , jméno FO, , z níž má soud za prokázané, že otec žalovaných hradil finanční prostředky na dům za žalovaného 1 právě z toho důvodu, aby předešel budoucím sporům manželů ohledně vlastnictví domu a že takto došlo k předčasnému vyrovnání jeho dědictví. Vzhledem k uvedenému nemůže obstát žalobní tvrzení žalobkyně, že právě z toho důvodu, že chtěli manželé nabýt dům společně poskytla žalovanému 1 částku 762 500 Kč, která měla být poskytnuta na stavbu domu. Dům byl již v roce 2001 postavený, přičemž v tu dobu zbývala k úhradě poslední platba, nicméně i tu uhradil otec žalovaných ze svého účtu.

88. Pokud žalobkyně tvrdila, že je zřejmé, že byly na úhradu nemovitostí použity i její výhradní prostředky a uvedené mělo vyplývat z toho, že je poskytla žalovanému 1 na jeho účet, na němž byl na konci roku 2021 zůstatek 792,33 Kč, tedy po 20 letech, nelze tomuto tvrzení přisvědčit už pro uplynutí doby. Dále žalobkyně tvrdila, že se manželé podíleli společně na vybavení domu a dalších stavebních pracích, což nijak nevylučuje, že nemovitosti byly ve vlastnictví žalovaného 1.

89. V řízení nebylo sporu o tom, že žalobkyně a žalovaný 1 měli v nemovitostech v , adresa, rodinnou domácnost. Na konci roku 2015 žalobkyně zjistila, že jako vlastník nemovitostí je zapsán žalovaný 2. Žalovaný 2 byl zapsán jako vlastník nemovitostí na základě darovací smlouvy mezi ním a žalovaným 1. Žalovaní v řízení ani netvrdili, že by žalobkyni s tímto krokem seznámili. Vzhledem k tomu, že se v nemovitostech nacházela rodinná domácnost rodiny žalobkyně a žalovaného 1, nebyl žalovaný 1 oprávněn nemovitosti převést bez souhlasu žalobkyně.

90. Žalobkyně tvrdila, že řádně uplatnila námitku neplatnosti darovací smlouvy, a to jak vůči žalovanému 1, tak žalovanému 2. Kromě jednání, kdy žalobkyně uplatnila námitku neplatnosti vůči žalovanému 1 předžalobní výzvou ze dne 28. 11. 2017 a vůči žalovanému 2 předžalobní výzvou ze dne 11. 11. 2021 uvedla výčet jednání, které je nutné považovat za uplatnění námitky neplatnosti, a to dopisy ze dne 23. 11. 2017 (č. l. 87), 22. 1. 2018 (č. l. 86 p. v.), 23. 4. 2018 (č. l. 88), 19. 9. 2018 (č. l. 85) a 22. 6. 2020 (č.l. 86).

91. Vzhledem k tomu, že žalovaní vznesli námitku promlčení dovolání se neplatnosti darovací smlouvy, soud se zabýval tím, zda žalobkyně uplatnila námitku relativní neplatnosti řádně a včas a zda námitka došla všem účastníkům právního jednání, tedy oběma žalovaným. Soud na jednání konaném dne 2. 4. 2025 proto poučil žalobkyni podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., že je třeba doplnit relevantní skutková tvrzení k tomu, kdy se žalobkyně dozvěděla o darovací smlouvě mezi bratry , jméno FO, a kdy se dovolala opomenutí manželky, a to jak vůči manželovi, tak vůči kontrahentovi. K uvedeným žalobním tvrzením měla žalobkyně rovněž označit důkazy k jejich prokázání. Na uvedenou výzvu reagovala žalobkyně podáním ze dne 28. 4. 2025 (č. l. 397 – 401), v němž v bodě II. zdůraznila, že veškerá svá tvrzení a důkazní návrhy opakované podrobně zpracovala v rámci žaloby a svých dosavadních vyjádřeních ve věci, na které odkazuje. Žalobkyně stran otázky „uplatnění námitky relativní neplatnosti, poskytla soudu v komplexní a vyčerpávající tvrzení, doplněná o příslušné důkazní návrhy. Žalobkyně v rámci tohoto vyjádření na výzvu soudu shrnuje obsah svých tvrzení a důkazních návrhů ve snaze zpřehlednit situaci a poskytnout ucelené shrnutí; žalobkyně však současně dodává, že tím nemíní popřít žádné své dosavadní podání ani dosud učiněné důkazní návrhy, na kterých trvá v plném rozsahu.“92. Soud tedy obsah jednotlivých relevantních dopisů shrnuje níže:

93. V dopise adresovaném žalovanému 2 a datovaném k 23. 11. 2017 žalobkyně sděluje: „Vážený pane, na Vaši offertu tzv. nájemní smlouvy Vám sděluji, že ve věci bude nadále postupováno v souladu s ust. § 747 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku v platném znění.“94. V dopise datovaném k 22. 1. (nečitelný rok) uvádí, že nevěděla o tom, že na žalovaného 2 byla převedena platba vodného. Současně ho informovala o podání určovací žaloby na vlastnictví domu.

95. V dopise datovaném k 23. 4. 2018 žalobkyně píše: „Vážený pane, k vaší výzvě ze dne 16. 4. 2018 k zaplacení částky ve výši 12 806 vám sděluji, že je neoprávněná, neboť věc je řešena globálně v souladu s ustanovením paragrafu 747 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku…“96. V dopise ze dne 19. 9. 2018 žalobkyně mj. sděluje žalovanému 2, že na jeho výzvu odpovídá stejně jako na mediačních schůzkách, že se stal vlastníkem domu ve , adresa, ulici protiprávně a v tomto případu je vedeno soudní řízení.

97. V dopise ze dne 22. 6. 2020 adresovaném právní zástupkyni žalovaného 2 žalobkyně uvedla, že se žalovaný 2 stal protiprávně vlastníkem domu ve , adresa, ulici. Po dvou letech byly platby za energie a služby v tomto domě převedeny na jeho žádost z manžela žalobkyně na něj, tedy v době trvání manželství a bez vědomí žalobkyně.

98. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že z uvedených dopisů žalobkyně nevyplývá, že se dovolává neplatnosti darovací smlouvy vůči žalovanému 2, ale to, že se domáhá ochrany rodinné domácnosti v reakci (zejm.) na výzvy k úhradě služeb souvisejících s užíváním nemovitostí na , adresa, . Nadto žalobkyně nijak nedoložila, že tyto výzvy byly žalovanému 2 skutečně doručeny. Pouze k výzvě soudu uvedla (č. l. 398 p. v.), že obsah listin „na č. l. 87 a 88 a jejich doručení by mělo být mezi stranami nesporné, vzhledem k tomu, že žalovaný na tuto komunikace později dále reaguje“. Kromě tohoto obecného tvrzení neuvedla ničeho. Vyjma dopisu z 23. 11. 2017 a z 22. 6. 2020 tedy žalobkyně nijak nedoložila, že dopisy byly žalovanému 2 doručeny. Soud žalobkyni opětovně nevyzýval podle § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně zdůraznila, že v tomto směru „poskytla soudu v komplexní a vyčerpávající tvrzení, doplněná o příslušné důkazní návrhy“.

99. Soud nepřisvědčil ani tvrzení žalobkyně, že v dané věci neběžela promlčecí lhůta, neboť se strany účastnily mimosoudních jednání o právu podle § 647 o. z. Strany, resp. žalovaný 2 a žalobkyně, totiž jednaly toliko o náhradě nákladů spojených s užíváním nemovitostí na , adresa, .

100. V této souvislosti soud upozorňuje, že žalobkyně sice tvrdí, že nemovitosti byly ve společném jmění manželů, nikdy se však nedomáhala určení, že je sama vlastníkem nemovitostí v , adresa, či toho, že žalovaný 1 potřeboval při darování domu její souhlas ve smyslu § 714 odst. 2 o. z., neboť se nejednalo o běžnou záležitost týkající se společného jmění manželů. Vždy se v dopisech výhradně dovolávala § 747 o. z. a to i přes to, že byla nejpozději k 27. 12. 2017 právně zastoupena advokátem.

101. Nutno shrnout, že zatímco ve vztahu k žalovanému 1 má soud již z podání žaloby na určení vlastnického práva za prokázané, že ve vztahu k němu žalobkyně námitku neplatnosti řádně a včas uplatnila, nelze tento závěr učinit ve vztahu k žalovanému 2. Pokud se žalobkyně dozvěděla o převodu nemovitostí v , adresa, na konci roku 2015 uplynula žalobkyni marně lhůta pro uplatnění námitky relativní neplatnosti darovací smlouvy mezi žalovanými, a to ve vztahu k žalovanému 2, na konci roku 2018.

102. Žalobkyně dále namítala, že námitka promlčení je zjevně zcela v rozporu s dobrými mravy. Vědoma si toho, že je to výjimečný institut. Žalovaní upozorňovali, že žalobkyni ničeho nebránilo dovolat se neplatnosti darovací smlouvy řádně a včas. Rovněž upozorňovali na to, že žalobkyně byla právně zastoupena. Žalobkyně však postavila svou obranu stran nemravnosti námitky promlčení na tvrzení, že žalovaní „zcela zjevně chtěli nemovitosti protiprávně vyvést ze společného jmění a lstí žalobkyni o tyto nemovitosti, resp. podíl na nich, připravit. Tento úmysl potvrdil sám žalovaný č. 2 v rámci své svědecké výpovědi v předchozím řízení, kde výslovně uvedl, že jejich otec chtěl zajistit majetek tak, aby žalovaný č. 1 „o něj nepřišel“, neboť měl obavy z manželství žalobkyně a žalovaného č. 1, radil žalovanému č. 1, aby se rozvedl apod. […] Žalobkyně je přesvědčena, že úmysl žalovaných protiprávně vyvést nemovitosti ze společného jmění bez jejího souhlasu je prokázán a vyplývá ze spisu předchozího řízení. Námitka promlčení ze strany žalovaných je proto v rozporu s dobrými mravy, když jednali zjevně nepoctivě a v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyni zatajovali informace a lstí se pokusili vyvést majetek ze SJM. Jinými slovy cílem žalovaných bylo žalobkyni škodit.“ K této námitce soud shrnuje, že v řízení bylo prokázáno, že nemovitosti byly pořízeny výlučně z finančních prostředků otce žalovaných, který je daroval žalovanému 1 jako předčasné dědictví. Skutečnost, že manželé hovořili o nemovitostech jako o společných není s tímto nijak v rozporu, neboť od počátku měly sloužit pro rodinné bydlení žalobkyně a žalovaného 1. I zde je nutno podotknout, že žalobkyně se vždy domáhala ochrany podle § 747 o. z., a to v reakci na výzvy žalovaného 2 na úhradu služeb souvisejících s užíváním nemovitostí či na návrh nájemní smlouvy. Nikdy se však nedomáhala relativní neplatnosti darovací smlouvy ve smyslu § 714 odst. 2 o. z. s argumentací, že nemovitosti na , adresa, jsou ve společném jmění manželů a nejednalo se o běžnou záležitost týkající se společného jmění manželů. Svědkyně , jméno FO, vypověděla, že otec žalovaných chtěl koupit dům žalovanému 1 formou předčasného dědictví. Vzhledem k tomu, že tyto nemovitosti financoval výhradně otec žalovaných, nelze v tom spatřovat zlý úmysl či to, že se s žalovanými spolčil.

103. Žalobkyně rovněž namítala, že „žalovaní celou dobu postupovali a postupují v rozporu s dobrými mravy a s úmyslem žalobkyni a její děti poškodit a způsobit jim újmu.“ Odkazovala na předchozí spory mezi stranami a okolnosti ohledně úhrad za služby spojené s užíváním domu a návrhy nájemních smluv, které byly nemravné. V řízení bylo prokázáno, že spory mezi stranami vyvrcholily až protiprávním vystěhováním žalobkyně z předmětných nemovitostí. Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 7. 2022, č. j. 12 Co 197/2022-317, pak rozhodl, že žalovaný č. 2 a pan , jméno FO, jsou povinni se zdržet vypuzení žalobkyně z držby nemovitosti a obnovit původní stav zahrnující užívání těchto nemovitostí žalobkyní. Žalobkyně tvrdila, že uvedeným protiprávním chováním žalovaného č. 2 ji vznikla značná psychická i zdravotní újma. Soud uvedené nijak nezlehčuje, nicméně je nutné zdůraznit, že žalobkyni (právně zastoupené) žádným popsaným jednáním nebylo znemožněno dovolat se námitky neplatnosti darovací smlouvy řádně a včas vůči oběma žalovaným. Totéž platí o tvrzení žalobkyně, že se jí a její děti snaží žalovaný 2 finančně vyčerpat, neboť po nich požaduje také vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti v období od 17. 2. 2019 do 31. 1. 2020 ve výši 405 000 Kč, i ohledně dalších tvrzení, které jen vypovídají o negativních vztazích a konfliktech mezi stranami.

104. Žalobkyně se na jednání konaném dne 11. 6. 2025 vyjadřovala i k psychickému stavu žalovaného 1 a jeho chování v rámci společné domácnosti. Žalobkyně popisovala, jak žalovaný 1 byl afektovaný a jak spal s jejich společnou dcerou, když jí bylo 11 – 12 let bez spodního prádla v posteli, když jí uspával. Tyto skutečnosti však nejsou pro posouzení věci rozhodné. Stejně tak není rozhodné tvrzení strany žalující, že si žalovaný 1 dělal finanční rezervu, či že docházelo k intrikám ve vztahu k dětem žalobkyně a žalovaného 1.

105. Soud odkazuje na výše cit. judikaturu, dle které se uplatnění námitky promlčení příčí dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kde je výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil, přičemž tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. V projednávané věci to však byla žalobkyně, která námitku neplatnosti darovací smlouvy řádně a včas neuplatnila vůči oběma žalovaným, a to i přes to, že byla právně zastoupena. Žalobkyni v dané věci ničeho nebránilo, aby své právo uplatnila včas. Žalobkyně vytýkala žalovaným, že vůči ní jednali v rozporu s dobrými mravy a toto prokazovala, nicméně nic z toho nebylo překážkou pro to, aby se žalobkyně řádně a včas dovolala neplatnosti darovací smlouvy mezi žalovanými podle § 747 odst. 2 o. z.

106. Soud závěrem shrnuje, že v řízení bylo prokázáno, že nemovitosti nebyly součástí společného jmění manželů, dále že k jejich převodu na žalovaného 2 došlo v rozporu s § 747 o. z., nicméně žalobkyně se řádně a včas nedovolala neplatnosti darovací smlouvy mezi žalovanými, tudíž je nutné na darovací smlouvu hledět jako na platnou. Námitku promlčení vznesenou žalovanými neshledal soud v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyni ničeho nebránilo, aby ji uplatnila řádně a včas.

107. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

108. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalovaným.

109. Výše náhrady nákladů řízení žalovaného 1 činí celkem 79 134 Kč, což představuje odměnu advokáta ve výši 20 000 Kč (8x 2 500 Kč) dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměňování advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), neboť soud projednával žalobu na určení, a to za 14 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu do 31. 12. 2024 (1. převzetí zastoupení, 2., 3. vyjádření žalovaného 1 z 11. 4. 2022 a z 15. 2. 2024, dále za 4. účast na jednání dne 20. 2. 2023, 5. účast na jednání dne 5. 12. 2023, 6. účast na jednání dne 6. 2. 2024, 7. účast na jednání dne 23. 4. 2024, 8. účast na jednání dne 30. 9. 2024), a dále odměnu advokáta ve výši 41 200 Kč (4x 10 300 Kč) za úkony poskytnuté po 1. 1. 2025 dle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu (1. účast na jednání dne 2. 4. 2025, 2. vyjádření z 4. 2. 2025 a 13., 14. účast na jednání dne 11. 6. 2025/2 hod.), dále náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), ve výši 8x 300 Kč a 4x 450 Kč a dále 21% DPH z odměny advokáta a režijních paušálů ve výši 13 734 Kč - právní zástupce doložil, že je plátcem DPH.

110. Výše náhrady nákladů řízení žalovaného 2 činí celkem 4 200 Kč a sestává z paušální náhrady hotových výdajů účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 14 úkonů (1. vyjádření k žalobě ze dne 28. 3. 2022, 2. účast na jednání dne 20. 2. 2023, 3. účast na jednání dne 5. 12. 2023, 4. účast na jednání dne 6. 2. 2024, 5. vyjádření z 15. 2. 2024, 6. vyjádření z 16. 4. 2024, 7. účast na jednání dne 23. 4. 2024, 8. vyjádření z 26. 9. 2024, 9. účast na jednání dne 30. 9. 2024, 10. účast na jednání dne 2. 4. 2025, 11. vyjádření z 24. 5. 2025, 12., 13. účast na jednání dne 11. 6. 2025/2 hod. a 14. dne 9. 7. 2025). Soud neshledal jako účelně vynaložené úkony vyjádření ze dne 1. 4. 2022 a doplnění důkazů z 21. 12. 2023, neboť tvrzení uvedená ve vyjádření z 1. 4. 2022 mohla být součástí předcházejícího podání a u doplnění důkazů se jedná toliko o výčet důkazů se sdělením, že jsou důkazy zaslány soudu.

111. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.