58 Co 152/2023

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a JUDr. Vladimíry Čítkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO sídlem Adresa žalované o nahrazení projevu vůle k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. srpna 2022, č. j. 7 C 14/2020-119

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že se zamítá žaloba o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít jako prodávající kupní smlouvu se žalobkyní jako kupující ohledně jednotky č. , hodnota, , způsob využití – byt, vymezenou dle zákona o vlastnictví bytů v budově č.p. , hodnota, , která se nachází na pozemku parc.č. , hodnota, , se spoluvlastnickým podílem 433/42816 na společných částech budovy č.p. , hodnota, a se spoluvlastnickým podílem 433/42816 na pozemku parc.č. , hodnota, - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 514 m², to vše v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , část obce , adresa, .

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupněčástku 1 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní kupní smlouvu ohledně jednotky č. , hodnota, v budově č.p. , hodnota, , která se nachází na pozemku parc. č. , hodnota, se spoluvlastnickým podílem 433/42816 na společných částech této budovy a se spoluvlastnickým podílem 433/42816 na pozemku parc.č. , hodnota, , to vše v obci , adresa, , k.ú. , adresa, (obsah kupní smlouvy byl specifikován ve výroku I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její advokátky (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s ní tuto kupní smlouvu s tím, že usnesením zastupitelstva obce žalované č. 154/03 byl schválen prodej mimo jiné i tohoto bytu. Usnesením zastupitelstva obce žalované č. 403/05 byla schválena vzorová smlouva o převodu vlastnictví i v tzv. variantě E, která upravovala možnost úhrady kupní ceny ve splátkách (dále jen „varianta E“), tato varianta byla schválena pro byt usnesením zastupitelstva obce č. 38/06. Žalobkyni byla dne 10. 2. 2014 doručena nabídka č. 2 s kupní cenou 368 000 Kč, v březnu 2014 byla žalobkyně ujištěna, že pravidla pro využití varianty E nebyla změněna. Žalobkyně zaslala žalované, resp. společnosti SNEO, jež převody bytů zajišťovala, všechny požadované dokumenty pro využití nabídky č., Anonymizováno, 2, a to dne 13. 4. 2014 e-mailem s elektronickým podpisem a následně doporučeným dopisem ze dne 30. 7. 2014 (později uváděno 1. 8. 2014). Žalobkyně tak dodržela šestiměsíční akceptační lhůtu. Podáním ze dne 12. 8. 2014 požádala o odložení převodu vlastnického práva k bytu z důvodu exekucí vedených vůči ní, i v tomto dopise vyjadřovala zájem o získání bytu. Na tuto žádost žádnou reakci ze strany žalované neobdržela. Žalobkyně byla v dobré víře, že žalovaná tuto žádost akceptovala. Následně probíhaly rozsáhlé opravy bytu ze strany žalované. Po provedení těchto oprav žalobkyně žalované opětovně zaslala dne 16. 7. 2016 veškerou dokumentaci, urgovala žalovanou k předložení návrhu na kupní smlouvu v souladu s nabídkou ze dne 8. 2. 2014, naposledy dopisem ze dne 15. 11. 2018, žalovaná i přesto návrh smlouvy žalobkyni nezaslala, na urgence nereagovala.

3. Žalovaná s požadavkem žalobkyně nesouhlasila. Poukázala na žádost žalobkyně o odložení prodeje bytu o 36 měsíců ze dne 12. 8. 2014, nabídka tak nebyla žalobkyní akceptována, žalobkyně byla dopisem ze dne 24. 11. 2014 informována, že takový postup není možný. I z dopisu ze dne 23. 10. 2015 adresovaného žalobkyni bylo zřejmé, že z koupě sešlo a žalobkyně zůstává nájemcem bytu. Poukázala na to, že žalobkyně si vybrala ve vztahu k nabídce způsob financování úvěrem, současně doložila, že jí žádný úvěr poskytnut nebyl. Sama žalobkyně konstatovala, že není schopna uzavřít smlouvu s ohledem na exekuce, nesplnila tak podmínky stanovené zastupitelstvem, uplatněný požadavek považovala za rozporný se zákonem, uplatnila rovněž námitku promlčení.

4. Soud I. stupně na základě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování vzal za prokázané, že na základě usnesení Zastupitelstva městské části , adresa, ze dne 7. 11. 2013 byl žalobkyni nabídnut převod vlastnického práva k bytu za kupní cenu ve výši 368 000 Kč, jednalo se již o 2. nabídku ze strany žalované, kdy žalobkyni v rámci 1. nabídky nebylo vyhověno. Žalobkyně ve stanovené šestiměsíční lhůtě k přijetí nebo odmítnutí nabídky nabídku č. 2 přijala a to formou „varianty E“ - úvěr, přijetí zaslala společnosti , právnická osoba, ., která byla pověřena k vyřizování prodejů bytů, tato společnost jednala jménem a na účet žalované. Žalobkyně dopisem ze dne 12. 8. 2014 směřovaným starostce žalované požádala o výjimku, odklad nabytí vlastnického práva o 36 měsíců, v tomto dopise opětovně vyjádřila svůj zájem o koupi bytu. Z tohoto dopisu nebylo možno dovodit vůli žalobkyně, že by v případě nevyhovění žádosti o výjimku o koupi bytu neměla zájem. Žalovaná neprokázala, že žalobkyni zaslala odmítnutí její žádosti, a to jak žádosti o koupi bytu, tak žádosti o nevyhovění odkladu nabytí vlastnického práva. Ze strany žalované nedošlo k doručení vyhotovení kupní smlouvy, která měla být žalobkyni doručena na základě přijetí nabídky k podpisu. O tom, že by nebyla možná „varianta E“ žalobkyně nikdy nebyla informována a tato možnost zároveň vychází z e-mailové komunikace se společností , právnická osoba, . (s , tituly před jménem, , jméno FO, ). Žalobkyně se kvalifikovaně dozvěděla o skutečnosti, že žalovaná považovala nárok žalobkyně za odmítnutý až dopisem ze dne 17. 12. 2018, kdy předchozí komunikace vůči žalobkyni o této skutečnosti byla nedostatečná a nebylo do té doby postaveno najisto, zda se jedná pouze o chybu v komunikaci, nebo byl její nárok skutečně odmítnut a jaké byly důvody pro odmítnutí nároku. Do té doby žalobkyně aktivně komunikovala se žalovanou o možnosti nápravy situace.

5. Po právní stránce věc posoudil dle § 22 zák. č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) s odkazem na § 1735 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dospěl k závěru, že žalobkyně včas a řádně podala žádost o koupi bytu dle pravidel stanovených žalovanou, žalovaná oproti tomu nedostála povinnosti zaslat žalobkyni odmítnutí její žádosti nebo zaslat příslušný počet vyhotovení kupní smlouvy k podpisu. Vycházel z toho, že dopis žalobkyni starostce nelze považovat za přijetí s podmínkami, žalobkyně tak splnila všechny podmínky pro uzavření kupní smlouvy za stanovenou kupní cenu 368 000 Kč. Námitku promlčení posoudil dle § 619 a 629 o. z., nárok žalobkyně promlčeným neshledal, vycházel přitom z legitimního očekávání žalobkyně, že její žádosti bylo vyhověno, s ohledem na to, že její přijetí nabídky ani žádost o odklad nabytí vlastnického práva nebyly odmítnuty. Shledal, že žalobkyni nelze vytýkat, že otázku uzavření kupní smlouvy opětovně otevřela po uplynutí požadované doby o odklad. Uzavřel, že žalobkyně se kvalifikovaně dozvěděla o tom, že žalovaná její nárok na převod bytu považuje za odmítnutý, až z dopisu ze dne 17. 12. 2018. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána dne 5. 12. 2019, byla podána v tříleté promlčecí lhůtě. Soud I. stupně tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl.

6. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen ,,o. s. ř.“, úspěšné žalobkyni vznikly náklady pouze za zaplacený soudní poplatek, advokát jí byl ustanoven.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné blanketové odvolání, které následně doplnila, uplatnila odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. c), d), e), f) a g) o. s. ř. Vytýkala soudu I. stupně nesprávné skutkové závěry i nesprávné právní posouzení. Nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně, že se žalobkyně kvalifikovaně dozvěděla o tom, že žalovaná považuje její nárok za odmítnutý, až dopisem ze dne 17. 12. 2018. Namítala, že již v dopise ze dne 23. 10. 2015 byla žalobkyně výslovně upozorněna na neuzavření kupní smlouvy, tvrzení žalobkyně, že si této věty nevšimla, považovala za účelové a bez významu. O neuzavření kupní smlouvy byla žalobkyně dále informována dopisem ze dne 9. 6. 2016, žalobkyně sama v reakci na tento dopis zpochybnila tvrzení o tom, že promarnila nabídku na koupi bytu. Vytýkala soudu I. stupně, že postavil svůj závěr o počátku běhu promlčecí lhůty v rozporu se zákonem a judikaturou, namítala, že promlčecí lhůta běží od okamžiku, kdy se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Pokud soud I. stupně postavil svůj závěr na „kvalifikované vědomosti“, učinil tak v rozporu se zákonem. Žalobkyně dle textu dopisu z 22. 6. 2016 již měla vědomost o tom, že došlo k pochybení na straně žalované v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy, závěr soudu I. stupně, že tuto vědomost žalobkyně získala až o dva roky později, považovala za nesprávný. Vytýkala dále soudu I. stupně nedostatečné a nesprávné posouzení otázky prekluze nároku žalobkyně. Žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobkyně se vyjádřila k odvolání žalované, považovala odvolání za nedůvodné, ztotožnila se se závěry soudu I. stupně. Poukázala na to, že řádně a včas podala žádost o koupi bytu, dodržela žalovanou stanovený postup, nelze jí klást k tíži, že žalovaná nedostála své povinnosti ji včas informovat o odmítnutí žádosti nebo jí zaslat dostatečný počet vyhotovení kupní smlouvy k podpisu. Namítala, že potřebuje zastání proti žalované, neboť je slabší stranou sporu, pouze soud je nadán pravomocí prolomit autoritu veřejnoprávní korporace. Pokud žalovaná opomíjela ústavní práva žalobkyně, měl by soud minimálně z titulu ochrany veřejného pořádku zaujmout adekvátní postoj k odvolacímu řízení a žalobnímu požadavku. Vytýkala soudu I. stupně, že poskytl žalované nepřiměřeně dlouhou dobu k doplnění odvolání, rozsudek považovala za správný, argumentaci žalované za nedostatečnou. Poukázala na to, že veškeré úkony týkající se koupě bytu jsou usměrňovány výlučně žalovanou, namítala, že žalovaná se nemůže dovolávat vlastní nepoctivosti. Pokud žalovaná uváděla, že z prodeje bytu sešlo již v roce 2015, jednalo se o 1. variantu řízení o žádosti, ještě v roce 2018 žalovaná hovoří o 1. variantě, zatímco v dané věci jde o 2. variantu řízení o žádosti. Závěry žalované ohledně běhu promlčecích lhůt považovala za nesprávné, v dané věci je třeba zohlednit postavení žalobkyně coby slabší strany sporu a její legitimní očekávání správného postupu žalované. Ztotožnila se se závěry soudu I. stupně ohledně běhu promlčecích lhůt, které považovala za jediné správné. Argumentaci ohledně prekluze zcela odmítla s tím, že právo, které není promlčeno, nemohlo být prekludováno. Závěrem poukázala na to, že podstatou sporu je neprofesionalita žalované, žádala, aby odvolací soud zvážil měřítko úspěchu či neúspěchu toho kterého účastníka stran faktických dopadů do jeho právních a majetkových sfér s tím, že více únosná je drobná ostuda na straně žalované, než existenční zásah do života žalobkyně. Žádala potvrzení napadeného rozsudku.

9. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalobkyně poukázala na to, že prodej bytu trvá téměř 10 let, mělo to dopad na její zdraví.

10. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a odvolání žalované shledal důvodným, shledal opodstatněnou námitku promlčení uplatněného nároku.

11. Podle § 619 odst. 1 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

12. Podle § 619 odst. 2 o. z., právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

13. Podle § 629 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky.

14. Odvolací soud postupem dle § 213 a 213a o. s. ř. zopakoval dokazování níže uvedenými listinami, z nichž dle jeho názoru neučinil soud I. stupně dostatečná skutková zjištění.

15. Dopisem ze dne 23. 10. 2015 adresovaným žalovanou žalobkyni vzal za prokázané, že žalovaná informovala žalobkyni, že opravy předmětného bytu byly v roce 2012 zamítnuty s ohledem na tehdejší jednání o koupi bytu. Opravy nebyly prováděny z toho důvodu, že znalecké posudky při určení ceny bytu zohledňovaly tehdejší stav bytu. Tím, že z koupě bytu sešlo, žalobkyně nadále zůstává nájemcem, situace se změnila a došlo v průběhu června a července 2015 k výměně kuchyňské linky, vestavěné skříně a dvouplotýnkového vařiče, současně došlo k položení nového PVC, výměna bytového jádra by měla být provedena v listopadu 2015.

16. Dopisem ze den 9. 6. 2016 adresovaným žalovanou žalobkyni vzal za prokázané, že žalobkyni bylo sděleno, že společný nájem bylo možno zřídit pouze v souvislosti s prodejem bytových jednotek. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani jednu z nabídek ke koupi bytu neakceptovala, doba, po kterou bylo možno zřídit společný nájem, uplynula, proto její žádosti o společný nájem s dcerou nebylo vyhověno.

17. Na toto sdělení reagovala žalobkyně dopisem ze dne 22. 6. 2016, v němž zpochybnila názor žalované, že promarnila nabídku bytu ke koupi s tím, že na nabídku v roce 2014 řádně reagovala.

18. Následně dopisem ze dne 29. 6. 2016 žalovaná žalobkyni zopakovala, že ke společnému nájmu je dáván souhlas jen výjimečně, např. v souvislosti s prodejem bytových jednotek. Protože tyto závěry žalobkyně neakceptovala, bude její žádost o společný nájem předložena Komisi bytové politiky rady MČ , adresa, .

19. Po takto doplněném dokazování odvolací soud shledal opodstatněnou námitku žalované, že soudem I. stupně nebyly dostatečně zohledněny výše uvedené písemnosti z roku 2015 a 2016, z nichž jednoznačně vyplývá, že žalovaná nehodlá danou kupní smlouvu se žalobkyní uzavřít, že již z těchto písemností žalobkyně mohla a měla tento názor žalované zjistit. Od této doby žalobkyně nemohla mít legitimní očekávání, že ze strany žalované bude přistoupeno k prodeji bytu. Tedy již v této době měla podmínky pro uplatnění svého nároku u soudu a nejpozději v této době tak počala běžet promlčecí lhůta.

20. Žalovaná přitom důvodně namítala, že zákon nezná pojem „kvalifikované vědomosti“ použitý soudem I. stupně, pro počátek běhu promlčecí lhůty postačuje prostá vědomost o skutečnostech podstatných pro uplatnění nároku (§ 619 o. z.).

21. Pokud žalobkyně namítala, že tato korespondence se týkala předchozí nabídky koupi bytu, minimálně z dopisu ze dne 9. 6. 2016 je zřejmé, že žalovaná zastávala názor, že žalobkyně nabídky koupě (ani jednu z nabídek, tedy všechny) promarnila, tedy nepřijala ani nabídku z roku 2014. Navíc i z obsahu dopisu z 23. 10. 2015 lze dovodit, že pokud byly v bytě prováděny zcela zásadní opravy, stalo se tak proto, že se s prodejem tohoto bytu žalobkyni již tehdy nepočítalo (tento závěr se tedy musel týkat i nabídky z roku 2014). Ostatně žalobkyně sama v dopise ze dne 22. 6. 2016 jasně dala najevo, že ví o názoru žalované, že koupi bytu promarnila, tím, že tento názor v dopise zpochybnila. Žalobkyně tak již v této době měla vědomost o tom, že žalovaná považuje záležitost s prodejem bytu žalobkyni za uzavřenou, že s prodejem nepočítá.

22. Odvolací soud však neshledal důvodnou námitku žalované, že došlo k prekluzi nároku žalobkyně ve smyslu § 1785 o. z., neboť dle jeho názoru nelze právní jednání účastníků posoudit jako smlouvu o smlouvě budoucí. V daném případě se nejednalo o standardní kupní smlouvu jednotky, ale speciální nárok vyplývající z § 22 zákona č. 72/1994 Sb. Jednalo se tak o postup dle tohoto speciálního ustanovení § 22 zákona č. 72/1994 Sb., nikoliv dle § 1785 o. z. Žalovaná v souladu s tímto ustanovením nabídla žalobkyni předmětnou jednotku ke koupi a žalobkyně tuto nabídku přijala (dopisem ze dne 30. 7. 2014). Potud se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že dopis starostce ze dne 12. 8. 2014 nelze považovat za přijetí s podmínkami, když tomuto dopisu již předcházelo přijetí nabídky.

23. Již od doručení přijetí nabídky, k němuž došlo 1. 8. 2014, svědčila žalované povinnost uzavřít se žalobkyní kupní smlouvu za nabídnutých podmínek. Lze však přisvědčit žalobkyni, že v té době ještě aktivitu žalované neočekávala s ohledem na specifický proces uzavírání smluv i s ohledem na svou žádost o individuální podmínky. Pokud žalovaná neprokázala, že by žalobkyni doručila své odmítavé stanovisko k této žádosti, nelze žalobkyni vytýkat, že v té době měla za to, že jí kupní smlouva k podpisu nebyla předložena z toho důvodu, že její žádost byla přijata, že v té době mohla mít oprávněné očekávání, že prodej bytu byl na její žádost odložen.

24. Nicméně poté, co jí byl doručen dopis z 23. 10. 2015, již mohla a měla doznat, že žalovaná s ní kupní smlouvu uzavřít nehodlá. Již v této době tedy žalobkyně věděla, s kým a jakou smlouvu má uzavřít i skutečnost, že žalovaná tak učinit nechce. Již v té době tedy mohla a měla uplatnit žalobu na nahrazení projevu vůle žalované ohledně prodeje bytu. O tom, že žalovaná smlouvu nehodlá uzavřít, musela být utvrzena i dopisem ze dne 9. 6. 2016, na který reagovala dopisem ze dne 22. 6. 2016, v němž vyvracela názor žalované, že nevyužila nabídku koupě bytu, jak již bylo výše uvedeno. Byla si tak zcela jasně vědoma (nesprávného) odmítavého postoje žalované.

25. Odvolací soud tak neshledal správným závěr soudu I. stupně, že se žalobkyně o tomto postoji žalované dozvěděla až z dopisu ze dne 17. 12. 2018. Tříletá promlčecí doba dle § 629 odst. 1 o. z. tak počala běžet v souladu s § 619 odst. 1 o. z. mnohem dříve, než dovodil soud I. stupně, nejpozději v souvislosti s korespondencí z října 2015, resp. června 2016, a marně tak uplynula před podáním žaloby 5. 12. 2019. Žalovaná tedy uplatnila námitku promlčení důvodně.

26. Pokud žalobkyně namítala, že je v daném vztahu slabší stranou, nejedná se o skutečnost, na jejímž základě by žalobkyni mohlo být přiznat právo, které svým zaviněním včas neuplatnila. Pokud se domáhala zastání vůči veřejné korporaci, nepovažoval odvolací soud tuto argumentaci za přiléhavou s odkazem na zásadu iura scripra sunt, když to byla právě žalobkyně, co svá práva řádně a včas nehájila. Lze pochopit, že vyčkávala postupu žalované ohledně prodeje bytu, nejprve pravděpodobně v domnění, že její žádosti o odklad mohlo být vyhověno (pokud žalovaná neprokázala, že by jí odpověď ze 14. 11. 2014 byla doručena), nicméně poté, co obdržela výše uvedené písemnosti, již důvod vyčkávat nebyl. Nelze rovněž pominout, s ohledem na požadavek žalobkyně na odklad prodeje bytu, že hlavním důvodem, proč vyčkávala s uplatněním nároku, pravděpodobně byla i její finanční situace, když z jí tvrzených skutečností vyplývá, že v době nabídky prodeje fakticky nebyla schopna uhradit kupní cenu (úvěr jí nebyl poskytnut) a i kdyby ji uhradila, hrozil exekuční prodej tohoto bytu s ohledem na tehdy vedená exekuční řízení. Žalobkyně sama tak zjevně neměla zájem na okamžité koupi bytu. Tyto okolnosti však nelze klást k tíži žalované. Pokud pak žalobkyně poukazovala na to, že prodej bytu se řeší již téměř deset let, nelze pominout, že tato doba vyplývá z její vlastní liknavosti, jak již bylo výše uvedeno, nesvědčí tedy v její prospěch.

27. Ze všech těchto důvodů tedy odvolací soud napadený rozsudek změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a žalobu v celém rozsahu zamítl.

28. V závislosti na tom rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to před soudem I. stupně za 6 úkonů (vyjádření k žalobě, replika k vyjádření žalobkyně, účast při ústním jednání dne 12. 2. 2021, 8. 11. 2021, další replika a účast u ústního jednání dne 10. 8. 2022) po 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem 1 800 Kč.

29. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř., žalovaná byla plně úspěšná i v odvolacím řízení, kde jí vznikly náklady nezastoupeného účastníka dle výše uvedených ustanovení za 2 úkony po 300 Kč (odvolání a účast u odvolacího jednání), celkem 600 Kč.