58 Co 288/2025

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudců JUDr. Blanky Bendové a JUDr. Miloslava Sládka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 730 692 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. května 2025, č. j. 17 C 57/2020-352, ve spojení s usnesením ze dne 31. července, č. j. 17 C 57/202-365,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.) mění tak, že se žaloba o zaplacení částky 18 500 Kč s 10 % úrokem z prodlení z této částky od 1. 3. 2020 do zaplacení zamítá; v zamítavém výroku o věci samé (II.) se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně částku 406 003,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na náhradu nákladů řízení částku 9 643,66 do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro , adresa, .

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 34 214,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 1. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 712 192 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 1. 3. 2020 do zaplacení (výrok II.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 420 260,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok III.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku, jejíž konkrétní výše bude stanovena samostatným usnesením, a to do tří od právní moci tohoto usnesení prostřednictvím Obvodního soudu pro , adresa, (výrok IV.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku, jejíž konkrétní výše bude stanovena samostatným usnesením, a to do tří od právní moci tohoto usnesení prostřednictvím Obvodního soudu pro , adresa, (výrok V.). Následně napadeným usnesením rozhodl, že výše nákladů České republiky, které byly uloženy k náhradě žalobkyni, se určuje v částce 9 402,57 Kč (výrok I.) a že výše nákladů České republiky, které byly uloženy k náhradě žalovanému, se určuje v částce 241,09 Kč (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady škody z titulu neoprávněného odběru elektřiny ve výši 693 692 Kč a náhrady nákladů za znalecký posudek ve výši 37 000 Kč s tím, že žalovaný je vlastníkem stavby (domu č. ev. , číslo, ) na pozemku parc. č. , číslo, v , adresa, (dále také jen „odběrné místo“), v němž zaměstnanci žalované při kontrole elektrické instalace v odběrném místě zjistili dne 5. 2. 2019 neměřenou třífázovou odbočku. Škoda byla vyčíslena znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , za jehož vypracování žalobkyně zaplatila 37 000 Kč. Žalovaný požadovanou částku ve stanovené lhůtě nezaplatil.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, namítal, že v odběrném místě v rozhodném období k žádnému neoprávněnému odběru nedocházelo, tedy že žalobkyni ani nevznikla jakákoliv škoda. Namítal dále nesprávnost postupu žalobkyně při realizaci kontroly, popíral existenci neměřené třífázové odbočky a namítal, že v rozhodném období nebyl jediným a výlučným vlastníkem a uživatelem odběrného místa. V daném odběrném místě probíhal řádný odběr prostřednictvím celkem čtyř samostatných elektroměrů, přičemž každý z odběratelů cenu odebrané elektřiny žalobkyni po celou dobu řádně hradil.

4. Soud I. stupně se v prvé řadě zabýval otázkou, zda v daném odběrném místě došlo k neoprávněnému odběru energie a které osoby neoprávněný odběr prováděly a dále se zabýval výší škody. Na základě provedeného dokazování podrobně popsaného pod body 22. až 79. odůvodnění napadeného rozsudku dospěl soud I. stupně k závěru, že odběrné místo č. , číslo, je rodinným domem na pozemku parc. č. , číslo, v , adresa, , vlastníkem tohoto domu byli v rozhodném období syn žalovaného v rozsahu 5/6 a sestra žalovaného v rozsahu 1/6, vlastníkem pozemku, na němž se dům nachází, byl žalovaný. V daném odběrném místě se nacházely čtyři samostatné byty (pro přehlednost soudem I. stupně označeny jako byty A až D), které sice nejsou dle zákona vymezenými samostatnými bytovými jednotkami, v rozhodném období však byly jakožto samostatné byty užívány. Byt A užíval žalovaný, zdržoval se v něm cca 3,5 dne za dva týdny, byt byl vybaven běžnými spotřebiči, elektřinu do tohoto bytu žalobkyně dodávala na základě smlouvy uzavřené se žalovaným prostřednictvím elektroměru č. , číslo, . Byt B užíval syn žalovaného , Jméno žalovaného, nejprve sám, od července 2018 společně s manželkou, byt byl vybaven běžnými spotřebiči, elektřinu do tohoto bytu žalobkyně dodávala na základě smlouvy uzavřené se žalovaným prostřednictvím elektroměru č. , číslo, . Byty A a B byly od počátku rozhodného období až do prosince 2018 vytápěny kotlem na tuhé palivo, tímto kotlem byla v průběhu topné sezóny pro oba byty ohřívána i voda. Mimo topnou sezónu byla voda pro oba byty ohřívána elektrickým bojlerem umístěným ve sklepě domu. Od prosince 2018 byl byt A vytápěn kamny na pevné palivo, byt B byl vytápěn elektrickým kotlem s tím, že voda pro oba byty byla ohřívána pomocí elektrického bojleru. Byt C byl od počátku rozhodného období obýván , jméno FO, , následně , jméno FO, (dcerou žalovaného). Smlouvy na dodávky elektřiny do tohoto bytu nebyly uzavřeny s žalovaným, ale nejprve s , jméno FO, a následně se , jméno FO, , přičemž dodávky elektřiny probíhaly prostřednictvím samostatného elektroměru č. , číslo, . Byt D byl po celé rozhodné období obýván , jméno FO, (sestrou žalovaného). Smlouvy na dodávky elektřiny do tohoto bytu nebyly uzavřeny s žalovaným, ale s , jméno FO, , přičemž dodávky elektřiny probíhaly prostřednictvím samostatného elektroměru č. , číslo, . Žalovaný tedy neměl s odběrem elektřiny, realizovaným v bytě C a D nic společného.

5. Soud I. stupně posuzoval dům, kde se tyto byty nacházejí, jako jedno odběrné místo, přičemž dospěl k závěru, že byl prokázán neoprávněný odběr elektřiny ve smyslu § 51 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“). Vycházel přitom z toho, že elektřina je vedena z přípojkové skříně č. 1, která se nachází na hranici pozemku parc. č. , číslo, , který sousedí s pozemkem parc. č. , číslo, ve vlastnictví žalovaného, do přípojkové skříně č. 2, která slouží výlučně pro potřeby odběru elektřiny v odběrném místě. Při kontrole odběrného místa bylo provedeno měření na přípojkové skříni č. 1, při němž byl v rozhodném období zjištěn odběr elektřiny v rozsahu 15 596 kWh, zatímco součet odběru na všech čtyřech elektroměrech činil 14 485 kWh. Současně měl soud I. stupně za prokázané, že při provedené kontrole nedocházelo k přepínání tarifu tzv. , název, přepínačem, k přepínání došlo až poté, co se zaměstnanci žalobkyně neúspěšně pokusili vstoupit do odběrného místa. Obě tyto skutečnosti považoval soud I. stupně za dostatečné pro závěr o neoprávněném odběru elektřiny. Vycházel přitom rovněž z toho, že i po odebrání elektroměrů docházelo v přípojkové skříni č. 2 k jiskření, což svědčilo o odběru elektřiny v odběrném místě. Vzhledem k tomu, že neměřená odbočka před elektroměry nebyla nalezena, dospěl soud I. stupně k závěru, že v daném odběrném místě docházelo k neoprávněnému odběru v každém jednom ze samostatných bytů A až D, neboť každý z těchto bytů měl samostatný uzavřený elektrický obvod, když každý z nich byl i připojen prostřednictvím vlastního samostatného elektroměru. Na tomto základě učinil závěr, že neoprávněný odběr elektřiny byl v bytech A a B, jakož i ve společných prostorách, realizován samostatným jednáním žalovaného s tím, že to byl žalovaný, kdo na základě smluv uzavřených s žalobkyní realizoval připojení a dodávky elektřiny jak do těchto dvou bytů, tak i do společných prostor, pročež to bylo výlučné jednání žalovaného, které vedlo k realizaci neoprávněného odběru v uvedených dvou bytech a ve společných prostorách. Současně uzavřel, že neoprávněný odběr v bytě C a D byl realizován samostatným jednáním osob, které na základě smluv uzavřených s žalobkyní realizovaly připojení a dodávky elektřiny do těchto bytů. Ve vztahu k neoprávněnému odběru v bytě C a D tak neshledal žalovaného pasivně legitimovaným.

6. Dále se soud I. stupně zabýval výší škody, znalecký posudek znalce , tituly před jménem, , jméno FO, nepovažoval v tomto směru za použitelný s tím, že znalec neměl k dispozici údaje nezbytné ke zjištění skutečně způsobené škody, přestože žalovaný od počátku aktivně poskytoval součinnost ke zjištění okruhu osob obývajících odběrné místo i způsobu, jakým prostory užívaly, včetně elektrických spotřebičů. Škodu vyčíslenou tímto znalcem tak nepovažoval s odkazem na judikaturu i obecné principy spravedlnosti za akceptovatelnou. Při určení výše škody tak vycházel ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , v němž znalec uzavřel, že pokud v odběrném místě skutečně docházelo k neoprávněném odběru elektrické energie, tak v bytech A a B, jakož i ve společných prostorách, žalobkyni tímto odběrem žádná škoda ze strany žalovaného způsobena nebyla. Soud I. stupně tak uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by jí žalovaný neoprávněným odběrem způsobil škodu v konkrétní výši. Soud I. stupně dále vycházel z toho, že škodou vzniklou v souvislosti s neoprávněným odběrem jsou dle § 51 odst. 3 energetického zákona i nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny, shledal tak žalovaného odpovědným za náklady na vypracování znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , avšak pouze v rozsahu jedné poloviny 18 500 Kč, když za účelně vynaložené považoval pouze náklady související se zodpovězením otázky ohledně neoprávněného odběru elektřiny, nikoliv ohledně určení výše škody tím vzniklé. Žalobě tedy vyhověl pouze ohledně zaplacení této částky včetně příslušenství, ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl dle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že žalovaný měl neúspěch pouze nepatrný v rozsahu 2,5 %. Přiznal tak žalovanému náhradu nákladů za právní zastoupení podrobně specifikovaných pod bodem 123. odůvodnění napadeného rozsudku v celkové výši 420 260,80 Kč.

8. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl s odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že oběma účastníkům uložil povinnost zaplatit tyto náklady ve výši, která bude stanovena samostatným usnesením. Následně usnesením ze dne 31. 7. 2025, č. j. , spisová značka, , určil výši nákladů státu, kterou je povinna zaplatit žalobkyně, částkou 9 402,57 Kč a výši nákladů státu, kterou je povinen zaplatit žalovaný, částkou 241,09 Kč.

9. Proti tomuto rozsudku i následnému usnesení podali včasná odvolání oba účastníci. Žalobkyně brojila proti zamítavému výroku o věci samé a souvisejícím nákladovým výrokům, uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Vytýkala soudu I. stupně, že se dostatečně nevypořádal s posouzením odběrného místa, resp. jeho zvláštním charakterem. Odběrné místo se nachází v rodinném domě obývaném více osobami, nesouhlasila s rozdělením domu na jednotlivé byty, které mají být dle žalovaného obývány samostatně, a v závislosti na tom učiněné závěry. Nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně ohledně spotřebované elektřiny v bytě A právě žalovaným. Namítala, že soud I. stupně vycházel ze schématu rozdělení užívání a umístění spotřebičů v domě, aniž by to bylo s jistotou ověřeno. S ohledem na nepřehlednost situace v rodinném domě shledávala předpoklady pro závěr o solidární odpovědnosti dle § 2915 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) s tím, že každé ze samostatných jednání škůdců mohlo s pravděpodobností blížící se jistotě způsobit škodlivý následek a současně nebylo možno určit, která z osob škodu způsobila. Žalobkyně dále nesouhlasila s tím, že soud I. stupně neakceptoval závěry znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, v části týkající se výše neoprávněného odběru a celkové škody, poukázala na to, že v době vypracování znaleckého posudku nebylo objektivně možné zjistit příčinu neobvykle vysokého odběru elektřiny zjištěného kontrolním měřením, a současně poukázala na to, že rozdíl mezi výší spotřebované elektřiny zjištěného tímto měřením a výší fakturované odebrané elektřiny nebyl v řízení spolehlivě objasněn. Vytýkala soudu I. stupně, že znalci , tituly před jménem, , jméno FO, nepoložil otázky ohledně energetické náročnosti odběrného místa a ohledně neobvykle vysokého odběru elektřiny zjištěného kontrolním měřením. Znalec tak vypracoval znalecký posudek, aniž by se seznámil s charakterem odběrného místa. Závěry tohoto posudku tak nepovažovala za dostatečně relevantní. Vytýkala soudu I. stupně, že nepřistoupil k vypracování revizního znaleckého posudku. Nesouhlasila ani s náhradou nákladů řízení, žádala, aby soud I. stupně zohlednil, že v době podání žaloby mohla při stanovení výše nároku vycházet pouze z ceny vypočtené dle vyhlášky č. 82/2011 Sb., znalec přitom vycházel z objektivně zjištěných skutečností o neobvykle vysokém odběru elektřiny. Žádala, aby bylo o nákladech řízení rozhodnuto dle § 150 o. s. ř. a náklady přiměřeně sníženy. Žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek a související usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Pokud by byl rozsudek změněn, žádala, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení v plném rozsahu.

10. Žalovaný svým odvoláním brojil proti vyhovujícímu výroku a souvisejícím nákladovým výrokům, uplatnil odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. Vytýkal soudu I. stupně, že v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 202/06 poskytuje žalobkyni větší ochranu vlastnického práva než jemu. Vytýkal soudu I. stupně, že nenařídil revizní znalecký posudek k otázce neoprávněného odběru, jak v průběhu řízení navrhoval, nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, že byl neoprávněný odběr elektřiny v daném případě prokázán. Zpochybnil jednotlivé důkazy, na jejichž základě soud I. stupně k tomuto závěru dospěl, videozáznam z měření klešťovými ampérmetry i videozáznam jiskření nožových pojistek nepovažoval za dostatečně věrohodný, namítal, že v záznamu o zjištění neoprávněného odběru ze dne 5. 2. 2019 byl uveden nepravdivý údaj o připojení neměřené fázové odbočky. Poukázal na to, že zaměstnanci žalobkyně neprovedli veškeré kroky ke zjištění a dokumentaci neoprávněného odběru dle směrnice žalobkyně. Žalovaný dále hodnotil jednotlivé listinné důkazy i svědecké výpovědi, podrobně uvedl, z jakého důvodu považuje tyto jednotlivé důkazy za nevěrohodné, případně závěry z nich učiněné za nesprávné. Podrobně rovněž zkritizoval obsah i závěry znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Závěry soudu I. stupně o existenci neoprávněného odběru považoval za spekulativní, poukázal přitom na závěry znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Namítal, že jeho závěry soud I. stupně nedostatečně vyložil s tím, že je v rozporu s logikou, aby v případě skutečného neoprávněného odběru elektrické energie nevznikla žádná škoda. Poukázal dále na skutečnost, že na základě dálkového odečtu elektroměrů byla u všech čtyř elektroměrů zjištěna v období od 1. 2. do 4. 2. 2019 průměrná spotřeba 283,2 kWh/den, což je více, než činí údajná průměrná denní výše odběru v období od 7. 1. 2021 do 31. 5. 2022, jíž se dovolávala žalobkyně. Žalovaný tak byl přesvědčen o tom, že k žádnému neoprávněnému odběru nedošlo, že závěr soudu I. stupně nemá oporu v provedeném dokazování. Nesouhlasil s náhradou nákladů na znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , poukázal na své výhrady vůči němu s tím, že se nemůže jednat o účelně vynaložený náklad na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny. Náklady za tento znalecký posudek, jakož i veškeré náklady řízení by měla hradit žalobkyně. Žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. a V. zrušil a výrok III. doplnil rovněž o náklady odvolacího řízení a související usnesení změnil tak, že náhrada nákladů řízení státu bude uložena výlučně žalobkyni.

11. Žalovaný se dále vyjádřil k odvolání žalobkyně, jak proti rozsudku, tak proti následnému usnesení; obě odvolání žalobkyně považoval za nedůvodná. Poukázal na to, že soud I. stupně se posouzením odběrného místa vypořádal zcela dostatečně. Vycházel z přehledných důkazů předložených žalovaným, žalobkyně se s nimi mohla seznámit. Pokud žalobkyně zpochybňovala údaje o jednotlivých spotřebičích, bylo na jejích zaměstnancích, aby je při kontrole 5. 2. 2019 sepsali včetně jejich umístění. Vyjádřil se opětovně k oběma znaleckým posudkům. Nesouhlasil s aplikací § 150 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení. Žádal, aby náklady řízení hradila v celém rozsahu žalobkyně.

12. Rovněž žalobkyně se vyjádřila k odvolání žalovaného proti napadenému rozsudku. Vyjádřila se zejména k námitce žalovaného ohledně jeho odpovědnosti za byt B, poukázala na to, že odpovědnost za škodu způsobenou neoprávněným odběrem elektřiny postihuje také osobu, která je zákazníkem ze smluvního vztahu s provozovatelem distribuční soustavy. V daném případě došlo k tomu, že žalovaný jako zákazník umožnil odběr ve prospěch jiných osob a z tohoto důvodu se jedná o osobu odpovědnou za neoprávněný odběr. Poukázala přitom na specifický charakter nemovitosti, kde neexistovalo rozdělení bytů ve smyslu zákona č. 72/1994 Sb. K tvrzené nevěrohodnosti důkazních prostředků namítala, že autenticita videozáznamu ani platnost měřicích zařízení nebyla v průběhu řízení vyvrácena. Nesouhlasila ani s údajnou nevěrohodností svědků a žalovaným tvrzeným falšováním důkazů těmito svědky. Nesouhlasila ani s výhradami vůči znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, a jeho odbornosti s tím, že tento znalec se věnuje již od roku 2016 poradenské a konzultační činnosti, dlouhodobě působí jako akademický pracovník na , Škola, , na katedře , obor, .

13. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích, žalovaný s aplikací § 150 o. s. ř. nesouhlasil. K dotazu odvolacího soudu žalobkyně sdělila, že žádné jiné řízení z důvodu neoprávněného odběru elektřiny v předmětném domě není proti jiným osobám vedeno. Svůj nárok uplatnila proti žalovanému z toho důvodu, že v té době byl zákazníkem ohledně dvou elektroměrů, ostatní byli jejími zákazníky poměrně kratší dobu.

14. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a shledal odvolání žalovaného důvodným, odvolání žalobkyně důvodným neshledal. Soud I. stupně se velmi podrobně a pečlivě zabýval otázkou neoprávněného odběru elektřiny i výší případné škody. Správně přitom aplikoval odpovídající právní předpisy i související judikaturu.

15. Podle § 51 odst. 3 energetického zákona je osobou odpovědnou hradit škodu při neoprávněném odběru elektřiny ten, kdo neoprávněně odebíral nebo odebírá elektřinu.

16. Judikatura dovodila, že k založení odpovědnosti za zakázané jednání podle energetického zákona je třeba (vedle splnění ostatních podmínek) i dostatečně podložený závěr o osobě škůdce. Za povinnou osobu může být považován i ten, koho s odběrným místem či prostorami, v nichž došlo k zásahu do rozvodné sítě umožňujícímu neoprávněný odběr, pojí určitý relevantní vztah (věcný, obligační či faktický). V první řadě půjde o vlastníka nemovitosti, případně nájemce, či osobu, která je i z jiného důvodu odběratelem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1165/2018).

17. Při posuzování osoby povinné hradit v daném případě škodu se tak soud I. stupně správně zabýval otázkou odběrného místa a všech osob obývajících dům, kde k neoprávněnému odběru mělo dojít, nesprávně však považoval tento dům za jediné odběrné místo.

18. Odběrné místo je v ust. § 2 odst. 2 písm. a) bod 6. energetického zákona definováno jako místo, které je připojeno k přenosové nebo k distribuční soustavě a kde je instalováno odběrné elektrické zařízení jednoho zákazníka, v němž dochází ke spotřebě elektřiny, včetně měřicích transformátorů, do něhož se uskutečňuje dodávka elektřiny. Žalobkyně sama uváděla v předmětném domě 4 odběrná místa (v doplnění žaloby ze dne 5. 1. 2021).

19. Žalovaný je zákazníkem žalobkyně pouze ohledně dvou odběrných míst (dle označení soudu I. stupně byt A osazený elektroměrem č. , číslo, a byt B osazený elektroměrem č. , číslo, ). Bylo tak na žalobkyni, aby prokázala, že právě tato odběrná místa byla dotčena neoprávněným odběrem elektřiny, případně že právě žalovaný je osobou zodpovědnou za neoprávněný odběr.

20. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně neshledal podmínky pro solidární odpovědnost všech odběratelů v domě, takový závěr by bylo možno učinit pouze v případě, že by ke škodě došlo společným jednáním těchto osob nebo že by se všechny tyto osoby na vzniku škody nějakým způsobem podílely, takový stav však nebyl prokázán. Žalobkyně tvrdila, že v domě byla zřízena neměřená odbočka před všemi čtyřmi elektroměry, nebylo přitom zjištěno, kým a k jakému účelu měla být užívána (spotřebována) neměřená elektřina. Žalovaný je odběratelem pouze ze dvou odběrných míst, souvislost neměřené elektřiny s těmito konkrétními odběrnými místy nebyla prokázána. Naopak ze znaleckého posudku znalce , jméno FO, vyplývá, že elektřina, která byla v těchto odběrných místech spotřebována a uhrazena, odpovídá předpokládané spotřebě v těchto odběrných místech. Pokud žalobkyně namítala, že rozdělení užívání a umístění spotřebičů v domě nebylo s jistotou prokázáno, odvolací soud neshledal tuto námitku důvodnou. Soud I. stupně a znalec , tituly před jménem, , jméno FO, důvodně vycházeli z tvrzení žalovaného, která byla prokázána výpovědí slyšených svědků - syna a dcery žalovaného, jejichž výpovědi nebyly ničím zpochybněny.

21. Odpovědnost žalovaného nebylo možno dovodit ani z toho, že by to byl právě žalovaný, kdo neměřenou odbočku vytvořil, to ostatně žalobkyně ani netvrdila. Konečně žalovaný nebyl ani vlastníkem nemovitosti, v níž mělo ke zřízení neměřené odbočky a neoprávněnému odběru dojít, ani z tohoto titulu tak nebylo možno činit žalovaného odpovědným za žalobkyní tvrzený neoprávněný odběr.

22. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že nebyla prokázána pasivní legitimace žalovaného, tedy že by právě žalovaného bylo možno činit osobou odpovědnou za neoprávněný odběr v daném domě, resp. v některém z odběrných míst zde se nacházejících.

23. Za této situace se již pro nadbytečnost nezabýval námitkou žalobkyně, že rozdíl mezi výší spotřebované elektřiny zjištěné kontrolním měřením a výší fakturované odebrané elektřiny nebyl spolehlivě prokázán. Nezabýval se tak ani jejími námitkami vůči znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ohledně výše škody vzniklé neoprávněným odběrem elektřiny a v souvislosti s tím jí vzneseným požadavkem na vypracování revizního znaleckého posudku. Ze stejného důvodu se nezabýval ani námitkami žalovaného ohledně hodnocení jednotlivých důkazů a závěru o existenci neoprávněného odběru elektřiny. Vzhledem k nedostatku pasivní legitimace žalovaného odvolací soud považoval prokazování okolností pro závěr o vzniku škody a její výše za nadbytečné.

24. Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil v zamítavém výroku o věci samé jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. a změnil ve vyhovujícím výroku dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že i v tomto rozsahu žalobu zamítl.

25. V závislosti na tom bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení s výjimkou cestovného, které nepovažoval odvolací soud za účelně vynaložený náklad. Odvolací soud přitom vycházel z toho, že žalovaný má bydliště v , adresa, , věc byla projednávána , adresa, soudem, ke škodě (neoprávněnému odběru elektřiny) mělo dojít v obvodu , adresa, , volba advokáta z jiného kraje (z , adresa, ) tak neměla žádné opodstatnění, když se nejednalo o věc vyžadující advokáta se zvláštní specializací, který by v daném místě (v , adresa, ) absentoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. II. ÚS 736/12). K aplikaci § 150 o. s. ř. odvolací soud důvod neshledal, vycházel přitom z toho, že žalobkyně byla neúspěšná z důvodu absence pasivní legitimace žalovaného, bylo na uvážení žalobkyně, koho označí jako odpovědného za neoprávněný odběr. Pokud vycházela z toho, že žalovaný je vlastníkem nemovitosti, v níž mělo k neoprávněnému odběru dojít (jak vyplývá z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), pak nikterak nereagovala na informaci, že tomu tak není. Pokud ji k tomu vedly jiné důvody, jak uvedla při odvolacím jednání, nelze je klást k tíži žalovaného. Žalovanému vznikly před soudem I. stupně náklady za právní zastoupení za 29 úkonů (specifikovaných v odůvodnění napadeného rozsudku pod bodem 123.) po 11 260 Kč (z tarifní hodnoty 730 692 Kč) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen „AT“), paušální náhradu hotových výdajů 27 x 300 Kč za úkony učiněné do 31. 12. 2024, Anonymizováno, dle § 13 odst. 1 a 4 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a 2 x 450 Kč za úkony učiněné po 1. 1. 2025 dle téhož ustanovení, ve znění účinném od 1. 1. 2025, vše s 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 70 463,40 Kč, celkem 406 003,40 Kč. Pokud žalovaný složil zálohu na svědečné v celkové výši 5 500 Kč, záloha nebyla dle obsahu spisu využita, bude mu tedy prostřednictvím soudu I. stupně vrácena.

26. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů za soudní poplatek 1 000 Kč a náklady právního zastoupení za úkon - odvolání do rozsudku ve výši 1 860 Kč (tarifní hodnota 18 500 Kč), odvolání do usnesení ve výši 150 Kč (poloviční odměna z tarifní hodnoty 241,09 Kč), vyjádření k odvolání žalobkyně ve výši 11 180 Kč (tarifní hodnota 712 192 Kč), vyjádření k odvolání proti usnesení ve výši 750 Kč (poloviční odměna z tarifní hodnoty 9 402,57) a účast u odvolacího jednání ve výši 11 260 Kč (tarifní hodnota 712 192 + 18 500) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 11 odst. 2 písm. c) AT, dále paušální náhradu hotových výdajů 5 x po 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT, 21 % DPH ve výši 5 764,50 Kč, celkem 34 214,50 Kč.

27. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o. s. ř., neúspěšné žalobkyni byla uložena náhrada nákladů za znalečné, které nebylo kryto složenou zálohou. Žalovaná složila zálohu na znalečné celkem 36 000 Kč, znalečné znalce , tituly před jménem, , jméno FO, bylo uhrazeno částečně ze zálohy (6 000 Kč), ve výši 4 643,66 Kč z rozpočtových prostředků soudu I. stupně, znalečné , tituly před jménem, , jméno FO, bylo hrazeno ze zálohy (30 000 Kč) a z rozpočtových prostředků 500 Kč + 4 500 Kč. Celkem tak vznikly náklady státu na znalečné 9 643,66 Kč (4 643,66 + 500 + 450).