62 Co 123/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudců JUDr. Martiny Tvrdkové a JUDr. Tomáše Holčapka, Ph.D. ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Orgán veřejné moci, IČO IČO sídlem Anonymizováno jednající Jméno žalovaného sídlem Adresa žalovaného o 6 452 370 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 1. 2026, č. j. 18 C 127/2024-196

I. Odvolací řízení se ohledně odvolání žalobce do výroku II. rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu částky 950 000 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění jen tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 667 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak se ohledně částky 5 000 000 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení a částky 367 703 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení v tomto výroku potvrzuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 128 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od datum do zaplacení a dále zákonné úroky z prodlení z částky 170 000 Kč ve výši 12,75 % ročně od datum do datum, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok ad I.), žaloba o zaplacení 6 324 370 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně od datum do zaplacení se zamítá (výrok ad II.) a žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 1 638 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok ad III.). Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce se domáhal zaplacení částky původně ve výši 6 622 370 Kč s příslušenstvím coby náhrady nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí a nepřiměřenou délku soudního řízení. Uvedená suma sestávala z částky 622 370 Kč z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Orgán veřejné moci pod sp. zn. spisová značka, dále z částky 5 000 000 Kč, kdy v důsledku nepřiměřené délky řízení se žalobce dostal do úpadku, nemohl realizovat své podnikatelské aktivity, a požaduje proto odškodnění nemajetkové újmy v této výši, a konečně z částky 1 000 000 Kč z důvodu nezákonného rozhodnutí, když tímto rozhodnutím byl rozsudek Orgán veřejné moci dne datum, č. j. spisová značka, který byl zrušen rozsudkem Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. spisová značka.

2. Žalovaný v rámci předběžného projednání nároku poskytl žalobci zadostiučinění v částce 120 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení a 50 000 Kč za nezákonné rozhodnutí. V reakci na to vzal žalobce žalobu částečně zpět a soud prvního stupně svým usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, řízení do částky 170 000 Kč zastavil (právní moc nastala dne datum).

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů a spisů vedených u Orgán veřejné moci pod sp. zn. spisová značka a spisová značka, zjistil skutkový stav, který podrobně popsal v odůvodnění svého rozhodnutí. Pod bodem 8 uvedl průběh řízení sp. zn. spisová značka a v bodě 9 popsal průběh řízení sp. zn. spisová značka. Vyšel z toho, že mezi účastníky je nesporné, že žalobce dne datum uplatnil nárok podle zákona č. 82/1998 Sb. u žalovaného, k projednání žádosti došlo dne datum a žalovaný poskytl žalobci odškodnění nemajetkové újmy v částkách 120 000 Kč a 50 000 Kč, jak uvedeno shora.

4. Ohledně dalších zjištění soud tak, jak je soud prvního stupně výsledně učinil, pokud jde o průběh uvedených řízení, listinné důkazy a účastnický výslech žalobce odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně výsledně shrnul, že skutkový stav ohledně průběhu uvedených řízení sp. zn. spisová značka a spisová značka je shodný s průběhem těchto řízení. Shledal existenci nezákonného rozhodnutí jako odpovědnostního titulu – rozsudku Anonymizováno ze dne datum shora označeného s tím, že za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí a nepřiměřenou délku řízení byly žalobci částky 120 000 Kč a 50 000 Kč vyplaceny dne datum. Vzal za prokázané také zdravotní potíže žalobce, a to, že žalobce negativně prožíval vydání předběžného opatření, kterým mu bylo zakázáno disponovat s pozemky. Žalobce byl rovněž veden v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání.

5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen OdpŠk). Uvedl jeho §§ 1, 5, 13 odst. 1, 26, 31a, § 14 a § 15 odst. 2; tato zákonná ustanovení odcitoval. Odkázal na judikaturu Orgán veřejné moci a Evropského soudu pro lidská práva a výsledně shrnul, že délka řízení činila šestnáct let a šest měsíců a takováto délka je nepřiměřená. Počátek řízení ve vztahu k žalobci určil k datu datum, kdy byl žalobci doručen návrh na zahájení řízení. Ohledně konce naříkaného řízení konstatoval, že ke dni vydání rozsudku řízení skončeno nebylo.

6. Spor byl skutkově i právně složitý, když jeho předmětem byl nárok společnosti vůči žalovanému jako bývalému jednateli společnosti na náhradu škody způsobenou porušením péče řádného hospodáře. V řízení byly prováděny rozsáhlé listinné důkazy, ve věci byl přítomen cizí prvek v podobě svědka, občana adresa, věc byla komplikována i procesně, když soud musel rozhodovat o návrzích na vydání předběžného opatření, žádostech na osvobození od soudních poplatků na obou stranách, spis byl opakovaně předkládán k Orgán veřejné moci, bylo rozhodováno o návrhu na odklad vykonatelnosti, na zrušení předběžného opatření a zastavení odvolacího řízení. Orgán veřejné moci vydal dva rozsudky, Orgán veřejné moci jeden a jednou rozhodoval Orgán veřejné moci.

7. Řízení typově nepatří mezi ta, která měla zvýšený význam pro účastníky, tento žalobce ani nijak neozřejmil, soud prvního stupně proto uzavřel, že význam řízení pro žalobce byl standardní. Na délce řízení se žalobce nepodílel negativně. Opakovaně sice žádal o odročení jednání, kvůli tomu však došlo k prodloužení řízení řádově pouze o měsíce. K činnosti soudů soud prvního stupně konstatoval, že zejména postup Orgán veřejné moci nebyl vždy plynulý a koncentrovaný, jednotlivé úkony nebyly vždy činěny v odpovídajících lhůtách a docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti a nekoncentrovanosti. K tomu uvedl rozhodování o žádosti žalobce coby žalovaného o osvobození od soudních poplatků ze dne datum, o které bylo pravomocně rozhodnuto až usnesením Orgán veřejné moci dne datum, průtah na straně Orgán veřejné moci je od datum, kdy mu byl spis postoupen a rozhodnuto bylo dne datum, k opětovnému průtahu před Orgán veřejné moci pak došlo v případě odvolání žalobce ze dne datum, když spis byl předložen Orgán veřejné moci datum a rozhodnuto bylo až datum, dále po skončení insolvenčního řízení průtah pět měsíců, kdy byl spis znovu předložen Orgán veřejné moci v lednu 2020 a v květnu 2020 byl vrácen bez věcného vyřízení. Konečně je průtah od dalšího předložení spisu Orgán veřejné moci dne datum, kdy odvolací jednání bylo nařízeno na datum, nečinnost jeden rok.

8. Řízení bylo přerušeno ze zákona od datum do datum z důvodu úpadku žalobce, dobu přerušení řízení je třeba zahrnout do celkové délky řízení s tím, že soud prvního stupně zkonstatoval, že tuto dobu je třeba určit od datum, kde bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka do datum, tedy tři roky a měsíce, insolvenční řízení bylo skutkové i právně standardně složité, délka řízení tři roky a dva měsíce byla zcela přiměřená skutkové a právní složitosti věci.

9. Při určení odškodnění soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobci je třeba přiznat peněžitého zadostiučinění, základní částku odškodnění určil s poukazem na Stanovisko Anonymizováno ze dne datum, sp. zn. spisová značka, (dále jen Stanovisko) v částce 20 000 Kč za každý rok trvání řízení, v případě prvních dvou let jde o částku poloviční. Soud prvního stupně k tomu akcentoval zejména extrémní délku řízení přes deset let. Takto stanovené odškodnění v částce 310 000 Kč zvýšil o 10 % za postup Orgán veřejné moci, tak, jak ho popsal v odůvodnění svého rozhodnutí, dále snížil o 30 % z důvodu složitosti věci po stránce skutkové i právní. Výsledně tak dospěl soud k sumě 248 000 Kč. Žalovaný žalobci mimosoudně uhradil 120 000 Kč, zbývá tak doplatit 128 000 Kč, k níž žalobci přiznal též zákonný úrok z prodlení podle § 14 OdpŠk od datum do zaplacení. V rozsahu zbývající částky žalobu na odškodnění za nepřiměřenou délku řízení jako neopodstatněnou zamítl. K tomu vysvětlil, že nepřistoupil k navýšení základní částky odškodnění s ohledem na konstantní judikaturu Orgán veřejné moci, kterou podrobně označil. Zdůraznil, že žalobci je v posuzované věci přiznáno odškodnění ve výši 248 000 Kč, které představuje takřka pětinásobek průměrné mzdy v České republice za rok 2026. Takto stanovené odškodnění je plně odpovídající principu přiměřenosti finančního odškodnění podle judikatury Orgán veřejné moci.

10. K požadavku žalobce na zaplacení částky 950 000 Kč (respektive původně 1 000 000 Kč, pozn. odvolacího soudu) z titulu nezákonného rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že neshledal důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovaným. Požadavek na zaplacení uvedené částky však nepovažoval za opodstatněný proto, že není zřejmá příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a nemajetkovou újmou žalobce. Z účastnické výpovědi vyplynulo, že žalobce vnímal jako úkorné rozhodnutí Orgán veřejné moci o předběžném opatření ze dne datum, které však nebylo pro svoji nezákonnost zrušeno či změněno. Odpovědnost za škodu je tak vyloučena pole § 77a odst. 1 o. s. ř.

11. Soud prvního stupně dále neshledal opodstatněný požadavek žalobce na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 5 000 000 Kč za insolvenční řízení, které proti němu bylo vedeno u Orgán veřejné moci. Tvrzení žalobce v tomto směru zůstala neprokázána, samotné insolvenční řízení bylo vedeno zákonně a nemůže představovat odpovědnostní titul. V řízení tak vyplynulo, že žalobce měl vedle pohledávky vůči společnosti právnická osoba, v roce 2016 ještě další pohledávky v řádu milionů Kč. Pokud jde o zmenšení majetku žalobce, které pro něj bylo zdrojem stresu, tak toto žalobce odvozuje opět z nařízení předběžného opatření, které však jako nezákonné nebylo zrušeno či změněno, takže odpovědnost je vyloučena podle § 77a odst. 1 o. s. ř.

12. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když dovodil převážný úspěch na straně žalovaného, kdy žalobce byl úspěšný z celkové sumy 6 622 670 Kč pouze ohledně částky 298 000 Kč, tedy v rozsahu 4,5 % z požadované sumy. Vysvětlil, že nevycházel z rozsudku Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka, a to s ohledem na změnu advokátního tarifu, která byla provedena s účinností od datum. Podle prvostupňového soudu změna tarifní hodnoty podle § 9a odst. 2 písm. a) novelizovaného advokátního tarifu v zásadně mění princip, z něhož se vychází při určení výše tarifní hodnoty, což se promítá i při hodnocení úspěchu ve věci. Soud prvního stupně proto při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu vyšel z přiznaných částek a jejich procentuálního vyjádření. Výši nákladů řízení pak přiznal v poměrné části 91 % žalovanému s tím, že tyto vyčíslil podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. s poukazem na judikát Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka.

13. Proti rozsudku podali odvolání oba účastníci.

14. Žalobce blanketním odvoláním napadl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. v plném rozsahu. V doplnění odvolání ze dne datum vzal své odvolání zpět ve vztahu k nároku na zaplacení částky 950 000 Kč s příslušenstvím v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím Orgán veřejné moci ze dne datum.

15. Ohledně požadavku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení žalobce nesouhlasil s výší tohoto odškodnění, které mu soud prvního stupně přiznal. Podle žalobce soud nerespektoval aktuální judikaturu týkající se možnosti valorizace základní částky o inflaci, základní odškodnění v částce 20 000 Kč za každý rok trvání řízení tak bylo určeno nesprávně. Žalobce dále nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že posuzované řízení pro něj nemělo zvýšený význam. K tomu akcentoval zejména hodnotu sporu přes 15 000 000 Kč, kdy tato suma přesahuje hodnotu majetku žalobce a její zaplacení by ho uvrhlo do neřešitelné dluhové situace. Odkázal na provedené důkazy ohledně svých zdravotních obtíží, z nichž vyplývá, že řízení měl pro něj podstatný vliv a rozhodně se nejednalo o běžnou věc. Žalobce znovu zdůraznil hodnotu sporu, kdy bylo prokázáno, že hodnota ostatních pohledávek přihlášených v insolvenčním řízení byla nižší než obvyklá hodnota žalobcem vlastněných nemovitých věcí.

16. Ke kritériu složitosti věci připustil, že řízení nebylo jednoduché, nicméně to neodůvodňuje snížení zadostiučinění o 30 %, jak to soud prvního stupně učinil. Procesní složitost byla způsobena opakovaným vadným rozhodováním Orgán veřejné moci a Orgán veřejné moci, jejichž rozhodnutí byla zrušena či měněna, tato pochybení nelze přičítat žalobci k tíži, neboť on vadné rozhodování soudu nezavinil. Stanovisko Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka připouští jako kritérium složitosti nutnost dožádání do ciziny, provádění dokazování v cizině, rozhodování podle cizího práva či nutnost předložit otázku Soudnímu dvoru Evropské unie nebo mnohost účastníků, avšak žádný z těchto prvků se v daném případě neuplatnil, když výslech občana adresa za účasti tlumočníka sám o sobě nemohl založit zvýšenou složitost řízení, jak soud prvního stupně dovodil. Šlo sice o složitější spor, ale všechny ostatní prvky posuzovaného řízení z obvyklé složitosti obchodních sporů nevybočují, nejsou tak dány důvody pro snížení odškodnění o 30 %. Základní částka odškodnění vypočtená na 314 356,16 Kč za 6 012 dní trvání řízení tak měla být celkově snížena nikoliv o 20 %, ale naopak zvýšena o 30 %, a to o 10 % z důvodu pochybení soudů, o 30 % z důvodu důležitosti věci pro žalobce, naopak o 10 % snížena z důvodu skutkové složitosti.

17. Ohledně zadostiučinění v částce 5 000 000 Kč za způsobení úpadku žalobce uvedl, že kvůli délce trvání posuzovaného řízení bylo stále účinné předběžné opatření, které žalobci bránilo realizovat projekt výstavby nemovitosti a prodat ho se ziskem či alespoň prodat nemovité věci, které měl ve svém vlastnictví a uspokojit tak věřitele. Z odůvodnění napadeného rozsudku není zřejmé, jaká tvrzení žalobce ve vztahu k tomuto nároku zůstala v řízení neprokázána, když skutkové závěry prvostupňového soudu neobsahují informaci o tom, zda byl úpadek žalobce v příčinné souvislosti s předběžným opatřením či nikoliv. To samé platí také o újmě na zdraví žalobce; napadený rozsudek je tak v této části nepřezkoumatelný. Pokud by skutkový závěrem prvostupňového soudu mělo být to, že úpadek žalobce nebyl způsoben nemožností žalobce nakládat s movitými věcmi v jeho vlastnictví, tak tento závěr je nesprávný, k čemuž žalobce navrhl doplnit dokazování odhadem nemovitostí, který v roce 2008 činil 5 500 000 Kč. Soud prvního stupně pochybil, když neprovedl důkaz odhadem nemovitostí č. hodnota a zjistil tak neúplně skutkový stav.

18. Žalobce netvrdil, že odpovědnostní titul představuje insolvenční řízení, takovýto závěr soudu je nadbytečný a chybný. Žalobce se nedomáhá odškodnění nemajetkové újmy za nařízení předběžného opatření, požaduje však odškodnění z toho titulu, že pokud by věc byla projednána bez průtahů, bylo by pravomocné rozhodnutí ve věci vydáno dříve, než byl žalobce nucen podat na sebe insolvenční návrh. V takovém případě by mohl zpeněžením nemovitých věcí odvrátit svůj úpadek a insolvenční návrh by na sebe podávat nemusel. Soud prvního stupně nereflektuje v napadeném rozsudku to, že újma může mít více příčin a že mezi nařízením předběžného opatření a úpadkem žalobce uběhlo téměř šest let. Samotné předběžné opatření tak k úpadku žalobce zjevně nevedlo, když ještě po dobu šesti let po jeho nařízení žalobce v úpadku nebyl, vedlo však k němu až jeho spojení s excesivní délkou řízení, která se stala rozhodující příčinou vzniku újmy. Je tak dán nesprávný úřední postup žalovaného. K tomu žalobce poukázal na průtahy v řízení.

19. Soud prvního stupně pochybil i v nákladovém výroku, když neaplikoval závěry vyjádřené Orgán veřejné moci v jeho rozsudku sp. zn. spisová značka. Tento postup soudu nereflektuje to, žaloba byla podána až v roce 2024, tedy některé z úkonů právní služby byly učiněny ještě před novelizací advokátního tarifu. Soud prvního stupně také nesprávně posoudil východiska citovaného rozsudku Orgán veřejné moci, které vychází z usnesení Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka. Pro jeho závěry tak nejsou zásadní tarifní částky, ale to, že ve věcech nároků zadostiučinění za nemajetkovou újmu soud v meritu věci rozhoduje o výši plnění podle svého uvážení, čímž je naplněna hypotéza § 142 odst. 3 o. s. ř. V okamžiku podání žaloby tak žalobce nemůže vědět, jaké zadostiučinění bude považovat soud za přiměřené. Nadto soud prvního stupně pominul, že žaloby o zadostiučinění za nemajetkovou újmu jsou specifické a soud je podle § 153 odst. 2 o. s. ř. oprávněn žalobci přisoudit i něco jiného, než čeho se domáhá. Nad rámec žalobce poukázal na to, že ust. § 9a odst. 2 advokátního tarifu považuje za neústavní.

20. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve vztahu k nároku ve výši 622 370 Kč změnil tak, že přiznané zadostiučinění zvýší a ve vztahu k nároku ve výši 5 000 000 Kč ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

21. Odvolání žalovaného směřovalo do výroků I. a III. rozsudku. Žalovaný uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. V úvodu připomněl, že žalobci v rámci předběžného projednání nároku vyplatil z titulu nepřiměřené délky řízení odškodnění celkem 120 000 Kč a takto stanovené zadostiučinění považuje za přiměřené. Soud prvního stupně nedostatečně zohlednil kritérium složitosti řízení a rozhodování soudy všech stupňů, včetně soudu Ústavního, když v případě uplatnění opravných prostředků je zřejmé, že pokud rozhoduje soud vyššího stupně, tak se tím objektivně prodlužuje celková délka řízení. Snížení odškodnění z důvodu složitosti o 30 % se tak podle žalovaného jeví jako neadekvátní a nedostatečné. Naopak navýšení odškodnění o 10 % za postup Orgán veřejné moci nebylo na místě, když zjištěné průtahy u Orgán veřejné moci nebyly natolik extrémní; byly sice opakované, ale spíše v řádu měsíců. Tato skutečnost je obsažena již v samotném závěru o nepřiměřenosti délky řízení a nemůže být dále zohledňována podruhé – k tomu rozsudek Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka. Byla tak porušena zásada ne bis in idem. Nesprávný úřední postup nemůže zároveň představovat okolnost, za kterou by mělo být zadostiučinění zároveň navýšeno.

22. Žalovaný nesouhlasil ani se závěrem soudu prvního stupně o tom, že se žalobce na délce řízení nijak negativně nepodílel. Žalobce se svým chováním na délce řízení podílel, když opakovaně žádal o odročení jednání a předkládal neúplná, a přesto obšírná vyjádření k věci, podával do všech procesních rozhodnutí odvolání, v jednom případě i dovolání a ústavní stížnost a opakovaně žádal o osvobození od soudních poplatků, o posečkání ohledně zaplacení poplatku a podobně. S ohledem na zjištěný průběh řízení je na místě odškodnění snížit o 20 %, jak to žalovaný učinil v rámci předběžného projednání nároku.

23. Žalovaný závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba ohledně částky 128 000 Kč s příslušenstvím zamítá.

24. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované odkázal na své odvolání, které proti rozsudku podal. Zopakoval, že tzv. soudní ping pong vyvolaný vadami v rozhodovací činnosti soudů nelze přičítat poškozenému k tíži v rámci kritéria složitosti řízení. Nesouhlasil s námitkou žalovaného o nepřípustném dvojím zohlednění postupu soudů, nepřisvědčil ani jeho dalšímu názoru ohledně toho, že se na délce řízení podílel tím, že činil různé procesní úkony, podával opravné prostředky a podobně. Není zřejmé, v čem by měl být jeho postup natolik excesivní či neúčelný, že by odůvodňoval snížení zadostiučinění. V ostatním odkázal na své na svůj odvolací návrh.

25. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že rozsudek považuje za správný v rozsahu, který byl napaden odvoláním žalobce, rovněž odkázal na své odvolání, které proti rozsudku podal a nesouhlasil s žalobcem v tom, že je dána odpovědnost státu za náhradu nemajetkové újmy ve výši 5 000 000 Kč, jak žalobce požadoval. Případná tvrzená újma nevznikla v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení či průtahy v rámci tohoto řízení, ale toliko s předběžným opatřením, které však nebylo zrušeno či změněno pro nezákonnost ve smyslu OdpŠk, ale bylo zrušeno usnesením Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. spisová značka, proto, že důvody pro jeho nařízení již pominuly. K tomu odkázal na výklad k § 77a o. s. ř.

26. Odvolací soud nejprve rozhodl o částečném zpětvzetí odvolání žalobcem, jak uvedeno shora, a to tak, že postupoval podle § 207 odst. 2 o. s. ř. a odvolací řízení ohledně odvolání žalobce do výroku II. v rozsahu částky 950 000 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení zastavil. Předmětem odvolacího řízení tak zůstala částka 502 370 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy z nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, zákonné úroky z prodlení z částky 170 000 Kč ve výši 12,75 % ročně od datum do datum a částka 5 000 000 Kč s úroky z prodlení z částky 170 000 Kč ve výši 12,75 % ročně od datum do zaplacení z titulu nemajetkové újmy za způsobený úpadek žalobce v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení.

27. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 § 212 a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo. Při odvolacím jednání konstatoval další průběh odškodňovaného řízení sp. zn. spisová značka po vydání rozsudku soudu prvního stupně: Orgán veřejné moci rozsudkem ze dne datum rozhodl o odvolání proti rozsudku Orgán veřejné moci ze dne datum. Proti rozsudku odvolacího Orgán veřejné moci bylo podáno dovolání, o kterém dosud nebylo rozhodnuto (k tomu sdělení Orgán veřejné moci ze dne datum na č. l. 231 spisu).

28. Odvolání žalobce je opodstatněné jen zčásti, a to vesměs z jiných důvodů, než které žalobce uvádí. Odvolání žalovaného důvodné není.

29. Žalovaný v prvé řadě uplatnil odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Odvolací soud konstatuje, že tento odvolací důvod může být dán pouze v řízeních, v nichž se uplatní zásada koncentrace řízení (§ 118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem o. s. ř.). O žádný z takovýchto případů se však zde nejedná a tento odvolací důvod proto dán není.

30. K požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovozuje, že v odškodňovacím řízení sp. zn. spisová značka došlo k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 OdpŠk. Délka řízení ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně činila šestnáct let a šest měsíců a takováto doba již je zcela zjevně nepřiměřená. Soud prvního stupně určil správně počátek tohoto řízení ve vztahu k žalobci datem, kdy mu byla doručena žaloba dne datum. Řízení nebylo skončeno ani k dnešnímu dni, délka řízení tak je nyní šestnáct let a jedenáct měsíců. Ve smyslu judikatury Orgán veřejné moci se jedná již o délku řízení extrémní, jak soud prvního stupně a ostatně také žalovaný správně zhodnotili. Žalobci tak ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk přísluší odškodnění nemajetkové újmy, a to v peněžité podobě, neboť je zjevné, že samotné konstatování porušení práva jako adekvátní prostředek nápravy nepostačí. V tomto směru odvolací soud připomíná, že judikatura Orgán veřejné moci ostatně peněžitou formu odškodnění nemajetkové újmy jako primární způsob odškodnění nepřiměřené délky řízení předpokládá.

31. Při určení výše odškodnění soud prvního stupně správně stanovil základní částku za každý rok trvání řízení v sumě 20 000 Kč, za první dva roky jde o částku poloviční, k čemuž lze odkázat na Stanovisku Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka. K požadavku žalobce na valorizaci této částky o 37 % uvádí odvolací soud následující.

32. Posouzením otázky vlivu inflace na přiznané zadostiučinění se Orgán veřejné moci již opakovaně zabýval a uvedl: „Při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění pak nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, dále i rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Obdobně se Orgán veřejné moci vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Byť lze připustit, že za dobu patnácti let, kdy bylo Stanovisko Orgán veřejné moci přijato, došlo k znehodnocení peněz v důsledku inflace, kurzu měny apod., tak nelze pominout, že v době přijetí citovaného Stanoviska byla suma odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení nadhodnocena, tedy judikaturní rozmezí 15 000-20 000 Kč za každý rok trvání řízení již v té době představovalo více, než kolik přiznávala judikatura Evropského soudu pro lidská práva. Odvolací soud proto i se zřetelem k této skutečnosti nevidí důvod pro to, aby odškodnění bylo valorizováno, jak žalobce požaduje.

33. Základní částku odškodnění soud prvního stupně modifikoval s poukazem na kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk. Při stanovení celkové délky řízení /§ 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk/ je třeba zohlednit to, že základní částka odškodnění za každý rok trvání řízení byla určena na samotné horní hranici judikaturního rozmezí, tedy celková délka řízení byla takto zohledněna dostatečně. Pokud jde o kritérium složitosti řízení /§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk/, soud prvního stupně správně akcentoval složitost skutkovou, procesní i instanční, nicméně tyto dílčí skutečnosti podle přesvědčení odvolacího soudu nezohlednil dostatečně. Řízení bylo složité po stránce skutkové, když bylo prováděno rozsáhlé dokazování, byly prováděny listinné důkazy, znalecké posudky, k čemuž je nutno připočíst i to, že hodnocení některých listinných důkazů bylo s ohledem na jejich odborný charakter značně obtížné. Soud prvního stupně správně akcentoval i cizí prvek, když tento byl dán již tím, že byl vyslechnut svědek, který byl občanem adresa, což vyžadovalo přítomnost tlumočníka. Po stránce právní bylo řízení rovněž složité, neboť spory o náhradu škody typově patří ke sporům obtížnějším, v daném případě o obtížnosti ostatně svědčí i počet provedených důkazů. Z procesního hlediska pak soud prvního stupně správně poznamenal množství procesních návrhů, o kterých bylo nutno rozhodovat, opakované rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků, posečkání se zaplacením soudního poplatku, vydání předběžného opatření a rozhodnutí o návrhu na jeho zrušení, o návrhu na odklad vykonatelnosti, zastavení odvolacího řízení a podobně. K tomu přistupuje i složitost instanční, kdy řízení probíhalo opakovaně na všech stupních soudní soustavy, v případě jednoho dílčího rozhodnutí dokonce též před Orgán veřejné moci, který stojí mimo obecnou soustavu soudů. Ve věci samé dvakrát rozhodoval Orgán veřejné moci jako soud prvního stupně, dvakrát Orgán veřejné moci jako soud odvolací jednou Orgán veřejné moci na základě podaného dovolání, naposledy rozhodoval Orgán veřejné moci o podaném odvolání rozsudkem ze dne datum. Orgán veřejné moci také opakovaně rozhodoval o odvoláních do procesních rozhodnutích vydaných Orgán veřejné moci jako vyplývá z obsahu spisu. Odvolací soud je toho názoru, že snížení odškodnění o 30 % tak, jak to soud prvního stupně provedl, není zcela adekvátní, za přiměřené považuje proto snížení odškodnění z důvodu kritéria složitosti řízení o 40 %, čímž přisvědčuje odvolacím námitkám žalovaného, a naopak nesdílí názor žalobce o nižším významu tohoto kritéria na výši odškodnění. Byť je třeba připustit, že rozhodnutí soudů nižších stupňů v naříkaném řízení byla měněna či rušena, tak nešlo o rozhodnutí excesivní, k čemuž odvolací soud znovu akcentuje složitost právní.

34. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud uzavírá, že žalobce se svým jednání na délce řízení nijak výrazněji nepodílel. Je pravdou, že opakovaně žádal o odročení jednání, nicméně s ohledem na množství jednání a délku řízení nešlo o podstatné prodloužení řízení, nadto žádosti o odročení jednání byly vždy odůvodněny. Žalobci nelze přičítat k tíži to, že opakovaně žádal o osvobození od soudních poplatků a činil různé procesní návrhy, doplňoval svá podání, podával opravné prostředky apod., neboť pouze využíval svých procesních práv, která zjevně nezneužíval /§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk/. Proto není na místě odškodnění z tohoto důvodu jakkoliv modifikovat.

35. Naproti tomu, pokud jde o kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk), zde odvolací soud částečně přisvědčuje námitkám žalobce, že řízení zejména před Orgán veřejné moci často neprobíhalo koncentrovaně a plynule. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí správně popsal průtahy, které v rozhodovací činnosti Vrchního soudu v Praze nastaly, a to celkem ve čtyřech případech. K tomu je třeba zejména akcentovat pětiměsíční průtah po skončení insolvenčního řízení, kdy řízení dále pokračovalo a spis byl předložen Orgán veřejné moci, který až po pěti měsících věc vrátil soudu prvního stupně bez věcného vyřízení s tím, že je třeba rozhodnout o opakované žádosti žalobce o osvobození od poplatků. Dále odvolací soud poukazuje na více jak roční průtah od 19. l. 2021, kdy byla věc předložena Orgán veřejné moci k rozhodnutí o odvolání proti rozsudku, do datum, kdy o tomto odvolání bylo rozhodnuto – takto dlouhý průtah je o to závažnější, že již v té době byla věc starší časové řady, takže bylo namístě, aby v ní bylo rozhodnuto s maximálním urychlením. Podle přesvědčení odvolacího soudu se tak jako adekvátní jeví zvýšení odškodnění o 20 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci během řízení. K tomu odvolací soud poznamenává, že nesdílí názor žalovaného o tom, že období nečinnosti u Orgán veřejné moci byly řádově v délce několika měsíců a že nepřispěly významněji k prodloužení řízení, takovýto závěr je v rozporu s obsahem spisu, když období činnosti ve svém součtu v soudem prvního stupně uváděných čtyřech případech přesáhly délku tří let.

36. Odvolací soud nepřisvědčuje závěru žalovaného o tom, že navýšení základní částky odškodnění za postup Orgán veřejné moci ve smyslu § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk nepřichází v úvahu také proto, že by byla porušena zásada ne bis in idem, kdy skutečnost, že v řízení před Orgán veřejné moci došlo k opakovaným průtahům, již byla podle žalovaného zohledněna v rámci závěru o nepřiměřenosti délky řízení a nemůže proto být posuzována v rámci jednotlivých kritérií podle § 31a odst. 3 OdpŠk. V daném případě nejde o porušení zásady zákazu dvojího odškodnění, neboť soudem prvního stupně zjištěné průtahy u Orgán veřejné moci sice přispěly k délce řízení, avšak byly při stanovení výše odškodnění zohledněny toliko jednou, a to v rámci kritéria podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk (k tomu usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

37. Pokud jde o kritérium významu předmětu řízení pro žalobce jako poškozeného /§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk/, soud prvního stupně správně dovodil, že řízení o náhradu škody nepatří mezi tzv. privilegovaná řízení, u nichž se zvýšený význam pro poškozeného předpokládá. Nejde o řízení ve věcech opatrovnických, osobnostních, pracovněprávních, rodinných či v trestní věci, a bylo proto třeba, aby žalobce případný zvýšený význam řízení pro něj řádně tvrdil a prokázal. K tomu odvolací soud uvádí, že povinnost tvrzení žalobce splnil, nicméně jeho tvrzení nebyla řádně prokázána. Lékařské zprávy, kterými soud prvního stupně provedl důkaz, sice dokumentují zhoršený zdravotní stav žalobce, což ostatně soud prvního stupně také zjistil, nicméně není z nich zřejmá jednoznačná příčinná souvislost s délkou odškodňovaného řízení. Žalobci je třeba přisvědčit v tom, že z hlediska posouzení významu předmětu řízení pro něj je relevantní to, o co v řízení šlo, „co bylo pro žalobce ve hře“, přičemž v daném případě šlo o spor v řádu několika milionů Kč, který jistě pro žalobce významný byl. Naproti tomu ovšem nelze pominout to, že se jednalo o obchodní spor, přičemž v těchto typech sporů jsou mnohamilionové hodnoty majetku, které jsou jeho předmětem, často obvyklé. S přihlédnutím k tomu, že v řízení nebyla prokázána jednoznačná příčinná souvislost mezi zdravotními obtížemi žalobce a nepřiměřenou délkou řízení a že žalobce, jak soud prvního stupně zjistil, měl také jiné závazky, kdy byly proti němu uplatňovány pohledávky řádově v milionech Kč, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že význam předmětu řízení pro žalobce byl standardní.

38. Soud prvního stupně vycházel z toho, že odškodňované řízení dosud nebylo ukončeno a délku řízení určil k datu vydání svého rozsudku datum. Odvolací soud však nemohl pominout, že řízení nebylo skončeno ani k dnešnímu dni, když proti rozsudku Orgán veřejné moci, který byl vyhlášen po vydání napadeného rozsudku dne datum, bylo podáno žalobcem včasné dovolání. Délku řízení je třeba tak určit k datu rozhodnutí odvolacího soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř.), tedy doba řízení ode dne datum do datum nyní dosáhla šestnáct let a jedenáct měsíců. Znamená to, že k odškodnění, které soud prvního stupně určil celkovou sumou 248 000 Kč, když k této částce dospěl též odvolací soud (první dva roky trvání řízení 2 × 10 000 Kč + 14 let × 20 000 Kč +10 000 Kč za 6 měsíců, celkem 310 000 Kč - 40 % za složitost + 20 % za postup orgánů veřejné moci) je třeba připočíst ještě dalších pět měsíců. Odškodnění za toto období dosáhlo částky 6 667 Kč (20 000/12 měsíci × 5 měsíců je 8 333 snížena o 20 % obdobně jako v případě odškodnění za předchozí období). Znamená to, že k celkové výši odškodnění v částce 248 000 Kč, (z čehož žalovaný žalobci mimosoudně vyplatil 120 000 Kč) žalobci náleží ještě 6 667 Kč, celkem tak zbývá doplatit 134 667 Kč. Žalobce má právo též na úrok z prodlení po uplynutí šestiměsíční lhůty k předběžnému projednání nároku podle § 15 odst. 1 OdpŠk ode dne datum tak, jak požadoval podle § 1970 o. z. za použití § 26 o. z., kdy jeho výše odůvodněna § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

39. Ohledně požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy v částce 5 000 000 Kč, kdy žalobce dovozoval, že nepřiměřená dálka odškodňovaného řízení, včetně průtahů, ke kterým v řízení docházelo, způsobily úpadek žalobce, kdy tento byl nucen na sebe podat insolvenční návrh, a nebýt těchto průtahů, tak by mu nemajetková újma nevznikla, soud prvního stupně dovodil správně nedostatek příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vzniklou nemajetkovou újmou. Tvrzení žalobce zůstala pouze v obecné rovině, nadto z nich není ani zřejmé, v čem žalobce nesprávný úřední postup spatřuje a především v čem shledává příčinnou souvislost. Žalobce sám akcentoval především předběžné opatření, které bylo vydáno datum, jímž mu byla zakázána dispozice s nemovitostmi s tím, že v důsledku toho nemohl prodat nemovitosti, které vlastnil, a to mělo být příčinou úpadku žalobce. K tomu však soud prvního stupně správně poznamenal, že předběžné opatření nebylo zrušeno či změněno jako nezákonné tak, jak předpokládá § 8 OdpŠk. Pokud bylo zrušeno datum k návrhu insolvenční správkyně proto, že pominuly důvody pro jeho nařízení, tak nelze dovozovat, že by bylo zrušeno pro nezákonnost (k tomu obdobně rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Ani v odvolání žalobce neobjasnil, v čem shledává příčinnou souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vzniklou nemajetkovou újmou. Žalobce nadále setrvával na svém názoru ohledně toho, že příčinou jeho úpadku bylo především předběžné opatření, které však, jak již shora vysvětleno, odpovědnostní titul představovat nemůže. Soud prvního stupně k tomu správně uvedl, že insolvenční řízení samo o sobě nebylo vedeno nezákonně, a to zvláště za stavu, kdy insolvenční návrh podal sám žalobce. Je třeba připustit, že soud prvního stupně neposkytl žalobci úplné poučení při jednání dne datum, při němž byl žalobce vyzván postupem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k tomu, aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k nemajetkové újmě ve výši 5 000 000 Kč, toto poučení postrádá poučení o následcích uposlechnutí výzvy, nicméně podle přesvědčení odvolacího soudu ani v případě řádného a úplného poučení by nebylo možno nároku žalobce na náhradu nemajetkové v částce 5 000 000 Kč vyhovět. Příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a nemajetkovou újmou není vůbec zřejmá, nebyla úspěšně tvrzena ani prokázána, k čemuž soud proto by správně uvedl, že žalobce měl i jiné dluhy, které zcela jistě nelze přičítat nepřiměřené délce řízení, jak žalobce tvrdil. Úvaha žalobce o tom, že nebýt nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení, tak by realizoval projekt výstavby luxusního domu, příp. mohl jinak zpeněžit svůj majetek, jsou pouhou spekulací. Znalecké ocenění předložené žalobcem k důkazu by nebylo způsobilé toto jeho tvrzení prokázat. Tvrzení žalobce v tomto směru zůstala rozporná, neúplná a soud prvního stupně nepochybil, když tento žalobní nárok zamítl.

40. Ani tvrzené odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. tak naplněny nejsou. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku I. potvrdil podle § 219 jako věcně správný. Ve výroku II. ho podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil jen tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 6 667 Kč s 12, 75 % úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení v patnáctidenní lhůtě od právní moci rozsudku, když delší lhůtu k plnění určil s ohledem na známý úřední postup žalovaného (§ 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.). Ohledně zbývajících částek 5 000 000 Kč a 367 703 Kč se specifikovaným příslušenstvím napadený rozsudek potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

41. S ohledem na částečnou změnu prvostupňového rozsudku rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů. K námitce žalobce v tomto směru je třeba uvést, že sama skutečnost, že s účinností od datum byl novelizován advokátní tarif, neodůvodňuje závěr ohledně toho, že není třeba vycházet z rozsudku Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka, podle něhož by bylo nutno dovodit plný úspěch žalobce ve věci nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení a plný úspěch žalobce ve věci nemajetkové újmy v částce 1 000 000 Kč, ohledně níž byl žalobce uspokojen částečně mimosoudně, nicméně v daném případě je třeba zohlednit to, že žalobce svůj nárok ve všech třech položkách výrazně nadhodnotil. Z požadované výše nemajetkové újmy 622 370 Kč za nepřiměřenou délku řízení mu byla výsledně včetně předběžného projednání nároku, přiznána částka 248 000 Kč + 6 667 Kč, tedy zhruba třetina toho, co požadoval, žalobní nárok na zaplacení částky 5 000 000 Kč byl zcela nedůvodný a ohledně žalobního nároku na zaplacení částky 1 000 000 Kč byl žalobce úspěšný pouze v 1/20. Podle přesvědčení odvolacího soudu by postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. v daném případě byl zjevně nespravedlivý vůči žalovanému, když jak správně soud prvního stupně dovodil, žalobce uspěl jen v nepatrné části sporu; jeho úspěch v odvolacím řízení byl zapříčiněn pouze tím, že odškodňované řízení i nadále trvá, nikoliv tím, že by soud prvního stupně rozhodl nesprávně. Nastalé procesní situace proto podle přesvědčení odvolacího soudu nejlépe odpovídá ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. kdy každý z účastníků si ponese náklady řízení před soudy obou stupňů ze svého. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.