62 CO 126/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudců Mgr. Halky Hovorkové a JUDr. Luďka Pilného ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa, část obce o částka s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích II/ a III/ mění tak, že odvolací soud schvaluje smír tohoto znění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s 8,05% úrokem z prodlení ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení a to ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Shora uvedeným rozsudkem prvostupňový soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrokem I/), dále, že se žaloba zamítá ohledně částky částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení (výrokem II/) a naposledy, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrokem III/).

2. Ve věci bylo o žalobě, v níž žalobkyně kumulovala několik nároků z pracovního poměru vzniklého dle pracovní smlouvy uzavřené účastníky řízení dne datum, již jednou rozhodováno rozsudkem prvostupňového soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, tak, že bylo zastaveno řízení co do zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení, dále co do vydání bezvadného potvrzení o zdanitelných příjmech, evidenčního listu důchodového pojištění a výplatních pásek za září a anonymizováno rok, a opravy zápočtového listu – uvedení data ukončení pracovního poměru datum, neuvádění průměrného výdělku, uvedení důvodu, ukončení pracovního poměru – pracovní poměř byl zrušen ze strany zaměstnance dle § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce, okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance a uvedení informace, že z důvodu zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance dle § 56 odst. 1 písm. b) ZP vznikl žalobkyni nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu odpovídající délce výpovědní doby (výrokem I/). Dále prvostupňový soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení (výrokem II/). Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do datum a části úroku z prodlení ve výši 0,45 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, byla prvostupňovým soudem zamítnuta (výrokem III/) a naposledy byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka (výrokem IV/). K odvolání žalované byl uvedený rozsudek ve výroku II/ a IV/ zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že je třeba postavit na jisto, co učinila žalobkyně předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby ze dne datum s tím, že prvostupňový soud překročil žalobní návrh žalobkyně ohledně požadavku na náhradu mzdy za listopad a anonymizováno rok.

3. Po vrácení věci odvolacím soudem prvostupňový soud usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, vyzval žalobkyni k odstranění vad částečného zpětvzetí žaloby učiněného datum a vyjasnění, které nároky žalobkyně nadále požadovala v rámci částky částka s příslušenstvím, jíž se domáhala před vydáním rozsudku č. j. číslo jednací. Prvostupňový soud v odůvodnění rozsudku následně v reakci na podání žalobkyně ze dne datum shrnul, že s ohledem na právní moc zamítavého výroku ad I/ rozsudku č. j. číslo jednací zůstává předmětem řízení částka částka coby: A/ mzdové nároky za období do října rok ve výši částka; B/ náhrada mzdy za listopad a anonymizováno rok ve výši částka; C/ náhrada škody za náklady na právní služby ve výši částka; D/náhrada škody za uhrazené pojistné ve výši částka.

4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování listinnými důkazy (kdy konkr. skutková zjištění s odkazem na důkazní prostředek, ze kterého čerpal, uvedl v odůvodnění rozsudku pod bodem 24 až 32) učinil skutkový závěr, že žalobkyně byla zaměstnána u žalované jako anonymizována dvě slova, a to od datum na dobu určitou do datum, termín výplaty byl sjednán na 15. den v měsíci, popř. nejbližší následující pracovní den, žalovaná však výplatu mzdy prováděla dříve, než bylo sjednáno. Základní hrubá mzda žalobkyně byla stanovena na částka jako 80 % a podmíněná složka jako 20 % na částka. Žalovaná dle výplatních pásek poskytla žalobkyni hrubou mzdu za anonymizováno rok za anonymizováno hodin ve výši částka, za květen za 120 hodin ve výši částka, přičemž náhrada mzdy za čtyři dny dovolené měla činit částka, za červen za anonymizováno hodin ve výši částka, přičemž náhrada mzdy za jeden den dovolené měla činit částka, za červenec za 176 hodin ve výši částka, za anonymizováno za anonymizováno hodin ve výši částka, přičemž náhrada mzdy za čtyři dny dovolené měla činit částka, a za září za 120 hodin ve výši částka a za anonymizováno jen náhradu mzdy za jeden den dovolené ve výši částka. Žalovaná vyplatila žalobkyni mzdu za anonymizováno rok až anonymizováno rok, za září rok obdržela žalobkyně od anonymizováno práce čistou mzdu částka a za anonymizováno částka, následně tuto žalovaná uhradila anonymizována dvě slova Poslední výplatní pásku dostala žalobkyně řádně za anonymizováno rok, výplatní pásky za leden až anonymizováno rok zaslala žalovaná žalobkyni e-mailem ze dne datum, výplatní pásky za září a anonymizováno rok zaslala žalovaná žalobkyni v anonymizováno rok. Žalovaná vyplatila žalobkyni cestovní náhrady v částce částka a doplatky srážek z exekuce v květnu rok, doplatky srážek však žalovaná zasílala již v anonymizováno rok, ale vrátily se jí z důvodu neexistence účtu. Žalovaná vystavila žalobkyni zápočtový list, evidenční list důchodového pojištění za rok rok a rok a potvrzení o zdanitelných příjmech za rok rok, potvrzení o zdanitelných příjmech a evidenční list důchodového pojištění žalobkyni zaslala v červnu rok a zápočtový list v anonymizováno rok. Žalobkyně za přesčasové hodiny, které jí za tři měsíce v Rusku vznikly, po návratu do anonymizováno čerpala náhradní volno, přesčasy jí nebyly propláceny. Dne datum žalovaná odvolala žalobkyni z pracovní cesty v Rusku s tím, aby se žalobkyně dostavila po návratu do sídla žalované, když se však žalobkyně dne datum vrátila do anonymizováno a žádala o sdělení termínu schůzky, žalovaná se neozvala. Žalobkyně tak dopisem ze dne datum požádala o poskytnutí nevyčerpané dovolené, na to jí však bylo sděleno, že již všechnu vyčerpala, ačkoliv žalobkyně vždy čerpala pouze náhradní volno, o dovolenou nežádala, ani jí nebyla nařizována a dovolenou v Rusku čerpal pouze její spolupracovník pan příjmení. Žalovaná přitom řádně nevedla evidenci odpracované doby žalobkyně vč. hodin přesčasů. Pracovní poměr žalobkyně u žalované byl ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany žalobkyně, doručeným žalované dne datum. Dne datum byl Oblastnímu inspektorátu práce pro hlavní město Prahu doručen podnět žalobkyně ohledně možného porušování pracovněprávních předpisů žalovanou mj. v oblasti odměňování zaměstnanců, náhrad a pracovní doby, přičemž dopisem ze dne datum sdělil žalobkyni výsledky svého šetření. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě doplatku mzdy za září a anonymizováno rok a náhrady mzdy v souvislosti s okamžitým zrušením pracovního poměru, žalovaná však na toto nic neuhradila. Žalobkyně uhradila VZP anonymizováno dlužné pojistné od anonymizováno rok do června rok ve výši částka. Žalobkyně uhradila za právní služby advokáta částku částka a částka.

5. Pokud jde o nárok A/ - mzdové nároky žalobkyně za dobu do října rok, - pak prvostupňový soud prvořadě posuzoval námitku promlčení vznesenou žalovanou. Za situace, kdy žaloba byla podána datum s odkazem na ustanovení § 619 a § 629 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve spojení s § 4 zák. č. 262/2006 Sb. zákoníku práce (dále jen „zák. práce“) uzavřel, že nároky za měsíce leden až září rok splatné dle § 141 odst. 1 zák. práce nejpozději datum jsou promlčeny. Nedošlo k promlčení pouze u nároků uplatňovaných za měsíc anonymizováno rok. Ty žalobkyně uplatňovala v částce částka s tím, že se jedná o náhradu mzdy za dovolenou čerpanou v říjnu rok. Promlčena je naopak zbývající část nároku A/ ve výši částka. Pokud se pak jedná o mzdové nároky za měsíc anonymizováno rok, pak prvostupňový soud uzavřel, že v tomto měsíci žalobkyni nevznikl nárok na mzdu ani na náhradu mzdy, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně v říjnu rok pro žalovanou nevykonávala práci, ač pracovní poměr okamžitým zrušením z její strany skončil až datum. Žalobkyni za této situace nemohlo vzniknout právo na mzdu, která zaměstnanci ve smyslu § 109 odst. 1 zák. práce přísluší za vykonanou práci. Soud I. stupně dále konstatoval, že žalobkyni nebylo možno přisvědčit ani v jejím názoru, že v říjnu rok čerpala dovolenou, a že jí tedy náleží právo na náhradu mzdy za dovolenou ve smyslu § 222 odst. 1 zák. práce. Za situace, kdy čerpání dovolené zaměstnanci určuje zaměstnavatel (§ 217 a § 218 zák. práce) a v řízení bylo prokázáno, že žalovaná žalobkyni dovolenou nenařídila, ač žalobkyně o její poskytnutí žádala, nebyla žalobkyně oprávněna dovolenou nastoupit a dobu, po kterou žalobkyně v říjnu rok nepracovala, proto za dovolenou považovat nelze. Žalobkyni při skončení pracovního poměru sice zůstalo několik dní nevyčerpané dovolené, a svědčil jí proto nárok na náhradu za nevyčerpanou dovolenou podle § 222 odst. 3 zák. práce, nicméně tento nárok žalobkyně v podané žalobě neuplatnila, nebyl tedy předmětem řízení, a prvostupňový soud o něm proto nemohl ani rozhodovat. Zabýval se dále tím, zda v říjnu rok nebyla v době, kdy žalobkyně nevykonávala práci, dána překážka v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu § 208 zák. práce, a zda proto žalobkyni nepřísluší právo na náhradu mzdy podle tohoto ustanovení. Žalobkyně v reakci na poučení dle § 118a o. s. ř. zopakovala svá tvrzení o důvodech, pro které v říjnu rok nepracovala: uvedla, že již v září rok předala v Ruské federaci počítač a klíče od kanceláře a že žádala o schůzku se zaměstnavatelem a urgovala neuhrazené mzdové nároky. V rámci vzájemné komunikace v září a říjnu rok však nikdy nevyzývala zaměstnavatele k tomu, aby jí přiděloval práci. Za této situace pak prvostupňový soud uzavřel, že v říjnu rok nebyla dána překážka v práci na straně zaměstnavatele: skutečnost, že žalobkyně v tomto období práci nevykonávala, byla způsobena naopak důvody na straně žalobkyně, která nepracovala v důsledku mylného názoru, že je oprávněna čerpat dovolenou na základě svého jednostranného úkonu, do práce na území anonymizováno se ani nepokoušela nastoupit a o přidělování práce ani nežádala. Nemohlo jí proto vzniknout ani právo na náhradu mzdy za anonymizováno rok.

6. Dále se prvostupňový soud zabýval tím, zda vznikl žalobkyni nárok na náhradu mzdy za dobu odpovídající výpovědní době v případě okamžitého zrušení pracovního poměru (nárok B/). Uzavřel, že za stavu, kdy se žalovaná nedomáhala určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru žalobkyní ze dne datum prostřednictvím soudního rozhodnutí, pak je právní jednání žalobkyně platné a nárok žalobkyně legitimní dle § 56 odst. 2 zák. práce. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou náhrady mzdy po skončení pracovního poměru datum (§ 141 odst. 5 zák. práce) a žaloba byla podána datum, nárok promlčen není. Následně s odkazem na § 67 odst. 3 zák. práce ve spojení s ustanovením § 356 odst. 2 zák. práce určil průměrný měsíční hodinový výdělek žalobkyně, když rozhodným obdobím shledal období od července do září rok, který činil v tomto období 168,28 spisová značka (částka 432 hodin). Náhrada mzdy v souvislosti s okamžitým zrušením dle § 56 odst. 2 zák. práce přísluší žalobkyni ve výši částka za každý měsíc, tedy celkem ve výši částka (částka x 40 hodin/týden x 4,348). S ohledem na skutečnost, že žalobkyně nárok na náhradu mzdy v souvislosti s okamžitým zrušením uplatňovala pouze v částce částka, přiznal prvostupňový soud žalobkyni tento nárok pouze právě v uplatňovaném rozsahu.

7. Pokud jde o další částky, které žalobkyně uplatnila z titulu náhrady škody (nároky C/ a D/), pak prvostupňový soud s odkazem na ustanovení § 256 zák. práce dospěl k závěru, že žalobkyni přísluší náhrada za zaplacené zdravotní pojištění ve výši částka, neboť bez zápočtového listu, který jí žalovaná v době bezprostředně následující po ukončení jejího pracovního poměru neposkytla, nemohla být zaměstnána u jiného zaměstnavatele ani být evidována na anonymizováno práce, byla tak povinna platit si zdravotní pojištění sama, přičemž zápočtový list jí byl v rozporu s § 331 odst. 1 zák. práce (správně § 313 odst. 1 zák. práce - pozn. odvolacího soudu), tedy v důsledku porušení právních povinností žalované, vydán až u mediátora v září - říjnu rok a následně zaslán žalovanou v anonymizováno rok.

8. Jelikož žalobkyně vynaložila v bezprostřední souvislosti se svým pracovním poměrem u žalované a v důsledku jejího protiprávního postupu, kdy odmítla žalované vyplatit částky, na něž měla nárok a musela se obrátit o pomoc na advokáta, s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla v žalobě částečně úspěšná, přiznal jí prvostupňový soud dle § 265 odst. 1 a 2 zák. práce rovněž část nákladů na právní zastoupení, poměrně připadající na částku, v níž byla žalobkyně úspěšná, a to ve výši částka (částka x částka částka).

9. Prvostupňový soud shrnul, že žaloba je co do částky částka (částka + částka + částka) důvodná a uložil tuto částku žalované zaplatit. Ve zbytku, tj. v částce částka, žalobu zamítl. Povinnost žalované zaplatit zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalobkyně i žalovaná měly v řízení úspěch přibližně z jedné poloviny.

11. Rozsudek napadla včasným odvoláním žalovaná z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), c) a g). Nesouhlasila se závěrem, že žalobkyni přísluší právo na náhradu za zaplacené zdravotní pojištění a část nákladů na právní zastoupení žalobkyně, tj. celkově přiznaná částka částka (9 169 + 2 388). Zdůraznila, že žalobkyně se v místě výkonu práce neobjevila, veškerá komunikace mezi účastníky probíhala výlučně e- mailem a poštou. I když pracovní poměr trval až do datum a vytýká-li soud žalované, že žalobkyni nebyly vydány doklady související s ukončením pracovního poměru a žalobkyně byla nucena hradit zdravotní pojištění, pak to byla žalobkyně, kdo do práce nedocházela a neučinila nic, aby jí doklady mohly být předány. Pokud by si doklady o ukončení pracovního poměru vyzvedla, náklady za právní pomoc by ušetřila. Dále napadenému rozsudku vytýká, že vyhovující část rozsudku se skládá z vícero nároků, kdy nelze stanovit prodlení obecně datem datum u každého z nich, což ostatně konstatoval i odvolací soud ve svém rozhodnutí.

12. Žalobkyně se k podanému odvolání písemně nevyjádřila.

13. Účastníci řízení v úvodu ústního jednání před odvolacím soudem, které se konalo dne datum, navrhli odvolacímu soudu, aby jejich věc skončil uzavřením smíru, který bude schválen.

14. Následně odvolací soud schválil smír navržený žalobkyní a žalovanou, neboť povaha věci uzavření smíru jako dohody o narovnání podle hmotného práva v daném případě umožňuje a uzavřený smír není ani v rozporu s právními předpisy (§ 99 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř.).

15. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 2 o. s. ř. a odvoláním napadený rozsudek ve výroku ad II/ změnil tak, že schválil žalobkyní a žalovanou uzavřený smír, včetně jejich ujednání o nákladech řízení před soudy obou stupňů / § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. - výrokem ad III/.

16. Přezkumnou činností odvolacího soudu zůstal nedotčen výrok II/ rozsudku soudu I. stupně, neboť proti němu nebylo podáno odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), nabyl tak samostatně právní moci. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v I. stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.