48 C 157/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jana Chmela, Ph.D. a přísedících JUDr. jméno příjmení a Ing. jméno příjmení ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 90 075,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 63 821,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky 26 253,88 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou původně domáhala po žalované zaplacení částky 145.496,80 Kč s příslušenstvím a vydání potvrzení o zdanitelných příjmech, evidenčního listu důchodového pojištění a výplatních pásek za období od 9/ 2015 do 12/ 2015. Dle žalobních tvrzení žalobkyně pracovala pro žalovanou od datum do datum, dle smlouvy na místě výkonu obec, ale ve skutečnosti ve městě anonymizováno v Ruské federaci ve spol. anonymizována dvě slova, kde měla žalovaná pronajaté kanceláře. Žalobkyně sem byla vysílána na dlouhodobé služební cesty – délka pobytu do 90 dnů, poté vždy přiletěla zpět do ČR, aby si vyřídila nové vízum, a následně odjela zpět do anonymizováno. Po dobu pobytu v ČR byla doma a pracovala na dálku, jelikož nemohla svou nepřítomností ohrozit chod společnosti v Rusku. Toto žalobkyně považovala za čerpání náhradního volna za přesčasy a státní svátky, které byly nad rámec dohodnutých 150 hodin ročně. Jelikož žalovaná žalobkyni ani přes upozornění nevydávala výplatní pásky, nevěděla, že tuto dobu žalovaná počítá jako dovolenou. Žádné formuláře na dovolenou žalobkyně nikdy nepodepisovala, žalovaná dovolenou nenařizovala. ulice srpna 2015 společník pana příjmení pan příjmení, vlastník právnická osoba, odvolal kolegu a nadřízeného žalobkyně pana jméno příjmení. Dne datum pan příjmení e-mailem žalobkyni oznámil, že jí končí služební cesta, tedy aby se dopravila do ČR, pan příjmení zabavil žalobkyni notebook a vstupní kartu do objektu. Až po naléhání nového ředitele pan příjmení zrušil rozhodnutí o okamžitém ukončení služební cesty žalobkyně s tím, že zůstane ještě týden na místě a zaučí nového zaměstnance. Žalobkyně tedy na místě setrvala a předávala agendu. Poté, co neobdržela mzdu a sdělila to panu příjmení, bylo jí řečeno, že si peníze nezaslouží, jelikož rok nic nedělali. Mzda za srpen 2015 byla žalobkyni vyplacena až v březnu 2016 po kontrole anonymizováno práce. Dne datum při návratu do ČR žalobkyně kontaktovala pana příjmení, tento však na dotaz na termín schůzky neodpověděl. Dne datum žalobkyně zaslala vyúčtování zahraniční služební cesty a písemně oznámila, že bude čerpat dovolenou do datum E-mailem ze dne datum jí bylo odpovězeno, že na dovolenou nemá nárok a že pracovní poměr byl ukončen dohodou ke dni datum. Dne datum žalobkyně zaslala žalované urgenci o výplatu náhrad za služební cestu. Dne datum obdržela e-mailem dokument s označením„ zrušení pracovního poměru dohodou“, na nějž nereagovala, poštou tento dokument neobdržela. Dne datum žalobkyně zaslala žalované poštou okamžité zrušení pracovního poměru. Dne datum byla žalobkyni přiznána výplata mzdy ve výši 15 475 Kč, což však nedopovídá mzdovým nárokům žalobkyně. Dne datum žalobkyně vyzvala žalovanou k výplatě mzdy a náhrad za služební cestu a dále k zaslání dokumentů, které má zaměstnavatel povinnost vydat po ukončení pracovního poměru. Na to zástupce žalované reagoval tak, že zpochybnil většinu finančních požadavků a oznámil provedení výplaty částky 62 911,44 Kč, kterou žalobkyně obdržela dne datum. Na to žalobkyně požádala o vyplacení zbývající částky 128 682 Kč a vydání požadovaných dokumentů. Dne datum bylo žalobkyni doručeno potvrzení o zdanitelných příjmech a evidenční list důchodového pojištění, zápočtový list jí nebyl vydán, proto žalobkyně navrhla rovněž zaplacení částky 9 169 Kč za pojistné od 11/ 2015 do 6/ 2016, tj. za dobu, kdy díky absenci dokumentů nemohla najít práci ani se registrovat na ÚP. Dále žalovaná nepřevedla dovolenou ve výši 1,5 pracovního dne do roku 2015, za což žalobkyně požaduje náhradu ve výši 2 200,80 Kč. Dále žalobkyně požadovala vyplacení částky 5 445 Kč za služby advokátní kanceláře jméno příjmení.

2. Dále žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že požaduje mzdu za období od datum do datum, kdy se jedná pouze o mzdové nároky, cestovní náhrady uhrazeny byly. Částku vypočetla z hrubé mzdy 30 400 Kč s přihlédnutím na počet odpracovaných hodin s přesčasy, a to bez přesčasů 150 hod. ročně, které byly zahrnuty do hrubé mzdy, dále pak náhradu mzdy za 11/ 2015 a 12/ 2015. Částku za nepřevedenou dovolenou dopočetla žalobkyně z hodinového výdělku 183,40 Kč x 12 hodin (1,5 dne) = 2 200,80 Kč. příjmení 5 445 Kč byla zaplacena za služby advokáta dle faktury č. 2016 na 3 630 Kč a příjmového pokladního dokladu na částku 1 815 Kč, a to za vyhotovení přípisu pro žalovanou. Úroky žalobkyně stanovila od datum, neboť v tomto datu nebyla vyplacena mzda za říjen 2015.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji navrhla v plném rozsahu zamítnout, a to z těchto důvodů. Účastníci uzavřeli dne datum pracovní smlouvu na dobu určitou, a to do datum, s tím, že základní hrubá měsíční mzda byla stanovena na 24 320 Kč a pohyblivá složka na 6 080 Kč. Žalovaná nebyla s prací žalobkyně spokojena, proto ji vyzvala k návratu do ČR. Žalobkyně se vrátila a zbytek času trávila v obec, aniž by žalované sdělila, z jakého důvodu se nedostavila do zaměstnání. Na základě skutečnosti, že žalobkyně se od datum do datum nedostavila do zaměstnání, ani svou absenci neomluvila, byla žalobkyni zaslána dne datum výpověď z pracovního poměru. Veškerá komunikace mezi žalobkyní a žalovanou probíhala e-mailem. Přípisem ze dne datum požádala žalobkyně žalovanou o úhradu služební cesty, na to žalovaná požádala žalobkyni o zaslání pracovního výkazu, dokladu o vrácení pracovních pomůcek a přístrojů a vyúčtování poskytnutých záloh. Na to žalobkyně zaslala dne datum okamžité zrušení pracovního poměru, na což žalovaná reagovala dne datum a požádala o zaslání finančních požadavků spolu s dřívějšími podklady. Žalovaná opět dne datum vyzvala žalobkyni k zaslání týchž podkladů. Na to žalobkyně zaslala v dopise z datum evidenci pracovní doby za září 2015, na což žalovaná navrhla, jak bude dále postupovat. Žalovaná zaslala v únoru 2016 žalobkyni na účet doplatek srážky exekuce, avšak tyto částky se vrátily s tím, že účet žalobkyně neexistuje, proto žalovaná vyzvala žalobkyni ke sdělení aktuálního čísla účtu. Žalobkyni byla za září a říjen 2015 vyplacena Úřadem práce částka 15 475 Kč, kterou žalovaná uhradila. Následně žalobkyně nereagovala a obrátila se na advokátní kancelář, požadovala uhrazení mzdových nároků, aniž by částku specifikovala. Na přípis zástupce žalobkyně žalovaná vyplatila žalobkyni částku 62 915,44 Kč a zaslal veškeré doklady. Na to bylo žalované doručeno přípisem ze dne 25. 5. další vyúčtování, v němž žalobkyně požaduje úhradu částky 128 682 Kč. Žalobkyni byly veškeré doklady zaslány doporučeným dopisem ze dne datum, který si však v úložní době nevyzvedla, a ten se vrátil zpět. Dále žalovaná vznesla námitku promlčení.

4. Žalobkyně na jednání dne datum uvedla, že byla domluvena s panem příjmení, že bude čerpat náhradní volno, takto bylo i v docházkovém listě, který vyplňovala. Dovolená nebyla nijak odsouhlasena, žalovaná nereagovala ani telefonicky, ani mailem. Žalovaná neposílala žalobkyni výplatní pásky, k těm se dostala až v září 2015. Vždy žalobkyně byla 3 měsíce v Rusku, pak 3 měsíce v ČR, pak 3 měsíce v Rusku, v ČR čerpala náhradní volno, jelikož zde žádnou práci nevykonávala. Po telefonu ji řídil pan příjmení. Žalobkyně do evidence docházky zapracovala údaje z elektronického systému – čipové karty při průchodu turnikety, co dostala na bráně na vyžádání, a doplnila, kde pracovala mimo pracoviště, účetní, pošta, banka apod. Neví, kdy a jakým způsobem byla žalované předávána evidence pracovní doby – docházka, vyjma září 2015, kdy má od žalované zpětnou vazbu. To, že jí přesčasy nebyly vypláceny, se žalobkyně dozvěděla až v září 2015 po zaslání výplatních lístků. Inspektorát práce konstatoval, že žalovaná nevedla evidenci přesčasových hodin. Žalobkyně následně vzala žalobu co do částky 2 200,80 Kč jako náhrady za nepřevedenou dovolenou zpět, jelikož jí byla v květnu 2015 vyplacena, a co do vydání výplatních pásek za listopad a prosinec 2015, jelikož pracovní poměr již v tuto dobu netrval. Rovněž uvedla, že obdržela zápočtové listy u mediátorky, a doplnila, že si hradila zdravotní pojištění od datum do datum, jelikož neměla zápočtový list, nevzali ji na ÚP a další zaměstnavatel ji nechtěl zaměstnat.

5. Řízení bylo proto co do částky 2 200,80 Kč a vydání výplatních lístků za listopad a prosinec 2015 zastaveno, a to usnesením ze dne 15. 7. 2020, čj. 48 C 157/2018-102.

6. Žalovaná na jednání dne datum uvedla, že přímým nadřízeným žalobkyně byl jednatel žalované, informace o odpracované době dostával od žalobkyně nebo pana příjmení. Sporovala všechny přesčasy podle evidence pracovní doby založené do spisu žalobkyní. Všechny přesčasy byly vyřešeny náhradním volnem, to žalobkyně čerpala, kdy se vrátila z Ruska a čekala na další vízum. Dále se žalovaná zavázala předat žalobkyni výplatní pásky za září a říjen 2015.

7. Žalovaná k výzvě soudu doplnila, že nesouhlasí s výpočty žalobkyně, není z nich zřejmé, zda jde o mzdu hrubou nebo čistou. Dále nesouhlasila s tím, že žalobkyni vznikl nárok na náhradu mzdy dle § 56 odst. 2 ZP, neboť tato odpovídá délce výpovědní doby, pracovní poměr však skončil dne datum, úhrada dalšího měsíce by byla v rozporu s dobrými mravy. Okamžité zrušení žalobkyně by bylo neplatné, jelikož neupřesnila nárok na výplatu mzdy, je tedy nepřezkoumatelné.

8. Soud vyzval žalobkyni dle § 118a o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazů k tomu, kdy zjistila, že jí byla mzda špatně počítána, k přesné výši odpracovaných přesčasů za období od prosince 2014 do září 2015, jelikož toto se liší v evidencích pracovní doby a mzdových listech, k přesné výši základní mzdy, jak je uvedena v tabulkách žalobkyně nazvaných mzdové listy za r. 2014 a 2015, když hrubá mzda byla sjednána na částku 24 320 Kč, a dále doplnila důkazy k tomu, kolik jí bylo skutečně vyplaceno na mzdě ze strany žalované od prosince 2014 do září 2015.

9. Žalobkyně uvedla, že v druhé polovině února 2020 dostala od žalované výplatní list za září a říjen 2015, resp. evidenci pracovní doby za září 2015, která však nesouhlasí s výplatní páskou. Žalobkyně tedy nedostala vyplacenou mzdu, pouze příspěvek od Úřadu práce. Žalobkyně dále doplnila, že v dokumentu„ Evidence pracovní doby – docházka“ jsou uvedeny všechny odpracované doby za období prosinec 2014 až září 2015, v mzdových listech je uvedena základní mzda, která byla stanovena při splnění fondu pracovní doby za jednotlivé měsíce, odpracované dny za dané období včetně přesčasů a výpočet čisté mzdy. Rozdíl hodin v obou dokumentech je dán odečtem 150 h. přesčasů ročně, které byly vyděleny jako přesčas, který je zahrnut v základní mzdě, dále práce o svátcích, víkendech a náhradní volno při pobytu v ČR. Na základě šetření Inspektorátu práce bylo žalobkyni dne datum potvrzeno, že žalovaná neeviduje její pracovní dobu a její domněnky o nesprávném vyúčtování mzdy se potvrdily. Žalobkyně obdržela pouze poměrnou část mzdy od Úřadu práce, celou mzdu dosud neobdržela, stejně jako mzdu za říjen 2020.

10. Žalobkyně navrhla doplnění žaloby o opravy v zápočtovém listu, a to datum ukončení pracovního poměru na datum, nebyl uváděn průměrný výdělek, uvedení správného důvodu ukončení pracovního poměru, a to okamžitým zrušením ze strany zaměstnance z důvodu nevyplacení mzdy, a uvedení, že žalobkyni vznikl nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu odpovídající délce výpovědní doby. Usnesením ze dne 11. 11. 2020, čj. 48 C 157/2018-141, bylo toto rozšíření žaloby dle § 95 odst. 1 o.s.ř. připuštěno.

11. Žalovaná k tomu uvedla, že má za to, že žalobkyně nedoplnila svá skutková tvrzení.

12. V rámci závěrečného návrhu vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 46 096 Kč, do nároku na vydání v žalobě uvedených dokladů a opravu zápočtového listu a uvedla, že tedy požaduje částku 82 586 Kč jako mzdové nároky, dále částku 9 169 Kč jako úhradu zdravotního pojištění, kterou byla povinna uhradit v důsledku toho, že nemohla být evidována na Úřadu práce a rovněž nemohla být zaměstnána, neboť jí nebyl vydán zápočtový list, a dále částku 5 445 Kč jako náhradu poskytnutých právních služeb.

13. Soud ve věci poprvé rozhodl rozsudkem z 27. 1. 2021, č. j. 48 C 157/2018-162. Jeho výrokem I. řízení zastavil co do zaplacení částky 46.096 Kč s příslušenstvím, vydání bezvadného potvrzení o zdanitelných příjmech, evidenčního listu důchodového pojištění a výplatních pásek za září a říjen 2015, a opravy zápočtového listu – uvedení data ukončení pracovního poměru datum, neuvádění průměrného výdělku, uvedení důvodu, ukončení pracovního poměru – pracovní poměř byl zrušen ze strany zaměstnance dle § 56 odst. 1 písm. b) ZP, Okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance a uvedení informace, že z důvodu zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance dle § 56 odst. 1 písm. b) ZP vznikl žalobkyni nárok na náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu odpovídající délce výpovědní doby. Výrokem II. uvedeného rozsudku soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku 90 075,68 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím a výrokem III. žalobu zamítl co do částky 7 124,32 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím. Výrokem IV. dále soud rozhodl o nákladech řízení.

14. V uvedeném rozsudku soud po provedeném dokazování shledal, že žaloba je důvodná co do částky 19 001,16 Kč na mzdových nárocích za období do října 2015, a to konkrétně na náhradě mzdy za čerpanou dovolenou v září a říjnu 2015, dále co do částky 58 534,52 Kč na náhradě mzdy za říjen–listopad 2015 po okamžitém zrušení pracovního poměru ze strany žalobkyně, dále co do částky 3 371 Kč na nákladech vynaložených žalobkyní na právní pomoc a dále co do částky 9 169 Kč představující škodu způsobenou žalobkyni nevydáním zápočtového listu tvořenou pojistným na zdravotní pojištění, které musela žalobkyně sama zaplatit. Ve zbytku naopak soud shledal žalobu nedůvodnou, a proto ji ohledně částky 7 124,32 Kč s příslušenstvím zamítl.

15. Uvedený rozsudek č. j. 48 C 157/2018-162 byl následně k odvolání žalované ve výrocích II. a IV. zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení usnesením odvolacího soudu z 8. 9. 2021, č. j. 62 Co 213/2021-192. V tomto usnesení odvolací soud konstatoval, že po částečném zpětvzetí žaloby učiněném žalobkyní na jednání soudu prvního stupně datum zůstal předmětem řízení požadavek na zaplacení 97 200 Kč s příslušenstvím, nebylo však zřejmé, co přesně tento požadavek představuje – žalobkyně se totiž v řízení domáhala více samostatných nároků a při částečném zpětvzetí žaloby neuvedla, kterých z těchto nároků se v jakém rozsahu zpětvzetí žaloby týká. Pokud navíc soud prvního stupně ve svém rozsudku přiznal žalobkyni na náhradě mzdy za listopad a prosinec 2015 částku 58 534,52 Kč, pak v této části jednoznačně překročil žalobní návrh, neboť na tomto nároku žalobkyně podanou žalobou požadovala pouze částku 52 264,80 Kč. Za této situace tak bylo na místě vést žalobkyni postupem podle § 43 odst. 1 o. s. ř. k odstranění vad žaloby tak, aby bylo zřejmé, z čeho konkrétně požadavek na zaplacení částky 97 200 Kč sestává.

16. Dále se odvolací soud ve svém usnesení meritorně vyjádřil k některým z žalobních nároků: Pokud jde o nárok na náhradu mzdy v souvislosti s okamžitým zrušením pracovního poměru, konstatoval odvolací soud, že tento nárok je s ohledem na nesporné tvrzení o okamžitém zrušení pracovního poměru dán. Naproti tomu, pokud jde o nároky na náhradu mzdy za čerpanou dovolenou, připomněl odvolací soud, že čerpání dovolené zásadně určuje zaměstnavatel, a žalobkyni tak nárok na náhradu mzdy za čerpanou dovolenou nemohl vzniknout na základě jejího jednostranného jednání. V tomto směru je tak rozhodnutí třeba přizpůsobit zjištěnému skutkovému stavu z hlediska toho, proč žalobkyně po svém návratu do ČR datum nevykonávala do skončení pracovního poměru práci a zda u některého z účastníků pracovněprávního vztahu nenastaly překážky v práci. Vedle toho odvolací soud k otázce včasnosti uplatněných nároků připomněl potřebu rozlišovat mezi splatností mzdy (její náhrady) a termínem výplaty mzdy (její náhrady) – prodlení zaměstnavatele s výplatou mzdových nároků přitom nastává až uplynutím termínu splatnosti. Při posouzení otázky promlčení je pak třeba zohlednit, že v řízení jsou požadovány kumulativně nároky na finanční plnění, kde se počátek termínu prodlení může lišit.

17. Po vrácení věci odvolacím soudem soud postupoval podle § 43 odst. 1 o. s. ř. a usnesením z 30. 11. 2021, č. j. 48 C 157/2018-198, vyzval žalobkyni k odstranění vad částečného zpětvzetí žaloby učiněného datum a vyjasnění, které nároky žalobkyně nadále požadovala v rámci částky 97 200 Kč s příslušenstvím, jíž se domáhala před vydáním rozsudku č. j. 48 C 157/2018-162.

18. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala podáním ze datum, v němž uvedla, že nepožadovaná částka 46 096 Kč představovala mzdu za září a říjen 2015 a přesčasy za tyto měsíce. Požadovaná částka pak představovala náhradu mzdy za listopad a prosince 2015 a náhradu mzdy za dovolenou v celkové částce 82 586 Kč, pojistné odvedené VZP v částce 9 169 Kč a služby advokátní kanceláře 5 445 Kč. Rovněž v tomto podání žalobkyně vyčíslila své náklady soudního řízení, když uvedla, že požaduje cestovné 3 530 Kč a náhradu soudního poplatku 9 275 Kč.

19. Po uvedeném vyjasnění je zřejmé, že k okamžiku vyhlášení rozsudku č. j. 48 C 157/2018-162 sestávala žalovaná částka 97 200 Kč s příslušenstvím z následujících položek: A) mzdové nároky za období do října 2015 ve výši 30 321,20 Kč (z původně požadovaných 76 417,20 Kč vzala žalobkyně na tomto nároku 46 096 Kč zpět); B) náhrada mzdy za listopad a prosinec 2015 ve výši 52 264,80 Kč; C) náhrada škody za náklady na právní služby ve výši 5 445 Kč; D) náhrada škody za uhrazené pojistné ve výši 9 169 Kč.

20. Zamítavým výrokem III. rozsudku č. j. 48 C 157/2018-162, který se týkal částky 7 124,32 Kč s příslušenstvím, pak již bylo o části těchto nároků pravomocně rozhodnuto. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku, vztahoval se zamítavý výrok co do částky 5 050,32 Kč k nároku A), tj. mzdovým nárokům za období do října 2015, a co do částky 2 074 Kč k nároku C), tj. náhradě škody za náklady na právní služby. V současnosti tak předmětem řízení zůstává požadavek žalobkyně na zaplacení 90 075,68 Kč, který sestává z následujících položek: A) mzdové nároky za období do října 2015 ve výši 25 270,88 Kč; B) náhrada mzdy za listopad a prosinec 2015 ve výši 52 264,80 Kč; C) náhrada škody za náklady na právní služby ve výši 3 371 Kč; D) náhrada škody za uhrazené pojistné ve výši 9 169 Kč.

21. O takto vymezeném předmětu řízení pak soud mohl znovu rozhodnout poté, co vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení ohledně překážky v práci na straně zaměstnavatele (viz níže), znovu zhodnotil provedené důkazy a věc znovu právně posoudil, vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).

22. Soud vzal za své shodné tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), že pracovní poměr žalobkyně u žalované skončil dne datum na základě okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalobkyně jako zaměstnance a po dobu trvání pracovního poměru žalobkyně jí žádné přesčasové hodiny vyplaceny nebyly.

23. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav:

24. Žalobkyně byla zaměstnána u žalované jako Business manager s místem výkonu práce v obec, a to od datum na dobu určitou do datum, přičemž mzdové podmínky byly sjednány tak, že výše mzdy je dohodnutá s přihlédnutím k případné práci přesčas v rozsahu hodin, který je stanovený v ustanovení § 114 odst. 3 zákoníku práce s tím, že v těchto případech zaměstnanci za práci přesčas nepatří dosažená mzda a příplatek, ani nemůže za tuto dobu čerpat náhradní volno. Splatnost mzdy byla sjednána v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém na ni vznikl nárok, termín výplaty byl sjednán na 15. den v měsíci, pokud by však připadl na sobotu, neděli nebo svátek, mzda měla být vyplacena nejbližší následující pracovní den (zjištěno z pracovní smlouvy ze dne datum). Dle mzdového výměru účinného od 1. 12. 2014 činila základní hrubá měsíční mzda žalobkyně od počátku pracovního poměru 24 320 Kč jako 80 % a pohyblivá podmíněná složka mzdy 20 % ve výši 6 080 Kč. Pro přiznání pohyblivé složky mzdy byla žalobkyně povinna 100% splnit zadané úkony dle popisu práce (zjištěno ze mzdového výměru ze dne datum). Žalovaná vyhotovila žalobkyni výplatní pásky, dle nichž příslušela žalobkyni za leden 2015 hrubá mzda ve výši 30 280 Kč, přičemž z toho dva dny měla žalobkyně čerpat dovolenou, za únor 29 607 Kč, přičemž čtyři dny měla žalobkyně čerpat dovolenou, za březen 30 400 Kč, za duben za 168 odpracovaných hodin 30 400 Kč, za květen za 120 odpracovaných hodin 30 167 Kč, přičemž čtyři dny měla žalobkyně čerpat dovolenou s náhradou mzdy 5 680 Kč, za červen za 168 odpracovaných hodin 30 439 Kč, přičemž žalobkyně měla čerpat jeden den dovolené s náhradou mzdy 1 420 Kč, za červenec za 176 odpracovaných hodin 30 400 Kč a za srpen za 136 odpracovaných hodin 30 204 Kč, přičemž žalobkyně měla čerpat čtyři dny dovolené s náhradou mzdy 5 594 Kč (zjištěno z výplatních pásek vyhotovených žalovanou pro žalobkyni za leden 2015 až srpen 2015 a výkazu hodin odpracovaných žalobkyní za období prosince 2014 až srpna 2015). Žalovaná vyplatila na mzdě žalobkyni dne datum částku 23 006 Kč, dne datum částku 23 006 Kč, dne datum částku 22 465 Kč, dne datum částku 24 398 Kč, dne datum částku 23 006 Kč, dne datum částku 22 843 Kč, dne datum částku 17 400 Kč a dne datum částku 17 377 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalobkyně u ulice banky za období od datum do datum). Žalovaný vyhotovila žalobkyni výplatní pásky, dle nichž příslušela žalobkyni za září 2015 hrubá mzda za 120 odpracovaných hodin ve výši 17 687 Kč a za říjen pouze náhrada mzdy za jeden den dovolené ve výši 1 947 Kč (zjištěno z výplatních pásek vyhotovených žalovanou pro žalobkyni za září a říjen 2015).

25. Žalovaná vystavila ke dni datum žalobkyni zápočtový list, v němž uvedla, že pracovní poměr byl ukončen k tomuto dni zaměstnavatelem z důvodu porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci (zjištěno z potvrzení při změně zaměstnání – zápočtového listu).

26. Exekučním příkazem k provedení exekuce srážkami ze mzdy ze dne 22. 6. 2015, č. j. 197 Ex 5149/15-18, nařídil soudní exekutor Mgr. jméno příjmení, Exekutorský úřad Jeseník, žalované provádět srážky ze mzdy žalobkyně jako povinné pro pohledávku ve výši 13 725,62 Kč s příslušenstvím a pro náklady oprávněného a náklady exekuce (zjištěno z exekučního příkazu k provedení exekuce srážkami ze mzdy ze dne 22. 6. 2015, č. j. 197 Ex 5149/15-18). Vyrozuměním o právní moci sdělil soudní exekutor žalované, že ke dni datum činí částka exekučního řízení 31 708,68 Kč (zjištěno z vyrozumění o právní moci ze dne 3. 9. 2015, č. j. 197 Ex 5149/15-21).

27. V e-mailu v reakci na e-mail paní příjmení ze dne datum požádala žalobkyně o předání její výplatní pásky panu příjmení, jelikož bude v obec (zjištěno z e-mailové reakce žalobkyně na e-mail paní příjmení ze dne datum). E-mailem ze dne datum jednatel žalované sdělil žalobkyni, že k tomuto dni byla ukončena činnost žalobkyně pro žalovanou v Rusku, proto ji vyzval k odevzdání všech pracovních věcí a koupi letenky na začátek příštího týdne s tím, aby byla k dispozici na telefonu pro vedení spol. EMI, rovněž ji vyzval, aby se po příletu, nejpozději v polovině příštího týdne, dostavila na sídlo žalované v obec k projednání dalších kroků (zjištěno z e-mailu žalované ze dne datum). Na to žalobkyně uvedla, že se domluvila, že v pondělí a v úterý bude k dispozici na telefonu a ve středu nebo ve čtvrtek si koupí letenku (zjištěno z e-mailu žalobkyně ze dne datum). Žalobkyně řádně předala jak klíč k bankovním operacím, tak další pracovní pomůcky (zjištěno z předávacího protokolu ke klíči k bankovním operacím ze dne datum a předávacího protokolu ze dne datum). E-mailem ze dne datum žalobkyně sdělila jednateli žalované, že dnes večer přilétá do obec, může tak přijet do kanceláře buď zítra odpoledne, ve čtvrtek odpoledne nebo v pátek ráno (zjištěno z e-mailu žalobkyně ze dne datum). Dopisem ze dne datum, odeslaným dne datum a doručeným žalované dne datum, žalobkyně sdělila žalované, že jelikož neobdržela dosud odpověď na svůj e-mail z 24. 9., zasílá e-mailem vyúčtování pracovní cesty, a žádá o poskytnutí nevyčerpané dovolené v délce 20 pracovních dnů, tj. do datum, a následné ukončení pracovního poměru dohodou (zjištěno z dopisu od žalobkyně pro žalovanou ze dne datum, podacího lístku ze dne datum a dodejky). E-mailem ze dne datum zaslala paní příjmení žalobkyni výplatní pásky za leden až srpen 2015 a požádala o zaslání pracovního výkazu za září 2015 (zjištěno z e-mailu ze dne datum na č.l. 88 soudního spisu od paní příjmení pro žalobkyni). E-mailem ze dne datum sdělila paní příjmení žalobkyni, že v roce 2015 má nárok na 15 dní dovolené, avšak do datum bylo již 15 dní dovolené vybráno, přičemž odkázala na výplatní pásky. E-mailem ze dne datum pak žalobkyni sdělila, že její pracovní smlouva bude s ohledem na vyčerpanou dovolenou ukončena dohodou ke dni datum (zjištěno z e-mailu ze dne datum a datum). Dopisem ze dne datum, odeslaným dne datum a doručeným žalované dne datum, požádala žalobkyně o vyúčtování pracovní cesty a úhradu vyrovnání, jinak bude nucena tuto částku vymáhat (zjištěno z dopisu žalobkyně ze dne datum a podacího lístku ze dne datum a dodejky). E-mailem ze dne datum paní příjmení zaslala žalobkyni ukončení pracovní smlouvy a požádala ji o jeho podpis (zjištěno z e-mailu od paní příjmení pro žalobkyni ze dne datum), kdy v příloze bylo připojeno zrušení pracovního poměru dohodou ke dni datum podepsané žalovanou (zjištěno ze zrušení pracovního poměru dohodou). Dopisem ze dne datum žalovaná vyzvala žalobkyni k zaslání pracovního výkazu za září 2015, dokladu o vrácení pracovních pomůcek a přístrojů a dokladu o vrácení pracoviště, poprosila o potvrzení informace, že žalobkyni bylo dne datum vyplaceno zálohově 30 000 rublů, a sdělila, že s ohledem na to, že se žalobkyně nedostavila do zaměstnání po konci pracovní cesty, zasílá jí v příloze výpověď dle § 52 (zjištěno z dopisu žalované pro žalobkyni ze dne datum), kdy byla přiložena výpověď dle § 52 písm. g) zákoníku práce pro hrubé porušení povinností (zjištěno z výpovědi z pracovního poměru ze dne datum). Dopisem datovaným ke dni datum, odeslaným dne datum a doručeným žalované dne datum, žalobkyně okamžitě zrušila pracovní poměr se žalovanou dle § 56 odst. 1 písm. b) ZP (zjištěno z okamžitého zrušení pracovního poměru od žalobkyně ze dne datum vč. podacího lístku a dodejky). Dopisem ze dne datum žalovaná vyzvala žalobkyni k doložení podkladů požadovaných v předchozím dopise (zjištěno z dopisu ze dne datum), tento požadavek zopakovala v dopise ze dne datum (zjištěno z dopisu žalované ze dne datum). Dopisem ze dne datum zaslala žalobkyně žalované docházkový list za září 2015, vyzvala ji k vyúčtování a vyplacení cestovních náhrad a upozornila, že jí dosud nebyla vyplacena mzda za srpen a září 2015 a nebyl jí vyplacen přeplatek ze srážek ze mzdy. Rovněž odmítla formu výpovědi dohodou, zaslané e-mailem, a uvedla, že vzhledem k okamžitému zrušení pracovního poměru doručenému žalované dne datum nemá důvod podepisovat výpověď, kterou obdržela dne datum (zjištěno z dopisu žalobkyně ze dne datum). Žalobkyně zaslala evidenci pracovní doby – docházku za září 2015 žalované dopisem ze dne datum (zjištěno z evidence pracovní doby – docházky za září 2015 včetně obálky ze dne datum). Dopisem ze dne datum odpověděla žalovaná tak, že přeplatky z exekuce budou žalobkyni vyplaceny a pro uzavření celé záležitosti bude žalovaná postupovat následovně: vyplatí žalobkyni mzdu za srpen 2015, odešle případný existující přeplatek, nechá si potvrdit docházkový list, včetně nařízené práce přesčas, nechá si zaslat podepsané předávací protokoly a po vyřízení potvrzení docházkového listu a předávacích protokolů vyplatí žalobkyni mzdu za září 2015 (zjištěno z dopisu žalované pro žalobkyni ze dne datum). Žalovaná provedla dne datum doplatku srážek z exekuce za červen až srpen 2015 ve výši 5 586 Kč, 5 629 Kč a 5 640 Kč, částky se jim však vrátily z důvodu neexistujícího účtu (zjištěno z výpisu z účtu žalované u RaiffeisenBank za období od 1. 2. do datum). Dopisem ze dne datum požádala žalovaná žalobkyni o sdělení aktuálního čísla účtu, jelikož při převodu peněz jim bylo řečeno, že číslo účtu neexistuje (zjištěno z dopisu žalované pro žalobkyni ze dne datum). Rozhodnutím Úřadu práce ČR – Krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 1. 3. 2016, č. j. 455475/16/AB, byly žalobkyni přiznány mzdové nároky ve výši 14 241 Kč za září 2015 a 1 234 Kč za říjen 2015 (zjištěno z rozhodnutí ÚP ČR – Krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 1. 3. 2016, č. j. 455475/16/AB). Dopisem ze dne datum vyrozuměl Oblastní inspektorát práce pro hlavní město Prahu žalobkyni o výsledcích kontroly dle § 3 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 251/2005 Sb. u žalované, a to na základě písemného podnětu žalobkyně ve věci možného porušování pracovněprávních předpisů v oblastech pracovního poměru, dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odměňování zaměstnanců, náhrad a pracovní doby, který obdržel dne datum. Mj. shledal, že žalovaná řádně nevedla evidenci odpracované doby žalobkyně vč. odpracované práce přesčas, nevyplatila žalobkyni mzdu za srpen a září 2015, neposkytla za práci v sobotu ve dnech datum a datum příplatek, nevydávala žalobkyni řádně výplatní pásky a neproplatila žalobkyni cestovní náhrady (zjištěno z vyrozumění Oblastního inspektorátu práce pro hlavní město Prahu ze dne datum). Oznámením ze dne datum sdělil Úřad práce ČR – Krajská pobočka pro hlavní město Prahu žalované, že uhradil mzdové nároky žalobkyně ve výši 15 475 Kč (zjištěno z oznámení ÚP ČR – Krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne datum) a následně sdělil žalované číslo účtu k úhradě této částky (zjištěno ze sdělení bankovního spojení ze dne datum), což žalovaná dne datum učinila (zjištěno z výpisu z účtu žalované u RaiffeisenBank za duben 2016). Dopisem ze dne datum vyzval právní zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení žalovanou k úhradě dlužné mzdy za srpen a září 2015, vyúčtování cestovních náhrad a jejich úhradu, úhradě přeplatku z exekuce, zaplacení příplatku za práci v sobotu za dny datum a datum a úhradě náhrady mzdy za dva měsíce odpovídající délce výpovědní doby v souvislosti s okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany žalobkyně a dále k zaslání evidenčního listu důchodového pojištění, potvrzení o zaměstnání (zápočtového listu) a výplatní pásky za září 2015 (zjištěno z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne datum). Dopisem ze dne datum požádal zástupce žalované o specifikaci a vyčíslení finančních nároků žalobkyně, neboť uvedl, že není zřejmé, o jakou úhradu přeplatku z exekuce se jedná, v jaké výši má tato částka vyjít, rovněž není zřejmé, jaké úhrady příplatku za práci konanou v sobotu žalobkyně požaduje a také dlužnou mzdu za období srpen a září (zjištěno z dopisu právního zástupce žalované právnímu zástupci žalobkyně ze dne datum). Dopisem ze dne datum vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení mzdy za srpen 2015 v částce 17 290 Kč, dále mzdy za září 2015 ve výši nejméně 30 400 Kč a za říjen 2015, dále nevyúčtované cestovní náhrady v částce 28 766,44 Kč, zaplacení přeplatku z exekuce ve výši 16 855 Kč a příplatek za práci v sobotu a náhradu mzdy v souvislosti s okamžitým skončením pracovního poměru (zjištěno z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne datum). Dne datum žalovaná uhradila na účet žalobkyně částku 17 290 Kč jako mzdu za srpen 2015, částky 5 640 Kč, 5 629 Kč a 5 586 Kč jako doplatky srážek exekuce za červen až srpen 2015 a 28 292,16 Kč jako cestovní náhrady (zjištěno z výpisu z účtu žalované u RaiffeisenBank za květen 2016). Dopisem ze dne datum zástupce žalované odpověděl, že finanční nároky uvedené v dopise žalované ze dne datum byly žalobkyni uhrazeny na účet, vrátily se však zpět, o čemž žalobkyni informovali. Rovněž uvedl, že žalovaná neakceptuje požadavek na vyplacení mzdy za dobu od datum do datum, kdy se žalobkyně nedostavila do zaměstnání, aniž by se omluvila (zjištěno z dopisu zástupce žalované pro zástupce žalobkyně ze dne datum). Předžalobní výzvou ze dne datum vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k doplacení mzdy za období od prosince 2014 do října 2015, dále rovněž doplacení hodin přesčas za tuto dobu a náhradu mzdy za listopad a prosinec 2015 ve výši 52 264,80 Kč, celkem tedy částku 128 682 Kč, přičemž úhrada žalované ve výši 62 911,44 Kč byla zohledněna (zjištěno z dopisu zástupce žalobkyně – předžalobní výzvy ze dne datum). Dopisem ze dne datum odpověděl zástupce žalované zástupci žalobkyně tak, že žádá o předložení dokladu, že byla práce přesčas žalobkyni nařízena, rozporuje výši mzdy vypočtenou žalobkyní a zasílá fotokopii podacího lístku ze dne datum (zjištěno z dopisu zástupce žalované zástupci žalobkyně ze dne datum). Dopisem ze dne datum zaslala žalovaná žalobkyni potvrzení o zdanitelných příjmech za rok 2015 a evidenční list důchodového pojištění za rok 2015 (zjištěno z obálky ze dne datum, evidenčního listu důchodového pojištění za rok 2015 a potvrzení o zdanitelných příjmech za rok 2015). Dopisem ze dne datum, odeslaným dne datum, zaslala žalovaná žalobkyni zápočtový list a evidenční list důchodového pojištění za rok 2014 (zjištěno z dopisu žalované pro žalobkyni ze dne datum a evidenčního listu důchodového pojištění za rok 2014).

28. Za dobu od listopadu 2015 do června 2016 uložila Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR žalobkyni zaplatit pojistné na veřejné zdravotní pojištění ve výši 9 169 Kč (zjištěno z vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění od VZP ČR pro žalobkyni za období od datum do datum).

29. Právní zástupce žalobkyně příjmení příjmení vyúčtoval právní služby poskytnuté žalobkyni na částku 3 630 Kč (zjištěno z faktury č. 2016 na částku 3 630 Kč) a na částku 1 815 Kč (zjištěno z příjmového pokladního dokladu ze dne datum). 30. jméno příjmení ve svém prohlášení ze dne datum uvedl, že v dobách, kdy žalobkyně jezdila ze Syktyvkaru a vracela se ze služební cesty do ČR, vždy čerpala náhradní volno za přesčasy, které jí vždy za 3 měsíce působení na služební cestě vznikly, nikdy se nejednalo o dovolenou, stejně takto čerpal i pan příjmení. Dále uvádí, že dovolená ze strany zaměstnavatele nebyla nikdy nařizovaná ani v písemné, ani v ústní podobě, se zaměstnavatelem se nikdy nedohodli na tom, že by čerpali dovolenou v době, kdy se po služební cestě vrací domů, poměrnou část dovolené čerpal na území Ruské federace jen na základě své ústní žádosti. Rovněž uvedl, že v roce 2015 nedostal žádnou výplatní pásku, poslední, kterou mu společnost předala, byla koncem ledna 2015 za prosinec 2014, v roce 2015 byl v ČR pouze dvakrát, kdy navštívil i firmu právnická osoba, dnes MR Elektro. Nikdy mu však výplatní pásky nebyly předány, a to ani přes české kolegy, kteří pracovali pro pana příjmení a jeho právnická osoba Elektro, která sídlí ve stejné kanceláři (zjištěno z vyjádření jméno příjmení ze dne datum).

31. Žalobkyně vyhotovila dle své evidence docházky mzdové listy, dle nichž odpracovala v roce 2014 35,5 přesčasových hodin a v roce 2015 225 přesčasových hodin, konkrétně v lednu 2015 32,5 hodiny, v únoru 0,5 hodiny, v březnu 14 hodin, v dubnu 29,5 hodiny, v červnu 32 hodin, v červenci 60,5 hodiny, v srpnu 19 hodin a v září 37 hodin (zjištěno ze mzdových listů vyhotovených žalobkyní za rok 2014 a 2015). Na základě toho vypočetla hrubou mzdu vč. příplatků za přesčasy a práci v sobotu a v neděli za prosinec 2014 ve výši 48 306 Kč, za leden 2015 ve výši 43 406 Kč, za únor 30 690 Kč, za březen 33 481 Kč, za duben 43 565 Kč, za květen 31 858 Kč, za červen 43 061 Kč, za červenec 54 838 Kč, za srpen 38 282 Kč a za září 45 534 Kč (zjištěno z vyúčtování mzdy vyhotovených žalobkyní za prosinec 2014 až září 2015).

32. Žalovaná vystavila potvrzení, dle nějž byly mzdy zaměstnanců žalované pravidelně zasílány 14. dne v měsíci, a pokud toto datum připadlo na sobotu nebo neděli, byla mzda zaslána v pátek, za říjen 2015 tak byl výplatní den pátek datum (zjištěno z potvrzení o splatnosti mzdy ze dne datum).

33. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy, zejména pak docházkou žalobkyně v azbuce a evidencí pracovní doby – docházkou zhotovenou žalobkyní za měsíce prosinec 2014 až září 2015, avšak tyto důkazy soud nehodnotí, neboť nejsou podstatné pro rozhodnutí v tomto sporu, a to s ohledem na níže uvedené právní posouzení promlčení části nároku žalobkyně a jejímu zpětvzetí.

34. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout, a to zejména s ohledem na skutečnost, že ve vztahu k nárokům žalobkyně na doplacení mzdy a přesčasů dospěl k závěru, že tyto nároky jsou promlčeny, jak bude uvedeno níže. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

35. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

36. Žalobkyně byla zaměstnána u žalované jako Business manager, a to od datum na dobu určitou do datum, výše mzdy byla dohodnutá s přihlédnutím k případné práci přesčas v rozsahu hodin dle zákoníku práce, termín výplaty byl sjednán na 15. den v měsíci, popř. nejbližší následující pracovní den, žalovaná však výplatu mzdy prováděla dříve, než bylo sjednáno. Základní hrubá mzda žalobkyně byla stanovena na 24 320 Kč jako 80 % a podmíněná složka jako 20 % na 6 080 Kč. Žalovaná dle výplatních pásek poskytla žalobkyni hrubou mzdu za duben 2020 za 168 hodin ve výši 30 400 Kč, za květen za 120 hodin ve výši 30 167 Kč, přičemž náhrada mzdy za čtyři dny dovolené měla činit 5 680 Kč, za červen za 168 hodin ve výši 30 439 Kč, přičemž náhrada mzdy za jeden den dovolené měla činit 1 420 Kč, za červenec za 176 hodin ve výši 30 400 Kč, za srpen za 136 hodin ve výši 30 204 Kč, přičemž náhrada mzdy za čtyři dny dovolené měla činit 5 594 Kč, a za září za 120 hodin ve výši 17 687 Kč a za říjen jen náhradu mzdy za jeden den dovolené ve výši 1 947 Kč. Žalovaná vyplatila žalobkyni mzdu za prosinec 2014 až srpen 2015, za září 2015 obdržela žalobkyně od Úřadu práce čistou mzdu 14 421 Kč a za říjen 1 234 Kč, následně tuto žalovaná uhradila Úřadu práce. Poslední výplatní pásku dostala žalobkyně řádně za prosinec 2014, výplatní pásky za leden až srpen 2015 zaslala žalovaná žalobkyni e-mailem ze dne datum, výplatní pásky za září a říjen 2015 zaslala žalovaná žalobkyni v únoru 2020. Žalovaná vyplatila žalobkyni cestovní náhrady v částce 28 292,16 Kč a doplatky srážek z exekuce v květnu 2016, doplatky srážek však žalovaná zasílala již v únoru 2016, ale vrátily se jí z důvodu neexistence účtu. Žalovaná vystavila žalobkyni zápočtový list, evidenční list důchodového pojištění za rok 2014 a 2015 a potvrzení o zdanitelných příjmech za rok 2015, potvrzení o zdanitelných příjmech a evidenční list důchodového pojištění žalobkyni zaslala v červnu 2016 a zápočtový list v listopadu 2019. Žalobkyně za přesčasové hodiny, které jí za tři měsíce v Rusku vznikly, po návratu do ČR čerpala náhradní volno, přesčasy jí nebyly propláceny. Dne datum žalovaná odvolala žalobkyni z pracovní cesty v Rusku s tím, aby se žalobkyně dostavila po návratu do sídla žalované, když se však žalobkyně dne datum vrátila do ČR a žádala o sdělení termínu schůzky, žalovaná se neozvala. Žalobkyně tak dopisem ze dne datum požádala o poskytnutí nevyčerpané dovolené, na to jí však bylo sděleno, že již všechnu vyčerpala, ačkoliv žalobkyně vždy čerpala pouze náhradní volno, o dovolenou nežádala, ani jí nebyla nařizována a dovolenou v Rusku čerpal pouze její spolupracovník pan příjmení. Žalovaná přitom řádně nevedla evidenci odpracované doby žalobkyně vč. hodin přesčasů. Pracovní poměr žalobkyně u žalované byl ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany žalobkyně, doručeným žalované dne datum. Dne datum byl Oblastnímu inspektorátu práce pro hlavní město Prahu doručen podnět žalobkyně ohledně možného porušování pracovněprávních předpisů žalovanou mj. v oblasti odměňování zaměstnanců, náhrad a pracovní doby, přičemž dopisem ze dne datum sdělil žalobkyni výsledky svého šetření. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě doplatku mzdy za září a říjen 2015 a náhrady mzdy v souvislosti s okamžitým zrušením pracovního poměru, žalovaná však na toto nic neuhradila. Žalobkyně uhradila VZP ČR dlužné pojistné od listopadu 2015 do června 2016 ve výši 9 169 Kč. Žalobkyně uhradila za právní služby advokáta částku 1 815 Kč a 3 630 Kč.

37. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně:

38. Soud se nejprve zabýval uplatněnými mzdovými nároky žalobkyně za období do října 2015, které žalobkyně uplatňovala v celkové částce 25 270,88 Kč (nárok A).

39. V tomto směru soud předně posuzoval námitku promlčení vznesenou ze strany žalované a tuto námitku shledal částečně důvodnou: žaloba byla podána k soudu datum, mzdové nároky (ať už nárok na mzdu či na její náhradu) se přitom promlčují v obecné tříleté promlčecí lhůtě dle § 619 a § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., ve spojení s § 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, která běží od data, kdy mohlo být právo poprvé uplatněno. Z uvedeného vyplývá, že nároky žalobkyně, jejichž splatnost nastala do datum (a které mohly být uplatněny datum nebo dříve), jsou promlčeny. Pokud tak jde o nároky uplatňované žalobkyní za měsíce leden až září 2015, jsou tyto nároky promlčeny: jejich splatnost nastávala v souladu s § 141 odst. 1 zák. práce vždy posledního dne kalendářního měsíce následujícím po měsíci, kdy právo na mzdu či náhradu mzdy vzniklo: splatnost nároků za září 2015 tedy nastala datum, tyto nároky bylo poprvé možno uplatnit datum a datum ohledně nich marně uplynula promlčecí lhůta. Ohledně nároků za předcházející měsíce pak promlčecí lhůta odpovídajícím způsobem uplynula ještě dříve.

40. Z uvedeného vyplývá, že ze mzdových nároků žalobkyně za dobu do října 2015 nedošlo k promlčení pouze u nároků uplatňovaných za měsíc říjen 2015. Ty žalobkyně uplatňovala v částce 10 169,16 Kč s tím, že se jedná o náhradu mzdy za dovolenou čerpanou v říjnu 2015. Promlčena je naopak zbývající část nároku A ve výši 15 101,72 Kč.

41. Pokud se pak jedná o mzdové nároky za měsíc říjen 2015, shledal soud, že v tomto měsíci žalobkyni nevznikl nárok na mzdu ani na náhradu mzdy.

42. V řízení bylo především prokázáno, že žalobkyně v říjnu 2015 pro žalovanou nevykonávala práci, ač pracovní poměr okamžitým zrušením z její strany skončil až datum. Žalobkyni za této situace nemohlo vzniknout právo na mzdu, která zaměstnanci ve smyslu § 109 odst. 1 zák. práce přísluší za vykonanou práci.

43. Žalobkyni nebylo možno přisvědčit ani v jejím názoru, že v říjnu 2015 čerpala dovolenou, a že jí tedy náleží právo na náhradu mzdy za dovolenou ve smyslu § 222 odst. 1 zák. práce. Jak totiž vyplývá z § 217 a § 218 zák. práce, a jak rovněž ve svém kasačním usnesení zdůraznil odvolací soud, čerpání dovolené zaměstnanci určuje zaměstnavatel. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná žalobkyni dovolenou nenařídila, ač žalobkyně o její poskytnutí žádala. Za této situace nebyla žalobkyně oprávněna dovolenou nastoupit a dobu, po kterou žalobkyně v říjnu 2015 nepracovala, proto za dovolenou považovat nelze. Pouze na okraj lze konstatovat, že za popsané situace sice žalobkyni při skončení pracovního poměru zůstalo několik dní nevyčerpané dovolené, a svědčil jí proto nárok na náhradu za nevyčerpanou dovolenou podle § 222 odst. 3 zák. práce. Tento nárok však žalobkyně v podané žalobě neuplatnila, nebyl předmětem řízení, a soud o něm proto nemohl ani rozhodovat.

44. Konečně se pak soud zabýval též otázkou, zda v říjnu 2015 nebyla v době, kdy žalobkyně nevykonávala práci, dána překážka v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu § 208 zák. práce, a zda proto žalobkyni nepřísluší právo na náhradu mzdy podle tohoto ustanovení. Z tohoto důvodu soud vyzval žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby tvrdila, zda byla v říjnu 2015 překážka v práci na straně zaměstnavatele a o jakou překážku se jednalo, a k tomuto svému tvrzení aby současně navrhla důkazy. Žalobkyně v reakci na toto poučení soudu zopakovala svá tvrzení o důvodech, pro které v říjnu 2015 nepracovala: uvedla, že již v září 2015 předala v Ruské federaci počítač a klíče od kanceláře a že žádala o schůzku se zaměstnavatelem a urgovala neuhrazené mzdové nároky. V rámci vzájemné komunikace v září a říjnu 2015 však nikdy nevyzývala zaměstnavatele k tomu, aby jí přiděloval práci. Za této situace pak soud shledal, že v říjnu 2015 nebyla dána překážka v práci na straně zaměstnavatele: skutečnost, že žalobkyně v tomto období práci nevykonávala, byla způsobena naopak důvody na straně žalobkyně, která nepracovala v důsledku mylného názoru, že je oprávněna čerpat dovolenou na základě svého jednostranného úkonu, do práce na území ČR se ani nepokoušela nastoupit a o přidělování práce ani nežádala. Nemohlo jí proto vzniknout ani právo na náhradu mzdy za říjen 2015.

45. Dále se soud zabýval tím, zda vznikl žalobkyni nárok na náhradu mzdy za dobu odpovídající výpovědní době v případě okamžitého zrušení pracovního poměru (nárok B).

46. Dle § 56 odst. 2 ZP zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3.

47. Dle § 67 odst. 3 ZP se pro účely odstupného průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.

48. Dle § 356 odst. 2 ZP, má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.

49. Soud na základě provedeného dokazování i z nesporných tvrzení účastníků zjistil, že pracovní poměr žalobkyně u žalované skončil okamžitým zrušením ze strany žalobkyně, doručeným dne datum. Žalobkyni tak vznikl nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby, ve smyslu § 56 odst. 2 ZP. Nedůvodná je v tomto ohledu námitka žalované, že dané okamžité zrušení by bylo posouzeno jako neplatné, neboť v souladu s ochranou právní jistoty se považuje za platné každé okamžité zrušení pracovního poměru, které nebylo prohlášeno (určeno) za neplatné pravomocným rozhodnutím soudu, vydaným v občanském soudním řízení o žalobě podané podle § 72 ZP. Jelikož žalovaná takové řízení neiniciovala, nelze posuzovat platnost tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru v jiném řízení jako otázku předběžnou. Na vzniku nároku na náhradu mzdy za dobu odpovídající výpovědní době nic nemění ani to, že žalobkyně měla uzavřenu smlouvu na dobu určitou do datum, neboť se jedná o sankční institut, nelze tak danou náhradu mzdy přepočítávat na měsíce a poměřovat ji s délkou pracovního poměru.

50. Náhrada mzdy v souvislosti s okamžitým zrušením byla v souladu s § 141 odst. 5 ZP splatná v nejbližším následujícím výplatním termínu po skončení pracovního poměru. Tento den spadal na 15. 11. nebo den pozdější, jelikož takto bylo mezi účastníky sjednáno, nic na tom nemůže změnit ani zaběhlá praxe žalované vyplácet mzdu dříve, neboť tato skutečnost nemohla přivodit splatnost příslušné pohledávky žalobkyně na tuto náhradu. Jelikož datum byla neděle, připadl výplatní termín na datum, od datum se tak žalovaná dostala do prodlení s úhradou. Ani tento nárok tak nemůže být promlčen, jak namítala žalovaná, neboť žaloba byla podána datum, tedy před uplynutím tříleté lhůty.

51. Rozhodným obdobím pro výpočet náhrad mzdy za dovolenou a náhrady mzdy v souvislosti s okamžitým zrušením pracovního poměru je v případě žalobkyně období od dubna do června 2015 za dovolenou v září 2015 a období od července do září 2015 u doplatku za dovolenou v říjnu 2015 a náhrady mzdy za dobu odpovídající výpovědní době.

52. Soud vyšel z výplatních pásek žalované, neboť uvedený výpočet žalobkyně neodpovídá stanovené základní mzdě, když žalobkyně ke mzdě započítává nenárokovou složku mzdy, která jí však nebyla přiznána, a částky na výplatních páskách odpovídají mzdě, která byla žalobkyni skutečně vyplacena, přičemž případný podíl přesčasových hodin nehraje v případě stanovení průměrného hodinového výdělku vliv.

53. Mzda žalobkyně vč. příplatků, avšak bez zohlednění žalovanou vyúčtované dovolené, za duben 2015 činila 30 400 Kč, za květen 24 487 Kč a za červen 29 019 Kč. Za duben 2015 odpracovala žalobkyně 168 hodin, za květen 120 hodin a za červen 168 hodin. Průměrný hodinový výdělek žalobkyně tak činil v tomto období 184 Kč/hod (83 906 Kč 456 hodin).

54. Mzda žalobkyně vč. příplatků, avšak bez zohlednění žalovanou vyúčtované dovolené, za červenec 2015 činila 30 400 Kč, za srpen 24 610 Kč a za září 17 687 Kč. Za červenec 2015 odpracovala žalobkyně 176 hodin, za srpen 136 hodin a za září 120 hodin. Průměrný hodinový výdělek žalobkyně tak činil v tomto období 168,28 Kč/hod (72 397 Kč 432 hodin).

55. Náhrada mzdy v souvislosti s okamžitým zrušením dle § 56 odst. 2 ZP přísluší žalobkyni ve výši 29 267,26 Kč za každý měsíc, tedy celkem ve výši 58 534,52 Kč (168,28 Kč x 40 hodin/týden x 4,348). S ohledem na skutečnost, že žalobkyně nárok na náhradu mzdy v souvislosti s okamžitým zrušením uplatňovala pouze v částce 52 264,80 Kč, přiznal soud žalobkyni tento nárok pouze právě v uplatňovaném rozsahu.

56. Soud se dále zabýval tím, zda žalobkyni vznikl nárok i na další částky, které ve své žalobě uplatnila z titulu náhrady škody (nároky C a D).

57. Dle § 265 odst. 1 ZP je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.

58. Dle § 265 odst. 2 ZP je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci též škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem.

59. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni v souladu s § 265 odst. 1 a 2 ZP přísluší náhrada za zaplacené zdravotní pojištění ve výši 9 169 Kč, neboť bez zápočtového listu, který jí žalovaná v době bezprostředně následující po ukončení jejího pracovního poměru neposkytla, nemohla být zaměstnána u jiného zaměstnavatele ani být evidována na Úřadu práce, byla tak povinna platit si zdravotní pojištění sama, přičemž zápočtový list jí byl v rozporu s § 331 odst. 1 ZP, tedy v důsledku porušení právních povinností žalované, vydán až u mediátora v září/ říjnu 2019 a následně zaslán žalovanou v listopadu 2019.

60. S ohledem na to, že žalobkyně byla v žalobě částečně úspěšná, soud jí přiznal dle § 265 odst. 1 a 2 ZP rovněž část nákladů na právní zastoupení, poměrně připadající na částku, v níž byla žalobkyně úspěšná, a to ve výši 2 388 Kč (5 445 Kč x 61 433 Kč 140 051,80 Kč), neboť tyto náklady žalobkyně vynaložila v bezprostřední souvislosti se svým pracovním poměrem u žalované a v důsledku jejího protiprávního postupu, kdy odmítla žalované vyplatit částky, na něž měla nárok, žalobkyně se tak musela obrátit o pomoc na advokáta.

61. Na základě výše uvedeného tedy soud dospěl k závěru, že žaloba je co do částky 63 821,80 Kč (52 264,80 Kč + 9 169 Kč + 2 388 Kč) důvodná a uložil tuto částku žalované zaplatit. Ve zbytku, tj. v částce 26 253,88 Kč, žalobu zamítl. Povinnost žalované zaplatit zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Předmětem řízení přitom s ohledem na pravomocný zamítavý výrok rozsudku č. j. 48 C 157/2018-162 zůstal úrok z prodlení pouze za období od datum do zaplacení.

62. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

63. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalobkyně i žalovaná měly v řízení úspěch přibližně z jedné poloviny, když žalobkyně se původní žalobou domáhala zaplacení 145 496,80 Kč a byla úspěšná ohledně 63 821,80 Kč, tedy ze 44 % předmětu řízení. Podpůrně bylo na místě v tomto ohledu zohlednit i skutečnost, že část řízení již byla vedena pouze o požadavku na zaplacení nižší částky, a to 90 075,68 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení. Odvolání se podává k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna ve stanovené lhůtě, lze se jejího splnění domoci cestou exekuce, popř. soudního výkonu rozhodnutí.