62 Co 205/2024

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudkyň JUDr. Martiny Tvrdkové a Mgr. Halky Hovorkové ve věci žalobkyně: jméno zainteresované společnosti IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem adresa zainteresované společnosti zastoupená jméno zástupce zainteresované společnosti sídlem adresa zástupce zainteresované společnosti proti žalované: jméno zainteresované společnosti , IČO IČO sídlem adresa zainteresované společnosti zastoupená advokátem jméno zástupce zainteresované společnosti sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o 1 774 616 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. 1. 2024, č. j. 30 C 6/2020-326,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích II., III., IV. a V. potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem ve výši 31 363,20 Kč, a to do tří dnů od jeho právní moci k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 691 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 691 750 Kč od 5. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), dále žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 082 866 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 5. 12. 2019 do zaplacení, zamítl (výrok II.), rozhodl, že je žalobkyně povinna uhradit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta, náhradu nákladů řízení v částce 62 530,38 Kč (výrok III.), žalobkyně je povinna uhradit , Orgán veřejné moci, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů státu v částce 9 973,50 Kč (výrok IV.) a žalovaná je povinna uhradit , Orgán veřejné moci, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů státu v částce 6 376,50 Kč (výrok V.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 1 774 616 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o slevu z poskytnutého plnění žalované za služby linkbuildungu. Tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě, které měla žalovaná pro žalobkyni provádět tzv. linkbuilding, a to tak, že bude sama nebo prostřednictvím subdodavatelů získávat a vytvářet kvalitní odkazy na webové stránky žalobkyně. Úhrada byla dle žalobkyně stanovena tak, že první část tvořily zálohy na hotové výdaje, tedy cenu nakupovaných odkazů, kterou žalovaná platila svým subdodavatelům, druhou pak odměna za vlastní činnost žalované, a to dle dohodnuté sazby 990 Kč za hodinu, kdy žalovaná provedla odhad počtu hodin potřebných pro získání měsíčního objemu zpětných odkazů pro jednotlivé země. Tyto částky nebo jejich upravenou výši pak žalovaná žalobkyni každý měsíc fakturovala, aniž by kdy došlo k vyúčtování skutečně odvedené práce nebo stavu záloh na hotové výdaje. Žalobkyně tvrdila, že plnění žalované je vadné z důvodu nefunkčnosti odkazů (v některých zemích až 75 % odkazů), získání odkazů z nekvalitních zdrojů (větší množství katalogových registrací, diskuzních příspěvků) a špatného cílení odkazů (jiné cílení, nežli převážně na stránky s letáky konkrétního obchodníka). Hodnota kvalitních odkazů dle žalobkyně činí částku 752 052 Kč, požadovaná sleva z celkem zaplacených záloh na hotové výdaje 1 480 000 Kč tak činí 727 948 Kč. Zároveň žalovaná fakturovala žalobkyni vyšší částky nežli odpovídající skutečně provedené práci. Žalobkyně uhradila žalované za její služby částku celkem 2 837 500 Kč, ač získala protiplnění o hodnotě výrazně nižší. Počet hodin potřebných pro získání odkazů, jak byl fakturován žalobkyni žalovanou, neodpovídá kvalitě získaných odkazů. Výše slevy byla určena jako rozdíl mezi celkovou výší úhrad žalobkyně žalované za poskytnuté služby (bez přefakturovaných hotových výdajů) a součinu počtu odkazů, které žalobkyně považuje za kvalitní, počtu hodin, které si dle žalobkyně vyžádalo jejich získání a sjednanou hodinovou sazbou (990 Kč/hod.). Žalobkyně žádala po žalované slevu z celkových nákladů linkbuildingu 1 953 448 Kč minus žalovanou již vrácenou část záloh celkem 178 832 Kč, tj. 1 774 616 Kč.

3. Žalovaná naopak tvrdila, že od samého počátku byla mezi stranami shoda, že předmětné webové stránky žalobkyně budou v rámci linkbuildingové strategie registrovány do obecných i oborových katalogů, přičemž žalovaná tento postup ani nikterak nerozporovala. Jedná se o postup v rámci linkbuildingu běžný a uznávaný, přičemž slouží hlavně k vytvoření přirozeného odkazového profilu webu. V rámci zvolené strategie měly být registrace do katalogů dále doplněny o další druhy odkazů, neboť pro odkazové portfolio je důležitá různorodost. Mezi tyto další odkazy měly patřit např. odkazy prostřednictvím tzv. linkbaitingu, PR článků, kdy skrze tyto články je odkazováno na webové stránky žalobkyně, příspěvků na blozích, ale i prostřednictvím diskuzních příspěvků. Využití diskuzních příspěvků pro získání zpětných odkazů bylo navíc na přímý pokyn žalobkyně vyplývající z jejího e-mailu ze dne 3. 8. 2018. Je rovněž zcela běžné, že některé odkazy přestanou fungovat a funkce odkazovaných stránek je ukončena. Konkrétní parametry plnění nebyly mezi stranami ujednány, pročež je třeba vycházet z obecné povahy plnění, v tomto případě získávání zpětných odkazů za účelem navýšení potenciálu růstu organické návštěvnosti webových stránek žalobkyně. Tyto služby žalovaná žalobkyni poskytla, přičemž zamýšleného účelu bylo dosaženo. Vzhledem k tomu, že nebyla sjednána jakost plnění, mělo být plněno ve střední jakosti. K otázce dohody o ceně uvedla, že cena služeb nebyla ujednána hodinovou sazbou, ale měsíční paušální částkou pro jednotlivé země, jejíž výše byla stanovena odhadem časové náročnosti služeb linkbuildingu pro danou zemi v jednom měsíci. Takto pak následně byly i služby linkbuildingu žalobkyni též fakturovány, a to na rozdíl o jiných služeb, kde ke sjednání odměny hodinovou sazbou skutečně došlo. Žalovaná vytkla tvrzené vady opožděně.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil z listinných důkazů, výslechů svědků a znaleckého posudku došel k závěru, že žalovaná vykonávala pro žalobkyni na základě ústní dohody SEO služby, tzv. optimalizace výsledků vyhledávání (search engine optimalization), dále jen „SEO“ spočívající mj. v linkbuildingu ( získávání zpětných odkazů na stránky žalobkyně), za což žalobkyně hradila žalované na měsíční bázi jednak platbu za práci žalované v podobě částky stanovené pro jednotlivé země na základě předcházejícího odhadu měsíční časové náročnosti linkbuildingových činností, a dále platby na úhradu hotových výdajů linkbuildingu stanovenou pro jednotlivé země. Mezi stranami sporu nebyl vytyčen žádný cíl, kterého měla žalovaná dosáhnout. Mezi stranami nebyly dohodnuty konkrétní cíle ani kvalita poskytovaných služeb. Pokud jde o zdroje a cílení odkazů, probíhala v této otázce mezi stranami větší komunikace v období od května 2019. Ze strany žalované byly v rámci komunikace přiznávány deficity v její činnosti, za což byla žalobkyni nabízena kompenzace v hodnotě vyšších statisíců Kč, na kterou však žalobkyně nepřistoupila. Cena nebyla ujednána hodinovou sazbou, jak bylo tvrzeno žalobkyní, ale formou paušálního poplatku, který byl žalovanou pro jednotlivé země vypočten dle odhadu časové náročnosti linkbuildingových aktivit pro jednotlivé země, když toto vyplynulo ze vzájemné komunikace o ceně prostřednictvím aplikace , podezřelý výraz, , kdy se sám jednatel žalobce na základě zaslané tabulky dotazoval, zda celková finanční náročnost je kombinace hodin a inzertních nákladů, což bylo v komunikaci potvrzeno panem , jméno FO, , přičemž v tabulce, která je přílohou 12 k vyjádření žalované čl. 17, již byly odhadované hodiny přepočteny na souhrnnou měsíční sumu. Tato částka byla výslovně označena jako „fee“, což lze dle významu daného slova hodnotit jako pevný plat. O tom, že jsou linkbuildingové aktivity naceněny paušálně, také svědčí zpráva , jméno FO, v systému , podezřelý výraz, z 23. 7. 2018, tedy z období samotného počátku spolupráce, stejně tak e-mailová komunikace vedená 11. 1. 2019 mezi , jméno FO, a , jméno FO, v souvislosti s rozšířením linkbuildingu o , podezřelý výraz, , , podezřelý výraz, , , podezřelý výraz, a , podezřelý výraz, a měsíční poplatky s tím spojené, přičemž o měsíčním „fee“ je hovořeno též k e-mailové komunikaci , jméno FO, a , jméno FO, z 26. 2. 2019. Konečně pak o závěru, že linkbuilding samotný byl sjednán pevným měsíčním platem (na rozdíl od jiných SEO služeb žalované) svědčí i samotný způsob fakturace, kdy v případě služeb odměňovaných hodinově byl součástí faktur vždy i údaj o počtu hodin v daném fakturačním období, zatímco linkbuilding pro jednotlivé země byl fakturován pravidelně pevnou a neměnnou měsíční částkou pro každou jednotlivou zemi, ve které byl linkbuilding prováděn. Z chování žalované, která fakturované služby linkbuildingu přijímala a hradila, aniž by jí – na rozdíl od ostatních hodinovou sazbou hrazených SEO služeb – byly vykazovány skutečné počty odpracovaných hodin, je pak zřejmé, že nabídku daného způsobu ocenění linkbuildingových služeb akceptovala. Soud I stupně tedy uvedl, že je nerozhodné, jaké časové penzum si získávání odkazů v posuzované věci skutečně vyžádalo, či vyžadovat mohlo, neboť linkbuildingové služby byly oceněny pro jednotlivé země měsíčním paušálem.

5. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil (zejména) podle § 2430, § 1916 a § 1921 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a došel k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena příkazní smlouva, kdy se žalovaná jako příkazník zavázala obstarat záležitost žalobkyně (příkazce) spočívající v získávání zpětných odkazů na stránky žalobkyně pro jednotlivé země za účelem optimalizace pozic těchto stránek v internetových vyhledávačích s cílem mj. navýšení organické návštěvnosti stránek žalobkyně (nebyl však definován konkrétní cíl, kterého mělo být v rámci linkbuildingu dosaženo, v podobě např. získání určitého počtu odkazů za časový úsek, konkrétní navýšení návštěvnosti či zvýšení domain-ratingu stránek žalobkyně). K otázce ceny těchto služeb soud I. stupně uzavřel, že bylo nesporné, že docházelo k přefakturaci hotových výdajů na získávání zpětných odkazů, resp. že žalobkyně hradila žalované na měsíční bázi na pokrytí hotových výdajů předem danou částku pro každou ze zemí s tím, že nevyčerpaný obnos byl převáděn do dalších měsíců. Spornou otázkou však bylo, zda samotný linkbuilding byl zpoplatněn hodinovou sazbou, či měsíčním paušálem stanoveným pro jednotlivé země a došel k závěru, že linkbuilding pro jednotlivé země byl fakturován pravidelně pevnou a neměnnou měsíční částkou pro každou jednotlivou zemi, ve které byl linkbuilding prováděn. Jakost daného plnění mezi stranami sjednána nebyla, pročež byla žalovaná povinna plnit dle § 1921 o. z. ve střední jakosti. Z provedeného dokazování se sice podává, že na vady plnění žalovaná začala poukazovat intenzivněji poprvé až na počátku května 2019, přičemž linkbuilding byl realizován v případě prvních zemí již od července 2018, nicméně za situace, kdy činnost žalované, co se týče získávání zpětných odkazů, byla činností kontinuální, nemohla lhůta uvedená lhůta stanovené § 1921 odst. 1 o. z. ani počít běžet, jelikož by její počátek bylo možno odvíjet až od ukončení činnosti žalované ve prospěch žalobkyně, přičemž je zřejmé, že vady byly vytčeny ještě v době trvání právního poměru stran, tudíž včasně, a není tak důvodu žalobkyni odepřít právo z vadného plnění pro pozdní vytčení vad u žalované.

6. K vadám plnění soud I. stupně uvedl, že vycházel ze znaleckého posudku s tím, že plnění žalované nebylo dáno ve střední jakosti, ale v kvalitě nižší. Na základě znaleckého posudku se tedy jednalo o plnění vadné, což je dáno jednak nevhodným cílením odkazů, tak i získáváním odkazů z nekvalitních zdrojů v podobě zejm. katalogových registrací a odkazů z diskuzí. Již v žalovanou formulované linkbuilding strategii byly katalogové registrace definovány jako jednorázové činnosti, které neměly být realizovány dlouhodobě, zároveň byla akcentována potřeba získání odkazů z tematicky relevantních stránek a získávání odkazů s životností aspoň tři měsíce, jakož i opatrný přístup k získávání odkazů z diskuzních fór. Dle znaleckého posudku žalovaná v dané věci spíše nepostupovala dle obvyklých služeb linkbuildingu. Je obvyklé, že se katalogové registrace používají na začátku pro budování linkbuildingového portfolia, avšak následně je třeba přistoupit k dalším aktivitám a kvalitu linkbuildingového portfolia zvyšovat. Pokud katalogové registrace tvoří jen malou část celkových získaných zpětných odkazů a šlo-li by o autoritativní katalogy v daných zemích, dávala by taková taktika smysl. Nemělo by však jít o jedinou a dlouhodobou taktiku. Tvorba menšího množství odkazů z katalogu není postupem a priori špatným, avšak mělo by jednat o autoritativní katalogy pouze menší míře, přičemž v posuzované věci žalovaná postupovala v rozporu s obvyklými vlastnostmi služeb linkbuildingu vzhledem k faktu, že byly nadefinovány okolnosti plnění, přičemž tyto nebyly z větší části splněny.

7. Soud I. stupně tedy uzavřel, že ze strany žalované nebylo plněno ve střední, ale spíše nižší jakosti, žalovaná tedy plnila vadně ve smyslu § 1916 odst. 1 písm. a) o. z. Žalobkyně vadu tohoto plnění žalované vytkla (§ 1921 odst. 1 o. z.), přičemž se v souladu s § 1923 o. z. domáhá slevy z uhrazené odměny. U výše slevy vyšel soud I. stupně z odměny, která byla žalované uhrazena za linkbuilding, tedy dle doložených faktur 1 383 500 Kč. Částka složená žalobkyní na úhradu hotových výdajů není odměnou za linkbuilding ve smyslu § 2438 odst. 1 o. z., tudíž se jí sleva z ceny nemůže dotýkat. Částka hrazená žalobkyní na pokrytí hotových výdajů je zálohou na hotové výdaje příkazníka dle § 2436 o. z., přičemž účelně vynaložené výdaje se hradí, byť se výsledek nedostavil. I přes objektivní vady plnění žalované byly hotové výdaje vynaloženy účelně na získání odkazů – kvalita jich samotných, jakož i jejich případné nesprávné cílení je pak vadou plnění, kterou je na místě zohlednit ve slevě z ceny plnění (odměny), nikoliv v otázce hodnocení účelnosti vynaložení hotových výdajů. S ohledem na to, že přesnou výši nároku žalobkyně by bylo možno zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, postupoval soud I. stupně podle § 136 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a určil výši slevy z uhrazené odměny 1 383 500 Kč dle své úvahy a dospěl k závěru, že odpovídající slevou je částka 691 750 Kč, tj. ve výši ½ žalobkyní uhrazené odměny za služby linkbuildingu, a proto žalobě co do této částky vyhověl včetně úroku z prodlení. Ve zbývající části soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

8. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky odůvodnil podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy procesně úspěšné žalované (úspěšná v rozsahu 61 %) byla přiznána proti žalobkyni náhrada nákladů v celkové výši 62 530,38 Kč podle vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“), kdy tato částka představuje 22 % z jejich celkové výše.

9. O náhradě nákladů státu rozhodl soud I. stupně podle § 148 o. s. ř., kdy náklady na znalečné (po započítání zálohy) jsou účastníci povinni nahradit v rozsahu svého neúspěchu, tedy žalobkyně 61 % a žalovaná v rozsahu 39 %.

10. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně.

11. Žalobkyně své blanketní odvolání ze dne 28. 2. 2024 doplnila dne 22. 5. 202 a 24. 6. 2024 a v odvolání uplatnila odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Uvedla, že provozuje v různých zemích a jazykových verzích síť webových stránek, na kterých zveřejňuje nabídkové a slevové letáky maloobchodů. Smysl jejího podnikání spočívá v tom, aby došlo, k co nevyššímu počtu zobrazení jejich stránek skutečnými uživateli internetu. Proto oslovila žalovanou s cílem, aby upravila její webové stránky tak, aby se zvýšila organická návštěvnost. Žalovaná jí mj nabídla vybudování silného portfolia zpětných odkazů, tzv. linkbuilding. Cílem linkbuildingu je proto vytvoření velkého množství odkazů umístěných na jiných internetových stránkách, které směřují na propagovaný cílený web. Po zahájení spolupráce žalovaná připravila pro žalobkyni strategii linkbuildingu ze dne 27. 6. 2018, ve které sepsala řadu navrhovaných činností směřujících k získávání zpětných odkazů směřujících ze stránky žalobkyně. Uvedla, že žalovaná nedostála povinnosti plnit zamýšlené plnění ve střední jakosti, neboť velká část získaných zpětných odkazů nebyla umístěna na relevantních stránkách a řada z nich přestala ve velmi krátké době fungovat. Žalovaná tedy plnila vadně. Žalobkyně se proto včas dovolala svého práva na přiměřenou slevu z ceny.

12. Žalobkyně vytkla soudu I. stupně, že věc nesprávně právně posoudil jako příkazní smlouvu. Mezi účastníky však byla uzavřena neformální inominátní smlouva s prvky smlouvy o dílo. Předmětem dohody účastníků byl závazek žalované získávat pro žalobkyni zpětné odkazy, a to jak vytvořené vlastní činností, tak poddodavateli žalované. Předmětem závazku tedy bylo provádění činností s jiným – nehmotným výsledkem. Tomu svým charakterem odpovídá smlouva o dílo. Jednalo se o dílo nehmotné. Emailová komunikace mezi účastníky nepředstavuje konkrétní příkazy žalobkyně ke způsobu provádění díla, nýbrž důkaz o dohodě účastníků řízení o kvalitativních parametrech plnění, tj. o vlastnostech díla. Nejedná se o příkazy žalobkyně, ale o závaznou dohodu obou smluvních stran o vlastnostech a jakosti plnění. Soud I. stupně dále dospěl k nesprávnému závěru, že slevu z ceny nelze přiznat z části ceny připadající na práci poddodavatelů žalované. Soud I. stupně nesprávně slevu přiznal pouze z odměny za samotnou práci žalované, nikoliv z části ceny představující náklady vynaložených na jeho poddodavatele. Žalovaná se zavázala provádět dílo na vlastní nebezpečí a pokud jeho prováděním pověřila třetí osoby, odpovídala za výsledek tak, jako by dílo prováděla sama. Nadto měl soud I. stupně při výpočtu výše slevy vycházet z celkem zaplacené úplaty i pokud by závazek skutečně byl příkazní smlouvou. V tomto směru bylo na místě vyhodnotit, zda zpětné odkazy získané poddodavateli žalované měly vlastnosti dohodnuté účastníky řízení, popř. vyžadované zákonem.

13. Pochybení žalobkyně shledává rovněž v posouzení ujednání účastníků řízení o odměně žalované za jeho vlastní služby jako paušální odměně. Tuto úvahu soud I. stupně nesprávně založil na interpretaci anglického slova „fee“, které přeložil jako pevný plat. Nicméně toto slovo znamená odměna, fixní plat je v anglicky označován jako „fixed fee“, „flat fee“ nebo „lump sum fee“. Pokud měl soud I. stupně za to, že se účastníci dohodli na paušální odměně, tak měl do své úvahy zahrnout i svůj skutkový závěr o odhadech časové náročnosti linkbuildingu. Těmto odhadům pak odpovídaly i skutečně fakturované částky. V důsledku toho, že soud I. stupně nesprávně právně kvalifikoval závazek, vyvodil z něho nesprávný závěr o hrazení nákladů a nesprávně posoudil ujednání o odměně, zatížil vadami i výpočet celkové přiměřené slevy z ceny. Předně je třeba přiměřenou slevu z ceny vypočítat z celkové výše úplaty poskytnuté žalobkyní žalované snížené o vrácené zálohy, tj. z částky 2 658 668 Kč. Dále uvedla, že žalovaná účtovala žalobkyni hodinovou odměnu, a to v rozsahu neodpovídajícím poskytnutému plnění. Ostatně takto postupoval i znalec, který uvedl, že hodnota bezvadného plnění činí 745 898 Kč. Soud I. stupně tedy mohl vyjít ze znaleckého posudku a vyčíslit výši přiměřené slevy jako rozdíl mezi zaplacenou částkou a hodnotou bezvadného plnění (tedy 2 658 668 Kč – 745 898 kč = 1 912 770 Kč). Výsledná částka dokonce převyšuje žalobkyní uplatněný nárok.

14. Závěrem žalobkyně žádala odvolací soud, aby změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 1 082 866 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 5. 12. 2019 do zaplacení a je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a náklady státu.

15. Žalovaná se k podanému odvolání žalobkyně vyjádřila podáním ze dne 18. 8. 2024. Předně uvedla, že si je vědoma skutečnosti, že na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7, č.j. 30 C 6/2020-353 ze dne 16. 4. 2024 bylo řízení o odvolání žalované zastaveno, nicméně upozornila, že vzhledem k tomu, že žalobkyně ve svém blanketním odvolání uvedla, že žádá, aby odvolací soud rozhodl, že je žalovaná povinna uhradit celou částku 1 774 616 Kč s příslušenstvím, učinila žalobkyně předmětem odvolání fakticky i výrok I. rozsudku soudu I. stupně. Uvedla, že tento výrok č. I. se stal předmětem odvolaní na základě ustanovení § 206 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

16. Za nesprávné označila závěry uvedené ve znaleckém posudku, neboť znalec nemohl do řízení vnést znalecké zkoumání založené na objektivních skutečnostech, výpočtech, statistice, srovnání apod. Závěry znalce tak vycházely pouze z jeho subjektivních představ a jeho zkušeností, což ostatně znalec potvrdil při svém výslechu dne 31. 3. 2023. Ohledně nesprávného posouzení závazku je žalovaná ve shodě s žalobkyní, že se nejednalo o příkazní smlouvu podle § 2430 o.z. Toto posouzení pak mělo klíčový dopad na právní posouzení věci, neboť pokyny žalobkyně pro žalovanou považoval soud I. stupně za závazné. Žalovaná je naopak názoru, že charakter poskytovaného plnění vyplýval ze smlouvy inominátní o poskytování služeb, která kombinovala prvky smlouvy o dílo s nehmotným výsledkem. V takovém případě by analogicky k § 2592 o. z. byla žalovaná pokyny vázána jen v případě, bylo-li to ujednáno nebo pokud by to vyplývalo ze zvyklostí, což v daném případě splněno nebylo. Pokud by se však mělo jednat o příkazní smlouvu, pak by celá kontrakce vadného plnění žalované neobstála, neboť pojmovým znakem příkazní smlouvy je činnost příkazníka, nikoliv již dosažení výsledku této činnosti.

17. Zopakovala své námitky ohledně pozdního vytknutí vad žalobkyní ve smyslu ust. § 1921 o. z. Uvedla, že získané odkazy byly průběžně evidovány v nástroji Collabim a žalobkyně měla do nástroje aktivní přístup a odkazy procházela. Tím došlo k faktickému převzetí předmětu plnění a počátku běhu lhůty pro vytknutí vad. Charakter plnění tak bez ohledu na povahu smluvního vztahu představoval samostatná dílčí plnění, jejichž vady mohla žalobkyně identifikovat prakticky následující měsíc a rovněž je také žalované vytknout. Závěr soudu I. stupně je nesprávný, neboť by přinášel neudržitelný stav, kdy v případě déle trvajících smluv spočívajících v kontinuálně poskytovaných službách, by poskytovatel byl v neustálé právní nejistotě ohledně toho, zda mu po skončení smlouvy budou objednatelem nějaké vady vytknuty. Pokud žalobkyně namítá, že si zvolila podle § 2615 o. z. ve spojení s § 2106 a § 2107 o. z. právo na přiměřenou slevu z ceny, tak žalovaná namítá, že v této době jí již právo z vadného plnění zaniklo. Dále uvedla, že soud I. stupně žádným způsobem nespecifikoval, jaké konkrétní vady plnění má za prokázané. Úvahy soudu jsou nepřezkoumatelné, neboť není zřejmé, na základě, čeho považuje plnění žalované za spíše nižší jakosti. Z toho důvodu nedošlo ani ke správnému výpočtu slevy. Předně je žalovaná názoru, že nebyly splněny důvody pro aplikaci § 136 o. s. ř. Nesouhlasí zejména s výpočtem ve znaleckém posudku. Soud I. stupně měl při stanovení výše slevy vycházet z případných nákladů na nápravu vadného stavu. Pokud jde o sporné cílení odkazů, tuto opravu žalovaná žalobkyně opakovaně nabízela.

18. Závěrem žalovaná uvedla, že pokud by odvolací soud nesouhlasil s žalovanou ohledně rozsahu odvolacího řízení, nemá jinou možnost než alternativně navrhnout, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

19. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal v mezích odvolání žalobkyně (J§ 206 odst. 2 o. s. ř.) podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku v napadené části včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že odvolání žalobkyně není důvodné.

20. Odvolací soud konstatuje, že odůvodnění napadeného rozsudku splňuje všechny náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., kdy soud I. stupně přesvědčivě vysvětlil, které důkazy provedl a jaká z nich učinil skutková zjištění, uvedl výsledný skutkový stav, který vzal za prokázaný a to, jak ho posoudil po stránce právní. Vzhledem k tomu, že na rozhodnutí soudu I. stupně je možno zcela odkázat, bude se odvolací soud dle věnovat jen jednotlivým odvolacím námitkám, s tím, že některé právní závěry lehce koriguje.

21. Při jednání dne 21. 8. 2024 před odvolacím soudem učinily strany nesporným, že celková částka, kterou zaplatila žalobkyně žalované činí 2 658 668 Kč. Z toho žalobkyně tvrdila, že za práci za linkbuiling uhradila 1 383 500 Kč a zbytek připadl na náklady v souvislosti s touto inzercí. Žalovaná naopak tvrdila, že částka za linkbuilding činila pouze 1 352 500 Kč a zbytek připadl na náklady v souvislosti s touto inzercí. Jak bude nicméně vyloženo níže, uvedený rozpor neměl na posouzení věci vliv.

22. Předně odvolací soud zdůrazňuje, že předmětem odvolacího řízení se staly pouze výroky č. II., III., IV. a V. rozsudku soudu I. stupně. Jak vyplynulo z obsahu spisu, rozsudek soudu I. stupně byl odvoláním napaden jak ze strany žalující (do výroku II. až V.), tak ze strany žalované (do výroku I.). Žalovaná podala odvolání dne 4. 3. 2024, které následně doplnila podáním ze dne 9. 4. 2024. Soud I. stupně žalovanou vyzval usnesením ze dne 21. 3. 2024, č.j. 30 C 6/2020-340, které jí bylo doručeno dne 25. 3. 2024 k úhradě soudního poplatku z odvolání, a to do 15 dnů od doručení tohoto usnesení. Lhůta k úhradě soudního poplatku v případě žalované marně uplynula dne 9. 4. 2024 a soudní poplatek byl žalovanou uhrazen až 15. 4. 2024. Usnesením ze dne 16. 4. 2024, č.j. 30 C 6/2020-353 bylo řízení o odvolání žalované proti rozsudku soudu I. stupně ze dne 15. 1. 2024, č.j. 30 C 6/2020-326 zastaveno podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/19991 Sb., o soudních poplatcích. Výrok č. I. rozsudku soudu I. stupně tak nabyl právní moci dne 6. 3. 2024. Pokud nyní žalovaná v odvolacím řízení tvrdí, že špatně formulovaným petitem ze strany žalobkyně se předmětem odvolacího řízení stal i výrok č. I., pak tyto námitky nejsou správné. Odvolací soud poukazuje na skutečnost, že předně odvolací návrh ze strany žalobkyně byl podáním ze dne 22. 5. 2024 řádně opraven, nicméně i kdyby se tak nestalo a žalobkyně by své odvolání směřovala i do výroku I. rozsudku soudu I. stupně, bylo by odvolání žalobkyně do výroku I. rozsudku soudu I. stupně odmítnuto, neboť k jeho podání je legitimován pouze ten účastník, jemuž z tohoto rozhodnutí může vzniknout újma na právech (k tomu srovnej R 62/1960). Kdyby tedy žalobkyně podala odvolání rovněž do výroku č. I rozsudku soudu I. stupně, kterým bylo žalobkyni vyhověno, žádná újma jí tímto výrokem rozsudku nevzniká a vzniknout ani nemůže, neboť rozsudek ve výroku č. I se jí nijak nedotýká. Odvolací soud by proto takové odvolání žalobkyně proti výroku I. rozsudku soudu I. stupně podle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl, aniž by zkoumal věcnou správnost napadeného rozhodnutí. Z uvedeného tedy vyplývá rozsah přezkumu rozsudku soudu I. stupně, a proto jsou veškeré námitky strany žalované uvedené ve vyjádření ze dne 16. 8. 2024 a které jsou ve své podstatě odvoláním do výroku I. tohoto rozsudku liché a odvolací soud se jimi nebude dále zabývat.

23. K meritu přezkumu pak odvolací soud uvádí, že předmětem sporu byl požadavek žalobkyně na vrácení jí zaplacené částky ve výši 1 774 616 Kč za linkbuilding, který pro žalobkyni obstarávala žalovaná. V řízení bylo nesporné, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná konkrétní smlouva v písemné podobě, nicméně na základě ústní dohody v kombinaci s emailovou komunikací zajišťovala žalovaná pro žalobkyni tzv. linkbuilding a žalobkyně jí za tuto činnost pravidelně hradila vyfakturované částky, které žalobou požadovala částečně zpět.

24. Odvolací soud ve věci zopakoval důkaz znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce z oboru ekonomika, odvětví ekonomická odvětví různá, specializace marketing, posuzování marketingové komunikace, propagace a reklamy č. , hodnota, ze dne , datum, . Z uvedeného posudku vyplývá, že definovat ani zaručit přesné výsledky linkbuildingu nelze. Dá se pouze předpokládat, že určité techniky a metody povedou k dosažení stanoveného cíle (např. procentuálnímu růstu návštěvnosti z vyhledávačů meziročně + návštěvnost z vytvořených odkazů). Nicméně je důležité mít na paměti, že linbuilding má za cíl zvyšovat návštěvnost z vyhledávačů a jedná se tedy o třetí stranu, která se nedá, jakkoliv ovlivnit. Na otázku, zda odpovídají dosažené výsledky linkbuildingových činností žalované obvyklým vlastnostem plnění a obvyklým cílům, s ohledem na vynaložené prostředky žalobkyně, znalce uvedl, že všechny weby mají vysoké procento nárůstu návštěv z vyhledávačů v roce 2019 ku roku 2018. Dopad na to má jistě nová struktura spolu s novými vstupními stránkami a i linkbuilding. Nicméně nedá se nijak vyhodnotit, které činnosti měly, jak velký vliv na výsledek. Dá se však říci, že dosažené výsledky jsou velké a odpovídají obvyklým vlastnostem plnění. To, zda by byly výsledky vyšší při dodržení pokynů a lepší domluvy žalobkyně a žalované se nedá odhadnout. K postupu žalované při linkbuildingu znalec uvedl, že tato spíše nepostupovala dle obvyklých služeb linkbuildingu. Pokud tvoří katalogové registrace jen malou část celkových získaných zpětných odkazů a šlo by o autoritativní katalogy v daných zemích, tedy velké a důležité katalogy, dává nicméně taková taktika smysl. Nemělo by však jít o jedinou a dlouhodobou taktiku. Ani vytvoření menšího množství odkazů z katalogů není vyloženě špatně. Mělo by se však jednat o autoritativní weby (katalogy) a pouze v menší míře, což je zde v rozporu s obvyklými vlastnostmi služeb linkbuildingu. Odvolací soud k uvedenému uvádí, že linkbuilding je jednou z off-page metod optimalizace pro vyhledávače. Cílem je propagace daného webu. Tato technika je považována za nejvýznamnější off-page faktor. Zatímco on-page techniky SEO představují úpravy přímo na stránkách, které jsou optimalizovány, off-page techniky představují optimalizaci mimo tyto stránky, a kromě samotného linkbuildingu sem patří například reputace stránky, její důvěryhodnost nebo geografická poloha návštěvníků stránky (shodně Wikipedie). Jinými slovy linkbuilding je proces získávání odkazů vedoucích z cizích webů na propagovaný web (v tomto případě web žalobkyně). Říká se jim zpětné odkazy a pomáhají zvyšovat návštěvnost. Návštěvnost zvyšují buď přímo (lidé rovnou přicházejí z odkazující stránky) nebo s pomocí vyhledávačů. Ty z odkazového profilu webu čtou řadu důležitých signálů, které mohou svědčit o hodnotném obsahu. Zjednodušeně můžeme říci, že čím více odkazů na danou stránku vede, tím lépe se bude umisťovat ve výsledcích vyhledávání. Tuto činnost pak měla pro žalobkyni vykonávat žalovaná. Z uvedeného popisu je přitom zřejmé, že žalovaná prostřednictvím svých pracovníků umísťovala odkazy na jiné webové stránky (off – page), které následně vedly na webové stránky žalobkyně. Již z uvedeného popisu je zřejmé, že výsledkem činnosti žalované nebylo zhotovení díla, byť s nehmotným výsledkem, jak tvrdila žalobkyně v odvolání, neboť k faktickému, ať již hmotnému či nehmotnému vytvoření díla, nikdy nedošlo. Ostatně uvedené vyplývá i ze skutečnosti, že linkbuilding je prováděn na off page stránkách, tedy na stránkách jiných uživatelů, a nikoliv na webových stránkách žalobkyně. Pokud tedy žalobkyně namítala, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo či inominátní smlouva s prvky smlouvy o dílo, pak s tímto právním posouzením věci odvolací soud nesouhlasí. Je sice pravdou, že dříve byla smlouva o dílo v obchodním zákoníku koncipována tak, že nezahrnovala provedení všech činností, ale zahrnovala jen činnosti hmotně zachycené, a tudíž se využívalo dřívější smlouvy mandátní (u které šlo o zařízení obchodní záležitosti obecně) velmi široce; pokud se nesjednával kontrakt inominátní. Dnes se podle občanského zákoníku použije smlouvy o dílo i na činnosti, které nemusí být hmotně zachycené a určitý rozsah různých předmětů plnění půjde tedy provést podle smlouvy o dílo. Nicméně dle odvolacího soudu povaha této činnosti, kde v podstatě žalovaná konala činnost na stránkách jiných firem, a tedy pouze zajišťovala propagaci daného webu žalobkyně, nemůže být považována za zhotovení díla, jak bylo v řízení tvrzeno. Naopak je odvolací soud názoru, že strany mezi sebou uzavřely inominátní smlouvu s prvky příkazní smlouvy. I v tomto směru lze přisvědčit právním závěrům soudu I. stupně.

25. Příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce. Ustanovení o příkazu se použijí přiměřeně i na případy, kdy má někdo podle smlouvy nebo podle jiných ustanovení zákona povinnost zařídit záležitost na účet jiného. K úpravě příkazu jsou pak zvláštními úpravami i smluvní typy: smlouva o zprostředkování, smlouva komisionářská, smlouva zasílatelská a smlouva o obchodním zastoupení. Jinou obstarávanou činností může být např. i sledování pohybu na trhu zboží a na něm používaných nezapsaných označení, obstarání stavebního povolení apod. Smlouva příkazní nemá předepsanou písemnou formu. Je-li však potřebná plná moc a je-li obsažena přímo v příkazní smlouvě, pak bude příkazní smlouva písemná. Příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání. Smlouvu příkazní lze obecně charakterizovat jako smlouvu o vynaložení úsilí, nikoli smlouvu o výsledku. Ustanovení § 2438 odst. 2 o. z. totiž určuje, že příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti. To platí i v případě, že splnění příkazu zmařila náhoda, ke které příkazník nedal podnět. Příkazník provádí obstarání osobně. Může si však provedení zajistit subdodavatelsky. Příkazní smlouva tedy nemá osobní charakter. Příkazce může příkaz odvolat „podle libosti“ (§ 2443 o. z.). Zákon určuje, že pak nahradí příkazníkovi náklady, které do té doby měl, a škodu, pokud ji utrpěl, jakož i část odměny přiměřenou vynaložené námaze příkazníka.

26. Pokud budeme aplikovat shora uvedené na daný případ, je z provedeného dokazování zřejmé, že mezi účastníky nebyl definován žádný cíl, jak by měla spolupráce fungovat, jakého výsledku by mělo být dosaženo, jak by měla žalovaná postupovat např. jaké konkrétní odkazy by měly být použity, jaké intenzity, okruh stránek, na které budou zpětné odkazy mířit, druhy stránek, ze kterých budou zpětné odkazy vést apod. Jediným cílem bylo poskytování konzultačních služeb za účelem optimalizace internetových vyhledávačů, tj. ke zvýšení návštěvnosti webových stránek žalobkyně. Za tyto služby hradila žalobkyně pravidelně žalované vyfakturované částky, kdy celkem uhradila (po částečném vrácení zálohy ve výši 178 832 Kč) částku 2 658 668 Kč. Odvolací soud se plně ztotožnil s odůvodněním soudu I. stupně v odstavci 47 rozsudku soudu I. stupně ohledně toho, že cena za služby poskytované žalovanou žalobkyně nebyla ujednána hodinovou sazbou, ale paušálem. Na toto dílčí odůvodnění rozsudku soudu I. stupně je možno plně odkázat. Ostatně uvedené vyplývá i ze samotného chování žalobkyně, která po celou dobu spolupráce proti vyfakturovaným částkám žalovanou, ničeho nenamítala. Pokud tedy žalovaná obstarávala pro žalobkyni shora specifikovanou činnost (tzv. linkbuilding) a žalobkyně jí hradila za uvedenou činnost odměnu, bylo pouze na posouzení, zda žalovaná tuto činnost skutečně vykonala a zda postupovala v intencích pokynů příkazce. Z rozsáhlé emailové komunikace mezi účastníky bylo přitom zjištěno, že žádný konkrétní pokyn ze strany příkazce příkazníkovi učiněn nebyl. Ze strany žalobkyně se vždy jednalo spíše o dotazy, jakým způsobem se bude dál postupovat či zda jsou určité odkazy nutné či nikoliv. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, mimo jiné vyplynulo, že definovat ani zaručit přesné výsledky linkbuildingu nelze. K dosaženým výsledkům žalované uvedl, že všechny weby žalobkyně mají vysoké procento nárůstu návštěv z vyhledávačů v roce 2019 ku roku 2018. Dopad na to má jistě nová struktura spolu s novými vstupními stránkami a i linkbuilding. Nicméně nedá se nijak vyhodnotit, které činnosti měly, jak velký vliv na výsledek. Dá se však říci, že dosažené výsledky jsou velké a odpovídají obvyklým vlastnostem plnění. To, zda by byly výsledky vyšší při dodržení pokynů a lepší domluvy žalobkyně a žalované se nedá odhadnout. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, sice poukázal na některé neobvyklé či méně obvyklé postupy v linbuildingu, nicméně na druhé straně poukázal na to, že to není vyloženě špatně. Odvolací soud tedy uvádí, že pokud mezi stranami nebyl vytyčen žádný konkrétní cíl, kterého by měla žalovaná dosáhnout, žalobkyně žádný konkrétní pokyn žalované nedala (když polemika nad jednotlivými postupy nemůže být považována za pokyn žalobkyně jako příkazníka) a výsledkem práce žalované bylo, že u všech webů žalobkyně došlo k vysokému procentu nárůstu návštěv a výsledky plnění odpovídají obvyklým vlastnostem (str. 19 znaleckého posudku), pak lze uzavřít, že žalovaná plnila v rámci uzavřené smlouvy řádně a žalobkyně nemá nárok na vrácení již zaplacené odměny. Pokud lze smlouvu příkazní charakterizovat jako smlouvu o vynaložení úsilí, pak toto bylo ze strany žalované splněno a odměna jí byla vyplacena právem. Částka hrazená na pokrytí hotových výdajů nadto není odměnou za linkbuilding ve smyslu ust. § 2438 o. z. a vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebované náklady, nemůže být uvažováno o jejich zpětné vrácení žalobkyni. Nadto odvolací soud poukazuje na skutečnost, že odměna za linkbuilding by žalované náležela, i kdyby požadovaný výsledek nenastal a dále bylo zcela v intencích žalobkyně, aby v případě nespokojenosti s plněním žalované, svůj příkaz k provádění této činnosti odvolala. Žalobkyně nicméně takto nepostupovala, pravidelně hradila za poskytované služby žalované odměnu a teprve následně požadovala tuto z větší části zpět, a to i přes to, že došlo k výraznému procentuálnímu nárůstu návštěvnosti jejích webových stránek. Za této situace byla žaloba nedůvodná a závěry soudu I. stupně v napadené části jeho rozsudku jsou správné.

27. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. tak naplněn není. Odvolací soud tedy rozsudek soudu I. stupně ve výroku II., III., IV. a V. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně správného nákladového výroku, který byl učiněn v souladu se zásadou zakotvenou v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. podle zásady úspěchu ve věci, když odvolací soud zároveň ctil zásadu reformatio in peius, když žalobkyně se do nákladového výroku neodvolala.

28. Výrok I. nebyl odvoláním napaden a nabyl tak samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř.

29. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto postupem dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud přiznal plně úspěšné žalované plnou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 31 363,20 Kč. Tyto náklady řízení sestávají z nákladů zastoupení advokátem za dva úkony právní služby učiněných dle § 11 odst. 1 písm. a) zák. č. 177/1966 Sb., o odměnách advokátů a náhradních advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „a.t.“), za vyjádření k odvolání ze dne 16. 8. 2024 podle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a účast na jednání dne 21. 8. 2024 před odvolacím soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. Výše jednoho úkonu právní služby činí dle ust. § 6 odst. 1, § 7 odst. 5 a a. t. 12 660 Kč, počítáno z tarifní hodnoty 1 082 866 Kč. K odměně advokáta ve výši 25 320 Kč přičetl dvě náhrady paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 a.t. ve výši 300 Kč za každý z těchto úkonů a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 920 Kč ve výši 5 443,20 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.