62 Co 216/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudců JUDr. Tomáše Holčapka, Ph.D. a JUDr. Martiny Tvrdkové ve věci žalobce: právnická osoba, IČO IČO sídlem adresa zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Orgán veřejné moci, IČO IČO orgánu veřejné moci sídlem Adresa orgánu veřejné moci o 61 274,40 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 5. 2026, č. j. 17 C 3/2026-47

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 030 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce tituly před jménem jméno FO, advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 61 274,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 61 274,40 Kč od datum do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu zamítl v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 361 133,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 422 408 Kč od datum do datum a z částky 361 133,60 Kč od datum do zaplacení (výrok II.), a uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 22 726 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce (výrok III.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě došlé soudu dne datum, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 422 408 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného pod sp. zn. spisová značka. Žalobce tvrdil, že toto řízení, v němž se domáhal vůči společnosti právnická osoba., zaplacení částky z titulu sporu o cenu dodané tepelné energie, trvalo od datum do datum, tedy nepřiměřeně dlouhou dobu 14 let. Uvedl, že v řízení došlo k opakovaným zrušením rozhodnutí pro chybné právní posouzení a procesní pochybení soudů, že věc nebyla právně ani skutkově složitá a že opakované projednávání na více stupních soudní soustavy nelze přičítat k jeho tíži. Žalovaná při předběžném projednání nároku nesprávně snížila základní částku o 15 % pro složitost řízení, o 20 % pro projednávání věci ve všech stupních soudní soustavy a u Orgán veřejné moci a o 10 % pro údajný podíl žalobce na délce řízení. Žalobce dále tvrdil, že naopak bylo namístě základní částku zvýšit, neboť délka řízení byla extrémní, byla způsobena opakovanými vadami rozhodovací činnosti soudu a řízení mělo pro žalobce význam s ohledem na správu domu pro několik desítek vlastníků jednotek. Žalobce u žalované uplatnil dne datum nárok na zadostiučinění ve výši 560 000 Kč; žalovaná mu přiznala částku 137 592 Kč, a žalobce se proto domáhal doplacení rozdílu 422 408 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně od datum do zaplacení.

3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Připustila, že u ní žalobce dne datum uplatnil nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení ve výši 560 000 Kč a že mu částečně vyhověla částkou 137 592 Kč. Délku posuzovaného řízení v trvání 14 let a 2 měsíců označila za nepřiměřenou, avšak zdůraznila, že soudy se nedopustily výrazných průtahů, byť soudu prvního stupně v posuzovaném řízení lze přičíst zrušení jeho druhého rozsudku zčásti pro nepřezkoumatelnost, resp. pro nesprávné poučení účastníků. Tvrdila, že řízení bylo do určité míry skutkově a právně složitější, neboť dokazování bylo provedeno řadou listin i znaleckým posudkem a judikatura nebyla jednotná v otázce platnosti cenové doložky ve smlouvách o dodávkách tepelné energie. Význam řízení pro žalobce považovala za standardní. Při výpočtu vycházela z částky 19 000 Kč za rok řízení, za první dva roky v poloviční výši, základní částku 250 167 Kč snížila o 15 % pro složitost řízení, o 20 % pro projednávání věci na všech stupních soudní soustavy a u Orgán veřejné moci a o 10 % s ohledem na podíl žalobce na délce řízení. Žalovaná tedy navrhovala zamítnutí žaloby; pro případ částečného vyhovění žalobě požádala o lhůtu k plnění v délce 15 dnů s ohledem na plnění ze státního rozpočtu.

4. Soud prvního stupně provedl dokazování zejména spisem řízení vedeného pod sp. zn. spisová značka, informacemi o souvisejícím řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka, transakční historií k účtu zástupkyně žalobce, žádostí žalobce ze dne datum a stanoviskem žalované ze dne datum. Ze spisu sp. zn. spisová značka zjistil, že posuzované řízení bylo zahájeno dne datum návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a ve věci bylo opakovaně rozhodováno soudy různých stupňů. V řízení byl nejprve vydán elektronický platební rozkaz, poté rozsudek ve věci samé ze dne datum, který byl v napadených výrocích potvrzen rozsudkem odvolacího soudu ze dne datum, avšak následně byl rozsudkem Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, zrušen včetně části rozsudku soudu prvního stupně s tím, že posuzovaný vztah nemá obchodněprávní povahu a cena stanovená jako předběžná neumožňuje její nepochybné určení. Po vrácení věci probíhala mimosoudní jednání, řešila se otázka zpětvzetí žaloby, přerušení řízení pro související spor, odvolací, dovolací a ústavní fáze k procesním otázkám a následně další meritorní rozhodování. Rozsudek ze dne datum byl odvolacím soudem zrušen usnesením ze dne datum z důvodu nesprávného přenesení důkazního břemene, poté byl v řízení proveden znalecký posudek i výslech znalce a rozsudkem ze dne datum bylo žalobě částečně vyhověno co do částky 11 602,50 Kč. Rozsudek odvolacího soudu ze dne datum nabyl právní moci dne datum ve výrocích o věci samé; další řízení o dovolání žalobce a o nákladech řízení soud prvního stupně pro účely posouzení délky řízení nezohlednil, protože žalobce sám vymezil tvrzenou újmu datem datum. Soud prvního stupně dále zjistil, že související řízení, pro něž bylo posuzované řízení přerušeno, probíhalo v relevantním období plynule a bez průtahů, že žalobci byla dne datum uhrazena částka 137 592 Kč a že žalobce u žalované dne datum uplatnil nárok na zadostiučinění ve výši 560 000 Kč, jemuž žalovaná částečně vyhověla.

5. Soud prvního stupně po právní stránce věc posuzoval podle § 1 odst. 1 a 3, § 3 odst. 1 písm. a), § 5 písm. b), § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 1 a 2 a § 31a odst. 1 až 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti“), a to i v intencích čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Vyšel z toho, že při odškodnění za nepřiměřenou délku řízení je třeba zohlednit judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a že délka řízení je nepřiměřená, neodpovídá-li složitosti věci a plyne-li z příčin na straně státu. Posuzované řízení trvalo od datum do datum, tedy 14 let, 1 měsíc a 2 dny. Věc nebyla právně ani skutkově složitá, byla však mírně složitější procesně, protože bylo nutno zpracovat znalecký posudek a vyslechnout znalce, věc byla řešena na třech stupních soudní soustavy, o procesních otázkách bylo rozhodováno i u Orgán veřejné moci a využívání procesních práv účastníky si vyžádalo určitý čas. Soud prvního stupně odkázal na rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a proto posuzoval i plynulost souvisejícího řízení, pro které bylo posuzované řízení přerušeno; v tomto směru průtahy neshledal. Žalobce k délce řízení částečně přispěl opakovanými žádostmi o odročení, blanketním odvoláním, nutností odstraňovat vady opravných prostředků a prodlužováním mimosoudních jednání z důvodu projednávání návrhů na shromáždění vlastníků jednotek. Na straně soudů soud prvního stupně shledal převážně plynulý a koncentrovaný postup, avšak vytkl téměř pětiměsíční prodlevu po zahájení řízení před výzvou k doplatku soudního poplatku, průtah od datum do datum a zrušení rozsudku ze dne datum pro nesprávné přenesení důkazního břemene. Význam věci pro žalobce posoudil jako standardní, neboť nejde o typově zvlášť významné řízení a žalobcem tvrzené obtíže vyplývaly z běžného postavení společenství vlastníků jednotek. Dospěl k závěru, že celková délka řízení byla nepřiměřená a samotné konstatování porušení práva by nebylo dostačující. Podle Stanoviska Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka stanovil základní částku ve výši 19 000 Kč ročně, za první dva roky v poloviční výši, celkem tedy na 248 583 Kč; tuto částku snížil o 5 % pro mírnou (přesněji řečeno: mírně zvýšenou – pozn. odvolacího soudu) procesní složitost, o 20 % pro rozhodování ve všech stupních soudní soustavy a procesně i u Orgán veřejné moci a o 10 % pro chování žalobce, současně ji zvýšil o 15 % pro postup soudů. K nálezu Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka uvedl, že žalobci není kladen k tíži samotný tzv. „soudní ping-pong“, nýbrž je zohledněno, že rozhodování o každém opravném prostředku vyžaduje čas a že ústavní stížnost i jedno dovolání žalobce byly odmítnuty. Výsledná částka činila 198 866,40 Kč, po odečtení již zaplacených 137 592 Kč proto soud prvního stupně žalobě vyhověl co do částky 61 274,40 Kč a ve zbytku ji zamítl. Úrok z prodlení přiznal podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši 11,5 % ročně z částky 61 274,40 Kč od datum do zaplacení, neboť podle § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se stát nemůže dostat do prodlení dříve než po uplynutí šestiměsíční lhůty k posouzení nároku; v této souvislosti odkázal na rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka.

6. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení, neboť jej považoval za plně úspěšného; odkázal přitom na rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Náklady ve výši 22 726 Kč tvořil soudní poplatek 2 000 Kč, odměna advokátky podle § 9a odst. 2 písm. a) ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), z přiznané částky 61 274,40 Kč ve výši 14 320 Kč za čtyři úkony právní služby po 3 580 Kč podle § 11 odst. 1 a. t., čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 ve spojení s § 11 odst. 1 a. t., cestovní náhrady za cestu z adresa a zpět na jednání dne datum osobním motorovým vozidlem ve výši 3 106 Kč podle vyhlášky č. 573/2025 Sb. a náhrada za promeškaný čas ve výši 1 500 Kč za deset půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 14 odst. 3 a. t. Žalovaná byla podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zavázána plnit k rukám zástupkyně žalobce a lhůta k plnění v délce 15 dnů byla stanovena podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, a to v rozsahu jeho výroků I. a III. Žalovaná v odvolání uplatnila odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., neboť napadenému rozsudku vytkla nesprávné právní posouzení věci. Namítla, že žalobci již mimosoudně zaplatila zadostiučinění ve výši 137 592 Kč, které považuje za dostatečné a odpovídající okolnostem řízení i judikatuře, zatímco soud prvního stupně dospěl k částce 198 866,40 Kč a přiznal rozdíl 61 274,40 Kč. Podle žalované nebyl důvod zvýšit základní částku o 15 % za postup soudu, neboť tato skutečnost je již obsažena v samotném závěru o nepřiměřenosti délky řízení a nemůže být podruhé zohledněna při posuzování jednotlivých kritérií; odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka a namítla porušení zásady ne bis in idem a dvojí peněžité odškodnění žalobce. Zdůraznila, že soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že soudy po většinu řízení postupovaly plynule a koncentrovaně, a vytkl jen menší nekoncentrovanost po zahájení řízení, přibližně sedmiměsíční průtah v roce 2013 a zrušení rozsudku z důvodu procesního pochybení; podle žalované tyto okolnosti celé řízení neprodloužily natolik zásadně, aby odůvodňovaly zvýšení základní částky. Dále namítla, že snížení základní částky o 5 % z důvodu složitosti je neadekvátně nízké. Nesouhlasila se závěrem, že spor nebyl skutkově ani právně složitý, neboť se podle ní v řízení projevila alespoň určitá právní složitost způsobená nejednotností judikatury k platnosti cenové doložky ve smlouvách o dodávkách energie; za přiléhavější považovala snížení základní částky o 15 %, jak kalkulovala při mimosoudním projednání nároku. Závěrem žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žaloba se zamítá, a ve výroku III. tak, že žalované přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v paušální výši.

8. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že s ním nesouhlasí a napadený rozsudek považuje v napadeném rozsahu za věcně správný. Uvedl, že snížení základní částky o 10 % pro údajný podíl žalobce na délce řízení, o 5 % pro mírnou procesní složitost a o 20 % pro projednávání věci ve více stupních soudní soustavy nepovažoval za správné ani dostatečně odůvodněné, avšak vlastní odvolání nepodal, protože negativní korekce byly alespoň částečně vyváženy zvýšením o 15 % za postup soudu a výslednou částku z hlediska procesní ekonomie akceptoval. K navýšení o 15 % namítl, že § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti stanoví samostatná kritéria, včetně postupu orgánů veřejné moci během řízení, a že stanovisko Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, výslovně připouští zohlednění postupu orgánů veřejné moci jako samostatného zvyšujícího kritéria zejména v případech procesních pochybení a rušení rozhodnutí soudů nižšího stupně. Rozhodnutí Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, se týká jen vyloučení mechanického zdvojeného zohlednění pouhé nečinnosti, nikoli zákazu hodnotit kvalifikované pochybení soudu jako samostatné kritérium. V posuzované věci podle žalobce došlo k opakovanému rušení rozhodnutí pro procesní pochybení i nesprávné právní posouzení, což pro něj znamenalo zvýšenou zátěž spočívající v potřebě podávat opravné prostředky, hradit soudní poplatky a účastnit se jednání odvolacího soudu. Žalobce odkázal také na rozhodnutí Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka a spisová značka a zdůraznil, že délka řízení a postup orgánů veřejné moci jsou dvě obsahově odlišné otázky, neboť první hodnotí kvantitativní trvání řízení a druhá kvalitativní příčiny jeho prodloužení. K tvrzené složitosti věci uvedl, že spor byl založen převážně na právním posouzení listin, nebyly prováděny výslechy svědků ani účastníků, nebyl dán zahraniční prvek a byl vyhotoven toliko jeden znalecký posudek; snížení o 5 % proto považuje za kompromisní, zatímco snížení o 15 % nemá podle něj oporu ve skutkovém stavu. Nesouhlasil ani s tvrzením žalované o nejednotnosti judikatury k cenové doložce a uvedl, že prodloužení řízení bylo způsobeno opakovaným nesprávným právním posouzením ze strany soudů. K projednávání věci ve více instancích uvedl, že opakované rozhodování vyvolané vadnými rozhodnutími soudů nemůže být zohledněno k tíži poškozeného, jinak by to odporovalo smyslu zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. K údajnému podílu na délce řízení žalobce uvedl, že žádosti o odročení z důvodu nemoci či kolize jsou v řízení trvajícím déle než 14 let předvídatelné, nevedly k větším prodlevám a nelze je přičítat žalobci; korekci o 10 % nadále považuje za nesprávnou, avšak akceptoval ji v rámci celkového výsledku. Závěrem žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích jako věcně správný potvrdil a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalované v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) podle § 212 a 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo. Odvolací jednání nenařizoval (§ 214 odst. 3 o. s. ř.). Poté shledal, že odvolání žalované není důvodné.

10. Obecně lze předeslat, že soud prvního stupně provedl dokazování v míře zcela dostatečné pro potřeby rozhodnutí ve věci, provedené důkazy hodnotil v souladu se zákonem jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl ke správným skutkovým i právním závěrům, na které odvolací soud v podrobnostech odkazuje a ztotožňuje se s nimi, a to pouze s níže uvedenou dílčí výjimkou v právním posouzení věci, která však neměla vliv na celkový výsledek sporu.

11. Podstatou odvolání žalované je nesouhlas s právním posouzením věci, tedy odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. K němu uvádí odvolací soud následující.

12. Podle § 1 odst. 1 zákona o odpovědnosti stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle odst. 3 téhož ustanovení stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

13. Podle § 5 zákona o odpovědnosti stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Podle § 14 odst. 3 zákona o odpovědnosti uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Podle § 15 odst. 1 zákona o odpovědnosti, přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 téhož ustanovení domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 31a odst. 1 zákona o odpovědnosti bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Při právním posouzení věci je třeba vyjít z citovaných zákonných ustanovení a přihlédnout též k principům vysloveným ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka (dále jen „stanovisko Orgán veřejné moci“). Pokud by posuzované řízení jako celek bylo možno považovat za přiměřeně dlouhé, k porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení a vzniku práva na zadostiučinění za nemajetkovou újmu by vůbec nedošlo (srov. část III. stanoviska Orgán veřejné moci). Odvolací soud se proto především zabýval tím, zda posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Soud prvního stupně v tomto směru dovodil, shodně s názorem obou účastníků, že tomu tak bylo.

19. Kritéria k posouzení, jaká délka řízení by byla přiměřená, jsou obdobná a obdobně hodnocená jako kritéria pro následné stanovení výše přiměřeného zadostiučinění a zahrnují především složitost případu, chování poškozeného, postup příslušných orgánů a význam předmětu řízení pro poškozeného (srov. část IV. stanoviska NS). Odvolací soud se proto bude zabývat těmito aspekty již v rámci posouzení celkové (ne)přiměřenosti délky posuzovaného řízení, nicméně úvahy k tomu vyslovené budou následně aplikovány též ve vztahu k výši přiměřeného zadostiučinění.

20. Nejprve je třeba uvést, že délka trvání posuzovaného řízení, kterou žalobce uplatnil coby skutkový základ svého nároku vzneseného v nynějším řízení, činí 14 let, 1 měsíc a 2 dny.

21. Co se týče složitosti případu, je namístě zohlednit skutkovou složitost, složitost právního posouzení a složitost procesní, včetně zohlednění počtu instancí, v nichž byla věc rozhodována. Pokud jde o skutkovou a právní složitost, odvolací soud plně souhlasí se soudem prvního stupně, že posuzované řízení bylo v těchto směrech standardně složité. Dokazování prováděné v posuzovaném řízení nebylo mimo potřebu znaleckého zkoumání nijak rozsáhlé, tudíž skutkovou složitost odvolací soud v celkovém zhodnocení pokládal za standardní. Rovněž řešená právní otázka určitosti sjednání ceny ve smlouvě o dodávce energie nebyla natolik komplikovaná, aby kvůli tomu bylo možno posuzované řízení hodnotit jako nadstandardně složité; jinak řečeno, nešlo sice ani o zcela jednoduchou, ale ani o mimořádně složitou věc.

22. Dále odvolací soud souhlasí i s tím, že posuzované řízení bylo zvýšeně procesně složité z důvodu nutnosti rozhodování o neúčinnosti zpětvzetí žaloby a přerušení řízení (výše zmíněné znalecké zkoumání je věcí skutkové složitosti, kterou se odvolací soud již zabýval). Soud prvního stupně vzal též správně v úvahu, že žalobce k délce řízení částečně přispěl opakovanými žádostmi o odročení, nutností odstraňovat vady opravných prostředků a prodlužováním mimosoudních jednání z důvodu projednávání návrhů na shromáždění vlastníků jednotek. To, že nešlo o úmyslné obstrukce ze strany žalobce, nic nemění na skutečnosti, že takové počínání opět objektivně zvyšuje časovou náročnost řízení, kterou je třeba zohlednit a kterou nelze klást k tíži žalovaného státu. Pokud by o ně šlo, projevilo by se to ještě výraznějším snížením (či odepřením) zadostiučinění, než když jde „pouze“ o zahrnutí do kategorie procesní složitosti. Odvolací soud se nicméně neztotožňuje se soudem prvního stupně s tím, že by procesní postup žalobce měl být hodnocen v rámci kritéria chování žalobce, a to právě s ohledem na to, že nešlo o obstrukční chování či jiné počínání, které by bylo namístě klást žalobci k tíži, nýbrž pouze o postupy, které objektivně zvýšily procesní složitost řízení a vedly k prodloužení jeho délky, přičemž procesní aktivita účastníků, četnost a srozumitelnost jejich podání a procesních návrhů a opravných prostředků a další podobné okolnosti náleží právě do kritéria procesní složitosti. V konečném důsledku to však na posouzení věci nemá vliv, neboť jde pouze o to, že tatáž skutková okolnost (postup samotného žalobce) se odrazí v jiném aplikovaném kritériu, než jak uvažoval soud prvního stupně, tedy v nyní rozebíraném kritériu procesní složitosti namísto kritéria chování účastníka.

23. Odvolací soud dále souhlasí se soudem prvního stupně v tom, že posuzované řízení bylo zvýšeně složité s ohledem na počet instancí, v nichž bylo rozhodováno, a to i odvolacím soudem, dovolacím soudem a Orgán veřejné moci. V důsledku využití opravných prostředků se nezbytná doba trvání řízení prodlužuje o čas potřebný k vyřízení opravných prostředků, což pochopitelně zahrnuje nejen vlastní přezkumnou činnost funkčně příslušného soudu, ale též přípravné a následné úkony předkládajícího soudu.

24. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, soud prvního stupně zcela správně zhodnotil okolnosti, které jsou pro toto kritérium relevantní, tedy pětiměsíční prodlevu po zahájení řízení před výzvou k doplatku soudního poplatku, průtah od datum do datum a zrušení rozsudku ze dne datum pro nesprávné přenesení důkazního břemene. Žalovaná k tomu namítá porušení zásady ne bis in idem a relativně malý význam uvedených pochybení pro celkovou dobu řízení. K tomu je především nutno uvést, že skutečnost, že k nepřiměřené délce posuzovaného řízení přispěl též postup orgánů veřejné moci, je relevantní i přesto, že nešlo o jediný, rozhodující faktor. Odvolací soud souhlasí s tím, že i po jeho zohlednění zůstává výrazná část délky řízení vysvětlitelná jeho objektivní náročností, nikoli nečinností státu. Nicméně přesto je namístě jej zohlednit, byť třeba jen relativně malým zvýšením základní částky (k tomu níže). Ostatně pokud by bylo možno postupu orgánů veřejné moci přičíst výrazně převažující podíl na celkové délce řízení, bylo by pak namístě toto kritérium zohlednit ve výpočtu mnohem více. Co se týče zásady ne bis in idem, usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, konstatovalo, že „v situaci, kdy právě za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, na němž měl podíl i vyřizující soudce, je žalobkyni poskytováno zadostiučinění, samotná jeho existence tedy není skutečností vedoucí ke zvýšení tohoto zadostiučinění“. To však nijak nevylučuje zohlednit samostatně, vedle obecně dlouhé délky řízení, konkrétní pochybení, např. konkrétní průtahy, pokud měly na celkovou délku řízení relevantní (byť třeba ne rozhodující) dopad. To soud prvního stupně zcela korektně učinil, neboť nečinnost soudu či zbytečné prodlevy do kritéria postupu orgánu veřejné moci patří (k tomu srov. např. žalobcem označený rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ale i četnou judikaturu na něj navazující).

25. Odvolací soud se konečně ztotožňuje i se zhodnocením významu řízení pro poškozeného soudem prvního stupně tak, že posuzované řízení má pro žalobce standardní význam. Posuzované řízení se typově nijak nevymykalo ze standardní úrovně významu a žalobcem tvrzené obtíže vyplývaly z běžné povahy společenství vlastníků jednotek. To, že dlouho trvající řízení přináší účastníkům nesnáze a nepříjemnosti, ať už se odráží ve sféře účastníků – fyzických osob, nebo osob právnických, jako je žalobce, je obecně důvodem, pro který vůbec k odškodňování nepřiměřeně dlouhých řízení dochází. V projednávané věci nicméně nejsou žádné konkrétní okolnosti, které by význam řízení pro žalobce činily zvýšeným.

26. Při zohlednění výše uvedených dílčích úvah odvolací soud uzavřel shodně se soudem prvního stupně, že posuzované řízení v délce 14 let, 1 měsíc a 2 dny, bylo nepřiměřeně dlouhé. Za nejvýznamnější faktory, které k překročení přiměřené délky přispěly, lze pokládat zejména procesní a instanční složitost věci a postup orgánů veřejné moci, který nelze jen složitostí řízení, byť zvýšenou, plně ospravedlnit. Došlo tedy k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona o odpovědnosti.

27. Pokud jde o újmu vzniklou z toho žalobci, význam posuzovaného řízení pro něj nelze na základě skutkových okolností věci hodnotit jako nepatrný. Žalobce nebyl povinen jemu tvrzenou zátěž z dlouhotrvajícího řízení prokazovat nad rámec základního rozsahu, v němž je lze předpokládat (k tomu lze odkázat např. na usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka), což zahrnuje i jejich odraz ve sféře fungování žalobce jako společenství vlastníků jednotek. Žalobci vznikla nemajetková újma, za kterou mu náleželo peněžité zadostiučinění.

28. Odvolací soud vyšel z rozpětí základní částky přiměřeného zadostiučinění od 15 000 Kč do 20 000 Kč za rok (sníženo na polovinu za první dva roky řízení), jak vyplývá ze stanoviska Orgán veřejné moci. Neshledal, že by v předmětné věci existovaly nějaké specifické okolnosti, pro které by již v rámci stanovení základní částky bylo namístě z uvedeného rozpětí vykročit. Shodně se soudem prvního stupně shledal za přiměřenou částku blížící se již horní hranici uvedeného rozpětí, tedy 19 000 Kč za rok (sníženo na polovinu za první dva roky). Posuzované řízení totiž i odvolací soud hodnotí již jako významně delší, než by bylo možno pokládat za přiměřené. Nynější (kompenzační) řízení není nijak nepřiměřeně dlouhé, aktuálně trvá necelých 8 měsíců, žalobce v tomto směru ostatně nic neuplatňoval. Z tohoto posledně uvedeného hlediska tedy není pro zvýšení základní částky zadostiučinění důvod (srov. usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

29. Na základě vyložených úvah dospěl odvolací soud k závěru, že základní částka za žalobou uplatněnou dobu 14 let, 1 měsíce a 2 dnů (tedy 169,06 měsíce) činí celkem 248 687 Kč (tj. 19 000 Kč za první 2 roky a dále 19 000 Kč krát 12 let +1 583 Kč za 1 měsíc a 104 Kč za 2 dny). Drobný rozdíl oproti výpočtu provedenému soudem prvního stupně je dán pouze proto, že soud prvního stupně nezohlednil 2 dny, o něž předmětná délka řízení převyšuje 14 let a 1 měsíc.

30. Uvedenou základní částku je na místě modifikovat na základě aspektů uvedených v § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti (k tomu srov. rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Shora podrobně podané hodnocení posuzovaného řízení co do jednotlivých aspektů se promítá do modifikace základní částky následovně: - skutková složitost posuzovaného řízení důvod pro modifikaci základní částky nezakládá; - právní složitost posuzovaného řízení důvod pro modifikaci základní částky nezakládá; - vzhledem ke zvýšené procesní složitosti posuzovaného řízení, v níž je třeba zohlednit i procesní aktivitu a počínání žalobce, je namístě snížit základní částku o 15 % (což v souhrnu odpovídá i úvaze soudu prvního stupně); - vzhledem ke zvýšené instanční složitosti posuzovaného řízení je namístě snížit základní částku o 20 %; - jednání samotného poškozeného (žalobce) důvod pro další modifikaci základní částky nezakládá nad rámec toho, že procesní aktivita účastníků posuzovaného řízení byla již promítnuta do kritéria procesní složitosti (viz výše); - vzhledem k postupu orgánů veřejné moci v posuzovaném řízení, zejména pětiměsíční prodlevě po zahájení řízení, průtahu od datum do datum a zrušení rozsudku ze dne datum pro nesprávné přenesení důkazního břemene, je namístě zvýšit základní částku o 15 %; - standardní význam řízení pro poškozeného důvod pro další modifikaci základní částky nezakládá. Žádné další relevantní okolnosti potenciálně zakládající důvod pro úpravy základní částky odvolací soud neshledal.

31. Popsané úvahy v souhrnu vedou k modifikaci základní částky v podobě snížení o celkem 20 %, vypočteného jako -15-20+15=-20, tedy na částku 198 950 Kč. Tuto výslednou částku přiměřeného zadostiučinění náležejícího žalobci za nesprávný úřední postup pokládá odvolací soud za nikoli pouhý výsledek mechanického výpočtu, nýbrž za přiměřeně zohledňující všechny okolnosti věci, jak plyne z podrobných úvah vyložených shora.

32. S ohledem na to, že žalovaná žalobci poskytla zadostiučinění v částce 137 592 Kč, činí výsledný rozdíl částku 61 358 Kč. V rozsahu soudem prvního stupně přisouzené částky 61 274,40 Kč je tak právní posouzení věci soudem prvního stupně přes dílčí korekci provedenou odvolacím soudem při aplikaci relevantních kritérií v konečném výsledku správné. Z řečeného též logicky vyplývá, že žalobci mohlo být přisouzeno o 83,60 Kč více, nicméně žalobce odvolání proti zamítavému výroku napadeného rozsudku nepodal, tudíž tento rozdíl nespadá do předmětu nynějšího odvolacího řízení.

33. K úroku z prodlení z přisouzené částky odkazuje odvolací soud plně na odůvodnění napadeného rozsudku, žalovaná v tomto směru ani žádnou konkrétní argumentaci neuvedla.

34. Odvolací soud neshledal ani případné naplnění jiných odvolacích důvodů, žalovanou neuplatněných.

35. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud prvního stupně ji přiznal žalobci za správné aplikace právních předpisů i správného konkrétního výpočtu, ohledně něhož odvolací soud odkazuje na odstavec 37 odůvodnění napadeného rozsudku.

36. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výrocích I. a III. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

37. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., přičemž právo na jejich náhradu přiznal žalobci, který byl v odvolacím řízení plně úspěšný. Její výše činí celkem 4 030 Kč a sestává z odměny za zastupování advokátem ve výši 3 580 Kč podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k) a. t. za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) a paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedený jeden úkon.

38. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.

39. Výrok II. napadeného rozsudku nebyl dotčen odvoláním, a zůstal tak stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna, lze se splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.