62 CO 405/2021

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudkyň JUDr. Martiny Tvrdkové a JUDr. Blanky Bendové ve věci Žalobců: a) příjmení příjmení, datum narození bytem adresa b) jméno příjmení, datum narození bytem adresa oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno jméno sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o částka s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 28 C 64/2021-98,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem do tří dnů od právní moci rozsudku ve výši částka, k rukám právního zástupce žalobců příjmení jméno jméno.

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem rozhodl tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobcům a) a b) částku ve výši částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (ad I.). Pod bodem II. rozsudku rozhodl, že je žalovaná povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobců a) a b) částku částka.

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali zaplacení žalované částky, kterou uhradili dne datum žalované jako rezervační zálohu na základě uzavřené rezervační smlouvy ze dne datum na nemovitost – bytovou jednotku číslo v budově adresa na pozemkové parcele číslo, číslo v k. ú. část obce včetně příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech domu a na pozemcích (dále jen nemovitost) a kterou si následně žalovaná započetla na smluvní pokutu ve stejné výši s odůvodněním, že k uzavření kupní smlouvy ve sjednaném termínu nedošlo z důvodu na straně budoucích kupujících, tedy žalobců.

3. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil z listinných důkazů, vzal za zjištěné, že žalovaná byla výlučným vlastníkem nemovitosti. Mezi žalobci a žalovanou byla dne datum uzavřena rezervační smlouva, na předmětnou nemovitost. Smluvní strany se zavázaly uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí kupní nebo kupní smlouvu ve lhůtě do datum Rezervační smlouva obsahovala ustanovení 5. 2., dle kterého je budoucí prodávající oprávněna od této smlouvy odstoupit v případě prodlení budoucích kupujících s uzavřením budoucí smlouvy po dobu delší 15 kalendářních dnů a dále ustanovení 5. 3., dle kterého nedojde-li ve sjednané rezervační době k uzavření kupní smlouvy (popř. smlouvy o smlouvě budoucí kupní) na nemovitost z důvodů na straně budoucích kupujících, nebo se prohlášení budoucích kupujících ukáží jako nepravdivá či neúplná a nedojde-li tak ve sjednané rezervační době k uzavření kupní smlouvy (popř. smlouvy o smlouvě budoucí kupní), jsou budoucí kupující povinni uhradit budoucí prodávající smluvní pokutu ve výši částka. Na smluvní pokutu bude započten uhrazený rezervační poplatek, k čemuž budoucí kupující vyslovují podpisem této smlouvy svůj souhlas. Na základě uzavřené rezervační smlouvy žalobci uhradili žalované rezervační poplatek ve výši částka a doložili jí potvrzení o schválení hypotečního úvěru. Dne datum zaslala žalovaná žalobcům prostřednictvím emailu návrh kupní smlouvy. Žalobci schválili znění kupní smlouvy dne datum. Dne datum informovali žalobci žalovanou o zdravotní indispozici svého advokáta a navrhli termín podpisu smlouvy dne datum nebo datum, žalovaná v reakci na to uvedla, že v termínu od datum do datum je na dovolené. Dne datum navrhli emailem žalobci žalované nové termíny k podpisu smluv ve dnech datum a datum, žalovaná na to odpověděla emailem dne datum, když potvrdila termín dne datum. Další schůzka k podpisu smluv se uskutečnila dne datum Smlouva o úschově byla žalobci podepsána dne datum. Žalovaná dne datum zaslala žalobcům email, kterým odstoupila od smlouvy a oznámila žalobcům započtení rezervačního poplatku ve výši částka na smluvní pokutu podle číslo a 5.3 rezervační smlouvy. Žalobci vyzvali žalovanou k vydání rezervačního poplatku.

4. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil zejména podle § číslo, § 1975, § 2048, § 2001 a § 1982 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ve zkratce „o. z.“). Uvedl, že se v prvé řadě zabýval důvody, pro které kupní smlouva na předmětnou bytovou jednotku nebyla podepsána, a dospěl k závěru, že tyto důvody nejsou na straně žalobců, ale na straně žalované, když tato zaslala kupní smlouvu žalobcům k podpisu dne datum a žalobci text smlouvy akceptovali již dne datum. Následně došlo ke zdravotní indispozici advokáta, který byl pověřen k dokončení smluvního procesu, která trvala až do dne datum. Žalobci žalovanou kontaktovali již dne datum s návrhem termínů (datum a datum) k podpisu kupní smlouvy, smlouvy o úschově a zástavní smlouvy. Žalovaná však uvedla, že je na plánované dovolené až do datum, kdy se v odpoledních hodinách vrací. Z toho důvodu společná schůzka proběhla až dne datum, žalovaná však ani jednu ze smluv nepodepsala, neboť měla k textaci smluv připomínky. Ode dne datum do dne datum byla žalovaná opět na dovolené a k finální schůzce došlo až dne datum, kde byli žalobci připraveni všechny smlouvy podepsat, žalovaná však kupní smlouvu ani smlouvu o úschově nepodepsala, podepsaná vyhotovení smluv si vzala a ze schůzky odešla. Soud I. stupně tedy uzavřel, že žalovaná nebyla oprávněna od smlouvy odstoupit, neboť sjednané důvody odstoupení nenastaly, a tudíž jí ani nemohl vzniknout nárok na smluvní pokutu. Jak uvedla sama žalovaná ve svém vyjádření, žalobci akceptovali návrh kupní smlouvy již dne datum, což opakovaně uváděli i ve svých emailech. Žalovaná svými odjezdy na dovolenou neposkytla žalobcům potřebnou součinnost k uzavření kupní smlouvy a dostala se sama do prodlení. Žalobci naproti tomu uzavření kupní smlouvy nijak nebránili, na jejich straně nevznikly žádné neodůvodněné průtahy, naopak kupní smlouvu akceptovali a předali opatřenou ověřenými podpisy žalované, stejně tak jako smlouvu o úschově. Soud I. stupně vycházel z tvrzení žalobců, která vzal za prokázaná, když žalovaná je nijak nevyvrátila, naopak se k nařízenému jednání soudu bez omluvy nedostavila, nemohla být tedy vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů a poučena ve smyslu § 118a o. s. ř.

5. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka.

6. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná.

7. Odvolání směřovalo do výroků I. a II. rozsudku soudu I. stupně a žalovaná v něm uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Namítla, že ačkoliv ve svém podání ze dne datum označila a navrhla soudu k důkazu repliku ze dne datum a účastnický výslech žalované, soud I. stupně tyto důkazy v projednávané věci vůbec neprovedl a ani se o nich v rozsudku nezmínil. Uvedla, že z účastnického výslechu žalované by bylo nepochybně prokázáno, že smlouva o úschově byla žalované předložena až dne datum, přičemž žalovaná z jednání dne datum odešla proto, že advokát strany žalující Mgr. příjmení nebyl schopen ani po cca 60 minutách čekání opravit ve smlouvách chyby, které smlouvy obsahovaly a dne datum odešla z jednání s žalobci proto, že se nedostavil advokát Mgr. příjmení. Žalovaná se domnívá, že neprovedením uvedených důkazů došlo k zásahu do práva žalované na spravedlivý proces. Dále uvedla, že soud I. stupně dospěl k nesprávnému závěru, pokud uvedl, že aby žalované vzniklo právo na smluvní pokutu, musela by od rezervační smlouvy i odstoupit. Z provedeného dokazování vykynulo, že termín podpisu kupní smlouvy byl stanoven na den datum až datum, kdy v těchto dnech byla žalovaná připravena kupní smlouvu podepsat. Nakonec se však tento termín podpisu kupní smlouvy neuskutečnil z důvodů ležících na straně advokáta Mgr. příjmení a tedy na straně žalobců, když žalobcům nic nebránilo v tom, aby si zvolili advokáta jiného. K uzavření kupní smlouvy do datum tedy nedošlo z důvodů ležících na straně žalobců, když žalobci navrhli termín datum, který se neuskutečnil z důvodu nemoci advokáta, dále navrhli druhý termín v období, kdy byla žalovaná na dovolené a následně navrhli termín až na datum, přičemž poté, co je žalovaná vyzvala k uzavření kupní smlouvy (emailem ze dne datum) potvrdili termín až dne datum, kdy již byli v patnáctidenním prodlení s uzavřením kupní smlouvy. Dále uvedla, že dne datum z jednání odešla proto, že teprve na tomto jednání měla prvně k dispozici smlouvu o úschově a advokát vybraný žalobci k dokončení kontraktačního procesu nebyl schopen ani po cca 60 minutách čekání opravit ve smlouvách chyby, které smlouvy obsahovaly. K tomu navrhla vyslechnout advokáta Mgr. příjmení. Závěrem shrnula, že nebylo prokázáno, že by v termínu do datum, příp. do datum, eventuelně do datum žalobci kupní smlouvu skutečně podepsali. Byla to žalovaná, která emailem ze dne datum vyzvala žalobce k podpisu kupní smlouvy.

8. Závěrem žalovaná žádala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

9. Žalobci ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované uvedli, že se s rozsudkem soudu I. stupně ztotožňují. Uvedli, že s ohledem na skutečnost, že se žalovaná bez omluvy nedostavila k soudnímu jednání dne datum, nemůže soudu I. stupně ani vytýkat, že nebyl proveden důkaz její účastnickou výpovědí. Dále uvedli, že posouzení otázky, zda pro vznik nároku na smluvní pokutu bylo či nebylo nutné odstoupení od smlouvy, je v tomto případě zcela irelevantní. Naopak relevantní může být pouze to, zda došlo k situaci uváděné v čl. 5 2. rezervační smlouvy (prodlení budoucích kupujících) nebo v jejím čl. 5 (neuzavření smlouvy z důvodů na straně budoucích kupujících). Dle žalobců k neuzavření kupní smlouvy došlo právě z důvodu na straně žalované. Žalobci jsou přesvědčeni, že o neuzavření kupní smlouvy z důvodu na jejich straně nelze uvažovat s ohledem na ust. § 1724 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když ve smyslu ust. § 1732 o. z. neobdrželi od žalované kvalifikovaný návrh kupní smlouvy. Žalovaná zaměňuje pojmy„ podpis smlouvy“ a„ uzavření smlouvy“ a z této záměny následně neopodstatněně dovozuje vznik nároků podle jejích čl. 5 a 5.

3. Závěrem žalobci žádali potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že odvolání žalované není důvodné.

11. Odvolací soud konstatuje, že odůvodnění napadeného rozsudku splňuje všechny náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., kdy soud I. stupně přesvědčivě vysvětlil, které důkazy provedl a jaká z nich učinil skutková zjištění, uvedl výsledný skutkový stav, který vzal za prokázaný a to, jak ho posoudil po stránce právní.

12. Z obsahu spisu je zřejmé, že soud I. stupně nařídil k projednání věci jednání dne datum na den datum. Právnímu zástupci žalované bylo předvolání k jednání doručeno dne datum prostřednictvím datové schránky. K jednání dne datum se žalovaná ani její právní zástupce nedostavili a ani se z nařízeného jednání neomluvili. Ve spisovém materiále soudu I. stupně absentuje jakákoliv omluva žalované z jednání dne datum a soud I. stupně nepochybil, když jednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti.

13. Žalovaná v odvolání uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř.. Odvolacím důvodem podle písmene § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. může odvolatel namítnout, že skutkový stav věci, na jehož základě soud prvního stupně rozhodl, byl zjištěn neúplně, protože nebyl proveden navržený důkaz potřebný k prokázání rozhodných skutečností. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, je nesprávné. Musí jít o takové skutkové zjištění, na jehož základě soud věc posoudil po stránce právní a které je nesprávné v tom smyslu, že nemá oporu v provedeném dokazování. Mezi vadami skutkového zjištění a vadami právního posouzení je úzká vzájemná souvislost. Právní posouzení je nesprávné ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, či neaplikuje adekvátní právní normu.

14. K námitce žalované, že soud I. stupně neprovedl jí navržený důkaz v podobě účastnického výslechu a nezohlednil jí podanou repliku, odvolací soud uvádí, že žalovaná byla k nařízenému jednání na den datum řádně předvolána, ale aniž by se omluvila nebo soudu sdělila, jaký vážný důvod jí v tom bránil, k nařízenému jednání se nedostavila. S ohledem na zásadu přímosti (bezprostřednosti) provádí soud dokazování při jednání za přítomnosti účastníků (jejich zástupců), pokud nejsou splněny podmínky pro to, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř.. Soud I. stupně v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s ř. jednal v nepřítomnosti žalované a jejího právního zástupce, když tato se k jednání nedostavila. V nepřítomnosti účastníka řízení může soud věc projednat a rozhodnout jak vyplývá z ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, byl-li účastník, který se nedostavil, řádně předvolán a nepožádal-li včas z důležitého důvodu (tkvícího v jeho osobě) o odročení jednání (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1030/2017). S ohledem na uvedené se žalovaná sama zbavila možnosti provedení jím navrhovaného důkazu, případně poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby svá skutková tvrzení doplnila a navrhla k nim odpovídající důkaz. Odvolací soud zdůrazňuje, že účastník má právo označit či navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení, nicméně je vždy na soudu, aby rozhodl, který z navržených důkazů provede. Dále odvolací soud uvádí, že výslechem účastníka nemohou být v žádném případě doplňována neúplná skutková tvrzení účastníků. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 37/03 je nutné rozlišovat mezi výslechem účastníka a tvrzením účastníka, které může být součástí žaloby nebo jiného podání soudu, nebo může být součástí ústního vyjádření při jednání. Výslech účastníka má sloužit k tomu, aby jeho provedením byl soud přesvědčen o pravdivosti skutkových tvrzení, které má účastník zájem dokazovat. Důkaz výslechem účastníka řízení tak není určen k tomu, aby teprve při něm uváděl svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, naopak předpokládá, že potřebná tvrzení již byla přednesena a nyní mají být prokázána. Jedná se v podstatě o poslední možnost, která účastníkovi řízení zůstává, pokud nelze jeho tvrzení prokázat jinak. Pokud tedy žalovaná v odvolání namítá, že nebyl proveden její účastnický výslech, ze kterého by bylo zjištěno, že smlouva o úschově byla žalované předložena až dne datum, přičemž žalovaná z jednání dne datum odešla proto, že advokát strany žalující Mgr. příjmení nebyl schopen ani po cca 60 minutách čekání opravit ve smlouvách chyby, které smlouvy obsahovaly a dne datum odešla z jednání s žalobci proto, že se nedostavil advokát Mgr. příjmení, tak odvolací soud s odkazem na shora uvedené uvádí, že se jedná o skutková tvrzení, které mohla a měla žalovaná uplatnit ve vyjádření k žalobě či ústně při jednání. Soud I. stupně tak nepochybil, když účastnický výslech neprovedl, nadto za situace, kdy jeho provedení žalovaná ani neumožnila, neboť se k jednání před soudem I. stupně nedostavila. Odvolací soud k tomu pro úplnost dodává, že novela občanského soudního řádu provedená s účinností od datum zák. č. 30/2000 Sb. však již účastnický výslech považuje pouze za důkaz podpůrný, jehož provedení přichází v úvahu tehdy, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak a účastník, který má být vyslechnut s tím souhlasí. Důkazní hodnota takovéhoto důkazu je pochopitelně dána zájmem účastníka na výsledku, když navíc účastník řízení na rozdíl od svědka není za nepravdivou výpověď sankcionován (k tomu srovnej § 126 odst. 2 věta druhá o. s. ř.) Odvolací soud tak uzavírá, že soud I. stupně provedl dokazování řádně postupem podle § 132 o. s. ř. v dostatečném rozsahu a důkazy náležitě zhodnotil podle zásad uvedených v § 132 o. s. ř. Skutkový stav, který zjistil, mu tak umožnil učinit i správné posouzení po stránce právní.

15. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje se skutkovým a právním hodnocením daného sporu soudem I. stupně, který uzavřel, že důvody, pro které nedošlo k uzavření kupní smlouvy na předmětnou nemovitost, nespočívaly v jednání žalobců a tak nemohl vzniknout žalované nárok na smluvní pokutu v žalované výši. Pro uvedený závěr bylo dle odvolacího soudu posouzení ustanovení rezervační smlouvy v čl. 5 2. a 5. 3., kde je uvedena dohoda účastníků o tom, kdy vzniká žalované nárok na smluvní pokutu ve výši částka.

16. Z bodu 5. 2. rezervační smlouvy se podává, že budoucí prodávající je oprávněna od rezervační smlouvy odstoupit v případě prodlení budoucích kupujících s uzavřením budoucí smlouvy kupní dle odst. 2. 5. této smlouvy po dobu delší 15 kalendářních dnů. Z bodu 2. 5 rezervační smlouvy vyplývá, že se smluvní strany zavazují smlouvu o smlouvě budoucí kupní nebo kupní smlouvu uzavřít do datum. Z dalšího bodu 5. 3 se podává, že žalovaná má právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši rezervačního poplatku, tj. ve výši částka, přičemž základním předpokladem pro vznik tohoto nároku je, že k uzavření kupní smlouvy či budoucí smlouvy kupní nedojde z důvodů na straně budoucích kupujících, tj. žalobců. Soud I. stupně se tedy zcela správně věnoval podstatnému zjištění, za jakých okolností nedošlo k uzavření kupní smlouvy. Jak z napadených rozhodnutí, tak i z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná se odvolává na jednání, jež předcházela uzavření kupní smlouvy. V této souvislosti však odvolací soud připomíná, že samotné uzavření rezervační smlouvy je spojeno s určitým konkrétním účelem, přičemž zaplacením rezervačního poplatku dává smluvní strana najevo vážnost svého úmyslu o předmět koupě, v tomto případě o byt. Uzavřením rezervační smlouvy se tak strany zavázaly nejen k rezervaci příležitosti, ale též k dalšímu jednání směřujícímu k dosažení účelu (lato sensu) provedené rezervace. Rezervační smlouva je toliko prostředkem k dosažení účelu, jež je s rezervační smlouvou svázán. Rezervace neslouží pro rezervaci samotnou, ale je třeba za ní hledat dosažení dalšího účelu, v tomto případě uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní či smlouvy kupní. Účastníci rezervační smlouvy jsou tak povinni si poskytnout při plnění závazků z rezervační smlouvy součinnost, tj. obě smluvní strany se po uzavření rezervační smlouvy měly snažit o dosažení jejího účelu, a to uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní či smlouvy kupní. Poskytnutí součinnosti však zcela jistě není, pokud jedna strana stanoví konkrétní termín možnosti uzavření předmětné smlouvy kupní s tím, že ve zbylém rozhodném čase je na dovolené. Poskytnutí součinnosti absentuje též v jednání žalované, která odchází ze schůzky ohledně podpisu předmětné kupní smlouvy s odůvodněním, že právní zástupce kupujících (žalobců) nestihne opravit jí namítané chyby v čase do 60 minut. Jak vyplynulo ze shodných tvrzení stran sporu, žalobci zaplatili rezervační zálohu, doložili schválení hypotečního úvěru a akceptovali návrh kupní smlouvy již dne datum, přičemž se omluvili jen z jedné schůzky dne datum pro zdravotní indispozici svého právního zástupce. Dle odvolacího soudu, a to ve shodě se soudem I. stupně, žalobci učinili vše potřebné k realizaci a dosažení účelu, který byl předmětem rezervační smlouvy. Naopak to byla žalovaná, která v rozhodném čase datum až datum odjela na dovolenou a uvedla, že se vrací až datum v odpoledních hodinách. Vzhledem k bodu 2. 5. rezervační smlouvy, kdy měla být kupní smlouva uzavřena do datum, bylo ze strany žalobců uzavření smlouvy kupní téměř nemožné. Ani v dodatečném termínu se však žalovaná nikterak nesnažila dosáhnout účelu rezervační smlouvy, když další schůzku s žalobci sice akceptovala, ale z jednání předčasně odešla, neboť se jí nelíbilo, že právní zástupce žalobců nedostatečně rychle odstraňuje chyby ve smlouvě o úschově. Nad rámec pak odvolací soud uvádí, že uzavření smlouvy o úschově nebylo ani předmětem rezervační smlouvy ve smyslu zmíněných bodů 2. 5, 5. 2 a 5.

3. Jinými slovy neuzavření v uvedeném termínu smlouvy o úschově nemohlo vyvolat následky sjednané v bodě 5. 3 rezervační smlouvy. Je možno tedy uzavřít, že k prodlení žalobců ve smyslu čl. 5 nedošlo a smlouva o smlouvě budoucí kupní či smlouva kupní nebyla uzavřena z důvodu na straně žalované. Nárok na smluvní pokutu dle čl. 5 3 tak nemohl žalované vzniknout a tudíž si ho nemohla ani započíst na úhradu rezervačního poplatku. Soud I. stupně tedy zcela správně žalované uložil, aby rezervační poplatek ve výši částka žalobcům vrátila.

17. Odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. tak naplněny nejsou. Odvolací soud tedy rozsudek soudu I. stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně správného nákladového výroku, který byl učiněn v souladu se zásadou zakotvenou v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. podle zásady úspěchu ve věci, když odvolací soud zároveň ctil zásadu reformatio in peius, když žalovaná se do nákladového výroku neodvolala.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto postupem dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud přiznal plně úspěšným žalobcům plnou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce částka Tyto sestávají z nákladů zastoupení advokátem za dva úkony právní služby učiněných při zastupování dvou osob podle vyhl. č. 177/1966 Sb., o odměnách advokátů a náhradních advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ a. t.“), za podané odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. a účast na jednání dne datum před odvolacím soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t.. Výše jednoho úkonu právní služby činí dle ust. § 6 odst. 1, § 7 odst. 5., § 8 odst. 1 a. t. částka. U každého z žalobců soud podle § 12 odst. 4 a. t. snížil mimosmluvní odměnu o 20 %, tedy na částku částka, neboť se jedná o společný úkon dvou účastníků zastoupených týmž advokátem. K odměně advokáta ve výši částka přičetl dvě náhrady paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši částka za každý z těchto dvojnásobných úkonů. Náhrada za daň z přidané hodnoty dle ust. § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. nebyla přiznána, neboť advokát není jejím plátcem. Celkem náklady činí částku částka (částka + částka) a jsou podle § 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám advokáta žalobců. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.