62 Co 516/2024

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. René Fischera a soudkyň Mgr. Halky Hovorkové a JUDr. Martiny Tvrdkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o číslo Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 8. 2024, č.j.14 C 155/2024-65,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II/ mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s 15 % úrokem z prodlení z této částky za dobu od datum do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně částku částka ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta A.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku částka ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta A.

1. Shora označeným rozsudkem prvostupňový soud rozhodl, že žalovaná je ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za období od datum do zaplacení (výrokem I/), ve zbytku, tj. co se týče požadavku žalobkyně na zaplacení částky částka a úroku z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za období od datum do zaplacení, žalobu zamítl (výrokem II/) a naposledy rozhodl, aby ve výše uvedené lhůtě žalovaná zaplatila žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka (výrokem III/).

2. Rozhodoval o žalobě na vydání bezdůvodného obohacení vystavěné na tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně – jméno FO r. č. RČ, (dále jen „postupitel“), který na žalobkyni postoupil svou pohledávku smlouvou ze dne datum, uzavřel (v postavění úvěrovaného) s žalovanou (v postavení úvěrující) dne datum smlouvu o revolvingové úvěru č. hodnota (dále jen „Úvěrová smlouva“), jejíž součástí byla i smluvní ujednání obsahující rozhodčí doložku. Žalovaná reálně postupiteli celkově uhradila částka (úvěr ve výši částka a revolving ve výši částka). V průběhu smluvního vztahu došlo k prodlení postupitele, v důsledku čehož žalovaná zahájila rozhodčí řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu rozhodce tituly před jménem jméno FO ze dne datum (dále také jen „Rozhodčí nález“), na jehož základě byla postupiteli uložena povinnost zaplatit žalované nejen částku, která jí byla v rámci úvěru reálně poskytnuta, nýbrž i excesivní úrok a řadu smluvních pokut a sankcí, jakož i náklady rozhodčího řízení (dále také jen „Rozhodčí řízení“). Žalovaná následně zahájila vůči postupiteli na základě Rozhodčího nálezu exekuční řízení, které bylo vedeno jméno FO, tituly za jménem, soudním exekutorem Exekutorského úřadu adresa, pod sp. zn. číslo V průběhu exekučního řízení postupitel dospěl k závěru, že toto je vůči němu vedeno nezákonně, neboť je vedeno na základě nezpůsobilého exekučního titulu. Podal proto dne datum návrh na zastavení exekuce, exekuční řízení bylo zastaveno usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, a to z důvodu absolutní neplatnosti Úvěrové smlouvy a na ni navazující rozhodčí doložky způsobené excesivní úrokovou sazbou, nepřiměřeností smluvních sankcí a krácením práv postupitele jako spotřebitele. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne datum. V průběhu exekuce soudní exekutor vymohl na postupiteli částku částka. Z této částky vyplatil žalované částku částka. Navíc před zahájením exekučního řízení postupitel uhradil žalované částku částka. Celkově tedy postupitel uhradil žalované částku částka. Žalované náleží částka částka (úvěr a revolving). Dále má žalovaná právo na úroky z prodlení v zákonné výši z částky původně poskytnutého úvěru a z částky původně poskytnutého revolvingu za období ode dne následujícího po vyplacení úvěru a revolvingu až do dne jejich uhrazení; v případě úvěru činí daný úrok kapitalizovaný za období od datum do datum částku částka a v případě revolvingu činí daný úrok kapitalizovaný za období od datum do datum částku částka, celkem částka. Žalovaná celkově získala částka. Má právo si ponechat částka). Bezdůvodné obohacení tedy tvoří částku částka.

3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, je nesporné, že na Úvěrovou smlouvu nebylo řádně hrazeno, a úvěr tak byl zesplatněn a byly uplatněny smluvní pokuty. Veškeré vymožené plnění tak bylo plněním na platný dluh, a nikoliv bezdůvodným obohacením. Právní mocí Rozhodčího nálezu vznikla překážka věci rozsouzené. Rozhodčí nález nebyl zrušen a nadále existuje a tento není nicotný. Postupitel nepodal žalobu na zrušení Rozhodčího nálezu, promeškal veškeré lhůty. Exekuční soud není oprávněn věcně přezkoumávat Úvěrovou smlouvu, když judikatura zapovídá věcný přezkum exekučního titulu (odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka). Žalovaná vznesla i námitku promlčení, kdy promlčecí doba je čtyřletá dle zák. č. 513/1991 Sb. Jelikož poslední platba byla postupitelem uhrazena dne datum, je nárok v celém rozsahu promlčen.

4. Prvostupňový soud provedl dokazování listinami, kdy konkrétní skutková zjištění, která činil s patřičným odkazem na důkazní zdroj, ze kterého čerpal, uvedl pod body 42-56 odůvodnění rozsudku, pod bodem 57 odůvodnění uvedl, z jakého důvodu další navrhované důkazy neprovedl.

5. Předně uzavřel, že žalobkyně byla oprávněna podat nyní projednávanou žalobu, neboť pohledávka, které se tato žaloba týká, na ni byla platně postoupena postupitelem.

6. Dále se zabýval platností Úvěrové smlouvy, kdy vyšel z usnesení Nejvyššího soudu, kterým došlo k zastavení exekuce, s jehož závěry se ztotožnil a jako takové je převzal i pro nyní posuzovanou věc. Podmínky nastavené Úvěrovou smlouvou a související rozhodčí doložkou shledal natolik nepřiměřenými, že tyto jsou v kolizi se zásadou výkonu práva v souladu s dobrými mravy, Úvěrová smlouva je tedy neplatná podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 199/11, a ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4084/12, kde byl řešeny srovnatelné případy. Důvody neplatnosti podrobně rozvedl pod body 63 až 65 odůvodnění rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. Nezabýval se dále tím, zda by tato byla neplatná i pro žalobkyní tvrzený důvod spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti postupitele.

7. Dále se prvostupňový soud zabýval platností sjednané rozhodčí doložky a účinky na základě ní vydaného Rozhodčího nálezu, přičemž ohledně těchto skutečností rovněž vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu, který exekuci i přes existenci rozhodčí doložky a Rozhodčího nálezu zastavil vzhledem k nepřiměřenosti plnění přiznaných Rozhodčím nálezem. S tímto posouzením se ztotožnil a dodal, že rozhodčí doložka je neplatná, a to v návaznosti na neplatnost Úvěrové smlouvy. Odkázal na nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4084/12, usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2632/14, ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 599/16, usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, dále sp. zn. spisová značka, usnesení ze dne datum, č. j. spisová značka. Shrnul, že rozhodčí doložka byla sjednána neplatně (§ 39 obč. zák.), rozhodce neměl v projednávané věci pravomoc k vydání Rozhodčího nálezu. Rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem k zahájení, nařízení a vedení exekuce.

8. S odkazem na relevantní judikaturu, ze které citoval, uvedl, že Rozhodčí nález je možné přezkoumávat i v exekučním řízení, a to v případě jeho zásadních vad – zejm. pokud je vydaný rozhodcem, který neměl pravomoc ve věci rozhodnout. Rozhodčí nález sám o sobě nepředstavuje právní titul pro přijetí částek vymožených v exekučním řízení, když neměl od počátku (ex tunc) žádných právních účinků, jelikož rozhodoval rozhodce, který k tomu neměl pravomoc.

9. Ve svém rozhodnutí soud I. stupně neopomněl zmínit rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. spisová značka, podle něhož není bezdůvodným obohacením plnění, které žalovaná přijala na základě pravomocného rozhodčího nálezu, citované rozhodnutí je však v přímém rozporu s výše citovanými judikaturními závěry.

10. Následně se při úvaze, že je třeba zjistit rozsah bezdůvodného obohacení stran neplatné Úvěrové smlouvy a provést vypořádání zabýval námitkou promlčení, kterou vznesla v řízení žalovaná.

11. Dovodil, že skutečnost, že následně proběhlo rozhodčí i exekuční řízení, nemá vliv. Exekuce není právním důvodem přijetí plnění žalovanou. Exekuce představuje právem aprobovaný procesní postup vedoucí k vymožení plnění závazku, nikoliv však závazek samotný.

12. Soud I. stupně uzavřel, že na veškerá plnění poskytnutá mezi stranami je nutno aplikovat právní úpravu bezdůvodného obohacení vzniklého bez právního důvodu s tím, že při respektu k judikatuře, kterou citoval, je na místě aplikovat právní úpravu účinnou před účinností o. z. Právní závazek z bezdůvodného obohacení vzniklého z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru jako tzv. absolutního obchodu se tedy řídí ObchZ, dle kterého promlčecí doba činí 4 roky (§ 397 ObchZ) a začíná běžet ode dne, kdy k plnění došlo (§ 394 odst. 2 ObchZ). Na počátek a plynutí dané doby má nicméně vliv, zda se jedná o část plnění poskytnutou před zahájením rozhodčího a exekučního řízení, či zda se jedná o část poskytnutou po zahájení daných řízení. Promlčecí doba nemohla započít běžet dříve, než bylo pravomocně vysloveno, že rozhodčí smlouva a návazně Rozhodčí nález nemají právních účinků, resp. že je nutno exekuci zastavit. Je tomu tak proto, že i v případě běhu promlčecí doby podle ObchZ není možno vázat běh promlčecí doby na okamžik, kdy se ochuzený vydání tohoto bezdůvodného obohacení nemohl prozatím domáhat. Takový výklad by vedl k situaci, že nárok by mohl být promlčen dříve, než by tento mohl být uplatněn. Takovou interpretaci nelze přijmout. Je přitom zřejmé, že pokud by se postupitel domáhal vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v plnění, které je předmětem zahájeného rozhodčího řízení, které je následně předmětem Rozhodčího nálezu a které je naposledy na základě tohoto nálezu vymáháno, v době předtím, než exekuční soud pravomocně určil, že Rozhodčí nález neměl žádných účinků a že exekuce byla provedena nezákonně, neměl by jeho návrh šanci na úspěch.

13. Prvostupňový soud v této souvislosti odkázal na již judikovaná řešení některých sporných výkladových otázek týkajících se rozhodčích nálezů následně prohlášených za nicotné ve vztahu k věřitelům, když například v rozsudku ze dne datum, sen. zn. spisová značka Nejvyšší soud uzavřel, že ke stavení běhu promlčecí doby (v daném případě podle ustanovení § 403 ObchZ) dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky, nebo například v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum bylo dovozeno, že „dokud exekuční soud v exekučním řízení, případně insolvenční soud v incidenčním sporu neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí.“ 14. Počátek běhu promlčecí doby k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení v případě, kdy je plnění poskytnuto věřiteli na základě rozhodčího nálezu, jenž formálně nabyl právní moci a měl se stát vykonatelným, leč který byl podle následného posouzení soudem označen za rozhodčí nález, který nemá žádné právní účinky, je tudíž nutno odvodit až od okamžiku, kdy mohlo být právo (na vydání bezdůvodného obohacení) uplatněno poprvé. To však nemůže nastat, dokud exekuční soud v exekučním řízení neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález (rozhodčí smlouva) nemá žádné právní účinky.

15. Prvostupňový soud dále odkázal na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. rozsudek ze dne datum, sp. zn. spisová značka, kde počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty Nejvyšší soud ztotožnil s právní mocí usnesení, jímž soud exekuci zastavil a rozhodl, že exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce.

16. Shrnul, že k promlčení nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení uhrazeného po zahájení rozhodčího řízení a vymoženého následně v exekuci dojít nemohlo. K pravomocnému zastavení exekuce s odvoláním na nemravnost Úvěrové smlouvy a rozhodčí doložky došlo dne datum.

17. Až od této chvíle tedy běží promlčecí doba a žaloba podaná dne datum tak byla s ohledem na čtyřletou promlčecí dobu podaná včas.

18. Následně prvostupňový soud dovodil, že jiná je však situace, pokud jde o bezdůvodné obohacení založené plněním, které postupitel žalované poskytl před zahájením rozhodčího řízení, před vydáním rozhodčího nálezu a před zahájením exekuce. V případě tohoto plnění neexistoval právní důvod bránící postupiteli požadovat vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované. Ohledně daného plnění nebylo zahájeno Rozhodčí řízení, nebyl vydán Rozhodčí nález. Dané plnění nebylo exekučně vymáháno. V takové situaci dle prvostupňového soudu nelze vázat běh promlčecí doby až na pravomocné určení neplatnosti rozhodčí smlouvy a nezákonnosti exekuce.

19. Při aplikaci žalobkyní odkazované judikatury SDEU dospěl soud I. stupně k závěru, že na tuto část plnění nelze bez dalšího aplikovat čtyřletou promlčecí dobu počínající běžet od každé jednolité platby, jak upravuje ObchZ. Postupiteli v postavení spotřebitele je totiž nutno poskytnout zvýšenou právní ochranu zahrnující i ochranu zacílenou na zmírnění dopadů skutečnosti, že žalovaná jako silnější smluvní strana a jako podnikatel s postupitelem sjednala smlouvu obsahující zneužívající smluvní ujednání. S odkazem na směrnici Rady 93/13/EHS ze dne datum dovodil, že se jedná o adhezní formulářovou smlouvu s připojenými předtištěními smluvnímu ujednáními, která způsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch postupitele jako spotřebitele. Postupitel byl povinen platit nemravně vysokou odměnu za úvěr a byl ohrožen nepřiměřeně vysokými a kumulovanými smluvními pokutami. Proto soud I. stupně vyložil právní předpisy takovým způsobem, aby byla vyloučena možnost uplynutí promlčecí doby, aniž by si spotřebitel byl vědom, že zde jsou zneužívající ujednání a že má právo na vydání bezdůvodného obohacení.

20. Prvostupňový soud odkázal dále na rozsudek ze dne datum ve věci číslo a rozsudky ze dne datum ve spojených věcech číslo, ze kterých citoval.

21. Následně prvostupňový soud uzavřel, že v případě zneužívajících smluvních ujednání způsobujících neplatnost úvěrové smlouvy uzavřené se spotřebitelem, je nutno promlčení vázat na subjektivní vědomost spotřebitele o vzniku bezdůvodného obohacení, tj. o neplatnosti úvěrové smlouvy způsobené zneužívajícími ujednáními. Pouze takový výklad odpovídá žalobkyní citované judikatuře SDEU a taktéž spravedlivému uspořádání vztahů. Jelikož přitom SDEU již poskytl výklad nutný pro posouzení nynější věci, není namístě pokládat tomuto soudu předběžnou otázku, jak žalobkyně žádala.

22. Dále s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, uvedl, že rozhodná je vědomost skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. Tuto vědomost, kdy si alespoň v laické rovině osvojil právní závěr o bezdůvodnosti poskytnutého plnění, tedy o neplatnosti předmětné smlouvy přitom postupitel získal nejpozději dne datum, kdy jeho právní zástupce sepsal návrh na zastavení exekuce, ve kterém právně argumentoval ohledně neplatnosti Úvěrové smlouvy.

23. Od dne sepisu návrhu na zastavení exekuce je nejpozději nutno odvíjet běh promlčecí doby týkající se plnění poskytnutých před zahájením rozhodčího a exekučního řízení. V době podání žaloby (datum) tudíž čtyřletá promlčecí doba ve vztahu k plnění poskytnutým před zahájením rozhodčího a exekučního řízení uplynula. Nemohlo přitom dojít ani ke stavění dané doby zahájením daných řízení, neboť ani rozhodčí ani exekuční řízení nebyla vedena o těchto plněních, nýbrž se týkala plnění doposud neuhrazených.

24. K poukazu žalobkyně na nutnost aplikovat delší promlčecí dobu, neb se na straně žalované mělo jednat o úmyslné bezdůvodné obohacení, soud I. stupně odkázal na skutečnost, že vzhledem ke komplexnosti právní úpravy obsažené v ObchZ nelze na nyní posuzovanou věc aplikovat úpravu obsaženou v obč. zák., kterážto obsahuje jinou promlčecí dobu pro případy úmyslného bezdůvodného obohacení. (tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. spisová značka, uveřejněný pod číslem 26/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Prvostupňový soud dodal, že nevstoupil na obranu žalobkyně, že námitka promlčení by měla být uplatněna v rozporu s dobrými mravy (odkázal na obsah usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka).

25. Dále dovodil, že žalobkyni (postupiteli) nic nebránilo uplatnit nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve vztahu k plněním uhrazeným před zahájením rozhodčího řízení dříve.

26. S odkazem na judikaturu SDEU, jíž citoval, shrnul, že čtyřletá promlčecí doba začínající běžet v okamžiku, kdy již postupiteli bylo zřejmé, že Úvěrová smlouva je neplatná, není ani v rozporu se zásadou efektivity unijního práva a není nepřiměřeně krátká. Nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je ve vztahu k částkám uhrazeným před zahájením rozhodčího a exekučního řízení promlčen.

27. Ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák. prvostupňový soud neaplikoval, neboť žalovaná veškerá plnění postupiteli poskytla již před zahájením exekuce.

28. Z výše uvedených důvodů uzavřel, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalovaná postupiteli poskytla částku částka (úvěr a revolving). Postupitel před zahájením rozhodčího a exekučního řízení uhradil žalované částka. V části, ve které postupitel žalované hradil nad částku částka (částka - pozn. odvolacího soudu), se jedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované. Tento nárok je nicméně, jak bylo výše vysvětleno, promlčen. Následná plnění postupitele na Úvěrovou smlouvu ve výši částka, která byla vymožena v exekuci a poskytnuta žalované, představují taktéž bezdůvodné obohacení na straně žalované (jednalo se o plnění nad částky poskytnuté žalovanou), na jehož vydání má postupitel, resp. žalobkyně, právo. Tento nárok přitom není ani promlčen. Žalobkyně nicméně nárok ponižuje o úroky z prodlení v zákonné výši z částky původně poskytnutého úvěru a z částky původně poskytnutého revolvingu za období ode dne následujícího po vyplacení úvěru a revolvingu až do dne jejich uhrazení. Celkově se jedná o částku částka (částka a částka). částka 29. Soud I. stupně proto výrokem I/ rozsudku žalobě vyhověl, co se týče částky částka a souvisejícího úroku z prodlení v zákonné výši jdoucího ode dne datum (ode dne následujícího po dni stanoveném jako poslední den k uhrazení dle předžalobní výzvy) do zaplacení. Ve zbytku, tj. co se týče požadavku žalobkyně na zaplacení částky částka a úroku z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za období od datum do zaplacení, soud I. stupně žalobu výrokem II/ rozsudku zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) dle poměrného úspěchu ve věci, žalobkyni přiznal náhradu jí vzniklých nákladů v rozsahu 24 %, jejichž výpočet uvedl v odůvodnění svého rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje.

31. Rozsudek byl co do výroků II/a III/ napaden včasným a přípustným odvoláním žalobkyně, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), d), e), f), g) a h) /? / o. s. ř.

32. Žalobkyně setrvává na tom, že v daném případě bylo žalované především plněno dobrovolně v rámci protiprávně nařízené exekuce, nikoli na základě neplatné Úvěrové smlouvy či nicotného Rozhodčího nálezu. Právní důvod, pro který bylo plněno – exekuce – odpadl až v důsledku pravomocného usnesení o zastavení exekučního řízení. Proto se i otázka běhu promlčecí doby řídí občanským zákoníkem účinným od datum (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, ze dne datum). Shledává nelogickým, aby počítání lhůt a aplikace právního předpisu závisela na tom, zda se žalobkyně domáhá vrácení plnění z období před nařízením exekuce či v jeho průběhu, když připomíná, že až rozhodnutí o zastavení exekuce napravilo protiprávní stav. Přitom nárok na vydání bezdůvodného obohacení při zastavení exekuce pro nicotný Rozhodčí nález lze prosazovat až od okamžiku právní moci usnesení o zastavení exekuce, kdy je najisto postaveno, že Úvěrová smlouva je neplatná, že Rozhodčí nález je nicotný a zároveň jasné, kdo se obohatil a v jakém rozsahu. Teprve tímto okamžikem počíná běžet subjektivní promlčecí lhůta na vydání bezdůvodného obohacení, neboť až tímto okamžikem odpadá právní důvod plnění. Odkázala na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, ze dne datum, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, ze dne datum, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2014, pod č. hodnota, ze kterých plyne ve skutkově obdobné situaci, že „je-li na jisto postaveno, že exekuce byla provedena na základě „takového“ titulu, může vymožené plnění být i identifikováno s bezdůvodným obohacením“. Na výše uvedenou problematiku promlčení při zastavení exekuce pro nicotný rozhodčí nález navazuje i současná judikatura Nejvyššího soudu přímo ve věcech stejné žalované, viz rozsudky sp. zn. spisová značka a spisová značka, kterými byly překonány dřívější chybné závěry senátů 55 Co a 70 Co Městského soudu v Praze. Úvahy prvostupňového soudu o promlčení plnění před exekucí tak nemohou obstát, neboť nerespektují uvedené judikaturní závěry. Stejně tak neobstojí závěr, že postupitel mohl nabýt subjektivní povědomí o tom, že Úvěrová smlouva je absolutně neplatná a o existenci bezdůvodného obohacení již “nejpozději“ v době podání návrhu na zastavení exekučního řízení. Nejdříve totiž musel být odstraněn právní důvod plnění, aby mohl postupitel své právo z bezdůvodného obohacení prosazovat.

33. Žalobkyně opakovaně akcentovala, že teprve okamžikem, kdy získala prokázanou reálnou vědomost o neplatnosti Úvěrové smlouvy, tj. když nastala právní moc usnesení o zastavení exekučního řízení, která nejenže napravila protiprávní stav a umožnila, že se postupitel dozvěděl, že se žalovaná na jeho úkor bezdůvodně obohatila i co do plnění z neplatné Úvěrové smlouvy. Především pak byla deklarována absence vykonatelného exekučního titulu i hmotněprávního důvodu, pro který byl vydán– absolutní neplatnost Úvěrové smlouvy. Odkázala na aktuální usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum, jakož i aktuální rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne datum sp. zn. spisová značka. Shrnula, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení vyplývající z plnění před exekucí není – byť ani částečně – promlčen. Odkázala dále na judikaturu Soudního dvora Evropské unie ve věci číslo s akcentem na zohlednění výkladu promlčení z hlediska ochrany spotřebitele. Poukázala též na aktuální nález Ústavního soudu spisové značky IV. ÚS 1627/24 ze dne datum. Naposledy žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaná je profesionálem s plnou znalostí právního rámce, kdy se vědomě úmyslně obohacovala na spotřebitelích s tím, že nyní vznesená námitka promlčení se příčí dobrým mravům. Žalovaná o protiprávním stavu věděla, přesto dlouhodobě vede tisíce protiprávních exekucí dle neplatných rozhodčích nálezů a úmyslně zachovává protiprávní stav. Její námitka je nemravná a zneužívající právo. Rozsudek shledává žalobkyně nepřezkoumatelným, kdy odvolacímu soudu navrhuje, aby věc vrátil soudu I. stupně k novému řízení, případně rozsudek změní tak, že žalobě vyhoví i co do zbývající žalobou požadované částky a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

34. Žalovaná se vyjádřila k odvolání žalobkyně, kdy po rekapitulaci průběhu řízení zdůraznila skutečnost, že Úvěrová smlouva byla uzavřena již v roce 2005, když jde o takzvaný absolutní obchod, kdy vztah je nutno podřídit zákonu č. 513/1991 Sb. včetně ustanovení §387, které se vztahuje k promlčení a ustanovení § 394 odst. 2, které se týká počátku běhu promlčecí doby a ustanovení podle §397, které stanoví obecnou čtyřletou promlčecí dobu. Rozhodným okamžikem pro běh promlčecí doby pak je objektivní skutečnost, kdy bylo plnění poskytnuto. Bylo-li poskytnuto více plnění podle dané neplatné smlouvy, bude běžet promlčecí doba ohledně každého z nich zvláště. Není tedy rozhodné, kdy a jak se účastníci daného vztahu o neplatnosti dozvěděli, zda někdo z nich tuto neplatnost způsobil a žádné jiné podobné okolnosti subjektivní povahy. Dále namítá, že ustanovení § 394 odst. právnická osoba zákoníku je speciální povahy a použije se přednostně. Akcentovala, že v intencích tvrzení žalující strany stran neplatnosti úvěrové smlouvy, by plnění postupitele představovala plnění bez právního důvodu, a to od jeho počátku. Proto je třeba vycházet z objektivní čtyřleté promlčecí doby ve vztahu ke každému jednotlivému plnění, přičemž promlčecí doba k uplatnění žalovaného nároku již uplynula. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

35. Žalobkyně reagovala vyjádřením, kde setrvala na svém původním stanovisku ohledně rozhodného okamžiku, kdy se žalobkyně dozvěděla že se žalovaná na její úkor bezdůvodně obohatila s tím, že pokud by platila konstrukce soudu prvého stupně, podle které mohl povinný podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení již v okamžiku podání návrhu na zastavení exekuce, byla by taková žaloba s praktickou jistotou zamítnuta. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení vyplývající z plnění před exekucí tak není ani částečně promlčen, neboť promlčecí lhůta mohla začít plynout nejdříve od právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce. Znovu odkázala na aktuální rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn.spisová značka, kde byla řešena skutkově i právně obdobná situace, kdy byla část plnění uhrazena žalované před exekucí a zbývající část byla pro žalovanou vymožena v exekuci. Z opatrnosti dodala, s odkazem na judikaturu SDEU, že objektivní promlčecí lhůta je v rozporu s unijním právem a zásadou efektivity, což musí platit i pro obecnou promlčecí lhůtu 4 let dle obchodního zákoníku, kterou argumentuje v řízení žalovaná, neboť jde o lhůtu příliš krátkou na to, aby byl spotřebitel efektivně schopen hájit svá práva přiznaná unijním právem.

36. Odvolací soud na základě podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

37. Žalobkyně v prvé řadě uplatnila odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Odvolací soud konstatuje, že tento odvolací důvod může být dán pouze v řízeních, v nichž se uplatní zásada koncentrace řízení (§ 118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem o. s. ř.). O žádný z takovýchto případů se však zde nejedná a tento odvolací důvod proto dán není.

38. Odvolací soud pak neshledal ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., když z obsahu spisu nebyly zjištěny vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.).

39. Odvolání žalobkyně, pokud bylo odůvodněno jen strohým odkazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a f) o. s. ř. nepovažuje odvolací soud za opodstatněné, neboť žalobkyně v rámci svého odvolání nikterak nekonkretizovala, jaké z navržených důkazů potřebných k prokázání rozhodných skutečností soud I. stupně v řízení neprovedl a ani to, k jakým nesprávným skutkovým zjištěním měl prvostupňový soud dospět, přičemž odvolatelka nespecifikovala ani to, jaké další (dosud neprovedené důkazy) důkazy měly být v této souvislosti k dispozici. Namítaný důvod dle písm. h) téhož ustanovení je zřejmý nonsens.

40. Žalobkyně uplatnila odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu potřebném ke zjištění skutkového stavu, důkazy učinil postupem podle § 122 a násl. o. s. ř. a skutkový děj, který z nich zjistil, je s nimi v souladu. Tento odvolací důvod tak naplněn není.

41. Především však žalobkyně soudu I. stupně vytkla nesprávné právní posouzení věci /§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř./. Právní posouzení je nesprávné, jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, příp. aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, popř. neaplikuje adekvátní právní normu.

42. V projednávané věci přezkumnou činností odvolacího soudu zůstal nedotčen výrok I/ rozsudku soudu I. stupně, neboť proti němu nebylo podáno odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), nabyl tak samostatně právní moci. Spornou tak zůstává otázka posouzení, zda žalobou uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v části, ve které nebyl přiznán – v rozsahu částky částka (s požadovaným úrokem z prodlení), která dle prvostupňového soudu představuje částky zaplacené postupitelem žalované před zahájením rozhodčího a exekučního řízení, byl nárok žalobkyně promlčen či nikoliv.

43. Prvostupňovému soudu lze vytknout, že ačkoliv v otázce promlčení aplikoval na věc správnou judikaturu Nejvyššího i Ústavního, vč. závazné judikatury SDEU, kterým věnoval v odůvodnění svého rozhodnutí více než náležitou péči, jeho finální úsudek se jeví poněkud zkratkovitý a zjednodušený, neodpovídající argumentačnímu terénu, na kterém byl výsledně vystavěn.

44. Odvolací soud považuje za nadbytečné opakovat bohaté judikaturní závěry, z nichž vychází správná teze prvostupňového soudu, že Úvěrová smlouva vč. rozhodčí doložky uzavřená dne datum mezi postupitelem a žalovanou je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do datum, jakož i závěr, že Rozhodčí nález vydaný mimo rámec pravomoci rozhodce nemá žádné právní účinky. Ostatně ani žalovaná proti těmto závěrům již samostatně podaným odvoláním do vyhovujícího výroku rozsudku nebrojí.

45. Zcela na okraj odvolací soud uvádí, že žalovanou předkládaná rozhodnutí – rozsudek Městského soudu v Praze č. j. spisová značka, ze dne datum, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu č. j. spisová značka, ze dne datum, byly nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 997/23, zrušeny s tím závěrem, že povinnému se dostalo ochrany toliko v rámci proti němu nespravedlivě vedené exekuci, nikoliv však před následky exekuce již nastalými. Nenalezlo-li zastavení exekučního řízení svůj odraz též v navazujícím řízení, vymklo se tak svému účelu.

46. Z hlediska skutkových zjištění je významné, že postupitel uhradil žalované před zahájením rozhodčího řízení (ke dni datum) částku částka, vyplaceno mu bylo žalovanou celkem na úvěr a revolving částka, rozdíl činí odvoláním dotčených částka.

47. Tím, že Úvěrová smlouva byla v exekučním řízení (zahájeném žalovanou proti postupiteli dne datum) shledána usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, č. j. spisová značka, neplatnou, došlo právní mocí citovaného rozhodnutí, tj. k datum, k subjektivní, resp. objektivní vědomosti postupitele o tom, že došlo k zániku všech práv a povinností stran smlouvy, tedy nikoli pouze práv a povinností účastníky výslovně smlouvou dohodnutých, ale současně i práv plynoucích z právní úpravy na věc doléhající v režimu obchodního zákoníku /srov. § 261 odst. 3 písm. d)/.

48. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby je podstatná znalost skutkových okolností, z nichž lze právo na vydání bezdůvodného obohacení dovodit. Subjektivní moment, kdy postupitel zjistil okolnosti, z nichž lze dovodit, že smlouva, z níž bylo plněno, je neplatná, je ve skutečnosti objektivní skutečností.

49. Bezdůvodné obohacení je judikaturou konstantně vykládáno jako objektivní stav, jenž co do svého vzniku zásadně není ovlivněn subjektivními okolnostmi, mezi něž se na straně obohaceného řadí dobrá víra, respektive absence povědomí o tom, že získává na úkor ochuzeného majetkový prospěch (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, popřípadě usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka); u ochuzeného pak hypotetická vědomost o okolnostech, z nichž lze na bezdůvodnost obohacení čistě teoreticky usoudit.

50. Počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení, jako původních plateb postupitele učiněných na základě neplatné Úvěrové smlouvy, nemůže však být bez dalšího určen pouze podle okamžiků plateb jednotlivých splátek, jak namítá žalovaná a jak ostatně nepřímo dovodil i soud I. stupně. Ty jsou samy o sobě objektivními okolnostmi, které o subjektivní vědomosti oprávněného o bezdůvodném obohacení nevypovídají. V projednávané věci je z individuálních okolností věci zřejmé, že postupitel v okamžiku plateb dle Úvěrové smlouvy o existenci bezdůvodnosti obohacení na straně žalované o důvodu neplatnosti Úvěrové smlouvy nevěděl. Vědomost o existenci bezdůvodného obohacení a odpovědnosti subjektu práva z něj znamená vědomost o okolnostech, z nichž lze na bezdůvodné obohacení usoudit. Jestliže postupitel poskytoval dobrovolně žalované finanční plnění podle neplatné smlouvy, musel vědět o tom, že se žalovaná obohacuje, z ničeho však již neplyne, že by měl nebo musel vědět, že se obohacuje bezdůvodně. Nejde tedy o to, že by postupitel měl znát právní kvalifikaci platnosti smlouvy v odborném slova smyslu, ale o to, že aby vůbec věděl (ať právně či laicky), že se na jeho úkor žalovaná obohacuje bezdůvodně, musel by přinejmenším tušit, že je se smlouvou něco v nepořádku. To je však běžná skutková okolnost, podléhající dokazování (je-li sporná), o jejímž časovém určení nevypovídají ani uzavření smlouvy, ani platby jednotlivých splátek. Ty naopak svědčí spíše o tom, že postupitel měl přinejmenším po určitou dobu trvání smluvního poměru za to, že je smlouva v pořádku (tj. že je platná). Právní pochybnost, která nastala dne datum, kdy právní zástupce postupitele sepsal návrh na zastavení exekuce, tak objektivní vědomost bez dalšího představovat nemůže.

51. Odvolací soud je proto shodně s žalobkyní přesvědčen, že k získání objektivní vědomosti ochuzeného došlo až doručením usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, kterým byla zastavena exekuce na majetek postupitele a Úvěrová smlouva byla shledána dovolacím soudem absolutně neplatnou, resp. právní mocí citovaného rozhodnutí, tj. k datum. Teprve v tento okamžik došlo ke stavu, jako by Úvěrová smlouva nikdy neexistovala a nastoupil závazek zcela nový – celistvý, a to vrátit zaplacenou peněžní sumu přesahující poskytnuté plnění z titulu bezdůvodného obohacení (zde srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2127/21).

52. Námitku promlčení lze uplatňovat v situaci, lze-li věřiteli vytýkat, že své právo neuplatnil včas. V projednávané věci teprve s právní mocí usnesení o zastavení exekuce, tj. v souzené věci od datum, mohla žalobkyně či její právní předchůdce důvodně uplatnit nynější žalobu. Pokud tak žalobkyně učinila dne datum, učinila tak včas v tříleté subjektivní lhůtě stanovené v § 629 odst. 1 o. z. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, ze dne datum). adresa se tudíž zabývat tím, zda by promlčecí lhůta neměla být delší, či zda námitkou promlčení žalovaná zjevně zneužila svá práva ve smyslu § 8 o. z.

53. Právní posouzení věci tak, jak jej soud I. stupně učinil, je nesprávné. Odvolací soud tak shledal naplnění odvolacího důvodu podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Protože však skutkový stav tak, jak jej soud I. stupně (správně) zjistil, umožňuje odlišné právní posouzení, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku ad II/ změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobě vyhověl, včetně požadavku na zaplacení úroku z prodlení dle § 1958 odst. 2, § 1970 o. z., který shledal opodstatněným.

54. V důsledku změny rozsudku soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o nákladech řízení s odkazem na § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. Plně úspěšné žalobkyni vznikly náklady spojené se zastoupením advokátem za 5 úkonů právní služby po částka - řízení před soudem prvního stupně: převzetí zastoupení, sepis výzvy se základním právním a skutkovým rozborem, sepis žaloby, písemné vyjádření z datum, účast na jednání dne datum; za 3 úkony právní služby po částka za řízení před odvolacím soudem: sepis odvolání, sepis repliky k vyjádření žalované ze dne datum a účast na jednání datum dle § 7 bod 5. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) a 6 paušálních náhrad hotových výdajů po částka (§13 odst. 4 vyhl. ve znění účinném do datum), 2 paušální náhrady po částka (§ 13 odst. 4 cit. vyhl. ve znění vyhl. 258/2024 Sb. – k tomu čl. II. Přechodných ustanovení této vyhlášky) O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu nákladů řízení (včetně příslušné DPH ve výši částka a částka a zaplacených soudních poplatků ve výši částka a částka), kdy před soudem I. stupně náklady žalobkyně činí částka a před soudem odvolacím částku částka uložil odvolací soud zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. , o lhůtě k splnění povinnosti dle § 160 odst. 1 o. s. ř., to vše ve spojení s § 211 o. s. ř. (ve výrocích II/ a III/ tohoto rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v I. stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.