62 Co 516/2024

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. René Fischera a soudkyň JUDr. Martiny Tvrdkové a Mgr. Halky Hovorkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 37 061 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 8. 2024, č. j.14 C 155/2024-65,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 37 061 Kč s 15 % úrokem z prodlení z této částky za dobu od datum do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů částku 61 311,70 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta A.

1. Shora označeným rozsudkem prvostupňový soud rozhodl, že je žalovaná ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku povinna zaplatit žalobkyni částku 61 388,50 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za období od datum do zaplacení (výrok I.), dále zamítl žalobu ohledně částky 37 061 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za období od datum do zaplacení (výrok II.) a rozhodl, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 964 Kč (výrok III.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě na vydání částky 98 449,50 Kč z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého z neplatné smlouvy, když pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne datum mezi ní a jméno FO. Žalovaná reálně postupiteli celkově uhradila 93 701 Kč (úvěr ve výši 54 116 Kč a revolving ve výši 39 585 Kč). V průběhu smluvního vztahu došlo k prodlení postupitele, v důsledku čehož žalovaná zahájila rozhodčí řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu rozhodce tituly před jménem jméno FO ze dne datum (dále také jen „Rozhodčí nález“), na jehož základě byla postupiteli uložena povinnost zaplatit žalované nejen částku, která jí byla v rámci úvěru reálně poskytnuta, nýbrž i excesivní úrok a řadu smluvních pokut a sankcí, jakož i náklady rozhodčího řízení. Žalovaná následně zahájila vůči postupiteli na základě Rozhodčího nálezu exekuční řízení, které bylo vedeno jméno FO, tituly za jménem průběhu exekučního řízení postupitel dospěl k závěru, že toto je vůči němu vedeno nezákonně, neboť je vedeno na základě nezpůsobilého exekučního titulu. Podal proto dne datum návrh na zastavení exekuce, exekuční řízení bylo zastaveno usnesením Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. spisová značka, a to z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a na ni navazující rozhodčí doložky způsobené excesivní úrokovou sazbou, nepřiměřeností smluvních sankcí a krácením práv postupitele jako spotřebitele. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne datum. V průběhu exekuce soudní exekutor vymohl na postupiteli částku 84 869,16 Kč. Z této částky vyplatil žalované částku 68 554,04 Kč. Navíc před zahájením exekučního řízení postupitel uhradil žalované částku 130 762 Kč. Celkově tedy postupitel uhradil žalované částku 199 316,04 Kč. Žalované náleží částka 93 701 Kč (úvěr a revolving). Dále má žalovaná právo na úroky z prodlení v zákonné výši z částky původně poskytnutého úvěru a z částky původně poskytnutého revolvingu za období ode dne následujícího po vyplacení úvěru a revolvingu až do dne jejich uhrazení. V případě úvěru činí daný úrok kapitalizovaný za období od datum do datum částku 5 265,19 Kč a v případě revolvingu činí daný úrok kapitalizovaný za období od datum do datum částku 1 900,35 Kč, celkem 7 165,54 Kč. Žalovaná celkově získala 199 316,04 Kč. Má právo si ponechat 100 866,54 Kč (93 701 + 7 165,54). Bezdůvodné obohacení tedy tvoří částku 98 449,50 Kč.

3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Uvedla, že je nesporné, že na úvěrovou smlouvu nebylo řádně hrazeno, a úvěr tak byl zesplatněn a byly uplatněny smluvní pokuty. Veškeré vymožené plnění tak bylo plněním na platný dluh, a nikoliv bezdůvodným obohacením. Právní mocí rozhodčího nálezu vznikla překážka věci rozsouzené. Rozhodčí nález nebyl zrušen a nadále existuje a tento není nicotný. Postupitel nepodal žalobu na zrušení rozhodčího nálezu, promeškal veškeré lhůty. Žalovaná vznesla i námitku promlčení, kdy promlčecí doba je čtyřletá dle zák. č. 513/1991 Sb. Jelikož poslední platba byla postupitelem uhrazena dne datum, je nárok v celém rozsahu promlčen.

4. Soud prvního stupně došel na základě dokazování k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Odvolací soud pro přehlednost tento závěr o skutkovém stavu cituje z rozsudku Orgán veřejné moci vydaného v této věci dne datum pod č. j. spisová značka (odst. 4). Dne datum uzavřela žalovaná s jméno FO „Smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota“, podle níž mu poskytla úvěr ve výši 112 032 Kč, z čehož reálně obdržel 54 116 Kč, zbytek představovala úplata pro žalovanou a poplatek za uzavření smlouvy; výpůjční úroková sazba ve smlouvě nebyla uvedena, byl v ní sjednán automatický revolving ve výši 39 585 Kč a smluvní strany si ujednaly, že dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou dvou splátek nebo bude-li s úhradou splátky či její části v prodlení po dobu delší než 30 dnů, je žalovaná oprávněna učinit splatnými všechny závazky ze smlouvy (čl. 13.3). V článcích 13.1 a 13.4 se účastníci smlouvy dohodli na smluvních pokutách pro případ prodlení dlužníka s úhradou splátek [8 % z dlužné splátky při prodlení 15 dnů po splatnosti dle čl. 13.1 písm. a), dalších 13 % z dlužné splátky při prodlení 30 dnů po splatnosti dle čl. 13.1 písm. b) a dalších 50 % z částky celého úvěru při neuhrazení dvou splátek, prodlení delším 30 dnů, byť jediné splátky, či porušení některé z dalších povinností dle čl. 13.4.]. Povinnosti dlužníka byly zajištěny též jeho vlastní blakosměnkou bez uvedení splatnosti, směnečné sumy a bez místa platebního; podle vyplňovacího práva byla žalovaná oprávněna v případě prodlení s placením jakéhokoliv závazku vyplnit na blankosměnce částku nepřesahující celkovou dlužnou částku a domáhat se uspokojení ze směnky. Článek 18 smlouvy obsahuje rozhodčí doložku, podle níž měly být spory řešeny v rozhodčím řízení kterýmkoliv z dohodnutých rozhodců uvedených v bodě 18.1, kterému žalovaná doručí žalobu, žalovaná mohla určit i jiného rozhodce, rozhodčí řízení se mohlo za určitých okolností konat i bez ústního projednání. Jako rozhodce byl dohodnut tituly před jménem jméno FO, který v posuzované věci vydal rozhodčí nález. Žalovaná dlužníkovi vyplatila celkem 93 701 Kč (54 116 Kč z titulu úvěru a 39 585 Kč revolvingu). Před zahájením rozhodčího řízení dlužník žalované uhradil 130 762 Kč. Rozhodčím nálezem ze dne datum, č. j. spisová značka, vyhověl rozhodce tituly před jménem jméno FO návrhu z datum, kterým se žalovaná domáhala, aby dlužníkovi bylo uloženo zaplatit jí 116 780 Kč (s příslušenstvím) jako směnečný peníz ze směnky vyplněné žalovanou dle úvěrové smlouvy. Dne datum podala žalovaná návrh na zahájení exekučního řízení k vymožení pohledávky přiznané jí rozhodčím nálezem, Orgán veřejné moci rozhodnutím ze dne datum č. j. spisová značka, pověřil vymáháním pohledávky tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, soudního exekutora Orgán veřejné moci. Dne datum podal dlužník, zastoupený advokátem Jméno advokáta A, návrh na zastavení exekuce; namítl neplatnost úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy a potažmo neplatnost rozhodčí doložky. V reakci na to soudní exekutor dne datum rozhodl o odkladu exekuce do pravomocného rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce a následně byla exekuce zastavena (viz usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum č. j. spisová značka), když Orgán veřejné moci přisvědčil námitce, že rozhodčí doložka je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, úvěrová smlouva je koncipována v hrubém nepoměru vzájemných plnění v neprospěch spotřebitele a výše plnění přiznaného exekučním titulem koliduje se základními principy právního státu; ačkoliv nebyly sjednány úroky, zisk byl ve skutečnosti skryt v odměně za poskytnutí úvěru i ve sjednaných smluvních pokutách. V exekučním řízení bylo vymoženo 84 869,16 Kč, z nichž 68 554,04 Kč bylo poskytnuto žalované. Dne datum vyzval dlužník žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení nejpozději do datum a smlouvou ze dne datum postoupil svou pohledávku z bezdůvodného obohacení žalobkyni; postoupení žalované oznámil přípisem z datum.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil zejména podle § 397 a § 394 odst. 2 ObchZ. Následně uzavřel, že žalobkyně byla oprávněna podat nyní projednávanou žalobu, neboť pohledávka, které se tato žaloba týká, na ni byla platně postoupena postupitelem. Dále se zabýval platností úvěrové smlouvy, kdy vyšel z usnesení Orgán veřejné moci, kterým došlo k zastavení exekuce, s jehož závěry se ztotožnil a jako takové je převzal i pro nyní posuzovanou věc. V návaznosti na to shledal neplatnou také rozhodčí doložku. Rozhodce proto neměl pravomoc k vydání rozhodčího nálezu a ten nebyl a není způsobilým exekučním titulem, na jehož podkladě by mohlo dojít k zahájení, nařízení a vedení exekuce.

6. Následně se zabýval námitkou promlčení, kterou vznesla v řízení žalovaná. Dovodil, že skutečnost, že následně proběhlo rozhodčí i exekuční řízení, nemá vliv. Uzavřel, že na veškerá plnění poskytnutá mezi stranami je nutno aplikovat právní úpravu bezdůvodného obohacení a je na místě aplikovat právní úpravu účinnou před účinností o. z. Právní závazek z bezdůvodného obohacení vzniklého z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru jako tzv. absolutního obchodu se tedy řídí obchodním zákoníkem (zák., č., 513/1991 Sb. ve znění účinném od datum, ve zkratce obch. zák.,), dle kterého promlčecí doba činí 4 roky (§ 397 obch. zák.) a začíná běžet ode dne, kdy k plnění došlo (§ 394 odst. 2 obch. zák.). Počátek běhu promlčecí doby k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení v případě, kdy je plnění poskytnuto věřiteli na základě rozhodčího nálezu, jenž formálně nabyl právní moci a měl se stát vykonatelným, leč který byl podle následného posouzení soudem označen za rozhodčí nález, který nemá žádné právní účinky, je tudíž nutno odvodit až od okamžiku, kdy mohlo být právo (na vydání bezdůvodného obohacení) uplatněno poprvé. To však nemůže nastat, dokud exekuční soud v exekučním řízení neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález (rozhodčí smlouva) nemá žádné právní účinky. Shrnul, že k promlčení nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení uhrazeného po zahájení rozhodčího řízení a vymoženého následně v exekuci dojít nemohlo. K pravomocnému zastavení exekuce s odvoláním na nemravnost úvěrové smlouvy a rozhodčí doložky došlo dne datum. Až od této chvíle tedy běží promlčecí doba a žaloba podaná dne datum tak byla s ohledem na čtyřletou promlčecí dobu podaná včas. Následně prvostupňový soud dovodil, že jiná je však situace, pokud jde o bezdůvodné obohacení založené plněním, které postupitel žalované poskytl před zahájením rozhodčího řízení, před vydáním rozhodčího nálezu a před zahájením exekuce. V případě tohoto plnění neexistoval právní důvod bránící postupiteli požadovat vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované. Ohledně daného plnění nebylo zahájeno rozhodčí řízení. Dané plnění nebylo exekučně vymáháno. V takové situaci dle prvostupňového soudu nelze vázat běh promlčecí doby až na pravomocné určení neplatnosti rozhodčí smlouvy a nezákonnosti exekuce.

7. Při aplikaci žalobkyní odkazované judikatury SDEU dospěl k závěru, že na tuto část plnění nelze aplikovat čtyřletou promlčecí dobu počínající běžet od každé jednotlivé platby, jak upravuje obch. zák. Postupitel byl povinen platit nemravně vysokou odměnu za úvěr a byl ohrožen nepřiměřeně vysokými a kumulovanými smluvními pokutami. Proto soud prvního stupně vyložil právní předpisy takovým způsobem, aby byla vyloučena možnost uplynutí promlčecí doby, aniž by si spotřebitel byl vědom, že zde jsou zneužívající ujednání a že má právo na vydání bezdůvodného obohacení. Následně uzavřel, že v případě zneužívajících smluvních ujednání způsobujících neplatnost úvěrové smlouvy uzavřené se spotřebitelem, je nutno promlčení vázat na subjektivní vědomost spotřebitele o vzniku bezdůvodného obohacení, tj. o neplatnosti úvěrové smlouvy způsobené zneužívajícími ujednáními. Tuto vědomost, kdy si alespoň v laické rovině osvojil právní závěr o bezdůvodnosti poskytnutého plnění, tedy o neplatnosti předmětné smlouvy přitom postupitel získal nejpozději dne datum, kdy jeho právní zástupce sepsal návrh na zastavení exekuce, ve kterém právně argumentoval ohledně neplatnosti úvěrové smlouvy. Od dne sepisu návrhu na zastavení exekuce tudíž čtyřletá promlčecí doba ve vztahu k plnění poskytnutým před zahájením rozhodčího a exekučního řízení uplynula. Dále dovodil, že žalobkyni (postupiteli) nic nebránilo uplatnit nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve vztahu k plněním uhrazeným před zahájením rozhodčího řízení dříve. Nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je ve vztahu k částkám uhrazeným před zahájením rozhodčího a exekučního řízení promlčen. Z výše uvedených důvodů uzavřel, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalovaná postupiteli poskytla částku 93 701 Kč (úvěr a revolving). Postupitel před zahájením rozhodčího a exekučního řízení uhradil žalované 130 762 Kč. V části, ve které postupitel žalované hradil nad částku 93 701 Kč (37 061 Kč - pozn. odvolacího soudu), se jedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované. Tento nárok je nicméně, jak bylo výše vysvětleno, promlčen. Následná plnění postupitele na Úvěrovou smlouvu ve výši 68 554 Kč, která byla vymožena v exekuci a poskytnuta žalované, představují taktéž bezdůvodné obohacení na straně žalované (jednalo se o plnění nad částky poskytnuté žalovanou), na jehož vydání má postupitel, resp. žalobkyně, právo. Tento nárok přitom není ani promlčen. Žalobkyně nicméně nárok ponižuje o úroky z prodlení v zákonné výši z částky původně poskytnutého úvěru a z částky původně poskytnutého revolvingu za období ode dne následujícího po vyplacení úvěru a revolvingu až do dne jejich uhrazení. Celkově se jedná o částku 7 165,54 Kč (5 265,19 Kč a 1 900,35 Kč). 68 554 – 7 165,54 =61 388,50 Kč. Z uvedeného důvodu bylo rozhodnuto, jak uvedeno pod bodem 1. tohoto rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) dle poměrného úspěchu ve věci, žalobkyni přiznal náhradu jí vzniklých nákladů v rozsahu 24 %.

9. Rozsudek byl do výroků II. a III. napaden včasným a přípustným odvoláním žalobkyně, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), d), e), f), g) a h) /? / o. s. ř.

10. Žalobkyně setrvává na tom, že v daném případě bylo žalované především plněno dobrovolně v rámci protiprávně nařízené exekuce, nikoli na základě neplatné Úvěrové smlouvy či nicotného Rozhodčího nálezu. Právní důvod, pro který bylo plněno – exekuce – odpadl až v důsledku pravomocného usnesení o zastavení exekučního řízení. Proto se i otázka běhu promlčecí doby řídí občanským zákoníkem účinným od datum (k tomu rozsudek Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka, ze dne datum). Shledává nelogickým, aby počítání lhůt a aplikace právního předpisu závisela na tom, zda se žalobkyně domáhá vrácení plnění z období před nařízením exekuce či v jeho průběhu, když připomíná, že až rozhodnutí o zastavení exekuce napravilo protiprávní stav. Přitom nárok na vydání bezdůvodného obohacení při zastavení exekuce pro nicotný Rozhodčí nález lze prosazovat až od okamžiku právní moci usnesení o zastavení exekuce, kdy je najisto postaveno, že Úvěrová smlouva je neplatná, že Rozhodčí nález je nicotný a zároveň jasné, kdo se obohatil a v jakém rozsahu. Teprve tímto okamžikem počíná běžet subjektivní promlčecí lhůta na vydání bezdůvodného obohacení, neboť až tímto okamžikem odpadá právní důvod plnění. Odkázala na usnesení Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka, ze dne datum, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, ze dne datum, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2014, pod č. hodnota, ze kterých plyne ve skutkově obdobné situaci, že „je-li na jisto postaveno, že exekuce byla provedena na základě „takového“ titulu, může vymožené plnění být i identifikováno s bezdůvodným obohacením“. Na výše uvedenou problematiku promlčení při zastavení exekuce pro nicotný rozhodčí nález navazuje i současná judikatura Orgán veřejné moci přímo ve věcech stejné žalované, viz rozsudky sp. zn. spisová značka a spisová značka, kterými byly překonány dřívější chybné závěry senátů 55 Co a 70 Co Orgán veřejné moci. Úvahy prvostupňového soudu o promlčení plnění před exekucí tak nemohou obstát, neboť nerespektují uvedené judikaturní závěry. Stejně tak neobstojí závěr, že postupitel mohl nabýt subjektivní povědomí o tom, že Úvěrová smlouva je absolutně neplatná a o existenci bezdůvodného obohacení již “nejpozději“ v době podání návrhu na zastavení exekučního řízení. Nejdříve totiž musel být odstraněn právní důvod plnění, aby mohl postupitel své právo z bezdůvodného obohacení prosazovat.

11. Žalobkyně opakovaně akcentovala, že teprve okamžikem, kdy získala prokázanou reálnou vědomost o neplatnosti Úvěrové smlouvy, tj. když nastala právní moc usnesení o zastavení exekučního řízení, která nejenže napravila protiprávní stav a umožnila, že se postupitel dozvěděl, že se žalovaná na jeho úkor bezdůvodně obohatila i co do plnění z neplatné Úvěrové smlouvy. Především pak byla deklarována absence vykonatelného exekučního titulu i hmotněprávního důvodu, pro který byl vydán– absolutní neplatnost Úvěrové smlouvy. Odkázala na aktuální usnesení Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka ze dne datum, jakož i aktuální rozhodnutí Orgán veřejné moci ze dne datum sp. zn. spisová značka. Shrnula, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení vyplývající z plnění před exekucí není – byť ani částečně – promlčen. Odkázala dále na judikaturu Soudního dvora Evropské unie ve věci spisová značka a spisová značka, spisová značka a spisová značka s akcentem na zohlednění výkladu promlčení z hlediska ochrany spotřebitele. Poukázala též na aktuální nález Orgán veřejné moci spisové značky spisová značka ze dne datum. Naposledy žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaná je profesionálem s plnou znalostí právního rámce, kdy se vědomě úmyslně obohacovala na spotřebitelích s tím, že nyní vznesená námitka promlčení se příčí dobrým mravům. Žalovaná o protiprávním stavu věděla, přesto dlouhodobě vede tisíce protiprávních exekucí dle neplatných rozhodčích nálezů a úmyslně zachovává protiprávní stav. Její námitka je nemravná a zneužívající právo. Rozsudek shledává žalobkyně nepřezkoumatelným, kdy odvolacímu soudu navrhuje, aby věc vrátil soudu I. stupně k novému řízení, případně rozsudek změní tak, že žalobě vyhoví i co do zbývající žalobou požadované částky a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

12. Žalovaná se vyjádřila k odvolání žalobkyně, kdy po rekapitulaci průběhu řízení zdůraznila skutečnost, že Úvěrová smlouva byla uzavřena již v roce 2005, když jde o takzvaný absolutní obchod, kdy vztah je nutno podřídit zákonu č. 513/1991 Sb. včetně ustanovení §387, které se vztahuje k promlčení a ustanovení § 394 odst. 2, které se týká počátku běhu promlčecí doby a ustanovení podle §397, které stanoví obecnou čtyřletou promlčecí dobu. Rozhodným okamžikem pro běh promlčecí doby pak je objektivní skutečnost, kdy bylo plnění poskytnuto. Bylo-li poskytnuto více plnění podle dané neplatné smlouvy, bude běžet promlčecí doba ohledně každého z nich zvláště. Není tedy rozhodné, kdy a jak se účastníci daného vztahu o neplatnosti dozvěděli, zda někdo z nich tuto neplatnost způsobil a žádné jiné podobné okolnosti subjektivní povahy. Dále namítá, že ustanovení § 394 odst. 2 obchodního zákoníku je speciální povahy a použije se přednostně. Akcentovala, že v intencích tvrzení žalující strany stran neplatnosti úvěrové smlouvy, by plnění postupitele představovala plnění bez právního důvodu, a to od jeho počátku. Proto je třeba vycházet z objektivní čtyřleté promlčecí doby ve vztahu ke každému jednotlivému plnění, přičemž promlčecí doba k uplatnění žalovaného nároku již uplynula. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

13. Žalobkyně reagovala vyjádřením, kde setrvala na svém původním stanovisku ohledně rozhodného okamžiku, kdy se žalobkyně dozvěděla že se žalovaná na její úkor bezdůvodně obohatila s tím, že pokud by platila konstrukce soudu prvého stupně, podle které mohl povinný podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení již v okamžiku podání návrhu na zastavení exekuce, byla by taková žaloba s praktickou jistotou zamítnuta. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení vyplývající z plnění před exekucí tak není ani částečně promlčen, neboť promlčecí lhůta mohla začít plynout nejdříve od právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce. Znovu odkázala na aktuální rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn.spisová značka, kde byla řešena skutkově i právně obdobná situace, kdy byla část plnění uhrazena žalované před exekucí a zbývající část byla pro žalovanou vymožena v exekuci. Z opatrnosti dodala, s odkazem na judikaturu SDEU, že objektivní promlčecí lhůta je v rozporu s unijním právem a zásadou efektivity, což musí platit i pro obecnou promlčecí lhůtu 4 let dle obchodního zákoníku, kterou argumentuje v řízení žalovaná, neboť jde o lhůtu příliš krátkou na to, aby byl spotřebitel efektivně schopen hájit svá práva přiznaná unijním právem.

14. K odvolání žalobkyně co do výroků II. a III. byl rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem odvolacího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, změněn ve výroku II. tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 37 061 Kč s 15 % úrokem z prodlení z této částky za dobu od datum do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zároveň je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 37 351 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta A (výrok II.) a následně rozhodl, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12 816,60 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta A (výrok III.).

15. Odvolací soud ve svém odůvodnění uvedl, že úvěrová smlouva vč. rozhodčí doložky uzavřená dne datum mezi postupitelem a žalovanou je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Uvedl, že z hlediska skutkových zjištění je významné, že postupitel uhradil žalované před zahájením rozhodčího řízení (ke dni datum) částku 130 762 Kč, vyplaceno mu bylo žalovanou celkem na úvěr a revolving 93 701 Kč, rozdíl činí odvoláním dotčených 37 061 Kč. Tím, že úvěrová smlouva byla v exekučním řízení shledána usnesením Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. spisová značka, neplatnou, došlo právní mocí citovaného rozhodnutí, tj. k datum, k subjektivní, resp. objektivní vědomosti postupitele o tom, že došlo k zániku všech práv a povinností stran smlouvy. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby je podstatný subjektivní moment, kdy postupitel zjistil okolnosti, z nichž lze dovodit, že smlouva, z níž bylo plněno, je neplatná. Počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení, jako původních plateb postupitele učiněných na základě neplatné Úvěrové smlouvy, nemůže však být bez dalšího určen pouze podle okamžiků plateb jednotlivých splátek, ale k získání objektivní vědomosti ochuzeného došlo až doručením usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. spisová značka, kterým byla zastavena exekuce na majetek postupitele a úvěrová smlouva byla shledána dovolacím soudem absolutně neplatnou, resp. právní mocí citovaného rozhodnutí, tj. k datum. Teprve tehdy mohla žalobkyně či její právní předchůdce důvodně uplatnit nynější žalobu. Pokud tak žalobkyně učinila dne datum, učinila tak včas v tříleté subjektivní lhůtě stanovené v § 629 odst. 1 o. z. (zák. č. 89/2012 Sb. ve znění účinném od datum, občanský zákoník, ve zkratce o. z.).

16. Orgán veřejné moci k dovolání žalované svým rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka, k dovolání žalované rozsudek odvolacího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve svém odůvodnění dovolací soud uvedl, že odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně, jenž aplikoval na posouzení nároku i jeho promlčení ustanovení obch. zák., posoudil otázku promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle o. z. Použil tak jiný právní předpis, než který měl správně použít. Otázku, podle kterého předpisu je třeba řešit problematiku promlčení nároků, které vznikly z právních jednání učiněných ještě za účinnosti obč. zák., a za účinnosti obch. zák, řeší ustanovení § 3036 o. z. Z tohoto ustanovení potom zřetelně vyplývá, že podle dosavadních předpisů (tedy podle obč. zák. a obch. zák.) je nutno posoudit jednak okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí doby (actio nata), jednak okolnosti, mající vliv na její běh (typicky její stavení - § 112 obč. zák.) a jednak nakonec i okolnosti, podle nichž se určuje její konec (srov. rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Posuzoval-li odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) promlčení (nejen počátek, ale i běh a délku promlčecí doby) bezdůvodného obohacení, vzniklého z právního poměru založeného před datum podle o. z., posoudil věc podle nesprávné právní normy (v rozporu se zákonem i judikaturou dovolacího soudu).

17. Žalobkyně se po rozhodnutí Orgán veřejné moci vyjádřila podáním ze dne datum a uvedla, že v zásadě souhlasí se závěrem dovolacího soudu, že otázku promlčení nároku je třeba posuzovat v režimu obch. zák., konkrétně ve smyslu čtyřleté promlčecí lhůty dle ust. § 397 obch. zák. Žalovaná od počátku tvrdila, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení se promlčoval jednotlivými úhradami postupitele dle ust. § 394 odst. 2 obch. zák., nicméně žalobkyně zdůraznila, že jedinou rozhodnou okolností pro počátek běhu promlčecí lhůty je právní moc rozhodnutí o zastavení exekuce, neboť teprve toto rozhodnutí napravilo protiprávní stav žalované, který vyšel z absolutně neplatné úvěrové smlouvy a následně vyústil v protiprávně vedenou exekuci, která trvala až do doby, než došlo k pravomocnému zastavení exekučního řízení.

18. Žalobkyně odkázala na ustálenou rozhodovací praxi Orgán veřejné moci, že teprve zastavením exekuce je možné vymožené plnění identifikovat s bezdůvodným obohacením. Odkázala na rozsudek Orgán veřejné moci, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, v identické věci stejných účastníků, kde dovolací soud konstatoval, že subjektivní promlčecí lhůta pro celý nárok na vydání bezdůvodného obohacení počíná běžet až právní mocí usnesení o zastavení exekuce. Stejné závěry pak vyplývají i z rozhodnutí Orgán veřejné moci, sp. zn. spisová značka nebo spisová značka. Takové závěry jsou zcela logické, neboť až zastavením exekuce vznikla prokázaná vědomost ochuzeného (povinného) o vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované. Zdůraznila přitom slovo „prokázaná“, neboť do té doby se mohl povinný pouze domnívat, že exekuce je vadná.

19. Dále žalobkyně uvedla, že úvěrová smlouva je typovou smlouvou dle ust. § 497 obch. zák. a jedná se tedy o tzv. absolutní obchod. Promlčení lze uplatňovat až v situaci, lze – li věřiteli vytýkat, že tak neučinil včas. To však v případě žalobkyně není namístě, neboť pokud by podala žalobu na vydání bezdůvodného obohacení v průběhu exekuce před jejím zastavením, byla by taková žaloba s jistotou zamítnuta jako předčasná. S opatrností pak opakovala, že objektivní promlčecí doba (3 či 10 let) je dle judikatury SDEU (Soudní dvůr Evropské unie, pozn. odvolacího soudu) v rozporu s unijním právem, když jde o lhůty krátké na to, aby mohl spotřebitel efektivně bránit svá práva.

20. V závěru pak žalobkyně uvedla, že pokud by se soud neztotožnil s dosavadní argumentací ohledně běhu promlčecích lhůt, tak námitka promlčení vznesená žalovanou je v rozporu s dobrými mravy. Nadále proto navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že je nárok po právu a přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení.

21. V důsledku zrušovacího rozhodnutí Orgán veřejné moci odvolací soud znovu přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a opakovaně shledal, odvolání žalobkyně je důvodné.

22. Ve vztahu k otázce platnosti úvěrové smlouvy a rozhodčí doložky odvolací soud plně odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Ostatně tyto závěry vyplývají z rozhodnutí Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. spisová značka, jímž byla exekuce vycházející z předmětných smluv s konečnou platností zastavena. Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí konstatoval, že rozhodčí doložka je neplatná pro rozpor s dobrými mravy a úvěrová smlouva je koncipována v hrubém nepoměru vzájemných plnění v neprospěch spotřebitele a výše plnění přiznaného exekučním titulem koliduje s dobrými mravy.

23. Jak vyplývá z obsahu spisu, řízení se vede o nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení představujícího postoupenou pohledávku, zahrnující veškeré částky uhrazené na základě absolutně neplatné úvěrové smlouvy a po odečtu skutečně postupiteli poskytnuté částky s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení, tj. jak částky hrazené na úvěr dobrovolně, tak v exekuci vymožené částky. Vzhledem k tomu, že rozsudek soudu prvního stupně byl ve výroku I. nenapaden a tento výrok nabyl samostatně právní moci, spornou zůstala otázka posouzení, zda žalobou uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v části, ve které nebyl přiznán – v rozsahu částky 37 061 Kč (s požadovaným úrokem z prodlení), která představuje částky zaplacené postupitelem žalované před zahájením rozhodčího a exekučního řízení, byl nárok žalobkyně promlčen, či nikoliv.

24. Otázku, podle kterého předpisu je třeba řešit problematiku promlčení nároků, které vznikly z právních jednání učiněných ještě za účinnosti obč. zák., a za účinnosti obch. zák., řeší ustanovení § 3036 o. z. Dovolací soud přitom postavil najisto, že problematika promlčení měla být řešena dle obch. zák. Odkázal přitom na své rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo ze dne datum, sp. zn. spisová značka a uzavřel, že posuzoval-li odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) promlčení (nejen počátek, ale i běh a délku promlčecí doby) bezdůvodného obohacení, vzniklého z právního poměru založeného před datum podle o. z., posoudil věc podle nesprávné právní normy (v rozporu se zákonem i judikaturou dovolacího soudu).

25. Odvolací soud tedy vychází ze čtyřleté promlčecí lhůty podle § 397 obch. zák. Odvolací soud přihlédl rovněž k závěrům v rozsudku SDEU ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ve věci podezřelý výraz, který dovodil, že promlčecí lhůtu nelze považovat za přiměřenou, pokud vytváří nezanedbatelné riziko, že bude spotřebitel odrazen od uplatnění svých práv před soudem. Přiměřená lhůta musí spotřebiteli umožnit podání účinného právního prostředku. Je nutno zohlednit nerovné postavení, v němž se nacházejí spotřebitel vůči prodávajícím nebo poskytovatelům z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti.

26. V projednávané věci šlo o dlouhodobý finanční vztah probíhající na základě neplatné smlouvy, přičemž slabší smluvní strana-dlužník, si nebyla po dlouhou dobu vědoma, že se žalovaná na její úkor bezdůvodně obohacuje. V takových případech SDEU dospěl k závěru, že dodržení zásady efektivity velí neuplatnit takové promlčecí lhůty, které by spotřebiteli marně uplynuly dříve, než získá vědomost o svém ochuzení. O bezdůvodnosti celého svého plnění se postupitel dozvěděl prokazatelně až dne datum, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení exekuce. Ke stejným právním závěrům došel spisová značka ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. spisová značka, které se týká shodné věci a stejných účastníků řízení. Nejvyšší soud uvedl, že aplikace úpravy promlčení (§ 394 odst. 2 ve spojení s § 397 obch. zák.), která váže počátek běhu promlčecí doby na dobu, kdy byla poskytnuta plnění, o jejichž restituci se vede spor, v projednávané věci představuje omezení zásady efektivity jakožto nástroje pro efektivní možnost uplatnění práv spotřebitele jako slabší strany závazkového vztahu. Žalovaná přijímala plnění od úvěrového dlužníka s vědomím, že jde o plnění na platný závazkový vztah, což plyne i z jejího dalšího postupu, kdy poté, co úvěrový dlužník přestal plnit, podala návrh na vydání rozhodčího nálezu, jímž se domáhala dalších plnění a následně jejich vymožení v exekuci. Ani úvěrový dlužník si v té době nebyl vědom a nemohl vědět o nepřiměřených ujednáních ve smlouvě včetně důsledků z toho plynoucích, tedy ani to, že plní bezdůvodně. Pokud by okamžikem počátku běhu promlčecí doby byl den, kdy byla poskytována jednotlivá plnění, uplynula by promlčecí doba dříve, než by spotřebitel vůbec mohl objektivně nabýt vědomost o možnosti uplatnit nárok z bezdůvodného obohacení. Aplikace ustanovení § 394 odst. 2 obch. zák. by tak ve shodě s výše citovanými závěry Soudního dvora Evropské unie znemožnila účinnou právní ochranu majetkových zájmů spotřebitele. Nic nebrání aplikaci čtyřleté promlčecí doby ve smyslu § 397 obch. zák., která však nezapočala běžet okamžikem, kdy bylo plněno, nýbrž okamžikem právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce, a to sice dnem doručení usnesení o zastavení exekuce povinnému, kdy bylo postaveno najisto, že úvěrový dlužník plnil bezdůvodně.

27. S ohledem na shora uvedené nelze než uzavřít, že pokud usnesení o zastavení exekuce nabylo právní moci dne datum a tento den lze považovat za okamžik, kdy bylo postaveno najisto, že úvěrový dlužník plnil bezdůvodně, nárok na vydání bezdůvodného obohacení byl žalobkyní u soudu uplatněn dne datum, byl uplatněn včas. Nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, ve výši 37 061 Kč není promlčen, neboť žaloba byla uplatněna včas.

28. Právní posouzení věci tak, jak jej soud I. stupně učinil, je nesprávné. Odvolací soud tak shledal naplnění odvolacího důvodu podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Odvolací soud tedy rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobě vyhověl, včetně požadavku na zaplacení úroku z prodlení dle § 1958 odst. 2, § 1970 o. z., který shledal opodstatněným.

29. V důsledku změny rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o nákladech řízení s odkazem na § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. a § 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř., a to před soudy všech stupňů. Plně úspěšné žalobkyni vznikly náklady spojené se zastoupením advokátem za 5 úkonů právní služby po 5 060 Kč (vycházejíc z tarifní hodnoty sporu 98 449,50 Kč) za převzetí zastoupení, sepis výzvy se základním právním a skutkovým rozborem, sepis žaloby, písemné vyjádření z datum, účast na jednání dne datum a za 6 úkonů právní služby po 2 620 Kč ( vycházejíc z tarifní hodnoty sporu 37 061 Kč) za sepis odvolání, sepis repliky k vyjádření žalované ze dne datum, účast na jednání datum, vyjádření k dovolání ze dne datum, vyjádření ze dne datum a účast na jednání před odvolacím soudem dne datum dle § 7 bod 5. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Dále žalobkyni náleží 6 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§13 odst. 4 vyhl. ve znění účinném do datum), 5 paušálních náhrad po 450 Kč (§ 13 odst. 4 cit. vyhl. ve znění vyhl. 258/2024 Sb. – k tomu čl. II Přechodných ustanovení této vyhlášky). Žalobkyni náleží rovněž k uvedeným částkám náhrada za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a náhrada za zaplacené soudní poplatky ve výši 4 923 Kč a 1 854 Kč. Celkové náklady řízení před soudy všech stupňů činí částku 61 311,7 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř., ve lhůtě k splnění povinnosti dle § 160 odst. 1 o. s. ř., to vše ve spojení s § 211 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v I. stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.