68 CO 136/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Petrákové a soudců Mgr. Pavla Riedlbaucha a Mgr. Kateřiny Sedlákové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne datum rozhodnutí , č. j. 9 C 356/2021 - 35,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení [částka] spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I) a současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. V rozhodnutí soud I. stupně uvedl, že žalobkyně se po žalovaném domáhala uvedené částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalovanému dne [datum] bezhotovostně poskytla úvěr ve výši [částka], přičemž žalovaný se zavázal poskytnutou částku ke dni [datum] žalobkyni uhradit spolu se sjednanou úrokovou sazbou 0,9 % denně z vypůjčené částky, což činilo celkově částku [částka] Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím webového portálu [webová adresa], na kterém se žalovaný zaregistroval, kdy zadal své jméno a příjmení, číslo občanského nebo jiného průkazu, adresu trvalého pobytu, číslo mobilního telefonu a e-mailovou adresu, a zvolil si své heslo. Po založení účtu žalovaný v sekci portálu„ Mé aktivity“ požádal o poskytnutí úvěru, zadal jeho požadovanou výši a splatnost a seznámil se s veškerými informacemi, které je věřitel povinen poskytnout před uzavřením smlouvy. Po stisknutí tlačítka„ zažádat“ byl žalovanému vygenerován text smlouvy, všeobecné obchodní podmínky a formulář s informacemi poskytovanými před uzavřením smlouvy. Zaškrtnutím kolonek žalovaný následně vyslovil svůj souhlas s podmínkami smlouvy, všeobecnými obchodními podmínkami a podmínkami předsmluvního formuláře. Stisknutím tlačítka„ další“ byl žalovaný přesměrován na dotazník týkající se jeho finanční a majetkové situace, ve kterém musel uvést zejména informace o zaměstnání, měsíčních příjmech a dalších existujících závazcích. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku a registru [příjmení]. Kliknutím na tlačítko„ potvrdit žádost“ byla žádost považována za podanou. Identita žalovaného byla ověřena prostřednictvím aplikace Kontomatik, kdy žalovaný zadá do aplikace přihlašovací údaje do internetového bankovnictví své domovské banky a ta následně žalobkyni sdělí údaje žalovaného. Jelikož žalovaný částku [částka] neuhradil, požadovala po něm žalobkyně v souladu se smlouvou o spotřebitelském úvěru i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum], která byla ke dni vyhotovení předžalobní upomínky, tj. ke dni [datum], vyčíslena na částku [částka].

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Na základě provedeného dokazování listinami předloženými žalobkyní, kdy soud I. stupně jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků, kteří ač řádně předvoláni se k jednání nedostavili (žalobkyně se z jednání omluvila, o odročení jednání nepožádala) soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že žalovaný smlouvu skutečně uzavřel, že o poskytnutí úvěru požádal, když žalobkyně neprokázala, že ověřila identitu žalovaného ve smyslu bodu [číslo] všeobecných obchodních podmínek (že žalovaný na její účet za tímto účelem odeslal [částka]), že žalobkyně žalovanému poskytla částku [částka], když žalobkyně neprokázala pro jakou osobu je bankovní účet č. [bankovní účet], na nějž byla dne [datum] poskytnuta částka [částka], veden, tedy že majitelem účtu je žalovaný, když listina nazvaná„ [příjmení] statement data“ je tabulkou, ze které nelze činit žádné závěry ohledně toho, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný, neboť není zřejmé, kým byla tabulka vytvořena a dále neobsahuje žádné potvrzení subjektu, který ji měl vydat.

5. Soud I. stupně dodal, že tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání, znemožnila mu, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., přičemž nebyl oprávněn a ani povinen jí sdělit potřebné poučení jinak a ani jen z tohoto důvodu jednání odročit.

6. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když v řízení plně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

7. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, v němž vyslovila nesouhlas se závěrem soudu I. stupně, že neprokázala, že by předmětnou smlouvu uzavřel žalovaný a že úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalovaného. V této souvislosti uvedla, že totožnost žalovaného byla ověřena skrze aplikaci Kontomatik, přičemž tato aplikace umožňuje ověřit bankovní účet žadatele o úvěr, respektive ho identifikovat. Žalovaný zadal své přihlašovací údaje do internetového bankovnictví své domovské banky a ta následně poskytla žalobkyni se svolením žalovaného údaje žalovaného, kdy zejména byl jednoznačně identifikován bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] a další údaje žalovaného, které byly shodné s údaji předloženými samotným žalovaným. Vzhledem k uvedenému je tak vyloučeno, že by tyto údaje mohla zadat jiná osoba než žalovaný, neboť jiná osoba nemůže mít do internetového bankovnictví žalovaného přístup a i kdyby měla, tak stejně bude sdělen bankovní účet žalovaného. Tímto způsobem žalobkyně získala ověřené podrobnosti o účtu žalovaného a informace ohledně jeho osobních údajů nezbytných pro ověření totožnosti. Tyto informace pak mohly být žalobkyni poskytnuty pouze s dobrovolným souhlasem žalovaného. Uvedený způsob ověření byl mezi stranami dohodnut ve smlouvě, respektive v článku [číslo] všeobecných obchodních podmínek, na který odkázal i soud I. stupně ve svém odůvodnění rozhodnutí, avšak tento článek necitoval v jeho celém znění, které zní:„ K poskytnutí Úvěru je nutné ověření identity Klientem. Klient svoji identitu může po zaslání Žádosti o Úvěr ověřit tím, že zašle z bankovního účtu vedeného na jeho vlastní jméno a příjmení ověřovací poplatek [částka] na bankovní účet Věřitele, anebo nahlášením čísla účtu pomocí aplikace Instantor či Kontomatik. Věřitel si vyhrazuje právo zpřístupnit pouze jednu možnost ověření identity, a to z jakýchkoli důvodů.“ Žalobkyně dále uvedla, že společnost provozující aplikaci Kontomatik poskytuje službu„ Open banking services“, což je odnož finančních služeb, jež umožňuje získat online přístup k informacím o účtu, kdy poskytuje data jako: aktuální zůstatek na účtu, datum nejstarší transakce, měna, majitel účtu a další. Společnost Kontomatik je licencovaný subjekt, který dodržuje nejvyšší bezpečnostní standardy a v České republice spolupracuje s více bankami, i s bankou žalovaného [právnická osoba] Žalobkyně s odkazem na ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzavřela, že mezi účastníky byla distančním způsobem uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši [částka], přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr včetně úroku uhradit do [datum], kdy její součástí byly i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, přičemž žalobkyně zaslala na ověřený bankovní účet žalovaného částku [částka] dne [datum]. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

8. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ustanovení § 212 o. s. ř., § 212a o. s. ř.), přičemž jednal (ustanovení § 214 odst. 1 o. s. ř.) v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, kteří ač řádně předvoláni se k jednání nedostavili (žalobkyně se z jednání omluvila, o odročení jednání nepožádala) a neshledal odvolání žalobkyně důvodné.

10. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně z žalobkyní předložených důkazů čerpal správná a pro rozhodnutí o věci samé plně postačující skutková zjištění, a takto zjištěný skutkový stav posoudil věcně správně i po stránce právní s odkazem na věc přiléhavé ustanovení občanského soudního řádu, když dospěl k závěru o neprokázání tvrzení žalobkyně stran uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru účastníky, respektive žalovaným a čerpání tvrzeného úvěru žalovaným.

11. S ohledem na soudem I. stupně odkazované ustanovení § 118a o. s. ř., po zhodnocení důkazů provedených soudem I. stupně, dospěl i odvolací soud k závěru, že žalobkyně svá v žalobě uvedená kusá tvrzení stran ztotožnění žalovaného, respektive uzavření smlouvy (kdy jen uvedla, že:„ Žalovaného identita byla ověřena prostřednictvím aplikace Kontomatik, která podléhá úpravě směrnice„ PSD2“, přičemž žalovaný zadá do aplikace své přihlašovací údaje do internetového bankovnictví své domovské banky a ta následně žalobkyni sdělí údaje žalovaného“) a svá kusá tvrzení stran poskytnutí úvěru právě žalovanému (kdy jen uvedla, že:„ Na základě uzavřené smlouvy byl poskytnut žalovanému dne [datum] úvěr… Poskytnutí úvěru v uvedené výši vyplývá z výpisu z účtu žalobce, viz příloha tohoto podání“) neprokázala, kdy stran nedostatečné vypovídací schopnosti žalobkyní předložených listin odvolací soud odkazuje na hodnocení soudu I. stupně. Jakkoliv žalobkyně svá nedostatečná tvrzení, k jejichž doplnění nemohla být soudem I. stupně pro její nepřítomnost při jednání, jakkoliv k němu byla řádně předvolána, postupem dle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. vedena, doplnila (až) v odvolání proti napadenému rozsudku, kdy podrobně popsala proces ztotožnění žalovaného a jeho účtu, na nějž byla částka úvěru žalobkyní zaslána, tak žádné další důkazy k doplněným tvrzením nenabídla, tedy závěr soudu I. stupně, že žalobkyně svá tvrzení stran uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru účastníky, respektive žalovaným a čerpání tvrzeného úvěru právě jím, je nadále platným /za takové situace odvolací soud jen pro doplnění uvádí, že by se ze strany žalobkyně ani nejednalo o přípustné doplnění tvrzení vzhledem k dikci ustanovení § 205a písm. d) o. s. ř. za situace, kdy výzva dle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. (pro výzvu dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. to platí rovněž) se poskytuje zásadně při jednání, k němuž se žalobkyně, ač řádně předvolána, nedostavila/.

12. V této souvislosti odvolací soud odkazuje na ustanovení § 101 odst. 1 o. s. ř. upravující povinnost tvrdit pro rozhodnutí všechny významné skutečnosti a tyto i prokazovat, přičemž dle ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř. mají účastníci i povinnost důkazy k prokázání svých tvrzení označit. Soud I. stupně za situace, kdy se řádně předvolaní účastníci k jednání nedostavili, přičemž ani nepožádali o odročení jednání, jednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti, přičemž správně vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, zbavila se možnosti být soudem I. stupně vyzvána postupem dle ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení ve směru konkrétního tvrzení o uzavření smlouvy právě žalovaným a poskytnutí úvěru právě jemu a prokázání svých tvrzení dle odst. 3 citovaného ustanovení s patřičným poučením o následcích nesplnění své povinnosti tvrzení a důkazní. Konečně nedostavením se k soudu se žalobkyně zbavila možnosti být i poučena soudem I. stupně dle ustanovení § 118b o. s. ř. o možnosti uvést rozhodné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání a zejména dle ustanovení § 119a o. s. ř. o nutnosti uvést rozhodné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání dříve, než soud I. stupně vyhlásí rozhodnutí ve věci, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v ustanovení § 205a o. s. ř.

13. Žalobkyní v odvolání uváděný, a to jediný, důvod, z něhož dovozuje nesprávnost napadeného rozsudku soudu I. stupně (nesouhlas se závěrem soudu I. stupně, že nebylo prokázáno, že by předmětnou smlouvu uzavřel žalovaný a že úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalovaného, kdy právě v tomto směru svá tvrzení v odvolání doplnila) nespadá pod odvolací důvody (pročež ani k doplněným tvrzením nemohl odvolací soud přihlédnout) vyjmenované v ustanovení § 205a o. s. ř., dle něhož skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem I. stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže: a) se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu; b) jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; c) jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu I. stupně; d) jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3; e) odvolatel nebyl řádně poučen podle § 119a odst. 1; f) nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně.

14. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl důvodně podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario s ohledem na úspěch žalovaného, jemuž žádné náklady v řízení nevznikly, proto byl i nákladový výrok potvrzen podle ustanovení § 219 o. s. ř.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. a ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.