68 Co 42/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Sedlákové a soudkyň JUDr. Ludmily Petrákové a Mgr. Alžběty Stříbrné ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Orgán veřejné moci , IČO IČO orgánu veřejné moci sídlem Adresa orgánu veřejné moci o zaplacení 8 500 000 Kč, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. prosince 2025, č. j. 26 C 160/2022-227 I Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu žádající, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 8 500 000 Kč (výrok I), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 77 491,19 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II). Součástí odůvodnění rozhodnutí soud prvního učinil též opravu vyhlášeného rozhodnutí zamítajícího žalobu co do částky 8 513 915 Kč s tím, že mělo být rozhodnuto pouze o částce 8 500 000 Kč, když ve zbytku původně uplatněného nároku včetně částky 13 915 Kč bylo již dříve pravomocně rozhodnuto.

2. Takto bylo rozhodnuto v řízení zahájeném žalobou, kterou se žalobkyně domáhala náhrady újmy v celkové výši 8 937 613 Kč tvrdíc, že proti ní bylo nezákonně vedeno trestní řízení u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, (dále též jen „trestní řízení“), to skončilo zprošťujícím rozsudkem. Žalobkyně požadovala náhradu majetkové újmy představující náklady vynaložené na obhajobu ve výši 363 363 Kč, náhradu za nemajetkovou újmu vzniklou jí v souvislosti s nepřiměřenou délkou trestního řízení ve výši 74 250 Kč a zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí samotným nezákonným trestním stíháním ve výši 8 500 000 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila po předběžném projednání u ní uplatněného nároku před podáním žaloby za nezákonně vedené trestní stíhání částku 1 500 000 Kč a za nepřiměřenou délku trestního řízení částku 123 750 Kč. Po zahájení tohoto řízení dále žalobkyni zaplatila částku 349 448 Kč jako náhradu za náklady na obhajobu, v tomto rozsahu byla žaloba vzata zpět a řízení bylo zastaveno. O právu žalobkyně na zaplacení částky 13 915 Kč jako náhrady majetkové újmy bylo negativně rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve znění rozsudku , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .

3. Rozsudkem , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně také ohledně zamítnutí žaloby o zaplacení částky 8 500 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni nezákonným trestním stíháním. Rozsudkem , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byl zrušen rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve výroku I, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ohledně částky 8 500 000 Kč a změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, a dále ve výroku II, a současně i rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve výroku I co do částky 8 500 000 Kč a v navazujícím nákladovém výroku II, a věc byla v uvedeném rozsahu vrácena Obvodnímu soudu pro , adresa, , tedy soudu prvního stupně, k dalšímu řízení.

4. Soud prvního stupně následně rozhodl nyní přezkoumávaným rozsudkem na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud v podrobnostech odkazuje.

5. V krátkosti lze shrnout, že soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobkyni za újmu způsobenou jí trestním stíháním pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) trestního zákona a pro trestný čin , podezřelý výraz, dle § 255 odst. 1, odst. 3 trestního zákona, jimiž měla být způsobena škoda přesahující 800 000 000 Kč, které ve vztahu k ní trvalo od , datum, do , datum, , tedy 9 let a 3 měsíce a jež neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, náleží zadostiučinění v penězích. S vědomím, že ke stejnému závěru dospěla žalovaná, a proto z tohoto důvodu plnila žalobkyni před zahájením řízení částku 1 500 000 Kč, zabýval se tím, jaká je přiměřená výše relutárního zadostiučinění, která by nebyla v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti.

6. Soud prvního stupně zhodnotil povahu trestní věci danou jak trestnými činy, pro něž byla žalobkyně trestně stíhána, tak trestní sazbou, která jí hrozila. Posoudil uvedenou délku trestního stíhání s tím, že byla neúměrně dlouhá také v souvislosti s nikoli pružným postupem orgánů činných v trestním řízení především po podání obžaloby u soudu. Při zhodnocení následků způsobených žalobkyni trestním řízením v osobnostní sféře vzal soud prvního stupně v potaz, že u žalobkyně nastal negativní zásah do sféry osobnostní i zdravotní, významný zásah do pracovní (kariérní) oblasti života, když v souvislosti s trestním stíhám žalobkyně ztratila možnost pokračovat v politické kariéře. To, že trestní stíhání bylo neúměrně dlouhé, žalobkyni způsobilo zdravotní problémy, přičemž její zdravotní stav se postupně zhoršoval. Bylo zjištěno, že pokud by trestní řízení trvalo přiměřenou dobu, nemusely být důsledky poškození zdraví pro žalobkyni tak devastující. Významné byly i následky trestního stíhání v osobnostní sféře žalobkyně. Žalobkyně po zahájení trestního stíhání a v jeho průběhu rezignovala na funkci místopředsedkyně Poslanecké sněmovny a na funkci v Organizačním výboru Poslanecké sněmovny, funkci poslankyně vykonávala do skončení svého volebního období, ale kvůli trestnímu stíhání nekandidovala v dalším volebním období. V důsledku trestního stíhání se tak podstatně zhoršil osobní život žalobkyně, postupně se u ní projevovaly psychické poruchy, ty měly vliv i na fyzickou stránku osobnosti žalobkyně, která trpěla , podezřelý výraz, . Tento stav je trvalý, možnost jeho výrazného zlepšení, či uzdravení je prakticky vyloučená. Žalobkyně se začala stranit lidí, zcela v rozporu s dřívějším stavem. Byla zcela společensky dehonestována, její případ byl opakovaně probírán v médiích a na žalobkyni bylo veřejně pohlíženo jako na osobu, která se s velkou pravděpodobností dopustila , podezřelý výraz, . Velmi těžce žalobkyně nesla, že se v očích veřejnosti zpochybňuje její morální kredit. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyni vznikla nejen újma ztotožnitelná se subjektivními pocity frustrace a beznaděje, ale i újma objektivizována, představovaná zásahem do jejích osobnostních práv. Jakkoliv žalobkyně nebyla v průběhu trestního stíhání omezena na osobní svobodě, jejímu trestnímu stíhání se dostalo rozsáhlé celostátní mediální publicity, informace o vedení trestního stíhání se dostala do celostátního povědomí a žalobkyně jako osoba veřejně činná na jednom z nejvyšších míst v politickém životě, jež nebyla nikdy v minulosti trestně stíhána, čelila zhoršení zdravotního stavu, zásadní změně dosavadního života. Soud prvního stupně porovnal případ žalobkyně s jinými případy, které měly shodné alespoň některé znaky. Ty označil v odůvodnění napadeného rozsudku (viz bod 42 až 56). Vyjma důsledky nezákonného trestního stíhání extrémně významně zasaženého poškozeného, jenž byl pravomocně odsouzen za (společensky vysoce negativně hodnocený) , podezřelý výraz, a byl po dobu jednoho roku ve výkonu trestu odnětí svobody, přičemž odsuzující rozsudek byl zrušen po 18 letech, kdy výše odškodnění byla dána potřebou umožnit poškozenému zařídit si zcela nový život, žádné zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním nedosáhlo částky, kterou žalovaná žalobkyni dobrovolně poskytla. Soud prvního stupně uzavřel, že nemajetková újma spočívající v zásahu do osobnostních práv žalobkyně zahájením a vedením trestního stíhání vyžaduje adekvátní odškodnění v penězích, s přihlédnutím k její intenzitě mu odpovídá částka 1 500 000 Kč.

7. Vzhledem k tomu, že tuto částku žalovaná žalobkyni zaplatila již před zahájením tohoto řízení, soud prvního stupně žalobu, v části týkající se nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, zamítl (zřejmou nesprávnost, k níž došlo při vyhlášení rozsudku, kdy omylem byla do zamítavého výroku pojata částka 8 513 915 Kč namísto správné částky 8 500 000 Kč, soud prvního stupně opravil, viz bod 60 odůvodnění napadeného rozsudku, proti čemuž účastnice nijak nebrojily a tato skutečnost ani nebyla na újmu uplatnění jejich práv v odvolacím řízení). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, zkráceně „o. s. ř.“ (a podle obsahu odůvodnění rozhodnutí také podle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. – poznámka odvolacího soudu). Soud prvního stupně vyšel z toho, že ze tří žalobkyní samostatně uplatněných nároků byla žalobkyně zčásti úspěšná v nároku na náhradu majetkové škody, tzv. obhajné jí bylo žalovanou po zahájení řízení uhrazeno částkou 349 448 Kč, neúspěšná byla jen co do částky 13 915 Kč. V části týkající se nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení je třeba na žalobkyni hledět jako na plně úspěšnou, naopak s nárokem na zadostiučinění za újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním zcela neuspěla. Výpočet poměru procesního úspěchu a neúspěchu té které z účastnic a výpočet výše náhrady nákladů řízení soud prvního stupně obsáhl do bodů 58 a 59 odůvodnění svého rozhodnutí, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání. Namítla, že je vadný, proto jej napadá v celém rozsahu, tj. v částce 8 500 000 Kč, jakož i navazujícím výroku o nákladech řízení. Soudu prvního stupně vytýká, že nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávnému právnímu posouzení věci. Žalobkyně poukázala na dosavadní průběh řízení s tím, že její celkový požadavek na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním činil 10 000 000 Kč, žalovaná jí však dosud uhradila pouze 1 500 000 Kč. Nyní přezkoumávanému rozsudku předcházel rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jenž zrušil ve věci vydaná rozhodnutí odvolacího i nalézacího soudu a uložil jim opětovně se zabývat otázkou zjevné nedůvodnosti daného trestního stíhání, kterou je třeba při stanovení výše nemajetkové újmy zohlednit, stejně jako i skutečnost, že orgány činné v trestním řízení, případně jednotlivé v jejich rámci působící osoby porušovaly opakovaně zásadu presumpce neviny žalobkyně. Odvolací soud se totiž v těchto otázkách odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Žalobkyně přitom podrobně vylíčila rozhodné okolnosti, za kterých mělo dojít k zásahu do jejího práva na presumpci neviny, kdy a kým byly tyto zásahy provedeny a jakými konkrétními výroky se tak stalo. Nejedná se o žádná nová tvrzení žalobkyně, na závadný a problematický přístup orgánů činných v trestním řízení poukazovala již v podané žalobě, včetně citování konkrétních případů, kdy k porušení zásady presumpce neviny došlo. Žalobkyně dála namítá, že soud prvního stupně o nyní posuzovaném nároku rozhodl již třikrát, vždy zamítavě, jakkoli jeho předchozí rozhodnutí byla dvakrát zrušena vyššími soudy, v současném případě , Orgán veřejné moci, . Soud prvního stupně ovšem zásahy nadřízených soudů do své rozhodovací činnosti opakovaně ignoroval a rozhodoval totožným způsobem, přičemž vytknuté nedostatky odstranil pouze formálně, fakticky ale setrval na svých nesprávných závěrech. Nerespektoval tedy právní názor vyjádřený , Orgán veřejné moci, , nyní napadený rozsudek odůvodnil prakticky totožně jako své předcházející rozhodnutí.

9. K problematice důvodnosti svého trestního stíhání žalobkyně uvedla, že dovolací soud konstatoval, že ačkoli ze skutkových zjištění soudu prvního stupně v předcházejícím rozhodnutí vyplynulo, že , Orgán veřejné moci, jako odvolací soud v trestní věci žalobkyně označil konstrukci obžaloby za neudržitelnou až absurdní, potvrdil, že řízení bylo vykonstruováno, a soud prvního stupně k tomuto zjištění ve svém rozsudku přihlédl, když uvedl, že „od samého počátku mělo být zřejmé jak orgánům činným v trestním řízení v přípravné fázi, tak po podání soudu prvního stupně, že řízení je nedůvodné“, odvolací soud toto skutkové zjištění ve svém rozsudku pominul. Kritika , Orgán veřejné moci, tak směřovala spíše k posouzení věci odvolacím soudem, to ale neznamená, že se soud prvního stupně v navazujícím řízení k této problematice nemusí již dále vyjadřovat. On ale tuto problematiku v napadeném rozsudku zcela pominul, respektive hodnotil ji nedostatečně a nikoli vyčerpávajícím způsobem. Z jeho odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, jak danou věc hodnotil, jaký význam nedůvodnosti trestního stíhání přikládal při stanovení výše adekvátního odškodnění nezákonného trestního stíhání žalobkyně. Žalobkyně poukázala na odůvodnění zprošťujících rozhodnutí trestních soudů, tedy rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, a navazujícího usnesení , Orgán veřejné moci, , z nichž dle ní jasně plyne závěr, že trestní stíhání bylo od samého počátku nedůvodné. Nejednalo se přitom o „prostou“ nedůvodnost, která je ostatně na obecné úrovni dána u každého trestního stíhání, které neskončí odsouzením obviněného. Toto trestní stíhání bylo od samého počátku zjevně nedůvodné materiálně, neboť chyběly relevantní důkazy i jen pro zahájení trestního stíhání. Zahájení a další průběh trestního stíhání tak byly od počátku naprosto zbytečné. Prakticky od začátku trestního řízení, minimálně ihned po výslechu svědků bylo zřejmé, že neexistují důkazy o jakémkoliv jen hypotetickém pochybení ze strany žalobkyně. Schvalovací proces při uzavírání smluv byl v daném případě zjevně dodržen, nedošlo k žádnému formálnímu pochybení. Stanovení údajně obvyklé ceny , podezřelý výraz, , tedy samotné jádro obvinění vznášeného proti žalobkyni, bylo provedeno od počátku nesprávně, když cena uváděná orgány činnými v trestním řízení jako cena obvyklá takovou cenou nebyla. Orgány činné v trestním řízení vycházely ze znaleckého posudku, který nalézací soudy doslova ztrhaly, a opakovaně, rozsáhle poukazovaly na jeho zásadní a principiální pochybení. Stran konstrukce pohnutky, respektive subjektivní stránky daného trestného činu, která byla v obžalobě tvrzena, , Orgán veřejné moci, konstatoval, že argumentace obžaloby je neudržitelná až absurdní. Trestní stíhání žalobkyně bylo neudržitelné, nesmyslné a nedůvodné od samého počátku. Tuto skutečnost je třeba zohlednit i ve vztahu k ostatním žalobkyní tvrzeným skutečnostem souvisejícím s výší nemajetkové újmy – politickou kariérou žalobkyně, která byla zcela zničena, pošramocenou společenskou důvěrou žalobkyně, roky nejistot a stresu spojeného se závažným obviněným a dalšími faktory. Skutečnost, že bylo trestní stíhání od samého počátku nedůvodné, dopady do života žalobkyně zásadně navýšila. V tomto rozsahu je právní hodnocení provedené soudem prvního stupně nesprávné a neúplné.

10. K problematice porušení presumpce neviny žalobkyně s citací odůvodnění kasačního rozsudku , Orgán veřejné moci, vydaného v této věci uvedla, že jakkoli kritika dovolacího soudu spíše směřuje k rozhodnutí soudu odvolacího, oba nalézací soudy se nezabývaly problematikou konkrétních porušení presumpce neviny ze strany orgánů činných v trestním řízení a adekvátně je nehodnotily v rámci posouzení výše náhrady za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nezákonného trestního stíhání žalobkyně. Konkrétní vyjádření, ve kterých žalobkyně spatřuje porušení principu presumpce neviny, byla soudům známa z podání žalobkyně. Soud prvního stupně nyní tyto důkazy nesprávně zhodnotil v rozporu s jejich obsahem a smyslem, čímž se odchýlil od právního názoru vyjádřeného , Orgán veřejné moci, . Pokud dohledový státní zástupce pro zástupce médií v reakci na zveřejnění protokolů z výslechů žalobkyní konstatoval, že jsou v plánu další úkony, kdy je mimo jiné zvažováno uvalení vazby na žalobkyni, jedná se o zcela očividný a dosti frapantní případ porušení presumpce neviny. V tomto směru je třeba poukázat na § 67 trestního řádu stran podmínek pro uložení vazby. Pokud státní zástupce na řízení dohlížející, profesionál a osoba dobře znalá trestních předpisů, veřejně deklaroval úvahy o možném vzetí žalobkyně do vazby, a to prostřednictvím tisku, zcela vědomě tím dával najevo, že má za splněné výše popsané obecné podmínky vazebního stíhání, tedy že se důvodně domnívá, že projednávaný čin se jeví být trestným činem a jeho pachatelem se jeví být žalobkyně, že se nadto jedná o natolik závažnou trestnou činnost, že nepostačí uložení jiného opatření. „Zvažování“, o kterém státní zástupce hovoří, se tak zjevně týká pouze problematiky, zda je zveřejnění protokolů z výslechů možné vnímat jako natolik zásadní, aby odůvodňovaly naplnění podmínky státním zástupcem vzpomínané koluzní vazby, tedy zda je v tomto případě dána obava, že bude žalobkyně působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání. Veřejnost musela tato prohlášení státního zástupce nutně vnímat. Jedná se tudíž o očividné porušení zásady presumpce neviny, kterého se státní zástupce dopustil (s ohledem na délku trestního stíhání) relativně krátce po zahájení trestního stíhání a které veřejně komentoval vůči médiím. To ostatně plyne i z pokusu dohledového státního zástupce své zjevně nevhodné komentáře následně omluvit, když později pro média konstatoval, že úvahy o vazebním stíhání byly míněny teoreticky. I státní zástupce si tak zjevně byl vědom skutečnosti, že jeho komentáře byly v tomto případě zcela nevhodné a nepatřičné. Za problematický není nutné považovat samotný fakt, že státní zástupce snad v určité fázi trestního stíhání zvažoval uvalení vazby na žalobkyni, problematickým je fakt, že tyto své úvahy sděloval médiím, aby je následně omlouval. Jako nepochopitelnou žalobkyně odmítla úvahu soudu prvního stupně ohledně článku „Nemám rád pytlouny, říká ředitel , právnická osoba, “, který byl publikován , právnická osoba, dne , datum, , tedy po zproštění žalobkyně obvinění rozsudkem soudu prvního stupně. Relativně vysoký zástupce státní moci zde deklaruje vinu tehdy obviněné žalobkyně. , jméno FO, se v článku k případu žalobkyně vyjadřoval opakovaně, kritizoval práci soudkyně a opakovaně uváděl věc žalobkyně do souvislostí se skutečně odsouzenými závažnými kriminálními kauzami, zlehčoval výsledek soudního řízení. Případ , podezřelý výraz, je zde vysoce postaveným příslušníkem policie výslovně označen za zločin a je popisován dokonce jako , podezřelý výraz, sloužící k ovládnutí státu prostřednictvím „, podezřelý výraz, “, zcela v rozporu s výsledkem trestního řízení vedeného proti žalobkyni. Totéž se týká i dalších citátů orgánů činných v trestním řízení, nejvyšší představitelé státního zastupitelství a , Orgán veřejné moci, opakovaně komentovali běžící kauzu v tom smyslu, že byly splněny zákonné podmínky pro zahájení a vedení trestního stíhání, že uvažují o podání řádných nebo mimořádných opravných prostředků, které považují za zcela důvodné, že soudy při svém hodnocení pochybily. Nejednalo se pouze o informování o procesním postupu, ale bylo dáváno najevo, že orgány činné v trestním řízení považují/považovaly žalobkyni za pachatelku trestného činu a tuto zprávu zástupci orgánů činných v trestním řízení měly za potřebí opakovaně sdělovat veřejnosti. Pokud tak přitom orgány činné v trestním řízení činily i po pravomocném skončení trestního stíhání, opětovně to potvrzuje výše uvedenou argumentaci. Orgány činné v trestním řízení hrubě porušily presumpci neviny u žalobkyně, kterou označovaly za pachatelku závažného trestného činu, a tento dojem o ní se v očích veřejnosti pokoušely upevnit i po skončení trestního stíhání. Chybou orgánů činných v trestním řízení nebyla samotná medializace trestního stíhání žalobkyně, ta plynula z předmětu daného trestního stíhání, ale způsob, jakým se k ní postavily. Orgány činné v trestním řízení měly zohlednit extrémní medializaci dané kauzy a přizpůsobit tomu své vyjadřování o této kauze, vyjadřovat se, pokud možno, co nejopatrněji tak, aby jejich vyjádření nebylo možné vnímat jako porušení presumpce neviny. Závěr soudu prvního stupně, že orgány státu neporušily presumpci neviny, neuvedly, že by se žalobkyně dopustila daného činu, a žalobkyni z tohoto důvodu nemohla vzniknout žádná újma, tak je nesprávný. Žalobkyně uzavřela, že soudy nedostatečně hodnotily závažnost zásahu do jejího života a výši náhrady stanovily srovnáním s relativně nesrovnatelnými případy, přiznaly jí zadostiučinění, které neodpovídá specifikům jejího případu a není spravedlivou náhradou za utrpěnou újmu. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud zopakoval dokazování články navrženými v rámci jejího vyjádření ze dne , datum, a dále zprošťujícími rozhodnutími v trestní věci, a následně změnil napadený rozsudek tak, že uloží žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 8 500 000 Kč a nahradit jí náklady soudního řízení.

11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobkyně je přípustné, bylo uplatněno včas, naplňuje požadavky § 205 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje odvolací důvody stanovené v § 205 odst. 2 písm. o. s. ř., projednal je při jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). K němu se omluvila žalovaná a s návrhem na potvrzení rozsudku soudu prvního stupně souhlasila s tím, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti. Odvolací soud tak ve smyslu § 211 o. s. ř. postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., a věc projednal a poté rozhodl v nepřítomnosti žalované.

12. Při jednání dne , datum, odvolací soud postupem dle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkaz usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, a zjistil, že odvolací soud v trestní věci žalobkyně tímto rozhodnutím zamítl podle § 256 trestního řádu odvolání státního zástupce ohledně obžalovaných , Jméno žalobkyně, a , tituly před jménem, , jméno FO, . , Orgán veřejné moci, poté, co se vypořádal s odvolacími námitkami, uzavřel, že provedeným dokazováním, tak jak je realizoval nalézací soud (a jež zahrnovalo mimo jiné znalecké posudky, včetně posudku revizního), nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž jsou obžalovaní stíháni. V odůvodnění svého usnesení, v bodě 24, uvedl: „V rámci tvrzení obžaloby bylo poukazováno i na pohnutky obou obžalovaných. V případě obžalované nakonec státní zástupce dospěl k závěru o nezbytnosti její jednání překvalifikovat z úmyslného na nedbalostní, a tedy i vypuštění oné pohnutky, že jednala v úmyslu zlepšit svoje postavení ve funkci ministryně obrany. V případě obžalovaného je i nadále tvrzeno, že se žalovaného jednání měl dopustit v úmyslu dosáhnout jmenování ředitelem Sekce vyzbrojování , Orgán veřejné moci, , což se následně dnem , datum, stalo. Odvolací soud, pokud pomine již shora uvedené a prokázané, tedy že obžalovaní neporušili své povinnosti a jejich jednáním ani nedošlo ke vzniku škody, resp. nedošlo ke vzniku žádné škody, musí konstatovat, že konstrukce vytvořená obžalobou a zahrnující takovou pohnutku je neudržitelná až absurdní. Obžalovaný byl v době procesu schvalování zakázky a uzavření obchodu pověřen řízením Sekce vyzbrojování a zároveň byl i ředitelem odboru pořizování strategických zakázek, tedy zastával dvě funkce a na základě toho byl i finančně ohodnocen, přičemž i jako zastupující ředitel Sekce vyzbrojování čerpal veškeré benefity s ředitelskou funkcí spojené. Posléze, kdy byl jmenován ředitelem, rozhodoval o výrazně menším množství zakázek a jeho příjem i prokazatelně klesl. Co tedy mělo být pro obžalovaného po jeho jmenování ředitelem Sekce vyzbrojování prospěchem, není jasné a odvolací soud skutečně neshledal žádnou spojitost mezi tím, že byl po uzavření předmětné Smlouvy obžalovaný jmenován ředitelem Sekce vyzbrojování. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že bylo nezbytné vyměnit , podezřelý výraz, , jejichž životnost se blížila absolutnímu konci a je otázkou, co by se stalo, kdyby nakonec k uzavření Smlouvy nedošlo, resp. kdyby jí obžalovaný z nějakého důvodu nepodepsal. Ve vztahu k navrhované změně právní kvalifikace u obžalované je nezbytné přisvědčit tvrzení obhajoby stran pojmu tzv. hrubé nedbalosti, která je nově vtělena do popisu skutkové podstaty , podezřelý výraz, , byť jednání obžalované je posuzováno podle trestního zákona (§ 255a). V případě obžalované by tak bylo zejména nezbytné dovodit v jejím jednání hrubou nedbalost (viz usnesení NS ČR ze dne , datum, , sp.zn., spisová značka, ), kterou ani odvolací soud nedovodil“.

13. Odvolací soud dále postupem dle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování - když z protokolu o jednání soudu prvního stupně dne , datum, neplyne, že by tento důkaz byl proveden, jakkoli soud prvního stupně zhodnotil jeho obsah - sdělením podstatného obsahu přepisu rozhovoru šéfa , právnická osoba, (, právnická osoba, - poznámka odvolacího soudu) , jméno FO, (brig. , tituly před jménem, , jméno FO, - poznámka odvolacího soudu) pro , právnická osoba, , článku „Nemám rád pytlouny, říká ředitel , podezřelý výraz, “ uveřejněného dne , datum, . Zjistil, že rozhovor v celkovém trvání 17 minut se kauzou žalobkyně zabývá jen zčásti, ředitel , právnická osoba, k ní k dotazům uvedl: Když už jsme u toho, jak se případy mají dělat dobře. Za vámi jde kauza , podezřelý výraz, a obvinění někdejší , Orgán veřejné moci, , Jméno žalobkyně, . Po letech ji soud zprostil viny, to také není nejlepší výsledek. Zatím ještě není rozsudek pravomocný. Ta kauza nebyla proaktivní, neprovádělo se ono skryté prověřování, bylo to trestní oznámení na starou věc – a tam vlastně už jen zpětně dokumentujete, co se stalo. Dokazování potom stojí na de facto prominentně na výsleších, výkladu listin a znaleckých posudcích. U takových typů případů jde o to, jaký názor zaujme soud, které straně přisvědčí. Nicméně tady je podle mě i něco navíc. Já jsem byl svědkem toho, jak příslušná soudkyně po dvou letech veřejného soudního líčení rozvazuje svazky u spisů, které jsem já jako vyšetřovatel zavázal. To není příprava na proces – a podle toho také soud vypadal. Strašně dlouho se táhl. Co tím myslíte, že se se spisem neseznámila? Viděl jsem to – a státní zástupce o tom při procesu mluvil. Ale rozhodnutí soudu budu respektovat. Přátelé paní , jméno FO, mluví o podlomeném zdraví a psychickém dopadu stíhání. Nebylo na místě se jí třeba omluvit? Nebo považujete váš postup za správný? Víte, co se kolem toho případu dělo? Co se dělo se svědky, kteří svědčili o možné korupci? Přicházeli o prověrky, o místa, byli obviněni a u všech se časem ukázalo, že neoprávněně. A omluvil se někdo těmhle lidem? Dovolím si jen jedno jméno za všechny, , podezřelý výraz, . , jméno FO, . Bavme se o tom všem, až případ bude mít pravomocný rozsudek. Uznal byste jako policista svou chybu? ….(text týkající se jiné kauzy než věci žalobkyně) Ale do se týká , podezřelý výraz, , do dneška jsem přesvědčen, že usnesení o zahájení trestního stíhání vycházelo z velmi pevných důkazů. Stejně tak podaná obžaloba stála na pevných důkazech. To vyšetřování prověřovala inspekce a nikde nebylo shledáno, že by policejní orgán nebo státní zástupce v přípravném řízení postupovali nezákonně nebo špatně. Mimochodem, teď se bavíme o případech, které jsou staré třináct čtrnáct let. Jak se od té doby změnil , podezřelý výraz, ? V devadesátých letech to , podezřelý výraz, . V dalším desetiletí se na případech jako , podezřelý výraz, začaly ukazovat případy , podezřelý výraz, , kde hráli roli i představitelé státu. , podezřelý výraz, je ovládnutím státu pomocí , podezřelý výraz, . Ovládnutí státních peněz prostřednictvím veřejných zakázek, daní, dotací. A to se moc nezměnilo.

14. Odvolací soud rovněž seznámil účastníky s obsahem rozhodnutí Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ve znění rozsudku , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , proti němu podané dovolání bylo odmítnuto usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . Sdělil, že je hodnotí jako srovnatelné s nyní posuzovanou věcí. Pro nyní posuzovanou věc jako významné posoudil, že se jednalo o řízení o poskytnutí zadostiučiní v relutární formě za újmu, která byla poškozené způsobena nezákonným trestním stíháním. Poškozená v porovnávané věci byla stíhána pro , podezřelý výraz, , hrozil jí trest v délce 5 až 12 let odnětí svobody, trestní stíhání bylo zahájeno dne , datum, , dne , datum, byla nepravomocně odsouzena rozsudkem , Orgán veřejné moci, k trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců. Rozsudkem , Orgán veřejné moci, v Olomouci ze dne , datum, byla zproštěna obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, tedy proto, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byla obžalovaná stíhána. Co se týče dopadů , podezřelý výraz, do poměrů poškozené, nebyl shledán dopad do pracovní sféry – do července 2017, kdy jí skončilo funkční období, vykonávala , podezřelý výraz, , a dopady do zdravotního stavu se projevily spíše na počátku stíhání, poté ustupovaly, rodina poškozenou podporovala a podpory se jí dostalo i ve veřejném prostoru udělením vyznamenání od prezidenta republiky. Při konečném rozhodnutí o výši zadostiučinění v penězích pro tuto poškozenou soudy užily ke srovnání i tehdy pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve znění rozsudku , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , poškozené bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 1 500 000 Kč.

15. Odvolací soud dále zkonstatoval obsah rozhodnutí , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , jak je uveden níže.

16. Poté odvolací soud přezkoumal správnost rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

17. Ve svém předchozím rozhodnutí odvolací soud zaujal názor, že náhrada v penězích, jež byla žalobkyni jako zadostiučinění za újmu, která jí byla způsobena zásahem do její osobnostní sféry nezákonným trestním stíháním přiznána žalovanou, je dostatečná. Dovodil, že odpovídá jak zjištěným konkrétním zásahům do osobnostní sféry žalobkyně, tak náhradám, jaké byly ze stejného odpovědnostního titulu poskytnuty poškozeným v obdobných, co možná nejpodobnějších případech. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně tehdy zhodnotil, že v případě žalobkyně došlo k velmi významnému zásahu do osobnostní sféry. Jeho intenzitu hodnotil s tím, že žalobkyně byla osobou veřejně činnou, obecně známou, vykonávající významné politické funkce, což jí do budoucna nezákonně vedené trestní stíhání ve svých důsledcích zcela znemožnilo, nezákonné trestní stíhání mělo negativní dopad na její zdraví, došlo k postupnému zhoršení psychického i fyzického zdravotního stavu žalobkyně. Trestní řízení vedené proti žalobkyni bylo navíc nepřiměřeně dlouhé, trvalo 9 a půl roku (od doručení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyni dne , datum, do právní moci zprošťujícího rozsudku dne , datum, ). Jako významný posoudil odvolací soud fakt, že v době zahájení trestního stíhání byla žalobkyně starší 60 let. V žalobkyní akcentované otázce medializace její kauzy, jejíž důsledky přičetl zásadě veřejnosti soudního řízení, zhodnotil, že na žalobkyni po celou dobu trestního řízení dopadaly důsledky medializace. Jako podstatné pro stanovení výše zadostiučinění odvolací soud ovšem zhodnotil i to, že žalobkyně nebyla omezena na osobní svobodě, a nedošlo ani k vydání odsuzujícího rozhodnutí. Na těchto závěrech nemá odvolací soud důvod cokoliv měnit (srov. též bod 37 usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ) a dodává, že žalobkyně, jíž hrozil nejen vysoký trest nepodmíněného odnětí svobody, ale také možná povinnost k náhradě škody, která měla být extrémně vysoká (asi 8000 000 000 Kč), byla hned prvním soudním rozhodnutím v trestní věci zproštěna obžaloby, následné odvolací rozhodnutí to potvrdilo, když bylo zamítnuto odvolání státního zástupce.

18. Nejvyšší soud ve svém výše zmíněném kasačním rozhodnutí odvolacímu soudu uložil, aby zaměřil svou pozornost na posouzení tvrzení žalobkyně o zjevně bezdůvodném zahájení jejího trestního stíhání, neboť se jedná o okolnost, kterou (byla-li by prokázána) je třeba do úvah vedoucích ke stanovení přiměřeného zadostiučinění promítnout.

19. Odvolací soud v této souvislosti připomíná, že soud prvního stupně ve svém předchozím rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vycházel ze zjištění (viz bod 8 a 21 odůvodnění), že řízení žalobkyně „bylo vykonstruováno“, jak ve svém rozhodnutí potvrdil odvolací soud v trestní věci, a to Vrchní soud v Praze. Právě na tento jeho skutkový závěr odkazuje kasační rozhodnutí , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (viz bod 47), v němž dovolací soud odvolacímu soudu vytkl, že shora uvedené skutkové zjištění soudu prvního stupně zcela pominul, neboť jej ani nezohlednil při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, ale ani nezopakoval dokazování, chtěl-li se od něj odchýlit. Do nyní přezkoumávaného rozsudku však soud prvního stupně shora uvedené zjištění již nepřevzal, nýbrž vzal za prokázané (a v rámci úvah o výši zadostiučinění zohlednil), že jak prvostupňový trestní soud (Obvodní soud pro , adresa, v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), tak odvolací trestní soud (, Orgán veřejné moci, v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) „až“ po provedeném dokazování dospěly k závěru, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byla žalobkyně stíhána (viz bod 11 a 40 napadeného rozsudku). Právě o tato rozhodnutí soudů v trestní věci však žalobkyně opírá svá tvrzení, jakož i stěžejní odvolací námitku stran zjevné bezdůvodnosti jejího trestního stíhání, neboť z nich dle jejího názoru „plyne nade vší pochybnost závěr, že trestní stíhání skutečně bylo od samého počátku nedůvodné“. Výslovně pak odkazuje na bod 24 usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jež odvolací soud zopakoval k důkazu (viz shora bod 12) a z něhož – ve shodě se soudem prvního stupně – zjistil, že žalobkyně byla zproštěna obžaloby proto, že provedeným dokazováním, tak jak proběhlo před Obvodním soudem pro , adresa, , nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byla žalobkyně trestně stíhána. Neboli pro tento závěr bylo nezbytné provést důkazní řízení, a to obsáhlé, relativně složité (včetně dalšího znaleckého posudku a posudku revizního) a provedené důkazy zhodnotit. Trestní soudy naopak nezaujaly stanovisko, že by trestní řízení vedené proti žalobkyni bylo vykonstruováno, ani že by konstrukce obžaloby byla neudržitelná až absurdní. Odvolací soud v trestním řízení takto, dílem, hodnotil v obžalobě uvedenou pohnutku obžalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , nikoli zahájení trestního stíhání žalobkyně či obžalobu v její věci.

20. Žalobkyně byla s tímto náhledem odvolacího soudu seznámena při jednání dne , datum, a bylo jí umožněno se k němu vyjádřit. Žalobkyně setrvala na tom, že její trestní stíhání bylo od počátku nedůvodné, a opětovně v této souvislosti odkázala na (k důkazu provedená) rozhodnutí soudů v trestní věci, konkrétně poukázala na bod 118 odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu (Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, – pozn. odvolacího soudu), z něhož citovala, že „s ohledem na výše uvedené závěry je tedy nutno uzavřít, že skutek popsaný v obžalobě se nestal, neboť nebylo prokázáno, že , Orgán veřejné moci, byla způsobena jakákoliv škoda“.

21. Odvolací soud dospěl k závěru, že nejsou naplněny důvody pro navýšení zadostiučinění za újmu žalobkyně způsobenou nezákonným trestním stíháním z důvodu, že by trestní řízení bylo zahájeno svévolně, zjevně bezdůvodně. Z ustálené judikatury vyplývá, že o svévoli (zjevnou bezdůvodnost) jde jen tehdy, když závěr o nedůvodnosti trestního stíhání je možno učinit bez nutnosti dalšího dokazování prima facie již v okamžiku jeho zahájení, tedy pokud orgány činné v trestním řízení zjevně vybočily z intencí zakládajících důvodnost trestního stíhání, a nikoliv tam, kde se tento závěr opírá o (v průběhu trestního řízení) provedené důkazy (srov. např. rozhodnutí , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, či sp. zn. , spisová značka, ). V daném případě však závěr o bezdůvodnosti trestního stíhání prima facie učinit nelze, neboť zprošťující výrok trestního rozsudku má svůj základ v provedeném dokazování, po jehož zhodnocení soud dospěl k závěru, že vina obžalované (žalobkyně) ve smyslu obžaloby prokázána nebyla (lze dodat, že žalobkyní citované posouzení z usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , totiž že konstrukce vytvořená obžalobou je neudržitelná až absurdní, se netýkalo trestního stíhání žalobkyně, nýbrž závěru obžaloby v trestní věci o pohnutce spoluobžalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, .)

22. Další otázkou, kterou bylo třeba se k pokynu dovolacího soudu zabývat, bylo žalobkyní tvrzené porušení presumpce neviny ze strany orgánů činných v trestním řízení. Odvolací soud při posouzení toho, zda za případný zásah do osobnostní sféry žalobkyně v souvislosti s medializací její kauzy odpovídá žalovaná, vyšel ze závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, a z rozsudků , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, a ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, . Hodnotil, zda je možno přičítat k tíži žalované nějaký excesivní způsob jednání orgánů činných v trestním řízení, který by mohl mít negativní dopad do osobnostní sféry žalobkyně, v posuzované věci konkrétní mediální vyjádření orgánů činných v trestním řízení. Vyšel z toho, že by postačovala výslovná úvaha naznačující, že na žalobkyni je nahlíženo jako na vinnou, jasné prohlášení, že žalobkyně se dopustila trestných činů, pro něž byla trestně stíhána, tedy veřejné sdělení nejen navozující dojem, že se žalobkyně dopustila trestného činu, že je jeho pachatelem. K obdobnému následku by došlo, pokud by veřejně sdělená informace orgánu činného v trestním řízení odrážela názor, že žalobkyně je vinná. Vedle jednání, které je třeba hodnotit jako nedůvodný zásah do osobnostní sféry konkrétní osoby, ale stojí pouhé mediální sdělení, že žalobkyně je podezřelá ze spáchání trestného činu. Pokud je medializace případu jen prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, nelze totiž přičítat státu k tíži, že princip presumpce neviny byl narušen sdělovacími prostředky. V takovém případě dochází k přetržení příčinné souvislosti mezi vedením nezákonného trestního stíhání a skutečností, která újmu zakládá či zvyšuje.

23. Odvolací soud pro svůj závěr vyšel ze správných zjištění soudu prvního stupně o obsahu mediálních výstupů označených žalobkyní, ve vztahu k obsahu článku „Nemám rád pytlouny, říká ředitel , právnická osoba, “ zveřejněného v , právnická osoba, dne , datum, pak i z vlastních zjištění. Ohledně otázky, zda došlo k zásahu do osobnostní sféry žalobkyně v souvislosti s mediálním vyjadřováním orgánů činných v trestním řízení, které by bylo s to zasáhnout žalobkyni způsobem, jenž by umocnil její újmu jako obžalované, se odvolací soud ve smyslu závěru dovolacího soudu a specifikace žalobního žádání výslovným vyjádřením žalobkyně (srovnej bod 49 kasačního usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, ) zabýval mediálními výstupy orgánů činných v trestním řízení do data právní moci zprošťujícího rozsudku v trestní věci žalobkyně, tedy do data , datum, . Neshledal, že by došlo k takovému vyjádření orgánů státu, které by porušovalo zásadu presumpce neviny žalobkyně ve směru a rozsahu výše vysvětleném.

24. Je přirozené, že orgány , Orgán veřejné moci, a státního zastupitelství měly za to, že byly naplněny podmínky pro zahájení trestního stíhání a pro podání obžaloby u soudu, jinak by ani k zahájení trestního stíhání a trestního řízení, jež byla posléze posouzena jako nezákonná, nedošlo (s výhradou excesivního svévolného postupu orgánů činných v trestním řízení, které, jak bylo vysvětleno výše, nebylo zjištěno). Podle přesvědčení odvolacího soudu ale žádné z mediálních prohlášení, o která žalobkyně tvrzení o zásahu do své osobnostní sféry porušením presumpce neviny opírala, nebylo svým obsahem, ani intenzitou schopno takový následek přivodit. Jednotlivé orgány činné v trestním řízení v souvislosti s trestní věcí žalobkyně hájily svůj postup, nikdy ale nevyjádřily výslovně, že by žalobkyně byla vinna, ani důvod pro takový závěr výslovně nenavodily. Odvolací soud na základě provedeného dokazování v obsahu žalobkyní označených projevů orgánů státu neshledal nic, co by mohlo podložit závěr, že na žalobkyni je v trestní věci třeba pohlížet jako na vinnou, žádné prohlášení o tom, že žalobkyně se trestných činů, pro něž byla trestně stíhána, dopustila.

25. Pokud žalobkyně poukazovala na mediální vyjádření státního zástupce o úvahách o uvalení vazby na žalobkyni, je třeba konstatovat, že podle získaných zjištění šlo o prohlášení v souvislosti s tím, že žalobkyně zveřejnila protokoly o výsleších svědků včetně jejich osobních údajů. Výtky směřující z tohoto důvodu k žalobkyni se převážně týkaly omezení práv svědků, otázka závadnosti takového jednání žalobkyně byla řešena ve správním řízení, ohledně toho, zda žalobkyně porušila osobnostní práva označených osob, bylo vydáno konečné rozhodnutí předsedkyně , právnická osoba, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , jímž bylo zrušeno rozhodnutí téhož úřadu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , kterým byla žalobkyně v postavení obviněné shledána vinou z přestupku, a řízení bylo zastaveno se závěrem, že společenská nebezpečnost jednání obviněné již pominula. Vyjádření státního zástupce týkající se úvahy o vzetí žalobkyně do vazby se vázalo právě k jejímu procesnímu postupu v trestním řízení, nikoli vlastnímu trestnímu stíhání. Jakkoli podle názoru odvolacího soudu nijak nevybočilo z mezí povinné presumpce neviny žalobkyně, nelze také nevidět, že takové opatření v trestním řízení, jakým by bylo vzetí žalobkyně do vazby, by při své skutečné realizaci bylo v příčinné souvislosti nikoli se skutkem, jenž byl žalobkyni kladen za vinu v nezákonně vedeném trestním řízení, ale s jejím postupem spočívajícím ve zveřejnění záznamů výslechů slyšených svědků.

26. Odvolací soud tak uzavírá, že ani proto, že by trestní stíhání žalobkyně bylo zahájeno zjevně bezdůvodně, svévolně, ani proto, že by žalovaná odpovídala za zásah do osobnostní sféry žalobkyně v souvislosti s medializací její kauzy (či vyjádřením orgánů činných v trestním řízení o úvahách stran případného vzetí žalobkyně do vazby) není důvod navýšit zadostiučinění v penězích za nezákonný zásah do osobnostní sféry žalobkyně.

27. Za takového stavu odvolací soud setrval na svém závěru, že je důvodné, aby se žalobkyni dostalo zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem ve smyslu § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Toto zákonné ustanovení je normou s relativně neurčitou hypotézou, na soudu tak je, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srovnej rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).

28. Nezákonné trestní stíhání a trestní řízení bylo velmi významným zásahem do osobnostní sféry žalobkyně. Individuální znaky případu žalobkyně, které je třeba hodnotit pro určení výše zadostiučinění v penězích, když jiná jeho forma nepřichází vzhledem k intenzitě zásahu v úvahu, jsou to, že žalobkyně byla osobou veřejně činnou, obecně známou, vykonávající významné politické funkce, což jí nezákonně vedené trestní stíhání do budoucna ve svých důsledcích zcela znemožnilo, že nezákonné trestní stíhání mělo negativní dopad na zdraví žalobkyně, a to s přetrvávajícími a nevratnými důsledky, když došlo k postupnému zhoršení psychického i fyzického zdravotního stavu žalobkyně. Trestní řízení vedené nezákonně proti žalobkyni, v němž žalobkyni hrozil vysoký trest odnětí svobody (žalobkyni hrozil s ohledem na kvalifikaci údajné trestné činnosti podle § 158 odst. 1 písm. a/, odst. 2 písm. c/ a § 255 odst. 1, 3 trestního zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody až na 10 let) a povinnost k náhradě extrémně vysoké škody, bylo navíc nepřiměřeně dlouhé, trvalo devět a čtvrt roku (od doručení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyni dne , datum, do právní moci zprošťujícího rozsudku dne , datum, ), přičemž v době jeho zahájení byla žalobkyně starší 60 let, což nutně vedlo k tomu, že pro ni bylo těžší vzniklý stav snášet. Jakkoli není důvod medializaci trestní věci žalobkyně přičítat k tíži orgánů činných v trestním řízení, je bez pochyb pravda, že na žalobkyni po celou dobu trestního řízení důsledky jeho medializace dopadaly. Současně je ale třeba vzít v úvahu i to, že nezákonné trestní stíhání nemělo negativní dopad do rodinné sféry žalobkyně, že žalobkyně nebyla omezena na osobní svobodě a že byla hned prvním soudním rozhodnutím v trestní věci a následným rozhodnutím odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání státního zástupce, zproštěna obžaloby.

29. Soudu prvního stupně tak lze přisvědčit v potřebě porovnání případu žalobkyně s dalšími, svými znaky srovnatelnými věcmi vedenými o relutární zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ačkoli zadostiučinění v penězích přiznané žalobkyni žalovanou ve výši 1 500 000 Kč převyšuje všechny soudem prvního stupně označené případy a v nich přisouzené náhrady (vyjma extrémního případu stíhání, pravomocného odsouzení a vykonání trestu s následným očištěním po velmi dlouhé době s nevratnými dopady do všech sfér života tohoto poškozeného), odpovídá rozsahu a významu zásahu nezákonného trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně. Ten byl masivní jak z pohledu svého rozsahu – dopady do sféry zdravotní, pracovní i dopady, které způsobily zánik možnosti pokračování ve významné politické kariéře, tak vzhledem k rozsáhlé společenské dehonestaci žalobkyně v širokém povědomí společnosti, a také vzhledem k hrozícím následkům trestního stíhání a s ohledem na výši škody, která byla žalobkyni kladena za vinu.

30. S tímto závěrem odvolací soud zhodnotil i jím užitou porovnávanou věc, která má řadu obdobných znaků s případem žalobkyně – druh trestného činu, pro nějž byly obě veřejně známé a činné poškozené stíhány, zhruba stejná délka hrozícího trestu, dopad do zdravotní sféry, byť u poškozené v porovnávaném případě ne tak dlouhodobý a definitivní, rodinná podpora. V případě poškozené z porovnávané věci bylo trestní řízení sice kratší a dopad do profesní sféry ne tak výrazný jako u žalobkyně, na druhou stranu ale byla, byť nepravomocně, odsouzena k vysokému trestu odnětí svobody, a to na 8 a půl roku. Odvolací soud tak má za to, že relutární odškodnění obou těchto poškozených ve stejné výši je plně v souladu se zásadou spravedlnosti.

31. Správně soud prvního stupně postupoval také při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Důvodně vycházel z toho, že v jednotlivých fázích řízení byly ve hře odlišné nároky žalobkyně, a podle toho stanovil jak nárok na náhradu nákladů řízení, tak jeho výši. Odvolací soud se s jeho posouzením těchto otázek plně ztotožnil, odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku v bodech 58 a 59 odůvodnění.

32. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud dovodil, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, a proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V této fázi řízení byl předmětem již jen nárok žalobkyně na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíhám a žalobkyně byla v plném rozsahu neúspěšná. Žalovaná by tak měla právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, ty jí ale nevznikly, když její podání ze dne , datum, (obsahující omluvu z odvolacího jednání a blíže nerozvedený návrh na potvrzení prvostupňového rozsudku) nelze hodnotit jako úkon ve smyslu § 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.