69 Co 147/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Šťastného a soudkyň JUDr. Jany Spanilé a Mgr. Adély Kaftanové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika - Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 335 500 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. března 2026, č. j. 18 C 150/2025-43,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 875 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z této částky od 3. 10. 2025 do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak se v zamítavém výroku I. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 21 093,80 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta, advokáta.

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 335 500 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně za dobu od 3. 10. 2025 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 450 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení náhrady nemajetkové újmy, která jí byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka (dále také jen „posuzované řízení“). V tomto řízení otec žalobkyně, tituly před jménem jméno FO, žádal zaplacení peněžité náhrady za vytrpěné bolesti a ztížení společenského uplatnění, jež mu vznikly v souvislosti s dopravní nehodou. Otec žalobkyně se dále domáhal v řízení vedeném u Obvodního soudu pro adresa sp. zn. spisová značka úroků z prodlení z požadované částky a v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. spisová značka žádal zaplacení peněžité náhrady vyvažující další nemajetkové újmy, které mu vznikly v důsledku dopravní nehody. Tato tři řízení byla následně spojena ke společnému řízení a byla vedena pod sp. zn. spisová značka.

3. Dne datum původní žalobce (otec žalobkyně) zemřel a v řízení bylo pokračováno s jeho právními nástupci, žalobkyní a tituly před jménem jméno FO (děti původního žalobce). Posuzované řízení skončilo usnesením o schválení smíru ze dne 28. 2. 2025, trvalo tedy 8 let a 2 měsíce. Délku posuzovaného řízení žalobkyně považovala za nepřiměřeně dlouhou. Žalobkyně byla po celou dobu řízení vystavena značné nejistotě ohledně výsledku posuzovaného řízení, které se týkalo zdravotního stavu osoby jí blízké, mělo proto pro ni zvýšený význam. Na průtazích v řízení se přitom žalobkyně nijak nepodílela. Žalobkyně uplatnila nárok na přiměřené zadostiučinění u žalované dopisem ze dne 2. 4. 2025 ve výši 400 000 Kč. Žalovaná nárok projednala stanoviskem ze dne 18. 9. 2025, v němž shledala přiměřeným zadostiučinění ve výši 64 500 Kč, kterou žalobkyni vyplatila. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení zbývající části uplatněného nároku včetně úroku z prodlení.

4. Žalovaná nesporovala, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená. Tím došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“). Žalovaná stanovila základní částku ve výši 107 500 Kč, přitom vycházela ze základní částky odškodnění 15 000 Kč za jeden rok řízení, vyjma prvního dvou let. Tuto částku snížila o 20 % z důvodu složitosti věci, dále o 10 % kvůli podílu žalobkyně na délce řízení, význam řízení žalovaná hodnotila jako standardní a základní částku dále snížila o 10 % z důvodu sdílené újmy žalobkyně spolu s jejím bratrem, který v posuzovaném řízení vystupoval rovněž jako žalobce. Podíl žalobkyně na délce řízení spočíval v tom, že jednání bylo mj. opakovaně odročováno za účelem mimosoudních jednání. Celkem byla základní částka snížena o 40 %. Poskytnuté odškodnění ve výši 64 500 Kč před podáním žaloby shledala žalovaná dostatečným.

5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl ke skutkovému závěru (zejm. ze spisu Obvodního soudu pro adresa, sp. zn. spisová značka), že v posuzovaném řízení byla právním předchůdcem žalobkyně (otcem) podána žaloba dne 21. 12. 2016 u Obvodního soudu pro adresa a druhá dne 25. 12. 2016 vedená pod sp. zn. spisová značka. Tato řízení byla spojena. V mezidobí (leden 2017) byl původní žalobce vyzýván k doplnění žaloby a ze strany původního žalobce bylo opakovaně žádáno o prodloužení lhůty k doplnění žalobních tvrzení. Dne datum bylo oznámeno úmrtí žalobce, dne 26. 7. 2017 bylo řízení z důvodu úmrtí žalobce přerušeno a dne 29. 12. 2017 bylo v řízení pokračováno s tím, že nadále bude na straně žalující jednáno s tituly před jménem jméno FO a Jméno žalobkyně. První jednání ve věci se konalo dne 28. 5. 2018 a bylo odročeno za účelem mimosoudních jednání na neurčito; v březnu 2019 soud vyzval účastníky ke sdělení výsledků jejich jednání. Dne 22. 5. 2019 žalobci soudu oznámili, že příprava znaleckého posudku je ve finální fázi, avšak koncem října 2019 právní zástupce žalobkyně korigoval původní sdělení tak, že znalecký posudek dosud není k dispozici. Dne 31. 1. 2020 proto soud vyzval účastníky ke složení zálohy na znalecký posudek. Teprve dne 2. 4. 2020 byl založen ze strany žalobkyně jí zadaný znalecký posudek. Druhé jednání se konalo dne 24. 6. 2020, byl na něm (mimo jiné) proveden výslech znalce, který vypracoval znalecký posudek pro žalobkyni, a jednání bylo opět odročeno za účelem mimosoudních jednání. Další jednání se konalo dne 25. 11. 2020. Dne 21. 12. 2020 byl ustanoven znalec z oboru zdravotnictví – interna. Znalecký posudek byl soudu předložen dne 22. 3. 2021. Dne 3. 5. 2021 bylo rozhodnuto o znalečném. V průběhu léta 2021 se účastníci vyjadřovali ke znaleckému posudku. Na den 24. 11. 2021 bylo nařízeno jednání, následně bylo odročeno na den 15. 12. 2021 a k žádosti žalobkyně bylo odročeno na den 24. 1. 2022. Jednání se konalo dne 24. 1. 2022, soud vyhlásil rozsudek, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobcům a) a b) částku 285 380 Kč s úroky z prodlení. Žalobci, žalovaný a vedlejší účastník podali odvolání. Dne 9. 6. 2022 byl vydán doplňující rozsudek ohledně zákonných úroků z prodlení. Proti němu podal žalovaný odvolání dne 11. 7. 2022. Dne 7. 12. 2022 se konalo odvolací jednání, dne 14. 12. 2022 Městský soud v adresa vyhlásil rozsudek, kterým potvrdil rozhodnutí obvodního soudu ve věci samé, žalobci následně podali dovolání. Dne 25. 4. 2024 Nejvyšší soud ČR rozsudkem sp. zn. spisová značka částečně zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek prvostupňového soudu a věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že zásah do základního lidského práva na zdraví spočívající v tzv. devastaci zbytku života člověka vysokého věku, který byl úrazem natrvalo vytržen z navyklého životního prostředí a sklonek života strávil ve zdravotnických zařízeních marným bojem s narůstajícím množstvím různých obtíží, jež vedly i ke znásobení dosavadních nemocí a omezení, je odčinitelný náhradou další nemajetkové újmy podle § 2958 o. z. Dne 29. 1. 2025 se konalo jednání, účastníci uzavřeli smír, který soud svým usnesením schválil. Rozhodnutí nabylo právní moci ke dni 3. 3. 2025. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění za délku posuzovaného řízení u žalované dne 2. 4. 2025, ta jej projednala stanoviskem ze dne 18. 9. 2025, shledala odpovídajícím odškodnění ve výši 64 500 Kč, které bylo uhrazeno před podáním žaloby.

6. Soud prvního stupně na věc aplikoval § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 31a odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb. Uzavřel, že žalovaná odpovídá žalobkyni za újmu, jež jí byla způsobena vinou nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Délku řízení trvajícího 8 let a 2 měsíců posoudil za nepřiměřenou zejména kvůli nekoncentrovanému postupu soudu prvního stupně v první půlce trvání řízení. Žalobkyni vznikla nemajetková újma, přičemž s ohledem na celkovou délku řízení uzavřel soud prvního stupně, že je nutno nemajetkovou újmu žalobce odškodnit finančně, jelikož konstatování porušení práva žalobkyně se nejeví dostatečným.

7. Délka posuzovaného řízení sice byla dle soudu prvního stupně nepřiměřeně dlouhá, nikoli však extrémně, pro výpočet základní částky zadostiučinění proto soud prvního stupně vyšel z částky 15 000 Kč za každý rok trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, kdy poskytl částku poloviční. Základní částku proto stanovil ve výši 107 500 Kč.

8. Za užití parametrů § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. soud prvního stupně výši základní částky posléze modifikoval. Přitom neshledal žádný důvod pro její navýšení, ale naopak ji modifikoval snížením.

9. Soud prvního stupně základní částku snížil o 20 % s ohledem na složitost věci (posuzované řízení posoudil jako složité po skutkové stránce s ohledem na předmět řízení, posouzení původního nároku na škodu na zdraví, zohlednil, že soudy musely zkoumat, zda zdravotní obtíže měly povahu přechodnou či byly definitivní, v řízení musel být ustanoven znalec z oboru zdravotnictví, k důkazu byl proveden i znalecký posudek zpracovaný pro žalobce včetně výslechu tohoto znalce. Spor byl složitý po hmotněprávní stránce, soudy se musely mj. zabývat otázkou, zda odkazem na poskytnutou náhradu za bolest nelze vyloučit náhradu za další nemajetkové újmy na zdraví, kdy ohledně této otázky zaujal následně dovolací soud jiný právní názor než soudy nalézací.

10. Pro podíl žalobkyně na délce řízení byla částka dále snížena o 10 % proto, že žalobkyně i její právní předchůdce se na délce řízení podíleli negativně v tom směru, že byla podána žaloba bez dostatečných skutkových tvrzení, soud k doplnění žaloby musel žalobce urgovat opakovaně. Jednání bylo odročeno za účelem mimosoudních jednání, účastníci následně žádali o delší čas, jednání probíhala až do října 2019. Další pokus o smír následoval v druhé polovině roku 2020 a následně ještě účastníci jednali po rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR v roce 2024.

11. Dále byla částka snížena o 10 % z důvodu sníženého významu řízení pro žalobkyni vzhledem ke sdílení újmy oběma právními nástupci původního žalobce, kteří jsou sourozenci a v posuzovaném řízení zastávali stejná stanoviska. Význam posuzovaného řízení pro žalobkyni jinak soud prvního stupně shledal standardní, neboť předmětem řízení nebyla náhrada újmy na zdraví samotné žalobkyně, ale jejího otce, přičemž žalobkyně se domáhala „jen“ peněžitého plnění.

12. Celkově soud prvního stupně snížil základní částku o 40 % a dospěl ke stejnému závěru jako žalovaná, tedy že přiměřená výše zadostiučinění činí v tomto případě 64 500 Kč. Protože žalovaná tuto částku žalobkyni zaplatila před zahájením řízení, soud prvního stupně žalobu zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a v řízení úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni.

14. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Namítla, že v odůvodnění rozsudku absentují relevantní dílčí skutková zjištění, z toho důvodu je rozsudek nepřezkoumatelný. Žalobkyně dále uvedla, že soud prvního stupně na věc nesprávně aplikoval kritéria stanovená v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za nesprávnou považovala především aplikaci kritéria postupu soudu v řízení a složitosti věci. Věc byla sice projednávána na třech stupních soudní soustavy, dovolání žalobkyně v posuzovaném řízení však bylo důvodné. Proto se žalobkyni jeví přičítání počtu soudních instancí výhradně k tíži žalobkyně jako neadekvátní.

15. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, v němž byl odvoláním žalobkyně napaden (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je částečně opodstatněné.

16. Při jednání odvolací soud doplnil dokazování (§ 213 o. s. ř.) těmito listinami ze spisu Obvodního soudu pro adresa, sp. zn. spisová značka: žádostí o prodloužení lhůty k doplnění žaloby ze dne 20. 3. 2017 a 22. 3. 2017 (na č. l. 12 a 15), usnesením o pokračování v řízení (na č. l. 52), doplněním žalobních tvrzení ze dne 25. 1. 2018 (na č. l. 54), protokolem o jednání ze dne 28. 5. 2018 (na č. l. 91), dotazem soudu na mimosoudní jednání ze dne 12. 9. 2018 (na č. l. 94 per verte), urgencí žalobkyně ze dne 22. 10. 2018 (na č. l. 101 per verte), dotazem soudu ze dne 12. 3. 2019 (na č. l. 105), odpovědí žalobkyně ze dne 22. 5. 2019 (na č. l. 110), urgencí žalobkyně k doložení znaleckého posudku ze dne 2. 7. 2019 (na č. l. 112) a ze dne 6. 8. 2019 (na č. l. 113), úředním záznamem o telefonickém kontaktování zástupce žalobců a výzvou k zaslání otázek na znalce ze dne 22. 10. 2019 (na č. l. 114), výzvou k zaplacení zálohy ze dne 31. 1. 2020 (na č. l. 120), protokolem o jednání ze dne 24. 6. 2020 (na č. l. 144), nařízením ústního jednání dne 22. 10. 2020 (na č. l. 150), vyjádřením žalobkyně ze dne 23. 11. 2020 (na č. l. 164), protokolem z jednání ze dne 25. 11. 2020 (na č. l. 170), zasláním znaleckého posudku účastníkům a výzvou k vyjádření ze dne 3. 5. 2020 (na č. l 224), urgencí žalobkyně ze dne 14. 7. 2021 (na č. l. 233), vyjádřením žalobkyně ze dne 23. 8. 2021 (na č. l. 235), předkládací zprávou odvolacímu soudu ze dne 29. 3. 2022 (na č. l. 301) a ze dne 6. 9. 2022 (na č. l. 328). Zjištění učiněná z těchto listin jsou promítnuta do odůvodnění učiněná v bodu 25. tohoto rozsudku.

17. Dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

18. Dle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Dle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ustanovení odst. 3 je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

20. Dle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

21. Odvolací soud předně považuje za podstatné uvést, že nesdílí odvolací námitku žalobkyně, že by rozsudek soudu prvního stupně byl nepřezkoumatelný. Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, jaká skutková zjištění soud prvního stupně učinil, skutková zjištění (zejména ze spisu Obvodního soudu pro adresa) soud prvního stupně shrnul především v bodech 5, 6, 7 odůvodnění napadeného rozsudku (k tomu např. i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn.Anonymizováno 29 Cdo 2543/2011).

22. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že posuzované řízení bylo vedeno po nepřiměřeně dlouhou dobu, v důsledku čehož došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Ačkoliv se posuzované řízení vyznačovalo procesní i hmotněprávní složitostí a na jeho délce se svým jednáním částečně podílela i sama žalobkyně, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že délka řízení neodpovídá složitosti věci. Z toho důvodu v řízení došlo k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces, zaručeného čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jehož součástí je požadavek na přiměřenost délky řízení. Žalovaná proto odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., který spočívá v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Se soudem prvního stupně lze rovněž souhlasit, že vzhledem k okolnostem věci není adekvátním odškodněním konstatování porušení práva, ale je na místě přiznat odškodnění v penězích. Soud prvního stupně rovněž správně zvolil základní částku ve výši 15 000 Kč za jeden rok řízení (z toho za první dva roky ve výši jedné poloviny). Ačkoliv posuzované řízení trvalo více než 8 let, jeho délku nelze považovat za extrémní, a proto navýšení základní částky není v tomto případě opodstatněné. Při délce řízení 8 let a 2 měsíce činí základní částka odškodnění 107 500 Kč, jak správně uzavřel soud prvního stupně.

23. Soud prvního stupně správně dále modifikoval takto stanovenou základní částku dle kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb. Odvolací soud se však se způsobem a výší jednotlivých kritérií uplatněných soudem prvního stupně zcela neztotožnil.

24. Snížení základní částky o 20 % za složitost řízení považuje i odvolací soud za odpovídající okolnostem dané věci (kritérium složitosti řízení dle § 31a odst. 3 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb.). Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy a bylo složité jak z hlediska procesního, tak hmotněprávního. Předmětem posuzovaného řízení byl nárok na odškodnění nemajetkové újmy na zdraví, v jeho průběhu byly vypracovány dva znalecké posudky, které se zabývaly jednak příčinnou souvislostí mezi újmou na zdraví poškozeného a dopravní nehodou a jednak stanovením výše této újmy. Z procesního hlediska bylo nutné rozhodnout o procesním nástupnictví, o znalečném. Původní žalobce uplatnil svůj nárok u soudu třemi samostatnými žalobami, bylo rozhodováno o spojení těchto věcí ke společnému řízení. Přitom složitost věci zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci o sobě samé. Řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí.

25. Odvolací soud se dále ztotožnil se soudem prvního stupně, že na délce řízení se podílela svým jednáním rovněž žalobkyně, v důsledku čehož je adekvátní snížit základní částku o 10 % (kritérium chování poškozeného dle § 31a odst. 3 písm. c) zákona č. 82/1998 Sb.). Z obsahu spisu posuzovaného řízení vyplynulo, že žaloba byla podána bez dostatečných skutkových tvrzení a soud byl nucen opakovaně zasílat urgence k jejímu doplnění. Žaloba byla doplněna až poté, co do řízení vstoupili právní nástupci původního žalobce, tedy více než rok po zahájení řízení. Jednání konané dne 28. 5. 2018 bylo odročeno na neurčito za účelem mimosoudních jednání a vyčkání vypracování znaleckého posudku, který zadali žalobci (žalobkyně a její bratr). Avizovaný znalecký posudek měl být dokončen ve lhůtě dvou měsíců. Na dotazy soudu na průběh mimosoudních jednání ze dne 12. 9. a 22. 10. 2018 žalobkyně vůbec nereagovala, odpověděla až po dalších dvou urgencích dne 22. 5. 2019 a uvedla, že znalecký posudek bude k dispozici nejpozději do jednoho měsíce. Na další dvě písemné a jednu telefonickou urgenci k doložení znaleckého posudku žalobkyně opět nereagovala a ve výsledku znalecký posudek předložila až 2. 4. 2020, tedy téměř po dvou letech. Dále vzal odvolací soud v potaz, že žalobkyně byla při jednání dne 24. 6. 2020 poučena, aby dotvrdila rozhodné skutečnosti ve lhůtě jednoho měsíce, přesto doplnění svých tvrzení zaslala až dne 23. 11. 2020, dva dny před konáním dalšího jednání. Dále pak soud v posuzovaném řízení zaslal žalobkyni druhý (soudem zadaný) znalecký posudek dne 11. 5. 2021 s výzvou k vyjádření, zda žalobkyně trvá na výslechu znalce, žalobkyně se vyjádřila až po urgenci dne 23. 8. 2021. Teprve poté mohl soud přistoupit k nařízení jednání. Konečně pak odvolací soud zohlednil, že po doručení zrušujícího rozsudku Nejvyššího soudu v červenci 2024 probíhala smírná jednání mezi účastníky, soud je opakovaně každý měsíc vyzýval ke sdělení stanovisek, žalobkyně opakovaně sdělovala soudu, že mimosoudní jednání probíhají, přerušení řízení dle § 110 o. s. ř. nenavrhla, následně požádala o odročení nařízeného jednání. Strany se dohodly a navrhly schválení smíru až při jednání dne 29. 1. 2025. Tyto podstatné skutečnosti odvolací soud zjistil z obsahu spisu Obvodního soudu pro adresa sp. zn. spisová značka a především z listin specifikovaných v bodě 16. tohoto rozsudku, kterými byl proveden důkaz při odvolacím jednání.

26. Odvolací soud však má za to, že z důvodu postupu soudu (kritérium postupu orgánu dle § 31a odst. 3 písm. d) zákona č. 82/1998 Sb.) mělo být přistoupeno k navýšení základní částky, a to o 20 %. Soudu prvního stupně lze přisvědčit, že v posuzovaném řízení docházelo k určitým prodlevám mezi úkony soudu, a to zejména v řízení na prvním stupni. V tomto smyslu nebyl v posuzovaném řízení učiněn žádný úkon ze strany soudu během mimosoudních jednání od října 2018 do března 2019, kdy soud vyčkával na výsledek mimosoudního jednání, dále v období od července 2019 do října 2019 soud bezúspěšně urgoval oba žalobce k doložení znaleckého posudku, ovšem výzvu k zaplacení zálohy na soudem zadaný znalecký posudek vydal až dne 31. 1. 2020. Rovněž soud odročil jednání konané dne 24. 6. 2020 na neurčito za účelem smírných jednání, přesto se následně nedotázal na jejich výsledky a ve věci samé byl nečinný až do 22. 10. 2020 (resp. pouze dal pokyn k proplacení znalečného). Odvolací soud dále zohlednil, že v posuzovaném řízení soud opomenul rozhodnout o celém předmětu řízení, v důsledku čehož vznikla bezdůvodně prodleva mezi 29. 3. 2022, kdy byl spis poprvé předložen odvolacímu soudu, do 6. 9. 2022, kdy byl předložen podruhé po vydání doplňujícího rozsudku. V této souvislosti odvolací soud nesdílí odvolací námitku, že by měla být základní částka navýšena z důvodu zrušení rozsudků prvního a druhého stupně Nejvyšším soudem. Jednak platí, že se tak stalo pouze jedenkrát, jednak byly tyto rozsudky zrušeny nikoliv z důvodu nepřezkoumatelnosti či z jiných závažných procesních vad. Důvodem kasačního zásahu dovolacího soudu bylo nesprávné právní posouzení věci, jak plyne zejména z bodu 13 rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, a to navíc za situace, kdy se posuzované řízení vyznačovalo vyšší mírou hmotněprávní složitosti. Odvolací soud k tomu poznamenává, že nepovažuje za aplikovatelný na danou věc nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2500/17, na který poukazuje žalobkyně, neboť v dané věci byla rozhodnutí soudů nižších stupňů rušena opakovaně, mj. z důvodu nerespektování závazného právního názoru odvolacího soudu.

27. Co se týče kritéria významu předmětu řízení pro poškozeného (kráterům dle § 31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb.), odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který hodnotil význam posuzovaného řízení pro žalobkyni jako standardní. Odvolací soud nikterak nezpochybňuje, že žalobkyni je přičitatelná nemajetková újma, která vznikla v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení jejímu otci. Současně však z judikatury vyplývá, že újma dědice se posuzuje individuálně a nemusí dosahovat stejné výše jako u původního účastníka řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4815/2009). Judikatura Nejvyššího soudu dále dospěla k závěru, že u nového účastníka řízení se bez dalšího neuplatní předpoklad zvýšeného významu předmětu řízení, který svědčil původnímu účastníku, ale význam předmětu řízení ve vztahu k novému účastníku je třeba zkoumat samostatně (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 660/2016). Ačkoliv tedy předmětem posuzované věci byla náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění otce žalobkyně a tento předmět se považuje za typově významný pro účastníka řízení, neznamená to bez dalšího, že se stejný předpoklad zvýšeného významu uplatní i pro žalobkyni. Odvolací soud zdůrazňuje, že nároky na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění se vážou k osobě poškozeného, neboť se dotýkají jeho osobnostní integrity garantované základním právem na zdraví. Tyto nároky v případě smrti poškozeného zanikají a nepřecházejí na jeho dědice s výjimkou situací, kdy poškozený uvedené nároky na náhradu nemajetkové újmy uplatní u orgánu veřejné moci a poté zemře (poté se stávají jměním zůstavitele dle § 1475 odst. 2 o. z. a jako takové mohou být zděděny). S ohledem na tuto skutečnost odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v případě žalobkyně šlo nadále v posuzovaném řízení o peněžité plnění jakožto majetkový nárok, předmět řízení se netýkal náhrady nemajetkové újmy za zásah do jejího zdraví. Z hlediska žalobkyně jako účastnice řízení proto není na místě přisuzovat posuzovanému řízení vyšší význam, než který se standardně pojí s jakýmkoliv jiným sporem o peněžité plnění.

28. Z hlediska významu řízení pro žalobkyni odvolací soud dodává, že soud prvního stupně následně učinil správnou úvahu o modifikaci základní částky pro sdílenou újmu, neboť žalobkyně vystupovala v řízení na straně žalující se svým bratrem; sdíleli tak společný zájem na výsledku řízení. Tím společně nesli i nejistotu, která jim vznikla v důsledku dlouze vedeného posuzovaného řízení. Tato úvaha odpovídá rovněž judikatuře, konkrétně nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. III. ÚS 3369/17 a stanovisku Občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Koncept sdílené újmy znamená, že jednotliví poškození mohou objektivně vnímat odškodnění újmy každého z nich jako alespoň částečně odškodnění újmy vlastní (typicky se jedná o osoby příbuzné v posuzovaném řízení). Odvolací soud však na rozdíl od soudu prvního stupně považuje za adekvátní snížit základní částku v důsledku sdílené újmy toliko o 5 % (na rozdíl od snížení o 10 % učiněných soudem prvního stupně).

29. Pro úplnost odvolací soud k námitce žalobkyně, že je základní částka zadostiučinění nepřiměřeně nízká, neboť nezohledňuje inflaci či změnu životní úrovně v České republice, pouze ve stručnosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 26/25 a usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 10. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 3/25, od jejichž závěrů nemá důvod se odchylovat.

30. Lze tedy shrnout, že odvolací soud shledal důvody pro modifikaci základní částky odškodnění, kterou soud prvního stupně správně stanovil ve výši 107 500 Kč, o celkové snížení o 15 % (snížení pro složitost věci o 20 %, snížení o 10 % pro postup žalobkyně v řízení, zvýšení o 20 % pro postup orgánu veřejné moci a snížení o 5 % z důvodu sdílené újmy); ve výsledku tak odvolací soud dospěl k částce odškodnění 91 375 Kč, která představuje základní částku odškodnění sníženou o uvedených 15 %. Po odečtení (již ze strany žalované zaplacené) částky 64 500 Kč má žalobkyně nárok na zaplacení zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 26 875 Kč. Žalobkyně pak má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení z této částky dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) od 3. 10. 2025 do zaplacení (výzva k plnění byla doručena žalované dne 2. 4. 2025, k projednání nároku žalobkyně došlo ze strany žalované dne 18. 9. 2025, lhůta k plnění v souladu s § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. v délce 6 měsíců uplynula dne 2. 10. 2025, od 3. 10. 2025 je tak žalovaná v prodlení). Výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

31. V tomto rozsahu odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že žalobě vyhověl, ve zbývajícím rozsahu zamítavého výroku napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

32. Odvolací soud dále poznamenává, že se ve věci odchýlil od postupu soudu prvního stupně v řízení u Obvodního soudu pro adresa ve věci spisová značka, ve kterém bylo vedeno odškodňovací řízení o zaplacení téže částky s bratrem žalobkyně tituly před jménem jméno FO. Žaloba v tomto řízení byla zamítnuta, rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v adresa ze dne 15. 7. 2026, č. j. spisová značka. Přestože se případ shoduje v podstatných znacích, odvolací soud v této věci považuje přiznané zadostiučinění za přiměřené skutkovým okolnostem posuzovaného řízení, zejména pak s ohledem na modifikační kritérium postupu soudu dle § 31a odst. 3 písm. d) zákona č. 82/1998 Sb., jak v tomto případě blíže rozebral a vysvětlil, přičemž zadostiučinění přiznané v obdobné věci považuje za nepřiměřeně nízké.

33. O nákladech řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobkyni vzhledem k přiznání přiměřeného odškodnění za nemajetkovou újmu náleží plná náhrada nákladů řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013).

34. Za řízení před soudem prvního stupně (při změně rozsudku odvolacím soudem) náhrada nákladů spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč, v odměně za zastupování dle § 6, § 7 při tarifní hodnotě stanovené dle § 9a odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, v platném znění (dále jen „a. t.“) z přisouzené částky 26 875 Kč, a to dle § 11 odst. 1 a. t. za 4 úkony právní služby ve výši 2 180 Kč (převzetí zastoupení, žaloba, replika žalobkyně ze dne 19. 1. 2026, účast u jednání dne 23. 3. 2026), čtyři náhrady hotových výdajů po 450 K dle § 13 a. t. a náhrady za DPH ve výši 21 %, tedy celkem 14 729,20 Kč.

35. V odvolacím řízení úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení spočívající v odměně advokáta za dva úkony právní služby (odvolání, účast u jednání) po 2 180 Kč, dvou paušálních náhradách po 450 Kč a náhradě za 21 % DPH. Náhrada nákladů odvolacího řízení tak činí 6 364,60 Kč.

36. Celková výše náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů představuje částku 21 093,80 Kč. Proti tomuto rozsudku v rozsahu potvrzujícího zamítavého výroku lze podat dovolání za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř., a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2; jinak dovolání přípustné není. Přípustnost dovolání je oprávněn posoudit dovolací soud.