18 C 150/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Marcelou Zbořilovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: stát, organizační složka státu, IČO IČO sídlem adresa o zaplacení 335 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 335 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od datum do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 450 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhá po žalované zaplacení částky 335 500 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro adresa (dále také jako „obvodní soud“) pod sp. zn. spisová značka, jehož předmětem byly nároky na náhradu nemajetkové újmy na zdraví, úroky z prodlení a další související nároky vzniklé v souvislosti s dopravní nehodou ze dne datum. Původním žalobcem v uvedeném řízení byl otec žalobkyně, který v jeho průběhu zemřel, načež bylo v řízení pokračováno s jeho právními nástupci, mimo jiné se žalobkyní. Řízení bylo zahájeno v prosinci roku rok a pravomocně skončeno až usnesením ze dne datum, jeho celková délka činila přibližně osm let a dva měsíce. Žalobkyně byla po celou dobu řízen vystavena značné nejistotě ohledně jeho výsledku, řízení se týkalo zdravotního stavu osoby jí blízké, a mělo proto pro ni zvýšený význam; na průtazích v řízení se žalobkyně nijak nepodílela. Žalobkyně uplatnila nárok na přiměřené zadostiučinění u žalované dopisem ze dne datum ve výši 400 000 Kč. Žalovaná nárok projednala stanoviskem ze dne datum, v němž shledala přiměřeným zadostiučinění ve výši 64 500 Kč, kterou žalobkyni vyplatila. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení zbývající části uplatněného nároku spolu s úrokem z prodlení.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne datum uvedla, že žalobkyně u ní nárok uplatnila dne datum, ta jej projednala stanoviskem ze dne datum, shledala odpovídajícím odškodnění ve výši 64 500 Kč. Žalovaná přitom vycházela ze základní částky odškodnění 15 000 Kč za jeden rok řízení, vyjma prvního dvou let. Ta byla snížena o 20 % z důvodu složitosti řízení a z důvodu četnosti rozhodování soudů, dále byla snížena o 10 % za podíl žalobkyně na délce řízení, když jednání bylo mj. opakovaně odročováno za účelem mimosoudních jednání, význam řízení pro žalobkyni byl standardní, žalobkyně nebyla v řízení původním žalobcem, tedy ve vztahu k ní se nejednalo o osobnostní nárok na újmu na zdraví, ale o nárok na peněžité plnění, současně, jelikož žalobkyně sdílela v řízení procesní postavení se svým bratrem, žalovaná s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. III. ÚS 3369/17 z důvodu sdílené újmy snížila základní částku o dalších 10 %, celkem byla základní částka snížena o 40 %.. Poskytnuté odškodnění shledává žalovaná dostatečným, a proto ve zbytku navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Jednání ve věci dne datum proběhlo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované, která se z nařízeného jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti.

4. Mezi účastníky řízení je nesporné uplatnění nároku u žalované podle § 14 zákona č. 82 /1998 Sb. dne datum, ta jej projednala stanoviskem ze dne datum, shledala odpovídajícím odškodnění ve výši 64 500 Kč, které bylo uhrazeno před podáním žaloby.

5. Soud z dokazování zjistil následující. Ze spisu Obvodního soudu pro adresa sp. zn. spisová značka soud zjistil, že právním předchůdcem žalobce /otcem/ byla podána žaloba dne datum u Obvodního soudu pro adresa a druhá dne datum vedená pod sp. zn. spisová značka. Dne datum bylo v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka vydáno usnesení o spojení věci (žaloba o úrok z prodlení) s řízením vedeným pod sp. zn. spisová značka.V mezidobí /leden rok/ byl žalobce vyzýván k doplnění žaloby a ze strany původního žalobce bylo opakovaně žádáno o prodloužení lhůty k doplnění žalobních tvrzení. V květnu rok vstoupil do řízení česká pojišťovna jako vedlejší účastník na straně žalovaného. Dne datum bylo oznámeno úmrtí žalobce. Dne datum bylo řízení z důvodu úmrtí žalobce přerušeno. Dne datum bylo v řízení pokračováno s tím, že nadále bude na straně žalující jednáno s tituly před jménem jméno FO a Jméno žalobkyně. Dne datum bylo v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka vydáno usnesení o spojení věci (žaloba o další nemajetkovou újmu) s řízením vedeným pod sp. zn. spisová značka. Dne datum bylo nařízené jednání na den datum. Jednání se konalo dne datum a bylo odročeno za účelem mimosoudních jednání na neurčito. Dne datum sděluje vedlejší účastník, že není zcela vyloučeno mimosoudní vyřízení sporu. Dne datum vyzývá soud účastníky ke sdělení výsledků. Dne datum sdělení o postupu v mimosoudních jednáních. Dne datum sdělují žalobci, že příprava znaleckého posudku je ve finální fázi. Dne datum sděluje právní zástupce žalobce, že znalecký posudek ještě není k dispozici. Dne datum soud vyzývá účastníky ke složení zálohy na znalecký posudek. Dne datum je založen ze strany žalobců znalecký posudek. Jednání se konalo dne datum, byl provedený výslech znalce, který vypracoval znalecký posudek pro žalobce, a bylo opět odročeno za účelem mimosoudních jednání. Další jednání se konalo dne datum. Dne datum byl ustanoven znalec z oboru zdravotnictví – interna. Znalecký posudek byl soudu předložen dne datum. Dne datum bylo rozhodnuto o znalečném. V průběhu léta rok se vyjadřujíc účastníci k é znaleckému posudku. Na den datum je nařízené jednání, to je odročeno na den datum. K žádosti žalobce je odročeno na den datum. Jednání se konalo dne datum, soud vyhlásil rozsudek, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobcům a) a b) částku ve výši 285.380 Kč s úrokem z prodlení. Žalobci se proti rozsudku odvolali dne datum. Žalovaný a vedlejší účastník podali odvolání dne datum. Dne datum byl vydán doplňující rozsudek ohledně zákonných úroků z prodlení. Proti němu podal žalovaný odvolání dne datum. Dne datum se konalo odvolací jednání. Dne datum Městský soud v adresa vyhlásil rozsudek, kterým potvrdil rozhodnutí obvodního soudu ve věci samé a změnil výrok o nákladech řízení tak, že žalobcům uložil zaplatit žalovanému a vedlejšímu účastníku řízení na straně žalované náklady řízení. Žalobci dne datum podali dovolání. Dne datum Nejvyšší soud ČR rozsudkem sp. zn. spisová značka částečně zrušil rozsudek městského soudu i rozsudek obvodního soudu a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení s tím, že uzavřel, že zásah do základního lidského práva na zdraví spočívající v tzv. devastaci zbytku života člověka vysokého věku, který byl úrazem natrvalo vytržen z navyklého životního prostředí a sklonek života strávil ve zdravotnických zařízeních marným bojem s narůstajícím množstvím různých obtíží, jež vedly i ke znásobení dosavadních nemocí a omezení, je odčinitelný náhradou další nemajetkové újmy podle § 2958 ObčZ. Dne datum se konalo jednání, účastníci uzavřeli smír, který soud svým usnesením schválil. Rozhodnutí nabylo právní moci ke dni datum.

6. K přerušené části předmětného řízení z důvodu úmrtí původního žalobce soud uvádí, že toto období započítal do celkové délky řízení, když bylo přerušeno od datum usnesením čj. číslo jednací s právní mocí dne datum. Dne datum soud zjišťoval informace o průběhu dědického řízení sp. zn. spisová značka. Dále dne datum. Dne datum a dne datum bylo v dědickém řízení rozhodnuto usnesením čj. číslo jednací. Přerušení trvalo po dobu 3 popř. pravomocně 2 měsíců.

7. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s průběhem řízení vedeného Obvodního soudu pro adresa sp. zn. spisová značka. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne datum, ta jej projednala stanoviskem ze dne datum, shledala odpovídajícím odškodnění ve výši 64 500 Kč, které bylo uhrazeno před podáním žaloby.

8. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

10. Vycházeje z kritérií vymezených v ust. § 31a odst. 3 zákona, řešil zdejší soud otázku přiměřenosti délky posuzovaného řízení. Předmětné řízení trvalo od datum, kdy byla soudu doručena žaloba, do datum, kdy bylo řízení pravomocně skončeno, celkem délka řízení činila 8 let a 2 měsíce.

11. Předmětný spor lze řadit ke složitým po skutkové stránce, s ohledem na předmět řízení, posouzení původního nároku na škodu na zdraví, soudy musely zkoumat, zda zdravotní obtíže měly povahu přechodnou či byly definitivní (na to navazovalo právní posouzení věci) v řízení musel být ustanoven znalec z oboru zdravotnictví, k důkazu byl proveden i znalecký posudek zpracovaný pro žalobce, včetně výslechu tohoto znalce. Spor byl složitý i hmotněprávní, soudy se musely mj. zabývat otázkou, zda odkazem na poskytnutou náhradu za bolest nelze vyloučit náhradu za další nemajetkové újmy na zdraví, kdy ohledně této otázky zaujal následně Nejvyšší soud jiný právní názor než soudy nalézací. Obvodní soud během řízení vydal řadu procesních usnesení, žalobce musel být vyzván k doplnění žaloby, bylo rozhodováno o spojení řízení, o odměnách znalců, přerušení řízení, odročení jednání. Soud prvního stupně rozhodl ve věci samé 1x a to rozsudkem a následně usnesením schválil smír, odvolací soud rozhodl jedenkrát a dovolací soud také jedenkrát.

12. Posuzované řízení se typově řadí mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky, jako jsou řízení trestní, řízení o osobnostních nebo pracovněprávních nárocích. Jak už bylo popsáno výše, předmětem řízení byla ve vztahu k současné žalobkyni žaloba na peněžité plnění, byť původně se jednalo o náhradu škody na zdraví, o samotný zásah do zdraví aktuální žalobkyně se v řízení nejednalo. Soud stejně jako žalovaná následně hodnotil skutečnost, že v řízení vystupovala žalobkyně společně s dalším žalobcem (bratrem), jedná se tedy o tzv. sdílenou újmu. V tomto směru soud odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 13. února 2018, sp. zn. III. ÚS 3369/17. Podle Ústavního soudu lze koncept tzv. sdílené újmy použít zejména v situaci, kdy jednotliví poškození mohou objektivně vnímat odškodnění újmy každého z nich jako alespoň částečné odškodnění újmy vlastní (typicky se to týká osob příbuzných nebo společníků právnických osob). Oba noví žalobci byli zastoupení jedním advokátem, vystupovali ve věci v souladu a sjednoceně. Smír, který uzavřeli byl shodný pro oba žalobce tak, že tito obdrží každý částku ve výši 100 000 Kč. Soud proto uzavřel, že význam řízení byl pro žalobkyni snížení s ohledem na sdílenou újmu.

13. Žalobkyně, i její právní předchůdce, se na délce řízení podíleli negativně v tom směru, že byla podána žaloba bez dostatečných skutkových tvrzení, soud k doplnění žaloby musel žalobce urgovat opakovaně. Jednání bylo odročeno za účelem mimosoudních jednání, účastníci následně žádali o delší čas, jednání tak probíhala až do října rok. Další pokus o smír následoval v druhé polovině roku rok a následně ještě účastníci jednali po rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR v roce rok.

14. Jde-li o činnost soudů, je nutno konstatovat, že postup soudů nebyl během řízení vždy plynulý a koncentrovaný, v řízení lze spatřit průtahy. Zejména na počátku řízení od podání žaloby do výzvy k doplnění a pojení věcí uběhlo několik měsíců bez postupu ze strany soudu. Po skočení dědického řízení trvalo 5 měsíců, než došlo k jednání ve věci samé a proběhlo dne datum. Další jednání proběhlo až dne datum. Byť v mezidobí byl ze strany žalobců vypracováván znalecký posudek, nelze přehlédnout, že soud následně - nikoli zároveň- nechával vypracovávat další znalecký posudek. Po jeho doručení opět trvalo několik měsíců, než bylo rozhodnuto o odměně znalce a bylo nařízeno jednání. Délku dovolacího řízení pak lze hodnotit jako hraniční.

15. Délku řízení trvajícího 8 let a 2 měsíců je tak nutné považovat za nepřiměřenou, a to zejména kvůli nekoncentrovanému postupu soudu prvního stupně v první půlce trvání řízení, uvedená délka řízení pak neodpovídá právní ani skutkové složitosti věci, žalobkyni tak vznikla nemajetková újma, která se presumuje. S ohledem na celkovou délku řízení, význam řízení pro žalobce, který byl shledán typově zvýšeným, má soud za to, že je nutno nemajetkovou újmu žalobce odškodnit finančně, jelikož konstatování porušení práva žalobkyně se nejeví dostatečným.

16. Dle stanoviska Nejvyššího soudu ČR pro poměry České republiky se považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000,- Kč až 20.000,- Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1.250,- Kč až 1.667,- Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Při stanovení základní částky bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat) bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů. Stejně tak lze zvýšit základní částku za příslušný časový úsek v případě, kdy je samotné kompenzační řízení nepřiměřeně dlouhé a žalobce zvýšení odškodnění z tohoto důvodu navrhne. S ohledem na tuto citovanou judikaturu soud uzavřel, že je na místě stanovit základní částku odškodného ve výši 15 000 Kč ročně (resp. za prvé dva roky řízení polovina), jelikož délka řízení trvajícího 8 let a 2 měsíce není délkou nijak extrémní, a navýšení základní částky odškodnění tak ještě neodůvodňuje, k tomu by soud přikročil až u řízení trvajícího deset a více let.

17. Základní částka odškodnění by tak činila za řízení dlouhé 8 let a 2 měsíce 107 250 Kč. Soud se dále zabýval a vzal v úvahu další kritéria uvedené v § 31a odst. 3 shora cit. zák., která by odůvodňovala případné zvýšení či snížení uvedené částky. Pokud jde o jednotlivá modifikační kritéria, soud shledal s důvodným snížení o 10 % z důvodu sníženého významu řízení pro žalobkyni (sdílená újma), dále z důvodu právní složitosti věci a počtu soudních instancí bylo částka snížená celkem o 20 %, s ohledem na postup žalobce ve věci byla částka dále snížena o 10 %, pro postup soudů nebyla základní částka modifikována, a to z toho důvodu, že samotný postup soudu, který zejména v té první fázi řízení byl nekoncentrovaný vedl k samotnému závěru o tom, že délka je nepřiměřená, pokud jde o zrušení rozhodnutí nalézacích soudů Nejvyšším soudem, zdejší soud podotýká, že právní názor vyjádřený v rozhodnutí soudu, i přesto, že se posléze tento ukáže být nesprávným, nelze považovat za nesprávný úřední postup (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3202/2012).

18. Celková výše odškodnění tak činí 64 500 Kč. K výši odškodnění soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3370/2011, podle kterého má-li poskytované odškodnění kompenzovat stav nejistoty, ve které byl poškozený nepřiměřeně dlouhým řízením udržován, a újmě spojené s touto nejistotou má odpovídat forma a případná výše odškodnění, musí výše zadostiučinění především odpovídat významu předmětu řízení pro poškozeného. Je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, jak to žádá žalobce, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) zákona č. 82/1998 Sb. Soudem spočítaná výše odškodnění pak řádově koresponduje s plněním přiznaným žalobkyni v předmětném řízení.

19. Jelikož již žalovaná žalobkyni částku 64 500 Kč zaplatila, a to v rámci 6 měsíční lhůty pro projednání nároku podle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (uplatněno datum, projednáno datum, konec lhůty datum), žaloba podaná dne datum pro další odškodnění tak byla podána nedůvodně a soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěch ve věci měla žalovaná, soud proto rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení, výše nákladů je tvořena paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za provedené úkony (vyjádření k žalobě) ve výši 450,- Kč za úkon analogicky podle předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025-615), celkem 450 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Odvolání proti tomuto rozsudku lze podat k Městskému soudu v Praze do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nesplní-li povinný dobrovolně, co je mu uloženo tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí nebo exekuci.