69 Co 39/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Aleše Šťastného a soudců JUDr. Tomáše Pirka a Mgr. Adély Kaftanové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 2 300 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 10. 2025, č. j. 24C 217/2023-703,

I. Odvolání žalované proti výroku V. rozsudku soudu prvního stupně se odmítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé I. potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé II. a ve výrocích o nákladech řízení III. a IV. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 2 000 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), žalobu co do 300 000 Kč zamítl (výrok II.), žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení (výrok III.), dále uložil žalované povinnost nahradit státu náklady řízení (výrok IV.) a žalobci vrátil nevyplacenou část složené zálohy na důkaz ve výši 1 000 Kč (výrok V.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 2 000 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 6.9.2022 do zaplacení jako slevu z kupní ceny z titulu skryté vady specifikované bytové jednotky (dále také jen „byt“) spočívající v nadměrné vlhkosti (způsobené chybějící hydroizolací), a dále aby mu zaplatila 300 000 Kč jako smluvní pokutu sjednanou pro případ porušení povinnosti, které by zakládalo právo odstoupit od kupní smlouvy.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že žalobce neprokázal existenci skryté vady zakládající její odpovědnost, že šlo nanejvýš o vlastnost staršího domu, o níž měl být žalobce při koupi informován, případně o vadu zjevnou vytknutou pozdě. Žalovaná dále zpochybnila metodiku a závěry předložených odborných podkladů a namítala, že projevům vlhkosti mohl napomoci postup žalobce (zejm. havárie vody, rekonstrukční práce, nedostatečné větrání) a současně označila požadovanou slevu za nepřiměřenou i s ohledem na argumentované zohlednění stáří domu v kupní ceně.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vzal za prokázané, že byt byl prodán za 10 600 000 Kč a předán 30.7.2021, přičemž od 9/2021 žalobce žalovanou informoval o projevech nadměrné vlhkosti a následně uplatnil slevu z kupní ceny. Za rozhodující skutkové zjištění soud prvního stupně považoval závěr soudního znalce, že zdrojem vlhkosti je vzlínající zemní vlhkost v návaznosti na vadnou, resp. chybějící hydroizolaci (minimálně v části podlah a obvodových konstrukcí), která měla být vybudována v roce 1994, kdy byla vyprojektována přestavba části prvního nadzemního podlaží. Předmětný byt byl postaven v roce 1994, přičemž tato přestavba nebyla řádně provedena dle dané projektové dokumentace, když minimálně ve spodní koupelně bytu hydroizolace zcela chybí, což je faktickou příčinou nadměrné vlhkosti daného bytu projevující se zejména v jeho suterénu. Případná havárie vody či stavební práce a s nimi související „mokré procesy“ mohly ovlivnit nanejvýš rychlost projevu, nikoli samotnou příčinu. Znalec také vyloučil, že by se v případě dané nadměrné vlhkosti jednalo o očekávatelnou vlastnost danou předmětnému bytu jako takovému, a že vada se při řádném užívání nemusela delší dobu výrazně projevit. Dále soud prvního stupně shrnul, že náklady sanačních prací byly odbornými podklady vyčísleny přibližně na 1 473 438,16 Kč, resp. 1 626 257 Kč, dotázané realitní kanceláře uvedly, že v případě vědomosti o dané vadě by reálná kupní cena předmětného bytu byla o 1 600 000 Kč až 2 600 000 Kč nižší. Další navržené důkazy soud prvního stupně neprováděl pro nadbytečnost.

5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 2079 a násl., § 2095, § 2099, § 2100, § 2106, § 2112 a § 2129 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) a ohledně smluvní pokuty podle § 2048 odst. 1 o. z. uzavřel, že byt měl skrytou vadu (nadměrnou vlhkost způsobenou chybějící/vadnou hydroizolací), která se mohla projevit až následně, že žalobce vadu vytkl včas s ohledem na její charakter a okolnosti zjišťování příčiny, a že šlo o podstatné porušení smlouvy opravňující žalobce k přiměřené slevě z kupní ceny podle § 2106 odst. 1 písm. c) o. z. Při určení přiměřené slevy soud prvního stupně vyšel z kritérií odvozených z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (sp. zn. 32 Odo 956/2002 a 33 Cdo 2641/2012) a hodnotil zejména rozsah vady, dopad na užívání zhruba poloviny bytu, rizika a budoucí opakované sanační zásahy i orientační náklady oprav. Slevu 2 000 000 Kč považoval za přiměřenou a v tomto rozsahu žalobě vyhověl včetně zákonných úroků z prodlení 15 % ročně od 6.9.2022.

6. Naopak nárok žalobce na smluvní pokutu 300 000 Kč zamítl, neboť uzavřel, že nebylo prokázáno, že žalovaná o konkrétně zjištěné skryté vadě věděla a při prodeji ji úmyslně zatajila či aktivně zakryla, a tudíž nebyly naplněny podmínky sjednané smluvní pokuty.

7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

8. O nákladech řízení státu rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř.

9. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání, a to proti výrokům II. a III. V odvolání soudu prvního stupně vytýkal, že nesprávně vyložil smluvní ujednání o smluvní pokutě, nedostatečně a nepřezkoumatelně odůvodnil závěr o neexistenci nároku na smluvní pokutu a opomněl význam důkazů prokazujících, že žalovaná učinila nepravdivé prohlášení o bezvadnosti a o tom, že si není vědoma faktických vad. Žalobce poukázal na vlastní výpovědi žalované a jejího manžela o dřívějších projevech vlhkosti, na svědeckou výpověď a čestná prohlášení svědkyně, na technický průkaz nemovitosti z 24.9.2019, na komunikaci v rámci SVJ a tvrzenou dlouhodobost problému vlhkosti v domě, jakož i na závěry znaleckého posudku. Žalobce dále tvrdil, že soud prvního stupně pochybil i tím, že neprovedl jím navrhované důkazy vztahující se k nároku na smluvní pokutu (zejména další svědky a důkaz znaleckým posudkem předloženým žalobcem, případně jeho výslechem), a proto měl podle žalobce při správném posouzení věci nároku na smluvní pokutu 300 000 Kč vyhovět. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku II. tak, že žalované uloží zaplatit 300 000 Kč, a tomu odpovídajícím způsobem změnil i výrok III. o nákladech řízení.

10. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání i žalovaná, a to proti výrokům I., III., IV. a V. Žalovaná především tvrdila, že soud prvního stupně zaměnil tvrzenou skrytou vadu za vlastnost odpovídající stáří bytového domu (absence hydroizolace jako běžná vlastnost 100 let starého domu), že otázku vady měl posuzovat subjektivně podle očekávání kupujícího s ohledem na stáří domu a informaci, že dům je před rekonstrukcí. Současně žalovaná namítala, že soud prvního stupně měl zohlednit nedostatečnou prevenci a péči kupujícího (§ 2903 o. z.), jeho stavební zásahy včetně „mokrých procesů“, nedostatečné větrání a topení, proběhlou havárii vody a nedostatečné vysoušení, a že soud prvního stupně nesprávně posoudil příčinnou souvislost mezi těmito okolnostmi a projevy vlhkosti. Dále žalovaná tvrdila, že i kdyby šlo o vadu, nešlo o vadu skrytou, nýbrž zjevnou, kterou měl kupující při běžné opatrnosti rozpoznat. Konečně žalovaná brojí proti výši přiznané slevy 2 000 000 Kč, kterou považuje za nepřiměřenou a soudem nekriticky převzatou bez moderace, když soud prvního stupně nedostatečně zohlednil, že byt byl prodán pod průměrnými cenami v lokalitě. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že žalobu i v tomto rozsahu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení.

11. Protože žalovaná podala odvolání i proti výroku V. rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv tímto výrokem jí nebyla uložena žádná povinnost ani jí z něj nevznikla újma, odvolací soud její odvolání v tomto rozsahu jako nepřípustné podle § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

12. Odvolací soud dále přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. Odvolání žalobce však důvodné je.

13. Podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

14. Podle § 2095 o. z. prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy, jinak pro účel obvyklý.

15. Podle § 2099 odst. 1 věta první o. z. je věc vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096.

16. Podle § 2100 odst. 1 věta první o. z. právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později.

17. Podle § 2106 odst. 1 písm. c), o. z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující mimo jiné právo na přiměřenou slevu z kupní ceny.

18. Podle § 2106 odst. 2 o. z. kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit.

19. Podle § 2048 odst. 1 věta první o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

20. Odvolací soud ve vztahu k části uplatněného nároku na slevu z kupní ceny především odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry. V návaznosti na to soud prvního stupně věc v této části uplatněného nároku i správně posoudil po právní stránce.

21. Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalované, podle níž chybějící (resp. nefunkční) hydroizolace v posuzované věci nemůže představovat vadu, protože jde o vlastnost 100 let starého domu.

22. V projednávané věci soud prvního stupně na základě provedeného dokazování (zejména znaleckým posudkem) uzavřel, že jde o stav spočívající v nedostatečném, resp. chybějícím hydroizolačním řešení v konstrukcích dolní části bytové jednotky, který způsobuje pronikání zemní vlhkosti do konstrukcí, destrukci povrchů a vznik plísní. Tím se věc odlišuje od situací, kdy kupující brojí proti tomu, že starší stavba neodpovídá novostavbě. Zde soud prvního stupně vyšel z toho, že předmětem koupě byla bytová jednotka určená k běžnému bydlení, u níž je vada tohoto typu způsobilá podstatně omezit užívání významné části bytu (spodního podlaží) a vyžadovat rozsáhlá sanační opatření.

23. Odvolací soud považuje za potřebné dodat, že závěr soudu prvního stupně o existenci vady bytu je souladný i s judikaturou Nejvyššího soudu k výkladu § 2095 a § 2099 o. z., např. s rozsudkem ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3235/2020, na nějž navazuje další rozhodovací praxe. Z této judikatury plyne, že prodávající je povinen odevzdat kupujícímu předmět koupě v ujednané jakosti a provedení, a nejsou-li jakost a provedení výslovně ujednány, pak v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy, jinak pro účel obvyklý. Nemá-li věc tyto vlastnosti, je vadná, a to bez ohledu na to, zda se jedná o věc novou či použitou a zda prodávající o vadě věděl. Posouzení, zda jde o vadu, je vždy odvislé od konkrétních skutkových okolností věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3170/2024).

24. V projednávané věci byla předmětem koupě bytová jednotka určená k bydlení, avšak její spodní podlaží bylo zatíženo nadměrnou vlhkostí, jejíž příčinou byla vadná, resp. chybějící hydroizolace. Takový stavebně-technický stav znamená, že byt neměl vlastnosti vhodné pro obvyklý účel, tedy řádné bydlení. Námitka žalované, že jde pouze o vlastnost staršího domu nemůže obstát. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, vyplynulo, že v době, kdy byl byt postaven (v roce 1994), nebyla tato stavba řádně provedena podle tehdejší projektové dokumentace, když v některých částech bytu hydroizolace zcela chybí, což je faktickou příčinou nadměrné vlhkosti daného bytu. I u starší nemovitosti je totiž rozhodné, zda zjištěný stav ještě odpovídá tomu, co lze rozumně očekávat vzhledem k účelu koupě. Stav, který podstatně omezuje užívání významné části bytu a vyžaduje rozsáhlá sanační opatření tomuto standardu neodpovídá.

25. Odvolací soud proto uzavřel, že soud prvního stupně správně podřadil zjištěný skutkový stav pod § 2095, § 2099 a § 2100 o. z. a nepochybil, pokud dovodil, že byt byl při přechodu nebezpečí škody zatížen (skrytou) vadou zakládající žalobci právo z vadného plnění. Skutečnost, zda žalovaná o této vadě věděla či nikoli, není pro samotnou odpovědnost za vady a pro vznik nároku na slevu z kupní ceny rozhodná. Tato otázka je významná pouze pro samostatně uplatněný nárok na smluvní pokutu.

26. Odvolací soud nepovažuje za důvodnou ani námitku žalované, že žalobcem uplatněná vada nebyla vadou skrytou, nýbrž vadou zjevnou, kterou musel kupující při obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy, takže mu podle § 2103 o. z. práva z vadného plnění nenáleží.

27. Podle § 2103 o. z. kupující nemá práva z vadného plnění, jde-li o vadu, kterou musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy. To neplatí, ujistil-li ho prodávající výslovně, že věc je bez vad, anebo zastřel-li vadu lstivě. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že § 2103 o. z. dopadá na situace, kdy kupující má reálnou možnost se s předmětem koupě při uzavírání smlouvy seznámit a kdy jde o takový typ vady, které si kupující musel nebo alespoň měl při běžné opatrnosti všimnout; posouzení nelze zúžit na formální okamžik podpisu smlouvy, nýbrž je třeba hodnotit okolnosti kontraktačního procesu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3794/2023).

28. V posuzované věci však soud prvního stupně nevycházel z toho, že vadou jsou pouhé vizuálně vnímatelné projevy (mapy, plísně), nýbrž že vadou předmětu koupě je stavebně-technická příčina, a to nedostatečné, resp. chybějící hydroizolační řešení v konstrukci, jež způsobuje pronikání zemní vlhkosti do interiéru. Taková vada je svou povahou typicky latentní a bez invazivního ověření (sond) či bez specializovaného průzkumu nemusí být rozpoznatelná ani při opakovaných prohlídkách. To platí tím spíše, připustil-li sám znalec, že vlhkostní režim a nástup projevů se mohou vyvíjet v čase v závislosti na vnějších podmínkách a způsobu užívání a nemusí být po delší dobu zřetelné.

29. Žalovaná staví odvolání také na tvrzení, že projevy vlhkosti byly vyvolány či rozhodně významně zhoršeny jednáním kupujícího (mokré procesy, větrání, topení, havárie vody) a že soud prvního stupně chybně vyhodnotil příčinnou souvislost. Odvolací soud k tomu uvádí, že soud prvního stupně se těmito tvrzeními zabýval a na základě znaleckého posouzení uzavřel, že případná havárie vody či stavební procesy mohou ovlivnit rychlost či intenzitu projevu, nikoli však vysvětlit samotnou příčinu (vzlínání zemní vlhkosti v důsledku absentující hydroizolace). Jde o skutkový závěr založený na odborném důkazu, který je pro otázku příčiny rozhodný a odvolací soud neshledal důvod tento závěr přehodnocovat.

30. Odvolací soud se neztotožnil ani s odvolací námitkou žalované, že soud prvního stupně výši slevy „nekriticky převzal“ či že šlo o částku nepřiměřenou a neodůvodněnou. Judikatura Nejvyššího soudu vychází z toho, že smyslem slevy z kupní ceny je narovnání narušené ekvivalence plnění, nikoli reparace škody, a přiměřená sleva je taková, která v konkrétních poměrech odpovídá míře narušení ekvivalence a je způsobilá ji narovnat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2024 sp. zn. 23 Cdo 1207/2023). Jinak řečeno smyslem úpravy práv z vadného plnění (tj. i smyslem poskytnutí přiměřené slevy z ceny díla) je opětovně docílit rovnovážného stavu mezi plněním smluvních stran (zaplacenou kupní cenou a obdrženou věcí), který byl narušen vadným plněním jedné z nich (prodávajícím), tj. tím, že oproti smluvně předpokládanému stavu ekvivalence plnění (kupující za určitou dohodnutou kupní cenu měl obdržet bezvadné plnění této dohodnuté ceně odpovídající) ve skutečnosti kupující obdržel plnění vadné a tedy již proto neodpovídající sjednané ceně. Smyslem úpravy práv z vadného plnění není reparace vzniklých škod (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 23 Cdo 1207/2023).

31. Soud prvního stupně přihlédl k tomu, že vada podstatně zasahuje užívání veškeré suterénní části bytové jednotky a že předpokládané sanační zásahy jsou nákladné a budou se zčásti opakovat. Z provedeného dokazování vyplynulo, že reálně dosažitelná tržní cena bytu v době koupě při znalosti vady by byla zhruba v pásmu 8 000 000 až 9 000 000 Kč. Rozdíl oproti sjednané ceně 10 600 000 Kč tak vychází přibližně na 1 600 000 až 2 600 000 Kč. Odvolací soud proto nepovažuje úvahu o přiměřenosti slevy 2 000 000 Kč (tj. necelých 19 % kupní ceny) i s přihlédnutím k tržnímu dopadu vady za zjevně nepřiměřenou.

32. Ani námitka žalované, že byt byl prodán pod tržní cenou (srovnání cen za m²), není důvodná. I kdyby bylo obecně možné uvažovat o určitém snížení kupní ceny oproti průměru lokality, sleva z kupní ceny se vždy vztahuje ke konkrétně sjednané ceně a ke konkrétně sjednanému předmětu koupě, nikoli k abstraktnímu průměru trhu.

33. Není důvodná ani námitka, že sleva se má limitovat pouze podílem kupujícího na společných částech. Sleva z kupní ceny se neodvíjí mechanicky od rozvrhu budoucích nákladů v SVJ, nýbrž od toho, jak vada a její důsledky snižují hodnotu a užitné vlastnosti předmětu koupě jako celku v poměru ke sjednané ceně.

34. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

35. Odvolací soud však shledal, že v části, v níž byla zamítnuta žaloba na zaplacení smluvní pokuty 300 000 Kč, je řízení zatíženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a které nelze v odvolacím řízení odstranit, neboť by vyžadovaly rozsáhlejší doplnění dokazování, které nebylo dostatečné, a které přesahuje rámec odvolacího řízení (§ 213 odst. 3 a 4 o. s. ř.).

36. Soud prvního stupně zamítl nárok na smluvní pokutu zejména s odůvodněním, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalovaná o vadě věděla a úmyslně ji zatajila, resp. zakryla.

37. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že další navržené důkazy neprováděl pro nadbytečnost. Tento závěr však v části týkající se smluvní pokuty neobstojí, neboť soud prvního stupně současně žalobcem uplatněnou smluvní pokutu zamítl právě pro neprokázání rozhodných skutkových okolností (vědomost žalované o vlhkosti).

38. Jestliže žalobce navrhoval důkazy (zejména výslechy dalších osob z domu), které podle jeho argumentace směřovaly právě k prokázání vědomosti žalované o výskytu vlhkosti v bytě, nebylo možné je bez dalšího odmítnout jako nadbytečné, pokud soud prvního stupně současně nedospěl k jednoznačnému závěru, že vědomost žalované je bezpečně vyvrácena jinými důkazy. Takový postup vede k neúplnosti skutkových zjištění ve vztahu k samostatnému nároku na smluvní pokutu.

39. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. (a současně i v navazujícím výroku III. o nákladech řízení a IV. o nákladech státu) podle § 219a odst. 1 písm. a), odst. 2 o. s. ř. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).

40. Na soudu prvního stupně bude, aby se dále zabýval nárokem žalobce na smluvní pokutu, zejména aby vyhodnotil, které z žalobcem navržených (a dosud neprovedených) důkazů mohou směřovat k prokázání tvrzení o vědomosti žalované o existující vadě bytu a takové důkazy provedl, případně srozumitelně vysvětlí, proč některé z navržených důkazů neprovedl.

41. Po zhodnocení doplněného dokazování soud prvního stupně o věci znovu rozhodne, přičemž své úvahy přezkoumatelným způsobem účastníkům zpřístupní v novém rozhodnutí. Přitom rozhodne i o všech nákladech řízení, včetně řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

42. Právním názorem odvolacího soudu je soud prvního stupně podle § 226 odst. 1 o. s. ř. vázán.