69 CO 88/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Pirka a soudkyň JUDr. Markéty Čermínové a JUDr. Renáty Polákově ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o částka s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího anonymizováno částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky částka s příslušenstvím (výrok I) a současně uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů anonymizováno částka (výrok II). Takto rozhodl o požadavku žalobce na zaplacení nemajetkové újmy z důvodu nesprávného úředního postupu žalované spočívajícího v nevyplacení platu žalobci za měsíce červenec až listopad rok.

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že od července do anonymizováno rok, byl žalobce ve služebním poměru k země – Ministerstvu vnitra a byl povinen vykonávat službu na služebním místě zařazeném na Ministerstvu vnitra v oddělení pobytu cizinců obec, v odboru azylové a migrační politiky, se služebním působištěm v obec. Na toto služební místo byl převeden rozhodnutím služebního orgánu ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací. Žalobce však k výkonu státní služby na předmětném služebním místě nenastoupil a stání službu zde nevykonával. Jednalo se o období od datum do datum. Do tohoto období tedy zapadá i doba, za niž žalobce požaduje zaplacení žalované částky. K výkonu státní služby na předmětném služebním místě žalobce nenastoupil ani po rozhodnutí náměstka ministra vnitra pro státní službu ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí služebního orgánu prvního stupně. Nenastoupení k výkonu státní služby na předmětném služebním místě, resp. nepřítomnost žalobce na pracovišti, bylo předmětem projednání a rozhodnutí kárné komise prvního stupně zřízené na Ministerstvu vnitra, která rozhodnutím ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, uložila žalobci kárné opatření propuštění ze služebního poměru. Kárná komise druhého stupně zřízená na Ministerstvu vnitra rozhodnutím ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, rozhodnutí kárné komise prvního stupně potvrdila. Rozhodnutí obou kárných komisí nabyla právní moci dne datum. V obou rozhodnutích kárných komisí byla nepřítomnost žalobce na pracovišti klasifikována jako neomluvená, když k nedostavení se na pracoviště neexistoval u žalobce žádný objektivní důvod. Rozhodnutí kárné komise druhého stupně ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, bylo přezkoumáno i soudem, přičemž rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, byla žaloba žalobce zamítnuta. V rozsudku Městský soud v Praze uvedl, že skutková zjištění mají dostatečnou oporu v podkladech správního anonymizováno, správná byla i právní kvalifikace jednání žalobce a hodnocení jeho závažnosti. Procesní vady v anonymizováno Městský soud v Praze neshledal. Na základě kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze rozhodoval ve věci Nejvyšší správní soud, který rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, žalobcovu kasační stížnost zamítl.

3. Na základě těchto skutkových zjištění posoudil soud prvního stupně věc po právní stránce podle příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), nebo„ zákon č. 82/1998 Sb.“). Skutečnost, že žalobci nebyl za měsíce červenec až říjen rok vyplacen plat, je pouze důsledkem jeho neomluvené absence ve výkonu služby. Podle § 144 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve spojení s ustanovením § 109 odst. 1 zákoníku práce, přísluší státnímu zaměstnanci za vykonanou státní službu plat. Plat za státní službu je koncipován jako plnění poskytované státním zaměstnancům za již vykonanou státní službu a práci. Vznik práva na plat je podmíněn faktickým výkonem státní služby, nikoli pouhou existencí služebního poměru. Z uvedeného pravidla existují výjimky, ty jsou stanoveny zákonem a nejedná se o případ žalobce. Je tedy jasné, že pokud žalobce nevykonával státní službu z důvodu své neomluvené nepřítomnosti na pracovišti, nebyl mu ze strany služebního úřadu poskytnut plat, neboť mu na něj nevznikl nárok. Neomluvená absence žalobce jde pouze k jeho tíži. Neomluvená absence byla následně i důvodem pro ukončení služebního poměru žalobce. Soud prvního stupně dále uvedl, že nevyplacení požadované částky částka, není postihem či odvetným opatřením služebního úřadu vůči žalobci jako oznamovateli ve smyslu ustanovení pr. předpisu, o opatřeních souvisejících s oznamováním podezření ze spáchání protiprávního jednání ve služebním úřadu. Služební orgán prvního stupně i odvolací orgán ve svých rozhodnutích řádně odůvodnily, proč žalobci nemohla být požadovaná částka přiznána a námitky žalobce, že se v případě nepřiznání požadované částky o postih jednalo, neshledaly důvodnými.

4. O náhradě nákladů anonymizováno soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že soud prvního stupně věc nesprávně posoudil, když vycházel z odpovědnostního titulu – nezákonného rozhodnutí. Žalobce v žalobě označil odpovědnostní titul - nesprávný úřední postup, a to pokyn účtárně k nevyplacení mzdy bez řádného rozhodnutí. Žalobce dále tvrdil, že podle zákona o státní službě měl právo na plat a platový postup pokud byl ve služebním poměru. Žalobce byl navíc za stejný skutek potrestán dvakrát, nezasíláním platu a dále rozhodnutím kárné komise. Postupem žalovaného byl žalobce přiveden v průběhu kárného anonymizováno do stavu hmotné nouze, kde se musel hájit bez finančních prostředků. Žalobce nebyl nikdy posouzen, zda je anonymizována dvě slova na požadavky nového služebního místa. Soud prvního stupně navíc nepřihlédl k tomu, že v anonymizováno došlo k průtahům. Závěrem proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.

6. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce navrhla rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu a v mezích podaného odvolání napadené rozhodnutí včetně anonymizováno, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že toto odvolání není důvodné.

8. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním anonymizováno, ve správním anonymizováno, v anonymizováno podle soudního řádu správního nebo v anonymizována dvě slova, b) nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Jak vyplývá ze shora citovaných zákonných ustanovení je odpovědnost státu za vzniklou škodu objektivní (bez ohledu na zavinění) a stát se jí nemůže zprostit, jestliže jsou kumulativně splněny tři podmínky: 1) nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, 2) vznik škody či nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Existence těchto podmínek musí být v soudním anonymizováno bezpečně prokázána a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některé z nich. Důkazní břemeno v tomto směru leží na poškozeném. Protože zákon č. 82/1998 Sb. blíže nedefinuje pojem škody ani neupravuje rozsah její náhrady, je třeba v této otázce vycházet z ustanovení o náhradě škody v občanském zákoníku. Škodou zákon míní újmu, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná penězi. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, tedy je-li nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, ke škodě by nedošlo.

12. Odvolací soud především odkazuje na podrobné a vyčerpávající odůvodnění soudu prvního stupně, když soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i zcela přiléhavě právně posoudil. K odvolacím námitkám žalobce, které však nejsou způsobilé zvrátit správnost napadeného rozsudku, lze uvést následující. Otázka příčinné souvislosti mezi určitým protiprávním úkonem a konkrétní škodou je otázkou skutkovou; soud zjišťuje její existenci. Právním posouzením je vymezení, mezi jakou újmou (jako následkem) a jakou skutečností jakožto příčinou této újmy má být příčinná souvislost zjišťována. Pro posouzení vzniku odpovědnosti za škodu má proto zásadní význam otázka, v čem konkrétně spočívá škoda (majetková újma), za niž je náhrada požadována. Právě ve vztahu mezi konkrétní újmou poškozeného (pokud vznikla) a konkrétním jednáním škůdce (je-li protiprávní) se zjišťuje příčinná souvislost (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR spisová značka). V dané věci žalobce spatřoval vznik škody (podle jeho tvrzení nemajetkové újmy) v žalované výši v nesprávném úředním postupu žalované spočívajícím v pokynu účtárně k nevyplacení mzdy žalobci za žalobou vymezené období. V anonymizováno však bylo prokázáno, že mzda žalobci nebyla vyplacena v důsledku jeho neomluvené absence na pracovišti. Důvodem pro nevyplacení mzdy tedy nebyl tvrzený nesprávný úřední postup žalované spočívající v pokynu účtárně k nevyplacení mzdy, ale neomluvená absence žalobce na pracovišti.

13. Navíc v anonymizováno bylo prokázáno, že k nesprávnému úřednímu postupu žalované spočívajícím v nevyplacení mzdy žalobci za uvedené období ani nedošlo, když žalobce neměl podle hmotného práva na požadovanou mzdu právní nárok (§ 144 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb. ve spojení s § 109 odst. 1 zákoníku práce). Postup žalované spočívající v nevyplacení mzdy žalobci tedy nebylo nesprávným úředním postupem. V posuzované věci tedy nebyl splněn další předpoklad pro odpovědnost státu za tvrzenou škodu, a to odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu.

14. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o nákladech anonymizováno.

15. O nákladech odvolacího anonymizováno odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná dosáhla plného procesního úspěchu i v této fázi anonymizováno a byla jí proto přiznána náhrada nákladů anonymizováno, které jsou tvořeny podle § 1 a § 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. dvěma paušálními náhradami po částka za vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení; jinak dovolání přípustné není; přípustnost dovolání přezkoumá za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. dovolací soud.