15 C 133/2021

Plný text

: Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , datum narození , bytem adresa žalobce , proti žalovanému: ; státní organizace anonymizováno stát. instituce , sídlem adresa žalované , o náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem,

I. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nemateriální újmy částku 82 675 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Na náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit žalovanému částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 19. 10. 2021 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 82 675 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že se jedná o nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout tím, že mu za měsíce červenec až listopad 2019 nebyl zasílán plat, aniž by obdržel jakékoliv rozhodnutí ve věci, tedy žalovaný se dopustil nesprávného úředního postupu. Žalobci bylo doručeno oznámení služebního orgánu o zahájení řízení o zaplacení částky 82 675 Kč s příslušenstvím. Služební orgán a následně Náměstek rozhodnutím ze dne 29. 7. 2021 rozhodl, že žalobci částka 82 675 Kč s příslušenstvím nenáleží s odůvodněním, že je překážka na straně zaměstnance a neomluvená absence. Dále žalobce uvedl, že rozhodnutí státního tajemníka Ministerstva vnitra [číslo jednací] a Náměstka ministra vnitra pro státní službu [číslo jednací] jsou nezákonná nebo nicotná a jsou ovlivněna snahou o zdravotní, profesní a finanční likvidaci žalobce jako svědka protiprávního jednání v rámci organizace žalovaného a porušení nařízení vlády č. 145/2015 Sb. o ochraně oznamovatelů. Žalovaný žalobci v průběhu služebního poměru od 9. 7. do 19. 12. 2019 nezasílal žádný plat, a to bez řádného rozhodnutí služebního orgánu. Tím žalovaný přivedl žalobce protiprávním způsobem do hmotné nouze v průběhu kárného řízení [číslo jednací]: [anonymizováno] [číslo] [rok] a zásadním způsobem tím omezil jeho procesní práva a možnosti, když žalovaný o nezasílání platu žalobci nevydal řádné rozhodnutí. Žalobce byl nucen z důvodu finanční tísně restrukturalizovat své úvěry a půjčky u [organizace] [anonymizováno].

2. Podáním ze dne 22. 12. 2021 doručeným soudu dne 27. 12. 2021 žalobce upřesnil žalobu ohledně příslušenství.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. O uplatněném nároku žalobce bylo rozhodnuto doposud nezrušeným pravomocným rozhodnutím. Je třeba vycházet z predikce, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, který by vyústil v nezákonné rozhodnutí. Nevyplacení částky 82 675 Kč nemohlo do osobněprávních vztahů žalobce negativně zasáhnout, neboť na vyplacení předmětné částky neměl právní nárok.

4. Z provedených důkazů zjistil soud následující:

5. Dne 19. 10. 2021 podal žalobce u Obvodního soudu pro Prahu 7 žalobu, kterou se domáhal zaplacení částky 82 675 Kč s příslušenstvím, když tato částka představuje náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Rozhodnutím náměstka ministra vnitra pro státní službu [číslo jednací] ze dne 29. 7. 2021, bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí státního tajemníka v Ministerstvu vnitra [číslo jednací]: [anonymizováno] [číslo] [číslo] ze dne 22. 4. 2021, kterým bylo rozhodnuto, že žalobci nenáleží částka 82 675 Kč s příslušenstvím. Uvedená finanční částka představuje plat žalobce za měsíce červenec až říjen roku 2019, kdy trval služební poměr žalobce, který však nevykonával službu a toto bylo v kárném řízení kvalifikováno jako neomluvená absence. Od července do října 2019 byl žalovaný ve služebním poměru k České republice – Ministerstvu vnitra a byl povinen vykonávat službu na služebním místě zařazeném na Ministerstvu vnitra v oddělení pobytu cizinců Praha odboru azylové a migrační politiky, se služebním působištěm v Praze, na které byl převeden rozhodnutím služebního orgánu ze dne 26. 6. 2019, [číslo jednací]: [anonymizováno] [číslo] [rok]. Žalobce k výkonu státní služby na předmětném služebním místě nenastoupil a státní službu zde nevykonával. Konkrétně se jednalo o období od 9. 7. 2019 do 23. 12. 2019, tedy období, do kterého spadá i doba, za kterou žalobce požaduje zaplacení částky 82 675 Kč s příslušenstvím. K výkonu státní služby na předmětném služebním místě žalobce nenastoupil ani po té, co bylo rozhodnutí služebního orgánu [číslo jednací]: [anonymizováno] [číslo] [rok] v rámci odvolacího řízení potvrzeno rozhodnutím náměstka ministra vnitra pro státní službu ze dne 23. 10. 2019, [číslo jednací]: [anonymizováno] [číslo] [rok]. Nenastoupení k výkonu státní služby na předmětném služebním místu, resp. nepřítomnost žalobce na pracovišti, byla předmětem rozhodnutí kárné komise I. stupně zřízené v Ministerstvu vnitra, jejímž rozhodnutím ze dne 19. 9. 2019, [číslo jednací]: [anonymizováno] [číslo] [rok], bylo žalobci uloženo kárné opatření propuštění ze služebního poměru. Rozhodnutím kárné komise II. stupně zřízené v Ministerstvu vnitra ze dne 19. 12. 2019, [číslo jednací]: [anonymizováno] [číslo] [rok] bylo rozhodnutí kárné komise I. stupně potvrzeno. Rozhodnutí obou kárných komisí nabyla právní moci dne 23. 12. 2019. Rozhodnutími obou kárných komisí byla nepřítomnost žalobce na pracovišti ve shora vymezeném období kvalifikována jako neomluvená, neboť k nedostavení se na pracoviště neexistoval u žalobce žádný objektivní důvod. K žalobcem uplatňované námitce, kdy odmítal vykonávat státní službu v souladu s § 106 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZP“), podle kterého je zaměstnanec oprávněn odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných fyzických osob, bylo oběma kárnými komisemi i služebním orgánem konstatováno, že právo odmítnout výkon práce (služby) má zaměstnanec (státní zaměstnanec) v případě konkrétně přidělené práce (konkrétních služebních úkolů). Náměstek ministra vnitra pro státní službu v rámci odvolacího řízení proti rozhodnutí služebního orgánu [číslo jednací]: [anonymizováno] [číslo] [rok] neshledal, že by měla být převedením žalobce na předmětné služební místo ohrožena jeho bezpečnost, neboť zdravotní způsobilost žalobce ve vztahu k tomuto služebnímu místu byla řádně posouzena.

6. Dále soud zjistil, že dne 4. 9. 2020 podal žalobce u Městského soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí kárné komise Ministerstva vnitra II. stupně ze dne 19. 12. 2019, [číslo jednací]: [anonymizováno] [číslo] [rok]. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021, č.j. [číslo jednací], byla žaloba zamítnuta. Na základě kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021, č.j. [číslo jednací] rozhodoval ve věci Nejvyšší správní soud, který rozsudkem ze dne 28. 6. 2022, č.j. [číslo jednací] kasační stížnost zamítl a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

7. Dále soud zjistil, že dne 12. 11. 2019 podal žalobce k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 žalobu, kterou se po žalovaném domáhal zaplacení částky 82 675 Kč s příslušenstvím, když tato částka představuje plat žalobce za měsíce červenec až říjen 2019, který mu žalovaný nezaplatil. Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 17. 9. 2020, č.j. [číslo jednací] řízení zastavil a dále rozhodl, že po nabytí právní moci usnesení bude věc postoupena státnímu tajemníkovi v Ministerstvu vnitra jako příslušnému služebnímu orgánu. Dne 7. 12. 2020 byla věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka] postoupena státnímu tajemníkovi v Ministerstvu vnitra jako příslušnému služebnímu orgánu. Podáním ze dne 18. 12. 2020, [číslo jednací], oznámil státní tajemník v Ministerstvu vnitra žalobci zahájení řízení podle § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ SŘ“), o zaplacení částky 82 675 Kč s příslušenstvím. Současně byl žalobce vyzván k uplatnění práva dle § 36 odst. 3 SŘ, vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladovým materiálům, ke způsobu jejich zjištění, popřípadě navrhnout jejich doplnění. Výzva byla žalobci doručena dne 13. 1. 2021, tímto dnem byla správní řízení zahájeno. Rozhodnutím státního tajemníka v Ministerstvu vnitra [číslo jednací] ze dne 22. 4. 2021 bylo rozhodnuto, že žalobci částka 82 675 Kč s příslušenstvím žalobci nenáleží. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím náměstka ministra vnitra pro státní službu [číslo jednací] ze dne 29. 7. 2021. Proti rozhodnutí náměstka ministra vnitra pro státní službu [číslo jednací] ze dne 29. 7. 2021 podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze, která je vedena pod sp. zn. [spisová značka] a řízení v této věci není dosud pravomocně skončeno.

8. Z lékařské zprávy [titul] [jméno] [příjmení], psychiatrie, ze dne 19. 9. 2018, soud zjistil, že žalobce je od roku 2005 ambulantně léčen na psychiatrii. Jedná se o osobnost s kompulzivními rysy. Psychotické příznaky ani suicidální tendence nebyly zjištěny. Z lékařské zprávy [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 19. 5. 2022 soud zjistil, že žalobce je od května 2005 léčen na psychiatrii. Do roku 2018 byl léčen preparátem [název] [anonymizováno] v dávce 50 mg. V souvislosti s jeho spory se zaměstnavatelem (šikana na pracovišti, nevyplacené finanční požitky) bylo nutno dávku léku zvýšit na 100 mg, což přetrvává dodnes.

9. Z e-mailové komunikace mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] z roku 2016 soud zjistil, že komunikace se týkala osob, která IT nabídla k relokaci do ČR.

10. Z žádosti žalobce ze dne 24. 1. 2021 soud zjistil, že touto žádostí se žalobce u Ministerstva vnitra domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 82 675 Kč, která měla žalobci vzniknout v souvislosti s nezákonným postupem Ministerstva vnitra. Z oznámení Ministerstva vnitra ČR ze dne 30. 3. 2021, č.j. MV-40033-2/P-2021 soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobci, že po vyhodnocení potřebných podkladových materiálů bude žalobci sděleno stanovisko s tím, že žádost žalobce o náhradu škody bude vyřízena nejpozději do 27. 7. 2021.

11. Z lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k výkonu služby [číslo] [rok] [spisová značka] ze dne 16. 5. 2019 soud zjistil, že se v případě žalobce jednalo o mimořádnou prohlídku s výsledkem, že žalobce je zdravotně způsobilý.

12. Po zhodnocení důkazů podle § 132 o.s.ř. soud dospěl k závěru, že načerpal dostatek skutkových zjištění pro rozhodnutí a další důkazní návrhy se jeví jako nadbytečné. Neprovedl proto žalobcem navrhované důkazy: Vyrozumění Policie České republiky ze dne 6. 8. 2019, [číslo jednací], stránky č. 2 a 11 Metodického pokynu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 3/ 2016, kterým se stanoví podrobnosti kární odpovědnosti státních zaměstnanců a kárného řízení ze dne 12. 10. 2016, [číslo jednací], výplatní pásky žalobce za červenec a srpen 2019, oznámení státního tajemníka v ministerstvu vnitra o zahájení řízení a vyslání na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku ze dne 12. 4. 2019, [číslo jednací], první strana žádosti o provedení pracovnělékařské prohlídky a hodnocení zdravotního stavu za účelem posouzení zdravotní způsobilosti k výkonu služby, Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo ministerského rady v oddělení pobytu cizinců Praha ze dne 12. 2. 2019, [číslo jednací], čestné prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 12. 5. 2019. Z těchto listin nelze učinit skutkově významná zjištění, mají-li prokázat tvrzení ohledně událostí před zahájením předmětného správního řízení a jejich provedení by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

13. Soud rovněž neprovedl žalobcem navržené výslechy svědků [jméno] [příjmení], [tituly] [jméno] [příjmení], [titul], prošetřovatele Ministerstva vnitra [jméno] [příjmení], lékaře Ministerstva vnitra [jméno] [příjmení], lékaře [jméno] [jméno], [titul] [jméno] [příjmení], bývalého státního tajemníka [jméno] [příjmení], předsedkyně kárné komise I. stupně, předsedy kárné komise II. stupně, ani neprovedl účastnický výslech žalobce, když soud má za to, že výslechy těchto osob by na skutková zjištění, která jsou významná v projednávané věci, neměly vliv.

14. E-mailová komunikace žalobce s [jméno] [příjmení] z roku 2016 se nevztahuje k předmětu žaloby, a proto soud tento důkaz nehodnotil.

15. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně:

16. Podle § 1 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“) odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Stát hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

17. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

19. Podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

20. Podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (odst. 1). Byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány (odst. 2). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odst. 3).

21. Podle § 15 zákona č. 82/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku (odst. 1). Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (odst. 2).

22. Podle § 31a odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

23. Žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby na náhradu tvrzené nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem (§ 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.), neboť byl účastníkem shora uvedeného správního řízení o výplatě platu. Svůj nárok uplatnil u žalovaného, který je orgánem ve smyslu § 6 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., přičemž z vyjádření žalovaného je zřejmé, že nárok žalobce neuspokojí ani zčásti. Podmínku dle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. má soud za splněnou.

24. Aby mohla být dovozena objektivní odpovědnost státu za vznik nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., musí být kumulativně splněny tři podmínky: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy.

25. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. [číslo jednací], podmínka existence nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb. je splněna tehdy, bylo-li pravomocné nebo předběžně vykonatelné rozhodnutí zrušeno nebo změněno pro nezákonnost, a to bez ohledu na další průběh řízení, v němž bylo dané rozhodnutí vydáno. Byl-li proti rozhodnutí podán opravný prostředek odkládající právní moc i vykonatelnost rozhodnutí, posuzuje se nezákonnost ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ve vztahu k pravomocnému rozhodnutí o tomto opravném prostředku.

26. Z ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb. vyplývá, že institut náhrady nemajetkové újmy se neomezuje pouze na újmu vzniklou nepřiměřenou délkou řízení, ale i na újmu vzniklou v důsledku nezákonného rozhodnutí nebo jiného nesprávného úředního postupu. V případě nemajetkové újmy, která měla vzniknout nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem spočívajícím v jiné skutečnosti než v nepřiměřené délce řízení, se však plně uplatní procesní povinnosti tvrzení a důkazní, když toto břemeno tíží žalobce.

27. V rámci dokazování se soud zaměřil na to, zda jsou splněny podmínky pro vznik odpovědnosti žalovaného za nemajetkovou újmu, a to nesprávný úřední postup, způsobení nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi vznikem nemajetkové újmy a nesprávným úředním postupem. Soud se proto zabýval otázkou možného nesprávného úředního postupu spočívajícího v nevydání řádného rozhodnutí ve věci samé, ale pouze pokynu, aby žalobci nebyl vyplacen plat za období červenec až říjen 2019.

28. Soud dospěl k závěru, že žalovaný se ohledně nevyplacení platu žalobci za období od července do října 2019 nesprávného úředního postupu nedopustil.

29. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, v době, za kterou měl žalobce utrpět nemajetkovou újmu, tedy od července do října 2019, byl žalobce ve služebním poměru k České republice – Ministerstvu vnitra a byl povinen vykonávat službu na služebním místě zařazeném na Ministerstvu vnitra v oddělení pobytu cizinců Praha, v odboru azylové a migrační politiky, se služebním působištěm v Praze. Na toto služební místo byl převeden rozhodnutím služebního orgánu ze dne 26. 6. 2019, [číslo jednací]. Žalobce však k výkonu státní služby na předmětném služebním místě nenastoupil a stání službu zde nevykonával. Jednalo se o období od 9. 7. 2019 do 23. 12. 2019, tedy do tohoto období zapadá i doba, za něž žalobce požaduje zaplacení částky 82 675 Kč s příslušenstvím. K výkonu státní služby na předmětném služebním místě žalobce nenastoupil ani po rozhodnutí náměstka ministra vnitra pro státní službu ze dne 23. 10. 2019, [číslo jednací], kterým bylo potvrzeno rozhodnutí služebního orgánu I. stupně. Nenastoupení k výkonu státní služby na předmětném služebním místě, resp. nepřítomnost žalobce na pracovišti, bylo předmětem projednání a rozhodnutí kárnou komisí I. stupně zřízené v Ministerstvu vnitra, která rozhodnutím ze dne 19. 9. 2019, [číslo jednací], uložila žalobci kárné opatření propuštění ze služebního poměru. Kárná komise II. stupně zřízená v Ministerstvu vnitra rozhodnutím ze dne 19. 12. 2019, [číslo jednací], rozhodnutí kárné komise I. stupně potvrdila. Rozhodnutí obou kárných komisí nabyla právní moci dne 23. 12. 2019. V obou rozhodnutích kárných komisí byla nepřítomnost žalobce na pracovišti klasifikována jako neomluvená, když k nedostavení se na pracoviště neexistoval u žalobce žádný objektivní důvod.

30. Rozhodnutí kárné komise II. stupně ze dne 19. 12. 2019, [číslo jednací], bylo přezkoumáno i soudem. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021, č.j. [číslo jednací], byla žaloba žalobce zamítnuta. V rozsudku Městský soud v Praze uvedl, že skutková zjištění mají dostatečnou oporu v podkladech správního řízení, správná byla i právní kvalifikace jednání žalobce a hodnocení jeho závažnosti. Procesní vady v řízení Městský soud v Praze neshledal. Na základě kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021, č.j. [číslo jednací] rozhodoval ve věci Nejvyšší správní soud, který rozsudkem ze dne 28. 6. 2022, č.j. [číslo jednací] kasační stížnost zamítl.

31. Podle § 113 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o státní službě“) bezpečnost a ochrana zdraví pří výkonu služby státních zaměstnanců se řídí a) § 101 až 108 a 323 zákoníku práce, b) § 2 až 11 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, c) zákonem o ochraně veřejného zdraví, d) zákonem o specifických zdravotních službách.

32. Pokud žalobce namítá, že odmítal vykonávat státní službu v souladu s ustanovením § 106 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZP“), podle kterého je zaměstnanec oprávněn odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných fyzických osob, pak soud uvádí, že obě kárné komise i služební orgán konstatovaly, že právo odmítnout výkon služby má státní zaměstnanec v případě plnění konkrétních služebních úkolů. Žalobce se však na pracoviště ani nedostavil, takže mu služební úkoly nemohly být ani přiděleny. V § 106 odst. 2 ZP je řešeno právo zaměstnance odmítnout výkon určité práce, která je z pohledu zaměstnance bezprostředně a reálně zdraví a život ohrožující, nikoli nedostavení se na pracoviště z důvodu pouze potencionálních obav zaměstnance o své zdraví. Náměstek ministra vnitra pro státní službu v rámci odvolacího řízení proti rozhodnutí služebního orgánu [číslo jednací] neshledal, že by měla být převedením žalobce na předmětné služební místo ohrožena jeho bezpečnost, když zdravotní způsobilost žalobce ve vztahu k předmětnému služebnímu místu byla řádně posouzena.

33. To, že žalobci nebyl za měsíce červenec až říjen 2019 vyplacen plat, je pouze důsledkem jeho neomluvené absence ve výkonu služby. Podle § 144 odst. 1 zákona o státní službě ve spojení s ustanovením § 109 odst. 1 ZP, přísluší státnímu zaměstnanci za vykonanou státní službu plat. Plat za státní službu je koncipován jako plnění poskytované státním zaměstnancům za již vykonanou státní službu a práci. Vznik práva na plat je podmíněn faktickým výkonem státní služby, nikoli pouhou existencí služebního poměru. Z uvedeného pravidla existují výjimky, ty jsou stanoveny zákonem a nejedná se o případ žalobce. Je tedy jasné, že pokud žalobce nevykonával státní službu z důvodu své neomluvené nepřítomnosti na pracovišti, nebyl mu ze strany služebního úřadu poskytnut plat, neboť mu na něj nevznikl nárok. Neomluvená absence žalobce jde pouze k jeho tíži. Neomluvená absence byla důvodem pro skončení služebního poměru žalobce, jak je uvedeno výše.

34. To, že žalobci nebyla jím požadovaná částka 82 675 Kč přiznána, není postihem či odvetným opatřením služebního úřadu vůči žalobci jako oznamovateli ve smyslu nařízení vlády č. 145/2015 Sb., o opatřeních souvisejících s oznamováním podezření ze spáchání protiprávního jednání ve služebním úřadu. Služební orgán I. stupně i odvolací orgán ve svých výše uvedených rozhodnutích řádně odůvodnily, proč žalobci nemohla být požadovaná částka přiznána a námitky žalobce, že se v případě nepřiznání požadované částky o postih jednalo, nejsou tak důvodné.

35. Pokud žalobce namítá, že žalovaný zahájil správní řízení teprve po té, kdy mu byla věc postoupena Obvodním soudem pro Prahu 7 a došlo tak k průtahům, soud tuto námitku neshledává důvodnou.

36. V řízení bylo prokázáno, že žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 12. 11. 2019 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 82 675 Kč s příslušenstvím. V žalobě žalobce uvedl, že tato částka představuje jeho plat za měsíce červenec až říjen 2019, který mu žalovaný nezaplatil. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 9. 2020, č.j. [číslo jednací], bylo řízení zastaveno s tím, že po nabytí právní moci usnesení bude věc postoupena státnímu tajemníkovi v Ministerstvu vnitra jako příslušnému služebnímu orgánu. Soud konstatoval, že v předmětné věci není dána pravomoc soudů projednat a rozhodnout věc v občanském soudním řízení podle § 7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř“), přičemž se jedná o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. Proto podle § 104 odst. 1 o.s.ř. řízení zastavil a rozhodl o postoupení věci příslušnému služebnímu orgánu, který má pravomoc danou věc rozhodnout. Usnesení nabylo právní moci dne 3. 11. 2020. Spis soud postoupil státnímu tajemníkovi v Ministerstvu vnitra dne 7. 12. 2020. Podáním ze dne 18. 12. 2020, [číslo jednací] oznámil státní tajemník v Ministerstvu vnitra žalobci zahájení řízení podle § 46 odst. 1 SŘ o zaplacení částky 82 675 Kč s příslušenstvím. Současně byl žalobce vyzván k uplatnění práva dle § 36 odst. 3 SŘ vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladovým materiálům, ke způsobu jejich zjištění, popřípadě navrhnout jejich doplnění. Výzva byla žalobci doručena dne 13. 1. 2021 a tímto dnem bylo správní řízení zahájeno. Rozhodnutím ze dne 22. 4. 2021 služební orgán rozhodl, že žalobci částka 82 675 Kč s příslušenstvím nenáleží a rozhodnutím náměstka ministra vnitra pro státní službu ze dne 29. 7. 2021 bylo rozhodnutí služebního orgánu I. stupně potvrzeno. Věc nyní přezkoumává Městský soud v Praze pod sp. zn. [spisová značka]; toto řízení není dosud pravomocně skončeno.

37. To, že správní řízení bylo zahájeno až na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 9. 2020, č.j. [číslo jednací], nelze hodnotit jako průtah. Soud považuje postup žalovaného za logický, když vyčkal na rozhodnutí soudu. Je třeba konstatovat, že dosavadní rozhodovací praxe v otázkách náhrady škody a nemajetkové újmy v rámci služebně právních vztahů není jednotná. Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 26. 2. 2020, č.j. [číslo jednací] dospěl k závěru, že ustanovení § 159 odst. 1 zákona o státní službě je taxativním výčtem rozhodování, na která se použijí ustanovení o řízení ve věcech služby, tedy o kterých se vede správní řízení před služebním orgánem. Městský soud v Praze judikoval, že ve věcech rozhodování o náhradě škody a nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti výkonem služebního poměru jsou příslušné civilní soudy. Naproti tomu v usneseních Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne 16. 6. 2020 a č.j. [spisová značka] ze dne 16. 7. 2020 je uvedeno, že uvedená řízení jsou řízeními správními, ve kterých je dána příslušnost služebních orgánů. To, že žalovaný v projednávané věci vyčkal na rozhodnutí soudu, zda je příslušný vést řízení, nelze hodnotit jako průtah v řízení a už vůbec toto nelze hodnotit jako odvetná opatření vůči žalobci.

38. O uplatněném nároku žalobce bylo rozhodnuto rozhodnutími služebních orgánu I. a II. stupně a tato rozhodnutí nebyla doposud zrušena. Proto nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, který by vyústil v nezákonné rozhodnutí.

39. Žalobce se domáhá nemajetkové újmy. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. září. 2011, sp. zn. [spisová značka], aby mohlo být poskytnuto jakékoliv přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., je třeba, aby poškozený tvrdil a v případě procesní potřeby prokazoval, že mu v důsledku nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí vznikla újma nemajetkové povahy. Musí tedy nabídnout tvrzení o tom, v čem tato újma spočívá, a popřípadě nabídnout příslušné důkazy tato tvrzení podporující.

40. V řízení bylo prokázáno, jak je podrobně uvedeno výše, že nevyplacení částky 82 675 Kč nemohlo do osobněprávních vztahů žalobce negativně zasáhnout, neboť na vyplacení předmětné částky neměl žalobce právní nárok.

41. Soud dospěl k závěru, že žalovaný se nesprávného úředního postupu nedopustil. O nepřítomnosti žalobce na pracovišti v období od 9. 7. 2019 do 23. 12. 2019 bylo vedeno kárné řízení a bylo vydáno rozhodnutí jak kárné komise I. stupně tak kárné komise II. stupně. O nevyplacení platu za předmětné období nebylo služebním orgánem vydáno rozhodnutí, neboť o dané věci není vedeno řízení ve věcech státní služby zakončené vydáním rozhodnutí ve věci samé. Nevyplacení platu je důsledkem nepřítomnosti žalobce na pracovišti služebního úřadu, který nevykonával státní službu a neplnil služební úkoly. Rozhodnutí služebního orgánu [číslo jednací] bylo vydáno až v návaznosti na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7, kterým bylo řízení před soudem zastaveno a věc byla postoupena k rozhodnutí příslušnému služebnímu orgánu. V postupu služebního orgánu soud neshledal nesprávný úřední postup, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

42. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve věci úspěšnému žalovanému, který nebyl v řízení zastoupen advokátem, přiznal v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř. náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč. Tato částka představuje 2 paušální náhrady po 300 Kč (vyjádření k žalobě, účast na jednání před soudem dne 11. 7. 2022).

43. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem, když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal zákonné důvody.