70 Co 116/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Körblera a soudců Mgr. Zdeňka Lehovce a JUDr. Renaty Polákové v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A ., IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 67 303,24 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. ledna 2026, č. j. 31 C 29/2025–127, I. Odvolání žalovaného 2. se odmítá.II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku I. o věci samé ve vztahu k žalované 1. mění jen tak, že se žaloba co do částky 5 244,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 27. 12. 2023 do zaplacení zamítá, jinak, tj. co do částky 62 058,44 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 27. 12. 2023 do zaplacení, se rozsudek v tomto výroku potvrzuje.III. Žalovaná 1. je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 18 966,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta A, s tím, že povinnost žalované 1. zaniká v rozsahu, v jakém plnil žalovaný 2. dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. ledna 2026, č. j. 31 C 29/2025–127.IV. Žalovaní 1. a 2. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 4 360,70 Kč a žalovaná 1. je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení ještě částku 8 721,40 Kč to vše do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta A, .

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovaným 1. a 2. povinnost zaplatit žalobkyni částku 67 303,24 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 67 303,24 Kč od 27. 12. 2023 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného (výrok I.), a náhradu nákladů řízení v částce 24 758,80 Kč s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného (výrok II.).

2. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobkyně a žalovaná 1. dne 23. 6. 2021 uzavřely smlouvu o operativním leasingu č. , číslo, (dále také jen „smlouva“), jejímž předmětem byl operativní leasing vozidla , název, (dále také jen „vozidlo“). Vozidlo mělo být vráceno po uplynutí sjednané doby leasingu 12. 7. 2023, ale žalovaná 1. vozidlo vrátila až dne 29. 9. 2023. V souladu s obchodními podmínkami, jež byly součástí smlouvy, žalobkyně vyúčtovala žalované 1. úhradu za pozdní vrácení vozidla v délce 79 dnů ve výši 32 985,24 Kč, dále za poškození vozidla částku 19 090 Kč, dále částku 500,80 Kč a částku 509 Kč jako smluvní pokutu za prodlení, dále částku 10 000 Kč jako poplatek – pokutu za nepřistavení vozu a částku 4 235 Kč za náklady na vymáhání pohledávky/zajištění vozidla, celkem částku 67 320,04 Kč. Žalobkyně ale žalobou uplatnila částku nižší 67 303,24 Kč s tím, že 16,80 Kč činí přeplatek, který u žalované 1. eviduje. Žalobkyně proto vyzvala žalované k zaplacení částky 67 303,24 Kč. Žalovaný 2. je ručitelem za závazky ze smlouvy o operativním leasingu a jeho ručitelský závazek vyplývá z ručitelského prohlášení ze dne 13. 7. 2021.

3. Žalovaní nárok žalobkyně neuznali a tvrdili, že vozidlo bylo krátce před ukončením leasingové smlouvy neznámou osobou poškozeno. Žalovaná 1. poté kontaktovala žalobkyni s dotazem, jak má postupovat, žalobkyně jí sdělila, že má vozidlo přistavit ke smluvnímu partnerovi , právnická osoba, . Ze strany společnosti , právnická osoba, . bylo žalovaným sděleno, že mají vozidlo dovézt a přistavit u tohoto dealera, který zajistí opravu a následně opravené vozidlo předá žalobkyni. Současně bylo žalovaným sděleno, že se v daném případě jedná o poškození, které je zahrnuto v uzavřené smlouvě.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování konstatoval, že žalovaná 1. a žalobkyně uzavřely dne 23. 6. 2021 smlouvu o operativním leasingu č. , číslo, , jejímž předmětem bylo vozidlo , název, . Nedílnou součástí této smlouvy byly příloha č. 1 obsahující rozsah služeb, příloha č. 2 obsahující normy opotřebení a poškození vozu, obchodní podmínky smlouvy o operativním leasingu, protokol o předání a převzetí předmětu leasingu a splátkový kalendář. Žalovaný 2. je ručitelem na základě ručitelského prohlášení ke smlouvě č. , číslo, ze dne 13. 7. 2021. Vozidlo mělo být vráceno po skončení operativního leasingu dne 12. 7. 2023, ale bylo vráceno až dne 29. 9. 2023, tedy o 79 dní později. Dle obchodních podmínek účtovala žalobkyně žalované 1. za pozdní vrácené vozidla částku 345,07 Kč za každý den prodlení, což za 79 dní činilo 27 260,53 Kč bez DPH a 32 985,24 Kč včetně DPH. Po vrácení vozidla provedla spol. , právnická osoba, . odbornou prohlídku vozidla a zjistila jeho poškození nad rámec poškození akceptovaných podle pravidel žalobkyně (štěp čelního skla, prasklina krytu levého zadního kola, chybějící kompresor na huštění kol a chybějící klíč od vozidla), jejichž oprava si vyžádá částku 19 090 Kč. Žalobkyni dále dle smlouvy a čl. 14 obchodních podmínek vznikl nárok na smluvní pokutu za nepřistavení vozidla ve výši 10 000 Kč. Důvodným soud prvního stupně shledal i nárok na zaplacení smluvní pokuty v částce 500,80 Kč a v částce 509 Kč, jakož i nárok na náklady na vymáhání pohledávky/zajištění vozidla v částce 4 235 Kč. Žalobě tak v plném rozsahu vyhověl.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalovaní odvolání. Soudu prvního stupně především vytkli, že pominul zásadní důkaz, e-mailovou komunikaci mezi účastníky. Podle žalovaných tato komunikace prokazuje, že postupovali v souladu s pokyny žalobkyně, když poškozené vozidlo předali k opravě smluvnímu dealerovi , právnická osoba, ., a tím splnili svou povinnost vrátit vozidlo. Vyjádřili přesvědčení, že za situace, kdy postupovali dle instrukcí žalobkyně, nemohli se dostat do prodlení s vrácením vozidla. Z toho žalovaní dovodili, že žalobkyni nevznikl nárok na sankční plnění za prodlení ani na úhradu nákladů opravy, pokud bylo poškození kryto smluvním režimem či pojištěním. Žalovaní se rovněž vymezili proti požadovaným smluvním pokutám. Namítali, že za údajné opožděné vrácení vozidla byli sankcionováni vícenásobně, když soud prvního stupně přiznal žalobkyni vedle sebe několik smluvních pokut (pokutu za prodlení počítanou podle dnů, smluvní pokutu za nepřistavení vozidla, náklady vymáhání a další pokuty). Takové kumulování sankcí považují za nepřípustné, odporující judikatuře i dobrým mravům, a tudíž za absolutně neplatné právní ujednání, k němuž měl soud přihlédnout z úřední povinnosti. Namítali i nepřiměřenosti smluvní pokuty a navrhovali její moderaci podle § 2051 občanského zákoníku. Zdůraznili, že celková výše sankčních plnění přesahující 40 000 Kč je neadekvátní významu porušené povinnosti, zejména za situace, kdy prodlení bylo ovlivněno okolnostmi spojenými s poškozením vozidla a postupem podle pokynů žalobkyně. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

6. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání odmítla námitky žalovaných a rozsudek soudu prvního stupně označila za věcně správný. K námitce opominutých důkazům uvedla, že podle zásady volného hodnocení důkazů náleží soudu rozhodnout, které z navržených důkazů provede. Skutečnost, že soud nepovažoval některé žalovanými předložené důkazy (zejména komunikaci) za relevantní či dostatečné, nepředstavuje vadu řízení. Soud podle žalobkyně důkazy posoudil, pouze je nehodnotil ve prospěch žalovaných, neboť neprokazovaly jejich tvrzení, zejména o včasném vrácení vozidla. Podstatnou roli přitom sehrálo i to, že žalovaní neunesli důkazní břemeno a nedostavili se k jednání, čímž se připravili o možnost doplnit svá tvrzení. K námitce vícenásobného sankcionování smluvními pokutami žalobkyně uvedla, že žalovaní nesprávně interpretují jednotlivé položky. Částka 32 985,24 Kč totiž nepředstavuje smluvní pokutu, ale kompenzaci za užívání vozidla po sjednané době (ekvivalent obvyklého nájemného), tedy plnění nesankční povahy. Skutečnou smluvní pokutou za opožděné vrácení vozidla je pouze částka 10 000 Kč. Částka 4 235 Kč představuje náklady na zajištění vozidla prostřednictvím externí agentury, a nikoli sankci. Částky 500,80 Kč a 509 Kč jsou smluvní pokuty za prodlení s úhradou konkrétních faktur, tedy za jiné porušení povinnosti než pozdní vrácení vozidla. Dle žalobkyně tedy v tomto případě nejde o kumulaci sankcí za totéž jednání. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

7. Odvolací soud nejprve posuzoval včasnost podaného odvolání. Žalovaní v době, kdy soud prvního stupně vyhlásil a doručoval rozsudek, nebyly zastoupeni právním zástupce, soud prvního stupně proto rozsudek doručoval zvlášť každému ze žalovaných. Odvolání pak podal společně za oba žalované jejich současný právní zástupce, který odvolání podal u soudu prvního stupně dne 3. 3. 2026.

8. Ze spisu vyplývá, že rozsudek soudu prvního stupně byl dodán žalované 1. do datové schránky dne 5. 2. 2026, oprávněná osoba si jej z datové schránky nevyzvedla a lhůta k podání odvolání počala žalované 1. běžet uplynutím 10 dnů od dodání rozsudku do datové schránky, tj. od 16. 2. 2026. Odvolání podané u soudu prvního stupně dne 3. 3. 2026 tak bylo podáno v poslední den odvolací lhůty, a je tudíž včasné. Jinak je to ale s odvoláním žalovaného 2., kterému byl rozsudek soudu prvního stupně dodán do datové schránky dne 5. 2. 2026, a již 6. 2. 2026 se do ní přihlásila k tomu oprávněná osoba, čímž byl rozsudek žalovanému 2. doručen. Posledním dnem 15denní lhůty k podání odvolání tak bylo pondělí 23. 2. 2026. Odvolání podané dne 3. 3. 2026 již bylo ze strany žalovaného 2. podáno opožděně, když rozsudek vůči žalovanému 2. již dne 24. 2. 2026 nabyl právní moci. Odvolání žalovaného 2. tak mělo být soudem prvního stupně podle § 208 odst. 1 o.s.ř. odmítnuto, vzhledem k tomu, že soud prvního stupně podle tohoto ustanovení nepostupoval, odmítl v souladu s § 218a o.s.ř. odvolání žalovaného 2. odvolací soud.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. pouze ve vztahu k žalované 1. a shledal její odvolání částečně důvodným.

10. K námitce žalované 1., že soud prvního stupně opomenul navržený důkaz – e-mailovou korespondenci mezi žalovanou 1. a žalobkyní, odvolací soud zjistil, že ve spise byl obsažen pouze e-mail žalované 1. ze dne 10. 7. 2023, a nikoli již e-mail žalobkyně z téhož dne, který předložila žalovaná při jednání před odvolacím soudem. Nicméně z doručenky podání, kterým tehdejší právní zástupce e-mailovou korespondenci soudu zaslal, vyplývalo, že zaslána byla e-mailová korespondence ze dne 10. 7. 2023, nelze tedy vyloučit, že e-mail žalobkyně byl součástí tohoto podání, proto jej odvolací soud k důkazu provedl a nevztáhl na něj zákaz provádění nových důkazů v odvolacím řízení zakotvený v § 119a odst. 1 o.s.ř.

11. Z e-mailu žalované 1. ze dne 10. 7. 2023, odvolací soud zjistil, že se žalovaná obrátila na žalobkyni s dotazem, jak má řešit situaci, kdy má auto vrátit, ale došlo k tomu, že někdo do auta najel a promáčkl zadní blatník. Z e-mailu žalobkyně ze dne 10. 7. 2023 odvolací soud zjistil, že v reakci na e-mail žalované 1. žalobkyně sdělila, že žalovaná vozidlo může přistavit do (kteréhokoli) autorizovaného servisu uvedeného v připojeném seznamu s tím, aby žalovaná požádala technika příslušného servisu, aby po opravě žalobkyni kontaktoval.

12. Poté, co takto odvolací soud doplnil dokazování, konstatoval, že z provedených důkazů nelze dovodit, že by žalovaná 1. předala vozidlo dříve než dne 29. 9. 2023; žalovaná sama připustila, že další důkazy k tomu v řízení před soudem prvního stupně prostřednictvím svého předchozího právního zástupce nepředkládala. Odvolací soud se tak ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že vozidlo žalovaná 1. prokazatelně vrátila žalobkyni až dne 29. 9. 2023, a tedy byla s jeho vrácením v prodlení v délce 79 dní, což vzal soud prvního stupně za prokázané z protokolu o převzetí vozidla. V případě prodlení s vrácením vozidla byla v čl. 14.6.1 obchodních podmínek smlouvy o operativním leasingu zakotvena povinnost klienta (žalované) zaplatit žalobkyni náhradu za užívání vozidla ve výši 1/30 měsíční leasingové splátky za každý den prodlení. Žalobkyně požadovala částku 345,07 Kč za každý den prodlení, což za 79 dní činilo 27 260,53 Kč bez DPH a 32 985,24 Kč včetně DPH. Tato částka není smluvní pokutou, ale ekvivalentem bezdůvodného obohacení, které na straně klienta, který je v prodlení s vrácením vozidla vzniklo tím, že vozidlo navrátil a nadále jej užíval. Jelikož v tomto řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná 1. vrátila vozidlo dříve než dne 29. 9. 2023 a byla tak v prodlení v délce 79 dní, požaduje po ní žalobkyně tuto náhradu za užívání vozidla po právu. Smluvní pokutou je požadovaná částka 10 000 Kč, kterou žalobkyně nárokovala na základě čl. 14.6.1 obchodních podmínek smlouvy o operativním leasingu, který stanovil, že pokud se dostane klient (žalovaná) do prodlení s vrácením vozidla, bude povinen žalobkyni zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% pořizovací ceny vozidla za každý den prodlení, nejméně však 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že k prodlení s vrácením vozidla došlo, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty za pozdní vrácení vozidla ve výši 10 000 Kč, nejde přitom o kumulaci smluvních pokut za porušení téže povinnosti. Soud prvního stupně správně vyhověl žalobě i co do nároku na zaplacení částky 19 090 Kč za poškození vráceného vozidla nad rámec běžného opotřebení. Poškození byla zjištěna prohlídkou vozidla provedenou dne 5. 10. 2023 společností , právnická osoba, ., včetně vyčíslení nákladů na jejich opravu. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když žalobě vyhověl ohledně nároku na náhradu za užívání vozidla o dobu prodlení s jeho vrácením ve výši 32 985,24 Kč, smluvní pokuty za pozdní vrácení vozidla ve výši 10 000 Kč a náhrady za poškození vozidla ve výši 19 090 Kč.

13. Pochybení soudu prvního stupně shledal odvolací soud při rozhodnutí o nároku na zaplacení částky 4 235 Kč, která měla představovat náklady na zajištění vozidla prostřednictvím externí agentury, a částek 500,80 Kč a 509 Kč, které měly být smluvními pokutami za prodlení s úhradou splatných pohledávek.

14. Soud prvního stupně především nevyzval žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnila tvrzení, jak konkrétně tyto nároky vznikly, a označila důkazy k jejich prokázání. Odvolací soud proto sám žalobkyni při jednání v tomto smyslu poučil. Žalobkyně uvedla, že nárok ve výši 4 235 Kč je uplatňován v souvislosti s nedodržením povinnosti vrátit vozidlo; dle čl. 14. 14. obchodních podmínek smlouvy o operativním leasingu hradí veškeré náklady spojené s odebráním vozidla klient (žalovaná) a žalobkyně je má právo vyúčtovat. V tomto případě žalobkyně zajistila vozidlo prostřednictvím třetí osoby, přičemž následně tyto náklady vyúčtovala fakturou č. , číslo, žalované. K nároku na zaplacení částky 509 Kč a 500,80 Kč uvedla, že šlo o smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za prodlení s úhradou plateb v souladu s čl. 3 smlouvy o operativním leasingu, žalované byla v prodlení se zaplacením částky 4 898,91 Kč v délce 14 dní, částky 9 898,91 Kč v délce 11 dní, částky 5 000 Kč v délce 6 dní, částky 15 484 Kč v délce 12 dní, částky 10 484 Kč v délce 11 dní, částky 16 328,74 Kč v délce 6 dní, částky 22 235,96 Kč v délce 8 dní, částky 7 643,81 Kč v délce 4 dní, částky 12 525,92 Kč v délce 3 dní, částky 484 Kč v délce prodlení 7 dní a částky 4 398,11 Kč v délce 35 dní.

15. Odvolací soud shledal, že ani přes poučení soudu žalobkyně neunesla důkazní břemeno k prokázání uvedených nároků na zaplacení částky 4 235 Kč, 509 Kč a 500,80 Kč. Žalobkyně sice doplnila tvrzení o tom, co uvedené nároky představují, ale nepředložila žádné důkazy k jejich prokázání. Ohledně částky 4 235 Kč žalobkyně neprokázala, že by zajistila vozidlo prostřednictvím třetí osoby, ani to, že by jí tato třetí osoba vyúčtovala za zajištění vozidla jakékoli náklady. Ke smluvním pokutám 509 Kč a 500,80 Kč žalobkyně sice uvedla částky, s jejichž zaplacením měla být žalovaná v prodlení, ale neuvedla, o jaké platby šlo, na základě čeho je po žalované požadovala (tyto platby svou výši neodpovídaly výši leasingových splátek), a především neuvedla, kdy měly být splatné, bez čehož nelze posoudit, zda došlo k prodlení s jejich platbou a zda mohl vzniknout nárok na smluvní pokutu. Nárok na zaplacení celkové částky 5 244,80 Kč s příslušenstvím tak odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, neshledal důvodným.

16. Odvolací soud proto z výše popsaných důvodů rozsudek soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil tak, že zamítl žalobu co do částky 5 244,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 27. 12. 2023 do zaplacení; ve zbývajícím rozsahu co do částky 62 058,44 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 27. 12. 2023 do zaplacení odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil.

17. Vzhledem k tomu, že odvolací soud svým rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně změnil, rozhodoval nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Žalobkyni, která byla v řízení procesně úspěšnější, přísluší právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 1, za použití § 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 92,2 % z celkového uplatněného nároku, v rozsahu 7,8 % úspěšná nebyla, proto jí náleží poměrná část nákladů řízení v procentní výši rozdílu procenta úspěchu a procenta neúspěchu, což činí 84,4 % z požadované náhrady nákladů řízení.

18. Náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně sestává ze zaplaceného soudního poplatku 3 366 Kč, paušální náhrady nezastoupeného účastníka za úsek řízení, kdy žalobkyně nebyla zastoupena advokátem, za jeden úkon ve výši 300 Kč (předžalobní výzva) a za jeden ve výši 450 Kč (podání žaloby) dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., dále odměny advokáta v plné výši za tři úkony právní služby po 3 820 Kč (převzetí věci, vyjádření ve věci ze dne 7. 1. 2026 a účast u jednání dne 15. 1. 2026), odměny v poloviční výši 1 910 Kč (účast u jednání dne 9. 9. 2025, které bylo odročeno před přednesem žaloby), paušální náhrady za čtyři úkony po 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu, náhrady 21 % DPH v částce 3 185,70 Kč, tj. celkem 22 471,70 Kč. Žalobkyni z této náhrady nákladů řízení náleží poměrná část ve výši 18 966,10 Kč.

19. V odvolacím řízení žalobkyni náleží vůči oběma žalovaným poměrná část náhrady nákladů za vyjádření k odvolání, které bylo podáno společně za oba žalované, jde o odměnu za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) ve výši 3 850 Kč, paušální náhradu za jeden úkon ve výši 450 Kč a náhradu 21 % DPH v částce 896,70 Kč, tj. celkem 5 166,70 Kč, z čehož žalobkyni náleží poměrná část ve výši 4 360,70 Kč. Jednání před odvolacím soudem se týkalo již jen odvolání žalované 1., žalobkyni tak vůči žalované 1. vznikl nárok ještě na náhradu nákladů řízení sestávající z odměny za dva úkony právní služby (jednání před odvolacím soudem dne 28. 5. 2026 a 4. 6. 2026) po 3 850 Kč, paušální náhrady za dva úkony po 450 Kč a náhrady 21 % DPH v částce 1 793,40, celkem tedy 10 333,40 Kč, z čehož žalobkyni náleží poměrná část ve výši 8 721,40 Kč.