70 CO 239/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Noskové a soudců JUDr. Renaty Polákové a Mgr. Zdeňka Lehovce v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení od podání žaloby do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce částka (výrok II.).

2. Žalobkyně se domáhala náhrady nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, která jí měla být způsobena nezákonnými rozhodnutími anonymizována tři slova (dále jen jako„ anonymizováno“) ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, a ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací. Rozhodnutími anonymizováno bylo zamítavě rozhodnuto o žádosti žalobkyně dle § 16 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, o schválení úhrady léčivého přípravku anonymizováno pro udržovací léčbu jejího anonymizována dvě slova, která má za cíl prodloužit dobu do další recidivy anonymizováno či jeho recidivě úplně zamezit. Uvedená rozhodnutí byla zrušena rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, čj. číslo jednací. V souvislosti s nezákonnými rozhodnutími anonymizováno vznikla žalobkyni nemajetková újma v podobě duševních útrap, bolesti a ztížení společenského uplatnění, kterou vyčíslila celkem částkou částka.

3. Žalovaná namítala nedostatek své pasivní legitimace. Argumentovala tím, že dle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za výkon státní správy, anonymizováno však státní moc nevykonává, vykonává sice veřejnou moc, což je ovšem pojem širší, a za škodu způsobenou při výkonu veřejné správy, která není státní správou, stát neodpovídá. K tomu žalovaná odkázala na nálezy Ústavního soudu sp. zn. ústavní nález, sp. zn. ústavní nález a sp. zn. ústavní nález.

4. Soud prvního stupně se tedy předně zabýval otázkou, zda je žalovaná pasivně legitimována k náhradě nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím anonymizováno. Posuzoval, zda je možné rozhodování anonymizováno podřadit pod § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. Dospěl k závěru, že to možné není. Konstatoval, že anonymizováno vykonává veřejnou moc, čímž se rozumí taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo, nebo zprostředkovaně, nejde ovšem o moc státní, která je zpravidla vykonávána přímo státem, resp. jeho orgány, prostřednictvím zákona může být část výkonu státní moci, a to především moci výkonné (státní správy), propůjčena subjektům soukromoprávním nebo přenesena na jiné subjekty veřejného práva od státu odlišné, především na orgány územních samosprávných celků (tzv. nepřímý výkon státní správy). Při rozhodování dle § 16 zákona č. 48/1997 Sb. však dle soudu prvního stupně anonymizováno nevykonává státní správu, neboť jí nebyla předmětným zákonem ani jiným právním předpisem svěřena. S ohledem na závěr, že se ze strany anonymizováno nejedná o výkon státní správy, ale o výkon decentralizované veřejné správy, nepřichází dle soudu prvního stupně v úvahu aplikovat zákon č. 82/1998 Sb., není tedy dána odpovědnost státu, ale samotné anonymizováno. Žalobu pro nedostatek pasivní legitimace žalované zamítl.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Soudu prvního stupně vytkla, že dospěl k nesprávnímu právnímu závěru týkající se činnosti anonymizováno z důvodu absence podrobnějšího zkoumání rozsahu a obsahu státní správy, tedy i s tím spojené otázky pasivní legitimace žalované. Soud prvního stupně se podle ní nezabýval konkrétním obsahem pravomoci svěřené anonymizováno v § 16 zákona č. 48/1997 Sb. a zařazením této pravomoci do příslušné složky veřejné správy, v tom považuje napadený rozsudek za nepřezkoumatelný. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že anonymizováno při rozhodování dle § 16 zákona č. 48/1997 Sb. vykonává státní správu, která jí byla tímto konkrétním ustanovením svěřena, tedy, že se jedná o nepřímý výkon státní správy delegovaný na jiný subjekt veřejné správy, za nějž odpovídá stát. Dle žalobkyně rozhodování o výši úhrady léčiv (nikoliv provádění samotných úhrad), spadá do výsostné oblasti výkonu státní správy, jelikož stát je odpovědný za plnění povinnosti ochrany zdraví občanů. O výši úhrady u standardní úhrady rozhoduje vždy vykonavatel státní moci, tj. u léčivých přípravků je dána pravomoc anonymizována dvě slova pro kontrolu léčiv (anonymizováno), u nestandardní (výjimečné) úhrady je dána pravomoc rozhodnout o výši a splnění podmínek svěřena přímo pojišťovně, tj. i anonymizováno, která tuto pravomoc vykonává v přenesené působnosti. Pokud by tomu tak nebylo, založilo by to dle žalobkyně nerovnováhu, když na jedné straně by výše úhrady byla stanovována vykonavateli státní správy a na druhé straně ve výjimečných případech by byla stanovována subjekty ostatní správy v rámci jejich samosprávy. Žalobkyně přirovnala povinnost k ochraně zdraví občanů s povinností státu v oblasti sociálního zabezpečení, tj. práva na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří, když podobnost se sociálním zabezpečením plyne i z podobnosti povahy platby pojistného na veřejné zdravotní pojištění a plateb spojených se sociálním zabezpečením. Přitom oblast sociálního zabezpečení spadá jednoznačně do oblasti státní správy dle zákona č. 589/1992 Sb. Žalobkyně zdůraznila, že pokud by pravomoc podle § 16 zákona č. 48/1997 Sb. nebyla výkonem státní správy, ale samosprávy, došlo by k popření samotné povinnosti státu k zajištění jeho povinností v oblasti ochrany zdraví. Připustila, že zdravotním pojišťovn, včetně anonymizováno, je sice vyčleněn určitý úsek veřejné správy, v němž vykonávají samosprávu vlastních záležitostí, nicméně v tomto úseku se nenachází rozhodování o výši úhrad a jejich podmínkách, včetně v tomto případě řešeného ustanovení § 16 zákona č. 48/1997 Sb., které si ponechal stát a spadá do výkonu státní správy. Z uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání, setrvala na svém již dříve vyjádřeném názoru, že skutečnost, že oblast veřejného zdravotního pojištění je regulována státem, nemá vliv na to, že se v případě rozhodování anonymizováno ve smyslu § 16 zákona č. 48/1997 Sb. jedná o decentralizovaný výkon veřejné správy. Dále uvedla, že v případě léčivých přípravků je cenotvorba hrazených přípravků především svěřena anonymizováno, nicméně ten neurčuje konkrétní výši úhrady léčivého přípravku z veřejného zdravotního pojištění, nýbrž pouze její strop (maximální výši úhrady). anonymizováno mohou ingerovat do správního řízení o určení maximální výše úhrady jako zákonný účastník takového řízení, v těchto záležitostech ale postupuje zdravotní pojišťovna nezávisle na státu, někdy i proti němu (jako účastník řízení podává odvolání v řízeních vedených anonymizováno o maximální výši úhrady). V souvislosti s otázkou závazné cenotvorby má žalovaná za to, že anonymizováno takovou pravomocí nadána není, tuto pravomoc tak anonymizováno nevykonává. Za nepřiléhavé žalovaná považovala dovozování výkonu státní správy ze strany anonymizováno srovnáváním oblasti sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění. Upozornila, že se jedná o zcela jiné systémy, s jinými podmínkami na vznik nároku na dávku, pojistné na veřejné zdravotní pojištění navíc není příjmem státu, dle § 20 odst. 1 zák. č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, anonymizováno zřizuje a spravuje zvláštní účet veřejného zdravotního pojištění, ze kterého se dále vybrané pojistné přerozděluje dalším zdravotním pojišťovn. Se závěry soudu prvního stupně se žalovaná ztotožnila a navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

7. Odvolací soud na základě podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Soud prvního stupně se s ohledem na vznesenou námitku nedostatku pasivní legitimace žalované správně zaměřil na otázku, zda za rozhodování anonymizováno může nést stát odpovědnost dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

9. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.

10. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 551/1991 Sb., o anonymizováno zdravotní pojišťovně anonymizováno, je pojišťovna právnickou osobou, v právních vztazích vystupuje svým jménem, může nabývat práv a povinností a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající.

11. Z citovaného § 2 odst. 2 zákona č. 551/1991 Sb. plyne, že anonymizováno není možné považovat za státní orgán, ani za orgán územně samosprávného celku. Odpovědnost státu za rozhodování anonymizováno by tak přicházela v úvahu jen dle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., pokud by anonymizováno rozhodovala při výkonu státní správy, která jí byla svěřena zákonem nebo na základě zákona.

12. Rozhodnutí anonymizováno, s nimiž žalobkyně spojuje vznik nemajetkové újmy, byla vydána dle § 16 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, ve znění do datum. Dle § 16 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. ve znění do datum příslušná zdravotní pojišťovna hradí ve výjimečných případech anonymizována dvě slova jinak zdravotní pojišťovnou nehrazené, je-li poskytnutí takových anonymizována dvě slova jedinou možností z hlediska anonymizována dvě slova anonymizováno. Řízení o žádosti anonymizováno o poskytnutí úhrady podle § 16 zákona č. 48/1997 Sb. nebylo tímto zákonem ve znění do datum blíže upraveno, nicméně judikatura dovodila, že zdravotní pojišťovna rozhoduje vrchnostensky a její rozhodnutí podléhá přezkumu ve správním soudnictví (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací). 13. jméno skutečnost, že jde o vrchnostenská rozhodnutí, která podléhají přezkumu ve správním soudnictví, však ještě neznamená, že jde o rozhodnutí vydaná při výkonu státní správy, za jejichž nezákonnost odpovídá stát dle zákona č. 82/1998 Sb. V nálezu Ústavního soudu sp. zn. ústavní nález, na nějž odkazovala žalovaná, Ústavní soud vysvětlil na rozhodování České advokátní komory, která rozhoduje rovněž vrchnostensky o právech a povinnostech, a její rozhodnutí rovněž podléhají přezkumu ve správním soudnictví, rozdíl mezi výkonem veřejné moci a státní moci. Z tohoto výkladu pak vycházel i soud prvního stupně. Veřejná moc (impérium) je považována za širší pojem než moc státní, rozumí se jí uplatňování autoritativních projevů vůle v organizované společnosti, směřující ke stanovení pravidla určitého chování a vynucování jeho zachovávání. Veřejná moc zahrnuje jak státní moc vykonávanou státními orgány (a na základě zákona orgány subjektů od státu odlišných), tak další (ostatní) veřejnou moc vykonávanou nestátními subjekty. I rozhodování nestátních orgánů, jimiž samostatně rozhodují o veřejných subjektivních právech a povinnostech, podléhají přezkumu správních soudů, nejedná se ovšem o výkon státní správy, ale o výkon decentralizované veřejné správy, pročež odpovědnost za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. nelze uplatňovat.

14. Judikatura se již také vyjádřila k povaze rozhodování anonymizováno pojišťoven dle § 16 zákona č. 48/1997 Sb. ve znění do datum Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9.

3. číslo, číslo jednací, přiznal zdravotním pojišťovn autonomii, s níž hospodaří s prostředky veřejného zdravotního pojištění. Z ní pak dovodil, že (při nedostatku výslovného zákonného zmocnění) nelze připustit možnost, aby státní orgán autoritativně rozhodoval (např. i jako odvolací orgán v řízení podle § 16 zákona č. 48/1997 Sb. ve znění do datum), jakým způsobem má zdravotní pojišťovna nakládat se svěřenými prostředky či tyto prostředky přerozdělovat.

15. Z autonomie anonymizováno pojišťoven při hospodaření s prostředky veřejného zdravotního pojištění a nemožnosti anonymizováno zásahu do rozhodování anonymizováno o tom, jakým způsobem nakládá se svěřenými prostředky, pak jednoznačně vyplývá, že takovéto samostatné rozhodování anonymizováno, do nějž stát nemůže nijak zasáhnout a ovlivnit jej (ani jako odvolací orgán), je výkonem decentralizované veřejné správy a nikoli výkonem státní správy. V § 16 zákona č. 48/1997 Sb. ve znění do datum, tedy nejde o přenesení, či svěření výkonu státní správy zdravotním pojišťovn, ale o vymezení samostatné rozhodovací kompetence anonymizováno pojišťoven při výkonu decentralizované veřejné správy, do níž státu nepřísluší zasahovat. Odvolací námitky vznesené žalobkyní v jejím odvolání na tomto závěru nemohou nic změnit.

16. Soud prvního stupně tedy správně dovodil, že při rozhodování podle § 16 zákona č. 48/1997 Sb. ve znění do datum není anonymizováno vykonavatelem státní moci, resp. osobou vykonávající státní správu, která jí byla svěřena zákonem nebo na základě zákona ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. Odpovědnost státu podle zákona číslo Sb. za škodu či nemajetkovou újmu způsobenou takovým nezákonným rozhodnutím anonymizováno tudíž nelze dovodit. Správný je tedy závěr, že žalovaná Česká republika nebyla v tomto řízení pasivně legitimována, což byl důvod pro zamítnutí žaloby.

17. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil včetně výsledku řízení odpovídajícího výroku o náhradě nákladů řízení.

18. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná, náleží jí tedy dvě paušální náhrady nezastoupeného účastníka po částka dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., za vyjádření k odvolání a účast u jednání. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, pokud na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).