70 CO 419/2021

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Noskové a soudců JUDr. Renaty Polákové a Mgr. Zdeňka Lehovce v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupeného advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o zaplacení částky částka s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 15 C 248/2020 - 61,

I. Návrh žalované na přerušení řízení ze dne datum se zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení.

1. Napadeným rozsudkem pro uznání soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od datum do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení v částce částka (výrok II.).

2. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobkyně poskytla žalované znalecké služby ve věci stanovení hodnoty pohledávky za právnická osoba s.r.o. a nemovitého majetku ve vlastnictví uvedené společnosti, avšak žalovaná žalobci neuhradila cenu dodaného znaleckého posudku.

3. Soud prvního stupně o žalobě rozhodl rozsudkem pro uznání, když shledal, že podmínky ve smyslu § 153a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), pro tento postup byly splněny. Ve věci byl vydán platební rozkaz, v němž byla žalovaná poučena, že podá-li odpor, je povinna se k žalobě vyjádřit a ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě. Žalovaná podala proti platebnímu rozkazu odpor, ale ve stanovené třicetidenní lhůtě se ve věci nevyjádřila (pouze sdělila, že dodané posudky byly vadné), a požádala o prodloužení lhůty. Soud prvního stupně žalované usnesením ze dne 22. 3. 2021, č. j. 15 C 248/2020-33, stanovil lhůtu 30 dnů k podání vyjádření, přičemž ji znovu poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, rozhodne rozsudkem pro uznání. Žalovaná pak znovu požádala o prodloužení lhůty s odůvodněním, že její statutární orgán JUDr. příjmení příjmení je nemocen a druhý statutární orgán JUDr. jméno příjmení se zotavuje po prodělané mozkové mrtvici. Soud prvního stupně žádosti žalované znovu vyhověl a lhůtu k vyjádření prodloužil do datum, žalovaná pak znovu požádala o prodloužení lhůty s odůvodněním, že shora uvedené zdravotní důvody nepominuly. Soud prvního stupně následně lhůtu k vyjádření prodloužil přípisem ze dne datum o dalších 10 dnů a znovu žalovanou upozornil na možnost vydání rozsudku pro uznání. Žalovaná již ve věci další vyjádření nepodala a soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání, když konstatoval, že jeden ze statutárních orgánů žalované příjmení jméno příjmení nebyl ve stavu, který by mu bránil podat vyjádření ve věci.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém uvedla, že od okamžiku, kdy obdržela výzvu k vyjádření k žalobě, neměla až do doby vydání rozsudku soudu prvního stupně statutárního zástupce, který by měl oprávnění a schopnost podat vyjádření dle výzvy soudu. Oba statutární zástupci měli v předmětné době navazující a kombinované zdravotní potíže, které způsobily jejich pracovní neschopnost. Soudu prvního stupně vytkl, že nesprávně vyhodnotil situaci týkající se JUDr. jméno příjmení, který byl v předmětné době též zdravotně indisponován, a ani on nebyl schopen za žalovanou reagovat na výzvu soudu. Žalovaná tak vyjádřila přesvědčení, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Dále žalovaná ve svém odvolání popsala vady, které dle jejího názoru měl znalecký posudek, který pro ni zpracovávala žalobkyně 5. Žalobkyně písemné vyjádření k odolání žalované nepodala.

6. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek a řízení jemu předcházející dle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované. Žalovaná požádala před jednáním odvolacího soudu o jeho odročení, což odůvodnila tím, že oba její společníci jsou v domácím léčení s respiračním onemocněním Odvolací soud však takovou omluvu nevyhodnotil jako řádnou, když nebyla ničím doložena.

7. V průběhu odvolacího řízení žalovaná odvolacímu soudu sdělila, že s ní bylo dne datum zahájeno insolvenční řízení a navrhla řízení v projednávané věci přerušit do skončení insolvenčního řízení.

8. Odvolací soud z insolvenčního rejstříku zjistil, že dne datum bylo se žalovanou zahájeno insolvenční řízení, dosud však nebyl zjištěn úpadek žalované. Vzhledem k tomu, že žaloba v této věci byla podána před zahájením insolvenčního řízení a insolvenční řízení je dosud ve fázi před zjištěním úpadku, nenastaly prozatím důvody pro přerušení řízení ze zákona dle § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a řízení tedy může nadále pokračovat. Jiné důvody pro přerušení řízení odvolací soud rovněž neshledal, proto návrh žalované na přerušení řízení zamítl.

9. Dle § 153a odst. 3 o.s.ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaná nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznala (ust. § 114b odst. 5 o.s.ř.).

10. Dle § 205b o.s.ř. jsou u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, 153b).

11. Dle § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. lze odvolání odůvodnit tím, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.

12. Jak ve své judikatuře dovodil Ústavní soud, vydání rozsudku pro uznání je vyhrazeno těm případům, kdy žalovaný na výzvu nereaguje buď vůbec, nebo v reakci neuvede žádný věcný argument na svoji obranu (nepostačí jen prosté tvrzení, že žalovaný uplatněný nárok neuznává), případně soud dospěje k důvodnému závěru, že neúplné vyjádření žalovaného je v konkrétním případě vedeno jen snahou o oddálení rozhodnutí ve věci samé (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 3207/20).

13. V této projednávané věci jde právě o případ, kdy žalovaná neuvedla na svoji obranu žádný věcný argument, pouze tvrdila, že dodaný posudek měl vady, bez jakýchkoli dalších podrobností. Takto obecné tvrzení není řádným vyjádřením k žalobě a nepostačuje k tomu, aby žalovaná odvrátila vydání rozsudku pro uznání dle § 153a odst. 3 o.s.ř. Žalovaná přitom ve svých opakovaných žádostech nedoložila, že by nebyla schopna vyjádření k žalobě podat. Žalovaná má dva společníky, kteří jsou jejími statutárními orgány, JUDr. jméno příjmení, CSc., a JUDr. jméno příjmení. Ohledně JUDr. jméno příjmení, CSc., bylo doloženo, že od datum je po zdravotní příhodě ve špatném zdravotním stavu, který jí dle lékařské zprávy ze dne datum neumožňuje jednat za žalovanou. V případě druhého společníka a statutárního orgánu, JUDr. jméno příjmení, je však situace zcela jiná. Ačkoli byla žalovaná vyzvána k vyjádření k žalobě již v platebním rozkazu, který jí byl doručen dne datum, předložila žalovaná až spolu s druhou žádostí o prodloužení lhůty k vyjádření ze dne datum lékařskou zprávu, z níž vyplývá, že JUDr. příjmení příjmení je od datum v pracovní neschopnosti z důvodu angíny. K opakované žádosti o prodloužení lhůty k vyjádření žalovaná přiložila tutéž lékařskou zprávu, z níž vyplývá, že JUDr. příjmení příjmení je od datum v pracovní neschopnosti z důvodu angíny, dále předložila jen doklad, že dne datum JUDr. příjmení příjmení podstoupil koloskopické vyšetření. I této žádosti o prodloužení lhůty, která byla doložena zcela shodnou lékařskou zprávou, jako žádost o měsíc starší, soud prvního stupně vyhověl a prodloužil žalované lhůtu k vyjádření k žalobě o dalších deset dní. V takto prodloužené lhůtě žalovaná žádné vyjádření k žalobě nepodala, ani neuvedla žádnou skutečnost, která by jí v tom bránila.

14. Soud prvního stupně tak postupoval zcela správně, když poté, co žalované marně uplynula opakovaně prodloužená lhůta k vyjádření k žalobě, vydal dle § 153a odst. 3 o.s.ř. rozsudek pro uznání, když předtím na možnost jeho vydání žalovanou opakovaně upozornil. Je nutno zdůraznit, že od doby doručení žaloby dne datum až do doby vydání rozsudku pro uznání dne datum, tedy po dobu více než 9 měsíců, nepodala žalovaná žádné relevantní vyjádření k žalobě, ale jen třikrát žádala o prodloužení lhůty, což opírala pouze o jednu lékařskou zprávu, dle které byl JUDr. příjmení příjmení od datum v pracovní neschopnosti z důvodu angíny. Žádné další doklady ohledně zdravotního stavu JUDr. jméno příjmení žalovaná nepředložila, doklad o zdravotním vyšetření je zcela irelevantní, toto vyšetření je podstupováno ambulantně, žádnou překážku v účasti na řízení tak nepředstavuje. Z takto nedostatečně doložených opakovaných žádostí o prodloužení lhůty k vyjádření k žalobě není možno učinit jiný závěr než ten, že žalovaná pouze účelově prodlužovala řízení. Tomu odpovídá i to, že žalovaná ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně na jednu stranu tvrdila, že nepříznivý zdravotní stav JUDr. jméno příjmení stále trvá, ale na stranu druhou byla schopna zformulovat alespoň stručně své námitky proti vznesenému žalobnímu nároku.

15. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání dle § 153a odst. 3 o.s.ř. byly splněny a to i s přihlédnutím k výše citované judikatuře Ústavního soudu. Rozsudek soudu prvního stupně proto jako věcně správný potvrdil včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení (§ 219 o.s.ř.).

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná a byla zastoupena advokátem, odvolací soud jí proto přiznal odměnu za jeden úkon právní služby (účast u jednání) ve výši částka dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhradu za jeden úkon ve výši částka dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši částka, celkem tedy částka. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, pokud na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).