70 Co 49/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Körblera a soudců JUDr. Renaty Polákové a Mgr. Zdeňka Lehovce v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 355 180,19 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 9. října 2025, č. j. 20 C 62/2025-45,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části zamítavého výroku II. ohledně úroku z prodlení z částky 77 608,44 Kč ve výši 14,75 % ročně od 22. 10. 2024 do zaplacení, v napadené části zamítavého výroku IV. ohledně úroku z prodlení z částky 198 213,90 Kč ve výši 14,75 % ročně od 22. 10. 2024 do zaplacení a ve výroku V. o nákladech řízení potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 77 608,44 Kč (výrok I.) a částku 198 213,90 Kč (výrok III.). Dále zamítl žalobu ohledně částky 17 899,70 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 113,02 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 199,13 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 95 508,14 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 93 408,14 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení (výrok II.) a ohledně částky 61 458,15 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 203,53 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 712,71 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 259 672,05 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 9,7 % ročně z částky 258 172,05 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení (výrok IV.). Žalovanému dále uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 34 942,66 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení předmětné částky jako dluhu vzniklého nesplácením dvou úvěrů poskytnutých žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., na základě smlouvy o úvěru - , název, půjčky ze dne 7. 9. 2021, díky níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč, a smlouvy o úvěru - , název, půjčky ze dne 16. 12. 2021, díky níž byl žalovanému vyplacen úvěr ve výši 115 000 Kč.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že obě předmětné smlouvy jsou smlouvami o spotřebitelském úvěru, u nichž však právní předchůdkyně žalobkyně však před jejich uzavřením nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z prostých tvrzení žalovaného, z interních systémů, případně z veřejně přístupných registrů, údaje ohledně majetkových poměrů žalovaného řádně neověřila, nedoložila listiny, které by obsahovaly žalovaným poskytnuté údaje o jeho příjmu a výdajích, spokojila se s pouhým údajem žalovaného, že bydlí v nájemním bydlení, aniž by uvedl a doložil výši nákladů na bydlení, ani se nevypořádala s rozporem mezi čistým příjmem žalovaného (31 721 Kč) a pravidelným měsíčním příjmem domácnosti (36 000 Kč), který byl uveden vyšší částkou přesto, že žalovaný uvedl, že žije v domácnosti sám. Na úhradu prvního z úvěrů zaplatil žalobce částku 101 786,10 Kč, na druhý částku 37 391,56 Kč.

4. Po právním posouzení podle § 1879 o. z. a podle § 2 odst. l, § 75, § 86 a 87 odst. l zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), soud prvního stupně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy jsou z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného neplatné, tedy žalobkyni vznikl nárok pouze na vrácení nesplacených jistin ve výši 198 213,90 Kč a ve výši 77 608,44 Kč, jejichž splatnost určil, vzhledem k pasivitě žalovaného ohledně prokazování jeho majetkových poměrů a možností vrácení jistin, v obecné pariční lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. V ostatních žalobních požadavcích soud prvního stupně žalobu zamítl. Náklady řízení posoudil podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal jejich částečnou náhradu převážně procesně úspěšné žalobkyni.

5. Proti zamítavému výroku rozsudku soudu prvního stupně o věci samé II., avšak pouze co do zamítnutí zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 77 608,44 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, a dále proti zamítavému výroku rozsudku soudu prvního stupně o věci samé IV., avšak pouze co do zamítnutí zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 198 213,90 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, a tím samým i proti akcesorickému nákladovému výroku rozsudku V. podala žalobkyně včasné odvolání. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že dosud nenastalo prodlení žalovaného se zaplacením přiznaných částek. Poukázala na to, že ke splatnosti předmětné částky došlo před podáním žaloby na základě výzvy k dobrovolnému plnění zaslané žalovanému v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 9. 2024. Dovozovala, že nejpozději třetí den po odeslání výzvy dne 8. 10. 2024 se výzva dostala do dispozice žalovaného, a po marném uplynutí desetidenní lhůty poskytnuté k dobrovolné úhradě se tak dne 22. 10. 2024 žalovaný dostal do prodlení. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ještě předžalobní výzvou ze dne 19. 11. 2024 se lhůtou k zaplacení do 4. 12. 2024. Žalovaný tak podle jejího názoru měl k úhradě minimálně dlužné jistiny dostatečný prostor. Zdůraznila, že žalovaný v řízení před soudem prvního stupně netvrdil ani neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která mu byla ze strany žalobkyně poskytnuta, ačkoliv ohledně těchto okolností nese břemeno tvrzení i břemeno důkazní (ohledně dělení důkazního břemene žalobkyně odkázala na příslušnou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu, a dále i na rozhodnutí obdobných věcí Krajským soudem v , adresa, a Krajským soudem v , adresa, ). Navrhla, aby odvolací soud napadené části zamítavých výroků rozsudku soudu prvního stupně o věci samé změnil tak, že i v tomto rozsahu bude žalobě vyhověno.

6. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

7. Odvolací soud přezkoumal v rozsahu podaného odvolání napadené části výroků o věci samé, včetně řízení, které jejich vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.

8. Podle § 87 odst. l věta třetí, odst. 2 z. s. ú. je v případě neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s § 86 odst. l věta druhá spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

9. Recentní judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) dovodila, že citované ustanovení § 87 z. s. ú. představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti § 2993 větě první, ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., přičemž jeho účelem je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr, a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud a poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu pak vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny úvěru v takto stanovené době. Tyto závěry vyplývají i z důvodové zprávy k výše uvedeným ustanovením.

10. S ohledem na uvedené závěry tedy nelze přisvědčit žalobkyni, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou nesplacené jistiny na základě její výzvy k dobrovolnému plnění, neboť její splatnost stanovil teprve soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí v délce 3 dnů od právní moci rozsudku. Nárok na zákonný úrok z prodlení tak může žalobkyni vzniknout až po uplynutí takto stanovené lhůty k dobrovolnému plnění.

11. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí soudu prvního stupně je i ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení věcně správné, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně rovněž správného akcesorického výroku o nákladech řízení.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, neboť v odvolacím řízení procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.