70 Co 60/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Körblera a soudců Mgr. Zdeňka Lehovce a JUDr. Renaty Polákové v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení částky 34 215 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. listopadu 2025, č. j. 16 C 365/2024–136,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 7 139 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 34 215 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 673 Kč od 12. 2. 2023 do zaplacení, z částky 11 718 Kč od 14. 6. 2023 do zaplacení a z částky 9 579 Kč od 27. 9. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 045 Kč od 17. 1. 2024 do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení ve výši 21 395,50 Kč (výrok II.).

2. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem osobního vozidla registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále také jen „vozidlo“). V době od 6. 8. 2022 do 26. 7. 2023 žalovaný k vozidlu neměl sjednáno pojištění odpovědnosti, čímž porušil zákonnou povinnost vozidlo pojistit. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do jejího garančního fondu dle tehdy účinného zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně příspěvek ve výši 93 Kč za každý den vyúčtovala žalovanému za období od 6. 8. 2022 do 5. 10. 2022 (61 dní) ve výši 5 673 Kč, od 6. 10. 2022 do 8. 2. 2023 (126 dní) ve výši 11 718 Kč, od 9. 2. 2023 do 22. 5. 2023 (103 dní) ve výši 9 579 Kč a od 23. 5. 2023 do 26. 7. 2023 (65 dní) ve výši 6 045 Kč, vždy i s poplatkem spojeným s vymáháním pohledávky po 300 Kč. Žalovaný příspěvek nezaplatil.

3. Žalovaný nárok neuznal. Namítal, že vozidlo po dopravní nehodě zanechal neprovozuschopné dne 18. 7. 2022 v servisu , jméno FO, , kterého rovněž zmocnil, aby provedl ekologickou likvidaci vozidla a současně je odhlásil z registru vozidel. Žalovaný , jméno FO, předal veškeré doklady k vozidlu a uzavřel s ním smlouvu, kterou na něho převedl vlastnictví k vozidlu, respektive k převzetí a použití funkčních dílů z něj. Skutečnost, že k ekologické likvidaci a k odhlášení vozidla z registru motorových vozidel došlo později, nebyla žalovanému známa.

4. Z provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalovaný byl v rozhodné době od 6. 8. 2022 do 26. 7. 2023 v registru vozidel evidován jako vlastník a provozovatel vozidla. Vozidlo v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. nemělo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně tak v souladu s § 4 zákona č. 168/1999 Sb. vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku vypočteného jako součin zákonné denní sazby pro předmětné vozidlo (v daném případě 93 Kč dle vyhlášky , orgán, č. 205/1999 Sb.) a počtu dní, po které bylo vozidlo provozováno bez pojištění, jakož i poplatků spojených s vymáháním pohledávky (4 x 300 Kč). Soud prvního stupně nepřisvědčil námitce žalovaného, že není ve věci pasivně legitimován, neboť vlastnické právo k vozidlu či dílům z vozidla převedl na , jméno FO, . Poukázal na to, že , jméno FO, ve své svědecké výpovědi jakékoli uzavření kupní smlouvy se žalovaným odmítl, navíc bylo z plné moci ze dne 18. 7. 2022 zjištěno, že žalovaný , jméno FO, pouze zmocnil k zajištění ekologické likvidace vozidla a jeho odhlášení z příslušného registru. Soud prvního stupně také odmítl názor žalovaného, že nebyl povinen hradit příspěvek počínaje okamžikem, kdy vozidlo odstavil v neprovozuschopném stavu v autoservisu. Soud prvního stupně zdůraznil, že dle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel musí být povinnost pojištění odpovědnosti splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Z provedeného dokazování v tomto případě vyplynulo, že vozidlo bylo po celé dané období zapsáno v registru silničních vozidel (zápis zániku vozidla byl proveden až dne 29. 9. 2025) s tím, že jako vlastník byl v dané evidenci po celou zmíněnou dobu uveden žalovaný, přičemž předmětné vozidlo bylo rovněž fyzicky existující až do dne 27. 7. 2023, kdy byla provedena jeho ekologická likvidace. Žádná z výjimek, na kterou pamatuje ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., nebyla v registru vozidel uvedena. Soud prvního stupně tak uzavřel, že žalovaný byl vázán povinností mít sjednáno pojištění odpovědnosti (k tomu odkázal na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3247/2020 a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. C-383/19, Powiat Ostrowski v. Ubezpieczeniowy Fundusz Gwarancyjny). Za nedůvodnou měl soud prvního stupně též námitku, že žalovaný měl za to, že na základě udělené plné moci bude vozidlo ekologicky zlikvidováno a odhlášeno zmocněnou osobou. Zdůraznil, že bylo na žalovaném, aby si ověřil, jakým způsobem bylo s vozidlem, jehož byl stále evidovaným vlastníkem a provozovatelem, naloženo, a zda a kdy bylo uposlechnuto jeho pokynů. Z uvedených důvodů soud prvního stupně shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný včasné odvolání, které následně ještě doplnil. Zopakoval, že předmětné vozidlo nebylo v rozhodném období provozováno, neboť již od počátku roku 2022 představovalo nepojízdný vrak určený k likvidaci. Vozidlo bylo odstaveno v autoservisu svědka , jméno FO, , kam bylo dopraveno jako nepojízdné se závadou motoru, a jeho znovuuvedení do provozu by bylo nepřiměřeně nákladné. Žalovaný přenechal vozidlo (respektive jeho využitelné části) svědkovi , jméno FO, , který se zavázal zajistit jeho ekologickou likvidaci a administrativní odhlášení z registru vozidel, k čemuž obdržel plnou moc. Žalovaný zdůraznil, že vozidlo bylo fakticky vyřazeno z provozu a nacházelo se v dlouhodobě neprovozuschopném stavu, což bylo doloženo jak listinnými důkazy (plná moc, potvrzení o převzetí vozidla, protokol o ekologické likvidaci), tak svědeckou výpovědí , jméno FO, . Ten potvrdil, že vozidlo bylo po celou dobu odstaveno, nebylo opravováno ani provozováno, a nakonec bylo ekologicky zlikvidováno. Ekonomickým ekvivalentem likvidace byla hodnota využitelných dílů, které přešly do dispozice svědka. Podle žalovaného soud prvního stupně chybně dovodil, že došlo k porušení povinnosti sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoliv nebyla splněna základní podmínka – existence a provozování vozidla. Žalovaný argumentoval tím, že vozidlo de facto i právně zaniklo jako prostředek způsobilý provozu na pozemních komunikacích, a proto nevznikla povinnost hradit příspěvek. Současně namítal, že využitelné části vozidla převedl na třetí osobu. Žalovaný dále soudu prvního stupně vytýkal, že nesprávně interpretoval svědeckou výpověď , jméno FO, , podle žalovaného šlo o konkludentní dohodu o převodu věci (resp. jejího zbytku) za účelem likvidace, jejímž důsledkem bylo, že již nenesl odpovědnost za další nakládání s vozidlem.Žalovaný také označil postup žalobkyně za účelový, když měla informace o likvidaci vozidla, avšak v řízení je neuplatnila, a tím prodlužovala spor. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne a přizná žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

6. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání zdůraznila, že námitka neprovozování vozidla není relevantní. Pro povinnost hradit příspěvek do garančního fondu je totiž dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2018 rozhodující stav zapsaný v registru vozidel, žalovaný byl po celé předmětné období v registru vozidel zapsán jako vlastník a provozovatel vozidla, a to až do jeho likvidace dne 27. 7. 2023. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

7. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř napadený rozsudek, včetně správnosti postupu soudu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a neshledal odvolání žalovaného důvodným.

8. Vzhledem k tomu, že ke vzniku nároku žalované na úhradu příspěvku došlo v roce 2023, dopadá na věc zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 31. 3. 2024. Dle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, účinného do 31. 3. 2024, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. účinného do 31. 3. 2024, jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit , právnická osoba, (rozuměno , právnická osoba, ) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

9. Z citovaného § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. vyplývá, že vozidlo zapsané v registru silničních vozidel musí být po celou dobu, kdy je v registru zapsáno, sjednáno pojištění odpovědnosti (s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené). Z § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. pak vyplývá, že příspěvek , právnická osoba, se hradí za porušení povinnosti uzavřít pojištění odpovědnosti stanovené v § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Osobou povinnou k zaplacení příspěvku je vlastník vozidla a tuzemského vozidla (pokud se nejedná o osoby totožné, jsou vlastník vozidla a jeho provozovatel k zaplacení příspěvku vázáni společně a nerozdílně). Povinnost k zaplacení příspěvku nevzniká pouze v případě, že vozidlo bylo odcizeno.

10. Odvolací soud musí zdůraznit, že starší judikatura, která reflektovala znění zákona č. 168/1999 Sb. do 31. 12. 2017, povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla spojovala s provozováním vozidla, resp. jeho ponecháním na pozemní komunikaci. Po novele zákona č. 168/1999 Sb. účinné od 1. 1. 2018 však již tato judikatura nadále není použitelná. To zcela jasně vyjádřil Ústavní soud v usnesení ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. III. ÚS 3247/2020, na nějž odkázal i soud prvního stupně. V důsledku změny § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. v jeho písm. a) je od 1. 1. 2018 povinnost k pojištění vozidla přísně vázána na jeho zápis v registru silničních vozidel, tj. i nepojízdný vrak vozidla určený na náhradní díly nově podléhá povinnosti pojištění dle tohoto zákona po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou uvedených situací, kdy je v registru vozidlo zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. I kdyby se jednalo o vozidlo fakticky zaniklé, pro zánik povinnosti k jeho pojištění by bylo nutno tuto skutečnost zapsat v registru silničních vozidel, na základě návrhu vlastníka dle § 12 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb.

11. V projednávaném případě bylo výpisem z evidence registru vozidel prokázáno, že předmětné vozidlo bylo po celé dané období zapsáno v registru silničních vozidel (zápis zániku vozidla byl proveden až dne 29. 9. 2025) a že jako jeho vlastník byl po celou zmíněnou dobu evidován žalovaný. V registru vozidel nebylo uvedeno nic o tom, že by vozidlo bylo vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, žalovaný ani netvrdil, že by bylo odcizené. Žalovaného tudíž bez ohledu na technický stav vozidla a jeho umístění stíhala povinnost vozidlo pojistit dle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., ve znění od 1. 1. 2018, neboť v žalovaném období bylo jeho vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel a žalovaný byl jeho vlastníkem i provozovatelem. Ani plná moc udělená , jméno FO, k zajištění ekologické likvidace vozidla a jeho odhlášení z registru žalovaného nezbavila povinnosti k pojištění předmětného vozidla za další období, kdy byl stále evidován jako jeho vlastník i provozovatel. Výpovědí , jméno FO, přitom bylo prokázáno, že vlastnické právo k vozidlu s žalovaným neřešili, svědek věděl, že vlastníkem vozidla je žalovaný a zájem koupit vozidlo neměl. Z toho plyne, že žalovaný nepřestal být do provedení likvidace vozidla jeho vlastníkem, a tudíž je v tomto sporu po právu pasivně věcně legitimován.

12. Žalovaný tedy byl jako vlastník vozidla povinen hradit pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla v celém žalovaném období, tj. od 6. 8. 2022 až do likvidace vozidla dne 26. 7. 2023. Tuto povinnost nesplnil, čímž založil podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění od 1. 1. 2018 do 31. 3. 2024, nárok žalobkyně na úhradu příspěvku do jejího garančního fondu. Výše příspěvku přitom vyplývá z § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., ve spojení s § 2 vyhlášky , orgán, č. 205/1999 Sb. Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, když žalobě vyhověl.

13. Odvolací soud tedy z výše uvedených důvodu rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výsledku řízení odpovídajícího výroku o náhradě nákladů řízení.

14. O povinnosti k náhradě nákladů za odvolací řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř., a i v této fázi řízení procesně zcela úspěšné žalobkyni odvolací soud přiznal plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Žalobkyni přisouzená výše náhrady nákladů řízení sestává z odměny advokáta dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za dva úkony právní služby po 2 500 Kč (vyjádření k odvolání a účast na jednání dne 9. 4. 2026) a dvě paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem 7 139 Kč.