72 Co 124/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Pavly Polednové a soudkyň Mgr. Kláry Hronové a JUDr. Zuzany Sváčkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně zahraniční osoba registrovaná pod č. číslo sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 17 750 EUR s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. března 2026, č. j. 14 C 79/2025-115

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 25 385,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta A, advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 750 EUR s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 750 EUR od 15. 8. 2023 do zaplacení a částku 40 EUR, a to do tří dnů od právní moci napadeného rozsudku (výrok I.) a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 158 321,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci napadeného rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 17 750 EUR s příslušenstvím z titulu nezaplacené odměny za marketingové služby spočívající v propagaci a prezentaci produktů značky název (dále jen „název“), které žalobkyně žalované poskytovala na základě smlouvy o poskytování marketingových služeb. Tvrdila, že smlouva byla uzavřena na základě návrhu, který žalobkyně zaslala žalované dne 9. 5. 2023. Smlouva nebyla uzavřena písemně, žalobkyně však podle smlouvy poskytovala sjednané plnění a žalovaná dávala najevo, že smlouvu považuje za uzavřenou a cítí se jí vázána. Žalobkyně žalované poskytla marketingové služby ve sjednaném rozsahu, který se průběžně upravoval dle potřeb a požadavků žalované a vystavila žalované za tyto služby fakturu na sjednanou odměnu ve výši 17 750 EUR. Fakturu jednatel žalované podepsal a nijak nesporoval, následně ji však odmítl uhradit.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, navrhovala, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Tvrdila, že mezi účastníky řízení žádná smlouva uzavřena nebyla a ze strany žalobkyně jí nebylo poskytnuto žádné plnění. Namítala, že aktivity žalobkyně směřovaly výhradně za účelem její sebeprezentace. Fakturu vystavenou žalobkyní žalovaná podepsala, protože jí bylo sděleno, že její úhrada je podmínkou spolupráce mezi žalovanou a právnická osoba, následně však zjistila, že tato informace je nepravdivá.

4. Soud prvního stupně prostřednictvím nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování zjistil skutkový stav věci. Účastníci řízení jednali o uzavření smlouvy o marketingové spolupráci, žalobkyně zaslala žalované návrh této smlouvy, přičemž k podpisu smlouvy nedošlo. V rozhodném období od jara roku 2023 do podzimu roku 2023 přesto existoval faktický vztah spolupráce, na jehož základě žalobkyně poskytovala žalované marketingovou a obchodní podporu při prodeji hodinek název i dalších investičních komodit (komodita, komodita apod.). Tato spolupráce navazovala na dřívější obchodní vztahy žalované se společností právnická osoba, která ukončila svou činnost a v níž působila jednatelka žalobkyně na pozici obchodní ředitelky. Spolupráci iniciovala žalobkyně v dubnu 2023 v souvislosti s jejím jednáním s výrobcem hodinek název o získání postavení distributora pro daný region. Žalobkyně v této souvislosti žalované transparentně sdělila svůj záměr spolupráce, její rámcový obsah i očekávané postavení žalované jako klíčového a fakticky výhradního obchodního partnera pro příslušný trh. Žalovaná dne 20. 4. 2023 v písemné formě potvrdila své rozhodnutí navázat se žalobkyní spolupráci a vyzvala žalobkyni k přípravě smlouvy. V návaznosti na to žalobkyně žalované zaslala návrh smlouvy spolu s marketingovým plánem zahrnujícím konkrétní marketingové, prezentační a vzdělávací aktivity plánované na období od května do září roku 2023. Žalovaná tento plán neodmítla, nýbrž o jeho provádění s žalobkyní aktivně komunikovala, vyjadřovala se k organizačním záležitostem a v jednotlivých případech poskytovala součinnost. Žalobkyně žalované marketingové služby fakticky poskytovala a žalovaná je po celé rozhodné období vědomě akceptovala. Žalobkyně se účastnila řady událostí, na nichž byly prezentovány hodinky značky název s viditelným označením žalované jako autorizovaného prodejce, byly používány propagační materiály žalované. Přímý prodej hodinek na místě neprobíhal a případní zájemci byli následně obsluhováni žalovanou. Žalovaná se v průběhu roku 2023 nikdy jednoznačně neohradila proti tomu, že žalobkyně její jméno, logo či obchodní pozici používá v souvislosti s prezentací hodinek, v některých případech naopak sama usilovala o svou mediální viditelnost v rámci propagačních výstupů. Dne 7. 8. 2023 žalobkyně vystavila fakturu na částku odpovídající odměně uvedené v návrhu smlouvy, kterou jednatel žalované osobně převzal a podepsal. V následné komunikaci žalovaná úhradu faktury časově odložila a teprve v říjnu 2023 plnění žalobkyně zpochybnila, a to zejména s odkazem na neexistenci písemné smlouvy, omyl vyvolaný žalobkyní v rámci kontrakčního procesu a dále s odkazem na nepotřebnost poskytnutých aktivit a absenci jejich objednání.

5. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně po právní stránce dle slovenského práva, neboť dle čl. 4 bodu 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 (dále jen „nařízení Řím I“), je v případě, že si účastníci nezvolili rozhodné právo, rozhodným právem obvyklé místo sídla poskytovatele služby, tedy žalobkyně. Soud prvního stupně tedy posuzoval věc podle zákona Slovenské republiky č. 513/1991 Zb., Obchodný zákonník (dále jen „ObchZ“) a uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena typově zvlášť neupravená smlouva ve smyslu § 269 odst. 2 ObchZ, jejímž předmětem bylo poskytování marketingových služeb.

6. Při posouzení vůle stran uzavřít takovou smlouvu soud prvního stupně vycházel z jejich jednání před uzavřením smlouvy i po něm, a to v souladu s § 266 odst. 1 až 4 ObchZ. Účastníci navazovali na již dříve zavedenou fungující spolupráci mezi žalovanou a společností právnická osoba, v níž jednatelka žalobkyně působila jako marketingová ředitelka. Na místě poskytovatele marketingových služeb tedy v minulosti vystupovala osoba odlišná od žalobkyně, ale tyto subjekty byly osobně propojené. Vůli žalované vstoupit do daného smluvního vztahu měl soud prvního stupně za doloženou její komunikací se žalobkyní, v níž žalovaná potvrdila zájem o spolupráci a požádala o přípravu smluvní dokumentace, jakož i následnou komunikací stran zajištění konkrétních marketingových akcí a školení, k jejichž realizaci byla součinnost žalované nezbytná, neboť probíhaly v jejích prostorách. O skutečnosti, že žalovaná se cítila být vázána smlouvou se žalobkyní svědčila dle soudu prvního stupně také skutečnost, že jednatel žalované podepsal vystavenou fakturu a ujistil žalobkyni, že ji uhradí. Ve vztahu k nedostatku formy smlouvy soud prvního stupně uvedl, že mezi účastníky řízení nebyla uzavřena dohoda o povinné písemné formě smlouvy ve smyslu § 272 odst. 1 ObchZ a písemnou formu smlouvy nevyžaduje ani ObchZ. Jestliže čl. 5.2 návrhu smlouvy vázal platnost a účinnost smlouvy na den podpisu smluvními stranami, jednalo se o standardní klauzuli o účinnosti smlouvy podpisem, nikoliv o jednoznačný projev vůle stran sjednat písemnou formu jako podmínku platnosti či vzniku smlouvy. Soud prvního stupně naopak z následného chování účastníků jednoznačně dovodil, že účastníci na písemné formě smlouvy netrvali, neboť zahájili plnění smluvního závazku, kdy žalobkyně služby fakticky poskytovala a žalovaná je přijímala a neexistenci písemně uzavřené smlouvy nenamítala. Takové jednání hodnotil soud prvního stupně jako konkludentní projev vůle stran být smlouvou vázány podle § 266 ObchZ. Ve vztahu k námitce žalované, že byla žalobkyní uvedena v omyl ohledně podmínek distribuce hodinek název soud prvního stupně uvedl, že taková skutečnost nebyla prokázána, neboť žalobkyně nikdy netvrdila, že žalovaná nemůže bez spolupráce s ní prodávat již naskladněné hodinky, ale pouze uváděla, že bude výhradním distributorem nových modelů hodinek. Skutečnost, že výhradní distribuce hodinek žalobkyní nebyla pro spolupráci účastníků rozhodujícím motivem pak vyplynula také ze skutečnosti, že sám jednatel žalované o výhradním zastoupení společnosti právnická osoba žalobkyní až do zahájení tohoto řízení nevěděl. Soud prvního stupně nadto upozornil, že žalovaná byla v pravidelném přímém kontaktu s výrobcem hodinek název a nastavení distribučních vztahů si sama mohla snadno ověřit. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že smlouva mezi účastníky byla platně uzavřena, účastníci projevili vůli být smlouvou vázáni a absence její písemné podoby nemůže vést k závěru o neexistenci či neplatnosti smluvního vztahu.

7. Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že žalobkyně sjednané služby poskytovala v rozsahu, který odpovídal přibližně sjednanému rozsahu, a v kvalitě sjednané marketingové spolupráce, jejíž podstatou je budování povědomí o značce a její prezentace na trhu. Rozsah a povaha služeb poskytovaných žalobkyní žalované přitom přesahovaly rámec běžných marketingových povinností distributora vyplývajících z distribučního vztahu s výrobcem, neboť žalobkyně cíleně směřovala své činnosti na podporu obchodních aktivit žalované a případným zájemcům poskytovala informace i o jiných investičních komoditách nabízených žalovanou. Marketingové akce, prezentace a školení byly koncipovány specificky pro potřeby žalované a jejich realizace vyžadovala její aktivní součinnost. Tyto činnosti nelze považovat za běžnou součást distribuční smlouvy, jejímž typickým účelem je zajištění odbytu výrobků, nikoli individuální marketingová podpora konkrétního obchodního partnera. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že žalobkyně svůj smluvní závazek splnila, když marketingové služby odpovídající dohodnutému rozsahu fakticky poskytla, a žalovaná tyto služby akceptovala a využila, čímž došlo k naplnění předpokladů pro vznik práva na odměnu. Vzal v úvahu, že mezi účastníky nebyla výslovně sjednána pevná cena v písemné podobě. Vyšel však z toho, že podle ustáleného výkladu § 269 odst. 2 ObchZ platí, že poskytovateli náleží odměna odpovídající obvyklé ceně za srovnatelné plnění, případně cena, kterou účastníci dle svých projevů vůle předpokládali (NSSR 5Obdo/32/2022). Účastníci dle soudu prvního stupně předpokládali, že odměna bude odpovídat návrhu smlouvy, proto žalobkyni odměna vyúčtovaná dle návrhu smlouvy ve výši 17 750 EUR náleží.

8. Počátek prodlení žalované odvodil soud prvního stupně od data následujícího po splatnosti vystavené faktury a od tohoto data přiznal žalobkyni také nárok na úroky z prodlení ve výši zákonné úrokové sazby. Právo žalobkyně na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 40 EUR odůvodnil poukazem na § 369c ObchZ. Ze všech uvedených důvodů pak žalobě jako důvodné v celém rozsahu vyhověl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”) tak, že v řízení zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku a z nákladů jejího právního zastoupení.

9. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, a to do obou výroků. Odvolací důvod spatřuje v tom, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Žalovaná trvá na tom, že mezi účastníky řízení nebyla uzavřena smlouva o poskytování marketingových služeb, neboť takovou smlouvu nikdy nepodepsala a návrh uzavření takové smlouvy neakceptovala. Návrh smlouvy připravila žalobkyně a žalovaná o její uzavření nikdy neměla zájem. I podle návrhu smlouvy měla smlouva nabýt platnosti a účinnosti podpisem obou smluvních stran, z čehož je zřejmé, že vůle stran směřovala k uzavření smlouvy v písemné formě. Soud prvního stupně se ani nezabýval otázkou, zda písemnou formu smlouvy nevyžaduje slovenské právo. Účelem veškeré aktivity vyvinuté žalobkyní byla sebeprezentace žalobkyně, a nikoliv prezentace žalované. Pokud žalobkyně doložila, že na svých akcích měla letáky žalované, dělo se tak bez vědomí žalované. Žalovaná pro případ, že by odvolací soud považoval smlouvu za platně uzavřenou, upozornila, že soud prvního stupně se nezabýval otázkou, zda byly naplněny cíle smlouvy dle čl. 1.2 návrhu smlouvy. Dále žalovaná rozporuje, že žalobkyně dodržela marketingový plán, neboť sama žalobkyně v řízení předložila dva odlišné marketingové plány a z důkazů nadto vyplývá, že sama žalobkyně žalované sdělila, že se nebude účastnit eventů 18. 5. 2023 a 25. 5. 2023 a také účast na dalších událostech byla prokázána jen několika fotografiemi bez doloženého data a místa pořízení. Soud prvního stupně se dále nezabýval otázkou, zda vystavená faktura obsahovala všechny náležitosti podle příslušných daňových a účetních právních předpisů, jak to vyžadoval čl. 2.2 návrhu smlouvy. Stejně tak se soud prvního stupně nezabýval otázkou, kdy byla faktura doručena žalované, a kdy tedy mohla nastat její splatnost.

10. Žalobkyně s odvoláním nesouhlasila a sdělila, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný. Otázce platného uzavření smlouvy o poskytování marketingových služeb se soud prvního stupně podrobně věnoval a dospěl k závěru, že nic nebránilo uzavření smlouvy konkludentním způsobem. Písemnou formu smlouvy nevyžadovalo ujednání stran ani slovenské právo. Žalovaná se proti uzavření smlouvy nikdy neohradila, naopak poskytovala veškerou součinnost k jejímu plnění. Ohledně zpochybňovaného rozsahu plnění žalobkyně uvedla, že povinnost zaplatit smluvní odměnu nebyla podmíněna dřívějším splněním povinností žalobkyně a žalovaná současně nikdy nevznesla námitku nesplnění smlouvy ze strany žalobkyně. Žalobkyně dále upozornila, že soud prvního stupně provedl k důkazu desítky fotografií z událostí, na kterých žalobkyně žalovanou propagovala, a ke stejné otázce provedl také výslech svědkyně. Žalobkyně také objasnila, že spis obsahuje verzi pracovního plánu, která byla předmětem předsmluvních diskusí a dále marketingový plán, který byl připojen k návrhu smlouvy, a který se posléze stal závazným. Žalobkyně zároveň poskytovala další marketingové aktivity nad rámec plánu podle potřeby. Ve vztahu k naplnění cílů smlouvy žalobkyně uvedla, že její povinností bylo poskytovat marketingové aktivity, kterými mělo být v souhrnu dosaženo uvedených cílů, pro posouzení otázky, zda žalobkyně smlouvu řádně plnila tedy není rozhodné dosažení cílů, ale splnění sjednaných povinností. Žalobkyně přitom uvedla, že v řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno i dosahování cílů činnosti žalobkyně v podobě zvýšení obratu žalované. Ve vztahu k daňovému dokladu žalobkyně uvedla, že ten obsahuje všechny stanovené náležitosti. Ve světle výše uvedeného žalobkyně závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

11. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil správně i po právní stránce. Nepochybil, pokud věc právně posuzoval podle slovenského práva, když podle čl. 4 bodu 1 písm. b) nařízení Řím I pro určení rozhodného práva je určující místo obvyklého sídla žalobkyně jakožto poskytovatele služby.

13. Odvolací soud se na podkladě zjištěného skutkového stavu plně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, dle kterých byla mezi účastníky řízení platně uzavřena smlouva ve smyslu § 269 odst. 2 ObchZ, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované marketingové služby a žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni za poskytnuté služby odměnu ve výši žalované částky spolu s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení v zákonné výši a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Závěry soudu prvního v uvedeném směru mají oporu v provedených důkazech, které soud prvního stupně hodnotil v souladu s § 132 o.s.ř. jednotlivě i ve vzájemné souvislosti. Úvahy, kterými se soud prvního stupně při hodnocení důkazů řídil, jsou přesvědčivé a logické. Odvolací námitky nejsou způsobilé správnost skutkových a právních závěrů soudu prvního stupně zpochybnit.

14. Žalovaná ve svém odvolání zopakovala svou argumentaci, že smlouva nebyla uzavřena, neboť tvrdila, že účastníci řízení dali při jednání o uzavření smlouvy ve smyslu § 272 odst. 1 ObchZ najevo, že vyžadují, aby byla smlouva uzavřena v písemné formě. Soud prvního stupně se touto otázkou v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně zabýval a odvolací soud se s jeho závěry v plné míře ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Odvolací soud pouze rekapituluje, že ustanovení v čl. 5.1 návrhu smlouvy o poskytování marketingových služeb týkající se určení data, kdy smlouva nabude platnosti a účinnosti (podpisem stran), nelze vykládat jako projev vůle uzavřít smlouvu výhradně v písemné formě, neboť se jedná o obvyklé smluvní ujednání, jehož podstatou je určení data, od kterého budou strany smlouvou vázány, a nikoliv vyjádření požadavku, že smlouva může být uzavřena výhradně v písemné formě. Strany tedy při jednání o smlouvě neprojevily vůli uzavřít smlouvu výhradně v písemné formě. Pokud přitom odvolatel uváděl, že se soud prvního stupně nezabýval otázkou, zda písemnou formu nevyžaduje slovenské právo, upozorňuje odvolací soud na odstavec 58 odůvodnění napadeného rozsudku, ve kterém soud prvního stupně výslovně a správně konstatoval, že ObchZ pro smlouvu tohoto typu písemnou formu nevyžaduje.

15. Soud prvního stupně se tedy dále správně zaobíral otázkou, zda byla smlouva uzavřena konkludentním projevem vůle obou stran a na základě obsáhlého dokazování dospěl k přesvědčivému skutkovému závěru, že strany zahájily plnění smluvního závazku, průběžně komunikovaly o praktické realizaci marketingových aktivit, žalobkyně služby fakticky poskytovala a žalovaná je přijímala, aniž by namítala neexistenci písemně uzavřené smlouvy. Tvrzení žalované, že žalobkyně používala propagační materiály žalované na svých akcích bez jejího vědomí a žalovaná o to neměla zájem, bylo spolehlivě vyvráceno důkazy provedenými a zhodnocenými soudem prvního stupně jednotlivě i ve vzájemném kontextu. Skutečnost, že žalovaná věděla, že je ze strany žalobkyně propagována a o tuto propagaci měla zájem vyplynula mimo jiné z e-mailové korespondence a komunikace z aplikace aplikace týkající se jednotlivých eventů. V e-mailech ze 21. 6. 2023 a z 11. 7. 2023 žalovaná žalobkyni dokonce děkovala za provedení školení, s nimiž vyjádřila spokojenost. Soud prvního stupně se přesvědčivě vypořádal také s otázkou pravosti a věrohodnosti fotografií z jednotlivých eventů, kterými bylo prokázáno, že žalobkyně žalované sjednané marketingové služby poskytovala.

16. Pokud žalovaná uváděla, že plnění poskytnuté žalobkyní bylo ve skutečnosti činností, kterou žalobkyně vykonávala ve vlastní prospěch za účelem plnění svých povinností z distribuční smlouvy, soud prvního stupně se řádně vypořádal také s touto argumentací, neboť přesvědčivě vyložil, že rozsah a povaha služeb poskytovaných žalobkyní žalované zjevně přesahovaly rámec běžných marketingových povinností distributora vyplývajících z distribučního vztahu s výrobcem, když marketingové aktivity žalobkyně nesměřovaly k propagaci výrobce hodinek, ale byly cíleně zaměřeny na podporu obchodních aktivit žalované, přičemž žalobkyně nepropagovala pouze hodinky, ale také jiné investiční komodity nabízené žalovanou. Marketingové akce, prezentace a školení pořádané žalobkyní byly nadto uzpůsobeny specifickým potřebám žalované. Ani od těchto závěrů se neměl odvolací soud důvod odchylovat, neboť ani sama žalovaná v odvolání neuvedla žádné skutečnosti, které by byly způsobilé zpochybnit jejich správnost.

17. Ve vztahu k dosažení cílů smlouvy podle článku 1.2 návrhu marketingové smlouvy, odvolací soud pouze ve stručnosti uvádí, že ty byly v textu vymezeny pouze obecně jako zabezpečení, udržení nebo zvýšení příjmů žalované jako objednatele. V rámci smlouvy se však jedná toliko o výkladové ustanovení, které vymezuje obsah pojmu marketingová služba (činnost) a s dosažením uvedených cílů není spojeno právo žalobkyně na odměnu za vykonanou činnost. Pro vznik nároku žalobkyně na odměnu je tedy podstatné pouze to, že výše popsaná a před soudem prvního stupně prokázaná činnost žalobkyně k dosažení uvedených cílů nepochybně směřovala a byla vykonávána za sjednaných podmínek.

18. Pokud žalovaná namítala, že se soud prvního stupně nezabýval otázkou, zda žalobkyně dodržela marketingový plán, odvolací soud uvádí, že ani jeho splnění nebylo předpokladem pro zaplacení sjednané ceny, neboť v článku II. bodu 2.1 návrhu marketingové smlouvy bylo uvedeno, že cena je splatná předem na základě poskytnutého marketingového plánu. Jelikož návrh smlouvy nebyl nikdy podepsán, ale smlouva byla mezi účastníky řízení uzavřena konkludentně, mohl se obdobným způsobem měnit také obsah marketingového plánu. Jelikož žalovaná v průběhu spolupráce se žalobkyní až do vystavení faktury nikdy nenamítala, že žalobkyně marketingový plán neplní a dle zjištění soudu prvního stupně naopak veškeré poskytované plnění akceptovala, považuje odvolací soud argumentaci nesplněním dílčích částí marketingového plánu (účast na akcích ve dnech 18. 5. 2023 a 25. 5. 2023) za ryze účelovou, neboť z provedeného dokazování je zřejmé, že spolupráce účastníků řízení byla flexibilně upravována s ohledem na možnosti žalobkyně i potřeby žalované a žalobkyně marketingovou činnost provedla v rozsahu, který zhruba odpovídal rozsahu uvedeném v marketingovém plánu, který byl přílohou návrhu smlouvy o poskytnutí marketingových služeb.

19. Pokud žalovaná v odvolání zpochybňovala závěry soudu prvního stupně o době splatnosti jejího závazku zaplatit žalobkyni žalovanou částku a vytýkala soudu prvního stupně, že se nezabýval tím, zda faktura vystavená žalobkyní dne 7. 8. 2023 má náležitosti daňového dokladu a kdy jí byla doručena, jedná se o námitky nedůvodné a nadto uplatněné opožděně po účincích koncentrace řízení do vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně ve smyslu § 119a odst. 1 ve spojení s § 205a o.s.ř. Soud prvního stupně se splatností dluhu žalované zabýval způsobem odpovídajícím okruhu mezi účastníky sporných skutečností. Z provedeného dokazování vyplynulo, že jednatel žalované fakturu ze dne 7. 8. 2023 osobně převzal a podepsal, což plyne jednak ze samotné podepsané faktury a jednak z výslechu jednatele žalované, který převzetí a podpis faktury potvrdil. Žalovaná přitom v řízení před soudem prvního stupně náležitosti vystavené faktury, její splatnost a ani její doručení žádným způsobem nerozporovala. V řízení před soudem prvního stupně a ani v odvolacím řízení pak netvrdila, že by jí předmětná faktura nebyla doručena před datem její splatnosti. Za této situace jsou obecné odvolací námitky žalované v uvedeném směru účelové a nezpůsobilé závěry soudu prvního stupně o splatnosti jejího peněžitého dluhu zpochybnit.

20. Ze všech uvedených důvodů dospěl tedy odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Nepochybil ani při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že v této fázi plně úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 25 385,80 Kč. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení spočívají v nákladech jejího právního zastoupení a sestávají se z odměny advokáta stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 750 EUR, jejíž přepočet na Kč pro účely stanovení odměny se provádí ke dni každého jednotlivého úkonu dle kurzu vyhlášeného právnická osoba (srov. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 1. 2016, sp.Anonymizováno zn. 5 Cmo 241/2015), odměna sestává z částky 10 060 Kč za vyjádření k odvolání ze dne 13. 5. 2026 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (kurs EUR 24,350 Kč, tarifní hodnota 432 212,50 Kč) a z částky 10 020 Kč za účast při jednání odvolacího soudu dne 17. 6. 2026 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (kurs EUR 24,150 Kč, tarifní hodnota 428 662,50 Kč), z paušální náhrady hotových výdajů 900 Kč za dva úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a dále z náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 980 Kč, tedy 4 405,80 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

22. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. stanovil odvolací soud platební místo pro úhradu náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění odvolací soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení. Přípustnost dovolání přezkoumá dovolací soud.