72 Co 40/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Pavly Polednové a soudkyň JUDr. Zuzany Sváčkové a Mgr. Kláry Hronové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Orgán veřejné moci , IČO IČO orgánu veřejné moci sídlem Adresa orgánu veřejné moci o zaplacení 89 450,60 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. listopadu 2025, č. j. 30 C 248/2022-234

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části napadeného výroku o věci samé II. o zamítnutí žalobního požadavku na zaplacení částky 10 124,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 80 450 Kč od , datum, do zaplacení zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.

II. V části napadeného výroku o věci samé II. o zamítnutí žalobního požadavku na zaplacení částky 72 466,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 141 Kč od , datum, do zaplacení se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 666 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 666 Kč od , datum, do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak se rozsudek soudu prvního stupně v této části výroku II. potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 984 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 985 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žádost žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí dalších 82 591 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 3 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.)

2. Soud prvního stupně takto rozhodl svým v pořadí třetím rozsudkem o žalobě podané dne , datum, , kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 99 575 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady majetkové a nemajetkové újmy, které jí byly způsobeny nepřiměřenou délkou řízení vedeného od , datum, do , datum, před stavebním úřadem o vydání rozhodnutí o nařízení zastavení stavebních prací na pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , který byl do listopadu 2021 v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně. Žalovaná částka se sestává ze zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 30 000 Kč a z náhrady škody spočívající v nákladech právního zastoupení žalobkyně v posuzovaném řízení ve výši 69 575 Kč.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala, aby byla v celém rozsahu zamítnuta. Namítala rovněž promlčení žalobou uplatněného nároku.

4. Soud prvního stupně svým v pořadí prvním rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, žalobě co do žalobního požadavku na zaplacení částky 10 063 Kč s příslušenstvím vyhověl (výrok I.), ve zbytku co do částky 89 512 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). , Orgán veřejné moci, jako soud odvolací usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, k odvolání obou účastníků tento rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V dalším řízení rozhodl soud prvního stupně svým v pořadí druhým rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 80 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 80 450 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl návrh žalobkyně, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí další částku ve výši 10 124,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 80 450 Kč od , datum, do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 99 057,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.). Usnesením odvolacího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, v odvoláním žalované napadených výrocích I. a III. zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Soud prvního stupně při rozhodování svým v pořadí třetím, nyní přezkoumávaným meritorním rozhodnutím vyšel na základě provedeného dokazování zejména ze zjištění, že žalobkyně byla účastnicí řízení u , právnická osoba, , adresa, pod č. j. , spisová značka, (dále také jen „stavební úřad“) o dodatečném stavebním povolení , spisová značka, . Dne , datum, bylo zahájeno řízení o dodatečném povolení stavby a dne , datum, bylo toto dodatečné povolení stavby vydáno. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne , datum, odvolání. Dne , datum, žalobkyně navrhla vydání předběžného opatření s tím, že rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nenabylo právní moci a stavebník pokračuje ve stavbě, a požadovala, aby stavební úřad neprodleně pokračování stavby zabránil. Stavební úřad vykonal na pozemku kontrolní prohlídku a dne , datum, vydal opakovanou výzvu k bezodkladnému zastavení prací. V období od , datum, do , datum, podala žalobkyně ke stavebnímu úřadu několik oznámení o stále setrvalém provádění stavby bez stavebního povolení navzdory výzvám k zastavení prací. Dne , datum, podala žalobkyně u , Orgán veřejné moci, podnět k opatření nečinnosti, který odůvodnila tak, že příslušný stavební úřad nezasáhl proti setrvalému vykonávání stavebních prací stavebníkem, který nedbal výzev k bezodkladnému ukončení stavebních prací. Dne , datum, vydal , Orgán veřejné moci, kraje dne , datum, pod č. j. , spisová značka, příkaz, kterým stavebnímu úřadu uložil, aby do dne , datum, zahájil se stavebnicí přestupkové řízení a v případě nevyhovění výzvě k zastavení prací na stavbě, vydal rozhodnutí dle § 134 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění účinném do , datum, (dále také jen „stavební zákon“). Dne , datum, podala žalobkyně opakovaný podnět k opatření proti nečinnosti. , Orgán veřejné moci, vydal opakovaný příkaz proti nečinnému správnímu orgánu a přikázal stavebnímu úřadu, aby nejpozději do , datum, oznámil stavebníku zahájení přestupkového řízení s tím, že z fotodokumentace je zřejmé, že stavebník výzvu k zastavení prací neuposlechl. Dne , datum, vydal rozhodnutí č. j. , spisová značka, , kterým uznal stavebnici vinnou z přestupku podle § 178 odst. 2 a) a j) stavebního zákona tím, že provedla stavbu bez stavebního povolení a neuposlechla výzvy stavebního úřadu k zastavení prací na stavbě a uložil jí pořádkovou pokutu. Dne , datum, vydal Krajský soud v , adresa, rozsudek č. j. , spisová značka, a přikázal stavebnímu úřadu vydat rozhodnutí, kterým nařídí zastavení stavebních prací na stavbě. Dne , datum, vydal stavební úřad rozhodnutí, kterým nařídil stavebnici okamžitě zastavit všechny stavební práce. Soud prvního stupně měl dále za prokázané, že žalobkyně zaplatila svému právnímu zástupci částku 69 575 Kč za právní služby poskytované v souvislosti s posuzovaným řízením. Konkrétně se jedná o úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, který byl učiněn již v souvislosti se zastoupením žalobkyně v řízení před správním soudem a vymyká se časově ohraničenému rozhodnému období, a dále úkony právní služby: vyjádření – námitky ze dne , datum, , vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí ze dne , datum, , odvolání proti dodatečnému povolení stavby ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , návrh na zahájení řízení a návrh na vydání předběžného opatření ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , stížnost na nečinnost stavebního úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, . Obsahem uvedených podání, vyjma podání ze dne , datum, – stížnost na nečinnost stavebního úřadu ze dne , datum, , jsou emaily právního zástupce žalobkyně totožného znění adresované na emailovou adresu podatelny stavebního úřadu , adresa, , kterými je úřad upozorňován, že stavebník i dnes (v závorce uvedeno datum odeslání emailu) provádí stavbu bez stavebního povolení, a na to, že pokračováním stavby navrhovatelce vzniká závažná újma, respektive, že se navrhovatelka bude muset obrátit na nadřízené orgány se žádostí o ochranu.

6. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně po právní stránce dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“). Vzal v úvahu, že předmět správního řízení o vydání rozhodnutí směřujícího k zastavení stavebních prací ve spoluvlastnictví žalobkyně se dotýkal občanských práv žalobkyně, neboť měl dopad na existenci a rozsah jejího vlastnického práva. S poukazem na judikaturu , Orgán veřejné moci, se tak soud prvního stupně zabýval tím, zda v posuzovaném řízení bylo porušeno právo žalobkyně na projednání věci v přiměřené době. Při hodnocení celkové délky řízení vyšel z toho, že sama žalobkyně dle svých tvrzení začala pociťovat újmu počínaje dnem , datum, , kdy se domáhala vydání rozhodnutí dle § 134 odst. 4 stavebního zákona o okamžitém zastavení stavebních prací prováděných bez jejího souhlasu a stavebního povolení. Za okamžik skončení posuzovaného řízení pak považoval den , datum, , kdy nabylo právní moci rozhodnutí , právnická osoba, o výměně nebo přechodu vlastnických práv v pozemkové úpravě č. j. , spisová značka, , neboť až tohoto dne mohla žalobkyně vzít najisto na vědomí skutečnost, že pozemek parc. č., hodnota, v katastrálním území , adresa, byl rozdělen na dva pozemky, a to na pozemek parc. č. , hodnota, o výměře 964 m2 ve vlastnictví stavebníka, na němž se nachází předmětná stavba, a pozemek parc. č. , hodnota, o výměře 451 m2 ve vlastnictví žalobkyně. Soud prvního stupně konstatoval, že v období, kdy již nebyla žalobkyně vlastníkem pozemku, na kterém probíhala předmětná stavba, nemohla pociťovat újmu spojenou s nejistotou ohledně posuzovaného řízení. Na základě zhodnocení konkrétních okolností posuzovaného řízení ve smyslu hledisek dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. dospěl soud prvního stupně k závěru, že celková délka posuzované řízení v trvání jednoho roku, tří měsíců a deseti dnů, byla nepřiměřená, a tudíž došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Za odpovídající formu odškodnění nemajetkové újmy, která žalobkyní v důsledku nesprávného úředního postupu vznikla, shledal peněžité zadostiučinění, kdy v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (dále jen „stanovisko , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, “) ze základní částky odškodnění ve výši 15 000 Kč za rok řízení, respektive v poloviční výši za první dva roky řízení. Na základě uvedeného pak vypočetl základní částku odškodnění za celkovou dobu řízení ve výši 9 584 Kč a současně neshledal důvody pro modifikaci této částky podle zákonných hledisek dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Takto vypočtenou výši peněžitého zadostiučinění shledal odpovídajícím odškodněním nemajetkové újmy žalobkyně. Ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku na náhradu nákladů právního zastoupení, které žalobkyně vynaložila v průběhu posuzovaného správního řízení, vyšel z ustanovení § 79 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), z něhož plyne, že účastníci řízení si nesou (není-li stanoveno jinak) náklady řízení sami. Dospěl k závěru, za situace, kdy dotčené správní řízení je řízením, v němž si žalobkyně nesla náklady sama, je splněna podmínka stanovená v § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. proto, aby jí vynaložené náklady byly předmětem náhrady, když v předmětném správním řízení je uplatnit k náhradě nemohla. Uzavřel, že předmětem náhrady uplatněné v řízení v této věci nemohou být náklady vynaložené v souvislosti s úkony právní služby nespadajícími do časového rámce předmětného posuzované správního řízení. Ve výsledku tak shledal účelnými celkem 18 úkonů právní služby (návrh na zahájení řízení a návrh na vydání předběžného opatření ze dne , datum, , stížnost na nečinnost stavebního úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , písemné podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, ). Současně vzal v úvahu, že 16 z uvedených 18 úkonů právní služby lze považovat za jednoduché a obsahově se opakující, a pro stanovení výše nákladů právního zastoupení v souvislosti s těmito úkony analogicky aplikoval právní úpravu týkající se tzv. formulářových žalob dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“). Na tomto základě pak vypočetl celkovou výši náhrady nákladů právního zastoupení žalobkyně v posuzovaném správním řízení ve výši 7 400 Kč (odměna ve výši 2x 1000 Kč a 16x 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 2x 300 Kč a 16x 100 Kč). Výsledně z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobě vyhověl co do částky 16 984 Kč rovnající se součtu peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobkyně ve výši 9 584 Kč a náhrady vynaložených nákladů právního zastoupení ve výši 7 400 Kč. O povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úroky z prodlení rozhodl s poukazem na § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jinak žalobu co do požadavku na zaplacení částky 82 591 Kč s příslušenstvím jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení pak soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) tak, že podle poměru úspěchu a neúspěchu ve sporu uložil žalobkyní, úspěšné v rozsahu 17,06 % předmětu sporu, povinnost nahradit žalované, úspěšné v rozsahu 82,94 % předmětu sporu, náhradu 65,88 % celkových nákladů ve výši paušální náhrady hotových výdajů 5 000 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj výsledně částku 3 400 Kč.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, které směřovala do zamítavého výroku o věci samé II. a do akcesorického výroku o nákladech řízení III. Namítala existenci odvolacích důvodů ve smyslu § 205 odst. 2 písm. b), e), g) o.s.ř. Za nesprávný označila postup soudu prvního stupně, pokud při stanovení výše náhrady škody za náklady vynaložené na právní zastoupení aplikoval analogicky § 14b advokátního tarifu. Poukázala na to, že v posuzovaném případě se jednalo o spor o černou stavbu realizovanou na pozemku ve spoluvlastnictví žalobkyně, a právní zástupce žalobkyně musel reagovat na dynamicky se měnící situaci. Každé jeho podání, byť mohlo obsahovat podobné argumentační pasáže, reagovalo na aktuální stav porušování práva žalobkyně v daném čase. Zdůraznila, že vysoká aktivita jejího právního zástupce nebyla samoúčelným generováním nákladů, ale nutnou reakcí na flagrantní selhání státního dozoru. Vyjádřila názor, že není spravedlivé, aby stát, který selhal při ochraně jejich práv, odmítl proplatit náklady na její soukromou ochranu, které svým totálním selháním vyvolal. Částku, kterou uhradila svému právnímu zástupci jako odměnu dle smlouvy o poskytování právních služeb, pak označila za skutečnou majetkovou škodu, která jí vznikla. Dále žalobkyně namítala, že soud prvního stupně nesprávně stanovil výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí vznikla nepřiměřenou délkou posuzovaného správního řízení, přičemž jím přiznaná částka je nepřiměřeně nízká a neodráží význam, které pro ni měl předmět posuzovaného řízení. Poukázala na to, že šlo o řízení, jehož předmětem byla ochrana domova a vlastnického práva, přičemž její nejistota a stres, kterému byla vystavena, byly extrémní. V této souvislosti poukázala rovněž na svůj vyšší věk. Za nesprávné a nespravedlivé pak označila také rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení. Za rozpornou s dobrými mravy a principy spravedlnosti označila stav, kdy by jako oběť nesprávného úředního postupu měla hradit náklady státu, který svou nečinností a pochybeními situaci zavinil. Ze všech uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích změnil tak, že žalobkyni přizná zbývající část žalobou uplatněného nároku včetně příslušenství a přizná jí rovněž náhradu nákladů řízení, eventuálně, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Odvolací soud v odvoláním dotčeném rozsahu přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. V prvé řadě pak dospěl k závěru, že k rozhodnutí o zamítnutí žalobního požadavku na zaplacení částky 10 124,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 80 450 Kč od , datum, do zaplacení nejsou dány podmínky řízení, respektive je dán nedostatek podmínky v řízení v podobě překážky věci rozhodnuté (§ 103 a § 159a odst. 4 o.s.ř.), když v tomto rozsahu bylo již o žalobou uplatněném nároku rozhodnuto výrokem II. v pořadí druhého rozsudku soudu prvního stupně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Z uvedeného důvodu tedy odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadený výrok o věci samé II. rozsudku soudu prvního stupně v uvedeném rozsahu zrušil a řízení v tomto rozsahu podle § 221 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zastavil. Ve zbývající části předmětu řízení, o kterém soud prvního stupně rozhodl výrokem II. napadeného rozsudku, tj. co do žalobního požadavku na zaplacení částky 72 466,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 141 Kč od , datum, do zaplacení, shledal odvolací soud odvolání žalobkyně zčásti důvodným.

9. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění. Soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav se stal podkladem také pro rozhodnutí odvolací soudu. Ve vztahu k základu žalobního nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobkyni nepřiměřenou délkou označeného řízení soud prvního stupně posoudil věc správně i po právní stránce. Závěry soudu prvního stupně vztahující se k výši přiznaného přiměřeného zadostiučinění a k nároku žalobkyně na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení odvolací soud nesdílí.

10. Žalobkyně se v řízení v této věci domáhá poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhrady majetkové újmy z titulu odpovědnosti státu za nepřiměřenou délku řízení vedeného před stavebním úřadem na základě jejího návrhu ze dne , datum, , kterým se domáhala vydání rozhodnutí dle § 134 odst. 4 stavebního zákona o okamžitém zastavení stavebních prací prováděných bez jejího souhlasu a stavebního povolení na stavbě objektu , podezřelý výraz, umístěné na pozemku v jejím podílovém spoluvlastnictví.

11. Za nesprávný úřední postup soudní praxe považuje porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Z tohoto hlediska je nesprávným úředním postupem souvisícím s rozhodovací činností např. nevydání nebo opožděné vydání rozhodnutí, mělo-li být v souladu s uvedenými pravidly správně vydáno či vydáno ve stanovené lhůtě, případně jiná nečinnost státního orgánu nebo jiné vady ve způsobu vedení řízení, to vše za předpokladu, že poškozenému vznikla škoda (majetková újma vyjádřitelná v penězích), která je v příčinné souvislosti s uvedeným postupem, tedy je-li nesprávný úřední postup orgánu státu se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku. Skutečnost, že řízení vedené orgánem státu při výkonu jeho pravomoci vyústilo v rozhodnutí, přitom odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem sama o sobě nevylučuje (srovnej rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

12. K porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb., nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být tato celková délka řízení nepřijatelná (zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu), tj. působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka, tolerovat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).

13. Soudní praxe je rovněž ustálena v závěru, že právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základní práv a svobod, mají i účastníci správních řízení, na něž dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na dané správní řízení navazoval soudní přezkum (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

14. S ohledem na charakter posuzovaného správního řízení je opodstatněn závěr, že jeho předmětem je základní právo žalobkyně vlastnit majetek (čl. 11 Listiny základních práv a svobod), a tudíž je třeba vyjít z toho, že účastníci posuzovaného správního řízení mají právo na projednání věci v přiměřené době. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud se při zkoumání existence odpovědnostního titulu soustředil na posouzení otázky, zda bylo v posuzovaném řízení porušeno právo žalobkyně na projednání věci v přiměřené době, respektive zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb.

15. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v projednávané věci byly splněny zákonné předpoklady odpovědnosti žalované za nemajetkovou újmu, jež byla žalobkyni způsobena nepřiměřenou délkou správního řízení vedeného na základě jejího návrhu ze dne , datum, , kterým se domáhala vydání rozhodnutí dle § 134 odst. 4 stavebního zákona. Odvolací soud je v uvedeném směru ve shodě se soudem prvního stupně, byť na rozdíl od soudu prvního stupně je toho názoru, že ohledně celkové délky posuzovaného řízení je třeba vyjít z toho, že řízení zahájené dne , datum, skončilo dnem , datum, , kdy bylo příslušným stavebním úřadem vydáno rozhodnutí, jehož se žalobkyně svým návrhem ze dne , datum, domáhala. Nadto dne , datum, skončila nejistota žalobkyně ohledně výsledku řízení i z toho pohledu, že jí bylo doručeno rozhodnutí pozemkového úřadu z , datum, o rozdělení pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , kdy v důsledku uvedeného rozdělení již nadále předmětná nepovolená stavba nebyla umístěna na pozemku v jejím spoluvlastnictví. Výsledky provedeného dokazování pak opodstatňují závěr, že celková délka posuzovaného řízení v trvání jednoho roku a tří měsíců byla podstatným způsobem negativně ovlivněna neodůvodněnými průtahy správního orgánu, kdy příslušný stavební úřad v situaci, kdy stavebník nerespektoval výzvu k bezodkladnému zastavení prací, nevydal bezodkladně rozhodnutí ve smyslu § 134 odst. 4 stavebního zákona o nařízení zastavení stavebních prací, a učinil tak až rozhodnutím vydaným , datum, v návaznosti na rozhodnutí správního soudu. Uvedená okolnost je přičitatelná státu a vedla ke zjevnému prodloužení řízení, přičemž doba, po kterou byla žalobkyně probíhajícím řízením udržována ve stavu nejistoty ohledně jeho výsledku, se s ohledem na míru složitosti a předmět tohoto řízení jeví jako nepřijatelná. Odvolací soud má tedy ve shodě se soudem prvního stupně za to, že v posuzovaném řízení došlo k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a tedy k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., v jehož důsledku žalobkyni vznikla presumovaná nemajetková újma, za kterou jí podle § 31a zákona č. 89/1998 Sb. náleží přiměřené zadostiučinění.

16. Soud prvního stupně nepochybil ani při rozhodování o formě odškodnění nemajetkové újmy žalobce. Na podkladě konkrétních skutkových okolností posuzovaného řízení správně dospěl k závěru, že v zájmu poskytnutí přiměřené formy satisfakce za vzniklou nemajetkovou újmu je namístě žalobkyni přiznat zadostiučinění v peněžité formě. V tomto směru je třeba vyjít z toho, že význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobkyni nelze hodnotit jako nepatrný, a tudíž se morální zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, respektive omluvy nejeví jako dostačující.

17. Odvolací soud se však již zcela neztotožňuje s postupem soudu prvního stupně při stanovení výše peněžitého zadostiučinění. Z ustálené judikatury plyne, že volba výchozí částky pro určení výše přiměřeného zadostiučinění by se měla pohybovat v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý další rok nepřiměřeně dlouhého řízení (srovnej stanovisko sp. zn. Cpjn 206/2010). V daném případě celková délka posuzovaného řízení opodstatňuje volbu základní částky ve výši na spodní hranici zmíněného rozmezí. Součinem základní částky za jeden rok řízení, respektive za prvé dva roky řízení a celkové doby posuzovaného řízení v trvání jednoho roku a tří měsíců (od , datum, do , datum, ) lze pak dospět k celkové základní částce peněžitého zadostiučinění za celou dobu řízení ve výši 9 375 Kč (1x 7 500 Kč + 3x 625 Kč), kterou je dle názoru odvolacího soudu namístě dále odpovídajícím způsobem upravit ve smyslu zákonných kritérií dle § 31a odst. 2, 3 zákona č. 82/1998 Sb.

18. Odvolací soud dospěl na podkladě konkrétních okolností daného případu k závěru, že nejsou dány důvody pro snížení, respektive zvýšení základní částky odškodnění z důvodu složitosti řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného ve smyslu zákonných hledisek dle § 31a odst. 3 písm. b), e) zákona č. 82/1998 Sb. Současně však má za to, že je namístě modifikovat základní částku peněžitého zadostiučinění s ohledem na kritérium jednání poškozeného a postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu řízení pro žalobce dle § 31a odst. 3 písm. c), d) zákona č. 82/1998 Sb. Z provedeného dokazování je zřejmé, že průtahy v postupu orgánů veřejné moci se na celkové délce řízení podílely významnou měrou. Odvolací soud tedy považuje za přiléhavé, aby z důvodu postupu orgánů veřejné moci během řízení byla základní částka odškodnění zvýšena o 10 %. Současně nelze přehlédnout, že žalobkyně takřka po celou dobu posuzovaného řízení činila úkony směřující k urychlení řízení a odstranění průtahů, a to jak podáními upozorňujícími na skutečnost, že stavebník nerespektuje výzvu stavebního úřadu k zastavení prací, tak podáním správní žaloby k odstranění nečinnosti správního orgánu. Odvolací soud má tedy v tomto ohledu za to, že je na místě zvýšit základní částku odškodnění o 10 % také v rámci hodnocení kritéria jednání poškozeného.

19. Shora uvedeným postupem dospěl odvolací soud k výsledné výši peněžitého zadostiučinění v částce 11 250 Kč (základní částka peněžitého zadostiučinění 9 375 Kč + 10 % + 10 % = 11 250 Kč), kterou s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu považuje za přiměřenou a spravedlivou formu odškodnění nemajetkové újmy žalobkyně, účinně kompenzující stav nejistoty, ve které byl nepřiměřeně dlouhým řízením udržována. Vzhledem k tomu, že soudem prvního stupně bylo již žalobkyni odvoláním nenapadeným výrokem I. rozsudku přiznáno peněžité zadostiučinění ve výši 9 584 Kč, přistoupil odvolací soud ke změně části zamítavého výroku o věci samé rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu částky 1 666 Kč s příslušenstvím, která odpovídá rozdílu přiměřeného zadostiučinění 11 250 Kč a již žalobkyni přiznané částky 9 584 Kč. O povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 1 666 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení bylo rozhodnuto v souladu s § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Jako neopodstatněné posoudil odvolací soud námitky žalobkyně směřujícím proti té části rozsudku soudu prvního stupně, kterou soud prvního stupně zamítl žalobou uplatněný nárok na náhradu škody, v podobě žalobkyní vynaložených nákladů právního zastoupení, na rámec částky 7 400 Kč přiznané žalobkyni odvoláním nenapadeným a odvolacímu přezkumu nepodléhajícím výrokem I. rozsudku.

21. Podle § 31 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu (odstavec 1). Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada takto již nebyla přiznána (odstavec 2).

22. Judikatura je pak ustálena v závěru, že soud se vždy musí kromě zvážení otázky, zda poškozený mohl náklady řízení uplatnit v rámci procesních předpisů ovládajících řízení, v němž došlo k vydání nezákonného rozhodnutí nebo k nesprávnému úřednímu postupu, předně zabývat též tím, které z nákladů řízení, jichž se poškozený domáhá jako náhrady škody, byl nucen (jako zvýšené) vynaložit právě v souvislosti s tím, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí či k nesprávnému úřednímu postupu, jež bylo třeba napravit. Škodou mohou být také účastníky řízení skutečně vynaložené náklady na to které řízení, a že stát nese odpovědnost i za takto vzniklou škodu, samozřejmě za splnění dalších podmínek vzniku tohoto odpovědnostního vztahu, totiž existence příčinné souvislosti vzniku této škody se zákonem předpokládanou škodnou událostí, tedy s vydáním nezákonného rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

23. Otázka odškodnění nákladů správního řízení v kompenzačním řízení pak již byla řešena v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Z judikatury Nejvyššího soudu pak plyne závěr, že jestliže procesní předpis (správní řád) náhradu nákladů řízení umožňoval, avšak správní orgán v příslušném řízení účastníkům (z jakéhokoli důvodu) tuto náhradu nepřiznal, není možné, aby účastník správního řízení dosáhl náhrady nákladů takového řízení cestou občanskoprávní žaloby (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Ústavní soud pak ve své judikatuře vyslovil závěr, že k vypořádání nákladů vzniklých poškozenému ve správním řízení slouží zásadně samo správní řízení, v němž takové náklady vznikly. Ani okolnost, že zákon tyto náklady vypořádává v tom směru, že náklady, které v řízení vznikly účastníkovi řízení, nese účastník, nemůže znamenat, že co nelze žádat z titulů náhrady nákladů řízení, lze bez dalšího požadovat z titulu náhrady škody. Jedná se zde o stejný náhled na náhradu škody v podobě nákladů řízení, jaký Nejvyšší soud zaujal ve svém stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ohledně nákladů vzniklých v řízení před Ústavním soudem (srovnej usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

24. V posuzovaném případě žalobkyně uplatňuje z titulu náhrady škody nárok na náhradu nákladů právního zastoupení, které vynaložila v souvislosti s účastí v posuzovaném správním řízení, v němž se domáhala vydání rozhodnutí dle § 134 odst. 4 stavebního zákona. Z procesní právní úpravy účinné v průběhu posuzovaného řízení (§ 192 odst. , právnická osoba, zákona ve spojení s § 79 odst. 3 správního řádu) plyne, že náklady, které v řízení vznikly účastníkovi řízení, nese účastník sám. Za situace, kdy zákon náklady účastníků vypořádává uvedeným způsobem, nelze v intencích citované judikatury považovat za opodstatněný požadavek na náhradu takto vzniklých nákladů z titulu náhrady škody. Již z uvedeného důvodu nelze žalobkyní uplatněný nárok na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů právní zastoupení považovat za důvodný. Nadto minimálně zčásti jsou do požadované náhrady zahrnuty úkony právní služby uskutečněné mimo dobu trvání posuzovaného řízení, a tudíž nelze mezi nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení a tvrzeným vznikem škody v podobě nákladů na úkony právní služby mimo časový rámec posuzovaného řízení shledat vztah příčinné souvislosti. Současně absenci příčinné souvislosti lze dovodit i ve vztahu k úkonům právní služby spočívajících v krátkém časovém sledu opakujících se podáních ve formě e-mailových zpráv shodného znění, které nelze hodnotit jako účelné.

25. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně v části napadeného výroku o věci samé II. o zamítnutí žalobního požadavku na zaplacení částky 72 466,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 141 Kč od , datum, do zaplacení změnil jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 666 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 666 Kč od , datum, do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak podle § 219 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně v této části výroku II. potvrdil.

26. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval podle § 224 odst. 2 o.s.ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vzal přitom v úvahu, že žalobkyně uplatnila v řízení dva nároky, nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou správního řízení a nárok na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení. Za situace, kdy žalobkyně byla co do základu úspěšná ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy s tím, že výše přiznaného zadostiučinění záležela na úvaze soudu, a nedůvodně uplatnila nárok na náhradu škody, má odvolací soud za to, že neodporuje spravedlivému řešení, aby si s ohledem na míru úspěchu a neúspěchu v řízení každý z účastníků nesl náklady tohoto řízení sám. Proto odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.