8 A 16/2013

Rubrum

Číslo jednací: 8A 16/2013 - 37-42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: Mgr. J. H., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra ze dne 22. 11. 2012 č. j. 872/2012-LO-SP/2, t a k t o:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 22. 11. 2012 č. j. 872/2012-LO-SP/2, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3.000 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobce se včas podanou žalobou dne 28. 1. 2013 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí ministra ze dne 22. 11. 2012 č. j. 872/2012-LO-SP/2, jímž byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti č. j. 191/2012-OSD-ROZ/7 ze dne 5. 10. 2012, jímž byla zamítnuta jeho žádost ze dne 14. 7. 2012 o zápis do seznamu rozhodců, kteří mohou být určeni rozhodčí doložkou pro rozhodování sporů ze spotřebitelských smluv. Žalovaný správní orgán potvrdil názor uvedený v prvostupňovém rozhodnutí, a to že uchazeč nespluje podmínku vysokoškolského vzdělání v souladu s ustanovením § 35b odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů. pokračování 2 8A 16/2013 Žalovaný konstatoval, že uchazeč prokázal získání vysokoškolského vzdělání získaného v magisterském studijním programu právo studiem na Vysoké škole v Sládkovičově, Fakultě práva Jana Jesenského, (správně Fakultě práva Janka Jesenského). Doložil, že akademický titul „bakalář“ získal studiem na Bankovním institutu, Vysoká škola Praha, a následně absolvoval dle znění dodatku k diplomu dvouleté externí vysokoškolské vzdělání II. stupně. Žalovaný uvedl, že studium externího magisterského stupně v programu právo na Fakultě práva Janka Jesenského Vysoké školy v Sládkovičově neodpovídá obsahem, ani délkou studia obecnému vzdělání, které lze získat v magisterském studijním programu v oboru právo na vysoké škole v České republice. Vzdělání bakalářského typu uchazeč získal ve studijním programu bankovnictví ve studijním oboru Právní administrativa v podnikatelské sféře, přičemž tento studijní obor neodpovídá požadavkům uvedeným v zákoně o rozhodčím řízení. Kromě toho se uvedená instituce sama profiluje jako specialista v oblasti finančního vzdělávání. Takové vzdělání nesplňuje podmínku uvedenou v ustanovení § 35b odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o rozhodčím řízení. Nejedná se totiž o magisterské vzdělání v oboru právo a ani jeho doložením nelze splnit uvedenou zákonnou podmínku. Ze srovnání magisterského studia v programu právo na Fakultě práva Janka Jesenského Vysoké školy v Sládkovičově s magisterským studiem na právnických fakultách University Karlovy a Masarykovy University, vyplývá, že neodpovídá délkou ani obsahem obecnému vzdělání, které lze získat v magisterském studijním programu v oboru právo na vysoké škole v České republice. Srovnatelné je pouze v historických oborech a předmětech zaměřených na mezinárodní a evropské právo. K rozkladové námitce, že česká a slovenská právní úprava je v podstatném rozsahu shodná, žalovaný uvedl, že po 1. 1. 1993 došlo k opakovaným novelizacím a rekodifikacím některých důležitých obecně závazných předpisů. Podle žalovaného neobstojí ani argument o tom, že ke sbližování obou právních řádů přispívá i členství v Evropské unii, neboť celou situaci nelze generalizovat a nelze se ztotožnit s myšlenkou, že úprava velmi složité a rozsáhlé oblasti ochrany spotřebitele je ve všech státech totožná a jeho výuka ve všech členských státech Evropské unie rovnocenná. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nesprávné. Namítal, že se žalovaný jeho rozkladovými námitkami buď vůbec nevypořádal, anebo se vypořádal nedostatečně. Žalobce dále namítal, že žalovaný vůbec nezhodnotil jeho bakalářské studium, které bylo nezbytnou podmínkou navazujícího magisterského studia, a že tedy rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutečného stavu věci. Žalobce se dovolával pravidel Evropské unie a judikatury soudního dvora Evropské unie, (dále jen „SDEU“), přičemž konkrétně poukazoval na rozsudek ve věci C-313/01 Christine Morgenbesser v. Consiglio dell'Ordine degli avvocati di Genova. pokračování 3 8A 16/2013 Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 4. 3. 2013 navrhl žalobu zamítnout s tím, že odkázal na odůvodnění svého žalobou napadeného rozhodnutí. Městský soud v Praze nařídil ve věci jednání, které se konalo dne 15. 5. 2014, při němž účastníci řízení setrvali na svých dříve písemně vyjádřených stanoviscích. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 15. 8. 2012 podal Ministerstvu spravedlnosti žádost o zápis do seznamu rozhodců a přiložil diplom Vysoké školy v Sládkovičově, soukromá vysoká škola, Slovenská republika, Fakulta práva Janka Jesenského, stvrzující, že Bc. J. H. absolvoval vysokoškolské studium druhého stupně v studijním programu právo dne 31. 5. 2012. K výzvě žalovaného předložil dne 19. 9. 2012 diplom s vyznamenáním Bankovního institutu, Vysoká škola Praha, stvrzující, že J. H. získal vysokoškolské zdělání studiem v bakalářském studijním programu Bankovnictví ve studijním oboru Právní administrativa v podnikatelské sféře dne 23. 9. 2010. Podle § 35a odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, ve znění platném do 31. 12. 2013, Ministerstvo vede seznam rozhodců, kteří mohou být určeni rozhodčí doložkou pro rozhodování sporů ze spotřebitelských smluv. Podle § 35b odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o rozhodčím řízení, ve znění platném do 31. 12. 2013, Ministerstvo na žádost do seznamu rozhodců zapíše fyzickou osobu, která získala vysokoškolské vzdělání o oboru právo studiem na vysoké škole v zahraničí, pokud je takové vzdělání v České republice uznáváno za rovnocenné vzdělání uvedenému v bodě 1 na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, anebo pokud takové vzdělání bylo uznáno podle zvláštního právního předpisu, a současně takové vzdělání odpovídá obsahem a rozsahem obecnému vzdělání, které lze získat v magisterském studijním programu v oboru právo na vysoké škole v České republice. Podle čl. 4 Dohody mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v České republice a ve Slovenské republice, Praha, dne 23. března 2001, sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 33/2001 Sb.m.s., vysokoškolské diplomy a vysvědčení o státní zkoušce vydané po ukončení studia v magisterském studijním programu na vysoké škole v České republice a diplomy a vysvědčení o státní zkoušce vydané po ukončení magisterského studia, inženýrského studia a doktorského studia na vysoké škole ve Slovenské republice se uznávají za rovnocenné. pokračování 4 8A 16/2013 V inkriminované věci nelze tvrdit, že žalovaný správní orgán neuznal diplom vydaný po ukončení magisterského studia na vysoké škole ve Slovenské republice za rovnocenný, pouze dospěl k závěru, že vzdělání žalobce na vysoké škole ve Slovenské republice nesplňuje podmínku uvedenou v ustanovení § 35b odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o rozhodčím řízení. Pokud žalobce, že žalovaný vůbec nezhodnotil jeho bakalářské studium, které bylo nezbytnou podmínkou navazujícího magisterského studia, musel soud tuto námitku odmítnout jako neodůvodněnou. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabýval vzdělání žalobce bakalářského typu dostatečným způsobem. Uvedl, že bakalářské vzdělání získal ve studijním programu bankovnictví ve studijním oboru Právní administrativa v podnikatelské sféře, Bankovního institutu, Vysoká škola Praha. Současně konstatoval, že tento studijní obor neodpovídá požadavkům uvedeným v zákoně o rozhodčím řízení zvláště, když uvedená instituce sama profiluje jako specialista v oblasti finančního vzdělávání. Tomuto závěru žalovaného musel soud přisvědčit. Žalobce dále ve svém rozkladu namítal, že správní orgán prvního stupně srovnával studijní programy jen dvou právnických fakult, a to University Karlovy a Masarykovy University, nepřihlédnul ke studijním programům dalších dvou právnických fakult, a to University Palackého a Západočeské university. Soud musel této žalobní námitce přisvědčit, neboť s touto rozkladovou námitkou se žalovaný skutečně vůbec nevypořádal. Pokud se žalobce dovolával pravidel Evropské unie a judikatury SDEU a poukazoval na rozsudek ve věci C-313/01 Morgenbesser, musel soud tuto námitku odmítnout jako nepatřičnou. Právě tento rozsudek totiž umožňuje členským státům posuzování rovnocennosti vzdělání za účelem vydání povolení nastoupit přípravnou praxi pro právnická povolání. Z novějšího rozsudku SDEU ve věci C-345/08 Krzysztof Peśla v. Justizministerium Mecklenburg-Vorpommern potom z bodů 37 a 44 vyplývá, že orgány členského státu jsou povinny, přezkoumávají-li žádost státního příslušníka jiného členského státu o přístup k praktické části vzdělávání s cílem později vykonávat regulované povolání, vzít v úvahu odbornou kvalifikaci dotyčné osoby tím, že provedou srovnání mezi jednak kvalifikací osvědčenou jejími diplomy, osvědčeními a jinými doklady, jakož i její relevantní odbornou praxí, a jednak odbornou kvalifikací požadovanou vnitrostátními právními předpisy (viz v tomto smyslu zejména rozsudky C-340/89 Vlassopoulou, bod 16, jakož i C-313/01 Morgenbesser, body 57 a 58). Podle ustálené judikatury může totiž členský stát v rámci srovnávacího přezkumu vzít v úvahu objektivní rozdíly týkající se jak právního rámce dotčeného povolání v členském státu původu, tak i rozsahu činnosti tohoto povolání. V případě povolání advokáta může tedy členský stát provést srovnávací přezkum diplomů s přihlédnutím k rozdílům, které existují mezi dotyčnými vnitrostátními právními systémy (viz výše uvedené rozsudky Vlassopoulou, bod 18, a Morgenbesser, bod 69). Pokud žalobce namítal, že se žalovaný nevypořádal s rozkladovou námitkou uvádějící, že česká a slovenská právní úprava je v podstatném rozsahu shodná, musel soud tuto námitku odmítnout jako neodůvodněnou. Žalovaný se totiž v odůvodnění svého rozhodnutí rozdílem mezi českým a slovenským právním řádem vypořádal dostatečným způsobem. pokračování 5 8A 16/2013 Žalobce dále namítal, že se žalovaný nevypořádal s námitkou týkající se stanoviska představenstva ČAK (výbor pro srovnávací přezkum právnického vzdělání získaného v zahraničí), které je v prvostupňovém rozhodnutí citováno pod čarou. Žalobce tvrdil, že by požadavky představenstva ČAK splňoval. Soud musel této námitce přisvědčit, neboť v napadeném rozhodnutí k této věci nepadla ani zmínka. V této souvislosti poukazoval žalobce na svá doplňující studia, avšak ani s touto námitkou se žalovaný nevypořádal. Pokud tedy žalobce namítal, že se žalovaný jeho rozkladovými námitkami buď vůbec nevypořádal, anebo se vypořádal nedostatečně, musel soud této námitce přisvědčit a konstatovat, že žalovaný správní orgán zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností. Městský soud v Praze s ohledem na shora uvedené skutečnosti ve věci rozhodl tak, že žalobou napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního zrušil pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů rozhodnutí, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 soudního řádu správního). Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud opřel o ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobce měl ve věci plný úspěch. Výši náhrady potom určil tak, že 3.000 Kč činily náklady na uhrazení soudního poplatku. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. pokračování 6 8A 16/2013 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 15. května 2014 JUDr. Slavomír Novák,v.r. předseda senátu za správnost vyhotovení: Simona Štěpinová