8 A 179/2025

Rubrum

č. j. 8 A 179/2025-38 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce: T. H., narozen X, bytem Y, proti žalovanému: Nejvyšší státní zastupitelství, sídlem Jezuitská 585/4, 660 55 Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2025, č. j. 1 SIN 315/2025-39, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 1. 12. 2025, č. j. 1 SIN 315/2025-39, a rozhodnutí Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 5. 11. 2025, č. j. SIN 65/2025-17, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 2 8 A 179/2025 I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkumu rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2025, č. j. 1 SIN 315/2025-39 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen „povinný subjekt“) ze dne 5. 11. 2025, č. j. SIN 65/2025-17 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla odmítnuta jeho žádost o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). Napadeným rozhodnutím žalovaný potvrdil závěr o zneužití práva ze strany žalobce a odmítl jeho žádost věcně posoudit.

2. Žádostí ze dne 28. 10. 2025 se žalobce domáhal poskytnutí informací směřujících k objasnění tvrzeného rozporu v úředních záznamech z roku 2015, spočívajícího v odlišném zachycení postoupení jeho podání mezi Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 10 a povinným subjektem. Povinný subjekt tuto žádost prvostupňovým rozhodnutím odmítl s odkazem na zneužití práva, přičemž žalovaný následně napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

3. Žalobce brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2025, č. j. 1 SIN 315/2025-39, jakož i proti rozhodnutí povinného subjektu ze dne 5. 11. 2025, č. j. SIN 65/2025-17, a domáhá se jejich zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení s pokynem, aby o jeho žádosti věcně rozhodl. Uvádí, že jeho žádost ze dne 28. 10. 2025 směřovala k objasnění konkrétního rozporu v úředních záznamech z roku 2015, kdy Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 10 mělo dne 20. 5. 2015 tvrdit postoupení jeho podání povinnému subjektu, zatímco tento dne 24. 7. 2015 sdělil, že podání neobdržel; tento rozpor podle žalobce nebyl dosud vysvětlen a má význam pro posouzení zákonnosti postupu orgánů veřejné moci.

4. V prvním žalobním bodu žalobce namítá nezákonné použití institutu zneužití práva, neboť povinný subjekt ani žalovaný podle jeho tvrzení neprokázali, že by jeho žádost byla šikanózní, nadměrně rozsáhlá, věcně nesouvisející, opakovaná či jinak způsobilá narušit jejich činnost. Tvrdí, že konkrétní okolnosti svědčící o zneužití práva nebyly označeny ani doloženy, a odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž dovozuje, že zneužití práva nelze presumovat a ani rozsáhlejší či pro povinný subjekt nepříjemné žádosti samy o sobě zneužitím práva nejsou.

5. Dále namítá, že nedošlo k věcnému posouzení jeho žádosti, čímž mělo být zasaženo do jeho práva na informace. Uvádí, že žádost se týkala jediné konkrétní otázky spočívající v ověření, zda bylo podání z 20. 5. 2015 skutečně postoupeno, případně z jakého důvodu byl vyhotoven nepravdivý úřední záznam. Přesto podle něj povinný subjekt žádost odmítl bez jejího věcného projednání a žalovaný odvolání zamítl, aniž by se jakkoli vypořádal s jeho argumentací, což má být v rozporu s povinností posuzovat žádosti podle jejich obsahu a se zásadou otevřenosti veřejné správy.

6. Žalobce dále poukazuje na existenci dlouhodobého a dosud nevysvětleného rozporu v úředních záznamech z roku 2015, který podle něj přetrvává po dobu deseti let, znemožňuje zpětné ověření zákonnosti postupu orgánů veřejné moci a mohl mít dopad i na související Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 3 8 A 179/2025 trestní řízení vedené v letech 2017 až 2018. Má za to, že informace tohoto typu jsou ve veřejném zájmu, neboť se týkají legality postupu orgánů činných v trestním řízení, a proto neměla být žádost odmítnuta.

7. V dalším žalobním bodu žalobce namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného, které se podle jeho tvrzení nevypořádalo s žádnou odvolací námitkou, nezabývalo se uvedeným rozporem z roku 2015, nezkoumalo průběh postoupení spisu, neprovedlo skutková zjištění a nehodnotilo jím předložené podklady. Takový postup má být v rozporu s požadavky na přezkoumatelnost správního rozhodnutí.

8. Konečně žalobce namítá, že povinný subjekt opomněl zjevný rozpor v úředních sděleních, který představoval hlavní předmět žádosti. Tvrdí, že povinný subjekt měl povinnost zjistit rozhodné skutečnosti, přezkoumat příslušný spis a vyžádat si potřebné podklady, což však neučinil, a žádost odmítl, aniž by skutkový stav jakkoli ověřil.

9. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že žalobce podáním ze dne 28. 10. 2025 požádal povinný subjekt o poskytnutí informací týkajících se vyřizování jeho podání z roku 2015, přičemž povinný subjekt žádost rozhodnutím ze dne 5. 11. 2025 odmítl podle § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím pro zneužití práva a žalovaný následně odvolání žalobce zamítl napadeným rozhodnutím. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, jíž se domáhá zrušení obou rozhodnutí.

10. K obsahu žaloby žalovaný předně namítá její nízkou kvalitu, neboť je podle jeho tvrzení formulována pouze heslovitě, neodpovídá základním stylistickým požadavkům na právní podání a vykazuje znaky textu generovaného umělou inteligencí. V této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2025, č. j. 3 As 34/2025–80, v němž soud hodnotil obdobná podání žalobce jako nepřehledná, obsahující irelevantní či nepravdivou argumentaci a odkazy na neexistující rozhodnutí, a dále na usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 12. 2025, sp. zn. I. ÚS 3004/25, podle něhož jsou znaky využití umělé inteligence mimo jiné odkazy na neexistující judikaturu, její dezinterpretace, neúplné formulace či nejednotné citace. Žalovaný tvrdí, že tyto znaky vykazuje i posuzovaná žaloba.

11. Dále žalovaný namítá, že většina žalobcem citovaných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu neexistuje, případně se netýká uváděné problematiky a neobsahuje tvrzené závěry. Uvádí, že pod sp. zn. 8 As 57/2012 existuje pouze usnesení o odmítnutí kasační stížnosti v jiné věci, sp. zn. 8 As 150/2014 není evidována a ani rozhodnutí vedené pod sp. zn. 6 As 68/2019 se netýká zneužití práva. Za jediné existující rozhodnutí považuje rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 44/2010–103, který však dle jeho tvrzení žalobcem citovaný závěr neobsahuje. Obdobně zpochybňuje i další citace judikatury a právních ustanovení a poukazuje na nejednotné a nepřesné označování procesních subjektů v žalobě.

12. Žalovaný dále uvádí, že žaloba nepředstavuje konkrétní a věcnou reakci na odůvodnění napadeného rozhodnutí, nýbrž obecnou a zčásti mimoběžnou argumentaci, z níž není zřejmé, v čem žalobce spatřuje nezákonnost postupu žalovaného. Současně poukazuje na časovou souslednost doručení napadeného rozhodnutí a podání žaloby, z níž dovozuje, že žaloba nemohla být řádně zpracována na základě jeho obsahu.

13. V návaznosti na uvedené žalovaný namítá, že podání žaloby představuje pokračování dlouhodobého šikanózního postupu žalobce spočívajícího v opakovaném zahlcování soustavy státního zastupitelství žádostmi podle zákona o svobodném přístupu k informacím, jejichž cílem má být dosažení opětovného projednání jeho jiných věcí. Takové jednání má Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 4 8 A 179/2025 podle žalovaného neúčelně zatěžovat činnost státního zastupitelství a snižovat jeho kapacitu. Z těchto důvodů žalovaný dovozuje, že žaloba sleduje zjevné zneužití práva ve smyslu § 46 odst. 1 písm. e) soudního řádu správního.

14. K věcnému obsahu žaloby žalovaný uvádí, že s ohledem na její obecnost a nesrozumitelnost je obtížné se k jednotlivým námitkám konkrétně vyjádřit, a proto odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozhodnutí i na obsah předcházejících rozhodnutí, z nichž má vyplývat, že otázkou zneužívání práva na informace ze strany žalobce se již opakovaně zabýval. K námitce týkající se tvrzeného rozporu z roku 2015 žalovaný uvádí, že se otázkou relevance těchto okolností pro postup podle zákona o svobodném přístupu k informacím v napadeném rozhodnutí podrobně zabýval. Uzavírá, že žalobní námitky považuje za nedůvodné.

15. Současně žalovaný předkládá soudu spisy vedené pod sp. zn. 1 SIN 315/2025 a sp. zn. SIN 65/2025, jakož i další spisy, které mají dokládat dlouhodobé a opakované zneužívání práva na informace ze strany žalobce, a navrhuje, aby se soud seznámil i s dalšími spisy vedenými v obdobných věcech.

III. Posouzení žaloby

16. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 soudního řádu správního), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal.

17. Žaloba je důvodná.

18. Jádrem posuzované věci je posouzení, zda žalovaný postupoval v souladu se zákonem, dospěl-li k závěru, že žalobcova žádost o poskytnutí informací představuje zneužití práva ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím, a zda byly splněny podmínky pro její odmítnutí bez věcného projednání. S tím úzce souvisí otázka, zda správní orgány dostatečně konkrétně vymezily okolnosti svědčící o zneužití práva, zda se náležitě vypořádaly s obsahem žádosti žalobce a jeho argumentací, a zda jejich rozhodnutí obstojí z hlediska požadavků na přezkoumatelnost správních rozhodnutí.

19. Pokud by se v jednotlivých případech ukázalo, že žádosti o informace, jimž by jinak bylo důvodu vyhovět, mají za cíl poškodit, šikanovat, vydírat, vyprovokovat nenávist, vyvíjet nátlak na fyzickou osobu, jíž se týkají požadované informace, či způsobit nepřiměřenou zátěž povinného subjektu apod., lze právo na informace za striktně vymezených podmínek odepřít na základě principu zákazu zneužití práva. Soud dále uvádí, že Nejvyšší správní soud se například v rozsudku ze dne 22. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012-62, zabýval otázkou zneužití práva na informace a odkazuje tam na usnesení rozšířeného senátu ze dne 27. 5. 2010, č. j. 1 As 70/2008-74, č. 2099/2010 Sb. NSS, v němž uvedl, že „zákaz zneužití práva je pravidlo českého vnitrostátního práva, včetně práva veřejného, které vyplývá z povahy České republiky jako materiálního právního státu založeného na určitých vůdčích hodnotách, k nimž vedle úcty ke svobodě jednotlivce a ochraně lidské důstojnosti patří mimo jiné i úcta k harmonickému sociálnímu řádu tvořenému právem a odepření ochrany jednání, které práva vědomě a záměrně využívá v rozporu s jeho smyslem a účelem. Nejvyšší správní soud podotýká, že zákaz zneužití Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 5 8 A 179/2025 práva je v jistém smyslu ultima ratio, a proto musí být uplatňován nanejvýš restriktivně a za pečlivého poměření s jinými obdobně důležitými principy vlastními právnímu řádu, zejména principem právní jistoty, s nímž se - zcela logicky - nejvíce střetává.).“ 20. Městský soud uvádí, že přístup povinného subjektu v posuzované věci lze ilustrovat citací z úvodu prvostupňového rozhodnutí, v němž povinný subjekt uvádí, že: „Posledním z rozhodnutí povinného subjektu o žádostech žadatele je rozhodnutí ze dne 6. 10. 2025, č. j. SIN 56/2025-20, avšak povinný subjekt již obdobným způsobem rozhodl o řadě dalších žádostí žadatele např. ve věcech sp. zn. SIN 31/2024, SIN 43/2023, SIN 36/2023, SIN 35/2023, SIN 90/2022, či SIN 57/2022. Jelikož povinný subjekt i nadřízený orgán žadateli již mnohokrát podrobně vysvětlily podstatu principu zákazu zneužití práva, včetně podmínek jeho aplikace na konkrétní žádosti žadatele, považuje povinný subjekt za nadbytečné tato právní východiska znovu opakovat (zvláště pak za situace, kdy žadatel ve svých následných žádostech na předchozí závěry o zneužití práva nikterak nereaguje) a v podrobnostech odkazuje např. na obsah rozhodnutí ve výše citovaných věcech (včetně obsahu v nich uvedených rozhodnutí).“ 21. Soud dále uvádí, že žalovaný k podpoře závěru o dlouhodobém zneužívání práva na svobodný přístup k informacím ze strany žalobce obecně odkázal na správní spisy sp. zn. 1 SIN 321/2022, sp. zn. 1 SIN 83/2023, sp. zn. 1 SIN 71/2023, sp. zn. 1 SIN 70/2023, sp. zn. 1 SIN 9/2023 a sp. zn. 1 SIN 7/2023.

22. Soud konstatuje, že například z obsahu správního spisu sp. zn. 1 SIN 321/2022 dále vyplývá, že žalobce dne 29. 11. 2022 podal povinnému subjektu žádost o informace sestávající z několika bodů: „1. Sdělte, byla doručena do elektronické podatelny Vrchního státního zastupitelství v Praze dne 27. 11. 2022 8:24:55 datová zpráva pod ID 11093161827?“ „2. Sdělte, byla doručena do elektronické podatelny Vrchního státního zastupitelství v Praze dne 27. 11. 2022 8:40:49 datová zpráva pod ID: 11093176347?“ „3. Sdělte, byl obsah datových zpráv uvedených pod bodem 1. a 2. posouzen státním zastupitelstvím podle svého obsahu. Kdy tato zásada je zakotvena v ustanovení jednak ust. § 59 odst. 1 věta první trestního řádu, jednak ust. § 16a odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství?“ „4. Sdělte, bylo ve věci datových zpráv uvedených pod bodem 1. a 2. postupováno podle ust. § 2 odst. 2 zákona č. 283/93 Sb., o státním zastupitelství, státní zastupitelství při výkonu své působnosti dbá, aby každý jeho postup byl v souladu se zákonem, rychlý, odborný, účinný, svoji působnost vykonává nestranně, respektuje a chrání při tom lidskou důstojnost, rovnost všech před zákonem a dbá na ochranu základních lidských práv a svobod?“ „5. Sdělte, Vrchní státní zastupitelství v Praze uplatňuje rovný přístup orgánů činných v trestním řízení při posuzování trestní odpovědnosti soudců, státních zástupců a policistů a při posuzování trestní odpovědnosti ostatních občanů České republiky?“ „6. Sdělte, v jaké fázi se nachází prověřování datových zpráv uvedených pod bodem 1. a 2. o podezření ze spáchání trestného činu, z něhož je podezřelý státní zástupce.“ „7. Sdělte, plné jméno a služební zařazení policejního orgánu, který byl pověřen vyšetřováním datových zpráv uvedených pod bodem 1. a 2.“ 23. Soud uvádí, že v posuzované věci, jakož i při přezkumu obsahu správních spisů v dalších věcech, v zásadě shledal základní úvahu povinného subjektu důvodnou, neboť například Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 6 8 A 179/2025 z citovaných pasáží předchozí žalobcovy žádosti o informace ze dne 29. 11. 2022 (sp. zn. 1 SIN 321/2022) je seznatelné, že se žalobce dotazuje na doručení datových zpráv do elektronické podatelny povinného subjektu (dotazy č. 1 a č. 2), a na obecné dodržování základních procesních zásad povinným subjektem, například zda bylo posouzeno podání podle svého obsahu, zda postupuje povinný subjekt v souladu se zákonem, zda každý jeho postup je rychlý, odborný, účinný, zda svoji působnost vykonává nestranně, respektuje a chrání při tom lidskou důstojnost, rovnost všech před zákonem, zda uplatňuje rovný přístup při posuzování trestní odpovědnosti soudců, státních zástupců a policistů a ostatních občanů (dotazy č. 3, č. 4 a č. 5), tedy 5 ze 7 dotazů se týká doručení datových zpráv do elektronické podatelny a obecného dodržování základních procesních zásad.

24. Ve vztahu k dotazům č. 1 až č. 5 z předchozí žalobcovy žádosti o informace ze dne 29. 11. 2022 (sp. zn. 1 SIN 321/2022) soud uzavírá, že tyto se netýkají informací ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť nesměřují na existující zaznamenaný obsah, nýbrž na obecné hodnocení postupu povinného subjektu, respektive na abstraktní otázky týkající se dodržování právních povinností.

25. Co se týče dotazů č. 6 a č. 7 z předchozí žalobcovy žádosti o informace ze dne 29. 11. 2022 (sp. zn. 1 SIN 321/2022), soud k nim nemá dostatečný kontext; proto s obezřetností konstatuje, že dotaz č. 6 by mohl představovat snahu obcházet obecné právo nahlížet do spisu. Informace požadované v dotazu č. 7 lze teoreticky poskytnout, avšak jedná-li se v kontextu celé žádosti toliko o jeden relativně relevantní dotaz ze sedmi a klade-li žadatel obdobné dotazy opakovaně, může tato skutečnost přispívat k závěru o účelovosti jeho postupu.

26. Přestože soud uvádí, že jak v posuzované věci, tak i při přezkumu obsahu správních spisů v dalších věcech v zásadě shledal základní úvahu povinného subjektu důvodnou, současně však zdůrazňuje, že nelze rezignovat na požadavek konkrétního odůvodnění jak prvostupňového, tak napadeného rozhodnutí v nyní posuzované věci. Soud připomíná, že s ohledem na zásadu zákazu zneužití práva jako prostředku ultima ratio nepostačuje, aby prvostupňové rozhodnutí obsahovalo pouze obecné konstatování a odkaz na skutečnost, že povinný subjekt obdobně rozhodl i v jiných řízeních vedených se stejným žadatelem, například ve věcech sp. zn. SIN 31/2024, SIN 43/2023, SIN 36/2023, SIN 35/2023, SIN 90/2022 či SIN 57/2022.

27. Soud uvádí, že samotný „kvantitativní“ aspekt nemůže postačovat, neboť nelze vyloučit situaci, kdy tentýž žadatel oprávněně podává větší množství žádostí o informace. Zároveň soud konstatuje, že ve vztahu ke „kvalitativnímu“ posouzení jak prvostupňové rozhodnutí povinného subjektu, tak napadené rozhodnutí žalovaného postrádá konkrétní zdůvodnění, včetně rámcového vymezení, z jakých důvodů měly být i předchozí žádosti o informace žalobce považovány za zneužití práva. Soud poukazuje na to, že ačkoli žalovaný nastínil obecná právní východiska dané problematiky, nelze opomíjet nutnost jejich aplikace na konkrétní skutkové okolnosti a tuto aplikaci náležitě odůvodnit.

28. Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí spočívá dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, přičemž nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost předchází případné nepřezkoumatelnosti pro nedostatek jeho důvodů; důvody rozhodnutí lze zkoumat toliko u rozhodnutí srozumitelných (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2006, č.j. 31Ca 39/2005-70). Za nesrozumitelnost rozhodnutí soudy považují například případy, kdy Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 7 8 A 179/2025 odůvodnění nedává smysl, který by svědčil o skutkových a právních důvodech, které vedly správní orgán k vydání rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2003, č.j. 7 A 547/2002-24); pro rozpor výroku s odůvodněním (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2003, č.j. 2 Ads 33/2003-78, č. 523/2005 Sb. NSS) či pro výrok, který nemá oporu v zákoně (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2003, č.j. 7 A 181/2000-29, č. 11/2003 Sb. NSS).

29. V posuzované věci je odůvodnění napadeného rozhodnutí srozumitelné, neboť z něj lze seznat základní úvahy, které žalovaného vedly k aplikaci institutu zneužití práva; právní institut byl však uplatněn toliko v obecné rovině, aniž by žalovaný dostatečně konkretizoval, jaké specifické okolnosti právě posuzované žádosti o informace žalobce naplňují znaky zneužití práva a jak se tyto okolnosti promítají do jeho závěru o nutnosti právě aktuální žádost o informace odmítnout bez věcného projednání.

30. Rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů je potom takové, z jehož odůvodnění není seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti tvrzené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Rozhodnutí, jehož odůvodnění obsahuje toliko obecný odkaz na to, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody shledány správnými, je nepřezkoumatelné, neboť důvody, o něž se výrok opírá, zcela chybějí (rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 1993, č. j. 6 A 48/92-23, publ. pod č. 27/1994 v SpP).

31. V posuzované věci je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný se omezil na obecná východiska aplikace zákazu zneužití práva a odkazy na předchozí řízení vedená se žalobcem, aniž by konkrétně vysvětlil, z jakých skutkových okolností v nyní posuzované věci dovozuje naplnění znaků zneužití práva. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí tak není seznatelné, proč žalovaný považuje právě projednávanou žádost žalobce za šikanózní či jinak rozpornou se smyslem práva na informace, ani jaké konkrétní aspekty jejího obsahu či kontextu jej k tomuto závěru vedly. Tato absence individualizovaného odůvodnění způsobuje, že rozhodnutí postrádá dostatečnou oporu ve skutkových zjištěních a neumožňuje přezkum úvah správního orgánu v plném rozsahu.

32. Soud uvádí, že k přesvědčivosti závěrů správních orgánů by mohlo přispět například doplnění přehledu obsahujícího data jednotlivých žalobcových žádostí o informace a jejich konkrétní příkladné citace. Soud pro úplnost doplňuje, že nepožaduje doslovné přebírání obsahu jednotlivých žádostí o informace či správních řízení, avšak považuje za nezbytné alespoň rámcově vymezit obsah ostatních opakovaných žalobcových žádostí o informace a ideálně jej doložit konkrétními citacemi, které by svědčily o zneužití práva, neboť takový postup je při aplikaci tohoto výjimečného institutu namístě.

33. Soud dále uvádí citaci z bodu 3 prvostupňového rozhodnutí, z níž plyne, že: „I v případě nyní posuzované žádosti pak existuje několik „kvalitativních“ aspektů jednání žadatele, z nichž lze závěr o zneužití práva bezpochyby dovodit. I předmět nyní posuzované žádosti, resp. pokládaných dotazů, je obdobný anebo prakticky shodný s přecházejícími žádostmi. Byť je nyní posuzovaná žádost formulována zdánlivě tak, že se žadatel domáhá poskytnutí odpovědí na objektivně formulované dotazy, povinný subjekt by tedy byl v případě vyhovění žádosti nucen v jakémsi „paralelním procesním režimu“ poskytovat podrobné informace o vyřizování těchto podání. Ani podání nyní posuzované žádosti tedy nemůže nikterak zpochybnit závěr, že přístup žadatele k Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 8 8 A 179/2025 podávání žádostí formálně podřazených pod zákon o svobodném přístupu k informacím vykazuje zřetelné repetitivní a kverulační rysy, neboť žadatel se i nyní podanou žádostí zjevně domáhá toho, aby povinný subjekt opět zaměřil pozornost na vyřizování jeho jiných věcí vedených podle zvláštních právních předpisů, potažmo na související námitky a výhrady proti postupům orgánů veřejné moci (zde konkrétně na podání, které mělo být údajně povinnému subjektu postoupeno Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 10).“ 34. Výše citovaný závěr povinného subjektu v posuzované věci by byl v zásadě namístě, soud však konstatuje, že v prvostupňovém rozhodnutí absentuje bližší rozbor tvrzených „repetitivních a kverulačních rysů“ jednotlivých žalobcových žádostí o informace. Připravil- li by povinný subjekt například přehled žalobcových žádostí o informace s uvedením data a alespoň rámcovým vymezením jejich obsahu, doplněný o stručné a příkladné citace, bylo by možno výše citované odůvodnění považovat za dostatečné. Inspirací přitom může být vlastní rozbor soudu výše v odůvodnění tohoto rozsudku, vycházející z předchozí žalobcovy žádosti o informace ze dne 29. 11. 2022 (sp. zn. 1 SIN 321/2022). Současně tak soud poukazuje na to, že, jak ostatně uvádí i sám povinný subjekt, žalobcova žádost v posuzované věci je skutečně formulována jako objektivně kladený dotaz na poskytnutí informací, u něhož není na první pohled důvod o jeho legitimnosti pochybovat. O to více je proto při aplikaci institutu zneužití práva jako prostředku ultima ratio nezbytné takový postup povinného subjektu konkrétně a přesvědčivě odůvodnit.

35. K vyjádření žalovaného směřujícího proti kvalitě žalobcovy argumentace, podle něhož většina žalobcem citovaných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu neexistuje, případně se netýká tvrzené problematiky nebo neobsahuje žalobcem uváděné závěry, soud uvádí, že žalobce v žalobě namítá, že žalovaný ani NSZ neprokázaly, že žádost je: šikanózní, šíře neomezená, věcně nesouvisející, opakovaná, nebo že by narušovala činnost úřadu, přičemž této argumentaci lze podle názoru soudu v zásadě přisvědčit.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

36. Na základě všech shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že je třeba napadené rozhodnutí zrušit bez nařízení jednání podle § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního, neboť je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů spočívající v absenci konkrétního a individualizovaného odůvodnění aplikace zákazu zneužití práva na posuzovanou žádost o informace žalobce. Ze stejných důvodů soud zrušil i jemu předcházející rozhodnutí povinného subjektu ze dne 5. 11. 2025, č. j. SIN 65/2025-17.

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 soudního řádu správního, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalobce a soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit mu ve stanovené lhůtě náhradu nákladů řízení, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 9 8 A 179/2025 soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 17. června 2026 JUDr. Slavomír Novák v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.