8 A 48/2010

Rubrum

Číslo jednací: 8A 48/2010 - 45-47 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobkyně: D. T. H. G., st. přísl. Vietnam, zast. Mgr. Markem Čechovským, advokátem, se sídlem Praha 1, Opletalova 1417/25, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech cizinců, se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí Policie České republiky, Služby cizinecké policie, ředitelství služby cizinecké policie ze dne 29.1.2010, č.j. CPR-13252/ČJ-2009-9CPR-C231 takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Policie České republiky, Služby cizinecké policie, ředitelství služby cizinecké policie, kterým bylo v souladu s ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád zamítnuto její odvolání a potvrzeno usnesení Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Plzeň, Inspektorátu cizinecké policie Plzeň ze dne 7.8.2009 č.j. CPPL-33020/CI-2009- 034064-PP1, jímž bylo zastaveno řízení o žádosti žalobkyně o povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání. pokračování 2 8A 48/2010 Odvolací orgán v odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že ze spisového materiálu a evidence cizinců vyplývá, že žalobkyni byl v České republice udělen souhlas s udělením víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sloučení rodiny s manželem s platností od 22.11.2007 do 20.11.2008. Tento pobyt jí byl prodloužen udělením povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny s manželem s platností od 21.11.2008 do 27.8.2009. Dne 29.7.2009 podala žalobkyně podle odvolacího orgánu k poštovní přepravě žádost o povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání – změna účelu. Řízení o žádosti bylo prvoinstančním orgánem usnesením ze dne 7.8.2009 podle ust. § 169 odst. 7 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb. zastaveno. Proti prvoinstančnímu rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. Po přezkoumání předloženého spisového materiálu odvolací orgán odkázal na ust. § 45 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. a konstatoval, že v době podání žádosti o povolení dlouhodobého pobytu za účelem sloučení rodiny byla žalobkyně již zletilá a dlouhodobý pobyt jí byl povolen podle ust. § 42a odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. Odvolací orgán konstatoval, že žalobkyně má na území České republiky povolený pobyt za účelem sloučení rodiny s manželem od 22.11.2007, žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – změna účelu podala dne 29.7.2009 a z toho tedy vyplývá, že žalobkyně v době podání žádosti nesplnila podmínku pobytu na území po dobu 3 let, a proto v daném případě nebyla oprávněna podat žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, což je důvod pro zastavení řízení dle ust. § 169 odst. 7 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb. Dále se pak odvolací orgán v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval námitkami žalobkyně, které uvedla v odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí, a k námitce ohledně vyjádření se k podkladům před vydáním rozhodnutí uvedl, že vzhledem k tomu, že se jednalo o procesní rozhodnutí, kde nebyla splněna jedna z podmínek podání žádosti dle zákona č. 326/1999 Sb. a neprovádělo se dokazování, není povinností správního orgánu poskytovat účastníkovi řízení možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí dle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. K námitce ve věci formulace výroku odvolací orgán uvedl, že podle ust. § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. se ve výrokové části uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. Odvolací orgán neshledal pochybení Inspektorátu cizinecké policie Plzeň ve vyhotovení výrokové části vydaného usnesení ze dne 7.8.2009, protože podmínky uvedené v § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. byly splněny. Odvolací orgán také zdůraznil, že usnesení o zastavení řízení je rozhodnutím procesním a správní orgán nezkoumá přiměřenost dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince. Žalobkyně v podané žalobě vytýkala, že usnesení správního orgánu I. stupně bylo vydáno v rozporu s právními předpisy platnými na území České republiky a je tedy nezákonné, nepřezkoumatelné a jako takové je v rozporu se základními zásadami správně-právní činnosti. Správní orgán podle žalobkyně při svém rozhodování vyšel primárně z chybné aplikace právních předpisů, žalobkyni neposkytl možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a své rozhodnutí nesprávně a nedostatečně odůvodnil. Měla za to, že rozhodnutí jsou naprosto nicotná. K ust. § 45 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. žalobkyně uvedla, že správní orgán I. stupně použil k její tíži zcela nepřijatelně silně restriktivního výkladu zákona. Z uvedeného ustanovení je podle žalobkyně patrné, že účastník řízení může podat žádost nejen po třech letech pobytu na území České republiky, ale také v případě, kdy dosáhl věku 18 let. Žalobkyně podala svoji žádost v době, kdy k tomu byla oprávněna, protože byla starší 18 let, a proto dle jejího názoru došlo k ničím nepodloženému a nezákonnému zastavení správního řízení. pokračování 3 8A 48/2010 Dále žalobkyně namítala porušení ust. § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., když jí nebylo umožněno správním orgánem I. stupně vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Rovněž žalobkyně upozornila na to, že správní orgán ne zcela vhodným způsobem formuloval samotný výrok rozhodnutí a měla za to, že předmětný výrok může být považován za nejasný, neurčitý, příp. nesrozumitelný. Ve vyjádření k žalobě Policie České republiky, Služba cizinecké policie, ředitelství služby cizinecké policie se zabývalo jednotlivými žalobními body a navrhlo žalobu zamítnout. Při jednání konaném dne 6.5.2014 zástupce žalobkyně setrval na právních názorech a procesních stanoviscích uvedených v žalobě, žalovaný přípisem ze dne 5.5.2014 omluvil svou neúčast při jednání. Ve správním spise se pro danou věc nacházejí tyto podstatné dokumenty: Žádost žalobkyně o povolení k dlouhodobému pobytu ze dne 1.6.2009 vč. průvodního dopisu ze dne 29.7.2009; osvědčení Finančního úřadu v Plzni o registraci ze dne 7.5.2009; potvrzení Finančního úřadu v Plzni ze dne 25.5.2009; potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň – město ze dne 18.5.2009; doklad o zajištění ubytování ze dne 6.5.2009; výpis z živnostenského rejstříku ze dne 23.3.2009; výpis z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Plzni ze dne 18.3.2009; usnesení Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorátu cizinecké policie Plzeň, oddělení povolování pobytu ze dne 7.8.2009, č.j. CPPL-33020-1/ČJ-2009-034064-PP1, jímž bylo rozhodnuto o zastavení řízení ve věci žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky podané žalobkyní; odvolání žalobkyně ze dne 19.8.2009 vč. jeho doplnění ze dne 11.9.2009 a žalobou napadené rozhodnutí Policie České republiky, Služby cizinecké policie, ředitelství služby cizinecké policie ze dne 29.1.2010 č.j. CPR-13252/ČJ-2009-9CPR-C231. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Městský soud v Praze po provedeném řízení posoudil věc takto : Podle ust. § 45 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. cizinec s povoleným dlouhodobým pobytem za účelem společného soužití rodiny je oprávněn po 3 letech pobytu na území nebo po dosažení věku 18 let požádat policii o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem. Podle ust. § 169 odst. 7 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb. unesením se také zastaví řízení, jestliže cizinec podal žádost o prodloužení doby pobytu na vízum k pobytu nad 90 dnů, žádost o povolení k dlouhodobému pobytu nebo žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu v době, kdy k tomu není oprávněn. pokračování 4 8A 48/2010 Podle ust. § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. Žalobkyně v žalobě namítala, že správní orgán I. stupně použil k její tíži nepřijatelně silně restriktivního výkladu ust. § 45 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., kterým nepřípustně zúžil použití tohoto ustanovení ve vztahu k podané žádosti. Podle tohoto ustanovení cizinec s povoleným dlouhodobým pobytem za účelem společného soužití rodiny je oprávněn po 3 letech pobytu na území nebo po dosažení věku 18 let požádat policii o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem. Toto ustanovení pak žalovaný vyložil tak, že k podání žádosti je oprávněn cizinec, který pobývá na území České republiky 3 roky bez ohledu na to, kdy dosáhl 18 let nebo ten, jsa mladší 18 let pobývá na území České republiky řádně a po dosažení 18 let může požádat o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem. S tímto výkladem a použitím § 45 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. se soud ztotožnil s tím, že citovaná norma skutečně upravuje 2 případy, kdy může cizinec s povoleným dlouhodobým pobytem za účelem společného soužití rodiny žádat o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem jiným. V prvém případě cizinec pobývá na území České republiky 3 roky, je-li starší 18 let, ve druhém případě jde o situaci, kdy cizinec během svého pobytu na území České republiky dosáhne věku 18 let a teprve poté může rovněž žádat o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem. Na žalobkyni, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, nedopadá ani jedna z těchto situací, protože zatím nesplnila podmínku doby pobytu 3 let na území České republiky a eventualita předpokládaná za spojkou nebo v § 45 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. u ní nepřichází v úvahu, protože věku 18 let dosáhla už dávno předtím, než jí byl na území České republiky pobyt povolen. Tento výklad zákona má soud za odpovídající jak dikci, tak smyslu a účelu a s námitkami žalobkyně vůči tomuto výkladu se neztotožnil. Pokud jde o námitku procesní povahy a to, že správní orgán I. stupně neposkytl žalobkyni možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, čímž měl porušit § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., zde soud dospěl k závěru, že v podstatě formálně vzato k této vadě ze strany správního orgánu došlo, nicméně ta vzhledem k okolnostem a k povaze věci nemohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Nejprve je třeba poukázat na skutečnost, že v předmětné věci nebylo rozhodováno v meritu, tedy nebylo vydáno rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutí o zastavení řízení je v podstatě rozhodnutím toliko procesním a především institut seznámení s podkladem pro rozhodnutí podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. slouží k tomu, aby účastník řízení měl možnost před vydáním rozhodnutí ve věci se seznámit s podkladem pro rozhodnutí, aby mohl vyjádřit své výhrady či námitky ke skutkovým zjištěním, aby mohl navrhnout jejich doplnění nebo opravu apod. Žalobkyně však nic podobného v žalobě neuplatnila, nenamítala, že by tedy pokud by tuto možnost dostala, chtěla skutková zjištění doplnit nebo změnit nebo se k nim jakkoli vyjádřit. Za podstatnější nicméně soud považuje skutečnost, že rozhodnutí správních orgánů I. stupně i II. stupně jsou v podstatě založena nikoli na nějakých sporných nebo nepřesně zjištěných skutkových zjištěních, ale je to čistě otázka právního výkladu použití § 45 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. I kdyby bylo žalobkyni umožněno seznámit se před vydáním rozhodnutí se správním spisem, tak by to na jejích procesních právech nic moc nezměnilo, protože při tom by se nepochybně mohla seznámit s těmi skutkovými zjištěními, které budou sloužit jako podklad pro rozhodnutí, ale se záměry správního orgánu, s jeho představou, jak bude aplikovat právo, to by jí při takovém seznámení vlastně nebylo nijak zprostředkováno. Lze souhlasit s tím, že k tomuto procesnímu pochybění pokračování 5 8A 48/2010 ze strany správních orgánů došlo, nicméně nejde o takovou procesní vadu, která by mohla mít za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Ohledně námitky, že výrok správního orgánu I. stupně je nejasný, neurčitý, příp. nesrozumitelný, soud této námitce dílem přisvědčil s tím, že ve výroku usnesení ze dne 7.8.2009 správní orgán I. stupně uvedl, že Oblastní ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorát cizinecké policie Plzeň rozhodlo o zastavení řízení. Tato formulace je z pohledu soudu poněkud neobratná. Kdyby byl předmětný výrok formulován tak, že řízení se zastavuje, byl by jeho smysl jednoznačnější. Nicméně pokud uvážíme obsah výroku tohoto usnesení v kontextu s jeho odůvodněním, je naprosto zřejmé, co touto formulací výroku chtěl správní orgán I. stupně vyjádřit, tedy to, že řízení o předmětné žádosti se zastavuje. Takže byť je možno souhlasit se žalobkyní v tom, že formulace by mohla být výstižnější, tak co do podstaty a smyslu ani použitá formulace není vadná a nezpůsobuje v žádném případě nepřezkoumatelnost nebo dokonce nicotnost předmětného rozhodnutí. Na základě výše uvedeného soud dovodil, že žádná z námitek žalobkyně není důvodná a tudíž, že správní orgány postupovaly v souladu se zákonem při posouzení předmětné věci, a proto uzavřel, že žaloba nebyla podána důvodně. Z tohoto důvodu soud podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení vychází z ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neměla ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému správnímu orgánu žádné náklady řízení před soudem nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. pokračování 6 8A 48/2010 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 6. května 2014 JUDr. Slavomír Novák,v.r. předseda senátu za správnost vyhotovení: Simona Štěpinová