1 Azs 87/2014

Rubrum

1 Azs 87/2014 – 31 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: D. T. H. G., zastoupené Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí Policie České republiky, Služby cizinecké policie, ředitelství služby cizinecké policie ze dne 29. 1. 2010, č. j. CPR- 13252/ČJ-2009-9CPR-C231, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2014, č. j. 8A 48/2010 – 45, takto:

Výrok

I. Řízení s e z a s t a v u j e.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Shora označeným usnesením Městského soudu v Praze byla zamítnuta žaloba žalobkyně (dále jen „stěžovatelky“) proti rozhodnutí ze dne 29. 1. 2010, č. j. CPR- 13252/ČJ-2009-9CPR-C231, kterým žalovaný správní orgán zamítl odvolání v řízení o žádosti stěžovatelky o povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání. Městský soud odůvodnil své rozhodnutí tak, že na stěžovatelku se nevztahuje ani jeden z případů předvídaných § 45 odst. 2 zákona č. 326/1999, o pobytu cizinců na území České republiky. Toto ustanovení upravuje dva případy, ve kterých cizinec s povoleným dlouhodobým pobytem za účelem společného soužití rodiny může dostat povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem. První možností je, že cizinec pobývá na území České republiky více než 3 roky. Druhou možností je situace, že cizinec dosáhne během svého pobytu v České republice věku 18 let. Městský soud věc posoudil tak, že žádný z těchto dvou případů na stěžovatelku nedopadá, a proto žalovaný správně odvolání zamítl. Dále soud sice přisvědčil žalobní námitce stěžovatelky vytýkající procesní pochybení správního orgánu spočívajícího v odepření možnosti se vyjádřit k podkladům rozhodnutí, nicméně k tomu konstatoval, že toto pochybení nemohlo mít vliv na nezákonnost rozhodnutí, neboť těžiště rozhodnutí správního orgánu bylo v právním výkladu, na kterém by stěžovatelčino případné vyjádření nic nezměnilo. Městský soud věc uzavřel s tím, že neshledal žádnou ze stěžovatelčiných námitek jako důvodnou a žalobu pokračování 1 Azs 87/2014 zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Toto usnesení městského soudu napadla stěžovatelka blanketní kasační stížností ze dne 17. 6. 2014, načež ji Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 2. 7. 2014 vyzval k jejímu doplnění.

3. Dne 4. 8. 2014 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno stěžovatelčino zpětvzetí kasační stížnosti, v němž stěžovatelka uvádí, že svou kasační stížnost výslovně a v celém rozsahu bere zpět.

4. Podle § 47 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. soud řízení o kasační stížnosti zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět. Nejvyšší správní soud tedy v bodě I. výroku rozhodl o zastavení řízení o kasační stížnosti.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v bodě II. výroku, a to v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 13. srpna 2014 JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu