91 CO 176/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň JUDr. Blanky Trávníkové a Mgr. Markéty Jiráskové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa května číslo zastoupen Mgr. jméno příjmení, advokátem obec a číslo, ulice a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupen JUDr. jméno příjmení, advokátkou obec a číslo, ulice a číslo o zaplacení částky částka, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 59 C 236/2018-238,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, Kč k rukám advokáta žalobce.

1. Napadeným rozsudkem vyhověl soud I. stupně žalobnímu návrhu a žalovanému uložil povinnost, aby žalobci zaplatil částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále uložil žalovanému povinnost, aby žalobci na náhradě nákladů řízení zaplatil částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce (výrok II.). Současně uložil žalovanému povinnost, aby České republice zaplatil na nákladech řízení částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 (výrok III.). Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení smluvní pokuty na základě smlouvy o půjčce ze dne datum, ve znění dohody o splátkovém kalendáři ze dne datum. Ve věci samé rozhodoval soud I. stupně již podruhé poté, kdy byl jeho předchozí rozsudek ze dne datum zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne datum a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Důvodem pro tento postup odvolacího soudu byla procesní vada, kterou soud I. stupně zatížil řízení předcházející vyhlášení rozhodnutí ze dne datum Odvolací soud proto shledal, že ve věci byl založen odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne datum zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

2. V dalším řízení vyšel soud I. stupně ze zjištění, že mezi účastníky byla sjednána dne datum smlouva o půjčce, na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní částku ve výši částka. Žalovaný se zavázal dlužnou částku žalobci vrátit do datum. S vrácením peněžité částky byl žalovaný v prodlení. Z tohoto důvodu sjednali účastníci dne datum dohodu o splátkovém kalendáři, podle které měla být první splátka (částka) žalovaným uhrazena dne datum. Pro případ prodlení žalovaného se splátkami byla dohodnuta ztráta výhody splátek a zároveň byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,3 % z dlužné částky denně. Žalovaný podle zjištění soudu I. stupně splátkový kalendář nedodržel. Jelikož byla sjednána ztráta výhody splácení dluhu, stala se celá dlužná částka částka splatnou již ke dni datum. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaný vrátil žalobci dlužnou částku (částka) dne datum. Předmětem řízení před soudem I. stupně tak zůstal nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,3 % z dlužné částky denně za období od datum do datum (96 dnů prodlení).

3. Dále se soud I. stupně v řízení zabýval změněnou procesní obranou žalovaného, který zpočátku v řízení před soudem tvrdil, že smluvní pokutu ve výši částka žalobci již uhradil, a to v hotovosti dne datum. K tomuto tvrzení doložil žalovaný soudu listinu nazvanou„ Potvrzení.“ Znaleckým posudkem však bylo před soudem I. stupně prokázáno, že žalobcův podpis na listině ze dne datum byl získán z jiné listiny, respektive byl původně součástí listiny většího formátu, na kterou byl následně dotištěn text sporného potvrzení, přičemž původní dokument byl z listiny odstřižen. V reakci na tento důkaz změnil žalovaný svou obranu tak, že nadále již netvrdil, že by smluvní pokutu uhradil způsobem výše popsaným, nýbrž počal tvrdit, že mezi stranami existovalo ústní ujednání, podle něhož žalovaný nemusí žalobci smluvní pokutu uhradit a zároveň nebude po žalobci požadovat náhradu škody, kterou mu žalobce měl způsobit coby zaměstnanec na svěřeném vozidle. V této souvislosti soud I. stupně zjistil, žalobce pro žalovaného pracoval od datum na pozici světelného technika, přičemž dne datum podal výpověď z pracovního poměru. Pracovní poměr zanikl. Předtím dne datum oznámil žalobce na Policii ČR, že došlo k vloupání do firemního vozidla tov. zn. Hyundai, registrační značka, při kterém neznámý pachatel rozbil okénko vozidla a odcizil černý kufřík s měřícím přístrojem PRC Krochmann v hodnotě částka a dalším přístrojem LECIA v hodnotě částka. Poškozením vozidla měla vzniknout škoda cca částka. příjmení obou měřících přístrojů byl žalovaný, poškozeným vlastníkem vozidla společnost právnická osoba 4. Soud I. stupně dále provedl výslech svědka jméno příjmení (dříve příjmení) a důkazní řízení doplnil též listinami (protokolem z hlavního líčení konaného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 66/2021, znaleckým posudkem číslo vyhotoveného dne datum Ing. jméno příjmení, znalkyní v oboru kriminalistika a výpovědí uvedené znalkyně).

5. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2048 téhož zákona, a poté shledal, že návrh žalobce je po právu.

6. Soud I. stupně při hodnocení důkazů zdůraznil opakovanou změnu tvrzení na straně žalovaného, jehož obranu označil za nekonzistentní a nevěrohodnou s tím, že v řízení před soudem nebyl žalovaný schopen osvětlit důvody, které ho ke změně tvrzení vedly a nevysvětlil ani to, z jakého důvodu předkládal soudu listinný důkaz, který se nezakládal na pravdě (pozměněná listina – potvrzení ze dne datum).

7. Soud I. stupně ve věci samé uzavřel, že se žalovanému v řízení nepodařilo prokázat, že pohledávka žalobce na zaplacení smluvní pokuty zanikla započtením v důsledku ústní dohody mezi účastníky ze srpna roku 2018. Jádrem sporu v dalším řízení byla otázka, zda účastníci sjednali dohodu o vzájemném započtení pohledávek a bylo na žalovaném, aby tvrdil konkrétní znění této dohody a jednoznačně prokázal sjednání této ústní dohody. Této své procesní povinnosti však žalovaný dle závěru soudu I. stupně nedostál. Tvrzení o vzájemném započtení pohledávek prokazoval žalovaný v řízení potvrzením ze dne datum, které však svým obsahem tomuto ujednání neodpovídá. Dle textu potvrzení žalobce od žalovaného převzal dne datum částku částka v hotovosti jakožto úhradu smluvní pokuty. Žalovaný přitom tvrdil, že žalobce mu podepsal prázdný list, na který žalovaný následně sám dotiskl text potvrzení podle domluvy se žalobcem. Nejenže toto tvrzení se soudu I. stupně jevilo jako nepravděpodobné, ale především považoval za zcela nepochopitelné, z jakého důvodu žalovaný na potvrzení nedoplnil text tvrzené ústní dohody, tedy že pohledávka žalobce na úhradu smluvní pokuty zanikla započtením pohledávky žalovaného na náhradu škody, ale uvedl jen, že došlo k předání hotovosti. Soud I. stupně hodnotil rovněž výpověď svědka příjmení, který sice vypověděl, že účastníci jednali od jara 2018 o započtení úroků na pohledávku ze způsobené škody, ovšem jednoznačný výsledek těchto jednání se v řízení neprokázal.

8. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně uzavřel, že žalovaný neunesl své břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když se mu nepodařilo prokázat, že pohledávka žalobce na úhradu smluvní pokuty zanikla započtením. S tímto podstatným odůvodněním prvostupňový soud žalobnímu návrhu vyhověl a žalovanému uložil povinnost dlužnou částku zaplatit v plné výši.

9. Výrok o nákladech řízení odůvodnil odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že výši nákladů na straně žalobce, který byl zastoupen advokátem, vypočetl podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. na souhrnných částka.

10. Výrok o nákladech státu odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., když po vypořádání zálohy znalečného (složená žalobcem) zbyly na straně státu výdaje ve výši částka (účast znalkyně při ústním jednání dne datum).

11. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dne datum včasné odvolání, které směřovalo proti všem výrokům napadeného rozhodnutí. Soudu I. stupně vytkl, že neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl žalovaným navržené důkazy, potřebné k prokázání rozhodných skutečností a na základě jím provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, přičemž věc nesprávně posoudil po stránce právní.

12. Žalovaný zopakoval, že mezi stranami smlouvy o půjčce bylo v návaznosti na uzavření dohody o splátkovém kalendáři z března 2018 a v návaznosti na škody způsobené žalobcem žalovanému z titulu zaměstnaneckého vztahu sjednáno, že žalobce nebude nárokovat po žalovaném žádné finanční prostředky mimo jistinu, tedy původně v březnu 2018 sjednanou smluvní pokutu a naopak žalovaný nebude po žalobci požadovat úhradu škod vzniklých za dobu trvání pracovního poměru. Nebylo tak tvrzeno započtení, ale změna v obsahu závazku – dohody o splátkovém kalendáři ze dne datum, a to tak, že žalobce a žalovaný si dle žalovaného sjednali, že žalobce nemá nárok na úhradu smluvní pokuty a současně, že žalovaný nebude poté po žalobci nárokovat vzniklou škodu. Toto tvrzení žalovaného soud I. stupně zaměnil za tvrzení o vzájemném započtení a na neprokázání zápočtu pak postavil svůj právní závěr o důvodnosti nároku žalobce.

13. Odvolatel zpochybnil též hodnocení, které provedl soud I. stupně v případě výpovědi svědka příjmení (příjmení). V této souvislosti soudu I. stupně vytkl, že výpověď svědka hodnotil zjevně pouze ve směru neexistence dohody o započtení a nikoliv s ohledem na to, co bylo skutečným obsahem jeho výpovědi. Podle názoru žalovaného svědek potvrdil, že ústní dohoda byla sjednána na jaře 2018 a tudíž je zřejmé, že takováto dohoda byla uzavřena kdykoliv mezi dnem uzavření dohody o splátkovém kalendáři a dnem skončení pracovního poměru.

14. S tímto podstatným odůvodněním žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne a náhradu nákladů řízení přizná žalovanému.

15. Žalobce se ve vyjádření k odvolání žalovaného ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný.

16. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost rozsudku soudu I. stupně, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo. Podle § 213 odst. 4 o. s. ř. též doplnil dokazování listinnými důkazy (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. dubna 2022, sp. zn. 51 T 66/2021, ve spojení se usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2022, sp. zn. 9 To 203/2022). Poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

17. Podle obsahu uplatnil žalovaný ve svém odvolání zejména odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř., když namítl, že soud I. stupně pochybil, když„ zaměnil“ jeho tvrzení, nesprávně hodnotil provedené důkazy, přičemž část důkazů neprovedl, a na základě těch, které provedl, dospěl k nesprávnému skutkovému i právnímu závěru.

18. Především je třeba uvést, že soud I. stupně postupoval v dalším řízení (po zrušení prvého vyhovujícího rozsudku) procesně korektním způsobem. Změněnou obranou žalovaného se řádně zabýval a žalovanému v této souvislosti poskytl při ústním jednání dne datum poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o tom, že nemá za prokázanou jeho novou skutkovou verzi ohledně uzavření ústní dohody, podle níž„ nebude muset žalobci ničeho platit“ a vyzval jej k označení důkazů a současně jej poučil o následcích nesplnění této výzvy. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, podle něhož žalovaný svá nová obranná tvrzení v řízení neprokázal.

19. Jak neopodstatněnou hodnotí odvolací soud námitku žalovaného, podle které měl soud I. stupně pochybit, když jeho nově uplatněná tvrzení„ zaměnil,“ přičemž se zabýval započtením pohledávky namísto toho, aby je hodnotil jako změnu v obsahu dohody ze dne datum. Je nerozhodné, jak by byla nová tvrzení o existenci dohody mezi účastníky právně kvalifikována, rozhodné je pouze to, že žalovaný tato tvrzení o ústní dohodě se žalobcem neprokázal. V této souvislosti je třeba dodat, že soud I. stupně správně dovodil, že z výpovědi svědka jméno příjmení (ani z jiných důkazů) existence takové ústní dohody nevyplývá. Svědek příjmení vypověděl před soudem pouze tolik, že žalovaný potřeboval od žalobce podepsat jakýsi závazek, přičemž v létě 2018 měl svědek vidět žalobce podepisovat„ nějaký papír,“ u něhož předpokládal, že je na něm vytištěn text. Zároveň svědek vypověděl, že se účastníci dohadovali„ o výši a o započtení úroků, tedy o výši toho, co Ing. příjmení má započítat.“ Z takto neurčité a rozporuplné výpovědi svědka nelze skutečně učinit závěr, že mezi stranami došlo ke sjednání ústní dohody, kterou se měl změnit obsah původního závazku žalovaného k úhradě smluvní pokuty. Za situace, kdy bylo znaleckým posudkem ve věci současně prokázáno, že podpis žalobce na potvrzení ze dne datum byl získán z jiné listiny a žalovaný v reakci na toto zjištění v dalším řízení již netrval na své původní verzi, že smluvní pokutu oproti potvrzení uhradil v hotovosti, je možno uzavřít, že z výpovědi svědka jméno příjmení, dříve příjmení, nebyly zjištěny žádné právně významné skutečnosti. Z výše uvedeného je zřejmé, že procesní postup soudu I. stupně byl správný. Odvolací soud proto shledal, že odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. nebyl dán.

20. Soud I. stupně učinil ve sporné věci též správná skutková zjištění, přičemž skutkový stav zjistil dostatečným způsobem. Odvolací soud se ve shodě se soudem I. stupně domnívá, že doplňovat dokazování o žalovaným navržené důkazy ohledně pověsti a věrohodnosti žalobce by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Byl to naopak žalovaný, jehož věrohodnost byla v řízení zásadním způsobem zpochybněna, když soudu I. stupně k důkazu předložil nepravdivou listinu (potvrzení z datum), a to v úmyslu ovlivnit rozhodnutí soudu ve svůj prospěch, za což byl v mezidobí v trestním řízení odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 51 T 66/2021, které nabylo právní moci dne datum.

21. Odvolací soud proto shledal, že skutkový stav věci byl soudem I. stupně zjištěn správně a úplně. Správný byl též skutkový závěr, který soud I. stupně v přezkoumávané věci učinil. Odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d) a e) o. s. ř. proto nebyly založeny.

22. Za situace, kdy nebyl žalovaným (přes poskytnuté procesní poučení) prokázán obsah tvrzené ústní dohody mezi stranami, nebylo třeba tuto tvrzenou dohodu ani právně kvalifikovat, jak vysvětleno shora. Odvolací soud tak uzavírá, že v řízení před soudem bylo nepochybně zjištěno, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o zápůjčce. Právní vztahy mezi účastníky vzniklé se tedy řídí podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). Žalobce (zde zapůjčitel) byl v době sjednání smlouvy zaměstnancem žalovaného, který se tak stal vydlužitelem. Speciální ustanovení § 346b - §346e) zákoníku práce se proto v tomto případě neužijí.

23. V rámci výše popsaného platného právního jednání mezi stranami se žalovaný zavázal vrátit žalobci poskytnutou finanční částku ve výši částka do dne datum. Bylo nesporné, že žalovaný tento závazek včas nesplnil. Dne datum byla proto mezi účastníky uzavřena dohoda o splátkovém kalendáři, podle které měla být prvá splátka ve výši částka uhrazena do datum. Pro případ prodlení se splátkami byla sjednána ztráta výhody splátek a současně se žalovaný zavázal zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně z dlužné částky od počátku prodlení až do zaplacení. V řízení bylo postaveno najisto, že žalovaný dohodu o splátkovém kalendáři porušil, když první splátku neuhradil. Byl proto správný závěr soudu I. stupně, podle něhož se celá dlužná částka částka stala splatnou ke dni datum. Žalovaný ani poté dlužnou částku nezaplatil. Dnem datum se proto ocitl v prodlení, ve kterém setrval až do dne datum, kdy byla jistina dluhu nesporně zaplacena.

24. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, anebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

25. V dané věci byla smluvní pokuta ujednána v peněžitém plnění, ujednání bylo určité a srozumitelné, když si strany v dohodě ze dne datum sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně z dlužné částky ode dne prodlení až do zaplacení. Jak vysvětleno výše, žalovaný se ocitl v prodlení dnem datum a setrval v něm až do datum, neboť úhradu dluhu provedl dne datum Smluvní pokuta ve výši 0,3 % denně z dlužné částky činila částka za každý den prodlení. Za 96 dnů prodlení tedy smluvní pokuta dosáhla částky částka (96 x 1950). Žalovaný své smluvní povinnosti porušil tím, že byl s úhradou dlužné částky v prodlení. Žalobci proto vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve smluvené výši (§ 2048 o. z.).

26. Z výše uvedeného plyne, že rovněž právní posouzení věci soudem I. stupně bylo správné a odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. tak nebyl dán.

27. Na základě těchto skutečností postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný, včetně věcně správného výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky, který byl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

28. Jako věcně správné bylo napadené rozhodnutí potvrzeno rovněž ve výroku ad III. o nákladech státu, jehož znění bylo v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy znalečné bylo ze státního rozpočtu hrazeno ze záloh složených žalobcem. Znalečné v částce částka tak bylo započteno do náhrady nákladů státu na straně procesně úspěšného žalobce. Zbylá částka ve výši částka, která byla vynaložena na účast znalkyně příjmení příjmení při jednání soudu I. stupně dne datum, pak byla vypořádána v rámci rozhodnutí o nákladech státu ve výroku ad III. rozsudku. Rovněž tento nákladový výrok byl proto odvolacím soudem potvrzen podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

29. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř., za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl v řízení před odvolacím soudem plně úspěšný. Náklady řízení na straně žalobce, který byl zastoupen advokátem, jsou tvořeny odměnou advokáta podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby po částka, náhradou hotových výdajů za 2 úkony právní služby po částka podle § 13 odst. 3 téhož předpisu a 21 % DPH (částka). Celkem částka Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta žalobce (§ 149 odst. 1, za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvém stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.