91 Co 24/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Zuzany Šmídové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, nar. Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce A, advokátem se sídlem Adresa zástupce A proti žalovanému: Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného, zastoupen Jméno Zástupce B, advokátem se sídlem Adresa zástupce B, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. října 2025, č. j. 8 C 72/2025-71,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem vyhověl soud I. stupně návrhu žalobkyně a rozhodl, že se podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k pozemku parc. č. číslo, jehož součástí je stavba č. p. číslo, katastrální území adresa, obec adresa, zapsáno na LV číslo číslo u Katastrálního úřadu pro adresa, Katastrální pracoviště adresa, zrušuje (výrok I.). Současně nařídil prodej nemovitosti ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek bude mezi účastníky rozdělen podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů (výrok II.). O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok III.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o návrhu žalobkyně, která se domáhala zrušení spoluvlastnického práva účastníků k výše specifikovaným nemovitostem v kat. území adresa, obec adresa. Žalovaný s návrhem žalobkyně na zrušení spoluvlastnictví nesouhlasil. Namítal s poukazem na ustanovení § 1140 odst. 2 o.z., že se žalobkyně domáhá zrušení a vypořádání spoluvlastnictví v nevhodnou dobu, když tvrdil, že toto vypořádání půjde k újmě nezletilého syna účastníků, jenž byl soudem svěřen do péče žalovaného. Újmu nezletilého syna by proto žalovaný pociťoval jako újmu vlastní.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že účastníci jsou bývalými manžely. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, který nabyl právní moci dne datum. Zaniklé společné jmění manželů (SJM) bylo následně vypořádáno usnesením Obvodního soudu pro adresa ze dne 5. 1. 2024, jímž byla schválen smír účastníků. Na základě tohoto soudního rozhodnutí nabyl každý z bývalých manželů do svého vlastnictví spoluvlastnický podíl o velikosti ideální ½ předmětných nemovitostí. Na podkladě citované dohody o vypořádání SJM ze dne 5. 1. 2024 měly být předmětné nemovitosti prodány z volné ruky prostřednictvím zvolené realitní kanceláře. K tomu však podle zjištění soudu I. stupně dosud nedošlo.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že rodinný dům na předmětném pozemku užívá výlučně žalovaný spolu s nezletilým synem účastníků jméno FO, narozeným rok. Naopak žalobkyně, které byla do péče svěřena nezletilá dcera jméno FO, narozena rok, uspokojuje své bytové potřeby, jakož i bytové potřeby nezletilé dcery, v jiném bytě. Nesporné mezi účastníky rovněž bylo, že rozdělení nemovitostí ve spoluvlastnictví není reálně možné. Žádný z účastníků nežádal o přikázání předmětných nemovitostí do svého výlučného vlastnictví za náhradu s odůvodněním, že ani jeden z bývalých manželů nemá na vyplacení finanční náhrady dostatek prostředků.

5. Soud I. stupně ve věci rovněž zjistil, že nezletilý jméno FO byl opatrovnickým soudem svěřen do péče otce. Ke dni rozhodnutí soudu I. stupně navštěvoval nezletilý jméno FO devátou třídu základní školy v adresa – adresa a připravoval se na přijímací zkoušky na střední školu. Podle zjištění soudu I. stupně nezletilý jméno FO od sedmého ročníku základní školy docházel k dětskému psychologovi, v průběhu osmého ročníku základní školy však již dobře prospíval, po rozvodu rodičů došlo ke zlepšení jeho psychického stavu. Podle doporučení ředitelky ZŠ adresa bylo v zájmu nezletilého dítěte dokončit základní školu v místě dosavadního bydliště.

6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 1140 odst. 1, 2 o.z., ve spojení se v § 1143 o.z., za použití § 1147 téhož zákoníku. Poté shledal, že žalobní návrh je po právu.

7. Podle závěru soudu I.stupně převažuje ve sporné věci právo žalobkyně, která nemůže být nucena setrvávat ve spoluvlastnictví se s žalovaným. Tvrzená újma syna účastníků není podle názoru soudu prvého stupně způsobilým důvodem k tomu, aby nalézací soud mohl rozhodnout o zamítnutí žaloby. Soud I. stupně vyložil, že žalovaný jako rodič, kterému byl syn svěřen do péče, je povinen zajistit synovi, ať už bytové potřeby, vhodné podmínky pro studium, pro přípravu na přijímací zkoušky nebo obecně i pro jeho rozvoj. Tyto povinnosti nelze přenášet na druhého spoluvlastníka nemovitostí. Současně z dokazování vyplynulo, že otázka vypořádání spoluvlastnictví a možného stěhování nyní ani pro žalovaného, ale ani pro syna účastníků žádnou novinkou, když je zřejmé, že žalovaný měl dostatek času podniknout kroky vedoucí k sehnání nového vhodného bydlení. Pokud žalovaný odkazoval na psychický stav syna účastníků řízení, tak z listinných důkazů soud prvého stupně zjistil, že se jedná o problémy, které měl nezletilý syn již před nějakou dobou. Soud prvého stupně se neztotožnil ani se argumenty žalovaného, pokud šlo o náročnost přijímacích zkoušek na střední školu. Uvedl, že se jedná o okolnosti pouze přechodné, neboť změnu školního zařízení, studijních povinností a zvyšující se studijní náročnost lze obecně předpokládat i v dalších letech a jde o okolnosti, které zkrátka nemohou jít k tíži žalobkyně. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně shledal, že podmínky § 1147 o.z. jsou splněny. Nařídil proto prodej předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek z této dražby bude mezi účastníky rozdělen podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, publikované pod sp. zn. Pl.ÚS – s.t. 59/23. Vysvětlil, že ať se jednalo o řízení povahou iudicii duplicis, u něhož je obecným východiskem pro rozhodnutí o nákladech řízení, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení vůči druhému z účastníků.

9. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dne 9. 12. 2025 včasné a přípustné odvolání, které směřovalo proti všem výrokům napadeného rozhodnutí.

10. Odvolatel především namítl, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaný nesouhlasil především se závěrem, že ve věci nebyly dány důvody pro zamítnutí žaloby podle § 1140 odst. 2. o.z. tedy, že zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků navrhované žalobkyní je v tomto případě k újmě syna žalovaného (a žalobkyně), který byl svěřen do výlučné péči žalovaného, přičemž sám žalovaný pociťuje tuto újmu nezletilého syna jako újmu vlastní. V této souvislosti žalovaný zpochybnil závěry soudu I. stupně, že nezletilý syn účastníků je s předpokládaným stěhováním srozuměn, že jeho psychický stav je již dobrý a že okolnosti týkající se přijímacího řízení na střední školu jsou pouze přechodného rázu. Žalovaný zdůraznil, že nezletilý jméno FO v současné době navštěvuje základní školu, která je v docházkové vzdálenosti od jejich bydliště. Přijímací zkoušky na střední školu jsou velkou zátěží, neboť je známo, že z důvodu nedostatku místa středních školách v adresa velmi těžké dosáhnout přijetí a pro děti jde o období zátěžové. Nezletilý jméno FO potencionální stěhování v tomto období vnímá negativně, je pro něj totiž důležité zázemí a rutina, kterou mu poskytuje pouze současný rodinný dům účastníků.

11. Odvolatel nesouhlasil ani se závěrem soudu I. stupně, že žalobkyně nemůže být nucena setrvávat ve spoluvlastnictví se žalovaným, když podle názoru odvolatele jde o specifickou situaci, kdy se jedná o důvody na straně společného nezletilého dítěte účastníků, které bylo zasaženo rozvodem jejich manželství, přičemž žalobkyně by měla rovněž dbát na zájmy svého nezletilého syna.

12. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne. Rozhodnutí o nákladech řízení ponechal na úvaze odvolacího soudu.

13. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání žalovaného ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Současně žádala přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení.

14. Odvolací soud přezkoumal podle ustanovení § 212 a § 212 a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost rozsudku soudu I. stupně, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo. Postupem podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkaz rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, jímž bylo rozvedeno manželství účastníků. Současně zopakoval důkaz usnesením Obvodního soudu pro adresa ze dne 5. 1. 2024, jímž byla schválen smír účastníků na základě jejich dohody o vypořádání SJM. Postupem podle § 213 odst. 4 o. s. ř. pak odvolací soud doplnil důkazní řízení o aktuální výpis z katastru nemovitostí ohledně pozemku parc. č. číslo, jehož součástí je stavba č. p. číslo v katastrálním území adresa. Z nesporného vyjádření účastníků pak vzal odvolací soud za prokázané, že nezletilý jméno FO, narozen rok, v mezidobí úspěšně složil přijímací zkoušky a od školního roku 2026/2027 byl přijat na vybranou střední školu v adresa. Poté odvolací soud shledal, že odvolání žalovaného není důvodné.

15. Žalovaný v odvolání uplatnil odvolací důvody podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., když namítl, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně posoudil i po stránce právní. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř. míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, je nesprávné. Musí tedy jít o takové skutkové zjištění, na jehož základě soud věc posoudil po stránce právní a které je nesprávné v tom smyslu, že nemá oporu v provedeném dokazování. Mezi vadami skutkového zjištění a vadami právního posouzení je úzká vzájemná souvislost. Právní posouzení je nesprávné ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží či neaplikuje adekvátní právní normu.

16. V dané věci učinil soud I. stupně správná skutková zjištění, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Účastníci řízení jsou bývalými manžely, jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni datum. V zákonné lhůtě si pak manželé vypořádali zaniklé SJM. Usnesením Obvodního soudu pro adresa ze dne 5. 1. 2024 pod č. j. spisová značka byl schválen smír účastníků, na základě něhož nabyl každý z bývalých manželů do svého vlastnictví spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem o velikosti ideální 1/2. Rozhodnutí nabylo právní moci 7. 2. 2024. Podle dohody o vypořádání společného jmění manželů ze dne 5. 1. 2024, která byla podkladem pro výše citovaný soudní smír, měly být předmětné nemovitosti v kat. území adresa prodány takzvaně za volné ruky prostřednictvím vybrané realitní kanceláře. K tomu však dosud nedošlo z důvodů zejména na straně žalovaného, který tvrdil, že prodej rodinného domu, ve kterém žije spolu se s nezletilým synem jméno FO, je k újmě nezletilého syna, potažmo k újmě žalovaného.

17. Soud I. stupně se proto v řízení správně zaměřil na skutkový stav související s poměry nezletilého syna účastníků a otce, do jehož péče byl svěřen (žalovaného). V této souvislosti učinil správná zjištění, že syn účastníků navštěvuje devátý ročník základní školy, v době rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé (22. 10. 2025) jej teprve čekalo přijímací řízení na střední školu. Ohledně psychického stavu nezletilého jméno FO soud I. stupně správně zjistil, že od sedmého ročníku základní školy navštěvoval psychologa, neboť rodinná situace spojená s rozvodem rodičů se promítla do prožívání nezletilého, do jeho chování i do prospěchu ve škole. Ke dni rozhodnutí soudu I. stupně však bylo možno konstatovat, že došlo k celkovému zlepšení psychického (zdravotního) stavu nezletilého, neboť jeho situace se ustálila již v průběhu osmého ročníku základní školy. Ze zprávy ZŠ adresa pak soud I. stupně zjistil, že dle doporučení pedagoga je v zájmu nezletilého, aby dokončil základní školu v současném bydlišti. Tato skutková zjištění soudu I. stupně byla v odvolacím řízení ještě doplněna o nesporné skutečnosti, podle kterých nezletilý jméno FO v mezidobí (od rozhodnutí soudu I. stupně) již přijímací řízení na střední školu úspěšně absolvoval a od září nastoupí studium na vybrané střední škole v adresa. Ke dni rozhodnutí soudu odvolacího (27. 5. 2026) tak bylo postaveno najisto, že nezletilý jméno FO byl na střední školu úspěšně přijat.

18. Z výše uvedeného plyne, že soud I. stupně ve věci učinil správná a dostatečná skutková zjištění. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. proto nebyl dán.

19. Správné byly rovněž právní závěry, které soud prvého stupně ve věci přijal. Založen tak nebyl ani odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.

20. Účastníci jsou nyní spoluvlastníky věci nemovité. Zrušení spoluvlastnictví je upraveno v ustanovení § 1140 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o.z.). Podle § 1140 odst. 1 o. z. nemůže být nikdo nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle § 1140 odst. 2 o. z. může každý ze spoluvlastníků kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

21. Ustanovení § 1140. o.z. tedy vyjadřuje zásadu, že setrvání ve spoluvlastnictví není povinností, přičemž kterýkoliv ze spoluvlastníků může žádat o své oddělení z tohoto spoluvlastnictví nebo o zrušení spoluvlastnictví jako celku. Omezení možnosti spoluvlastníka domáhat se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví s ostatními spoluvlastníky je upraveno v ustanovení § 1140 odst. 2 o. z., podle něhož nesmí spoluvlastník v první řadě žádat o oddělení nebo zrušení spoluvlastnictví v nevhodnou dobu anebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Zákonného omezení upraveného v § 1140 odst. 2 věta druhá o.z. se žalovaný v tomto řízení ostatně dovolával.

22. Z ustanovení § 1140 odst. 2 věta druhá o.z. plyne, že v sobě zahrnuje dva případy, kdy je možné žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví zamítnout. Prvním případem zamítnutí žaloby je nevhodnost doby takového návrhu. Nevhodnost doby se podle ustálené soudní rozhodovací praxe posuzuje se zřetelem na společnou věc nebo na její účelové určení (způsob využití). Aplikuje se například u rozdělení zemědělských pozemků, kdy není možné žádat jejich rozdělení v době po sklizni a před osázením či osetím. Kategorie nevhodnosti doby pro zrušení spoluvlastnictví se tak vztahuje k věci, která je předmětem spoluvlastnictví, nikoli k osobám účastníků (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2015, publikován pod sp. zn. 22 Cdo 5159/2014). V dané věci je předmětem spoluvlastnictví rodinný dům, který se nachází na pozemku v katastrálním území adresa. Zamítnutí žaloby pro nevhodnost doby s ohledem na způsob využití společné věci proto v tomto případě ani nepřichází v úvahu. Objektivní poměry věci (pozemku s rodinným domem) ve spoluvlastnictví účastníků se v průběhu času nemění, podmínka žádání v nevhodnou dobu tak není založena.

23. Druhým důvodem pro zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví podle § 1140 odst. 2 věta druhá o. z. je zjištění soudu, že žaloba byla podána k újmě jen některého ze spoluvlastníků. Toto kritérium má subjektivní charakter, přičemž současná odborná literatura zdůrazňuje přechodnost překážek bránících ve zrušení spoluvlastnického vztahu (k tomu viz Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek III. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 385).

24. V dané věci namítal žalovaný konkrétní subjektivní okolnosti, bránící ve zrušení spoluvlastnictví účastníků. Jednalo se o přechodnou situaci nezletilého syna účastníků, který v době rozhodnutí soudu I. stupně navštěvoval devátou třídu základní školy a připravoval se na příjímací zkoušky na škole střední. Žalovaný, do jehož péče byl nezletilý jméno FO svěřen, v této souvislosti tvrdil, že by nezletilý vnímal stěhování jako újmu, neboť jej čeká náročná příprava na přijímací zkoušky a je pro něj důležité zázemí a rutina, které mu poskytuje současný rodinný dům. Žalovaný tak měl být veden úmyslem zajistit synovi příznivé prostředí v náročném období. V této souvislosti bylo žalovaným doloženo, že nezletilý jméno FO v minulosti navštěvoval psychologa, jeho psychický stav se v posledním roce školní docházky stabilizoval. Současně byla doložena zpráva ředitelky školy, podle které je v zájmu nezletilého jméno FO, aby základní školu dokončil v současném bydlišti.

25. Odvolací soud se oproti soudu I. stupně domnívá, že v době vydání prvostupňového rozhodnutí byly naplněny konkrétní subjektivní okolnosti, které byly sto založit újmu způsobenou nezletilému synovi účastníků. Byla tedy dána i překážka mající subjektivní charakter a bránící soudu ve zrušení spoluvlastnického vztahu podle ustanovení § 1140 odst. 2 věta druhá o. z. Uvedená překážka na straně žalovaného, resp. syna účastníků v péči žalovaného, však pominula plynutím času. V odvolacím řízení bylo totiž spolehlivě zjištěno, že nezletilý jméno FO, narozen rok, v mezidobí úspěšně absolvoval přijímací zkoušky a od školního roku 2026/2027 začne studovat na vybrané střední škole v adresa. Za situace, kdy byl nezletilý syn účastníků již přijat ke středoškolskému studiu, odpadla žalovaným tvrzená přechodná překážka bránící zrušení spoluvlastnického vztahu účastníků v režimu ustanovení § 1140 odst. 2. o.z. Další důvody tvrzené žalovaným, zejména pak zhoršený psychický stav syna, není podle přesvědčení odvolacího soudu již způsobilým důvodem zakládajícím překážku ve smyslu ustanovení § 1140 odst. 2 o.z. V řízení totiž bylo zjištěno, že psychický stav nezletilého se v osmém ročníku ZŠ zlepšil, když nezletilý v minulém školním roce již dobře prospíval. Tvrzená okolnost, že nezletilý vnímá negativně potenciální stěhování, pak svou intenzitou již újmu ve smyslu § 1140 odst. 2 o.z. nezakládá.

26. Z výše uvedeného plyne, že byl správný i právní závěr soudu I. stupně, podle něhož žalobkyně nemůže být nadále nucena setrvávat ve spoluvlastnictví se žalovaným. Podmínky pro zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání dle § 1147 o. z. tak byly splněny.

27. Na základě těchto skutečností postupoval odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. a napadené rozhodnutí potvrdil ve výrocích I. a II. jako věcně správné. Jako věcně správný byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen i ve výroku III. o náhradě nákladů řízení. Soud I. stupně zde správně přihlédl k tomu, že se jedná o typický příklad civilního řízení, ve kterém nelze při rozhodování o nákladech vycházet z tzv. procesního úspěchu účastníků ve věci (iudicium duplex) a při vypořádání nákladů je třeba zásadně aplikovat ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého si každý z účastníků nese své náklady sám. Toto východisko je souladné i s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny a právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2023, publikované pod sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/2023).

28. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 224odst. 1 o. s. ř., neboť s ohledem na typ sporného řízení nelze ani při rozhodování o nákladech odvolacího řízení vycházet z tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvém stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.