8 C 72/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Dohnalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k pozemku parc. č. hodnota, jehož součástí je stavba s č.p. Anonymizováno v k.ú. adresa, obec adresa, zaspáno na LV č. hodnota u právnická osoba pro Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa, se zrušuje.

II. Nařizuje se prodej ve veřejné dražbě pozemku parc. č. hodnota, jehož součástí je stavba s č.p. 123 v k.ú. adresa, obec adresa, zaspáno na LV č. hodnota u právnická osoba pro hlavní město Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa s tím, že výtěžek bude mezi účastníky rozdělen podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k nemovitostem - pozemku parc. č. hodnota, jehož součástí je stavba s č.p. 123 v k.ú. adresa, obec adresa, zaspáno na LV č. hodnota u právnická osoba pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště adresa (dále též jen „předmětné nemovitosti“), a vypořádání spoluvlastnictví prodejem předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě. Účastníci se na základě dohody ze dne datum dohodli na vypořádání zaniklého společného jmění manželů a mj. na vypořádání předmětných nemovitostí tak, že dojde k prodeji prostřednictvím sjednané realitní kanceláře. Tato dohoda účastníků následně nebyla realizována, k prodeji nemovitostí nedošlo. Žalobkyně výzvou ze dne datum vyzvala žalovaného k poskytnutí součinnosti ohledně uskutečnění prodeje předmětných nemovitostí a současně částečně odstoupila od dohody účastníků řízení ohledně prodeje předmětných nemovitostí prostřednictvím dohodnuté realitní kanceláře. Žalobkyně nechce nadále setrvávat v předmětném spoluvlastnictví, které způsobuje problémy mezi účastníky řízení. Rozdělení nemovitosti není v daném případě reálně možné, neboť rodinný dům není navržen tak, aby bylo technicky možné rozdělit ho na několik samostatných bytových jednotek. Případné náklady spojené s přestavbou domu tak, aby rozdělení bylo možné, by převyšovaly hodnotu nemovitosti. Žalobkyně nemá dostatek finančních prostředků na to, aby nabyla předmětné nemovitosti do výlučného vlastnictví. Absenci finančních prostředků pro případné vyrovnání předpokládá žalobkyně i u žalovaného. S ohledem na uvedené navrhuje žalobkyně vypořádání spoluvlastnictví prodejem ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku dle spoluvlastnických podílů.

2. Žalovaný navrhl, aby podaná žaloba byla zamítnuta. Mezi účastníky řízení je nesporné, že jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí a rovněž, že rozdělení nemovitost není možné, resp. bylo by spojeno s neúměrnými náklady. Žalovaný by se chtěl stát výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí, ale nemá dostatečné finanční prostředky na úhradu vypořádacího podílu žalobkyni. Žalovaný má však za to, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí soudu na základě § 1140 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to z následujících důvodů. V předmětné nemovitosti (rodinném domě) žije žalovaný spolu s nezletilým synem účastníků řízení, který byl svěřen do péče žalovaného. Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví v současné době by šlo k újmě nezletilého syna účastníků řízení, kterou žalovaný pociťuje jako újmu vlastní. Syn účastníků řízení navštěvuje (ve školním roce 2025/2026) 9. třídu základní školy, čeká ho příprava na přijímací zkoušky na střední školu a absolvování přijímacích zkoušek na střední školu, což je období velmi náročné. Jakékoli stěhování, které by žalobkyní navrhované zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nutně vyvolalo, znamená pro syna účastníků řízení značnou zátěž, a to mj. i s ohledem na jeho psychický stav, k jehož zhoršení došlo po rozvodu manželství rodičů a změnách v rodinné situaci. Současně se jedná o důvody pouze přechodné.

3. Účastníci učinili v řízení nespornými vlastnické resp. spoluvlastnické vztahy k nemovitostem zapsaným na LV č. hodnota, k.ú. adresa, kdy žalobkyně a žalovaný jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí každý s podílem o velikosti 1/2, dále uzavření dohody o vypořádání zaniklého společného jmění manželů ze dne datum a že rozdělení předmětných nemovitostí není možné, popř. by bylo spojeno s neúměrnými náklady.

4. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“, ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.).

5. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Žalobkyně a žalovaný jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí (pozemek a rodinný dům) specifikovaných ve výroku I. a II. tohoto rozsudku i odstavci 1. odůvodnění tohoto rozsudku. Žalobkyni náleží spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2, žalovanému o velikosti 1/2 (nesporná tvrzení účastníků, výpis z katastru nemovitostí zapsaných na LV č2419, k.ú. adresa, usnesení Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č.j. spisová značka).

7. Účastníci uzavřeli dohodu o vypořádání zaniklého společného jmění manželů a vypořádání dalšího majetku, kterou se mj. dohodli na prodeji předmětných nemovitostí prostřednictvím realitní kanceláře ek-reality, IČO IČO a poskytování veškeré součinnosti potřebné pro realizaci takového prodeje (dohoda o vypořádání zaniklého společného jmění manželů a vypořádání dalšího majetku ze dne datum).

8. Žalobkyně vyzvala žalovaného k poskytnutí součinnosti k realizaci prodeje předmětných nemovitostí a současně žalovaného upozornila na případné podání žaloby s návrhem na zrušení spoluvlastnictví a vypořádání spoluvlastnictví prodejem nemovitostí ve veřejné dražbě. Žalobkyně dále pro podstatné porušení povinností dle dohody o vypořádání zaniklého SJM a vypořádání dalšího majetku ze strany žalovaného částečně odstoupila od této dohody, a to v části týkající se prodeje předmětných nemovitostí přes sjednanou realitní kancelář (předžalobní výzva ze dne datum, potvrzení o podání ze dne datum).

9. Rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č.j. spisová značka, byla schválena dohoda rodičů – účastníků tohoto řízení, dle které byla nezletilá dcera Anonymizováno svěřena do péče matky (žalobkyně) a nezletilý syn Anonymizováno do péče otce (žalovaného; rozsudek Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č.j. spisová značka).

10. E-mailem ze dne datum informovala žalobkyně žalovaného o tom, že se rozhodla dále neprodloužit smlouva uzavřenou s realitní makléřkou, neboť se jí nepodařilo přivézt zájemce, a dále vyzvala žalovaného k poskytnutí součinnosti, jde-li o jednání s novým realitním makléřem (e-mail ze dne datum).

11. Mezi účastníky řízení probíhala další komunikace o způsobu vypořádání spoluvlastnictví (pokus o smírné vyřešení věci ze dne datum, odpověď na pokus o smírné řešení ze dne datum).

12. Nezletilý syn účastníků řízení navštěvuje ve školní roce 2025/2026 9. ročník Základní školy adresa (potvrzení o studiu ze dne datum). V průběhu 7. ročníku nezletilého syna Milana probíhala spolupráce s psycholožkou, kdy rodinná situace se promítala do prožívání nezletilého, jeho chování i prospěchu ve škole. Následně došlo k celkovému zlepšení stavu nezletilého, situace se ustálila a v 8. ročníku nezletilý dobře prospíval. Nezletilý vnímá potenciální stěhování negativně, je pro něj důležitá rutina a zázemí. Je v zájmu nezletilého, aby dokončil základní školu v současném bydlišti. Lze se domnívat, že výrazná změna v podobě stěhování by nezletilého negativně ovlivnila (zpráva Základní školy adresa ze dne datum).

13. Z jiných než shora uvedených důkazů nezjistil soud žádné další pro rozhodnutí podstatné skutečnosti. Soud zamítl návrhy žalovaného na doplnění dokazování účastnickým výslechem žalovaného, posouzením stavu syna účastníků řízení psychologem a emailem ze dne datum, jelikož tyto důkazy nejsou relevantní z hlediska předmětu řízení, případně s ohledem na zjištěný skutkový stav s přihlédnutím k předmětu řízení jsou nadbytečné.

14. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně a žalovaný jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí, každý s podílem o velikosti 1/2. Předmětné nemovitosti nelze reálně dělit, případně by takové rozdělení bylo spojeno s neúměrnými náklady. Žalobkyně ani žalovaný nemají dostatek finančních prostředků na úhradu vypořádacího podílu druhému ze spoluvlastníků. V nemovitosti (rodinném domě) bydlí žalovaný s nezletilým synem, který mu byl na základě dohody rodičů – účastníků tohoto řízení svěřen do péče.

15. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“).

16. Podle § 1140 odst. 1 o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků (odst. 2).

17. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

18. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

19. Po právní stránce soud věc posoudil podle shora citovaných ustanovení, kdy žalobkyně se domáhala zrušení podílového spoluvlastnictví podle § 1140 odst. 1 o. z., neboť již v něm nadále nemá zájem v něm setrvat. Existence spoluvlastnictví současně vyvolává mezi účastníky řízení další konflikty či problémy. Žalovaný se zrušením spoluvlastnictví v současné době nesouhlasí, neboť takové rozhodnutí by bylo k újmě nezletilého syna účastníků řízení, který byl na základě soudem schválené dohody účastníků řízení svěřen do péče žalovaného a který s žalovaným v předmětné nemovitosti bydlí. Takovou újmu syna by žalovaný pociťoval jako újmu vlastní. Po provedeném dokazování a celkovém zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a naopak argumentace žalovaného neodůvodňuje zamítnutí podané žaloby. V řízení bylo zjištěno, a bylo mezi účastníky řízení nesporné, že rozdělení spoluvlastněných nemovitostí není možné, případně by bylo spojené s neúměrnými náklady. S ohledem na nesporná tvrzení účastníků řízení v této části se soud blíže tímto zákonem preferovaným způsobem vypořádání blíže nezabýval a nezjišťoval např. výši nákladů potřebných na rozdělení rodinného domu na samostatné jednotky, technické možnosti takového řešení atp. Jde-li o druhý ze způsobů vypořádání, tedy přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu, bylo v řízení zjištěno (a opět nebylo sporné), že žalobkyně ani žalovaný nemají dostatek finančních prostředků pro úhradu vypořádacího podílu. Tato stanoviska byla ze strany účastníků potvrzena ještě před vyhlášením rozsudku, na jednání dne datum. S ohledem na výše uvedená zjištění bylo možné rozhodnout o vypořádání spoluvlastnictví pouze nařízením spoluvlastněné věci ve veřejné dražbě.

20. Žalovaný navrhl, aby podaná žaloba byla zamítnuta, neboť zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se žalobkyně domáhá v nevhodnou dobu. Pokud by k žalobkyní navrhovanému vypořádání došlo, znamenalo by to potřebu stěhování z předmětného rodinného domu, který obývá žalovaný spolu s nezletilým synem. Takovým stěhováním by byla nezletilému synovi žalovaného způsobena újma, kterou by žalovaný pociťoval jako vlastní. Důvody pro zamítnutí žaloby spatřuje žalovaný tedy v újmě nezletilého syna účastníků řízení vyvolané potřebou stěhování, v možných dopadech na psychický stav nezletilého syna, který se výrazně zhoršil před cca dvěma roky s ohledem na změny v rodině, to vše ve spojení s tím, že nezletilý syn aktuálně navštěvuje 9. ročník základní školy, tedy čeká jej náročné období, ve kterém se bude připravovat na střední školu a bude absolvovat přijímací zkoušky na střední školu. Z uvedeného žalovaný rovněž dovozuje pouze přechodnou povahu aktuální situace. S argumentací žalovaného a důvody, které vymezil k odůvodnění svého návrhu na zamítnutí žaloby, se soud neztotožňuje. Právo spoluvlastníka nesetrvávat ve spoluvlastnictví a domáhat se zrušení spoluvlastnictví je nutné chápat jako velmi silné právo, které může být omezeno spíše výjimečně, na základě zákona a prolomit jej lze pouze v rámci principu nejnutnější ochrany spoluvlastníků. Žalovaný argumentuje újmou třetí osoby, nezletilého syna, kterou by pociťoval jako vlastní. Soud dospěl k závěru, že i k takové újmě, tedy újmě osoby odlišné od spoluvlastníků, by obecně bylo možné přihlížet (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, spisová značka; v souvislosti s odkladem zrušení spoluvlastnictví), avšak v projednávané věci nebyly k takovému postupu a rozhodnutí zjištěny podmínky a důvody. Žalovaný odůvodňuje zamítnutí žaloby újmou nezletilého syna, který by případné stěhování vnímal negativně s tím, že jej čeká náročné období 9. ročníku základní školy. Tyto důvody – tedy navštěvování 9. ročníku základní školy a absolvování přijímacích zkoušek na střední školu v průběhu školního roku 2025/2026 mají mít jen dočasnou povahou. Soud se zde neztotožňuje ani s tvrzenou dočasností či přechodností, neboť lze předpokládat, že podobná argumentace týkající se náročného školního roku by mohla následovat i po nástupu na střední školu, kdy si syn bude zvykat na nové prostředí, nové studijní povinnosti atp., ale i dále opět např. odkazy na blízkost školy od bydliště a podobně. Nelze přitom přehlédnout, že je to právě žalovaný, který má nezletilého syna v péče, a to na základě dohody rodičů. Je tedy na něm, aby pro syna zajistil stabilní prostředí a takové prostředí, které bude syn vnímat pozitivně, které bude třeba i reflektovat to, jakou školu syn aktuálně navštěvuje, vzdálenost od školy atp. Nelze tyto rodičovské povinnosti přenášet do spoluvlastnického vztahu a argumentovat tím, co je povinností právě žalovaného, proti žalobkyni jakožto druhému ze spoluvlastníků. Pokud má žalovaný obavu ze stěhování, je třeba v první řadě poznamenat, že změna bydlení je zpravidla nutným následkem podobných spoluvlastnických sporů a sama o sobě neznamená, že by druhý spoluvlastník měl být nucen setrvávat v daném spoluvlastnictví. V souvislosti se stěhováním pak je opět na žalovaném jakožto rodiči, který má syna v péči, aby sobě i synovi zajistil odpovídající bydlení, třeba i v blízkosti školy, a současně aby celý proces stěhování a nového zabydlení proběhl bez jakýchkoli negativních dopadů na syna účastníků řízení. Soud zvážil rovněž tvrzený psychický stav syna účastníků řízení, ale ani v této části nebyly zjištěny důvody pro zamítnutí žaloby. Ze zprávy základní školy vyplývá, že syn v průběhu 7. ročníku spolupracoval s psycholožkou, rovněž ale i to, že se jeho stav zlepšil a stabilizoval. V této části tedy nebyly shledány žádné důvody pro jakýkoli další přezkum psychického stavu syna účastníků řízení ani důvody pro zamítnutí žaloby. I na tomto místě musí soud opakovaně akcentovat povinnosti žalovaného jakožto rodiče, který má syna v péči, že v případě, kdy se obává negativních dopadů stěhování na syna, je to právě na něm, aby jednal a vše zajistil tak, aby syn účastníků řízení snášel nastalou změnu dobře. V neposlední řadě je třeba rovněž zdůraznit, že předpokládaná změna bydliště není pro účastníky řízení – a ani pro syna účastníků řízení, žádným překvapením, neboť z tvrzení účastníků i provedených důkazů jednoznačně vyplývá, že prodej předmětného rodinného domu měli účastníci v plánu již od ledna 2024. Žalovaný měl tedy dostatek časového prostoru, aby nové, vhodné a i synovi vyhovující bydlení, např. i v blízkosti jeho školy, zajistil.

21. Po provedeném dokazování tedy dospěl soud k závěru, že i přes procesní obranu žalovaného převažuje v dané věci právo žalobkyně, že nemůže být nucena setrvat v daném spoluvlastnictví. Tvrzená újma syna účastníků není důvodem způsobilým k tomu, aby soud rozhodl o zamítnutí žaloby. Zde má soud za to, že žalovaný jako rodič, který má syna v péči, je povinen zajistit synovi ať už bytové potřeby, vhodné podmínky pro jeho studium, pro přípravu na přijímací zkoušky, nebo obecně i pro jeho rozvoj, a nelze tyto své povinnosti de facto přenášet na druhého spoluvlastníka. Současně z dokazování vyplývá, že otázka vypořádání spoluvlastnictví a možného stěhování není ani pro žalovaného, ani pro syna účastníků řízení žádnou novinkou, je zřejmé, že i žalovaný měl dostatek časového prostoru podniknout kroky vedoucí k sehnání nového a vhodného bydlení. Pokud žalovaný odkazoval na psychický stav syna účastníků řízení, tak z listinných důkazů vyplývá, že se jednalo o problémy již před nějakou dobou. Je rovněž zřejmé, že i syn byl s předpokládaným stěhováním srozuměn. Jak stěhování proběhne, zda opět do blízkosti školy, jak tímto procesem bude zatížen syn účastníků atp., pak jsou samozřejmě povinnosti žalovaného jakožto otce, ale nikoli jako spoluvlastníka. Soud se neztotožnil ani s tím tvrzením žalovaného, jde-li o přijímací zkoušky na střední školu, že jde o okolnosti pouze přechodné. Změny školy, studijních povinností a zvyšující se studijní náročnost lze obecně předpokládat i v dalších letech a ve všech případech jde o okolnosti, které zkrátka nemohou jít „k tíži“ žalobkyně, resp. které nemohou nadále zavazovat žalobkyni proti její vůli k setrvání ve spoluvlastnictví. Soud proto rozhodl o zrušení spoluvlastnictví tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Způsob vypořádání (výrok II.) pak vyplývá z nesporných tvrzení účastníků řízení, jejich návrhů a provedeného dokazování (již viz výše).

22. Pro úplnost lze ještě doplnit, že tento rozsudek je exekučním titulem pro prodej předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě, nebrání však účastníkům řízení, aby např. nadále jednali a poskytli si součinnosti pro prodej věci mimo dražbu.

23. O nákladech řízení (výrok III.) bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, a to z důvodu, že se jedná o řízení povahou iudicii duplicis, tj. není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch, proto je obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, přičemž nebyly shledány žádné zvláštní důvody pro jiný závěr (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS-st. 59/23 ze dne datum). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5.