91 Co 262/2024

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Zuzany Šmídové ve věci žalobce: jméno Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: název, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 jednající název IČO, sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 o zaplacení částka Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. května 2024, č. j. 47 C 17/2024-101,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění částečně tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení; jinak se rozsudek v tomto výroku a ve výroku II. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částka do patnácti dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta žalobce.

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalované povinnost zaplatit žalobci částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci částka s příslušenstvím a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum (výrok II.), a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši částka do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky částka s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v město pod sp. zn. spisová značka, když za část uvedeného řízení byl již odškodněn v řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. spisová značka.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že řízení u Okresního soudu v město pod sp. zn. spisová značka bylo zahájeno dne datum žalobou proti současnému žalobci jakožto žalovanému o náhradu škody ve výši částka s příslušenstvím ze smlouvy o úschově. Elektronický platební rozkaz ze dne datum byl spolu se žalobou doručen žalovanému dne datum. Žalovaný podal dne datum odpor, včetně vyjádření k žalobě. Dne datum žádala soudkyně o zaslání podrobného vyjádření k žalobě a o sdělení případného mimosoudního jednání mezi účastníky. Dne datum došla reakce žalovaného, která byla přeposílána datum. Jednání bylo nařízeno na datum, žalobce žádal dne datum o odročení jednání, které bylo odročeno na den datum. Při jednání dne datum nebyla čtena žaloba, účastníci byli poučeni o nutnosti doplnit skutková tvrzení a důkazy. Následovalo podání žalovaného ze dne datum, dne datum podal žalobce návrh na záměnu účastníků. Usnesením ze dne datum byla připuštěna záměna účastníků na straně žalobce, žalovaný podal dne datum odvolání, žalobce se vyjádřil datum a věc byla předložena Krajskému soudu v město dne datum, který usnesením ze dne datum rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. Žalovaný podal dne datum dovolání, dne datum byl vyzván k zaplacení soudního poplatku, dne datum se vyjádřil žalobce, věc byla dne datum předložena Nejvyššímu soudu, který rozhodnutím ze dne datum zrušil usnesení soudů I. i II. stupně. Soud vyzval dne datum žalobce, aby odstranil vady podání - záměny. Ten reagoval dne datum. Usnesením ze dne datum bylo rozhodnuto o záměně účastníků na straně žalobce, žalovaný podal odvolání dne datum a věc byla dne datum předložena Krajskému soudu v Praze, který rozhodnutím z datum změnil usnesení soudu I. stupně tak, že se návrh na záměnu účastníků zamítá. Rozhodnutí nabylo právní moci dne datum. Jednání bylo nařízeno na den datum, konalo se, avšak nebylo zahájeno přečtením žaloby a bylo odročeno na neurčito. Žalobce podal dne datum dovolání, datum byl vyzván k zaplacení soudního poplatku. Věc byla dne datum předložena Nejvyššímu soudu, který usnesením ze dne datum dovolání odmítl. Jednání bylo nařízeno na den datum, žalobce požádal dne datum o odročení jednání a doplnil skutková tvrzení a důkazy. Jednání bylo odročeno na den datum. Dne datum se vyjádřil žalovaný, dne datum byl žalobce vyzván k doplnění žaloby, žalobce reagoval dne datum a žalovaný se vyjádřil dne datum. Jednání dne datum se konalo, byla připuštěna změna žaloby, byly provedeny listinné důkazy, slyšeni dva svědci a jednání bylo odročeno na den datum. Při jednání dne datum byl proveden výslech účastníka a svědka a jednání bylo odročeno na den datum. Doplnění tvrzení a důkazů od žalobce došlo datum, které bylo datum přeposláno protistraně. Při jednání dne datum byly provedeny listinné důkazy a vyhlášen mezitímní rozsudek, že základ nároku je důvodný. Proti rozsudku podal žalovaný dne datum odvolání. Lhůta pro písemné vyhotovení rozsudku byla prodloužena do datum. Žalovaný doplnil odvolání dne datum, které bylo dne datum přeposíláno protistraně. Věc byla dne datum předložena Krajskému soudu v město. Žalovaný znovu doplnil odvolání datum, žalobce se vyjadřoval datum, datum a datum. Krajský soud v město usnesením ze dne datum zrušil rozsudek soudu I. stupně. Žalovaný se vyjádřil dne datum, jednání bylo nařízeno na den datum. Při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta. Proti rozsudku bylo podáno odvolání dne datum, které bylo k výzvě soudu doplněno dne datum. Dne datum byli účastníci vyzváni k zaplacení soudního poplatku, vyjádření k odvolání soud obdržel dne datum. Věc byla předložena Krajskému soudu v město, který nařídil jednání na den datum. Odvolací soud rozsudek soudu I. stupně částečně změnil, rozhodnutí nabylo právní moci dne datum. Žalobce podal dne datum dovolání, dne datum byl vyzván k zaplacení soudního poplatku a věc byla dne datum předložena Nejvyššímu soudu, který rozsudkem ze dne datum zrušil rozsudky soudů I. i II. stupně a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dne datum soud vyzval účastníky k vyjádření, zda s ohledem na závazný právní názor Nejvyššího soudu i s ohledem na procesní ekonomii a hospodárnost řízení nelze spor vyřešit smírnou cestou. Dne datum byl telefonicky kontaktován znalec tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, který přislíbil zpracování znaleckého posudku. Usnesením ze dne datum byl jmenovaný znalec z oboru doprava, ekonomika, sport, odvětví ceny a odhady rekreačních a sportovních plavidel pro vnitrozemskou a námořní plavbu, ustanoven a bylo mu uloženo, aby ve lhůtě do 90 dnů od doručení spisu vyhotovil znalecký posudek. Dne datum žalobce uhradil zálohu a dne datum byl spis zaslán znalci. Dne datum byl soudu předložen znalecký posudek, usnesením ze dne datum soud přiznal znalci odměnu. Dne datum podal žalovaný odvolání do usnesení o přiznání odměny znalci, dne datum byl žalovaný vyzván k doplnění svého podání. Žalovaný požádal dne datum o odročení jednání nařízeného na den datum z důvodu kolize s jednáním v jiné věci, které bylo nařízeno dříve. Jednání bylo odročeno na den datum. Žalovaný požádal o odročení jednání z důvodu jarních prázdnin, jednání bylo odročeno na den datum. Dne datum žalovaný opět požádal o odročení jednání, neboť právní zástupce má kolizi jednání. Ve spise je úřední záznam, že ve dnech od datum do datum čerpala soudkyně řádnou dovolenou. Jednání nařízené na datum bylo odročeno na den datum. Dne datum se konalo jednání, na kterém byl vyslechnut znalec a po závěrečných návrzích byl vyhlášen rozsudek, kterým soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení (výrok I.), dále soud žalobu zamítl co do částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení (výrok II.), uložil žalobci povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v město 28,2 % nákladů státu (výrok III.), uložil povinnost žalovanému zaplatit na nákladech státu 28,2 % nákladů státu (výrok IV.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 43,6 % (výrok V.). Žalovaný podal dne datum proti rozsudku blanketní odvolání. Usnesením ze dne datum soud přiznal znalci odměnu ve výši částka. Rozsudek ze dne datum byl doručen žalovanému dne datum a žalobci dne datum. Dne datum žalovaný doplnil své odvolání. Dne datum podal odvolání proti rozsudku žalobce. Dne datum soud vyzval žalobce k odstranění vad odvolání, a dne datum vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku, který žalovaný dne datum uhradil. Dne datum doplnil žalobce odvolání, dne datum soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku, soudní poplatek byl uhrazen dne datum. Žalovaný se vyjádřil k odvolání žalobce dne datum. Věc byla dne datum předložena Krajskému soudu v město, který dne datum vyzval žalovaného k doplacení soudního poplatku. Doplatek byl uhrazen dne datum. Nařízené jednání na den datum bylo z důvodu kolize soudních jednání na straně právního zástupce žalovaného odročeno na den datum. Podáním ze dne datum se žalobce vyjádřil k odvolání žalovaného. Dne datum proběhlo soudní jednání, které bylo odročeno na den datum. Dne datum na výzvu soudu žalovaný zaslal údaje pro předvolání svědka jméno FO. Dne datum žalobce vznesl procesní návrh ve věci samé. Podle úředního záznamu ze dne datum bylo jednání nařízené na den datum odročeno na den datum. Z důvodu pozitivního výsledku testu na Covid svědka jméno FO, kterému byl nařízena karanténa, bylo jednání odročeno na den datum. Dne datum se žalovaný vyjádřil k osobám svědka tituly před jménem jméno FO, jednatele tituly před jménem jméno FO a advokáta tituly před jménem jméno FO. Dne datum proběhlo jednání u odvolacího soudu a bylo odročeno za účelem závěrečných návrhu na den datum. Dne datum žalovaný doplnil svou argumentaci a dne 20. a datum se vyjádřil na výzvu soudu a navrhl doplnit dokazování. Dne datum proběhlo jednání, byli vyslechnuti svědci tituly před jménem jméno FO a jméno FO a jednání bylo odročeno na den datum za účelem doplnění dokazování. Dne datum požádal odvolací soud Policii ČR o sdělení podrobností k podanému podezřelý výraz. Dne datum žalovaný doplnil svá tvrzení. Dne datum proběhlo jednání a byl vyhlášen rozsudek, kdy odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobu o zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení zamítl, v zamítavém výroku II. rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Dále uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně v částce částka, náhradu nákladů odvolacího řízení a náhradu nákladů státu, které vyčíslí soud I. stupně v samostatném rozhodnutí. Předsedkyně senátu požádala dne datum o prodloužení lhůty k písemnému vyhotovení rozsudku z důvodu dovolené a množství skončených věcí, lhůta byla prodloužena o 30 dní. Rozsudek Krajského soudu v město ze dne datum, č. j. spisová značka, byl účastníkům doručen dne datum. Dne datum byl spis opět postoupen Krajskému soudu v město s odvoláním žalovaného proti usnesení o odměně znalce. Odvolací soud rozhodl dne datum tak, že usnesení soudu I. stupně změnil a přiznal znalci odměnu ve výši částka. Soud I. stupně usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, uložil žalobci nahradit náklady státu v částce částka. Dne datum žalovaný vyzval soud k odstranění průtahů v řízení a k vydání rozhodnutí navazujícího na usnesení Krajského soudu v město a dne datum vyzval soud k vydání opravného usnesení v datu vydání rozhodnutí č. l. číslo. Dne datum byl žalovaný soudem informován, že usnesení č. l číslo bylo vydáno dne datum. Dne datum žalovaný sdělil soudu, že na svém návrhu na opravné usnesení v datu vydání rozhodnutí č. l. číslo netrvá.

3. Soud I. stupně dále vyšel z nesporných tvrzení účastníků o tom, že žalobce uplatnil u žalované dne datum nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši částka, jež mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem Okresního soudu v město v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka. Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno, žalovaná poskytla žalobci náhradu ve výši částka.

4. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1 odst. 1, § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), že žaloba je částečně důvodná.

5. Soud I. stupně konstatoval, že posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobci od datum, kdy mu byla doručena žaloba s platebním rozkazem, do listopadu 2023, kdy bylo doručováno rozhodnutí soudu I. stupně ze dne datum o nákladech státu, tj. 9 let. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku řízení. Řízení bylo podle soudu I. stupně složitější, žalobce se na jeho délce nepodílel, v postupu orgánů moci byly shledány průtahy a do určité míry nekoncentrovaný postup a jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobce. Délka řízení byla negativně ovlivněna zejména rozhodováním soudů o procesním nástupnictví, jakož i rozhodováním soudu I. stupně mezitímním rozsudkem, který byl následně vyhodnocen jako odporujícím procesním pravidlům. Krajský soud v město jako soud odvolací prováděl dokazování v nestandardně širokém rozsahu, když např. postupně vyslýchal tři svědky. Soud I. stupně měl proto s ohledem na postup soudu za to, že posuzované řízení není možné považovat ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složitější.

6. Při úvaze o formě zadostiučinění dospěl soud I. stupně k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno. Tuto formu zadostiučinění proto soud I. stupně neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích. Ostatně k totožnému závěru dospěla i sama žalovaná.

7. Soud I. stupně při stanovení přiměřeného zadostiučinění vyšel mimo jiné ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne datum, číslo, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále i jen „Stanovisko“), z něhož plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi částka až částka za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Soud I. stupně určil základní částku odškodnění za řízení trvající 9 let ve výši částka, když vycházel z částky částka za první dva roky a z částky částka za každý další rok řízení. Uvedenou roční částku stanovil s ohledem na celkovou délku posuzovaného řízení, která překračuje jako celek dobu, v které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá. Pro srovnání soud I. stupně uvedl, že horní rozmezí částka za jeden rok řízení zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům, stále skončeno (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). částka Kč ročně považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Při porovnání s uvedenými rozhodnutími považoval proto soud I. stupně za přiměřené vycházet ze základní částky částka za rok řízení.

8. Soud I. stupně dále poukázal na to, že k možnosti překonání závěrů přijatých ve Stanovisku, a to s ohledem na ekonomický růst, se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne datum, sp. zn. spisová značka, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku, a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny. Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Kromě toho z části VI. Stanoviska vyplývá, že základní částka částka až částka za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva. Také Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 1303/21, konstatoval, že částku vymezenou za jeden rok průtahů ve výši částka až částka považuje v současné době za přiměřenou a odpovídající životní úrovni v České republice. Soud I. stupně tedy nenalezl důvod, pro který by bylo namístě předmětnou právní otázku posoudit jinak.

9. Soud I. stupně základní částku odškodnění snížil o 30 % z důvodu složitosti řízení jak po procesní, tak skutkové i hmotněprávní stránce, když přihlédl i k počtu soudních instancí, které ve věci rozhodovaly. Soud I. stupně uvedl, že předmětem řízení byl nárok na náhradu škody, jež měla vzniknout na plachetnici svěřené žalobci do úschovy. Skutková složitost spočívala v četných svědeckých výsleších a účastnickém výslechu i nutnosti zpracování znaleckého posudku. Právní složitost byla dána vyřešením otázky nástupnictví na straně žalobce (záměna), která byla opakovaně řešena na třech stupních soudní soustavy, a otázkou promlčení žalobou uplatněného nároku. Procesní složitost spočívala v tom, že účastníci podávali průběžně podání s novými návrhy na dokazování, soud musel opakovaně vyzývat všechny účastníky, jak k placení soudních poplatků, tak k odstranění vad jejich podání, rozhodoval o ustanovení znalce, o znalečném, o svědečném, o změně žaloby.

10. Žalobce se na délce řízení ve smyslu obstrukčním podle soudu I. stupně nepodílel. Opakované žádosti žalobce o odročení jednání z počátku roku 2022 řízení sice prodloužily, avšak s ohledem na jeho celkovou délku pouze nepatrně. Soud I. stupně proto z důvodu hodnocení tohoto kritéria základní částku odškodnění nijak nemodifikoval.

11. Orgány veřejné moci sice v řízení postupovaly plynule a bez průtahů, délka řízení však byla zatížena rozhodováním o procesním nástupnictví, když záměna účastníků byla řešena 2 roky a 6 měsíců, a rozhodnutím soudu I. stupně mezitímním rozsudkem, jenž byl následně vyhodnocen jako odporujícím procesním pravidlům. Také odvolací soud prováděl dokazování v nestandardně širokém rozsahu. Soud I. stupně proto zvýšil základní částku zadostiučinění o 20 %.

12. Význam řízení pro žalobce shledal soud I. stupně jako standardní, a to s ohledem na výši žalované částky. Na význam řízení pro žalobce nemohlo mít podle soudu I. stupně vliv, že posuzované řízení posléze vygenerovalo další řízení vedené u téhož soudu pod sp. zn. spisová značka, jehož předmětem bylo vydání bezdůvodného obohacení v podobě nákladů řízení přiznaných zdejšímu žalobci v namítaném řízení, neboť i v tomto případě šlo o spor o peněžité plnění. Soud I. stupně proto nepřistoupil ke snížení ani ke zvýšení základní částky zadostiučinění.

13. Soud I. stupně tak na základě výše uvedených skutečností uzavřel, že žalobci náleží přiměřené zadostiučinění ve výši částka. Přihlédl k tomu, že žalovaná již žalobci poskytla plnění ve výši částka (částka na základě rozhodnutí vydaného v řízení vedeném u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka a částka na základě stanoviska žalované ze dne datum), proto soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci již jen částka se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši částka.

15. Rozsudek soudu I. stupně napadli včasným a přípustným odvoláním žalobce i žalovaná.

16. Žalobce podal odvolání proti výroku II. rozsudku soudu I. stupně. Vytkl soudu I. stupně, že se nevypořádal s jeho návrhy na doplnění dokazování rozsudkem Okresního soudu v město č. j. spisová značka, rozsudkem Krajského soudu v město č. j. spisová značka, rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. spisová značka, protokolem z jednání dne datum a odvoláním. Napadené rozhodnutí je tak založeno na nedostatečných skutkových zjištěních, což mělo vliv i na právní posouzení otázky významu věci pro žalobce. Žalobce měl za to, že základním problémem v posuzovaném řízení byla soudkyně soudu I. stupně tituly před jménem Konšelová a její postupy, které byly vždy revidovány. Jakákoliv složitost ve smyslu právní/skutkové složitosti a instančnost řízení neměla mít podle žalobce na celkovou délku řízení žádný vliv, když složitost a instančnost byla v daném případě založena toliko skutečnostmi majícími základ v postupech a znalostech jmenované soudkyně, a tedy vadou přičitatelnou rozhodujícímu orgánu (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1303/21 nebo rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka). Žalobce byl navíc 100 % úspěšným účastníkem řízení, který se od samého počátku bránil zvůli ze strany společnosti právnická osoba a zvůli praktikované ze strany jmenované soudkyně. Na věc je podle žalobce možno také nahlížet prizmatem soudního ping-pongu, kdy došlo k několikerému rušení rozhodnutí soudu I. stupně i odvolacího soudu. Ve věci ingeroval svými 2 kasačními rozhodnutími Nejvyšší soud na základě 2 úspěšných dovoláních ze strany žalobce a společnosti právnická osoba Za soudní ping-pong nelze činit odpovědným 100 % úspěšného účastníka řízení, který se jen bránil zvůli a všechny jeho opravné prostředky byly úspěšné (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. 1303/21). Žalobce měl dále za to, že určení základní částky na úrovni částka/rok je prima facie vadné a neodpovídá úrovni české společnosti. Názor o doporučeném rozpětí částka/rok byl vysloven v roce 2010, a to za ekonomické situace společnosti v roce 2010. Hodnota částka roku 2023 má však podstatně nižší reálnou hodnotu, a to na úrovni cca 50 % hodnoty částka v roce 2010. Žalobce poukázal na to, že valorizace náhrad je zcela běžnou praxí v České republice, a to ať se jedná o příjmy (platy/mzdy), tak i v případě náhrad škod, která je nejen obecně v ekonomické sféře vnímána, ale je tak i rozhodováno soudy. Žalobce vznesl otázku, proč má být rozdíl mezi zaměstnancem státu, u něhož se každý rok valorizuje s ohledem na vývoj ekonomiky mzda za práci, a poškozeným ze strany státu, u něhož se již 13 let „nevalorizuje“ ničeho a jehož náhrada zůstává v absolutní výši pořád na stejné úrovni, ale reálně se mu poskytují finance, které mají cca 50 % hodnotu toho, co bylo před 13 lety. Pro zodpovězení této otázky je pak nutno logicky přiznat, že se jedná o diskriminaci mezi jednotlivými osobami, které jsou ve vztahu ke státu. Žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí soudu I. stupně je v rozporu se závěry vyslovenými v nálezech Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18, sp. zn. I. ÚS 1536/11 a sp. zn. III. ÚS 350/03, jakož i v rozsudcích Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a zavázal žalovanou k náhradě dalšího zadostiučinění a k náhradě nákladů řízení.

17. Žalovaná podala odvolání proti výrokům I. a III. rozsudku soudu I. stupně z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Nejprve uvedla, že nesprávný úřední postup byl zjištěn a konstatován v kompenzačním řízení vedeném u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka a žalovaná neměla důvod se od tohoto závěru odchylovat. Na základě uvedeného kompenzačního řízení poskytla žalovaná žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši částka a na základě svého stanoviska ze dne datum vyplatila žalobci částka. Žalovaná měla na rozdíl od soudu I. stupně za to, že ve vztahu k žalobci řízení trvalo celkem hodnota let a 10 měsíců. Při výpočtu odpovídajícího odškodnění vyšla žalovaná ze základní částky částka za rok trvání řízení, resp. částka za měsíc trvání řízení, za první dva roky z částky poloviční. V souladu s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, pak přistoupila ke snížení základní výše zadostiučinění o 30 % z důvodu právní a procesní složitosti řízení a ke zvýšení základní výše zadostiučinění o 10 % s ohledem na postup soudu v namítaném řízení. Soud I. stupně však citovaný rozsudek při svém rozhodování dostatečně nezohlednil. Žalovaná měla též za nesprávnou úvahu soudu I. stupně, aby se peněžité zadostiučinění zvyšovalo o 20 % na postupu soudu, kdy pro rozsah dokazování prováděný odvolacím soudem není důvod pro zvyšování finančního zadostiučinění. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. tak, že se žaloba zamítá, a ve výroku III. tak, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů.

18. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo postupem podle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Poté dospěl k závěru, že částečně důvodným je pouze odvolání žalované.

19. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění o průběhu řízení vedeného u Okresního soudu v město pod sp. zn. spisová značka, o předběžném uplatnění nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku tohoto řízení u žalované dne datum a o zaplacení částky částka žalovanou žalobci na náhradu nemajetkové újmy. Soud I. stupně nepochybil, když neprovedl k důkazu žalobcem označený spis Okresního soudu v město, sp. zn. spisová značka, resp. v odvolání citované jednotlivé listiny z uvedeného soudního spisu, jimiž mělo být prokázáno tvrzení žalobce o velkém významu posuzovaného řízení pro něj, „neboť se jednalo o putativní nárok lichvářské bandy okolo bývalého advokáta tituly před jménem jméno FO a útok na majetek žalovaného“ a že „způsob rozhodování v posuzovaném řízení vedl ke generování nového řízení“ (viz žaloba). Žalobcem tvrzené skutečnosti totiž význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobce nezvyšují.

20. Odvolací soud však doplnil dokazování podle § 213 odst. 4 o. s. ř. za použití § 213a odst. 2 o. s. ř. o žalovanou v řízení před soudem I. stupně předložený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, který dosud nebyl proveden. Z něho zjistil, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka bylo žalobci přiznáno zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši částka, která mu vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce tehdy neskončeného řízení vedeného u Okresního soudu v město pod sp. zn. spisová značka, a to za období od datum do datum, tj. za 7 let a 6 měsíců. Soudy v předchozím kompenzačním řízení vyšly při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění z částky částka za první dva roky řízení, z částky částka za každý další rok řízení a z částky částka za každý další měsíc řízení. Základní částku ve výši částka snížily o 30 % z důvodu složitosti řízení, a naopak ji zvýšily o 10 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci během řízení.

21. Soud I. stupně postupoval správně, když na jím zjištěný skutkový stav věci aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., jež v odůvodnění napadeného rozsudku citoval, jakož i stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne datum, číslo. Jím na podkladě správně určené právní normy provedené posouzení věci však odvolací soud sdílí pouze částečně a uvádí následující.

22. V této věci žalobce uplatňuje opětovně nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení podle § 13 odst. 1 věty třetí a § 31a OdpŠk poté, kdy řízení již pravomocně skončilo. V předchozím odškodňovacím řízení vedeném u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka dospěly soudy k závěru, že posuzované řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu již v jeho průběhu (konkrétně ke dni datum) a za tento nesprávný úřední postup přiznaly žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši částka. Judikatura Nejvyššího soudu je pak ustálena v závěru, že jestliže řízení trvalo nepřiměřeně dlouho v okamžiku rozhodnutí o poskytnutí zadostiučinění, trvá nepřiměřeně dlouho i v dalším svém průběhu, čímž i zásadně působí újmu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka nebo ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

23. Odvolací soud dále konstatuje, že je nutné vycházet z předpokladu, že poskytnuté zadostiučinění by se nemělo výrazně lišit v závislosti na tom, požádal-li poškozený o jeho poskytnutí jednorázově po skončení průtažného řízení, či žádal-li o zadostiučinění již za trvání průtažného řízení a žádá-li po jeho skončení o zadostiučinění za jeho dosud neodškodněnou část. Pro opačný přístup nelze shledat žádný logicky ospravedlnitelný důvod. Dojde-li k odškodnění újmy způsobované průtažným řízením již v jeho průběhu, může sice dojít k tomu, že míra strádání (úzkosti, podezřelý výraz a nejistoty z očekávaného výsledku sporu atp.) poklesne, nelze ovšem uzavřít, že by došlo ke skončení újmu působící situace a že by poškozený další trvání průtažného řízení vnímal jako řízení nově započaté (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

24. Nejvyšší soud v již citovaném rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, stanovil postup, jakým lze určit výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu, k níž dojde v další fázi dosud neodškodněného průtažného řízení. Nejprve uvedl, že při stanovení základní částky zadostiučinění se počítá s tou fází řízení, jež nebyla v předchozím odškodňovacím řízení zohledněna, a že z logiky věci plyne, že nebude možné provést modifikaci za prvé dva roky řízení. Zdůraznil, že je třeba postupovat v souladu se Stanoviskem a dbát, aby soudy svým rozhodnutím nenarušily nezměnitelnost rozhodnutí v dřívějším odškodňovacím řízení. Soudy tedy mají zohlednit právě ty konkrétní okolnosti případu, jež se projevily v aktuálně odškodňované fázi průtažného řízení jako nové skutečnosti ve smyslu další délky posuzovaného řízení, a mají odůvodnit, jaké bylo jejich působení v této fázi. Pokud soud přistoupí k úvaze a výpočtu částky, jakou by poskytl poškozenému v případě, rozhodoval-li by v jediném odškodňovacím řízení po skončení průtažného řízení, má použít takový výpočet orientačně; jeho základem by měla být úvaha, na jakou výši zadostiučinění by měl poškozený nárok za řízení jako celek, od čehož je na místě odečíst to, co mu již bylo přiznáno, popř. plněno. Je totiž skutečností, že teprve po skončení posuzovaného řízení lze v úplnosti posoudit míru naplnění jednotlivých rozhodných kritérií. Na druhé straně mohou hrát významnou roli ty skutečnosti, které nastaly až v další fázi posuzovaného řízení, neboť jak dovodila judikatura (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka), nemusí jít u jednotlivých kritérií o neměnné veličiny.

25. Soud I. stupně stanovil správně celkovou délku řízení na 9 let /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk/, když řízení ve vztahu k žalobci trvalo od datum, kdy byla žalobci doručena žaloba a kdy se tak žalobce o vedení řízení dozvěděl, do datum, kdy byla vyčísleny náklady státu, které byl povinen tehdejší žalující povinen zaplatit, čímž bylo řízení skončeno. Soud I. stupně však pochybil, když se nezabýval výší zadostiučinění za nemajetkovou újmu, k níž došlo v další fázi dosud neodškodněného, avšak již skončeného průtažného řízení.

26. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně v hodnocení složitosti řízení /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk/. Je však třeba upřesnit, že soudem I. stupně popisované skutečnosti pod bodem 23. napadeného rozsudku svědčící pro závěr o vyšší složitosti řízení (skutkové, právní i procesní včetně řešení věci opakovaně na třech stupních soudní soustavy) je třeba vztáhnout převážně k již odškodněné části průtažného řízení, což soudy v předchozím kompenzačním řízení zohlednily snížením základní částky odškodnění o 30 %. V nyní odškodňované části průtažného řízení (tj. období od datum do datum) lze spatřovat jeho složitost zejména po skutkové stránce, kdy Krajský soud v město jako soud odvolací opakoval již soudem I. stupně provedené důkazy, neboť měl za to, že z nich je možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud I. stupně. Řízení v této fázi pak probíhalo již jen na dvou stupních soudní soustavy. Z důvodu hodnocení kritéria podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk je třeba základní částku odškodnění za nyní odškodňovanou část průtažného řízení snížit jen o 10 %.

27. Odvolací soud sdílí závěr soudu I. stupně, že žalobce se na délce řízení nepodílel /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk/, a to ani negativně (ve smyslu obstrukcí, nereagováním na výzvy soudu apod.), ale ani pozitivně (využitím dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení). Tento závěr platí jak k již odškodněné části průtažného řízení, tak i ve vztahu k nyní odškodňované části průtažného řízení. Hodnocení uvedeného kritéria tedy nezakládá zvýšení, ani snížení základní částky odškodnění, jak správně konstatoval soud I. stupně.

28. Hodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci během řízení /§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/ soudem I. stupně se opět převážně vztahuje k již odškodněné části průtažného řízení, což soudy v předchozím kompenzačním řízení zohlednily zvýšením základní částky odškodnění o 10 %. V nyní odškodňované části průtažného řízení nedošlo k žádným obdobím nečinnosti nebo k jiným pochybením soudů, které by měly negativní vliv na celkovou délku řízení. Státu nelze přičítat k tíži, že „odvolací soud prováděl dokazování v nestandardně širokém rozsahu“. Je totiž povinností odvolacího soudu, aby zopakoval soudem I. stupně provedené důkazy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud I. stupně (§ 213 odst. 2 o. s. ř.). Nesprávným postupem státu není ani to, pokud odvolací soud dospěje k jinému závěru o skutkovém stavu věci, než ke kterému dospěl soud I. stupně, nebo pokud věc posoudí odlišně po právní stránce. Hodnocení uvedeného kritéria v nyní odškodňované části průtažného řízení tak nezakládá zvýšení, ani snížení základní částky odškodnění.

29. Soud I. stupně vyhodnotil správně kritérium významu předmětu řízení pro žalobce /§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk/ v tom směru, že řízení o zaplacení peněžité částky je třeba obecně považovat za řízení s běžným významem pro účastníka. Soud I. stupně též správně neshledal zvýšený význam předmětu řízení pro žalobce v tom, že posuzované řízení mělo „vygenerovat“ další soudní spor mezi týmiž účastníky. Odvolací soud připomíná, že náhrada nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení má sloužit toliko ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Naopak nemůže kompenzovat údajný „putativní nárok lichvářské bandy“, který měl být předmětem posuzovaného řízení, nebo tvrzený „útok na majetek žalobce“, případně vyvolání jiného soudního řízení. Výsledek posuzovaného řízení nemá na význam předmětu řízení pro žalobce vliv.

30. Odvolací soud dále uvádí, že význam předmětu řízení pro poškozeného není neměnnou veličinou, neboť v průběhu řízení může dojít k jeho zvýšení nebo naopak snížení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka), což je i nyní projednávaný případ. V nyní odškodňované části průtažného řízení bylo možné považovat předmět řízení pro žalobce jako běžný až do datum, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v město a žalobce se tak dozvěděl, že žaloba proti žalobci o zaplacení částky částka s příslušenstvím byla v celém rozsahu zamítnuta, že žalující společnosti byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a že náklady státu, jejichž výše měla být teprve vyčíslena v samostatném usnesení soudu I. stupně, měla povinnost zaplatit v celém rozsahu žalující společnost. Pokud tedy bylo následně rozhodnuto o znalečném a byly vyčísleny náklady státu, které žalobce neměl povinnost hradit ani částečně, což mu bylo známo již z pravomocného rozsudku Krajského soudu v město, nemohl být žalobce v období od datum do datum v nejistotě o výsledku řízení, neboť se jej citovaná procesní rozhodnutí již žádným způsobem nedotýkala a význam předmětu řízení pro něj byl nulový. Z uvedeného důvodu je třeba základní částku zadostiučinění za nyní odškodňovanou část průtažného řízení snížit o 10 %.

31. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že v této konkrétní věci je třeba při stanovení základní částky odškodnění vyjít z částky částka za rok řízení a z částky částka za měsíc řízení, jak bude vysvětleno dále. Základní částka odškodnění za posuzovanou část řízení od datum do datum trvající 1 rok a 6 měsíců byla proto stanovena na částka. Za první dva roky této části řízení odvolací soud částku částka za rok nesnižoval na polovinu, neboť řízení již před touto dobou trvalo 7 let a 6 měsíců. Tuto základní částku odvolací soud upravil v důsledku hodnocení kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, když zohlednil ty konkrétní okolnosti případu, jež se projevily v nyní odškodňované fázi průtažného řízení, jak bylo uvedeno výše. Základní částku zadostiučinění tak snížil o 10 % z důvodu vyšší skutkové složitosti řízení a o 10 % z důvodu sníženého významu předmětu řízení pro žalobce, který byl po dobu posledních 3 měsíců nulový. Přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v město pod sp. zn. spisová značka v období od datum do datum v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk je tak částka částka (základní částka částka – 20 %), na kterou již žalovaná před podáním žaloby zaplatila částka. Zbývá tak doplatit částka částka.

32. Odvolací soud zároveň provedl orientační výpočet výše zadostiučinění, na kterou by měl žalobce nárok za řízení jako celek. Vyšel z toho, že základní výše odškodnění za celkovou délku řízení trvajícího 9 let by činila částka (částka za první dva roky řízení, částka za každý další rok řízení a částka za každý další měsíc řízení). Tu by bylo třeba snížit o 30 % za vyšší složitost řízení, a naopak zvýšit o 10 % za postup orgánů veřejné moci během řízení (jak již vysvětlil Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne datum, č. j. spisová značka, vydaném v předchozím kompenzačním řízení). Žalobci by se tak dostalo odškodnění za celkovou délku nepřiměřeně dlouhého řízení ve výši částka (základní částka částka – 20 %). Žalovaná již žalobci uhradila zadostiučinění za nemajetkovou újmu na základě rozhodnutí vydaného v předchozím kompenzačním řízení ve výši částka a dále částku částka na základě svého stanoviska ze dne datum. S připočtením nyní přiznaného zadostiučinění ve výši částka (částka – částka) se žalobci dostane zcela shodného odškodnění ve výši částka.

33. Odvolací soud nakonec připomíná judikaturu Nejvyššího soudu, podle které v případech, kdy je předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby původně žalovanou částku přiznané zadostiučinění v penězích svou výší přesahovalo (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). V této věci, kdy v posuzovaném řízení byla projednávána žaloba proti žalobci o zaplacení částky částka s příslušenstvím, odvolací soud neshledal žádné mimořádné důvody, pro které by mělo být přiznáno žalobci vyšší zadostiučinění za nemajetkovou újmu, než je částka částka, která se žalobci celkově dostane, a která vychází ze základní částky částka za rok řízení (za první dva roky z částky poloviční). Z uvedeného důvodu pak neobstojí námitka žalobce, že určení základní částky na úrovni částka/rok je prima facie vadné.

34. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změnil postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. částečně tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení; jinak rozsudek v tomto výroku a ve výroku II. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný 35. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.), neboť z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci výrokově nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

36. Úspěšnému žalobci tak přísluší náhrada nákladů řízení v plné výši částka odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku za žalobu ve výši částka a nákladům právního zastoupení ve výši částka, které sestávají z odměny advokáta za 6 účelně vynaložených úkonů právní služby po částka z tarifní hodnoty částka ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a to: převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání před soudem I. stupně dne datum, odvolání proti rozsudku soudu I. stupně ze dne datum včetně jeho odůvodnění ze dne datum, vyjádření k odvolání žalované proti rozsudku soudu I. stupně ze dne datum a účast na jednání před odvolacím soudem dne datum, vše podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a k) AT, z paušální náhrady hotových výdajů za 6 uvedených úkonů právní služby po částka podle § 13 odst. 1 a 4 AT a 21 % DPH ve výši částka podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Žalobci naopak nenáleží náhrada nákladů právního zastoupení za písemná podání z datum a datum, neboť k jejich podání nebyl žalobce soudem vyzván a jejich obsah mohl být přednesen při následujícím jednání soudu I. stupně dne datum. Jednalo se proto o neúčelně vynaložené úkony.

37. O lhůtě k plnění rozhodl odvolací soud podle § 211 o. s. ř. ve spojení s § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž odvolacímu soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu. O povinnosti žalované zaplatit náklady odvolacího řízení k rukám advokáta žalobce bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.