91 Co 330/2025

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Zuzany Šmídové ve věci žalobce: Jméno žalobce , nar. Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupen advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované IČO IČO žalované , sídlem Adresa žalované o zaplacení 253 786 Kč k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. června 2025, č. j. 12 C 261/2023-124,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem zastavil soud I. stupně řízení co do nároku na zaplacení 287 051 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 16. 6. 2023 do zaplacení (výrok I.), ve zbývající části co do nároku na zaplacení částky 253 786 Kč žalobu zamítl (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 68 770 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce (výrok III.) a rozhodl, že po právní moci rozsudku bude žalované vrácena nespotřebovaná část složené zálohy v částce 1 622 Kč (výrok IV.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované nejprve domáhal zaplacení 287 051 Kč s příslušenstvím z titulu ztížení společenského uplatnění (dále i jen „ZSU“) v důsledku dopravní nehody ze dne 15. 10. 2019. Při té žalobce coby spolujezdec v osobním automobilu zn. , jméno FO, , RZ , SPZ, (dále i jen „vozidlo“), řízeném , jméno FO, (dále i jen „řidič“), pojištěném pro případy odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla u žalované, utrpěl v důsledku smyku vozidla a jeho nárazu do sloupu elektrického vedení zranění v podobě otřesu mozku, zhmoždění hrudníku, odřenin nad pravou klíční kostí, zhmoždění obou paží s krevními podlitinami, zlomeniny II. báze metakarpální kosti a odřeniny pravého kolene. ZSU žalobce spatřoval zejména v potížích s dominantní levou rukou, kterou nemůže bezbolestně zatěžovat ve stejném rozsahu jako v období před nehodou, v zatuhlé šíji a v psychických problémech, které se projevují náhlými stavy úzkosti. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, ve znaleckém posudku ze dne 20. 9. 2022, který si žalobce nechal zpracovat, vyčíslil ZSU žalobce na částku 374 067 Kč. Dne 17. 4. 2025 žalobce v návaznosti na nový znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , navrhl žalobu rozšířit na 540 837 Kč (rozdíl mezi nově vypočtenou výší ZSU a žalovanou původně zaplacenou částkou 87 016 Kč). Soud I. stupně připustil změnu žaloby usnesením ze dne 7. 5. 2025, č. j. , spisová značka, .

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, když nesouhlasila s výší částky pro odškodnění za ZSU, kterou vlastním šetřením vyčíslila a vyplatila v částce 87 016 Kč. Žalovaná rovněž namítala, že psychické potíže jakož i bolest krční páteře byly u žalobce lékaři zdokumentovány teprve v druhé polovině roku 2020. Následně žalovaná poskytla žalobci dne 22. 4. 2025 plnění ve výši původně žalovaného nároku, tj. jistinu ve výši 287 051 Kč a úrok z prodlení ve výši 79 745 Kč. Ohledně zbývající části nároku žalovaná vznesla námitku promlčení, neboť podle znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce dne 16. 11. 2020, tříletá subjektivní lhůta pro podání žaloby uplynula již v listopadu 2023 a nárok v částce zvýšené o 253 786 Kč byl tak uplatněn až po jejím uplynutí.

4. Žalobce vzal žalobu zpět v rozsahu plnění žalované na jistinu ve výši 287 051 Kč a na úrok z prodlení ve výši 79 745 Kč, s čímž žalovaná vyslovila souhlas. Soud I. stupně proto podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zastavil řízení co do nároku na zaplacení částky 287 051 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 16. 6. 2023 do zaplacení.

5. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dne 15. 10. 2019 došlo k dopravní nehodě vozidla řízeného řidičem, které bylo pojištěno u žalované pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce utrpěl zranění v podobě otřesu mozku, zhmoždění hrudníku a obou paží, odřenin a zlomeniny záprstní kosti. Usnesením Okresního státního zastupitelství v , adresa, ze dne 23. 12. 2019, č. j. , spisová značka, , bylo trestní stíhání proti řidiči podmíněně zastaveno na dobu 18 měsíců a usnesením Okresního státního zastupitelství v , adresa, ze dne 13. 8. 2021, č. j. , spisová značka, , bylo konstatováno, že se obviněný řidič ve zkušební době osvědčil.

6. Soud I. stupně dále zjistil, že žalobce zaslal dne 12. 12. 2022 žalované dopis, jímž ji vyzval k zaplacení náhrady odškodnění za ZSU ve výši 374 067 Kč stanovené znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, . Opětovně vyzval žalobce žalovanou k plnění požadované částky a znalečného ve výši 10 000 Kč dopisem ze dne 25. 1. 2023. Dne 30. 1. 2023 oznámila žalovaná žalobci dopisem poskytnutí pojistného plnění žalobci ve výši 87 016 Kč jako uspokojení nároků za ZSU na základě vlastního odborného posouzení. Dne 16. 2. 2023 oznámila žalovaná žalobci dopisem vyplacení požadované výše znalečného v částce 10 000 Kč. Dne 22. 5. 2023 zaslal žalobce žalované předžalobní výzvu, v které ji vyzval k doplacení rozdílu mezi požadovanou a vyplacenou částkou, tj. částky 287 051 Kč. Sdělením ze dne 9. 6. 2023 žalovaná odmítla uhrazení doplatku.

7. Soud I. stupně vyslechl znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který setrval plně na svých závěrech uvedených ve znaleckém posudku č. , číslo, . Ke zhodnocení výše ZSU zadal soud I. stupně zpracování znaleckého posudku znalci , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, Ten provedl revizi znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, a vlastní bodové zhodnocení ZSU žalobce podle metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví. Ve svém posudku ze dne 15. 3. 2025 stanovil výši ZSU v částce 627 853 Kč a uvedl, že k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo dne 16. 11. 2020.

8. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 94 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném od 1. 4. 2024, § 9 odst. 1 větu první zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 30. 3. 2024, § 609, § 611, § 619, § 620 odst. 1, § 629 odst. 1, § 635 odst. 2 a § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), že zbývající nárok žalobce na zaplacení částky 253 786 Kč s příslušenstvím je promlčen.

9. Soud I. stupně konstatoval, že hospitalizace žalobce trvala 4 dny, tedy do 19. 10. 2019. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, stanovil ustálení zdravotního stavu žalobce, a tedy vědomost o újmě, k datu 16. 11. 2020, kdy podle zdravotnické zprávy z psychiatrie obsažené ve znaleckém posudku bylo pozorováno zlepšení psychického stavu žalobce. Znalcem určené datum ustálení zdravotního stavu tak spadá do období více než jednoho roku po hospitalizaci a s ohledem na rozsah zranění nelze předpokládat nevědomost žalobce o újmě. Pracovní neschopnost žalobce skončila v únoru 2020 a i při stanovení ustálení zdravotního stavu v momentě ukončení rehabilitací by promlčecí lhůta počala běžet již koncem ledna roku 2020. Soud I. stupně proto shledal první z podmínek podle § 620 odst. 1 o. z. za naplněnou.

10. Soud I. stupně dále uvedl, že neznalost osoby povinné k náhradě škody nejpozději k datu 16. 11. 2020 nebyla žalobcem namítána a je zjevné, že osoba řidiče nebyla žalobci ke dni nehody neznámá. Znalosti osoby povinné k náhradě škody odpovídá též skutečnost, že proti řidiči bylo zahájeno trestní stíhání a poškozený žalobce poskytl v jeho průběhu své vyjádření. Žalobce ostatně sám usnesení o podmíněném zastavení a následném zastavení trestního stíhání proti řidiči předložil jako důkaz v tomto řízení společně se žalobou. Soud I. stupně tudíž shledal i druhou z podmínek podle § 620 odst. 1 o. z. za splněnou.

11. Soud I. stupně tak vyšel z toho, že tříletá promlčecí lhůta podle § 629 odst. 1 o. z. počala běžet dne 16. 11. 2020, tedy se právo žalobce na náhradu nemajetkové újmy promlčelo uplynutím tří let. Žalobce rozšířil svou žalobu podáním došlým soudu dne 17. 4. 2025, přičemž žalovaná promlčení namítla. Soud I. stupně zcela odmítl názor žalobce, že by se počátek subjektivní promlčecí doby vázal na okamžik, kdy se žalobce seznámil se závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, .

12. Soud I. stupně neshledal, že by námitka promlčení vznesená žalovanou byla účelová či v rozporu s dobrými mravy. Nebylo zjištěno, že by žalovaná ve vztahu k žalobci jednala nepoctivě a například úmyslně prodlužovala délku šetření pojistné události nebo ztěžovala vzájemnou komunikaci, což by vedlo k promlčení nároku. Zadání nového znaleckého posudku nebylo iniciováno ze strany žalované, nýbrž provedené soudem za účelem ověření znaleckého posouzení co do výše ZSU žalobce, kdy z pohledu soudu I. stupně závěry znaleckého posudku nebyly znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, zcela přesvědčivě obhájeny. Žalovaná rovněž nenamítala promlčení co do původně žalované výše, ale pouze v rozsahu, v jakém byla žalována až po uplynutí promlčecí lhůty. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobu o zaplacení částky 253 786 Kč zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobci, který měl ve věci plný úspěch ve vztahu k původně žalované částce 287 051 Kč, přičemž rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 68 770 Kč. Uvedl, že náklady jsou tvořeny odměnou za 7 úkonů právní služby po 9 460 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, rozšíření žaloby, částečné zpětvzetí žaloby a účast na soudním jednání dne 24. 5. 2024 a 17. 6. 2025) podle § 7 odst. 6 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhradou hotových výdajů advokátky za uvedených 7 úkonů právních služeb, z toho 4 úkony po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba a účast na soudním jednání dne 24. 5. 2024) a 3 úkony po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (rozšíření žaloby, zpětvzetí žaloby a účast na soudním jednání dne 17. 6. 2025).

14. Soud I. stupně nakonec rozhodl o vrácení nespotřebované části složené zálohy na znalečné v částce 1 622 Kč žalované, neboť ze složené zálohy ve výši 30 000 Kč byla vyplacena částka 2 000 Kč na výslech znalce , tituly před jménem, , jméno FO, a částka 26 378 Kč na zpracování znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem15. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. včasným a přípustným odvoláním z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Žalobce měl zejména za to, že včasnost podání žaloby pro posouzení námitky promlčení je v daném případě třeba vztahovat k základu nároku, nikoliv k jeho výši, když právě pro určení výše nároku byl veden soudní spor a následně v jeho průběhu soudem I. stupně přibrán další znalec, který měl za úkol zjistit skutečnou výši nároku na plnění. Nemůže platit, že bude brána v úvahu jen částka, která nepřevyšuje žalovanou částku, když výše nároku závisela na odborném posouzení. Na tom nic nemění skutečnost, že žalobce měl k dispozici již jiný znalecký posudek (, tituly před jménem, , jméno FO, ), na jehož základě žaloval, protože právě jím získal vědomost o výši škody (která nemusí být přesná), kterou jako laik není jinak schopen vyčíslit, a tedy ani žalovat. Jestliže se v průběhu sporu ukázalo na základě posudku soudem I. stupně ustanoveného znalce (, tituly před jménem, , jméno FO, ), že částka nebyla původním znalcem určena správně, navýšil žalobce zákonitě požadovanou částku podle výsledků dokazování tímto posudkem. Požadované navýšení žalobce neuplatňoval ani neformuloval ve svém podání ze dne 17. 4. 2025 jako změnu žaloby, ale jako změnu požadované částky podle výsledků dokazování, když právě důkaz znaleckým posudkem měl vyřešit spornou otázku. O včasnosti žaloby samotné týkající se právního základu nároku žalobce není sporu. Podáním žaloby tak došlo ke stavění promlčecí lhůty podle § 648 o. z. ve vztahu k celému oprávněnému nároku žalobce na ZSU, jehož přesná výše právě měla být předmětem znaleckého posouzení. Soud I. stupně se nevypořádal s podstatným tvrzením žalobce, že je přípustné, aby poškozený v průběhu řízení rozšířil a důkazně doložil svůj včas a řádně uplatněný nárok na náhradu škody či nemajetkové újmy anebo na vydání bezdůvodného obohacení, o kterém je možno poté rozhodnout, a to ve smyslu rozhodnutí NS Tdo 797/2014. Žalobce byl dále na rozdíl od soudu I. stupně přesvědčen, že námitka promlčení, i kdyby byla po právu, je účelová a v rozporu s dobrými mravy. Poškozený má právo na plné odškodnění podle principu tzv. plné náhrady újmy (viz např. nález Ústavního soudu ÚS 2410/23). Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobci náleží i částka 253 786 Kč s příslušenstvím.

16. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

17. Účastníci v dané věci souhlasili s tím, aby o odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Odvolací soud proto postupoval podle § 214 odst. 3 o. s. ř. a o odvolání žalobce rozhodl, aniž by za tímto účelem nařizoval ústní jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 11. 2. 2026.

18. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

19. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů (body 7. až 10. odůvodnění napadeného rozsudku), z kterých čerpal správná skutková zjištění, která odvolací soud shrnul pod body 5. až 7. odůvodnění tohoto rozhodnutí. Odvolací námitka žalobce spočívající v pouhém odkazu na § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., tedy že soud I. stupně měl na základě provedených důkazů dospět k nesprávným skutkovým zjištěním, nebyla nijak blíže odůvodněna a odvolací soud ji proto shledal jako neopodstatněnou. Odvolací soud nezjistil žádné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebyl tak naplněn ani žalobcem uplatněný odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.

20. Správně zjištěný skutkový stav věci posoudil soud I. stupně přiléhavým způsobem i po stránce právní, když nárok uplatněný žalobcem posoudil podle § 6 odst. 2 písm. a) a § 9 odst. 1 věty první zákona č. 168/1999 Sb., za použití § 94 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., ve spojení s § 2958 o. z., neboť žalobce se po pojistiteli domáhá pojistného plnění za ztížení společenského uplatnění způsobeného žalobci při dopravní nehodě dne 15. 10. 2019 řidičem vozidla zn. , jméno FO, , RZ , SPZ, , pojištěného pro případ odpovědnosti za újmu podle zákona č. 168/1999 Sb. u žalované pojišťovny. Soud I. stupně pak zejména správně uzavřel, že je důvodná námitka promlčení vznesená žalovanou vůči žalobcem rozšířenému nároku o částku 253 786 Kč.

21. Podle § 610 odst. 1 věty první o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

22. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

23. Podle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

24. Podle § 626 o. z. u práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu.

25. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

26. Podle § 635 odst. 2 o. z. právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje.

27. Podle § 648 věty první o. z. uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží.

28. Podle § 95 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo. Podle § 95 odst. 2 o. s. ř. soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení.

29. Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že nárok na pojistné plnění se promlčuje ve lhůtě tří let počínající běžet rok od pojistné události (§ 626 a § 629 odst. 1 o. z.). Jedná se o objektivní promlčecí lhůtu, jež začíná běžet bez ohledu na vědomost oprávněné osoby o újmě a o škůdci. Její konec pak nastává u práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje (§ 635 odst. 2 o. z.). Účelem ustanovení § 635 odst. 2 o. z. je sjednocení konce promlčecí lhůty u práva na náhradu škody a práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Má zamezit situacím, kdy může poškozený vymáhat pojistné plnění po pojišťovně, i když je nárok vůči poškozenému promlčen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1976/2019, uveřejněný pod číslem 68/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

30. Subjektivní tříletá promlčecí lhůta pro uplatnění nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z. vůči škůdci (§ 620 odst. 1 a § 629 odst. 1 o. z.) počíná podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu běžet od okamžiku, kdy (vedle vědomosti o osobě povinné k náhradě újmy) došlo k ustálení zdravotního stavu poškozeného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2011, sp. zn. 21 Cdo 752/2010, uveřejněný pod číslem 153/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3543/2021).

31. Obě promlčecí lhůty (objektivní a subjektivní) počínají běžet a končí nezávisle na sobě. Obecně však platí, že nárok je třeba uplatnit v době, kdy ještě běží obě lhůty, tj. lhůta objektivní a v jejím rámci lhůta subjektivní; marným uplynutím jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje, i když ještě běží i druhá promlčecí lhůta.

32. V posuzovaném případě počala tříletá objektivní promlčecí lhůta podle § 626 o. z. běžet dne 15. 10. 2020 (tj. jeden rok od pojistné události dne 15. 10. 2019) a uplynula dnem 15. 10. 2023. Současně běžela subjektivní promlčecí lhůta poškozeného žalobce na náhradu za ztížení společenského uplatnění přímo po škůdci, která uplynula nejpozději 16. 11. 2023 (k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo dne 16. 11. 2020). Žalobce podal žalobu o zaplacení částky 287 051 Kč k soudu dne 13. 7. 2023, tedy včas, neboť v té době ještě neuplynula subjektivní ani objektivní promlčecí lhůta pro uplatnění práva u soudu (§ 648 věta první o. z.).

33. Odvolací soud sdílí závěr soudu I. stupně, že nárok žalobce na ztížení společenského uplatnění ve výši 253 786 Kč je promlčen z důvodu, že žalobce o tuto částku rozšířil žalobu podáním došlým soudu až dne 17. 4. 2025, tedy po uplynutí promlčecích lhůt (subjektivní i objektivní; viz výše) a žalovaná promlčení namítla (§ 610 odst. 1 věta první o. z.).

34. Odvolací soud připomíná, že ve sporném řízení je soud vázán návrhem žalobce, a to i kvantitativní stránkou návrhu a bez návrhu žalobce nemůže přisoudit více (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se změnou žaloby (návrhu na zahájení řízení) ve smyslu § 95 o. s. ř. rozumí zejména změna spočívající v tom, že žalobce na základě stejného skutkového základu požaduje stejné plnění ve větším rozsahu, než se domáhal v návrhu (jde o tzv. rozšíření návrhu); na základě stejného skutkového základu požaduje jiné plnění, např. místo uložení povinnosti k nepeněžitému plnění se domáhá zaplacení peněžité částky; na základě stejného skutkového stavu požaduje místo splnění povinnosti vydání určujícího výroku nebo naopak, tj. mění žalobu o plnění na určovací žalobu; požaduje sice stejné plnění, ale na základě jiného skutkového stavu, než jak ho vylíčil v návrhu, a to buď zcela nového, nebo doplněného o další rozhodující skutečnosti; na základě jiného skutkového stavu požaduje jiné plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 32 Odo 1186/2005).

35. Judikatura Nejvyššího soudu je dále ustálena v závěru, že jestliže ve stanovené promlčecí lhůtě dojde k uplatnění práva žalobou u soudu, běh promlčecí lhůty se staví dnem, kdy byl návrh soudu podán (srov. § 648 větu první o. z.), a to pouze v tom rozsahu, v jakém byl nárok uplatněn. Uplatněním nároku u soudu nedochází ke stavení promlčecí lhůty i z hlediska budoucího rozšíření žaloby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2007, sp. zn. 26 Odo 910/2006). Je-li uplatněna pouze část pohledávky, promlčecí lhůta se staví pouze u této části a je-li následně žaloba rozšířena, nemá takové rozšíření zpětné účinky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 25 Cdo 874/2005, uveřejněný pod číslem 5/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

36. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že ke stavení běhu promlčecí lhůty došlo v dané věci jen ohledně nároku na pojistné plnění za ztížení společenského uplatnění v té výši, v jaké byl nárok včas uplatněn žalobou dne 13. 7. 2023, tj. ve výši 287 051 Kč (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1460/2002, nebo ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2180/2010). V rozsahu částky 253 786 Kč, o kterou byl žaloba dne 17. 4. 2025 po skončení běhu subjektivní promlčecí lhůty rozšířena, nelze nárok (když žalovanou byla vznesena námitka promlčení) v rozsahu tohoto rozšíření přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3196/2010). Zamítnutí žaloby soudem I. stupně v rozsahu částky 253 786 Kč proto bylo správné.

37. Odvolací soud neshledal přiléhavým odkaz žalobce na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 5 Tdo 797/2014, uveřejněné pod číslem 5/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní. V něm Nejvyšší soud přijal závěr, že „[v]ýši požadované náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo rozsah požadovaného bezdůvodného obohacení, které byly uplatněny řádně a včas (§ 43 odst. 3, § 206 odst. 2 tr. ř.), je možno v průběhu dalšího řízení měnit, a to až do doby, než se soud odebere k závěrečné poradě v hlavním líčení, event. veřejném zasedání o odvolání (§ 217, § 218, § 238 tr. ř.). Proto je přípustné, aby poškozený v průběhu trestního řízení rozšířil a důkazně doložil svůj včas a řádně uplatněný nárok na náhradu škody či nemajetkové újmy anebo na vydání bezdůvodného obohacení, o kterém je možno poté rozhodnout podle § 228 odst. 1 tr. ř. (příp. i § 229 odst. 1, 2 tr. ř.), a to za splnění podmínky, že je dána obviněnému nebo jeho obhájci možnost se k takovému rozšíření nároku konkrétně vyjádřit a uplatnit proti němu námitky.“. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí tedy neposuzoval otázku běhu promlčecích lhůt a jeho stavění při uplatnění nároků poškozeného vůči obžalovanému v trestním řízení, ale pouze dobu, do které je poškozený oprávněn rozšířit a důkazně doložit svůj včas a řádně uplatněný nárok na náhradu újmy nebo bezdůvodného obohacení. Také v průběhu občanského soudního řízení je žalobce oprávněn rozšiřovat (§ 95 o. s. ř.) a důkazně dokládat svůj včas uplatněný návrh na náhradu újmy, a to až do doby vyhlášení rozsudku soudem (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), jak k tomu ostatně došlo i v nyní posuzovaném případě. Vystavuje se však riziku, že žalovaný k takto rozšířenému žalobnímu nároku může vznést námitku promlčení. Takovou námitku ale může vznést i obviněný v průběhu trestního řízení. Proto Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí vysvětlil, že poškozený sice může rozšířit a důkazně doložit svůj nárok na náhradu újmy až do doby, než se soud odebere k závěrečné poradě v hlavním líčení, event. veřejném zasedání o odvolání, avšak pouze za splnění podmínky, že je dána obviněnému nebo jeho obhájci možnost se k takovému rozšíření nároku konkrétně vyjádřit a uplatnit proti němu námitky. Mezi takové námitky jistě patří i námitka promlčení, kterou se však Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí nezabýval, neboť nebyla vznesena.

38. Soud I. stupně nepochybil ani při hodnocení otázky, zda námitka promlčení vznesená žalovanou nepředstavuje zneužití práva, které nepožívá právní ochrany ve smyslu § 8 o. z. K dopravní nehodě došlo v říjnu 2019, zdravotní stav žalobce se ustálil v listopadu 2020, přesto si žalobce nechal vypracovat znalecký posudek na stanovení výše ztížení společenského uplatnění až v září 2022 a teprve v prosinci 2022 tento svůj další nárok uplatnil u žalované pojišťovny, která již v lednu 2023 sdělila žalobci, že nárok uznává toliko do výše 87 016 Kč, a tuto částku také žalobci vyplatila. Žalobce poté podal žalobu soudu až v červenci 2023. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že žalovaná ve vztahu k žalobci nejednala nepoctivě, nijak neprodlužovala délku šetření pojistné události ani neztěžovala vzájemnou komunikaci. Jejím jednáním tak nedošlo k promlčení nároku. Byl to naopak žalobce, který otálel se zjišťováním výše újmy a sám zvolil výši peněžité částky, kterou považoval za odpovídající ztížení jeho společenského uplatnění. Žalovaná žalobci v podání žaloby nijak nebránila, ani žalobce neujišťovala, že mu žalovanou částku dobrovolně uhradí, což přesto v průběhu řízení učinila a námitku promlčení vznesla toliko k částce uplatněné až v dubnu 2025. Žalovaná nepostupovala vůči žalobci nepoctivě ani nezneužila svého práva, pro aplikaci § 8 o. z. tak ani odvolací soud neshledal žádný důvod.

39. Odvolací soud neshledal přiléhavou ani argumentaci žalobce nálezem Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. I. ÚS 2410/23. V tomto nálezu se Ústavní soud zabýval přiměřeností konkrétní výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění přiznaného poškozenému v důsledku vazby, po jejímž výkonu byl zproštěn obžaloby (ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb.), kterou shledal zcela nepřiměřenou. Ústavní soud sice konstatoval, že výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění musí co nejvíce odpovídat okolnostem konkrétní věci a skutečným následkům, které poškozený utrpěl, avšak námitka promlčení nebyla v dané věci vůbec řešena.

40. Pokud žalobce argumentoval nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. II. ÚS 2883/21, odvolací soud podobnosti s nyní souzenou věcí neshledal. Ústavní soud posuzoval mravnost námitky promlčení vznesené žalovaným zaměstnavatelem vůči žalujícím uplatněné námitce relativní neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru v situaci, kdy bylo zjištěno, že žalobce podepsal dohodu o rozvázání pracovního poměru pod hrubým nátlakem bezprávné výhružky ze strany zaměstnavatele. V nyní posuzované věci se o takový případ nejedná, žalovaná na žalobce žádný nátlak nevyvíjela. Pokud při jednání soudu I. stupně žalovaná navrhla, aby byl vypracován nový znalecký posudek, pak jí nelze klást k tíži a hodnotit jako nemravné využití zákonného institutu promlčení po rozšíření žaloby a jejího připuštění soudem I. stupně v dubnu 2025. Žalovaná neutvrzovala žalobce v přesvědčení, že mu zaplatí částku stanovenou novým znalcem. Nebyl tak naplněn ani odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.

41. Odvolací soud proto postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II. potvrdil jako věcně správný, a to včetně správného akcesorického výroku III. o nákladech řízení, jehož znění je v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř.

42. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.

43. Výroky I. a IV. rozsudku soudu I. stupně nebyly dotčeny odvoláním žádného z účastníků. Zůstaly proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).