91 Co 63/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Zuzany Šmídové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A , IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupena advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupena advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 22 433 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. prosince 2025, č. j. 28 C 3/2025-123,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 2 988,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta žalované.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 22 433 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 10. 3. 2024 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované částku 23 909,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 22 433 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 1. 8. 2023 byla vozidlem tov. zn. , název, , RZ , SPZ, (dále i jen „předmětné vozidlo“ nebo „vozidlo“), jehož vlastníkem a provozovatelem byla žalovaná, způsobena věcná škoda ve výši 19 408 Kč na zboží v areálu koupelnového studia, kterou žalobkyně uhradila poškozené společnosti , právnická osoba, . Řidič vozidla z místa nehody ujel, žalovaná k datu nehody nesplnila svou povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Pojistnou událost vyřizoval pověřený partner žalobkyně, jemuž žalobkyně zaplatila náklady na vyřízení věci ve výši 3 025 Kč.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť předmětné vozidlo bylo od 10. 7. 2019 fakticky provozováno společností , právnická osoba, na základě smlouvy o operativním leasingu ze dne 24. 4. 2019, která byla ukončena ke dni 17. 1. 2023. Společnost , právnická osoba, měla povinnost vozidlo vrátit žalované, což nesplnila a nadále vozidlo neoprávněně užívala. Žalovaná proto podala dne 19. 7. 2023 trestní oznámení, čímž došlo podle § 12 odst. 1 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. k zániku pojištění. Za vzniklou škodu tedy odpovídá faktický provozovatel vozidla a řidič vozidla.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná uzavřela dne 24. 4. 2019 se společností , právnická osoba, smlouvu o operativním leasingu na vozidlo tov. zn. , název, , RZ , SPZ, , rok výroby 2019, které si leasingový nájemce převzal dne 10. 7. 2019. Dne 12. 1. 2023 zaslala žalovaná leasingovému nájemci odstoupení od smlouvy (doručeno dne 17. 1. 2023) z důvodu prodlení s platbou leasingových splátek a vyzvala jej k neprodlenému přistavení vozidla na určenou adresu. V evidenci vozidel byla v období od 3. 7. 2019 do 5. 9. 2023 vedena žalovaná jako provozovatel – vlastník vozidla, od 5. 9. 2023 do 23. 10. 2023 , jméno FO, a od 23. 10. 2023 společnost , právnická osoba, .

4. Soud I. stupně dále zjistil, že žalovaná podala dne 19. 7. 2023 Obvodnímu státnímu zastupitelství pro , adresa, podnět k prošetření podezření ze spáchání trestného činu - přečinu neoprávněné užívání cizí věci, jehož se měl dopustit , jméno FO, , jednatel společnosti , právnická osoba, tím, že nevrátil vozidlo tov. zn. , název, , RZ , SPZ, , ani poté, co bylo odstoupeno od leasingové smlouvy, ale ani po uplynutí řádného termínu konce smlouvy. Žalovaná žádala, aby na vozidlo bylo vyhlášeno pátrání a aby bylo vozidlo zajištěno. Věc byla dne 1. 8. 2023 předána , orgán, , , adresa, , který usnesením ze dne 19. 9. 2023, č. j. , spisová značka, , věc odložil. Z odůvodnění vyplynulo, že v průběhu vyšetřování, dne 4. 8. 2023, bylo vozidlo jednatelem společnosti , právnická osoba, vráceno žalované s poškozením na levém zadním blatníku. , orgán, uzavřel, že prověřovaný skutek sice naplňuje formální znaky skutkové podstaty přečinu neoprávněné užívání cizí věci, avšak nedosahuje míry společenské škodlivosti, vyžadované pro naplnění skutkové podstaty.

5. Soud I. stupně měl za zjištěné, že předmětné vozidlo bylo podle informací , právnická osoba, . a výpovědí svědků pojištěno (mj. i pro pojištění odpovědnosti; pozn. odvolacího soudu) u této pojišťovny v období od 10. 7. 2019 do 19. 7. 2023 pod číslem pojistné smlouvy , číslo, . Původně byla tato pojistná smlouva vedena pod č. , číslo, , a to do 10. 7. 2023, kdy došlo z organizačních důvodů na straně pojišťovny automaticky k jejímu internímu přečíslování, což však nemělo žádný vliv na obsah smlouvy. Pojistná smlouva byla uzavřena spolu s leasingovou smlouvou u autorizovaného dealera. Jako klient uzavírala pojistnou smlouvu společnost , právnická osoba, (držitel vozidla), pojistníkem byla žalovaná. U všech pojistných smluv uzavřených se žalovanou se eviduje údaj o jejich ukončení dohodou. Pojišťovna byla informována o odcizení vozidla až v souvislosti s tímto soudním řízením v září 2025.

6. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 12 odst. 1 písm. d) a § 24 odst. 1 a 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), § 158 odst. 1 a 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, a § 2927 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), že žaloba není důvodná.

7. Soud I. stupně nejprve vysvětlil, že zánik pojištění odpovědnosti podle § 12 odst. 1 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. zákon spojuje s okamžikem odcizení vozidla (vlastník je zbaven faktické moci nad věcí) bez ohledu na to, kdy je tato skutečnost zjištěna. Termín „odcizení“ však trestní zákoník nezná, ale lze ho chápat ve smyslu krádeže, loupeže či neoprávněného užití cizí věci. Zákon pamatuje i na možnost, že konkrétní dobu odcizení vozidla není možné přesně určit; potom se má za to, že vozidlo bylo odcizeno, jakmile bylo učiněno oznámení o odcizení vozidla u , orgán, .

8. Soud I. stupně poté konstatoval, že v projednávané věci nebylo pochybností o tom, kdy konkrétně došlo ke vzniku škodné události. Zároveň nebylo sporné, že poškozenému bylo poskytnuto plnění z garančního fondu podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. a že žalobkyně vynaložila náklady na jinou osobu pověřenou žalobkyní vyřízením případu, celková výše plnění tak činila 22 433 Kč. V řízení bylo osvědčeno, že žalovaná byla od počátku vlastníkem vozidla a zároveň pojistníkem, a že pojištění trvalo od uvedení vozidla do provozu, tj. od 10. 7. 2019 do 19. 7. 2023, kdy bylo pojištění ukončeno. Důvodem ukončení pojištění bylo trestní oznámení o odcizení vozidla, které učinila žalovaná státnímu zastupitelství, jež věc postoupilo k dalšímu šetření příslušnému , orgán, , a které bylo téhož dne evidováno i pojišťovnou jako den zániku pojištění. Odcizení přitom působí zánik pojištění i pro případ, že je vozidlo následně nalezeno a navráceno vlastníkovi. Jelikož újma vznikla až dne 1. 8. 2023, tj. po zániku pojištění, má povinnost k její náhradě přímo škůdce, v daném případě tedy faktický držitel vozidla a jeho řidič, tj. osoba, která způsobila újmu neoprávněně užitým vozidlem. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů ve výši 23 909,60 Kč za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny 8 úkony právní služby po 2 020 Kč podle § 7 bodu 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tj. převzetí a příprava zastoupení, podání odporu a jeho odůvodnění, vyjádření ze dne 29. 4. 2025, účast na jednání soudu dne 7. 4. 2025, 10. 6. 2025, 11. 8. 2025, 15. 9. 2025 a 15. 12. 2025, náhradou hotových výdajů advokáta za 8 úkonů právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a DPH.

10. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. a z důvodu nepřezkoumatelnosti rozsudku, když soud I. stupně vůbec neuvedl, z jakého důvodu žalobu zamítl. Podle žalobkyně soud I. stupně sice správně citoval § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. a dospěl ke správnému závěru, že žalovaný nárok není nárokem z odpovědnosti za škodu, nýbrž regresním nárokem založeným podle zvláštního právního předpisu, nicméně z této právní úvahy ničeho nedovozoval a následně naproti tomu zaujal stanovisko, že povinnost k náhradě újmy má přímo škůdce, tedy faktický držitel vozidla. Žalobkyně poukázala na to, že předmětem tohoto řízení vůbec nebyla otázka, kdo odpovídá za škodu způsobenou provozem předmětného vozidla dne 1. 8. 2023 (resp. kdo má povinnost takovou újmu nahradit), ale otázka, kdo byl k uvedenému datu provozovatelem vozidla a na základě toho učinit relevantní závěry ve smyslu § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. Touto otázkou se však soud I. stupně nezabýval. Žalobkyně dále vytkla soudu I. stupně, že bez jakéhokoliv odůvodnění konstatoval, že k zániku pojištění škodícího vozidla došlo dne 19. 7. 2023 z důvodu trestního oznámení o odcizení vozidla. Neúplné je i skutkové zjištění soudu I. stupně o tom, že pojištění škodícího vozidla trvalo od uvedení vozidla do provozu, tj. od 10. 7. 2019 do 19. 7. 2023. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, případně jej sám změnil tak, že žalobě vyhoví v celém rozsahu.

11. Žalovaná s odvoláním žalobkyně nesouhlasila, když měla za to, že soud I. stupně dospěl ke správnému skutkovému zjištění, že pojištění předmětného vozidla bylo ukončeno z důvodu odcizení vozidla, a to ještě před škodnou událostí. Ke dni 1. 8. 2023 bylo předmětné vozidlo odcizeno, faktickým provozovatelem nebyla ani společnost , právnická osoba, , ani žalovaná, proto soud I. stupně správně aplikoval § 12 odst. 1 písm. d) a § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. a žalobu zamítl. Žalovaná z uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

12. Účastníci v dané věci souhlasili s tím, aby o odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Odvolací soud proto postupoval podle § 214 odst. 3 o. s. ř. a o odvolání žalobkyně rozhodl, aniž by za tímto účelem nařizoval ústní jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 22. 4. 2026.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů (body 7. až 11. odůvodnění napadeného rozsudku), z kterých čerpal správná skutková zjištění, která odvolací soud shrnul pod body 4. až 6. odůvodnění tohoto rozhodnutí a s nimiž se zcela ztotožňuje. Odvolací soud neshledal opodstatněnou odvolací námitku podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., tedy že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, když závěr soudu I. stupně o přečíslování pojistné smlouvy k předmětnému vozidlu byl podpořen zejména výpovědí svědkyně , jméno FO, , jejíž věrohodnost žalobkyně nezpochybňovala. Vzhledem k tomu, že odvolací soud posoudil okamžik skončení pojistné smlouvy k předmětnému vozidlu odlišně od soudu I. stupně, nemá nadále význam zabývat se otázkou přečíslování pojistné smlouvy.

15. Správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně přiléhavým způsobem i po stránce právní (s jedinou výhradou uvedenou dále), aplikuje přitom (správně) příslušná ustanovení zákona č. 168/1999 Sb.

16. Podle § 3 odst. 1 věty první zákona č. 168/1999 Sb. pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Podle § 3 odst. 2 věty první zákona č. 168/1999 Sb. uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak.

17. Podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.

18. Podle § 12 odst. 1 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká odcizením vozidla; nelze-li dobu odcizení vozidla přesně určit, považuje se vozidlo za odcizené, jakmile , orgán, přijala oznámení o odcizení vozidla.

19. Podle § 18 odst. 1 věty první zákona č. 168/1999 Sb. zřizuje se , právnická osoba, jako profesní organizace pojistitelů. Podle § 18 odst. 2 písm. a) citovaného zákona , právnická osoba, spravuje garanční fond.

20. Podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. , právnická osoba, poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona. Podle § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. výplatou plnění z garančního fondu vzniká , právnická osoba, nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou , právnická osoba, vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce , právnická osoba, na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Za podmínek podle § 10 má , právnická osoba, nárok podle vět prvé a druhé na náhradu toho, co plnila poškozenému včetně nákladů podle věty prvé, bez omezení. Nelze-li určit provozovatele vozidla, je solidárním dlužníkem vůči pohledávce , právnická osoba, vlastník vozidla. To neplatí pro vlastníka vozidla, jehož pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d). , právnická osoba, je povinna požadovat na příslušném garančním fondu, popřípadě na příslušné , právnická osoba, náhradu toho, co plnila poškozenému podle odst. 2 písm. e) nebo formou náhradního plnění podle § 24a odst. 1 písm. c) a § 24b.

21. Podle § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba.

22. Podle § 2004 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

23. Podle § 2927 odst. 1 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

24. Podle § 2929 o. z. místo provozovatele nahradí škodu ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel nahradí škodu společně a nerozdílně s ním, pokud mu takové užití dopravního prostředku z nedbalosti umožnil.

25. Odvolací soud shrnuje, že žalobkyně se po žalované domáhala plnění podle § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., které uhradila z garančního fondu poškozenému za újmu způsobenou dne 1. 8. 2023 provozem vozidla zn. , název, , RZ , SPZ, , včetně nákladů na jinou osobu pověřenou žalobkyní vyřízením případu, a to v plné výši /§ 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. – řidič vozidla z místa dopravní nehody ujel/, když tvrdila, že v době škodné události dne 1. 8. 2023 neměla žalovaná, jakožto vlastník vozidla, uzavřenou pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti podle § 3 odst. 2 věty první zákona č. 168/1999 Sb.

26. Odvolací soud uvádí, že z § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. plyne, že solidárními dlužníky vůči této pohledávce žalobkyně jsou provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma. Provozovatelem vozidla je ve většině případů jeho vlastník, který je solidárním dlužníkem vůči takové pohledávce i v případech, kdy provozovatele nelze určit. Plnění z garančního fondu tedy pokrývá nejen odpovědnost toho, kdo vozidlo nepojistil (tj. vlastníka vozidla ve smyslu § 3 odst. 2 věty první zákona č. 168/1999 Sb.), nýbrž kohokoliv, kdo za újmu způsobenou provozem nepojištěného motorového vozidla odpovídá, a to buď jako jeho provozovatel podle § 2927 a násl. o. z., anebo jako řidič podle § 2910 o. z. Ustanovení § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. však neplatí pro vlastníka vozidla, jehož pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. (odcizením vozidla nebo přijetím oznámení o odcizení vozidla , orgán, ).

27. Odvolací soud konstatuje, že zákon č. 168/1999 Sb. blíže nevymezuje, co je pod pojmem „odcizení“ chápáno. Soud I. stupně pak správně uvedl, že nápomocným nejsou ani ustanovení zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále i jen „tr. zák.“), neboť ani tento právní předpis pojem „odcizení“ nezná. „Odcizení“ ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. je nutno chápat šířeji než jen jako krádež podle § 205 tr. zák. či loupež podle § 173 tr. zák. Podle okolností případu by pod pojem „odcizení“ mohlo být subsumováno například také neoprávněné užívání cizí věci podle § 207 tr. zák. Zákon č. 168/1999 Sb. neváže zánik pojištění v důsledku odcizení ani na trestněprávní kvalifikaci takového jednání třetí osoby. V praxi bude však odcizení představovat nejčastěji právě skutek podřaditelný pod krádež vozidla. Následné nalezení vozidla a jeho vrácení do dispozice vlastníka nemění nic na skutečnosti, že pojištění odcizením vozidla nebo oznámením odcizení , orgán, zaniklo, a je tedy třeba uzavřít novou pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Podmínkou zániku pojištění je, že k odcizení vozidla skutečně došlo. Pokud by se (i následně) prokázalo, že vozidlo nebylo odcizeno, k zániku pojištění nedošlo, neboť nenastala skutečnost, s níž zákon č. 168/1999 Sb. tento zánik spojuje. Odcizení vozidla je pojistník povinen bez zbytečného odkladu oznámit pojistiteli (srov. JANDOVÁ, Lucie. § 12 [Zánik pojištění]. In: JANDOVÁ, Lucie, VOJTEK, Petr. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 325, marg. č. 26–29.).

28. V nyní posuzované věci soud I. stupně zjistil, že předmětné vozidlo, které bylo ve vlastnictví žalované od 3. 7. 2019 do 5. 9. 2023, užívala od 10. 7. 2019 společnost , právnická osoba, na základě smlouvy o operativním leasingu uzavřené se žalovanou dne 24. 4. 2019. Tato smlouva zanikla dne 17. 1. 2023 ve smyslu § 2004 odst. 1 o. z., kdy bylo společnosti , právnická osoba, doručeno odstoupení žalované od smlouvy z důvodu prodlení s platbou leasingových splátek. Žalovaná zároveň vyzvala společnost , právnická osoba, , aby jí vozidlo neprodleně vrátila. K neprodlenému vrácení vozidla žalované nedošlo, společnost , právnická osoba, tak vozidlo žalované užívala od 17. 1. 2023 do 4. 8. 2023 (kdy bylo vozidlo žalované společností , právnická osoba, vráceno) neoprávněně. Uvedené jednání společnosti , právnická osoba, naplňovalo znaky trestného činu neoprávněné užívání cizí věci podle § 207 tr. zák., což lze podřadit pod pojem „odcizení“ ve smyslu § 12 odst. 1 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb.

29. Odvolací soud tak dospěl na rozdíl od soudu I. stupně k závěru, že k zániku pojištění odpovědnosti na základě pojistné smlouvy uzavřené dne 19. 7. 2019 s pojišťovnou , právnická osoba, . došlo podle § 12 odst. 1 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. ze zákona ke dni 17. 1. 2023, kdy bylo vozidlo „odcizeno“, neboť bylo společností , právnická osoba, užíváno neoprávněně. Žalovaná, jakožto vlastník nepojištěného vozidla, proto není povinna hradit pohledávku žalobkyně podle § 24 odst. 9 zák. č. 168/1999 Sb., jak správně uzavřel soud I. stupně.

30. Odvolací soud dodává, že byť žalovaná byla v období od 3. 7. 2019 do 5. 9. 2023 ve smyslu § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb. také provozovatelem předmětného vozidla, neboť byla v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla a jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel nebyla zapsána jiná osoba, pak tato skutečnost nemůže vést k závěru, že by byla provozovatelem, který je dlužníkem vůči pohledávce žalobkyně ve smyslu § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2927 odst. 1 o. z. Jak již bylo uvedeno výše, vozidlo v době škodné události užívala neoprávněně a proti vůli žalované společnost , právnická osoba, , či jiná neznámá osoba, proto by žalovaná nebyla povinna k plnění pohledávky žalobkyně ani jako provozovatel vozidla ve smyslu § 2929 věty první o. z.

31. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř., a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení, který byl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

32. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalované přísluší náhrada nákladů za právní zastoupení ve výši 2 988,70 Kč, které sestávají z odměny advokáta za 1 úkon právní služby ve výši 2 020 Kč (vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne 12. 2. 2026) podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů za 1 úkon právní ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši 518,70 Kč. Jejich zaplacení odvolací soud uložil neúspěšné žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám advokáta žalované podle § 149 odst. 1 o. s. ř.