11 Tdo 829/2023-17130

Rubrum

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 12. 2025 o dovolání obviněných 1. Z. B., 2. B. N. T., 3. A. D., 4. C. V. Q., 5. L. V. T.

6. P. N. T.

7. P. V. Q., a 8. Z. Ž., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 15 To 72/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 9/2020, takto:

Výrok

I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Z. B., A. D., C.

V. Q., P.

V. Q. a Z. Ž. odmítají.

II. K dovolání obviněných B. N. T., L.

V. T. a P. N. T. podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se ohledně těchto obviněných a s přiměřeným použitím § 261 tr. ř. také ohledně obviněných Z. B., A. D., C.

V. Q., P.

V. Q., Z. Ž., B. H. A., L. T. K., L. T. H., N.

V. M. a N.

V. S., zrušují rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 15 To 72/2022, a ohledně těchto obviněných jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 10. 2021, sp. zn. 1 T 9/2020.

III. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

IV. Podle § 265l odst. 1, 3 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v jiném složení senátu.

V. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obvinění B. N. T., L.

V. T., P. N. T., P.

V. Q., B. H. A., L. T. K., L. T. H. a N.

V. S., berou do vazby z důvodu podle § 67 písm. a) tr. ř.

VI. Podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a contrario se nepřijímá písemný slib obviněného L.

V. T.

VII. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný Z. B. nebere do vazby.

VIII. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný Z. Ž. nebere do vazby.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 1. 10. 2021, sp. zn. 1 T 9/2020, byl podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku ohledně obviněného Z. B. zrušen výrok o vině a trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2018, č. j. 46 T 6/2018-271, jakož i další výroky mající ve výroku o vině svůj podklad a ohledně obviněného F. S. zrušen výrok o vině a trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 9. 2018, č. j. 1 T 43/2018-190, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2018, č. j. 5 To 413/2018-207, jakož i další výroky mající ve výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěnými ve zrušených rozsudcích bylo rozhodnuto tak, že: I. Obžalovaní Z. B., B. H. A., B. N. T., C. V. Q., L. T. K., L. V. T., L. T. H., N. V. S., P. N. T., P. V. Q., F. S. a Z. Ž., byli uznáni vinnými společně s již ohledně tohoto skutku ve Spolkové republice Německo odsouzeným A. D., společně s již odsouzenými D. V. C., K. V. D., N. N. G., N. Q. H., V. P. C., a H. P. H. S., a v jiné trestní věci stíhanými V. K., H. V. H., N. D. C., P. T. C., V. V. N., a dalšími neustanovenými osobami, zejména výrobci a dodavateli drogy a látek k její výrobě, jakož i s dalšími osobami působícími ve Spolkové republice Německo a České republice jako odběratelé drogy, v přesně nezjištěné době nejméně od června roku 2017 do 26. 8. 2019, na přesně nezjištěných místech jednak v České republice, zejména v Ústeckém kraji a v Praze, a dále v Nizozemském království a Spolkové republice Německo, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů s cílem získat majetkový prospěch, se úmyslně podíleli na organizování, výrobě, transportu a následném obchodu s pervitinem, přičemž první část skupiny podléhající hlavnímu organizátorovi výroby pervitinu B. N. T. sestávající nejméně z L. V. T., N. V. S., N. Q. H., B. H. A. a H. P. H. S. v České republice, zejména v prodejnách společnosti Verkon a Inchema nakupovali chemikálie potřebné k výrobě pervitinu, a to červený fosfor, jód, kyseliny, alkálie a pomocné látky, dále v běžných marketech jako OBI, Baumax a Hornbach nakupovali potřebné nádoby (barely, konve, varné nádoby, nádoby pro extrakci a další) a další materiál (ochranné pomůcky a další) pro výrobu pervitinu, které převáželi na přesně nezjištěná místa do Nizozemí, z přesně nezjištěných zdrojů zajišťovali potřebný efedrin /či pseudoefedrin pro výrobu pervitinu a na území Nizozemí zřídili nezjištěný počet výroben pervitinu, z nichž jedna velkokapacitní byla provozována od nezjištěné doby do 4. 10. 2017 na adrese XY, XY, kde opakovaně vyráběli pervitin v řádech desítek kilogramů, který následně prostřednictvím P. T. C. odebírala druhá část skupiny ve složení nejméně V. P. C., K. V. D., H. V. H., N. D. C., L. T. H., D. V. C. a C. V. Q. a za pomoci dalších osob, nižších článků skupiny, kterými byli nejméně Z. B., A. D., V. K., N. N. G., P. V. Q., F. S. a Z. Ž., transportovala jej do České republiky či Spolkové republiky Německo a následně s vysokým finančním ziskem obchodovala, přičemž odběrateli byli nejméně L. T. K., P. N. T. a V. V. N. H. V. D. a V. P. C. pak dále nejméně v jednom případě zrealizovali obdobným způsobem obchod s konopím, které odebrali z Nizozemí, přičemž zprostředkovatelem byl P. T. C. a kurýrem N. N. G. Konkrétně B. N. T. jako vrcholný článek skupiny organizoval, financoval a koordinoval činnost skupiny zabývající se zřízením a provozem nejméně velkokapacitní výrobny pervitinu v Nizozemí na adrese XY, XY, kde bylo dne 4. 10. 2017 zajištěno nejméně 1,267 kg krystalické látky krémové barvy obsahující metamfetamin hydrochlorid a v nízké koncentraci methylsulfonylmethan, dále předměty užívané k výrobě pervitinu (váhy, odměrky, misky, síta, varné a další nádoby a jiné) znečištěné pervitinem či látkami potřebnými k jeho výrobě a značné množství odpadu po výrobě pervitinu z (pseudo)efedrinu tzv. jodofosforovou českou cestou. B. N. T. se sám v některých případech podílel na koordinaci nákupu a transportu chemikálií z České republiky do Nizozemí, přičemž konkrétně dne 27. 3. 2018 se sešel nejméně s L. V. T., který následně společně s N. Q. H. za užití vozidla Mercedes, registrační značky XY provedl v prodejně OBI v ulici XY v Praze XY nákup potřeb pro výrobu pervitinu, a to vrtaček, masek a nářadí. Dále dne 5. 4. 2018 poté, co L. V. T. provedl nákup potřebného vybavení výrobny pervitinu-kbelíků, svíček a ochranných masek v prodejně OBI, ulice XY, Praha XY, se B. N. T. sešel s L. V. T. Taktéž zajišťoval ubytování v Nizozemí pro dovozce chemikálií do výrobny pervitinu, docházel do výrobny pervitinu a dohlížel na výrobu. B. H. A. pak společně s dalšími blíže neustanovenými osobami nejméně ve varně pervitinu v Nizozemí, na adrese XY, XY, nejméně v jenom případě v přesně nezjištěné době v září roku 2017 prováděl samotnou výrobu pervitinu, přičemž na proces výroby dohlíželi B. N. T. a L. V. T. L. V. T. pro účely výroby pervitinu v Nizozemí zajišťoval v České republice organizaci nákupu chemikálií a potřebného vybavení pro výrobu pervitinu, jejich skladování v České republice a následný vývoz z České republiky do Nizozemí na místa jejich užití k výrobě pervitinu. V běžných prodejnách, které neidentifikují zákazníka, nakupoval i osobně, případně s dalšími osobami, a to nejméně dne 27. 3. 2018, kdy společně s N. Q. H. provedli nákup vrtaček, masek a nářadí v prodejně OBI v ulici XY v Praze XY, přičemž k převozu použili vozidlo Mercedes Benz CLA, registrační značky XY. Dne 5. 4. 2018 dále nakoupil v prodejně OBI v ulici XY v Praze XY kbelíky, svíčky a ochranné masky, k jejichž převozu rovněž použil vozidlo Mercedes Benz CLA, registrační značky XY. Dále za účelem nákupu chemikálií a předmětů sloužících k výrobě pervitinu sjednal v přesně nezjištěné době před červnem roku 2017 B. H. A., který s vědomím, že tyto chemikálie a předměty jsou určeny k výrobě pervitinu, pro L. V. T. v době nejméně od 28. 6. 2017 do 9. 5. 2018 nakoupil v prodejně chemikálií v provozovně společnosti Verkon s. r. o. v Praze celkem 38,5 kg červeného fosforu, 129 kg jodu, 80 l kyseliny chlorovodíkové 35%, 75 l kyseliny orthofosorečné 85%, 18 kg hydroxidu sodného, 4 l metanolu, 5 ks baněk, teploměr s normalizovaným zábrusem pro destilační baňku, 1 m silikonové hadice, 9 ks zkumavek, 500 ks latexových rukavic, 3 páry chemických rukavic, 6 000 ks indikátorových pH papírků, 3 ks polomasky 3M, 6 ks filtrů proti plynům, špachtli se lžičkou, 5 ks trubice a 4 ks odměrných lopatek za celkovou částku nejméně 582 661 Kč, přičemž L. V. T. předával finanční prostředky k nákupům a B. H. A. uvedené chemikálie a předměty poté dle pokynů L. V. T. ukládal do pronajatých skladů či vozidel, odkud byly poté vyváženy do výroben pervitinu v Nizozemí. Z celkového množství jódu zakoupeného B. H. A. mohlo být vyrobeno až 94 kg pervitinu a z celkového množství červeného fosforu pak až 92,756 kg metamfetaminu báze, resp. 115,419 kg metamfetaminu hydrochloridu. L. V. T. dále zajistil pro nákupy chemikálií a předmětů sloužících k výrobě pervitinu osobu H. P. H. S., který pro něj s vědomím, že tyto chemikálie a předměty jsou určeny k výrobě drog nejméně od 14. 9. 2017 do 26. 3. 2018, ať sám, či s pomocí dalších odsouzených osob H. T. A., A. O., a B. K., které si za tímto účelem sjednal, nakoupil nejméně v prodejně chemikálií v provozovně společnosti Verkon s. r. o. v Praze nejméně celkem 157,75 kg červeného fosforu, 204,25 kg jódu, 141 l kyseliny orthofosorečné, 5 l ethylacerátu, 20 l chloroformu, 37 l kyseliny chlorovodíkové, 20 l metanolu, 1 l xylenu, 30 l toluenu, 1 l acetonu, 4 kg hydroxidu sodného, a dále laboratorní vybavení, zejména Petriho misku, jednorázové latexové rukavice, odměrku s uchem a výlevkou o objemu 5000 ml, teploměr s normalizovaným zábrusem pro baňku o objemu 4000 ml, jádro se zahnutou rourkou, kónické gumové zátky, papírové filtrační archy o rozměru 50×50 cm, korkový podstavec pro baňky o objemu 1000 až 2000 ml, odměrnou lopatku, univerzální indikátorové pH papírky, univerzální nálevku, skleněné technické kuličky, skleněné trubičky, špachtle se lžičkou, baňku s plochým dnem o objemu 250 ml, tedy chemikálie a předměty sloužící k výrobě pervitinu, vše za celkovou částku 1 157 202 Kč, které poté podle pokynů L. V. T. ukládal do pronajatého skladu, odkud byly vyváženy do varen pervitinu v Nizozemí. Z celkového množství červeného fosforu nakoupeného H. P. H. S. a dalšími mohlo být vyrobeno 380,062 kg metamfetaminu báze, resp. 472,919 kg metamfetaminu hydrochloridu. L. V. T. dále za stejným účelem v přesně nezjištěné době před 11. 9. 2017 najal J. S., který pro něj v době od 11. 9. 2017 do 29. 9. 2017 za úplatu nakoupil v provozovně společnosti Verkon s. r. o. v Praze chemikálie a předměty určené k výrobě pervitinu, a to nejméně celkem 116 kg červeného fosforu, 35 kg jódu, 40 l kyseliny chlorovodíkové 35%, 50 l kyseliny orthofosforečné 85% a 14 ks baněk za celkovou částku nejméně 429 938 Kč, přičemž část z těchto nakoupených chemikálií J. S. dle pokynů L. V. T. odvezl do Nizozemí na adresu XY, XY, kde byla v suterénu domu zřízena velkokapacitní výrobna pervitinu, a další část odevzdal dne 2. 10. 2017 policii. Z celkového množství jodu nakoupeného J. S. mohlo být teoreticky vyrobeno až 25,7 kg pervitinu a z celkového množství červeného fosforu pak 279,475 kg metamfetaminu báze, resp. 347,757 kg metamfetaminu hydrochloridu. L. V. T. dále za účelem nákupu a následného transportu chemikálií a předmětů sloužících k výrobě pervitinu a pro další pomocné činnosti sjednal v přesně nezjištěné době N. V. S., který s vědomím, že chemikálie a předměty jsou určeny a budou použity k výrobě pervitinu nejméně dne 9. 5. 2018 provedl v prodejně chemikálií společnosti Inchema v Praze nákup 100 l benzínového čističe a poté v prodejně chemikálií společnosti Verkon v Praze nákup kyselin a dalšího materiálu, přičemž zakoupené věci naložil do vozidla VW Multivan, registrační značky XY, kterým byly tyto chemikálie téhož dne v 19:33 hodin vyvezeny z České republiky. N. V. S. dále dne 23. 9. 2018 manipuloval s chemikáliemi určenými pro výrobu pervitinu v Nizozemí naloženými ve vozidle Opel Astra, registrační značky XY, zaparkovaném v ulici XY v Praze a vozidlo přeparkoval do ulice XY v Praze. Ve dnech 24. 9. 2018 a 28. 9. 2018 N. V. S. opět manipuloval s věcmi naloženými v tomto vozidle Opel Astra, registrační značky XY. Dále za účelem nákupu a následného transportu chemikálií a předmětů sloužících k výrobě pervitinu, L. V. T. sjednal v přesně nezjištěné době N. Q. H., který dle pokynů zajišťoval přepravu a skladování chemikálií a předmětů sloužících k výrobě pervitinu a nakupoval v České republice chemikálie a předměty sloužící k výrobě pervitinu, a to s vědomím, že jsou určeny k výrobě pervitinu. Takto dne 21. 2. 2018 poté, co J. S. převzal na policii v XY chemikálie, a to konkrétně 48,5 kg červeného fosforu, ze kterého bylo možno vyrobit až 147,416 kg metamfetamin hydrochloridu, a 15 kg jodu, z něhož by bylo možno vyrobit až 11,045 kg metamfetamin hydrochloridu, se N. Q. H. podílel na jejich převozu a uložení do pronajatého skladu v ulici XY, Praha XY. Dne 11. 4. 2018 N. Q. H. provedl v prodejnách OBI a Hornbach v Praze nákupy chemikálií jako acetonu a dalšího materiálu, k jejichž převozu užil vozidlo VW Multivan, registrační značky XY. Dále N. Q. H. manipuloval s předměty určenými k výrobě pervitinu naloženými ve vozidle Opel Astra, registrační značky XY. P. T. C. byl prostředníkem mezi výrobci pervitinu v Nizozemí, tedy části skupiny kolem B. N. T. a odběrateli z České republiky, přičemž z české strany komunikoval ve většině případů nejprve s V. P. C. a následně s dalšími osobami. Dle požadavku české strany ověřil možnosti dodání pervitinu vyrobeného v Nizozemí a zajistil následné předání vyrobeného pervitinu, na kterém se buď osobně podílel, anebo za tímto účelem zajistil další osoby. Kromě pervitinu zprostředkoval z Nizozemí nejméně v níže uvedeném případě i sušené konopí. V. P. C. byl hlavním článkem části skupiny zajišťující odbyt pervitinu a sušeného konopí z Nizozemí, koordinoval jejich transport do České republiky či dalších zemí, komunikoval v Nizozemí s P. T. C., který zajišťoval pervitin a nejméně v jednom případě sušené konopí, a obvykle mu hradil jejich cenu, a současně se i sám v níže uvedených případech podílel na transportech drog. K. V. D. byl společníkem V. P. C., zajišťoval organizaci transportu a kurýry pro převoz drog z Nizozemí do České republiky či dalších států. V některých případech stejně jako V. P. C. v dalším vozidle doprovázel kurýra s drogou, a tím dohlížel na řádný transport. V České republice pak zajišťoval velkoodběratele získaných drog. O. V. C., L. T. H., H. V. H. a N. D. C. byli odběrateli pervitinu a zároveň se podíleli na organizaci transportů a samotných transportech pervitinu. C. V. Q. se jako nižší článek skupiny podílel na transportech drog a pomocných činnostech. L. T. K., P. N. T. a V. V. N. byli odběrateli pervitinu dovezeného z Nizozemí. V. K. byl osobou podřízenou a pracující pro V. P. C., dle jehož požadavků zajistil nejméně kurýra Z. B. pro převoz drog, s kurýrem si přebíral kurýrní vozidla, kurýra nejméně jednou vyplatil a během kurýrních cest s ním byl v kontaktu a prováděl další pomocné činnosti dle požadavků V. P. C. Z. Ž. byl podřízeným K. V. D., pro nějž pracoval jednak jako kurýr sušeného konopí nejméně v rámci České republiky a jemuž dále zprostředkoval kurýra pro převoz drog F. S., kterému za tímto účelem zapůjčil své vozidlo. Z. B., N. N. G., P. V. Q. a F. S. byli nejnižšími články skupiny v pozici kurýrů drog, kteří s vědomím, že budou nelegálně převážet drogu, dle pokynů za úplatu odjeli určeným vozidlem na určená místa, kde jim byla do vozidel uložena, či jinak předána droga, kterou dle pokynů odvezli na místo určení. A. D. se jako nejnižší článek skupiny v pozici kurýra podílel na transportu pervitinu. Za účelem skladování chemikálií a předmětů určených k výrobě pervitinu před jejich transportem z České republiky skupina využívala nejméně skladovací prostory na adrese XY, Praha XY, kde nejméně dne 19. 7. 2018 bylo uskladněno celkem 12 kg jódu, 42 kg červeného fosforu a 115 ks elektrických předřadníků 600 W. Za účelem nákupu, skladování a vývozu chemikálií a předmětů sloužících k výrobě pervitinu z České republiky do Nizozemí pak byly nejméně z pokynu L. V. T. užívány nejméně vozidla VW Multivan, registrační značky XY a Opel Astra, registrační značky XY, v němž bylo nejméně dne 26. 8. 2019 uloženo 17,139 kg jódu, 24,35 kg hydroxidu sodného, 61 kg červeného fosforu, 14 l kyseliny chlorovodíkové, 5 l kyseliny fosforečné, 3 600 ks pH indikátorových proužků, jednohrdlá 10 l laboratorní baňka a kuchyňský váleček potřísněný pervitinem. V místě bydliště L. V. T. na adrese XY XY se nejméně dne 26. 8. 2019 nacházela nádoba obsahující celkem 193,78 g pervitinu obsahující celkem 13,25 g báze metamfetaminu při koncentraci 6,840 % a dále pečící papír s 0,15 g pervitinu, skleněná kádinka obsahující 0,09 g pervitinu a plastová dóza a plastový trychtýř nesoucí stopy pervitinu. Takto poté, co byl v Nizozemí vyroben pervitin: I. 3. obžalovaná L. T. H. po předchozí komunikaci před 20. 11. 2017 mezi V. P. C. a P. T. C. o možnosti odebrat z Nizozemí pervitin, přičemž odběrateli nejméně jeho části byli společně D. V. C., H. V. H., L. T. H. a N. D. C., zatímco K. V. D. a H. V. H. zajišťovali kurýry pro převoz pervitinu z Nizozemí, nejméně V. P. C., N. D. C., L. T. H. a D. V. C. odjeli do Nizozemí, kde se dne 23. 11. 2017 kolem 17:00 hodin sešli v XY v Nizozemí a poté převzali na přesně nezjištěném místě od osob, které zprostředkoval P. T. C., pervitin, se kterým posléze opustili Nizozemí, jeli přes Německo a krátce po 23. hodině vozidly Audi A3, německé registrační značky XY, Audi A6, německé registrační značky XY, a VW Passat, registrační značky XY, přijeli do České republiky; dne 24. 11. 2017 V. P. C. informoval K. V. D., že přijel s pervitinem, a řešili společně jeho prodej. I. 4. obžalovaná L. T. H. po předchozí komunikaci mezi V. P. C. a P. T. C. o možnosti odebrat z Nizozemí pervitin, přičemž odběrateli nejméně jeho části byli společně D. V. C., L. T. H. a N. D. C., zatímco K. V. D. zajišťoval kurýra pro převoz pervitinu z Nizozemí, nejméně V. P. C., N. D. C., L. T. H. a D. V. C. dne 26. 11. 2017 odjeli do Nizozemí, kde na přesně nezjištěném místě od nezjištěných osob, které zprostředkoval P. T. C. převzali pervitin, se kterým posléze opustili Nizozemí, jeli přes Německo a dne 28. 11. 2017 po 22:20 hodině vozidly Audi A3, německé registrační značky XY, Audi A6, německé registrační značky XY, a VW Passat, registrační značky XY, přijeli do České republiky, přičemž získaný pervitin byl ukryt nejméně v prostoru zadního nárazníku vozidla VW Passat, registrační značky XY, které řídil N. D. C. I. 5. obžalovaní Z. B. a L. T. H. po předchozí komunikaci mezi V. P. C. a P. T. C. o možnosti odebrat z Nizozemí pervitin, přičemž odběrateli nejméně jeho části byli společně D. V. C., L. T. H. a N. D. C. a dalšího odběratele se snažil zajistit V. P. C., následně D. V. C. a N. D. C. po dohodě s V. P. C. dne 3. 12. 2017 pro účely převozu pervitinu vypůjčili vozidlo VW Passat Variant, registrační značky XY, a téhož dne V. P. C. a D. V. C. vozidlem Audi A3, německé registrační značky XY, odcestovali do Nizozemí, kde na přesně nezjištěném místě od nezjištěné osoby, kterou zprostředkoval P. T. C., převzali pervitin a vrátili se dne 5. 12. 2017 do České republiky. Dne 6. 12. 2017 pak V. P. C. kontaktoval V. K., aby zajistil kurýra a přijel s ním pro kurýrní vozidlo VW Passat Variant, registrační značky XY. V. K. jako kurýra zajistil Z. B. Posléze dne 6. 12. 2017 po 13:25 hodině si V. K. a Z. B. převzali v tržnici XY v Praze od V. P. C. a D. V. C. toto kurýrní vozidlo společně s instrukcemi, mobilním telefonem a financemi na cestu. Poté Z. B. v 15:31 hodin vozidlem VW Passat Variant, registrační značky XY, odjel dle pokynů z České republiky do Nizozemí, kde se ubytoval v hotelu ve městě XY. Do Nizozemí zároveň téhož dne odcestovali V. P. C. a nejméně vozidlem BMW 353, registrační značky XY, D. V. C., N. D. C. a L. T. H. V. P. C. společně s N. D. C. a L. T. H. se v Nizozemí kontaktovali s kurýrem Z. B., převzali si od něj kurýrní vozidlo VW Passat Variant, registrační značky XY, a V. P. C. sám či prostřednictvím dalších osob uschoval do prostoru zadního nárazníku vozidla pervitin a vozidlo vrátil Z. B., jemuž N. D. C. dal pokyn, aby s vozidlem jel na blíže neurčené místo v Německu ve městě XY. Z. B. poté dne 7. 12. 2017 v 11:35 hodin odjel z Nizozemí na přesně nezjištěné místo v Německu, kde si vozidlo opět převzal V. P. C. společně s N. D. C. a L. T. H. a část pervitinu zde vyložili. Poté vozidlo Z. B. opět vrátili a ten se s ním dle pokynů dne 7. 12. 2017 vrátil do České republiky do místa svého bydliště v ulici XY v XY. Do České republiky se zároveň dne 7. 12. 2017 po 19:25 hodině vozidlem BMW 353, registrační značky XY vrátili i V. P. C., N. D. C. a L. T. H. Dne 8. 12. 2017 si kurýrní vozidlo VW Passat Variant, registrační značky XY s pervitinem v místě bydliště Z. B. v XY vyzvedl V. K. a převezl je do garážového komplexu v ulici XY v Praze, odkud N. D. C. s dalšími dvěma dosud neztotožněnými muži po dohodě s V. P. C. pervitin o hmotnosti nejméně 29 kg vyzvedl. Za uvedenou cestu V. P. C. vyplatil V. K. částku 80 000 Kč, z nichž si V. K. 50 000 Kč ponechal a 30 000 vyplatil Z. B. I. 6. obžalovaní Z. B. a L. T. H. v přesně nezjištěné době před 14. 12. 2017 V. P. C., který se od 9. 12. 2017 nacházel v Nizozemí, po dohodě s N. D. C., že je třeba převézt do České republiky nejméně pervitin vyložený dne 7. 12. 2017 v XY v Německu, dal pokyn V. K., aby opatřil kurýra pro převoz drog a přijel s ním pro kurýrní vozidlo. V. K. jako kurýra zajistil Z. B. Posléze dne 14. 12. 2017 po 11:20 hodině si V. K. a Z. B. převzali v Ústí nad Labem v ulici XY u OD Makro od N. D. C. a L. T. H. kurýrní vozidlo VW Passat Variant, registrační značky XY, společně s instrukcemi na cestu. Poté kurýr Z. B. tímto vozidlem odjel na určené místo do Německa v doprovodu vozidla BMW 535, registrační značky XY, ve kterém se nacházeli N. D. C. a L. T. H. Následně na přesně nezjištěném místě v Německu se za pomoci telefonního spojení s V. P. C. a V. K., N. D. C. a L. T. H. kontaktovali s kurýrem Z. B., převzali si od něj kurýrní vozidlo VW Passat Variant, registrační značky XY, do prostoru zadního nárazníku uschovali pervitin a hašiš a vozidlo vrátili kurýrovi Z. B. s pokynem k cestě zpět do České republiky do Prahy, ulice XY, kde mělo dojít k předání kurýrního vozidla s drogami. Z. B. se vydal na cestu zpět v doprovodu vozidla BMW 535, registrační značky XY, ve kterém se nacházeli N. D. C. a L. T. H., přičemž do České republiky se vrátili dne 14. 12. 2017 po 17:01 hodině. Zároveň V. K. vyjel do Prahy do tržnice XY, kde čekal na kurýra Z. B., aby jej po odevzdání kurýrního vozidla odvezl do místa bydliště. Dne 14. 12. 2017 v 18:55 hodin byl kurýr Z. B. zadržen policií v ulici XY v Praze XY, přičemž v prostoru zadního nárazníku vozidla VW Passat Variant 3C, registrační značky XY bylo nalezeno 9 plastových sáčků s obsahem celkem 8 476,9 g pervitinu s obsahem báze metamfetaminu o celkové hmotnosti 6 806,95 g a dále dva plastové sáčky s obsahem celkem 177,4 g hašiše s obsahem 23,2 g Ä9-tetrahydrocannabinolu. Za zprostředkování kurýra pro uvedenou cestu vyplatil V. P. C. prostřednictvím blíže nezjištěného muže vietnamské národnosti V. K. částku 80 000 Kč, kterou si V. K. celou ponechal, ačkoli předtím Z. B. za cestu přislíbil částku 30 000 Kč. I.

10. L. T. K., P. N. T., F. S., Z. Ž. po předchozí objednávce nejméně 3,7 kg pervitinu nejméně ve dnech 21. 3. 2018 a 22. 3. 2018 osobami P. N. T. a L. T. K. od K. V. D., dohodl V. P. C. s P. T. C. možnost odběru pervitinu v Nizozemí a zároveň pověřil K. V. D. organizací cesty a zajištěním kurýra pro převoz pervitinu z Nizozemí, na základě čehož K. V. D. nejpozději dne 25. 3. 2018 kontaktoval svého kurýra Z. Ž., který však kurýrní cestu do Nizozemí kvůli svému zdravotnímu stavu odmítl, avšak zajistil pro K. V. D. za sebe kurýra F. S. a zároveň mu pro převoz pervitinu zapůjčil své vozidlo VW Passat, registrační značky XY. Posléze 29. 3. 2018 K. V. D. a V. P. C. jedním vozidlem a kurýr F. S. vozidlem VW Passat, registrační značky XY, odcestovali do Nizozemí, kde poblíž města XY od blíže nezjištěné osoby, kterou zprostředkoval P. T. C., převzali pervitin, který ukryli do vozidla ke kurýrovi F. S., který jej posléze 30. 3. 2018 kolem 17:50 hodin převezl v doprovodu vozidla s V. P. C. a K. V. D. do České republiky, přičemž požadované množství pervitinu bylo ještě téhož dne v XY předáno zprostředkovateli L. T. K., který jej předal P. N. T. za účelem další distribuce dalším neustanoveným osobám. I.

11. L. T. K., P. N. T., P. V. Q. na základě předchozí objednávky nejméně 2 kg pervitinu osobou P. N. T. prostřednictvím L. T. K. od K. V. D. a dále objednávky nejméně 2 kg pervitinu osoby V. V. N., dojednal V. P. C. s P. T. C. možnost odběru pervitinu v Nizozemí a zároveň pověřil K. V. D. sehnáním kurýra a kurýrního vozidla na cestu pro pervitin; následně dne 31. 3. 2018 K. V. D. a V. P. C. jedním vozidlem a kurýr P. V. Q. druhým vozidlem odcestovali do Nizozemí na místo poblíž města XY, kde se V. P. C. zkontaktoval s P. T. C. a poté na přesně nezjištěném místě od blíže nezjištěné osoby, či osob, které zprostředkoval P. T. C., převzali V. P. C. a K. V. D. nejméně 4 kg pervitinu, který naložili do vozidla k P. V. Q. a posléze 1. 4. 2018 převezli do České republiky. V přesně nezjištěné době dne 2. 4. 2018 nejméně K. V. D. v prostorách tržnice XY v XY předal nejméně 2 kg pervitinu osobě V. V. N. a nejméně 2 kg pervitinu osobě L. T. K., který jej za účelem další distribuce dalším neustanoveným osobám obratem předal P. N. T. I.

12. C. V. Q., L. T. K., P. N. T., S. F. na základě předchozí objednávky nejméně 2 kg pervitinu osobou P. N. T. prostřednictvím L. T. K. od K. V. D., dojednal V. P. C. s P. T. C. možnost odběru pervitinu v Nizozemí a zároveň K. V. D. zajistil kurýra F. S., který se nejméně dne 5. 4. 2018 na pokyn K. V. D. a V. P. C. snažil vypůjčit v autopůjčovně na své jméno vozidlo pro účely kurýrní cesty. Dne 13. 4. 2018 K. V. D., V. P. C. a C. V. Q. v jednom vozidle a kurýr F. S. v druhém vozidle odcestovali do Nizozemí, kde na přesně nezjištěném místě od blíže nezjištěné osoby převzali nejméně 3,8 kg pervitinu, který zajistil P. T. C., a posléze jej dne 15. 4. 2018 převezli do České republiky. Dne 16. 4. 2018 okolo 15:30 hodin v tržnici XY v XY předali nejméně 2 kg pervitinu osobě L. T. K., který jej dále předal P. N. T. za účelem další distribuce dalším neustanoveným osobám. I.

13. C. V. Q., L. T. K., P. N. T., P. V. Q., na základě předchozí objednávky nejméně ze dne 5. 5. 2018 v množství přinejmenším 3 kg pervitinu za cenu okolo 19.500 EUR za 1 kg osobou P. N. T. prostřednictvím L. T. K. od K. V. D., dojednal V. P. C. s P. T. C. možnost odběru pervitinu v Nizozemí a zároveň K. V. D. pověřil C. V. Q. opatřením kurýrního vozidla a zajistil kurýra P. V. Q. C. V. Q. následně 9. 5. 2018 v autopůjčovně v XY na Slovensku zajistil kurýrní vozidlo a téhož dne po 17. hodině C. V. Q., K. V. D. a V. P. C. jedním vozidlem a kurýr P. V. Q. druhým vozidlem odjeli do Nizozemí, kde na přesně nezjištěném místě od blíže nezjištěné osoby, kterou zajistil P. T. C. převzali nejméně 4 kg pervitinu, který posléze dne 11. 5. 2018 v brzkých ranních hodinách převezli do České republiky. Téhož dne v odpoledních hodinách na parkovišti u vietnamské tržnice XY v XY K. V. D. a V. P. C. předali pervitin odběrateli P. N. T. za účelem další distribuce dalším neustanoveným osobám. II. Obžalovaní C. V. Q., L. T. K., N. V. M., F. S. a Z. Ž. společně s již odsouzenými D. V. T., K. V. D., K. V. D. v rámci České republiky nejméně od prosince roku 2017 do srpna roku 2018 obchodoval s konopím, které za účelem dalšího prodeje odebíral nejméně od N. V. M., D. V. T. a L. T. K., kteří byli zároveň též zprostředkovateli obchodů se sušeným konopím. Jako kurýři sušeného konopí a pomocné osoby zajišťující doprovod při jeho převzetí a převozu působili Z. Ž., C. V. Q. a F. S., konkrétně: II.

1. Z. Ž. v přesně nezjištěné době nejméně od konce roku 2017 do léta roku 2018 po předchozí dohodě s neustanoveným dodavatelem konopí jménem či přezdívkou „Say“ K. V. D. nejméně v šesti případech převzal prostřednictvím kurýra Z. Ž. na parkovišti u OD OBI či prodejny LIDL ve XY celkem nejméně 40 kg sušeného konopí, a to za částku 65 000 až 70 000 Kč za 1 kg; konopí dále prodával nejméně neustanovené odběratelce jménem či přezdívkou „Bich“ z XY za částku za kilogram o 5 000 Kč až 8 000 Kč vyšší. II.

2. Z. Ž. v přesně nezjištěné době od 30. 1. 2018 do 3. 2. 2018 K. V. D. nejméně v jednom případě zakoupil nejméně 7 kg sušeného konopí a pro jeho převoz si zajistil kurýra Z. Ž., který dle jeho pokynů jel dne 3. 2. 2018 v ranních hodinách vozidlem VW Passat, registrační značky XY, do Karlových Varů, kde na parkovišti u prodejny Billa čekal na K. V. D. a jeho další pokyny; následně se kolem 18:00 hodin zalekl policejních kontrol a z místa odjel, aniž by vyčkal na K. V. D., v důsledku čehož si K. V. D. musel konopí od dodavatele vyzvednout a převézt sám. II.

3. L. T. K. dne 20. 2. 2018 v přesně nezjištěné době od 13:17 hodin do 16:55 hodin si K. V. D. po předchozí komunikaci od L. T. K. za účelem další distribuce na přesně nezjištěném místě na XY převzal 4 balíky sušeného konopí o hmotnosti po 1,96 kg včetně obalu. II.

4. C. V. Q., F. S. a (pro toto jednání již odsouzený) N. V. M. K. V. D. sjednal s N. V. M. obchod se sušeným konopím, ke kterému došlo dne 30. 4. 2018, přičemž organizátorem přepravy konopí byl K. V. D., který zajistil kurýra F. S., který pro účely kurýrní cesty použil svoje vozidlo Opel Corsa, registrační značky XY, a následně K. V. D. a C. V. Q. odjeli vozidlem Audi A6, registrační značky XY, a F. S. vozidlem Opel Corsa, registrační značky XY do ulice XY v XY, kde K. V. D. zašel do domu č. p. XY, odkud společně s dodavatelem konopí N. V. M. vynesl kostkovanou tašku obsahující tři pytle se sušeným konopím, konkrétně s 9,003 kg separovaných vrcholových částí rostliny konopí obsahujících 908,7 g účinné látky Ä9-tetrahydrocannabinol. Tyto tašky s konopím poté společně s kurýrem F. S. naložili do zavazadlového prostoru vozidla Opel Corsa, registrační značky XY, a poté obě vozidla z místa odjela, přičemž posádka Audi A6 doprovázela kurýra F. S. jedoucího v Opel Corsa; dne 30. 4. 2018 v 13:55 hodin byl F. S. se shora uvedeným konopím v Praze XY zadržen policejním orgánem. II.

5. L. T. K., N. V. M. po předchozí komunikaci mezi odběratelem K. V. D. a zprostředkovatelem L. T. K., domluvil L. T. K. nejméně ve dnech 30. 7. 2018 až 1. 8. 2018 s dodavatelem N. V. M. obchod se sušeným konopím za cenu 75 000 až 76 000 Kč za 1 kg; K. V. D. si zajistil dosud neustanoveného kurýra a následně dne 3. 8. 2018 sám vozidlem Škoda Octavia, slovenské registrační značky XY, a neztotožněný kurýr vozidlem Škoda Octavia, registrační značky XY, jeli do ulice XY v XY. K. V. D. zaparkoval před domem č.p. 31, kde se v 11:39 hodin zkontaktoval s N. V. M. a uskutečnil obchod se sušeným konopím. Ve 12:25 hodin z domu č.p. XY vyšel s K. V. D. D. V. T. a vozidlem Škoda Octavia, slovenské registrační značky XY, přejeli k domu č. p. XY, kde neustanovený kurýr předal osobě D. V. T. vozidlo Škoda Octavia, registrační značky XY, a D. V. T. s ním přejel zpět k domu č. p. XY, kde ze zaparkovaného vozidla VW Passat, registrační značky XY, vyndal zavazadlo se sušeným konopím o hmotnosti nejméně 9 kg a uložil je na zadní sedadla kurýrního vozidla Škoda Octavia, registrační značky XY, poté D. V. T. vozidlem odjel zpět k domu č. p. XY, kde si vozidlo znovu převzal blíže neustavený kurýr, který s ním poté, následovaný K. V. D. ve vozidle Škoda Octavia, slovenské registrační značky XY, z místa odjel. II.

6. L. T. K., N. V. M. po předchozí dohodě o obchodu se sušeným konopím mezi dodavatelem N. V. M., zprostředkovatelem L. T. K. a odběratelem K. V. D., dne 8. 8. 2018 odjel K. V. D. vozidlem Škoda Octavia, slovenské registrační značky XY, do ulice XY v XY, kde v 9:39 hodin zaparkoval u domu č. p. XY a vešel do něj. Po jednání mezi K. V. D., N. V. M. a D. V. T. z domu vyšel D. V. T., nasedl do vozidla VW Passat, registrační značky XY, a odjel na parkoviště v ulici XY u domu č. p. XY, odkud pokračoval pěšky do ulice XY k zaparkovanému vozidlu Škoda Superb, registrační značky XY, v jehož zavazadlovém prostoru byla naložena velká světlá taška se sušeným konopím, s jejímž obsahem manipuloval, a poté tímto vozidlem jel zpět do ulice XY, zaparkoval u domu č. p. XY, kde z vozidla vyndal uvedenou tašku a vešel s ní do domu. Poté z domu vyšli K. V. D., N. V. M. a posléze i D. V. T. s předmětnou taškou obsahující nejméně 4 kg sušeného konopí, kterou odnesl k vozidlu Škoda Octavia, slovenské registrační značky XY. K. V. D. tuto tašku do vozidla naložil a z místa odjel. III. A. D. V přesně nezjištěné době před 2. 1. 2017 nejméně ve dvou případech na základě pokynu odsouzeného K. V. D. za úplatu převážel v rámci České republiky sušené konopí v množství vždy nejméně 4 kg, a takto obžalovaní jednali s vědomím, že se jedná o omamné a psychotropní látky a prekursory k jejich výrobě a že nakládání s takovými látkami je nezákonné, a ačkoliv neměli k nakládání s těmito látkami jakékoli zákonné oprávnění, přičemž - metamfetamin (pervitin) je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a dále je zařazen do Seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), - konopí je uvedeno jako omamná látka v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, - sušená drť rostliny konopí a hašiš obsahují psychotropní látku Ä9-tetrahydrocannabinol, která je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998, Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, - pseudoefedrin je uveden jako prekursor v přílohách k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 219/2009 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1258/2013, a v nařízení Rady (ES) č. 111/2005, - a kyselina chlorovodíková,toluen a aceton jsou jako pomocné látky uvedeny v přílohách k Nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropského společenství č. 273/2004 a nařízení Rady Evropského společenství č. 111/2005, a červený fosfor je jako pomocná látka uveden v příloze k nařízení vlády č. 458/2013 Sb., o seznamu výchozích a pomocných látek a jejich ročních množstevních limitech. Tím spáchali: obvinění Z. B., B. H. A., B. N. T., C. V. Q., L. T. K., L. V. T., L. T. H., N. V. S., P. N. T., P. V. Q., F. S. a Z. Ž. - zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku obviněný N. V. M. - zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku obviněný A. D. - zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku Za to byli odsouzeni: obviněný Z. B. podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku a § 283 odst. 4 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody ve výměře deseti (10) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 15 výroku rozsudku. obviněný B. N. T. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře sedmnácti (17) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 16 výroku rozsudku. obviněný A. D. podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře šesti (6) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. obviněný C. V. Q. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře deseti (10) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl dále odsouzen k trestu vyhoštění ve výměře deseti (10) let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku mu byl též uložen peněžitý trest ve výměře 230 denních sazeb po 100 Kč, celkem ve výši 23 000 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 16 výroku rozsudku. obviněný L. V. T. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře šestnácti (16) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 17 výroku rozsudku. obviněný P. N. T. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře třinácti (13) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl dále odsouzen k trestu vyhoštění ve výměře deseti (10) let. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl též uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 19 výroku rozsudku. obviněný P. V. Q. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře deseti (10) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl též uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 19 výroku rozsudku. obviněný Z. Ž. za výše uvedený zvlášť závažný zločin, jakož i za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2018, č. j. 57 T 2/2018-14900, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 2019, č. j. 15 To 23/2019-15006, podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 283 odst. 4 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře třinácti (13) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl též uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 20 výroku rozsudku. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2018, č. j. 57 T 2/2018-14900, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 2019, č. j. 15 To 23/2019-15006, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo rovněž rozhodnuto o zabrání věcí blíže specifikovaných na str. 20-21 výroku rozsudku. Tímtéž rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o trestech ohledně obviněných N. V. M., L. T. K., L. T. H. a N. V. S. Podle § 226 písm. b) tr. ř. byl obviněný N. L. M. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 7. 8. 2020, č. j. 1 KZV 75/2019-1603, pro skutky v rozsudku blíže popsané na str. 21 a 22 výroku rozsudku.

2. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali jednak státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem v neprospěch obviněného N. V. M., jednak obvinění Z. B., B. H. A., B. N. T., A. D., C. V. Q., L. T. K., L. V. T., L. T. H., N. V. S., P. N. T., P. V. Q. a Z. Ž., rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 15 To 72/2022 tak, že: I. Z podnětu odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně obviněného N. V. M. ve výroku o vině pod bodem II. 4., II. 5. a II. 6., a v celém výroku o uloženém trestu. II. Z podnětu odvolání obviněného A. D. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně tohoto obviněného v celém rozsahu. III. Z podnětu odvolání obviněných B. H. A., B. N. T., L. T. K., L. V. T., L. T. H., N. V. S., P. N. T. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výrocích o trestech odnětí svobody uložených těmto obviněným a ve výrocích o způsobu jejich výkonu, a z podnětu odvolání obviněného Z. Ž. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil v celém výroku o uloženém trestu. IV. Dále za podmínek podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že: znovu rozhodl o vině a trestech ohledně obviněných N. V. M. a A. D. Obviněného A. D. tak nově uznal vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkových zjištění, že: v přesně nezjištěné době před 2. 1. 2017 nejméně ve dvou případech na základě pokynu obviněného K. V. D. za úplatu převážel v rámci České republiky sušené konopí v množství vždy nejméně 4 kg, přičemž konopí je uvedeno jako omamná látka v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a sušená drť rostliny konopí a hašiš obsahují psychotropní látku Ä9-tetrahydrocannabinol, která je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998, Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek. Za to jej odsoudil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře čtyř (4) roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Rovněž nově odsoudil: obviněného B. N. T. při nezměněném výroku o vině a trestu propadnutí věci, podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti (14) roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou obviněného L. V. T. při nezměněném výroku o vině a trestu propadnutí věci, podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třinácti (13) roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou obviněného P. N. T. při nezměněném výroku o vině a trestu propadnutí věci, podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti (11) roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou obviněného Z. Ž. při nezměněném výroku o vině za výše uvedený zvlášť závažný zločin, jakož i za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2018, č. j. 57 T 2/2018-14900, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 2019, č. j. 15 To 23/2019-15006, podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 283 odst. 4 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře dvanácti (12) roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu dále uložil trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 6 výroku rozsudku. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2018, č. j. 57 T 2/2018-14900 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 2019, č. j. 15 To 23/2019-15006, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Tímtéž rozsudkem znovu rozhodl o trestech i ohledně obviněných B. H. A., L. T. K., L. T. H. a N. V. S. V. Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných Z. B., P. V. Q. a C. V. Q. jako nedůvodná zamítl. Jinak ponechal napadený rozsudek beze změn.

II. Dovolání a vyjádření k nim

3. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podali obvinění Z. B., B. N. T., A. D., C. V. Q., L. V. T., P. N. T., P. V. Q. a Z. Ž., prostřednictvím svých obhájců dovolání.

4. Obviněný Z. B. uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. s odůvodněním, že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, přičemž odsuzující rozsudek je zatížen vadou nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení.

5. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ten obviněný v prvé řadě vztáhl k otázce totožnosti skutku. K tomu uvedl, že v minulosti bylo proti němu vedeno trestní stíhání pro skutek pod bodem I. 6 (cesta č. 2), v rámci kterého byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2018, č. j. 46 T 6/2018-271, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2019, č. j. 11 To 1/2019-294, uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku.

6. Přitom cesta č. 1 se uskutečnila ve dnech 6. – 7. 12. 2017 na trase Česká republika – Nizozemsko, město XY – Německo, město XY – Česká republika, a cestu č. 2 absolvoval dne 14. 12. 2017 na trase Česká republika – Německo, město XY – Česká republika. V případě cesty č. 1 a cesty č. 2 „vezl“ tutéž zásilku drog. V rámci cesty č. 1 zásilky drog vezl na trase Nizozemí – Německo (XY), kde byla tato zásilka vyložena. V rámci cesty č. 2 se pak o cca týden později vrátil do Německa (město XY) pro tutéž zásilku drog, kterou převážel na trase Německo (XY) – Česká republika, přičemž v rámci cesty č. 2 byl následně zadržen policií. Domnívá se tedy, že skutek, pro který byl v tomto původním trestním stíhání pravomocně odsouzen, je totožný se skutkem I. 6 v nynější trestní věci, kdy v rámci každé ze dvou tam popsaných cest fakticky nakládal s jednou a tou samou zásilkou drog. Tím byla založena překážka věci rozhodnuté. Pro skutek I. 5 tedy nemělo být zahajováno trestní stíhání, neměl být vyhlášen další odsuzující rozsudek a ani nebyl důvod pro ukládání společného trestu. Nyní vedené trestní stíhání jeho osoby tak bylo od počátku nepřípustné ve smyslu § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř.

7. Pokud se jedná o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jeho rámci předně namítl, že soudy pochybily v tom, že rozhodná skutková zjištění stran srozumění s tím, že bude převážet drogy, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Zpochybnil svoje zavinění ve formě nepřímého úmyslu, k čemuž uvedl, že byl v případě cesty č. 1 i cesty č. 2 přesvědčen o tom, že jejich účelem měl být převoz vietnamských dělníků v rámci EU. Nevěděl tedy ani nebyl obeznámen s tím, že se v jeho vozidle během kterékoli z uskutečněných cest nacházel pervitin či jakákoli jiná droga. O tom svědčí konkrétní důkazy a argumenty, kupř. výpověď svědka K., z níž vyplývá, že představa obviněného o účelu jeho cest spočívala v tom, že bude převážet vietnamské dělníky, kteří nepobývali na území EU legálně, výše odměny toliko ve výši 3.000 Kč, kterou za obě cesty obdržel, odposlech SEVE_82 PG mezi K. a V. P. C. ze dne 5. 12. 2017, výpověď svědkyně B., jakož i obsah rozhovoru mezi svědkem K. a obviněným po vazebním zasedání po jeho zadržení dne 14. 12. 2017. Skutkové závěry soudů jsou tak v rozporu s obsahem provedených důkazů, když hmatatelný důkaz o srozumění obviněného, že vezl drogy, chybí.

8. Jestliže vrchní soud závěr o naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, který je mu kladen za vinu, dovodil na základě toho, že po příjezdu na určené místo vozidlo vždy předal spolupachatelům, kteří s ním odjeli (bezpochyby proto, aby do něj drogy ukryli) a následně mu vozidlo vrátili s tím, aby v cestě pokračoval, byla ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. II ÚS 658/14 porušena zásada presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a z ní vyplývající princip in dubio pro reo.

9. Nebyla tak naplněna subjektivní stránka přisouzeného trestného činu – úmysl, jenž je vyžadován pro naplnění skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.

10. Zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními obviněný rovněž shledal stran skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle kterého v případě skutku pod bodem I. 5 převážel 29 kg pervitinu, k čemuž však byl v rámci dokazování proveden toliko jediný osamocený a nepřímý důkaz, a to vyhodnocení odposlechu hovoru ve vietnamštině obviněné L. T. H. s neztotožněnou osobou, z něhož soudy tyto své závěry vyvodily.

11. Má za to, že řada důkazů svědčila ve prospěch skutkového závěru, že během cesty č. 1 bylo pašováno toliko cca 8 kg drogy. Vzhledem k tomu, že sdělení obsahu odposlechu (nikoliv ani doslovný přepis) je jediným důkazem, který má prokazovat, že v případě cesty č. 1 (skutku I. 5) mělo být v jím řízeném vozidle 29 kg pervitinu, nelze skutkový závěr s ohledem na zásadu in dubio pro reo přijmout za správný. Je též nelogický závěr, zda by při vědomí toho, že převáží 29 kg pervitinu, považoval částku 3.000 Kč jako odměnu za přijatelnou, stejně tak není reálné, že by organizovaná skupina nechala auto, ve kterém se mělo, bez jeho vědomí, nacházet 29 kg pervitinu, přes noc bez adekvátního zabezpečení a až den následující takto naložené vozidlo vezl do XY K. Rovněž obviněný V. P. C. ve své výpovědi stran cesty č. 1 (skutku I. 5) jednoznačně uvedl, že mělo být převáženo cca 8 kg pervitinu, tj. nikoli 29 kg. Soudy se tak dopustily pochybení ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívajícího v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.

12. Nesprávné právní posouzení ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. shledal obviněný v tom, že mu soudy uložily mj. společný trest ve výměře 10 let do věznice s ostrahou za skutky I. 5 a I. 6, ačkoliv za skutek I. 6 již byl pravomocně odsouzen, čímž byla porušena zásada ne bis in idem.

13. Závěrem opětovně poukázal, že bylo zcela na orgánech činných v trestním řízení, zda a jak budou skutky I. 5 a I. 6 stíhat, neboť pokud již v rámci původního řízení vypovídal o obou jízdách, pak skutečnost, že se každou jízdu rozhodli stíhat zvlášť, vedla k nespravedlnosti, neboť je zjevné, že v rámci původního řízení soud zahrnul do rozsudku i dobu předcházející 14. 12. 2017. Tudíž trest 18 měsíců nepodmíněně za druhou jízdu (s tím, že obviněný nevěděl, kolik drog je ve vozidle) a nepodmíněný trest ve výši 10 roků za první jízdu, s tím, že měl vědět o přítomnosti 29 kg drog ve vozidle, označil za nesmyslný. Je zřejmé, že ohledně skutku I. 5 neměl být vůbec znovu stíhán a trestní stíhání mělo být zastaveno.

14. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

15. Obviněný B. N. T. v dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř. Vyjádřil přesvědčení, že ve věci rozhodl vyloučený orgán a rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

16. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., ten zaměřil vůči rozhodování Krajského soudu v Ústí nad Labem, přičemž jeho podjatost a důvod pro vyloučení odvodil z toho, že uvedený soud vyhlásil již dříve rozsudky, jimiž schválil dohody o vině a trestech sjednané mezi státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a obviněnými K. V. D., N. Q. D. a V. P. C., přičemž v takto vyhlášených rozsudcích, v podstatě ještě před provedením dokazování v jeho trestní věci (či v jeho počátcích), byl uveden jednoznačný popis spáchání trestného činu a označení viníka, tedy jeho jméno, popis jeho jednání a je tak v podstatě identickým výrokem o vině, za kterou byl následně odsouzen. Ještě před zahájením dokazování tak měl soud prvního stupně bez jakýchkoli pochybností jasno v otázce viny všech obviněných, a byla tak předjímána jejich vina, aniž by byla prokázána. Krajský soud tak nemohl při dokazování postupovat nestranně a rozhodoval tedy ve věci jako podjatý. Tím bylo porušeno právo na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, čl. 36 odst. 1 Listiny a také zásada presumpce neviny. Odkázal přitom kupř. na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 5 To 5/2021, Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 To 17/2022, jakož i na judikaturu Ústavního soudu (kupř. nález I. ÚS 1965/15-1) i Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen „ESLP“) vztahující se k naznačené problematice.

17. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů spatřoval zejména ve skutečnosti, že řada tvrzení soudů jsou pouhými domněnkami a spekulacemi nemajícími podklad v provedených důkazech. Jestliže je viněn z provozu, organizace a financování vícero výroben metamfetaminu, nebyla spolehlivě objasněna existence ani jedné z nich, neboť soud svá zjištění opřel o pouhé domněnky a spekulace zahraniční policie, která však nejsou důkazem. Neexistuje tak žádný důkaz o existenci výrobny pervitinu v XY ani jinde, ani to, že by byl jejím provozovatelem, kdy se opět opírá toliko o operativní zjištění policie Nizozemí.

18. Za nejzásadnější vadu trestního řízení obviněný označil výpověď svědka J. S., která je podle jeho názoru procesně nepoužitelným důkazem, a to, že právě z ní bylo soudy vycházeno. Poukázal na svědkovu trestní drogovou minulost, jakož i zainteresovanost na drogové trestné činnosti, pro kterou ale nebyl díky policejnímu orgánu, který v osobě J. P. konal protizákonně, nikdy obviněn. Svědka J. S. pak označil za osobu nevěrohodnou, která se stala korunním svědkem obžaloby výměnou za svoji beztrestnost. Za nezákonný označil postup odvolacího soudu, že je věcí policejní taktiky a strategie, jaký postup zvolí, zejména jde-li o rozkrytí závažné a organizované trestné činnosti s mezinárodním přesahem. K tomu opětovně odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, kupř. usnesení sp. zn. 5 Tdo 280/2012, jakož i judikaturu ESLP. V použití svědecké výpovědi J. S. učiněné výměnou za beztrestnost tak obviněný shledal extrémní zásah do jeho práva na spravedlivý proces a porušení čl. 6 Úmluvy.

19. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozsudky obou soudů nižších stupňů zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, a to v jiném složení senátu.

20. Obviněný A. D. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř. s odůvodněním, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli bylo podle zákona nepřípustné /pozn. pokud jde o uváděné písm. c) patrně je o písařskou chybu, neboť argumentace dovolatele evidentně směřuje k uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř./ a odsuzující rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

21. V rámci své dovolací argumentace opakovaně zdůraznil, že skutkový stav v míře dostatečné pro uznání viny zjištěn nebyl, stejně jako absentuje důkaz, který by jej ze spáchání jednání usvědčil. Výhrady pak vznesl i proti původně spoluobviněnému K. V. D. ohledně něhož byla sjednána a schválena dohoda o vině a trestu, a jehož věrohodnost zpochybňuje.

22. Uvedl, že byl obžalován pod bodem I. 9 z trestného činu, za který byl již odsouzen ve Spolkové republice Německo a dále pod bodem I. bez uvedení konkrétního skutku z dalšího, tam popsaného jednání. Nesouhlasí tak s tvrzením v obžalobě uvedeným, že by byl dovozcem chemikálií a dalšího potřebného vybavení pro výrobu pervitinu do Nizozemí a současně pak dovozcem drog na území České republiky. Spojení mezi ním a K. V. D. nelze dovodit ani z výpovědi obviněného D. V. C. Jediným důkazem je v jeho případě výpověď spolupracujícího obviněného K. V. D., která je však nepravdivá. Nebylo též prokázáno, že by podle pokynů prováděl další pomocné činnosti, např. nákupy předmětů, zajištění vozidel apod.

23. V další části svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítl, že pokud za jednání v bodě I. 9, která se týkala jednání souvisejícího s výrobou metamfetaminu, byl již v minulosti odsouzen rozsudkem Zemského soudu v Kleve, Spolková republika Německo, ze dne 16. 5. 2018, č. j. KLs-204 Js2/18-8/18, který byl uznán rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2019 sp. zn. 67 T 36/2018, a jehož trest vykonává. Vyjádřil názor, že pro tento skutek nemělo být trestní stíhání zahájeno, a pokud se tak stalo, mělo být podle § 11 odst. 2 písm. a) tr. ř., jako nepřípustné zastaveno. Postupem soudů tak došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.

24. Má tedy za to, že skutkový stav nebyl zjištěn takovým způsobem, aby bylo možno učinit spolehlivý závěr o tom, že se uvedený zločin stal ani nebyl prokázán úmysl obviněného jej spáchat. Má tedy za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení.

25. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozsudky obou soudů zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí.

26. Pokud jde o obviněného C. V. Q., ve svém dovolání směřujícím proti výroku o vině i trestu uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V rámci své dovolací argumentace popřel, že by se přisouzené mu trestné činnosti pod bodem I. 12. dopustil. Zdůraznil, že pokud někdy jel do Holandska s kamarádem K. V. D., účel jeho cesty byl pouze turistický, o obchodu s drogami nic nevěděl. Totéž vyplývá i z výpovědí dalších zúčastněných osob, které uvedly, že obviněného osobně neznají a ani on ostatní osoby, které byly z tohoto skutku uznány vinnými, neznal. Rovněž z výpovědi spoluobviněného L. T. K. je zřejmé, že o distribuci či převozu drog nevěděl. O jeho údajné účasti na trestné činnosti nesvědčí ani odposlechy telefonních hovorů ani sledování osob. Z žádného důkazu tak nevyplývá, že by vědomě vystupoval v pozici kurýra. Nesouhlasí též s tím, že by zajistil kurýrní vozidlo na Slovensku, byl pouze požádán o obstarání vozidla.

27. Obdobnou situaci jako v bodě I. 12. shledal i v bodě I. 13., kdy namítá, že nevěděl o tom, že se podílí na trestné činnosti spojené s distribucí omamných a psychotropních látek, neboť byl pouze turistou. Stejně tak mu nebylo známo, že by byl členem organizované skupiny působící ve více státech, kdy ohledně této žádná dohoda nebyla a on se s ostatními spolupachateli neznal. Vzhledem k tomu, že omamné a psychotropní látky nevyrobil, neodvezl, nevyvezl, nenabídl, nezprostředkoval ani neprodal, nemohl po stránce objektivní ani subjektivní naplnit nejen základní skutkovou podstatu trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ale ani kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu, k jejímuž naplnění nebyl soudem proveden žádný důkaz. Za této situace měl být obžaloby zproštěn.

28. Rovněž ohledně skutku v bodě II. 4. setrval na své nevině s tím, že ani ohledně tohoto nebyly provedeny žádné usvědčující důkazy. Z výpovědí obviněných F. S., D. V. T. ani N. V. M. a K. V. D., pokud se k němu vyjadřují, vyplývá, že pouze jel vozidlem, aniž by věděl, že má sloužit jako doprovod vozidlu převážejícímu omamné a psychotropní látky. Ani v tomto případě neexistují žádné důkazy o jeho vědomosti, že by se podílel na předmětné trestné činnosti, když to nevyplývá ani z výpovědí svědků, ani z provedených odposlechů či sledování osob a věcí. Za této situace by měl být obžaloby zproštěn.

29. Na závěr dovolání vznesl též výhrady proti uloženému trestu odnětí svobody v trvání 10 roků, který označil za příliš přísný, zvláště v porovnání s tresty ostatních spoluobviněných. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí.

30. Obviněný L. V. T., ten ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Po citaci jejich zákonného znění vyjádřil názor, že napadený rozsudek je nezákonný, nedůvodný a založený na nesprávně zjištěném skutkovém základě, neboť oba soudy rezignovaly na snahu zjistit skutečný stav věci a beze zbytku byla opsána obžaloba a následně i oba rozsudky soudu prvního i druhého stupně. Soud prvního stupně vycházel při zjištění skutkového stavu z procesně nepoužitelných důkazů, zejména úředních záznamů o podaných vysvětleních, aniž pro to byly splněny zákonné podmínky. Odvolací soud se však s těmito námitkami obviněného nejen nevypořádal, ale vůbec se jimi nezabýval.

31. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně byly vyvozeny závěry, které z provedených důkazů nevyplývají a jejich hodnocení je nelogické. To se týká zejména hodnocení výpovědí svědků J. S. a policisty J. P., kteří vypovídali nepravdu, to vše ve snaze očistit S. a učinit z něj klíčového svědka. Odvolací soud se s jeho námitkami v podaném odvolání vypořádal stroze tak, že je věcí policejní taktiky a strategie, jaký postup v této otázce zvolí. Počínání policejního orgánu obviněný označil za zvůli v právním státě nepřípustnou a ani jeho posvěcení orgánem nadřízeným nemůže takový postup legalizovat. Došlo tak k porušení práva na spravedlivý proces a zásad právního státu.

32. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že výpověď svědka J. S. je v případě obviněného stěžejním důkazem, který je podporován dalšími důkazy, a to zejména záznamy o sledování osob ze dne 27. 3. 2018 a 5. 4. 2018, informacemi zjištěnými z vozidla B. N. T., výpovědí svědka K. V. D., stopami zajištěnými při domovní prohlídkách, prohlídkách vozidel a těla obviněného i záznamy o sledování vozidla zn. Opel Astra. Hodnocení důkazů nicméně podle obviněného odporuje zásadám formální logiky, neboť z provedených důkazů jsou vyvozovány závěry, které z nich nevyplývají a s trestnou činností jej žádný z nich nespojuje.

33. Pokud jde o zajištěné vozidlo zn. Opel Astra polské poznávací značky, ze spisového materiálu vyplývá, že v tomto vozidle byly zajištěny stopy DNA N. Q. H., nebyly v něm však zajištěny vůbec žádné stopy obviněného, což naopak nasvědčuje tomu, že vozidlo neužíval, ani se v něm nepohyboval, s ničím v něm nemanipuloval apod. Jestliže soud prvního stupně dále opírá svůj závěr o jeho vině o skutečnost, že se stýkal s obviněným B. N. T., což vyplynulo jednak ze sledování a z navigace ve vozidle VW CC, RZ: XY, ani to samo o sobě nemůže svědčit o jeho vině. Jak oba shodně vypověděli, znají se, jejich rodiny se přátelí a navštěvují se jak v Praze, tak v Nizozemí. Ze sledování dne 27. 3. 2018 je tak zřejmé pouze to, že se setkali, při schůzce stojí venku, povídají si a kouří. Ze sledování z téhož dne je též zřejmé, že obviněný pouze doprovázel pana D. T. H., ale v OBI s ním nářadí a další věci nenakupoval. V každém případě z dokladů o nákupech vyplývá, že se jednalo o běžné věci do domácnosti a nářadí na opravu bytu. Rovněž z odposlechů nevyplynulo nic, co by obviněného usvědčovalo.

34. Ohledně zjištění výrobny pervitinu v Holandsku uvedl, že tato není nijak prokazatelně s obviněným ani s ostatními spoluobviněnými propojena. V této výrobně nebyl zajištěn vůbec žádný důkaz, který by obviněného či někoho ze spoluobviněných s touto varnou spojoval. Soud prvního stupně opět vycházel jen z výpovědi svědka J. S., jediného, o samotě stojícího důkazu, který je navíc velmi kontroverzní a nevěrohodný. Přesto se žádný ze soudů s touto námitkou žádným způsobem nevypořádal.

35. Pokud jde o svědka K. V. D., ten obviněného vůbec nezná, jeho výpověď se k němu nevztahuje. Usvědčujícím důkazem nemůže být ani výpověď svědka H. P. Na jeho vinu nelze usuzovat ani z výsledků stěrů jeho dlaní z okamžiku zadržení, z nichž byly zjištěny stopy metamfetaminu, neboť byl denním uživatelem pervitinu, který užíval primárně doma na adrese XY, XY, kde byl zadržen. Tento důkaz je naprosto irelevantní ve vztahu k tomu, že byl uznán vinným tím, že se měl podílet na výrobě pervitinu, ke které mělo docházet v Nizozemí, nikoli tedy v České republice, navíc se měl na výrobě podílet zajišťováním nákupů chemikálií, kdy s metamfetaminem do styku nepřichází. Jestliže z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie ze dne 23. 10. 2019 po zkoumání bukálního stěru obviněného a jeho porovnání v rámci databáze IS CODIS vyplynula shoda v jeho dvou trestních řízeních, a to z roku 2012 a 2017, nelze k těmto poznatkům přihlížet, neboť nebyl ani v jednom případě ani trestně stíhán ani uznán vinným pravomocným rozsudkem soudu. Je na místě ctít zásadu presumpce neviny zakotvenou v ustanovení § 2 odst. 2 tr. ř. i v čl. 40 Listiny základních práv a svobod. Jeho vina byla postavena též na celé řadě úředních záznamů o podaných vysvětleních. Nelze přihlížet k úřednímu záznamu ze dne 31. 5. 2020 na č. l. 106 rozsudku soudu prvního stupně, který navíc nemůže ani sloužit jako procesně použitelný důkaz. Pokud soud též opírá svůj závěr o jeho vině o úřední záznam o podaném vysvětlení D. N. ze dne 21. 9. 2017, o úřední záznam o podaném vysvětlení T. T. T. B. ze dne 4. 10. 2017, jakož i o úřední záznam o podaném vysvětlení B. Q. T. ze dne 6. 10. 2017, i zde se jedná o procesně nepoužitelné důkazy, k nimž nelze přihlížet, neboť nebyl dán souhlas se čtením těchto úředních záznamů. S ohledem na výše uvedené obviněný dokazování označil za nesprávné a porušující základní zásady trestního řízení vyjádřené mimo jiné v ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., přičemž odsuzující rozsudek je podle něho důsledkem porušení zásady presumpce neviny.

36. V další části svého dovolání rovněž poukázal, že předseda senátu vyvíjel při prvním hlavním líčení konaném dne 8. 3. 2021 na všechny obviněné nepřípustný nátlak, aby uzavřeli dohody o vině a trestu, či aby alespoň prohlásili vinu a učinili skutečnosti uvedené ve spise nespornými. Obviněným sděloval informace o obviněných, kteří již byli odsouzeni v konkrétních trestních věcech vedených pro obdobnou trestnou činnost s totožnou právní kvalifikací, sděloval konkrétní výše nepodmíněných trestů s tím, že obvinění dopadnou stejně, ne-li hůř. Je tak patrno, že předseda senátu poukazem na uzavřené dohody o vině a trestu již před zahájením dokazování v hlavním líčení ve vztahu k dovolateli předjímal rozhodnutí ve věci samé. Takové jednání senátu tak lze vnímat jako vzbuzující pochybnosti o možné podjatosti.

37. Nad rámec uvedeného zmínil rovněž nedostatky veřejných zasedání konaných dne 14. 12. 2020 (v souvislosti s dohodami o vině a trestu) a 19. 2. 2021 (jednalo se o vazební zasedání), kdy v senátu byli údajně účastni i asistenti soudce neoděni v taláru a tito se účastnili i porady senátu.

38. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudky obou soudů nižších stupňů zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí, a to v jiném složení senátu.

39. Obviněný P. N. T. uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g), h) tr. ř., když má za to, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly důkladně provedeny navrhované podstatné důkazy a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

40. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., namítl, že dne 10. 3. 2021 byla schválena dohoda o vině a trestech u obviněných K. V. D., N. Q. D. a V. P. C., kteří byli členy organizované skupiny, jak je popsána ve výrokové části rozsudku, stejně tak jako odsouzený P. N. T. V případě obviněného V. P. C. byla uzavřena dohoda o vině a trestu při hlavním líčení dne 10. 3. 2021 u Krajského soudu v Ústí nad Labem, když tentýž den byl vydán rozsudek.

41. Svými dovolacími námitkami obdobnými těm, které přednesl obviněný B. N. T., také vyjádřil přesvědčení o zaujatosti senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem. Jeho podjatost odůvodnil tím, že shodný senát schválil dohody o vině a trestech u části spoluobviněných, přičemž ve skutkové větě – aniž by proběhlo dokazování – označil také jeho a zbylé spoluobviněné, kteří dohody o vině a trestu neuzavřeli, a to včetně popisu jejich údajného jednání. Tím podle něj Krajský soud v Ústí nad Labem v podstatě předjímal jejich vinu. Obviněný má tedy za to, že byl zkrácen na svých právech, když ve věci nerozhodoval nestranný soud. V kontextu s tím obviněný odkázal na rozsudek ESLP ze dne 25. 11. 2021, č. 63703 – Mucha proti Slovensku, který řešil otázku presumpce nevinny jednotlivce v kontextu vymezení skutkového stavu v dohodě o vině a trestu jeho spolupachatelů. V rozsudku uvedená formulace skutku je tak s výše uvedeným rozhodnutím ESLP v rozporu.

42. Podjatost senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem namítl již při veřejném zasedání o odvolání před Vrchním soudem v Praze dne 14. 11. 2022. Pokud vrchní soud ve svém rozsudku ze dne 15. 11. 2022, č. j. 15 To 72/2022-16038, konstatoval, že nelze bez dalšího dovodit, že by si již na základě této okolnosti v obou případech rozhodující soudce učinil konečný (a předpojatý) závěr o vině dalšího spoluobviněného ve smyslu pochybností vyjádřených v ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř., a není proto vyloučen z dalšího projednání jeho věci, s tímto závěrem obviněný projevil nesouhlas. V návaznosti na to odkázal mj. na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 To 17/2022 a Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 5 To 5/2021, když má za to, že v dané věci jsou pochybnosti o nestrannosti rozhodujícího senátu, čímž došlo k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

43. Ve vztahu k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. obviněný s odkazem a judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3093/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2014, sp. zn. 3 Tdo 1465/2014) namítl, že skutková zjištění, tak jak jsou popsána v rozsudku soudu I. stupně, jsou zjevně v rozporu s obsahem provedených důkazů.

44. V rámci svých dovolacích námitek obviněný pozornost soustředil pouze na skutkové závěry soudů. Ty zpochybnil s tím, že z provedených důkazů neplynou a jsou s nimi ve zjevném rozporu. Podle jeho přesvědčení soud prvního stupně neprovedl jediný důkaz, který by ho ze spáchání přisouzeného jednání pod bodem I. 10-13 usvědčoval. Jeho vina je postavena pouze na výpovědi jeho a spolupracujícího obviněného K. V. D., kterou však považuje za nevěrohodnou, motivovanou snahou získat status spolupracujícího obviněného a předem naučenou tak, aby zapadla do skutků popsaných v obžalobě. K této výpovědi nemělo být vůbec přihlíženo, neboť je nereálné, aby si K. V. D., na rozdíl od ostatních spoluobviněných a s takovou přesností, pamatoval veškeré skutečnosti, které se měly stát v roce 2017, jasně popsat, kdo, kdy a kde byl v který konkrétní čas, v přesnou hodinu, kdo koho přesně kam vezl, a kdo u toho byl přítomen. Jiné důkazy, než výpověď tohoto svědka soud neměl. Nikdo další, ať už spoluobvinění nebo svědci netvrdili, že by byl jakkoli zapojen do popsané trestné činnosti. Buď jej vůbec neznali, nebo jen jako prodejce na tržnici z XY. Další důkazy, které jsou uvedeny v odsuzujícím rozsudku, v žádném případě jeho vinu předmětnou trestnou činností neprokazují. Odvolací soud se přitom s argumentací soudu prvního stupně ohledně prokázání jeho viny zcela ztotožnil.

45. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu (nálezy ÚS ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 463/2000 a ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95), tak má za to, že soudy porušily zásadu presumpce neviny dle čl. 40 odst. 2 Listiny a z něj vyplývající princip rozhodování in dubio pro reo, a jejich rozhodnutí je třeba považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 1 a 90 Ústavy České republiky.

46. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 2022, č. j. 15 To 72/2022-16038, a podle § 365k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a věc mu poté přikázal k novému projednání a rozhodnutí, případně aby ve smyslu § 265m tr. ř. sám rozhodl 47. Obviněný P. V. Q. své dovolání, směřující do výroků o vině i trestu, opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

48. Úvodem rozsudku odvolacího soudu vytkl, že postrádá argumenty pro konstatování jeho viny, přičemž namítá, že se téměř nevyjadřuje k předneseným odvolacím námitkám, případně se vyjadřuje jen velmi obecně. Bylo tak porušeno jeho právo domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu a právo na spravedlivý proces, garantované v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 2, čl. 2, 4, 10, 90 a 95 odst. 1 Ústavy, a čl. 5 odst. 1, čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. a) a čl. 7 odst. 1 protokolu č. 7 Úmluvy.

49. Následně vytkl vadu extrémního rozporu, neboť ve vztahu ke skutkům pod body 11 a 13 ho neusvědčují v podstatě žádné zásadní důkazy. Popřel, že by byl ve spojení s některými spoluobviněnými, což ani z provedeného dokazování nevyplývá, stejně jako, že by vědomě činil to, co je mu kladeno za vinu. Ostatní spoluobvinění jej neznají ani žádné skutečnosti, týkající se jemu přisouzeného jednání, nevypověděli. Nezná ani žádné osoby z Holandska, které se obchodováním s drogami zabývají.

50. Je-li soudy dovozováno, že on a obviněný F. S. byli nejnižšími články skupiny v pozici kurýrů drog, kteří s vědomím, že budou nelegálně převážet drogu, podle pokynu za úplatu odjeli určeným vozidlem na určená místa, kde jim byla do vozidla uložena či jinak předána droga, kterou následně převezli na místo určení, otázka jejich povědomí nebyla prokázána. Nemohla tak být naplněna subjektivní stránka přisouzeného trestného činu.

51. Pokud je soudy jeho vina opírána především o tvrzení spolupracujícího obviněného K. V. D., vypovídací hodnotu jeho výpovědi v části týkající se jeho osoby zpochybnil, přičemž zdůraznil, že on sám s trestnou činností zbylých pachatelů nemá nic společného. Nepopírá, že se s obviněným K. V. D. zná již mnoho let, z fotografie, na niž jsou oba zachyceni, však nevyplývá nic, co by jemu přisouzené jednání prokazovalo. Znalecký posudek z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky stran jeho mobilního telefonu prokazuje pouze jeho kontakt s K. V. D., a stejně jako protokoly o sledování osob ze dne 1. 6. 2018, 2. 6. 2018 ani 15. 6. 2018, jeho vinu neprokazují. Odsouzení své osoby proto označil za důsledek porušení presumpce neviny a principu in dubio pro reo, k čemuž podrobně odkázal na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu.

52. Závěrem dovolání napadl i výrok o trestu, který označuje za nepřiměřeně přísný a likvidační. Má za to, že mělo být přihlédnuto nejen k povaze a závažnosti daného trestného činu, ale také k jeho dosavadnímu způsobu života, k jeho osobním a jiným poměrům, k možnosti jeho nápravy a k možnému dopadu na jeho budoucí život.

53. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 15 To 72/2022 a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 10. 2021, sp. zn. 1 T 9/2020, a věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí.

54. Obviněný Z. Ž., který uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., svou dovolací argumentaci vystavěl na přesvědčení, že soudy zcela rezignovaly na uplatnění zásad in dubio pro reo a presumpce neviny, neboť jeho trestná činnost z provedených důkazů nevyplývá, přičemž pokud ho má usvědčovat obviněný K. V. D., jedná se o ojedinělý důkaz, který není ničím jiným podpořen. Dále v podrobnostech poukázal na konkrétní pochybení stran důvěryhodnosti tohoto obviněného ohledně jednotlivých skutků.

55. Pokud jde o skutek pod bodem I. 10 rozsudku, podle nějž měl údajně „zjednat za sebe kurýra F. S. pro převoz pervitinu z Holandska a zapůjčení kurýrního vozidla pro tuto cestu“, poukázal na rozpor mezi svou výpovědí a obviněného K. V. D., o okolnostech seznámení K. V. D. se S., kdy navzdory odposlechům policie nebyl žádný telefonický hovor mezi obviněným a S. zaznamenán. Jakým způsobem a na čí popud došlo k jejich domluvě tak nelze věrohodně zjistit. Za této důkazní situace je zjevné, že se F. S. s K. V. D. dohodl sám, bez aktivní účasti obviněného. Pro tvrzení soudu, že k převozu marihuany dne 30. 4. 2018 měl K. V. D. najmout S. prostřednictvím obviněného tak není důkazní opora, navíc i K. V. D. sám výslovně popřel, že by obviněný s touto akcí měl něco společného. Rovněž neexistuje žádný důkaz o jeho vědomosti o napojení K. V. D. na uvedenou trestnou činnost.

56. Ke skutku pod bodem II. 1, podle něhož měl přepravovat marihuanu od blíže neurčeného pana S. obviněnému K. V. D., vyjádřil pochybnosti, zda bylo řádně zahájeno trestní stíhání jeho osoby, neboť tento skutek v usnesení o zahájení trestního stíhání nebyl obsažen a objevil se až v dokumentu „Upřesnění popisu skutku ze dne 18. 6. 2020“ po výslechu spolupracujícího obviněného K. V. D.

57. Navíc je daný skutek prokazován pouze výpovědí obviněného K. V. D., kterou několikrát ohledně doby jeho spáchání změnil, a která není podepřena žádným dalším důkazem, přesto, že byli oba v inkriminovanou dobu sledováni a odposloucháváni policií.

58. Ke skutku pod bodem II. 2 napadeného rozsudku, podle něhož „po dohodě s K. V. D. odjel svým automobilem do Karlových Varů, kde se s ním měl sejít a odvézt údajně marihuanu zpět na Moravu“, a když se jej nedočkal, z obavy před silniční kontrolou měl odjet s prázdnou, uvedl, že šlo o jeho výmluvu, motivovanou snahou se od K. V. D. odpojit, když ten den kontrolován nebyl ani žádné takové kontrolní akce ve městě neprobíhaly. Jestliže za situace proti sobě stojícího tvrzení K. V. D., že dovolatel o odvozu drog musel vědět oproti jeho tvrzení, že tak jako v minulosti jede pro oblečení, soud tím, pokud bezdůvodně přisvědčil verzi K. V. D., porušil v jeho neprospěch zásadu presumpce neviny a princip in dubio pro reo, přičemž výše uvedenými pochybeními soudů bylo porušeno i jeho právo na spravedlivý proces.

59. Nad rámec uvedeného soudům vytkl, že nerespektovaly proporcionalitu trestní represe. Uvedený nedostatek spatřoval doslovně v tom, že bez naplnění materiální stránky trestného činu posoudily jeho jednání tou nejpřísnější právní kvalifikací. Odsouzení pak označil za nespravedlivé a s ohledem na jeho věk a zdravotní problémy za v podstatě likvidační.

60. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozsudky obou soudů nižších stupňů zrušil a poté ho buď obžaloby zprostil, případně věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí.

61. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podaným dovoláním předně vyplývá, že námitky dovolatelů jsou doslovným opakováním obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se oba soudy či jeden z nich beze zbytku, a podle názoru státního zástupce také správně, vypořádaly.

62. Každý z obviněných (vyjma obviněných A. D. a C. V. Q.) uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s odůvodněním, že skutková zjištění soudů z provedených důkazů nevyplývají (a tedy nejsou s nimi v souladu), případně, pokud jde o výtky obviněného B. N. T. směřované vůči procesní použitelnosti výpovědi svědka J. S. – že bylo vycházeno z důkazu nezákonného.

63. Podle státního zástupce Krajský soud v Ústí nad Labem realizoval komplexní, bezvadné a úplné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž Vrchní soud v Praze, který podané odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami obviněných se řádně vypořádal.

64. Pokud byl některou ze stran trestního řízení vznesen požadavek na doplnění dokazování, soud se zabýval potřebou jeho provedení z pohledu ustálení skutkového stavu v míře potřebné pro řádné a spravedlivé rozhodnutí, přičemž pokud takovému návrhu pro nadbytečnost či chybějící souvislosti s podstatou věci nevyhověl, důvody svého postupu také řádně odůvodnil.

65. Krajský soud v Ústí nad Labem svá skutková zjištění ustálil výlučně na podkladě řádně provedených a procesně využitelných důkazů. Výhradu v tomto směru vznesl jen obviněný B. N. T., a to ve vztahu k výpovědi svědka J. S. Zejména zpochybnil jeho věrohodnost a dožadoval se nepřihlížet ke skutečnostem jím tvrzeným z důvodu jeho údajné zainteresovanosti na projednávané drogové trestné činnosti s tím, že výlučně pochybnými a nezákonnými kroky policejního orgánu (J. P.) se z něj stal „klíčový“ svědek, který o protiprávním jednání ostatních lhal, a to výměnou za privilegium beztrestnosti, kterého se mu dostalo. Tato námitka však postrádá opodstatnění, neboť výpověď svědka J. S. je důkazem regulérním a použitelným stejně, jako důkazy ostatní.

66. V projednávané trestní věci státní zástupce neshledal ani obviněnými vytýkaný nesoulad zásadních skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů, když postupem respektujícím klíčové zásady trestního řízení vyplývající především z ustanovení § 2 odst. 2, 5, 6, 11 a 12 tr. ř. zformoval Krajský soud v Ústí nad Labem takový průběh skutkového děje, který s provedenými důkazy naprosto koresponduje jak co do jeho průběhu, tak i co do množství omamných a psychotropních látek.

67. Výčet konkrétních důkazů, které vedly ke zformování skutkového děje vyjádřeného ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, učinil, a to včetně rozboru konkrétních skutkových zjištění, které z nich vyvodil, Krajský soud v Ústí nad Labem v rámci obsáhlého odůvodnění rozsudku sp. zn. 1 T 9/2020. Pokud část obviněných dovozovala absenci obsahové vazby učiněných skutkových zjištění na provedené důkazy, a to případně v podobě zjevného (extrémního) nesouladu mezi nimi, není možné jim přisvědčit, neboť tato zjištění soudů z provedených důkazů evidentně vyplývají, přičemž tvrzený nesoulad skutkových zjištění a provedených důkazů v podstatě všichni obvinění odvozovali z vlastního, od soudů odlišného hodnocení provedených důkazů.

68. Nemohlo proto dojít ani k porušení zásady in dubio pro reo a principu presumpce neviny, jak někteří obvinění v rámci svých mimořádných prostředků naznačují, neboť podle celé řady respektovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu či Ústavního soudu se nelze ztotožnit s názorem, že stojí-li proti sobě dvě odlišná tvrzení, respektive dvě skupiny důkazů, které nabízejí různé varianty průběhu skutkového děje, je třeba vždy a za všech okolností rozhodnout ve prospěch obviněného s odkazem na zásadu in dubio pro reo. Uplatnění této zásady je totiž namístě pouze tehdy, dospěje-li soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů k závěru, že nadále zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Pokud však soud po vyhodnocení důkazní situace žádné pochybnosti o průběhu skutkového děje nemá, podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch" splněny nejsou.

69. Dovolací námitky, jimiž podstatná část dovolatelů vytýkala vady naplňující dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak podle státního zástupce postrádají opodstatnění.

70. Co se týká obviněného Z. B., ten vyjma neopodstatněných námitek vtělených pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vznesl též námitky proti posouzení jednání pod body I. 5 a I. 6 jako dvou dílčích útoků jednoho pokračujícího trestného činu s tím, že se podle něj jedná o jedno shodné jednání. Pokud byl tedy za skutek popsaný pod bodem I. 6 odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2018 sp. zn 46 T 6/2018, nepřicházelo v úvahu uznat ho nyní vinným za tentýž skutek vymezený v bodě I. 5.

71. Tuto námitku sice podle státního zástupce lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je však neopodstatněná. Důvody tohoto závěru se zabývaly v odůvodnění svých rozsudků oba nižší soudy, přičemž s jimi uvedenými argumenty se státní zástupce ztotožnil. Dodal, že trestný čin podle § 283 tr. zákoníku může mít v konkrétním případě jak charakter trestného činu trvajícího, tak i trestného činu pokračujícího, přičemž pro určení povahy konkrétního skutku je podstatné to, zda jednotlivé útoky lze v rámci uvedeného celku samostatně vymezit, resp. rozdělit na samostatné skutky nebo na jednotlivé dílčí útoky pokračujícího trestného činu.

72. V obecné rovině platí, že jednání pachatele, který se na spáchaném činu podílí např. tak, že jako tzv. kurýr na výzvu jiné osoby takovou látku „doveze, vyveze, příp. proveze“, dále s ní sám nenakládá a takto jedná opakovaně, přičemž jednotlivé útoky lze ohraničit (přesně vymezit) na samostatná jednání, je možno považovat za pokračující trestný čin ve smyslu § 116 tr. zákoníku.

73. V posuzovaném případě obviněný Z. B. realizoval dvě kurýrní cesty. První se uskutečnila kolem 6. 12. 2017 (bod I. 5 výroku o vině), druhá pak dne 14. 12. 2017 (bod I. 6 výroku o vině), přičemž o v pořadí druhém skutku již bylo pravomocně rozhodnuto zmíněným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2018, č. j. 46 T 6/2018-271. Přestože ve druhém případě převážel zpět do České republiky pravděpodobně část pervitinu, který předtím do XY přivezl již v prvním případě, je podle státního zástupce zjevné, že se nemohlo jednat o jeden trvající delikt, neboť obviněný předmětnou drogou v mezidobí nedisponoval a nemohl ji tak pro jiného přechovávat. To, že pervitin zanechaný v XY zde měl být předán či prodán další osobě, ve své výpovědi uvedli V. P. C. i K. V. D., kteří následně zjistili, že o drogu není v Německu zájem a až posléze řešili převoz jejího zbytku do České republiky. Dovolatel v rámci své výpovědi potvrdil, že sice nevěděl, jaké zboží převáží, nicméně zjevně byl najat na dvě samostatné cesty, byl vybaven transportním vozidlem, byl o cíli obou cest informován postupně a byla dohodnuta odměna za každou jednotlivou jízdu. To, že ve skutečnosti pervitin nezůstane v Německu, zpočátku nevěděli ani samotní výrobci pervitinu a organizátoři kurýrních cest, když až následně po jeho vyložení v XY vyšlo s odstupem času najevo, že pervitin bude nutné převézt zpět z Německa do České republiky. Státní zástupce přisvědčil závěrům obou soudů, pokud v jednáních ze dne 6. 12. 2017 a 14. 12. 2017 neshledaly totožný skutek, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto shora citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze, ale dospěly k závěru, že se jedná ve smyslu § 12 odst. 12 tr. ř. o dva dílčí útoky pokračujícího jednání.

74. Povědomí obviněného, jaké zboží převáží nasvědčuje zjištěný způsob jeho jednání. Byl totiž vybaven vozidlem, mobilním telefonem, financemi a instrukcemi na cestu, přičemž vždy po příjezdu na určené místo vozidlo předal spolupachatelům, ti s ním odjeli – zjevně proto, aby v něm ukryli drogy – a následně mu vozidlo vrátili s tím, aby v cestě pokračoval. Od počátku věděl, že jeho cesta bude mít nelegální účel, přičemž jeho srozumění s faktem, že se bude jednat o převoz drog, mu muselo být zřejmé z celé řady okolností. Odpovídala tomu konspirativnost plánování cesty, jakož i výše sjednané odměny 30.000 Kč, která byla naprosto neadekvátní údajné legální cestě, a kterou v prvním případě také obdržel.

75. Závěrem státní zástupce v podrobnostech shrnul skutkové a právní závěry, k nimž ohledně obviněného oba soudy dospěly, včetně subjektivní stránky jemu přisouzené trestné činnosti. Dovolání obviněného vyhodnotil za neopodstatněné.

76. Obviněný B. N. T. mimo neopodstatněných námitek vtělených pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. s odůvodněním, že v případě rozhodnutí senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem se jednalo o rozhodnutí vyloučeným orgánem, neboť jsou podle něj dány pochybnosti o tom, zda nebyl podjatý. Jejich existenci vyvodil ze zjištění, že tentýž soud schválil dohody o vině a trestu části původních spoluobviněných, přičemž při citaci výroku o vině, který se jich týkal, byli výslovně zmíněni i ostatní obvinění (dovolatele nevyjímaje), kteří takovou dohodu neuzavřeli, a o jejichž vině a nevině bylo rozhodováno až po provedeném dokazování. Podle obviněného tak tímto postupem byla ještě před provedením dokazování předjímána mimo jiné i jeho vina. Podle státního zástupce tuto námitku sice pod jím vytýkaný dovolací důvod podřadit lze, shledal ji však za neopodstatněnou.

77. Dále poukázal, že po podání obžaloby byly uzavřeny dohody o vině a trestu mezi státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a spoluobviněnými K. V. D. (dne 14. 12. 2020), N. Q. D. (dne 16. 2. 2021) a V. P. C. (dne 10. 3. 2021), které následně Krajský soud v Ústí nad Labem postupem podle § 314r odst. 4 tr. ř. schválil. Je rovněž pravdou, že popis skutku v uvedených dohodách obsahuje i popis jednání dalších osob, s nimiž takováto dohoda učiněna nebyla. Obdobně u hlavního líčení dne 8. 3. 2021 spoluobvinění D. V. C., N. N. G. a D. V. T. prohlásili svoji vinu, přičemž soud prvního stupně podle § 206c odst. 4 tr. ř. tato prohlášení přijal a rozhodl, že v rozsahu jejich prohlášení viny nebude prováděno dokazování.

78. Z hlediska dovolací argumentace je podle státního zástupce klíčové vyhodnocení, zda soud prvního stupně po schválení dohod o vině a trestu či přijetí prohlášení viny dopředu zaujal stanovisko ohledně viny těch obviněných, s nimiž shora uvedený procesní postup realizován nebyl, či nikoli. Ve shodě s Vrchním soudem v Praze dospěl k názoru, že tomu tak není, neboť Krajský soud v Ústí nad Labem prováděl velmi obsáhlé dokazování a provedené důkazy hodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. O tom, že Krajský soud v Ústí nad Labem schválením shora uvedených dohod dopředu nepředznamenal vinu těch obviněných, kteří dohodu či prohlášení neučinili, svědčí i zjištění, že obviněný N. L. M., který je v uzavřené a schválené dohodě o vině a trestu rovněž uveden, byl následně obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) tr. ř., a došlo také k dílčí úpravě skutkové věty (k vypuštění skutku).

79. K odvolacím námitkám obviněného B. N. T. a jeho odkazu na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva státní zástupce konstatoval, že ani evropské právo nebrání tomu, aby dohoda, v níž obviněný doznává svou vinu výměnou za snížení trestu, a která musí být schválena vnitrostátním soudem, výslovně jmenovala jako spolupachatele dotčeného trestného činu nejen tuto osobu, ale i další obviněné, kteří svou vinu nedoznali, a proti nimž bylo v trestním řízení pokračováno, je-li jejich uvedení v této dohodě nezbytné ke kvalifikaci trestněprávní odpovědnosti osoby, která uvedenou dohodu uzavřela.

80. Zdůraznil, že opak nevyplývá ani z věci Meng proti Německu či Mucha proti Slovensku. Podstatné je, aby bylo zřejmé, že tyto jiné osoby jsou nadále stíhány a jejich vina dosud nebyla zákonným způsobem prokázána a podrobně hodnocena a je nadále předmětem samostatného rozhodování. Popsal-li tedy soud v jiném rozsudku, v němž bylo rozhodováno o vině a trestu ostatních spoluobviněných, kteří se na trestné činnosti spolupodíleli, úlohu dalšího spoluobviněného či dalších spoluobviněných, nelze z toho bez dalšího dovodit, že by si již na základě této okolnosti v obou případech rozhodující soudce učinil konečný (a předpojatý) závěr o vině dalšího spoluobviněného. Pochybnosti o jeho nestrannosti v takové situaci dány nejsou a soudce proto není vyloučen z dalšího projednání jeho věci. To platí tím spíš v situaci, kdy vina ostatních spoluobviněných – dovolatele nevyjímaje – byla v aktuálně projednávané trestní věci vystavěna na řadě dalších důkazů odlišných od výpovědí těch obviněných, kteří uzavřeli posléze schválené dohody o vině a trestu či kteří prohlásili vinu.

81. Závěrem státní zástupce v podrobnostech shrnul skutkové a právní závěry, k nimž ohledně obviněného oba soudy dospěly včetně subjektivní stránky jemu přisouzené trestné činnosti. Rovněž dovolání obviněného B. N. T. shledal státní zástupce neopodstatněné.

82. Obviněný A. D. předně označil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli bylo nepřípustné. Jestliže je tento dovolací důvod naplněn tehdy, pokud „obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl“, obviněným vytýkaná vada se problematiky nepřípustnosti trestního stíhání netýká. K ní se vztahuje obviněným nezmiňovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., který měl pravděpodobně na mysli. Podle státního zástupce však stran osoby dovolatele důvod nepřípustnosti trestního stíhání dán nebyl.

83. Obviněný A. D. tento důvod vyvodil zřejmě z přesvědčení, že bylo zahájeno trestní stíhání jeho osoby také pro jednání, ohledně něhož byl již dříve odsouzen rozsudkem Zemského soudu v Kleve ze dne 16. 5. 2018, č. j. KLs-204 Js2/18-8/18, který byl uznán rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2019, sp. zn. 67 T 36/2018, přičemž toto jednání bylo ohledně jeho osoby pojato i do bodu I. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž byl také on uznán vinným. Podle názoru státního zástupce tomu tak ale není.

84. Co se týká jednání, pro které byl obviněný odsouzen zmíněným cizozemským rozsudkem soudu v Kleve, pro ně trestní stíhání jeho osoby zahájeno nebylo, a stejně tak pro ně nebyla podána obžaloba. Je sice zmíněno konkrétně v bodě II. 8 usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 26. 8. 2019, č. j. NPC-1478-675/TČ-2017-2200PR, to však ve vztahu k dalším spoluobviněným, u dovolatele je však poznámka, že pro tento skutek již byl odsouzen. Obviněný A. D. byl v době zahájení trestního stíhání vnímám jako člen organizované skupiny, v jejímž rámci se měl v rámci trvajícího jednání podílet na dalších neoddělitelných činnostech spočívajících v nakládání s pervitinem a konopím (odebírání drog a jejich transport). Proto bylo také v jeho případě zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku shodně s ostatními spoluobviněnými.

85. Protože jeho zapojení do organizované skupiny působící ve více státech Krajským soudem v Ústí nad Labem spolehlivě prokázáno nebylo, provedl ve vztahu k osobě dovolatele korekci skutkové věty, část jeho jednání v návaznosti na provedené důkazy a chybějící zjištění o zapojení do organizované skupiny vypustil a uznal ho vinným pouze skutkem pod bodem III. (konopí), kdy však v případě jednání pod bodem I., pro které byli uznáni vinnými zbylí dovolatelé, nadále ponechal jeho jméno s dovětkem, že se na něm podílel jako kurýr pervitinu, a že již byl za takové jednání odsouzen. Je pravdou, že takto pojatá forma popisu závadového chování mohla v případě osoby dovolatele a rozsahu jednání, pro které byl Krajským soudem v Ústí nad Labem uznán vinným, vzbuzovat nejasnosti. Ty však podle názoru státního zástupce napravil Vrchní soud v Praze, který stran jeho osoby rozsudek soudu prvého stupně zrušil a na podkladě shodných skutkových zjištění rozhodl znovu, přičemž do popisu jednání již zahrnul striktně jen dva případy přepravy konopí v množství vždy nejméně po 4 kg. (viz skutek III. původního rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, a odstavec 24. odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze).

86. Pokud jde o zbývající námitky obviněného A. D., ty podle státního zástupce pod jím vytýkaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., k jím chybně vymezenému dovolacímu důvodu podřadit nelze, a to s jednou výjimkou. Tou je výhrada v tom smyslu, že za jednání spočívající v převážení marihuany po České republice, k němuž došlo před 2. 1. 2017, mu měl být ve vztahu k naznačenému cizozemskému rozsudku Zemského soudu v Kleve ze dne 16. 5. 2018 č. j. KLs-204 Js2/18-8/18, který byl uznán rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2019 sp. zn. 67 T 36/2018, uložen souhrnný trest. Vytýká totiž vadu jiného nesprávného hmotně právního posouzení, kterou mohou založit – jde-li o výrok o trestu – pochybení v právním závěru stran toho, zda měl či neměl být ukládán souhrnný, úhrnný či společný trest.

87. I tato námitka však podle státního zástupce postrádá opodstatnění, když postup podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku přichází v úvahu jen tehdy, byl-li dřívější rozsudek vydán soudem České republiky. Platí, že naše soudy nejsou z hlediska citovaného ustanovení vázány cizozemskými rozsudky, přičemž nemohou rušit výroky takových rozsudků ani do nich jakkoli zasahovat. Na tom pak nemůže nic změnit ani situace, kdy by byl cizozemský rozsudek uznán příslušným soudem České republiky, jako tomu bylo i v projednávané trestní věci, nebo jednalo-li by se o rozsudek vydaný soudem jiného členského státu Evropské unie.

88. Závěrem státní zástupce v podrobnostech shrnul skutkové a právní závěry, k nimž ohledně obviněného oba soudy dospěly včetně subjektivní stránky jemu přisouzené trestné činnosti. I dovolání obviněného A. D. státní zástupce označil za neopodstatněné.

89. Co se týká obviněného C. V. Q., naprostou většinu jeho námitek, v jejichž rámci se především neztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně a trestnou činnost popřel, pod jím vytýkaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit nelze (a jiný dovolací důvod neuplatnil). Mimo rámec tohoto i jakéhokoli jiného dovolacího důvodu pak stojí i námitka, v jejímž rámci vytýkal přílišnou přísnost uloženého trestu.

90. K tomu státní zástupce zdůraznil, že výrok o trestu je možné primárně napadat s odkazem na obviněným nezmíněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Ten je naplněn v případech, kdy byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. To však není případ trestu, k němuž byl dovolatel odsouzen, neboť trestní zákoník uložení trestu odnětí svobody za spáchaný trestný čin připouští, přičemž Krajský soud v Ústí nad Labem v rámci rozhodování o něm respektoval také trestní sazbu stanovenou trestním zákoníkem a trest vyměřil na samé její dolní hranici.

91. Výrok o trestu pak lze za jistých okolností napadat také s odkazem na obviněným vytýkaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tehdy, je-li namítáno jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu tohoto dovolacího důvodu, na němž by bylo rozhodnutí založeno, je však možno považovat – pokud jde o výrok o trestu – pouze jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu. Šlo by např. o situace, kdy by se soud dopustil pochybení v právním závěru stran toho, zda měl či neměl být ukládán souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. O takovou situaci se však v daném případě nejedná.

92. Z pohledu obviněným vytýkané dovolací argumentace proti výši uloženého trestu, státní zástupce uvedl, že v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů nemůže být, až na zcela výjimečné případy relevantně uplatněna námitka založená na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu, a to ani v případě, pokud je dovolatel subjektivně přesvědčen o vadném postupu soudů při hodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku. Oněmi zcela výjimečnými případy by byly toliko situace trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného. To však trest uložený dovolateli rozhodně není, neboť jeho výše a způsob výkonu byly prvostupňovým soudem odůvodněny řádně, s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem, a rovněž způsobem ústavně konformním.

93. S velkou dávkou tolerance, neboť obviněný především zpochybnil skutkové závěry soudů, lze pod jím vytýkaný dovolací důvod podřadit jen námitku v tom smyslu, že nemohl být naplněn znak organizované skupiny, neboť ohledně této žádná výslovná dohoda nebyla a on se s ostatními spolupachateli neznal. Ta však postrádá opodstatnění.

94. Pokud jde o pojem organizované skupiny, potažmo organizované skupiny působící ve více státech, podmínky jejich naplnění výstižně shrnul Krajský soud v Ústí nad Labem v odůvodnění svého rozsudku, s jehož uvedenými argumenty se státní zástupce ztotožnil. Působila-li přitom organizovaná skupina přinejmenším na území České republiky, Nizozemí a Německa, nepochybně byl naplněn i znak „organizované skupinu působící ve více státech“.

95. Taktéž ohledně obviněného C. V. Q. státní zástupce poukázal na skutková zjištění a z nich vyplývající právní závěry, k nimž ohledně jeho osoby soudy dospěly, a to včetně subjektivní stránky jemu přisouzené trestné činnosti. Také jeho dovolání státní zástupce shledal neopodstatněné.

96. Obviněný L. V. T. mimo neopodstatněných námitek vtělených pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jejichž rámci zejména zpochybnil věrohodnost výpovědí svědků S. a P., případně označil skutková zjištění za odporující provedeným důkazům, uplatnil také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Jeho námitky se však s tímto dovolacím důvodem věcně rozcházejí, neboť nesouhlas s právním posouzením skutku podle názoru státního zástupce buduje výlučně na podkladě skutkového děje odlišného od toho, k němuž dospěly oba soudy.

97. Pokud současně vznesl výhrady, jejichž prostřednictvím ze shodných důvodů jako spoluobviněný B. N. T. rozporoval nezaujatost senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem, který označil za podjatý, tuto námitku pod žádný z jím vytýkaných dovolacích důvodů podřadit nelze. Bylo by možno vytýkat ji s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., i tak by postrádala opodstatnění (k tomu viz přísl. pasáž vyjádření ohledně obviněného B. N. T.). Pod žádný dovolací důvod nelze podřadit ani jeho výhrady k průběhu některých dříve konaných veřejných zasedání.

98. K trestné činnosti obviněného L. V. T. státní zástupce shrnul skutková zjištění a z nich vyplývající právní závěry, k nimž ohledně jeho osoby oba soudy dospěly, a to včetně subjektivní stránky jemu přisouzené trestné činnosti. Rovněž dovolání obviněného L. V. T. je podle státního zástupce neopodstatněné.

99. Obviněný P. N. T. vyjma neopodstatněných námitek vtělených pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jejichž rámci zejména označil skutková zjištění za odporující provedeným důkazům, uplatnil také dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b) a h) tr. ř. Jeho námitky však stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť údajné nedostatky právního posouzení skutku dovozuje výlučně na bázi vlastní verze skutkového děje odlišné od té, k níž dospěly oba soudy. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. pak lze podřadit jeho námitku ve smyslu údajné podjatosti senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze shodných důvodů jako v případě obviněného B. N. T. se však jedná o námitku neopodstatněnou.

100. I ohledně trestné činnosti obviněného P. N. T. státní zástupce poukázal na skutková zjištění a na ně navazující právní závěry, k nimž ohledně obviněného soudy dospěly, a to včetně subjektivní stránky jemu přisouzené trestné činnosti. Rovněž jeho dovolání vyhodnotil státní zástupce jako neopodstatněné.

101. Co se týká dovolání obviněného P. V. Q., ten kromě výše zmíněných neopodstatněných námitek vtělených pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil ještě dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., přičemž naprostou většinu jeho výhrad pod tento dovolací důvod podřadit nelze, neboť také on je buduje zejména na vlastní verzi průběhu skutkového děje odlišné od té, k níž dospěly oba soudy. Uvedené lze podle názoru státního zástupce vztáhnout i k námitce ve smyslu údajné absence subjektivní stránky.

102. Mimo jakýkoli dovolací důvod stojí námitky stran uložení nepřiměřeně přísného trestu, stejně jako výhrady, že rozsudek odvolacího soudu neobsahuje žádné argumenty o jeho vině a žádná skutková zjištění. Obviněný v tomto směru přehlíží, že o jeho vině rozhodoval nikoli Vrchní soud v Praze, ale Krajský soud v Ústí nad Labem, který výrok o vině i skutková zjištění ve vztahu k jeho osobě (ale i ve vztahu ke zbylým spoluobviněným) precizně odůvodnil.

103. Státní zástupce závěrem poukázal na skutková zjištění a právní závěry, k nimž ohledně obviněného P. V. Q. soudy dospěly, a to včetně subjektivní stránky jemu přisouzené trestné činnosti. Rovněž jeho dovolání tak postrádá opodstatnění.

104. Co se týká dovolání obviněného Z. Ž., ten uplatnil výlučně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž k neopodstatněnosti námitek vtělených pod tento dovolací důvod státní zástupce odkázal na argumentaci z předchozích pasáží tohoto vyjádření.

105. Obviněný Z. Ž. naplnil po všech stránkách – subjektivní nevyjímaje – zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.

106. Státní zástupce poukázal na skutková zjištění a na ně navazující právní závěry, k nimž ohledně obviněného soudy dospěly, a to včetně subjektivní stránky jemu přisouzené trestné činnosti. S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem státní zástupce akcentoval, že část námitek obviněného Z. Ž. postrádá opodstatnění a zbylé pod jím vytýkaný dovolací důvod podřadit nelze.

107. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podaná dovolání všech obviněných odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

108. Na vyjádření státního zástupce reagoval prostřednictvím svého obhájce obviněný B. N. T., který v rámci své repliky předně v podrobnostech shrnul pasáže vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vztahu k jeho dovolacím námitkám s tím, že s jeho argumentací stran námitky nepoužitelnosti výpovědi svědka S., porušení čl. 6 Úmluvy, nezákonného postupu orgánů činných v trestním řízení, jakož i ve vztahu k námitce vyloučení senátu soudu prvního stupně, se nelze ztotožnit.

109. V tomto ohledu projevil nesouhlas, pokud se státní zastupitelství ztotožnilo s úvahami, které problematice regulérnosti a navazující procesní využitelnosti výpovědi svědka J. S. věnovaly Vrchní soud v Praze a Krajský soud v Ústí nad Labem v odůvodnění svých rozsudků, čímž se připojily k seznamu orgánů činných v trestním řízení, které nezákonné postupy aprobovaly. Státní zastupitelství se rovněž nevyjádřilo k namítanému rozporu s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, souvisejícím s citovaným rozsudkem ESLP ve věci Adamčo proti Slovensku (věc č. 45084/14) a Habran a Dalem proti Belgii (věc č. 43000/11 a 49380/11).

110. Výhrady vznáší především k obsahu vyjádření ve vztahu k vyloučení senátu soudu prvního stupně, pokud ohledně rozsudku Mucha proti Slovensku, jehož argumentaci obviněný v podrobnostech cituje, a který je věcně velmi podobný s projednávanou věcí, nesprávně jeho východiska interpretuje a přehlíží celou řadu dalších limitů a pravidel, které naopak judikatura ESLP stanovila. Zdůraznil, že pokud v projednávané trestní věci rozsudky obviněných, kteří uzavřeli dohodu o vině a trestu obsahovaly jeho plné jméno a detailní popis jeho údajné trestné činnosti, ESLP v citovaném rozsudku uvedl, že zásada presumpce neviny bude porušena, pokud soudní rozhodnutí nebo prohlášení úřední osoby týkající se osoby obviněné z trestného činu bude reflektovat názor, že dotyčná osoba je vinna dříve, než jí byla vina skutečně podle zákona prokázána.

111. Uvádí-li Nejvyšší státní zastupitelství ve svém vyjádření, že „Podstatné je, aby bylo zřejmé, že tyto jiné osoby jsou nadále stíhány a jejich vina dosud nebyla zákonným způsobem prokázána a podrobně hodnocena a je nadále předmětem samostatného rozhodování,“ pak to je (mimo jiné) právě kamenem úrazu rozsudků schvalujících dohodu o vině a trestu, neboť z těchto rozsudků právě není nijak zřejmé, že je dovolatel nadále stíhán a jeho vina dosud nebyla zákonným způsobem prokázána – je tomu právě naopak. Neobstojí tak argument, že zproštění spoluobviněného N. L. M. svědčí o tom, že Krajský soud v Ústí nad Labem schválením shora uvedených dohod dopředu nepředznamenal vinu těch obviněných, kteří dohodu či prohlášení neučinili (a také že došlo k dílčí úpravě skutkové věty (k vypuštění skutku). Krajský soud v Ústí nad Labem tím, že propsal výrokovou větu včetně celého jména dovolatele a popisu jeho údajné trestné činnosti do odsuzujícího rozsudku při schvalování dohod o vině a trestu, jakož i do všech dalších odsuzujících rozsudků, předznamenal celý vývoj a výsledek řízení před soudem prvního stupně a dal najevo své přesvědčení o vině dovolatele ještě před samým začátkem dokazování, což se projevilo mimo jiné i nevhodným způsobem vedení výslechu svědků S. a P. ze strany soudu.

112. Závěrem dovolatel plně odkázal na již podané dovolání a setrval na svém návrhu, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc vrátil k novému projednání a současně přikázal, aby podle § 265l odst. 3 tr. ř. soud věc projednal a rozhodl v jiném složení senátu.

113. Na vyjádření státního zástupce reagoval prostřednictvím svého obhájce rovněž obviněný Z. Ž. Ten v rámci své repliky namítl, že státní zástupce se k podaným dovoláním vyjádřil sice obsáhle ale bezobsažně.

114. V další části svého vyjádření zopakoval v podrobnostech svou dovolací argumentaci, zejména, že žádné důkazy mimo výpovědi spolupracujícího obviněného nesvědčí proti jeho osobě v jednotlivých kauzách.

115. Pro tvrzení o nutné (nepochybné) vědomosti o povaze zboží, pro něž jel dovolatel do Karlových Varů, nebyl v době zahájení trestního stíhání (první usnesení) předestřen vůbec žádný důkaz. Mimo výpověď spolupracujícího obviněného se tímto důkazem měla stát skutečnost, že pro tuto osobu vozil dovolatel marihuanu standardně a opakovaně. Žádný důkaz nebyl předestřen ani pro tvrzení o přepravě marihuany pro spolupracujícího obviněného od osoby S., stejně jako pro tvrzení, že dovolatel najal za sebe kurýra, když zavolal k sobě obv. S., ani jakým způsobem se spolupracující obviněný a S. seznámili a jak se domluvili.

116. Z celého průběhu trestního procesu je zjevné, že namísto zásady „presumpce neviny“ si všechny orgány činné v trestním řízení vytvořily hypotézu, podle níž je jisté, že dovolatel je pachatelem a součástí drogového gangu a této hypotéze se snažili výkladem přizpůsobit některé skutečnosti. Tam, kde ani tento postup nepostačoval, zneužily spolupracujícího obviněného k vytvoření nového skutku, který se však ani nesnažily objasnit a spokojily se pouze s výpovědí této osoby.

III. Přípustnost a důvodnost dovolání

117. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádných opravných prostředků předně shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

118. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona (ať již ve znění účinném do 31. 12. 2021 nebo ve znění účinném od 1. 1. 2022), jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).

119. V podaných dovoláních byly uplatněny dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g), h) c) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022.

120. Obvinění Z. B., B. N. T., L. V. T., P. N. T., P. V. Q. a Z. Ž. uplatnili důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném roz,poru s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.

121. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

122. V souvislosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na který odkázali obvinění Z. B., L. V. T., P. N. T. a P. V. Q., je zapotřebí uvést, že jej lze iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na „nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí. (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

123. Lze dodat, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve svém mimořádném opravném prostředku označil i obviněný A. D. Z obsahu jeho dovolacích námitek, jimiž vytýká nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení, nicméně vyplývá, že tyto námitky s ohledem na novelu trestního řádu účinnou od 1. 1. 2022, k níž došlo zákonem č. 220/2021 Sb., měl ve skutečnosti podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Jelikož však námitky, které obviněný A. D. uplatnil s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. alespoň po formální stránce odpovídají platnému dovolacímu důvodu uvedenému nyní v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, Nejvyšší soud předmětné dovolání obviněného A. D. řádně projednal, byť s poukazem na toto formální pochybení.

124. Obviněný A. D. rovněž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který přichází v úvahu tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, a dopadá především na situace, kdy v příslušné trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu § 36 tr. ř., tzn., že obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§ 37 tr. ř.) nebo ustanoveným (§ 38 tr. ř.), a přitom žádného obhájce neměl. Nebo obhájce ustanoveného či zvoleného měl, ale obhájci nebyla dána možnost se účastnit úkonu nebo řízení, jehož má právo se účastnit nebo mu být přítomen (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1286/2003). Jak bylo již výše poznamenáno, obviněný měl evidentně na mysli důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.

125. S odkazem na obviněnými B. N. T. a P. N. T. výslovně a obviněným L. V. T., nikoli výslovně, avšak věcně uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., Nejvyšší soud připomíná, že v rámci tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že ve věci rozhodl vyloučený orgán.

126. Důvody pro vyloučení soudce nebo přísedícího (státního zástupce, policejního orgánu či osoby v něm služebně činné) z vykonávání úkonů trestního řízení představují pochybnosti o jejich podjatosti pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká (k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům) anebo k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Taxativní výčet případů, ve kterých je soudce nebo přísedící vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, je přitom obsažen v ustanovení § 30 odst. 2 až 5 tr. řádu. K dané problematice současně existuje poměrně rozsáhlá ustálená judikatura obecných soudů i soudu Ústavního. K procesní otázce, kdy lze usuzovat na to, že obviněný mohl vědět o důvodech vyloučení soudce, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 6 Tdo 142/2002. K závěrům, kdy nejsou dány důvody pro vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení, viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 30/2007 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 133/2002, nebo ze dne 13. 9. 2002, sp. zn. 5 Tdo 861/2002. K otázce, kdy mohou být dány důvody pro vyloučení soudce (resp. soudu) srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2002, sp. zn. 4 Tz 132/2005, nebo nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05.

127. Nejvyšší soud je přitom podle zásady platné pro trestní řízení, podle které se procesní úkony zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení, nikoli v době činu. I nadále však z hlediska rozsahu přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Současně platí, že rozsah, stejně jako důvody podaného dovolání, lze měnit jen po dobu trvání zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 265f odst. 2 tr. ř.).

128. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

129. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).

130. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že většinu v dovolání deklarovaných námitek obvinění uplatnili již v předchozích stádiích trestního řízení. Konstantní judikatura pamatuje na tuto situaci např. v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2002, sp. zn. 11 Tdo 170/2022, ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016, podle nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

131. Dovolatelé Z. B., B. N. T., C. V. Q., L. V. T., P. N. T., P. V. Q. a Z. Ž. byli uznáni vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, ve velkém rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.

132. Dovolatel A. D. pak byl uznán vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, ve značném rozsahu.

133. Nejvyšší soud se v rámci svého rozhodnutí postupně vyjádří k jednotlivým námitkám, které jednotliví dovolatelé v rámci svých dovolání uplatnili. Z důvodu přehlednosti jsou pak obsahově shodné argumenty dovolatelů posouzeny společně. K dovolání obviněných Z. B., A. D., C. V. Q., P. V. Q. a Z. Ž.

134. Výše označení obvinění (vyjma obviněného C. V. Q.) dovolání podali s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

135. Za relevantní, nicméně neopodstatněné, je třeba považovat námitky proti učiněným skutkovým zjištěním, které obsahují nesouhlas obviněných s tím, že byli uznáni vinnými na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a důkazů, které soudy vyhodnotily podle jejich názoru nesprávně. V důsledku toho shledali, že stávající skutkové i právní závěry jsou založeny na skutečnostech a důkazech, které se z jejich obsahu nepodávají, tedy jsou s nimi ve zjevném rozporu. Svými námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, nicméně tito obvinění ve skutečnosti brojí proti způsobu vyhodnocení důkazů ze strany nižších soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. To platí např. ve vztahu k námitkám obviněného Z. B., který rozporoval skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž v případě skutku pod bodem I. 5 převážel 29 kg pervitinu, přičemž namítal, že droga zajištěna nebyla a podle opatřených důkazů bylo v rámci této první cesty pašováno jen cca 8 kg pervitinu; obviněný A. D. poukazuje, že skutkový stav v míře dostatečné pro uznání jeho viny zjištěn nebyl, stejně jako absentuje důkaz, který by jej ze spáchání jednání usvědčil a zpochybnil též věrohodnost původně spoluobviněného K. V. D.; obviněný P. V. Q. zdůrazňuje, že rozsudek odvolacího soudu neobsahuje argumenty pro konstatování jeho viny, že absentují jakákoli skutková zjištění o jeho konkrétním jednání, které by bylo možno posoudit jako trestný čin, a tak vytkl vadu zjevného rozporu, neboť ho neusvědčují žádné zásadní důkazy, popřel, že by byl ve spojení s některými spoluobviněnými, zpochybnil vypovídací hodnotu výpovědi původně spoluobviněného K. V. D. v části týkající se jeho osoby, zdůraznil, že on sám nemá s trestnou činností ostatních pachatelů nic společného; stejně tak pokud obviněný Z. Ž. namítá, že jeho trestná činnost z provedených důkazů nevyplývá, že pokud ho má usvědčovat obviněný K. V. D., jedná se o ojedinělý, ničím jiným nepodpořený důkaz, přičemž vytýká, že soudy výpověď tohoto spoluobviněného nepodrobily adekvátnímu hodnocení. Tím vším se však tito dovolatelé primárně domáhají změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usilují o změnu právního posouzení skutku, ovšem v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustili. Taková vadná zjištění však v posuzované věci nejsou.

136. K tvrzenému zjevnému rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, který někteří obvinění shledali v závěrech soudů, které hodnotily provedené důkazy ve zjevném rozporu s jejich obsahem, když pominuly zejména jinou, obviněnými předestřenou variantu skutkového děje, nutno zdůraznit, že aby mohl nastat zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, musel by nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03).

137. V obecné rovině je nutno konstatovat, že podstata této dovolací argumentace obviněných nespočívá v tom, že by osvědčovala vadu spočívající v tom, že skutková zjištění krajského soudu projevující se v závěru o jejich vině přisouzeným zločinem nemají podklad v soudem hodnocených důkazech, nýbrž ve snaze důkazy, z nichž vyšel i odvolací soud, zpochybnit a prosadit vlastní (pro obviněné příznivější) variantu skutkového děje. V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ústí nad Labem, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Praze na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný, obviněnými namítaný zjevný rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).

138. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat.

139. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatelů, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

140. Za relevantní nelze považovat ani tvrzení těchto dovolatelů (a stejně tak obviněných B. N. T., L. V. T. a P. N. T.), že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněnými zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.

141. Zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, a nikoliv hmotně právní a Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Z bohaté judikatury v tomto směru lze poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1569/2014 a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo „…pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem“.

142. Obviněný C. V. Q. své dovolání směřující proti výrokům pod body I. 12, I. 13 a II. 4. napadeného rozsudku výslovně opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení.

143. V rámci své dovolací argumentace nicméně i tento obviněný vznesl výhrady vůči skutkovým závěrům námitkami, že se přisouzené trestné činnosti nedopustil, že to nevyplývá ani z výpovědí svědků ani z provedených odposlechů či sledování osob a věcí. Ani ze záznamu o poskytnuté mezinárodní spolupráci nevyplývá, že by byl osobou, která by se na páchání trestné činnosti podílela. Do Holandska jel s kamarádem K. V. D. jako turista, nikoli jako kurýr. Neexistuje tak žádný důkaz, který by jeho obhajobu vyvracel. Zdůraznil též, že omamné a psychotropní látky ani nevyrobil, neodvezl, nevyvezl ani nenabídl, nezprostředkoval ani neprodal, a nemohl tak naplnit ani základní skutkovou podstatu trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku.

144. Takto pojaté námitky jsou ovšem koncipovány způsobem, který se naprosto rozchází s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť dovolací argumentaci obviněného lze spíše podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesouhlas s právní kvalifikací svého jednání vyjadřuje pouze na bázi vlastního hodnocení důkazů, diametrálně odlišného od hodnocení důkazů soudy, a na vlastní verzi skutkového děje, z níž se má podávat přinejmenším to, že svým jednáním nemohl naplnit ani základní skutkovou podstatu trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Takto koncipovanými námitkami nicméně – přes jejich formální označení nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotněprávní posouzení fakticky vytýkáno není.

145. Na skutkovém základě jsou založeny rovněž námitky dovolatele zpochybňující naplnění subjektivní stránky přisouzeného zločinu opírající se zejména o tvrzení, že nevěděl o tom, že se podílí na trestné činnosti spojené s distribucí omamných a psychotropních látek, neboť jel do Nizozemí se svým známým K. V. D. pouze jako turista. I zde totiž obviněný brojí proti nedostatkům v procesu dokazování a nikoli vůči právnímu hodnocení, které soudy přijaly. Nicméně i v rozsahu těchto námitek lze znovu poukázat na velmi podrobně vykonané dokazování a jeho zhodnocení, zejména ze strany soudu prvního stupně v odůvodnění rozsudku, kde se věnoval všem okolnostem, které mu umožnily učinit závěr o vině obviněného bez důvodných pochybností, a to pochopitelně též z hlediska subjektivní stránky daného zločinu, přičemž nedospěl k žádnému poznatku, který by měl byť jen zpochybňovat otázku povědomí obviněného o jeho zapojení do činnosti organizované skupiny i o tom, že se dopouští trestného jednání.

146. S velkou dávkou tolerance, lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit námitku, že nemohl být naplněn znak organizované skupiny, navíc působící ve více státech, neboť ohledně této žádná výslovná dohoda nebyla, a on se s ostatními spolupachateli neznal.

147. Organizovanou skupinou se rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, ve kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení, a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho škodlivost a závažnost. Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, pročež lze tímto způsobem spáchat i jen ojedinělý trestný čin. Současně se nevyžaduje výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné přistoupení člena k takové skupině, když zcela postačí, že se pachatel fakticky a neformálně (třeba i jen konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti. Pro účast na organizované skupině není rovněž třeba, aby obviněný znal veškeré osoby podílející se na její činnosti nebo jejich úkoly, když naopak postačuje, že se svým jednáním do takové koordinované činnosti začlení a je obeznámen s jejím účelem (k tomu blíže např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1010/2016). Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, resp. ve spojení s organizovanou skupinou, rovněž nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny (k tomu blíže např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017). O organizovanou skupinu působící ve více státech jde tehdy, pokud působí nejméně ve dvou státech, a to případně včetně České republiky (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 504/2015). Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě jeví jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 7 Tdo 678/2017). Rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. To, že jednání některého z členů takové skupiny se jeví jako jednání méně závažné (posuzováno jak z hlediska jeho povahy, tak i příčinného významu pro způsobení následku), nemůže mít samo o sobě vliv na závěr, že jde o čin spáchaný organizovanou skupinou. Zákonnou dikcí „ve spojení“, obsaženou v § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jsou přitom postiženy i volnější formy vztahu pachatele k uvedené skupině, než je jeho členství ve skupině, a není tak nutno detailně prokazovat naplnění pojmu členství v „organizované skupině“ (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 6 Tdo 193/2015, a ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 6 Tdo 526/2013). Zákonná dikce „ve spojení s organizovanou skupinou“, obsažená v § 293 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, přitom dopadá i na volnější formy vztahu pachatele k takové skupině, než je jeho členství v ní. K naplnění tohoto znaku kvalifikované skutkové podstaty tak může dojít i významnější spoluprací s organizovanou skupinou, jež působí ve více státech, z nichž jedním může být Česká republika, v zásadě srovnatelnou s jeho členstvím v takové skupině (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 42/2022 Sb. rozh. tr.).

148. Promítne-li Nejvyšší soud shora připomenuté závěry své rozhodovací praxe do poměrů nyní projednávané trestní věci, pak je třeba konstatovat, že námitky obviněného C. V. Q. jsou zjevně neopodstatněné a právní posouzení jeho jednání soudy nižších stupňů jako „spáchaného ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ je zcela na místě, když v nyní posuzované věci soud prvního stupně přiléhavě upozornil na všechny relevantní aspekty ústící v přesvědčivý závěr o existenci organizované skupiny působící ve více státech, z nichž jedním byla Česká republika a dalšími zejména Nizozemí a Německo, kde tato skupina taktéž působila. Obviněný přitom naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku rozporoval především námitkou, podle které ohledně této žádná dohoda nebyla a on se s ostatními spolupachateli neznal, což spojil se svými skutkovými námitkami zpochybňujícími skutkový stav s ohledem na otázku vědomého zapojení do činnosti organizované skupiny. Rozhodným je v dané věci mezinárodní přesah trestné činnosti spočívající v teritoriálním hledisku vztahujícím se k státnímu území, jelikož část trestné činnosti byla za účelem jejího utajení páchána na území Nizozemí a Německa, tedy mimo dosah českých orgánů činných v trestním řízení.

149. K dovolacím námitkám obviněného P. V. Q. opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. lze dále uvést, že žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá námitka, jíž obviněný vytýká, že odvolací soud dostatečně nereagoval na jeho odvolací argumentaci, když se téměř nevyjadřuje k odvolacím námitkám, případně jen velmi obecně, přičemž v jeho rozsudku nejsou obsaženy argumenty pro konstatování viny a absentují jakákoli skutková zjištění o jeho konkrétním jednání, které by bylo možno posoudit jako trestný čin.

150. Na skutkovém základě jsou založeny rovněž dovolací námitky uplatněné obviněným v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zpochybňující naplnění subjektivní stránky přisouzeného zločinu ve vztahu k právní kvalifikaci podle odst. 4 písm. c) § 283 tr. zákoníku, opírající se o tvrzení, že pokud jde o působení ve více státech, nebyl proveden jediný důkaz a ani žádná okolnost nesvědčí, že by věděl o existenci organizované skupiny působící na území více států, přičemž popřel, že by byl ve spojení s některými spoluobviněnými a vědomě činil to, co je mu kladeno za vinu. I zde totiž obviněný brojí proti nedostatkům v procesu dokazování a nikoli právnímu hodnocení, které soudy zaujaly. Byť to dovolatel popírá, jeho vědomost o tom, že je členem takové organizované skupiny, která působila na území více států i o jejím fungování, byla beze vší pochybnosti prokázána v rámci velmi podrobně vykonaného dokazování a jeho zhodnocení zejména ze strany soudu prvního stupně v odůvodnění jeho rozsudku. Ohledně této námitky lze odkázat na výše uvedený podrobný závěr k obdobné námitce obsažené v dovolání spoluobviněného C. V. Q.

151. Obvinění C. V. Q. a P. V. Q. shledali rovněž vadným výrok, kterým jim soudy uložily nepodmíněný trest odnětí svobody, přičemž namítají jeho nepřiměřenost. K tomu Nejvyšší soud konstatuje, že v úvahu přicházející dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. se vztahuje na případy, když obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až 34 tr. zák. (resp. § 41, § 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). O takovou situaci v posuzované věci evidentně nejde (k tomu např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07).

152. Námitkou obviněného Z. Ž. spočívající v tvrzení, že pro skutek pod bodem II. 1 rozsudku proti němu nebylo řádně zahájeno trestní stíhání, se obviněný v podstatě dovolává respektování principu totožnosti skutku.

153. K námitce stran totožnosti skutku je zapotřebí poukázat předně na to, že jde o institut trestního práva procesního, nikoliv trestního práva hmotného, a takto formulovaná výhrada stojí mimo rámec nejen deklarovaného dovolacího důvodu, ale nelze ji v rámci podaného dovolání podřadit ani pod žádný jiný důvod dovolání uvedený v § 265b tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 8 Tdo 474/2009, publikované pod č. 21/2010 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 318/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 4 Tdo 528/2020, a další). Přes tento naznačený závěr je možno připustit, že výjimečně by taková námitka mohla naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 3 Tdo 177/2017 a ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 3 Tdo 1071/2010), pokud by porušení této zásady mělo nebo mohlo mít přímý a bezprostřední dopad na konečné právní posouzení jednání obviněného. O takový případ se v dané věci nejedná.

154. K tvrzení obviněného, že proti němu nebylo zahájeno trestní stíhání ohledně jednání pod bodem II. 1 výroku rozsudku soudu prvního stupně nutno zdůraznit, že trestní stíhání mj. proti obviněnému bylo zahájeno usnesením Policie České republiky, Národní protidrogové centrály SKPV, Odboru Praha, č. j. NPC-1478-675/TČ-2017-2200PR ze dne 26. 8. 2019, pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jehož se měl dopouštět jednáním v rámci organizované skupiny, v níž působil jako kurýr pervitinu a konopí. Došlo-li následně na podkladě dalších opatřených důkazů při nezměněné právní kvalifikaci k „Upřesnění popisu skutku“ spočívající v precizování množství a případů převáženého konopí, není pochyb o tom, že trestní stíhání obviněného bylo zahájeno řádně. Z tohoto upřesněného popisu skutku vyplývá i zjištění ve vztahu k jednání obviněného spočívající v jeho působení jako kurýra, přičemž pro totožné jednání spočívající v jeho kurýrní činnosti v rámci organizované skupiny byla na něj podána obžaloba Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 1 KZV 75/2019 a za totožné jednání popsané ve skutkové větě pod bodem II. 1 byl obviněný uznán vinným i rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 1. 10. 2021, sp. zn. 1 T 9/2020.

155. Není pochyb o to, že rovněž obviněný Z. Ž. svým jednáním popsaným pod body I. 10., II. 1. a II. 2. výroku rozsudku naplnil znaky objektivní stránky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, přičemž v případě skutku popsaného pod bodem II. 2. jeho jednání dospělo pouze do stádia pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Konkrétně dovezl omamnou a psychotropní látku (nejméně šestkrát vezl sušené konopí od dodavatele S. pro K. V. D. v celkové hmotnosti nejméně 40 kg v případě skutku pod bodem II. 1.; jednou se o převoz konopí o hmotnosti 7 kg neúspěšně pokusil v případě skutku pod bodem II. 2. a v době své zdravotní indispozice, kdy nemohl kurýrní cestu sám vykonat, se pak v případě skutku pod bodem I. 10. podílel na realizaci převozu nejméně 3,7 kg pervitinu z Holandska tím, že místo sebe zajistil pro K. V. D. jako kurýra obviněného F. S., jemuž pro tento účel zapůjčil své vozidlo VW Passat, za což byl následně finančně odměněn), spáchal takový čin ve velkém rozsahu (v rámci skutku pod bodem I. 10. zajistil kurýra pro převoz pervitinu v množství, které množstevní znak „velkého rozsahu“ překročilo více než 2×; sám množstevní znak „velkého rozsahu“ naplnil 4× též množstvím převážené marihuany u skutku II. 1. a o převoz dalšího 0,7 násobku se dále pokusil u skutku II. 2.) a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.

156. Obviněný o účelu cest věděl, přičemž jeho motivace byla ryze finanční; trestné činnosti se dopouštěl opakovaně a koordinovaně s dalšími osobami právě za účelem zisku. Uvedené platí též o jeho jednání popsaném pod bodem II. 2., jehož se dopustil v úmyslu daný trestný čin spáchat, přičemž k jeho dokonání nedošlo, a tudíž dospělo pouze do stádia pokusu. Obviněný věděl a byl srozuměn s tím, že drogy mohou být převáženy ve velkém rozsahu. Marihuanu určenou pro K. V. D. obviněný Z. Ž. sám přebíral a vozil, tudíž musel být s jejím množstvím alespoň zhruba seznámen. Množství pervitinu, které vezl z Holandska obviněný F. S., pak obviněný Z. Ž. mohl přinejmenším rámcově dovodit z výše odměny (50 000 Kč) určené pro F. S., u jejíhož sjednání byl dle výpovědi K. V. D. přítomen, ze vzdálenosti, která musela být za tímto účelem ujeta, a z výše odměny (5 000 Kč), kterou za pouhé zapůjčení vozidla obdržel on sám; množství převážené drogy pak logicky muselo být alespoň takové, aby celá operace byla i přes nevyhnutelnou míru rizika rentabilní. V tomto směru není rozhodné, zda obviněný Z. Ž. znal přesný druh a konkrétní množství převážené drogy.

157. Při svém jednání též věděl a byl srozuměn s tím, že se činu dopouští ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Skutečnost, že spolupracuje s organizovanou skupinou mu musela být zřejmá přinejmenším z toho, že své úkoly opakovaně vykonával z pokynů K. V. D., pro něhož zajistil jako dalšího kurýra F. S. a že marihuanu pro K. V. D. opakovaně přebíral přinejmenším od dodavatele s přezdívkou „Say“, což je počet pro naplnění tohoto znaku dostačující. Mezinárodního charakteru skupiny si Z. Ž. pak musel být vědom přinejmenším v případě skutku popsaného pod bodem I. 10. obžaloby, kde pro cestu do Holandska zajistil jako náhradu za sebe obviněného F. S. právě z toho důvodu, že sám takto dlouhou cestu, o jejíž uskutečnění K. V. D. žádal původně přímo jeho, ze zdravotních důvodů nebyl schopen a ochoten realizovat. Obviněný Z. Ž. byl navíc i přítomen tomu, kdy K. V. D. uskutečnění cesty sjednával s F. S. (k tomu srov. bod VI. 6. 22 rozsudku soudu prvního stupně). Dovolání obviněného Z. B.

158. Ve vztahu k námitkám zahrnutým pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze odkázat na výše uvedený podrobný závěr, jež Nejvyšší soud zaujal k obdobným námitkám obsaženým v dovoláních ostatních spoluobviněných.

159. Uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. odpovídá námitka obviněného zpochybňující závěry soudů, podle nichž jsou skutky pod body I. 5 a I. 6 dvěma dílčími útoky pokračujícího trestného činu ve smyslu § 116 tr. zákoníku, kde o každém z nich je zapotřebí rozhodnout, a nikoli trestný čin spáchaný jedním neděleným útokem. Má za to, že se jedná v podstatě o totožné skutky, kdy v rámci každé z jeho dvou cest fakticky nakládal s jednou a tou samou zásilkou drog. K tomu uvedl, že pro skutek I. 6 již byl v minulosti odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2018, sp. zn. 46 T 6/2018, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2019, sp. zn. 11 To 1/2019, čímž byla založena překážka věci rozhodnuté. Pro skutek I. 5 tedy nemělo být zahajováno trestní stíhání, neměl být vyhlášen další odsuzující rozsudek ani nebyl důvod pro ukládání společného trestu. Jedná se o námitku neopodstatněnou.

160. Podle § 116 tr. zákoníku se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.

161. Trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku přitom může mít podle okolností případu povahu trestného činu trvajícího i pokračujícího. Pro určení povahy konkrétního skutku je podstatné to, zda jednotlivé útoky lze v rámci uvedeného celku samostatně vymezit, resp. rozdělit na samostatné skutky nebo na jednotlivé dílčí útoky pokračujícího trestného činu. V případě, že takto učinit nelze, je nutno takové jednání posuzovat v hmotněprávním smyslu jako jeden skutek, a to tehdy, pokud časově neurčené jednání pachatele bylo kontinuální a jednotlivé akty mající alternativní znaky objektivní stránky skutkové podstaty ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku byly spolu kauzálně propojeny.

162. Danou problematikou, tedy zda určité jednání je pokračováním v trestném činu podle ustanovení § 116 tr. zákoníku, či zda se o pokračování trestného činu nejedná, přičemž všechna popsaná jednání tvoří jeden skutek, se přitom ve vztahu k drogové trestné činnosti opakovaně zabýval v rámci své judikaturní činnosti Nejvyšší soud, a to kupř. v usneseních ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1480/2006, ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 11 Tdo 1440/2008, ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 5 Tdo 801/2012, ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 6 Tdo 894/2012, ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1132/2015, ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 11 Tdo 19/2015, ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 11 Tdo 125/2017 a ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 11 Tdo 1021/2021 a další).

163. Jak ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, obviněný Z. B. s obviněným L. T. H. uskutečnil dvě kurýrní cesty, kdy první se uskutečnila dne 6. 12. 2017 (bod I. 5 výroku o vině), druhá pak dne 14. 12. 2017 (bod I. 6 výroku o vině), přičemž o této druhé cestě bylo již pravomocně rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2018, č. j. 46 T 6/2018-271. Rovněž bylo zjištěno, že obviněný jel v obou případech stejným vozidlem, část pervitinu byla vyložena v městě XY v Německu, a část převezl uschovanou ve vozidle zpět do České republiky. Soud prvního stupně, který proto posuzoval, zda obě kurýrní cesty tvoří jedno jednání, dospěl k závěru, že přestože ve druhém případě převážel zpět do České republiky část pervitinu, který předtím do XY přivezl již v prvním případě, nepochybně se nemohlo jednat o jeden trvající skutek, neboť obviněný předmětnou drogou v mezidobí nedisponoval, a nemohl ji tak pro jiného přechovávat.

164. K tomu nutno připomenout, že jednání pachatele, který se na spáchaném činu podílí např. tak, že jako tzv. kurýr na výzvu jiné osoby takovou látku „doveze, vyveze, příp. proveze“, dále s ní sám nenakládá a takto jedná opakovaně, je třeba považovat za jednání vymezené ustanovením § 116 tr. zákoníku, tj. jako trestný čin pokračující.

165. Jak se z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně podává, skutečnost, že pervitin zanechaný v XY zde měl být předán či prodán další osobě, ve své výpovědi uvedli obvinění V. P. C. i K. V. D., kteří následně zjistili, že o drogu není v Německu zájem a až posléze řešili převoz jejího zbytku do České republiky. Obviněný potvrdil, že sice nevěděl, jaké zboží převáží, nicméně zjevně byl najat na dvě samostatné cesty, byl vybaven transportním vozidlem, byl o cíli obou cest postupně informován a byla dohodnuta i odměna za každou jednotlivou jízdu. To, že ve skutečnosti pervitin nezůstane v Německu, zpočátku nevěděli ani samotní výrobci pervitinu a organizátoři kurýrních cest, když až následně po jeho vyložení v XY vyšlo s odstupem času najevo, že pervitin bude nutné převézt zpět z Německa do České republiky.

166. Na podkladě toho soud prvního stupně konstatoval, že pouhý fakt, že v obou skutcích popsaných pod body I. 5 a I. 6, jakožto dvou dílčích útocích pokračujícího trestného činu ve smyslu § 12 odst. 12 tr. ř., mohla figurovat stejná hmotná věc (zde tentýž pervitin), nemůže vést bez dalšího k závěru, že je zde dána totožnost jednání či totožnost následku. Těmto jeho závěrům, pokud v jednáních ze dne 6. 12. 2017 a 14. 12. 2017 neshledal totožný skutek, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze, nýbrž, že se jedná ve smyslu § 12 odst. 12 tr. ř. o dva dílčí útoky pokračujícího jednání, pak přisvědčil i odvolací soud (srov. str. 247-250 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 26 str. 33-34 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

167. Neopodstatněnou se jeví i námitka, jíž obviněný dále zpochybnil své zavinění ve formě nepřímého úmyslu tvrzením, že byl přesvědčen o tom, že má v rámci cest převážet pouze vietnamské dělníky, přičemž nevěděl ani nebyl srozuměn s tím, že měl převážet drogy. Správný shledal Nejvyšší soud rovněž závěr soudů o úmyslném zavinění přinejmenším v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ve vztahu k naplnění kvalifikovaných skutkových podstat. Obviněný věděl a byl srozuměn s tím, že se činu dopouští ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Tato skutečnost mu musela být zřejmá již z toho, že jej s požadavkem kurýrní cesty opakovaně oslovil V. K. na pokyn V. P. C., s nímž se obviněný setkal jak v Praze na tržnici XY, tak i v Nizozemí, kde si od něj V. P. C. převzal kurýrní vozidlo, a v Německu, kde si od něj vozidlo převzal znovu. Dovolatel kromě toho věděl též o dalších Vietnamcích spolupracujících s V. P. C. při realizaci kurýrní cesty. Stejně tak musel být s ohledem na výši své odměny a vzdálenosti obou cest přinejmenším srozuměn s tím, že droga může být převážena ve velkém rozsahu. Z tohoto pohledu není rozhodné, pokud neznal přesný druh a konkrétní množství drogy.

168. Vytýkal-li obviněný dále, že mu soudy nesprávně uložily společný trest za skutky I. 5 a I. 6, ačkoliv byl za skutek č. I. 6 již shora citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze pravomocně odsouzen, nutno připomenout, že podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (skutek I. 5.), za jehož ostatní útoky (skutek I. 6.) byl odsouzen rozsudkem, který již nabyl právní moci (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2018, č. j. 46 T 6/2018-271), zruší v tomto dřívějším rozsudku výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku. Dovolání obviněného A. D.

169. Obviněný A. D. předně poukázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který je naplněn tehdy, jestliže „obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl“. Z obsahu jeho dovolací argumentace na straně 5 dovolání, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli bylo nepřípustné, a mělo tak být podle § 11 odst. 2 písm. a) tr. ř. zastaveno, je nicméně zjevné, že takto vytýkaná vada uplatněný dovolací důvod nenaplňuje. Lze ji však podřadit pod obviněným neuplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., tj., že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné.

170. Toto své tvrzení obviněný opřel o přesvědčení, že bylo zahájeno jeho trestní stíhání také pro jednání, ohledně kterého byl již dříve odsouzen rozsudkem Zemského soudu v Kleve, Spolková republika Německo, ze dne 16. 5. 2018, č. j. KLs-204 Js2/18-8/18, a který byl uznán rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2019 sp. zn. 67 T 36/2018, přičemž toto jednání bylo ohledně jeho osoby zahrnuto i do bodu I. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž byl také on uznán vinným.

171. Lze připomenout, že podle § 11 odst. 2 písm. a) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno také, bylo-li soudem nebo jiným justičním orgánem členského státu Evropské unie nebo státu přidruženého mezinárodní smlouvou k provádění schengenských předpisů pro týž skutek vydáno rozhodnutí, kterým byl osobě pravomocně uložen trest nebo ochranné opatření, které vykonává, nebo již vykonala, nebo je nelze podle práva tohoto státu vykonat, nebo kterým bylo pravomocně upuštěno od uložení trestu.

172. V tomto ohledu nicméně nutno zdůraznit, že pro jednání, za které byl obviněný A. D. odsouzen citovaným rozsudkem Zemského soudu v Kleve, trestní stíhání jeho osoby v posuzované věci zahájeno nebylo, ani pro ně nebyla podána obžaloba. Případné nejasnosti ve vztahu k jeho odsouzení výše označeným cizozemským soudem odstranil odvolací soud, když u obviněného A. D. zrušil rozsudek soudu prvního stupně a na podkladě shodných skutkových zjištění rozhodl znovu, přičemž do popisu jednání v bodě 2) výroku rozsudku zahrnul toliko dva případy přepravy konopí v množství vždy nejméně po 4 kg (srov. bod 24. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

173. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podřadit námitku, že za jednání spočívající v převážení marihuany po České republice, k němuž došlo před dnem 2. 1. 2017, měl být obviněnému ve vztahu k citovanému cizozemskému rozsudku Zemského soudu v Kleve ze dne 16. 5. 2018, č. j. KLs-204 Js2/18-8/18, který byl uznán rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2019, sp. zn. 67 T 36/2018, podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest. Jedná se o námitku neopodstatněnou.

174. Postup podle jeho § 43 odst. 2 tr. zákoníku přichází v úvahu jen tam, kde byl dřívější rozsudek vydán soudem České republiky. České soudy nemohou rušit výrok o trestu z cizozemských rozsudků, a to ani tehdy, jde-li o rozsudek vydaný členským státem Evropské unie, nebo tehdy, byl-li cizozemský rozsudek uznán např. podle § 118 a násl. zákona o mezinárodní justiční spolupráci.

175. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud ve vztahu k dovolání obviněných Z. B., A. D., C. V. Q., P. V. Q. a Z. Ž. dospěl k závěru, že jde o dovolání zjevně neopodstatněná, a proto je výrokem pod bodem I. tohoto usnesení podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Dovolání obviněných B. N. T., L. V. T. a P. N. T.

176. Naproti tomu Nejvyšší soud shledal důvodnými dovolání obviněných B. N. T., L. V. T. a P. N. T., pokud tito dovolatele uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. /obviněný L. V. T. v tomto směru své dovolací námitky podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř./. Lze jen připomenout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.

177. Tito dovolatelé v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., v podstatě shodně zejména s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, vyjádřili přesvědčení o podjatosti senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem, neboť schválil dohody o vině a trestu ohledně části spoluobviněných, přičemž ve skutkové větě, aniž by proběhlo dokazování, označil také je (a další spoluobviněné) za spolupachatele posuzované trestné činnosti, a to včetně popisu jejich údajného jednání. Tím podle jejich názoru krajský soud v rozporu se zásadou in dubio pro reo v podstatě předjímal jejich vinu, aniž by byla prokázána.

178. Tato námitka podjatosti byla učiněna v rámci odvolacího řízení, přičemž Vrchní soud v Praze se s ní vypořádal v bodě 25. svého rozsudku s tím, že není důvodná, neboť soud prvního stupně vykonal vlastní obsáhlé dokazování k prokázání viny obviněných, oproti uzavřeným dohodám o vině a trestu upravil i některá skutková zjištění a jednoho z obviněných (N. L. M.), výslovně uvedeného v těchto dohodách, zprostil obžaloby. Podle názoru odvolacího soudu je tak zřejmé, že soud prvního stupně uzavřením předmětných dohod nijak nepředjímal vinu spoluobviněných, kteří tyto dohody neuzavřeli. Na základě toho uzavřel, že nejsou pochybnosti o nestrannosti ve věci rozhodujícího senátu soudu prvního stupně.

179. Nejvyšší soud z obsahu spisu zjistil, že po podání obžaloby byla rozsudkem schválena dohoda o vině a trestu mezi státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a spoluobviněnými K. V. D. (dne 14. 12. 2020, č. l. 14232 spisu), N. Q. D. (dne 16. 2. 2021, č. l. 14411 spisu) a V. P. C. (dne 10. 3. 2021, č. l. 14540 spisu). Tyto dohody Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud prvního stupně postupem podle § 314r odst. 4 tr. ř. schválil, a to v senátě, jemuž předsedal Mgr. Jan Michanek, který byl činný jako předseda senátu i v nyní posuzované věci Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 1 T 9/2020, jakož i někteří přísedící, kteří se podíleli na rozhodování této věci. Přitom popis skutku v uzavřených dohodách schváleného výroku o vině obsahuje i popis jednání dalších spoluobviněných (včetně všech dovolatelů), s nimiž takováto dohoda učiněna nebyla. Např. rozsudkem ze dne 10. 3. 2021 Krajský soud v Ústí nad Labem schválil dohodu s V. P. C. (č. l. 14540 spisu), podle které tento obviněný je vinen, že „společně s obžalovanými Z. B., B. H. A., B. N. T.,…A. D., C. V. Q.,…L. T. K., L. V. T., L. T. H., N. V. S., P. N. T.,…Z. Ž.…v přesně nezjištěné době nejméně“…a následuje popis skutku uvedený na str. 2 a násl. tohoto usnesení. Obdobně to platí i ve vztahu k rozsudku o schválení dohody o vině a trestu ze dne 14. 12. 2020 a ze dne 16. 2. 2021.

180. Přitom v těchto schválených dohodách jsou výslovně uvedena jména obviněných B. N. T., L. V. T., P. N. T., Z. B., A. D., C. V. Q., P. V. Q., Z. Ž., B. H. A., L. T. K., L. T. H., N. V. M., a N. V. S. s uvedením popisu jejich konkrétního zapojení do posuzované trestné činnosti, a to bez jakéhokoliv dovětku stran toho, že o jejich trestní odpovědnosti nebylo dosud pravomocně rozhodnuto a že jsou nadále trestně stíháni.

181. Nevyšší soud pokládá za potřebné připomenout některá obecná východiska pro posuzování nepodjatosti (nestrannosti) orgánů činných v trestním řízení. Z článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se podává, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle § 2 odst. 2 tr. ř. platí, že dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen.

182. K otázce podjatosti soudce dříve rozhodujícího o vině a trestu spoluobviněných nyní existuje již ustálená judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Tato judikatura prošla určitým vývojem (viz k tomu i usnesení Nejvyššího soudu č. j. 5 Tdo 459/2023 ze dne 7. 6. 2023), který vyústil i v nedávný rozsudek ve věci Bouša proti České republice, č. 34067/23, ze dne 3. 6. 2025, jehož závěry jsou akcentovány v usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2025, I. ÚS 1941/25 (viz níže).

183. Z judikatury ESLP stran obecných zásad týkajících se nestrannosti v kontextu podílení se soudce na předchozích rozhodnutích ve stejné (trestní) věci, lze poukázat např. na rozsudek ze dne 16. 2. 2021, Meng proti Německu, č. 1128/17, zejména v bodech 46. až 48. V této věci dospěl ESLP (mimo jiné) k závěru, že „samotná skutečnost, že soudce již v minulosti rozhodl o totožném trestném činu, nemůže sama o sobě odůvodňovat obavy o jeho nestrannosti. Stejně tak pouhá skutečnost, že soudce již rozhodoval o obdobných, avšak nesouvisejících trestních obviněních nebo že již soudil spoluobviněného v samostatném trestním řízení, sama o sobě nepostačuje k tomu, aby vyvolala pochybnosti o nestrannosti tohoto soudce v pozdější věci“. Otázka nestrannosti soudce však podle ESLP vyvstává tehdy, „pokud již dřívější rozhodnutí obsahuje podrobné posouzení role osoby, jež byla následně souzena za trestný čin spáchaný vícero osobami, a to zejména tehdy, pokud dřívější rozhodnutí obsahuje konkrétní kategorizaci účasti stěžovatele nebo je z něj zřejmé, že později souzená osoba naplnila všechny podmínky nezbytné pro spáchání trestného činu. V závislosti od okolností konkrétního případu mohou být takové skutečnosti považovány za předjímání otázky viny osoby souzené v pozdějším řízení, a mohou tak vést k objektivně odůvodněným pochybnostem, že vnitrostátní soud má již na počátku soudního řízení s později souzenou osobou předpojatý názor ohledně skutkových okolností týkajících se této osoby.“ Tyto závěry přitom ESLP dále rozvedl ve svém pozdějším rozsudku ze dne 25. 11. 2021, Mucha proti Slovensku, č. 63703/19. Právě ve svém rozsudku ze dne 25. 11. 2021, Mucha proti Slovensku, č. 63703/19, se ESLP zabýval otázkou, jestli v případě stěžovatele nedošlo k porušení jeho práva na projednání věci nestranným soudem a práva na presumpci neviny ve smyslu článku 6 Úmluvy tím, že byl za trestné činy odsouzen stejným senátem, který předtím schválil dohodu o vině a trestu ohledně dalších osob, které se k těmto trestným činům samy doznaly. Dospěl přitom k závěru, že v dané trestní věci došlo k porušení presumpce neviny. Jednak proto, že odsuzující rozsudky schvalující dohody o vině a trestu spolupachatelů stěžovatele obsahovaly podrobný popis skutků, kterými měli procesně dosud „nevinní obvinění“ spolupachatelé trestné činy spáchat, včetně role, kterou v nich hrál stěžovatel jako spolupachatel. Dále proto, že přesný popis některých jimi spáchaných trestných činů byl shodný s přesným skutkovým popisem trestných činů připisovaných stěžovateli. Konečně ESLP dále rozsudku schvalujícímu dohody o vině a trestu vytkl, že se v něm nikde neobjevuje žádná formulace ani jiné vysvětlení v tom smyslu, že stěžovatelova vina nebyla dosud pravomocně prokázána. Podle ESLP je přitom „nezbytné důsledně rozlišovat mezi prohlášením, že je někdo pouze podezřelý ze spáchání trestného činu, a jasným prohlášením, že dotyčná osoba předmětný trestný čin spáchala, aniž by byla pravomocně odsouzena.“ (srov. bod 57. citovaného rozsudku). Odsouzení stěžovatelových spolupachatelů za trestné činy na základě popisu skutků, které byly formulovány soudem prvního stupně v rozsudku o schválení dohod o vině a trestu stejně jako později v rozsudku odsuzujícím stěžovatele za jím spáchané trestné činy (tj. včetně konkrétního vymezení role stěžovatele), v zásadě tedy mohlo vyvolat pochybnosti, zda soud nepředjímal otázku o tom, jestli stěžovatel naplnil všechny podmínky nezbytné k závěru o jeho vině (srov. bod 55. citovaného rozsudku). Při posuzování otázky nestrannosti soudu a respektování práva na presumpci neviny je možné vycházet i z dalších rozsudků ESLP, a to např. z rozsudku ze dne 12. 11. 2019, Adamčo proti Slovensku, č. 45084/14, či rozsudku ze dne 5. 7. 2001, Erdem proti Německu, č. 38321/97.

184. Nejvyšší soud vývoj své judikaturní činnosti v této oblasti uzavřel usnesením ze dne 7. 6. 2023, sp. zn. 5 Tdo 459/2023, uveřejněným pod č. 10/2024 Sb. rozh. tr., z něhož se podává že „Důvodem pro vyloučení soudce podle § 30 odst. 1 tr. ř. z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného není bez dalšího zjištění, že soudce dříve uznal vinným týmž skutkem kvalifikovaným jako trestný čin jinou osobu. Nejde ani o porušení zásady presumpce neviny (§ 2 odst. 2 tr. ř.), jestliže v takovém svém předcházejícím rozsudku ve věci jiné osoby soud do popisu skutku zahrnul i obviněného, bylo-li to nezbytné pro správné vystižení právní kvalifikace, pokud přitom jednoznačně vyjádřil, že tento obviněný je stíhaný v samostatně vedeném trestním řízení, jeho vina dosud nebyla zákonným způsobem prokázaná a tento rozsudek se jej netýká. Přitom jsou významné především použité slovní formulace a také kontext, v němž byly učiněny, a to jak ve výroku takového předcházejícího rozsudku, tak i v jeho odůvodnění.“ Obdobné právní závěry vyplývají též z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 546/2023-11 Tdo 486/2023.

185. Výše rozvedené právní závěry nebyly dotčeny usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2025, sp. zn. I. ÚS 1941/25, v němž Ústavní soud opětovně zdůraznil, že předchozí rozhodování o vině a trestu (původně) spoluobviněných ohledně souvisejících skutků samo o sobě nevzbuzuje pochybnosti o podjatosti soudce při rozhodování o vině a trestu dalších obviněných. Při posuzování, zda lze mít pochybnosti o podjatosti soudce, který dříve rozhodoval o vině a trestu (původně) spoluobviněných ohledně souvisejících skutků, je potřeba zabývat se všemi okolnostmi věci, zejména tím, zda a jakým způsobem je v předešlém rozhodnutí popsána činnost osoby, o jejíž vině má být teprve rozhodováno, a zda je v něm uvedeno, že o vině této osoby dosud nebylo rozhodnuto. Tyto závěry Ústavní soud opřel o rozsudek ve věci Bouša proti České republice, č. 34067/23, ze dne 3. 6. 2025, kdy ESLP v tomto kontextu naznačil hlediska, ke kterým je třeba přihlédnout, a nicméně znovu zdůraznil, že odkazy na obviněného v rozsudku, jímž byl odsouzen spoluobviněný, musí být formulovány tak, aby z nich přinejmenším vyplynulo, že obviněný je stíhán samostatně.

186. Ačkoliv rozsudky soudu prvního stupně, jímž tento schválil výše citované dohody o vině a trestu, sice přímo neobsahují závěr o vině spoluobviněných uvedených pod bodem 180. shora, tak vzhledem k formulaci popisu skutků v těchto dohodách, které se výslovně váží k těmto spoluobviněným, k jejich míře a konkrétní podobě zapojení do posuzované trestné činnosti, je podle Nejvyššího soudu zjevné, že soud prvního stupně nijak nereflektoval odlišné procesní postavení těch obviněných, s nimiž dohody sjednány nebyly a o jejichž vině měl teprve následně meritorně rozhodovat. V rozsudcích, jimiž soud prvního stupně schválil výše citované dohody o vině a trestu, není sebemenší zmínka o tom, že v těchto dohodách uvedení spoluobvinění, kteří tyto dohody neuzavřeli, jsou trestně stíhání samostatně, a že o jejich vině dosud nebylo rozhodnuto. S ohledem na výše citovanou judikaturu tímto postupem soud prvního stupně, pokud v posuzované věci rozhodoval ve složení, v němž předtím schválil tyto dohody (přinejmenším vždy stejným předsedou senátu), porušil princip presumpce neviny zakotvený v § 2 odst. 2 tr. ř. a článku 40 odst. 2 Listiny, neboť zavdal objektivní pochybnosti o nepodjatosti členů senátu rozhodujícího v této věci. Pokud následně rozhodl o vině spoluobviněných uvedených pod bodem 180., pak takové rozhodnutí učinil vyloučený orgán. Protože odvolací soud toto pochybení soudu prvního stupně nenapravil a námitky obviněných nepovažoval za důvodné, dopustil se shodného pochybení jako soud prvního stupně, ačkoliv mohl a měl podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušit napadený rozsudek soudu prvního stupně pro podstatné vady řízení, které rozsudku předcházelo, a podle § 262 tr. ř. nařídit, aby věc projednal a rozhodl soud prvního stupně v jiném složení senátu. Protože se tak však nestalo, platí, že i v jeho procesním postupu je třeba spatřovat porušení principu presumpce neviny.

187. Na těchto závěrech nic nemění ani skutečnost, že jeden ze spoluobviněných (N. L. M.), rovněž uvedený ve schválených dohodách, byl zproštěn obžaloby, popřípadě že u některého z dílčích skutků došlo k mírné korekci v popisu skutku. Stejně tak z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je irelevantní pochybení soudu prvního stupně spočívající v tom, že výše citované rozsudky, jimiž byly schváleny dohody o vině a trestu podle § 314r odst. 4 tr. ř., kromě samotného výroku o schválení dohody, neobsahují další samostatný výrok o vině a trestu (k tomu viz rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 2 To 89/2020). V takovém případě výše uvedené formální požadavky vyplývající z citované judikatury nebyly naplněny.

188. S ohledem na skutečnosti shora podrobně rozvedené Nejvyšší soud k dovolání obviněných B. N. T., L. V. T. a P. N. T. věcně se opírajících o dovolací důvod předvídaný v § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 15 To 72/2022, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 10. 2021, sp. zn. 1 T 9/2020.

189. Protože důvody pro které Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadená rozhodnutí z podnětu dovolání obviněných B. N. T., L. V. T. a P. N. T. vyznívají též ve prospěch ostatních dovolatelů (tj. Z. B., A. D., C. V. Q., P. V. Q. a Z. Ž.), jakož i dalších spoluobviněných uvedených ve výroku pod bodem II. tohoto usnesení (tj. B. H. A., L. T. K., L. T. H., N. V. M. a N. V. S.), když i vůči nim postupovaly soudy nižších stupňů nesprávně a takový jejich vadný postup je důvodem pro zrušení jejich rozhodnutí z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.

190. S ohledem na § 265k odst. 2 větu třetí tr. ř. a § 261 tr. ř. totiž platí, že v případě zrušení rozhodnutí v dovolacím řízení se přiměřeně použije zásada beneficium cohaesionis, tj. dobrodiní v souvislostech, a proto Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí i ve vztahu k těmto obviněným.

191. Podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. dále Nejvyšší soud zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

192. Vzhledem k důvodu svého kasačního rozhodnutí, tj. vyloučení členů senátu soudu prvního stupně z projednání a rozhodování této trestní věci, Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1, 3 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v jiném složení senátu.

193. Pokud jde o ostatní dovolací námitky obviněných B. N. T., L. V. T. a P. N. T., tak za současného procesního stavu, kdy bude ve věci konáno nové hlavní líčení v jiném složení senátu soudu prvního stupně, by bylo předčasné se k nim jakkoliv vyjadřovat. Ve věci bude znovu prováděno dokazování, jehož výsledky v tomto stádiu trestního řízení nelze předjímat, neboť teprve na jejich základě bude znovu rozhodováno o vině a trestu obviněných.

194. Úkolem soudu prvního stupně, jemuž se projednávaná trestní věc vrací k dalšímu řízení, bude v novém složení senátu při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu a výše citované judikatury, jakož i s ohledem na výše uvedený závazný právní názor Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 1 tr. ř.), věc obviněných na podkladě původně podané obžaloby znovu projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí. Soud prvního stupně v rámci svého postupu v dané věci mimo jiné zajistí dodržení všech pravidel, jež právní řád spojuje s právem obviněných na spravedlivý proces a vyvaruje se úkonů, jež by mohly zavdávat důvod k pochybnostem o jeho nepodjatosti, tedy k pochybnostem o jeho objektivním a nestranném přístupu k dané věci a osobám všech obviněných. Nejvyšší soud dále připomíná, že věc se vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně, který bude konat nové hlavní líčení, přičemž je povinen respektovat zásadu zákazu reformationis in peius (§ 265s odst. 2 tr. ř.). K rozhodování o vazbě 195. Vzhledem k tomu, že obvinění B. N. T., L. V. T., P. N. T., P. V. Q., B. H. A., L. T. K., L. T. H., N. V. S., Z. B. a Z. Ž., jichž se dotýká kasační zásah Nejvyššího soudu, vykonávají nepodmíněné tresty odnětí svobody, které jim byly uloženy již zrušenými rozsudky nižších soudů, bylo nutné, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265l odst. 4 tr. ř. rozhodoval o vazbě těchto obviněných, když pro další výkon trestů odnětí svobody již chybí zákonný podklad.

196. Nejvyšší soud pro potřeby rozhodnutí o případném vzetí obviněných do vazby podle § 265l odst. 4 tr. ř. tyto obviněné vyzval k vyjádření, zda požadují být slyšeni k rozhodování o vazbě, či zda nepožadují být slyšeni a žádají, aby rozhodování o vazbě proběhlo v jejich nepřítomnosti, včetně případné videokonference. Právo na osobní slyšení uplatnili pouze obvinění B. N. T., L. V. T., P. N. T., B. H. A., Z. B. a Z. Ž.

197. V případě obviněných B. N. T., L. V. T., P. N. T. a B. H. A. následně Nejvyšší soud shledal existenci vazebního důvodu podle § 67 písm. a) tr. ř. a proto rozhodl o jejich vzetí do vazby, a ze stejných vazebních důvodů rozhodl o vzetí do vazby obviněných P. V. Q., L. T. K., L. T. H. a N. V. S., tak, jak je uvedeno pod bodem V. výroku tohoto usnesení.

198. Podle § 67 písm. a) tr. ř. obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.

199. Podle § 72a odst. 5 věty první tr. ř. platí, že doba trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto mimo jiné v řízení o dovolání (§ 265l odst. 4 tr. ř.) se posuzuje samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení.

200. Při posuzování existence či neexistence důvodů pro vzetí obviněných do vazby Nejvyšší soud u jednotlivých obviněných vycházel z následujících poznatků: Obviněný B. N. T. v rámci osobního slyšení konaného prostřednictvím videokonferenčního zařízení dne 11. 12. 2025 uvedl, že k České republice nemá žádný bližší vztah, nemá zde stálý pobyt, neudržuje zde kontakt s bývalou manželkou, přičemž jeho rodinní příslušníci žiji v Holandsku, kde také sám většinou pobývá. Obviněný je i nadále trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a za tento trestný čin přitom zákon aktuálně stanoví trest odnětí svobody ve výměře 10 až 18 let. Dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný. I při respektování principu presumpce neviny nelze přehlédnout, že v posuzované věci se má jednat o rozsáhlou sofistikovanou trestnou činnost s účastí přibližně dvou desítek osob, spočívající ve výrobě a obchodování s pervitinem a s konopím, a to v rámci organizované skupiny působící ve více státech. Je přitom ohrožen vysokým trestem odnětí svobody, a to vzhledem k aplikaci zásady zákazu reformationis in peius ve výši až 14 let. Nelze též pominout, že soudní řízení se vůči obviněnému vedlo vazebně. Za takové situace obviněným předložený příslib zaměstnání, popř. ubytování, jakož i pozitivní hodnocení ze zaměstnání v rámci výkonu trestu odnětí svobody, nejsou s to rozptýlit důvodnou obavu, že by v případě stíhání na svobodě neuprchl, případně se neskrýval, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání. Je tak opodstatněno jeho vzetí do vazby z důvodu předvídaného ustanovením § 67 písm. a) tr. ř. Obviněný L. V. T. v rámci osobního slyšení konaného prostřednictvím videokonferenčního zařízení dne 11. 12. 2025 uvedl, že v České republice žije manželka a jeho desetileté dítě, s nimiž se během výkonu trestu pravidelně stýká. Má možnost bydlet se svou rodinou, má zajištěno i zaměstnání. Předložil písemný slib ve smyslu § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. Poukázal též na příznivé hodnocení ze zaměstnání ve výkonu trestu. Stejně jako v případě spoluobviněného B. N. T. je L. V. T. i nadále trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a za tento trestný čin zákon aktuálně stanoví trest odnětí svobody ve výměře 10 až 18 let. Dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný. I při respektování principu presumpce neviny nelze přehlédnout, že v posuzované věci se má jednat o rozsáhlou sofistikovanou trestnou činnost s účastí přibližně dvou desítek osob, spočívající ve výrobě a obchodování s pervitinem a s konopím, a to v rámci organizované skupiny působící ve více státech. Z podané obžaloby se pak podává, že ,obviněný měl mít významný podíl na posuzované trestné činnosti. Je přitom ohrožen vysokým trestem odnětí svobody, a to vzhledem k aplikaci zásady zákazu reformationis in peius ve výši až 13 let. Nelze též pominout, že soudní řízení se vůči tomuto obviněnému vedlo vazebně. Proto obviněným předložený příslib zaměstnání, popř. ubytování, jakož i pozitivní hodnocení ze zaměstnání v rámci výkonu trestu odnětí svobody, nejsou s to rozptýlit důvodnou obavu, že by v případě stíhání na svobodě neuprchl, případně se neskrýval, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání. Tyto obavy nemůže odstranit ani obviněným předložený písemný slib. Je tak opodstatněno jeho vzetí do vazby z důvodu předvídaného ustanovením § 67 písm. a) tr. ř. Současně Nejvyšší soud postupem podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a contrario nepřijal jeho písemný slib. Obviněný P. N. T. v rámci osobního slyšení konaného prostřednictvím videokonferenčního zařízení dne 11. 12. 2025 uvedl, že v České republice žije manželka a jeho 3 děti, s nimiž se i během výkonu trestu pravidelně stýká. Má možnost bydlet se svou rodinou, má možnost pracovat v obchodě u své manželky. Nejvyšší soud u obviněného P. N. T. může plně odkázat na důvody opodstatňující vzetí do vazby uvedené výše u spoluobviněných B. N. T. a L. V. T. Rovněž nelze přehlédnout, že také měl mít významné postavení v rámci trestné činnosti organizované skupiny a že je ohrožen uložením trestu odnětí svobody ve výši až 11 let. Též u něj se konalo soudní řízení vazebně. Je tak opodstatněno jeho vzetí do vazby z důvodu předvídaného ustanovením § 67 písm. a) tr. ř. Obviněný B. H. A. v rámci osobního slyšení konaného prostřednictvím videokonferenčního zařízení dne 11. 12. 2025 poukázal na to, že v České republice žije jeho sestra a přítelkyně. Předložil příslib budoucího zaměstnání, možnost ubytování v České republice a příznivé hodnocení ze zaměstnání vykonávaného během výkonu trestu. Též u tohoto obviněného Nejvyšší soud neshledal tyto skutečnosti natolik významné, aby mohly rozptýlit důvodnou obavu, že by v případě stíhání na svobodě neuprchl, případně se neskrýval, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání. Obviněný byl v soudním řízení stíhán vazebně a je ohrožen uložením trestu odnětí svobody ve výši až 11 let. V ostatním lze odkázat na výše uvedené skutečnosti u spoluobviněných. Pokud jde o existenci vazebního důvodu podle § 67 písm. a) tr. ř. u obviněných P. V. Q., L. T. K., L. T. H. a N. V. S. jejich trestní stíhání v rámci soudního řízení probíhalo vazebně a nic se nezměnilo na tom, že jsou i nadále trestně stíháni pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a za tento trestný čin přitom zákon aktuálně stanoví trest odnětí svobody ve výměře 10 až 18 let. Vzhledem k aplikaci zásady zákazu reformationis in peius jim pak hrozí tresty odnětí svobody ve výši 10 let (P. V. Q., N. V. S.), ve výši 11 let (L. T. H.) a ve výši 12 let (L. T. K.). Jsou tedy ohrožení vysokým trestem a s ohledem na povahu, rozsah, závažnost a jejich údajné konkrétní zapojení do této trestné činnosti, na níž se podílely zhruba dvě desítky osob, přičemž jejich trestní stíhání před soudy se vedlo vazebně, jsou dány i nadále důvodné obavy, které nebyly ničím rozptýleny, že by v případě stíhání na svobodě neuprchli, případně se neskrývali, aby se tak vyhnuli trestnímu stíhání. Je tak opodstatněno jejich vzetí do vazby z důvodu předvídaného ustanovením § 67 písm. a) tr. ř. Dále Nejvyšší soud rozhodoval o vazbě obviněných Z. B. a Z. Ž., přičemž u obou provedl jejich slyšení prostřednictvím videokonferenčního zařízení dne 11. 12. 2025. Obviněný Z. B. poukázal na skutečnost, že v této věci nebyl vazebně stíhán, výkon trestu odnětí svobody nastoupil dobrovolně. Je otcem dvou dětí a žil s nimi a se svou družkou. Před nástupem výkonu trestu pracoval v Německu a v případě propuštění tam bude znovu pracovat. Obviněný je sice i nadále trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ovšem z obsahu spisu vyplývá, že ve věci měl figurovat toliko jako kurýr a měl patřit k nejnižším článkům v rámci posuzované zločinecké skupiny. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud u obviněného Z. B. neshledal žádné důvody pro jeho vzetí do vazby, a proto výrokem pod bodem VII. rozhodl, že se obviněný Z. B. nebere do vazby. Obviněný Z. Ž. především zdůraznil svůj krajně nepříznivý zdravotní stav, je invalidní a ve výkonu trestu není schopen pracovat. Také uložený trest odnětí svobody nastoupil dobrovolně. I tento obviněný je nadále trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ovšem kromě výše uvedených skutečností z obsahu spisu vyplývá, že jako kurýr měl rovněž patřit k nejnižším článkům v rámci posuzované zločinecké skupiny. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud také u obviněného Z. Ž. neshledal žádné důvody pro jeho vzetí do vazby, a proto výrokem pod bodem VIII. rozhodl, že se obviněný Z. Ž. nebere do vazby.

201. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení

I. Dosavadní průběh řízení IV. Dále za podmínek podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že: II. Dovolání a vyjádření k nim III. Přípustnost a důvodnost dovolání K dovolání obviněných Z. B., A. D., C. V. Q., P. V. Q. a Z. Ž. Dovolání obviněného Z. B. Dovolání obviněného A. D. Dovolání obviněných B. N. T., L. V. T. a P. N. T. K rozhodování o vazbě Poučení: