20 Cdo 203/2025
V PLATNOSTIDalší rozhodnutí pod touto sp. zn.: Usnesení 2. 7. 2025
Rubrum
20 Cdo 203/2025-241 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby 69797111, proti povinné D. R., zastoupené JUDr. Filipem Seifertem, MBA, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1332/23, pro 156 599,69 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 7 EXE 548/2015, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. září 2024, č. j. 26 Co 174/2024-155, takto:
Výrok
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. září 2024, č. j. 26 Co 174/2024-155, a usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 23. dubna 2024, č. j. 7 EXE 548/2015-134, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Semilech k dalšímu řízení.
Odůvodnění
1/ Ve shora specifikované věci Okresní soud v Semilech (dále „soud prvního stupně“ nebo „okresní soud“) usnesením ze dne 23. 4. 2024, č. j. 7 EXE 548/2015-134, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce a na odklad exekuce. Vyšel ze zjištění, že exekuce je proti povinné vedena podle rozhodčího nálezu rozhodčího soudu ad hoc v Ženevě ze dne 5. 2. 2010 (dále „exekuční titul“ či „rozhodčí nález“), vydaného na základě článku 10 odst. 2 Dohody uzavřené dne 2. 10. 1990 mezi Českou a Slovenskou federativní republikou a Spolkovou republikou Německo o podpoře a vzájemné ochraně investic, vyhlášené pod č. 573/1992 Sb. (dále „dvoustranná dohoda o investicích“) a podle Rozhodčích pravidel Komise OSN pro mezinárodní a obchodní právo UNCITRAL. Rozhodčím nálezem bylo ve vztahu mezi J. N., jako žalobcem a oprávněnou jako žalovanou mimo jiné rozhodnuto tak, že rozhodčí soud vzal na vědomí, že žalobce stáhl své nároky, rozhodčí soud dále stanovil náklady rozhodčího řízení ve výši 59 856,01 EUR a určil, že žalobce ponese polovinu soudních poplatků a výdajů žalované ve výši 156 599,69 EUR. Ve vztahu k povinné je rozhodčí nález vykonatelným exekučním titulem v rozsahu úspěšně odporovaných kupních smluv o prodeji nemovitých věcí (pozemků č. parc. XY a č. parc. XY s rozestavěnou stavbou domu v části obce XY, obec XY - dále „nemovité věci“) uzavřených dne 18. 5. 2010 mezi Jiřím Nepolským jako prodávajícím a povinnou jako kupující (viz rozsudek okresního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 8 C 6/2011-249, ve spojení s usneseními okresního soudu ze dne 22. 9. 2014, č. j. 8 C 6/2011-293, a ze dne 13. 11. 2014, č. j. 8 C 6/2011-295, a ve spojení s Krajským soudem v Hradci Králové ze dne 28. 5. 2013, č. j. 26 Co 106/2013-284). 2/ Soud prvního stupně uzavřel, že argumentuje-li povinná v návrhu na zastavení exekuce nedostatkem vykonatelnosti exekučního titulu, který spatřuje v přijetí Dohody o ukončení platnosti dvoustranných dohod o investicích mezi členskými státy Evropské unie ze dne 5. 5. 2020, jež pro Českou republiku vstoupila v platnost dne 10. 12. 2021 a byla vyhlášena sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 39/2021 Sb. m. s. (dále rovněž „Dohoda“ či „dohoda o ukončení platnosti dvoustranných dohod“), není její tvrzení opodstatněné s ohledem na znění článku 6 dvoustranné dohody o investicích, podle něhož uzavřením Dohody nejsou dotčena ukončená rozhodčí řízení a nová rozhodčí řízení se nezahajují. Soud prvního stupně současně zamítl i návrh povinné na odklad exekuce, který „byl vázán na skutkové tvrzení“ nedůvodného návrhu na zastavení exekuce. 3/ Krajský soud v Hradci Králové (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 5. 9. 2024, č. j. 26 Co 174/2024-155, k odvolání povinné usnesení soudu prvního stupně v části, jíž bylo rozhodnuto o návrhu povinné na zastavení exekuce, potvrdil (výrok I), v části, jíž bylo rozhodnuto o návrhu povinné na odklad exekuce, usnesení zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (výrok II). 4/ Odvolací soud citoval čl. 1 odst. 5, čl. 4 odst. 1, čl. 5, čl. 6 odst. 1, čl. 7 a čl. 9 odst. 1 písm. a) a b) Dohody a v návaznosti na ně uzavřel (shodně se soudem prvního stupně), že exekuci nelze zastavit pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“). V případě posuzované exekuce podle rozhodčího nálezu totiž nelze ve smyslu čl. 1 odst. 5, čl. 7 a čl. 9 odst. 1 písm. b) Dohody rozumět „probíhající rozhodčí řízení“, pro které by bylo „vyloučeno další vymáhání, resp. exekuce rozhodčího nálezu“. Ačkoli podle „celkového významu a smyslu Dohody“ je nutno pod užívaným pojmem „rozhodčí řízení“ chápat „celkové řízení od jeho zahájení žalobou až po úplné vykonání“, probíhající exekucí podle rozhodčího nálezu se rozumí až „ukončené rozhodčí řízení“ ve smyslu čl. 1 odst. 4 písm. a) Dohody, za něž se považuje „rozhodčí řízení, v němž byl vydán rozhodčí nález před datem 6. 3. 2018 a byl před tímto datem i vykonán, ledaže by nebyl vykonán jen související nárok na náhradu nákladů řízení“. Právě v posuzované věci byl exekuční titul vydán před 6. březnem 2018 a dosud nebyl „vymožen výlučně a jen co do náhrady nákladů rozhodčího řízení“ ve výši 156 599,69 EUR. K rozhodnutí soudu prvního stupně o odkladu provedení exekuce odvolací soud okresnímu soudu vytkl, že se nezabýval důvodem odkladu podle § 266 odst. 1 o. s. ř. 5/ Proti usnesení odvolacího soudu, konkrétně proti výroku, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, podala povinná dovolání, jehož přípustnost vymezila tvrzením, že usnesení „závisí na vyřešení právní otázky, která nebyla ve všech souvislostech, které pak představují poměry dané věci, dosud v rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešena“, je-li rozhodnou otázkou, zda „lze považovat rozhodčí řízení, zahájené žalobou podanou po 1. 5. 2004 na základě rozhodčí doložky obsažené“ v dvoustranné dohodě o investicích, v němž byl vydán rozhodčí nález, který nabyl právní moci před účinností Dohody s uloženou povinností k náhradě nákladů rozhodčího řízení oprávněnému, avšak do 6. 3. 2018 nebyla uvedená výlučná povinnost zcela vykonána (vymožena) v zahájeném a po datu 6. 3. 2018 stále vedeným exekučním řízením, za ukončené ve smyslu Dohody“. 6/ V podrobnostech dovolatelka vytýkala soudům obou stupňů, že „nereflektovaly ustálenou judikaturu týkající se rozhodčích doložek“, a to jejich neplatnosti (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. srpna 2017, sp. zn. 20 Cdo 3331/2017). Na rozhodčí řízení je nutno pohlížet jako na řízení probíhající, takže i v posuzované věci má být postupováno „shodně jako v případě mnoha tisíců povinných spotřebitelů“. Skutečnost, že probíhá exekuce, jejímž předmětem je vymáhání toliko nákladů rozhodčího řízení, nečiní z rozhodčího řízení ukončené. Takový výklad je nesprávný, neboť čl. 4 Dohody „je nutno číst celý a zaměřit se na to, zda jsou kumulativně splněny všechny podmínky“. Vydání rozhodčího nálezu v řízení, „které se nemělo nikdy konat“, je „v přímém rozporu s primárním právem EU, a tedy i v rozporu s právním pořádkem České republiky“ či „s veřejným pořádkem“. 7/ Nejvyšší soud usnesením ze dne 2. července 2025, č. j. 20 Cdo 203/2025-173 (dále „usnesení Nejvyššího soudu“), dovolání povinné odmítl se závěrem, že nerozporuje-li dovolatelka, že rozhodčí nález coby exekuční titul byl vydán (resp. též dospěl do právní moci) před 6. 3. 2018 a že je na jeho základě vymáhána pouze pohledávka oprávněné z titulu náhrady nákladů rozhodčího řízení, nelze odvolacímu soudu (jakož i soudu prvního stupně) vytknout, že by jím přijatý výklad jednoznačné dikce Dohody byl „v rozporu s právním pořádkem České republiky“ či “s veřejným pořádkem“, jak dovolatelka kritikou rozhodčího řízení, „které se nemělo nikdy konat“, naznačuje. Na posuzované exekuční řízení (ve spojení s předchozím rozhodčím řízením) se v dané věci hledí jako na ukončené, a tudíž Dohodou nedotčené, není-li v tomto případě (představujícím výjimku u vymáhání náhrady nákladů rozhodčího řízení) podstatná otázka posuzování rozhodčí doložky. Hlediskem předpokladu přípustnosti to znamená, že prostřednictvím polemiky ohledně evidentního výkladu jednotlivých ujednání Dohody (čemuž předestřená formulace otázky dovolatelky odpovídá) není možné zvolené hledisko přípustnosti prosadit. 8/ Ústavní soud k povinnou podané ústavní stížnosti nálezem ze dne 3. června 2026, sp. zn. IV. ÚS 1779/25 (dále „nález ústavního soudu“), usnesení Nejvyššího soudu zrušil, neboť soudy se s otázkou (povinnou) tvrzeného rozporu s evropským právem nevypořádaly, omezily se jen na výklad Dohody, aniž by ovšem v tomto výkladu dostatečně zohlednily unijní rozměr případu, čímž porušily její právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny. Soudy se měly lépe vypořádat s námitkou stěžovatelky, že se závěry formulované v rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále „SDEU“) ze dne 6. března 2018, sp. zn. C-284/16 (dále „případ Achmea“) uplatní nejen ve vztahu k samotnému meritornímu rozhodnutí (rozhodčímu nálezu), ale rovněž ve vztahu k jeho nákladovému výroku. Rovněž měly posoudit, zda s ohledem na případ Achmea neodporuje takto formulovaná Dohoda evropskému právu a zda by výkon tohoto nákladového výroku vyplývajícího z rozhodnutí přijatého na základě arbitrážní doložky v dohodě o investicích odporující evropskému právu této doložce nepřiznával dílčí právní účinky bránící efektivní aplikaci evropského práva na vnitrostátní úrovni. Rozhodnutí v nyní posuzované věci tudíž předpokládá a vyžaduje, aby soudy postavily na jisto otázku souladu výkonu nákladového výroku arbitrážního nálezu s evropským právem, resp. nosnými právními závěry vyjádřenými v případu Achmea, což se ovšem nestalo. Ústavní soud proto věc vrátil Nejvyššímu soudu k dalšímu řízení. 9/ Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl o dovolání povinné podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky, zda dohoda o ukončení platnosti dvoustranných dohod uzavřená dne 5. 5. 2020 a vyhlášená sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 39/2021 Sb. m. s. není v rozporu s evropským právem. 10/ Podle čl. 1 odst. 4 písm. a) dohody o ukončení platnosti dvoustranných dohod se „ukončeným rozhodčím řízením“ rozumí jakékoli rozhodčí řízení, které skončilo dohodou o vyřešení sporu nebo konečným rozhodčím nálezem vydaným před dnem 6. března 2018, jestliže rozhodčí nález byl řádně vykonán před dnem 6. března 2018, i pokud související nárok na náhradu nákladů řízení nebyl vykonán nebo vymáhán, a ke dni 6. března 2018 nebylo vůči tomuto konečnému rozhodčímu nálezu zahájeno řízení týkající se námitek vůči tomuto nálezu, jeho přezkumu, zrušení, prohlášení za neplatný, vymáhání, revize ani jiné podobné řízení. 11/ Podle čl. 1 odst. 5 Dohody se „probíhajícím rozhodčím řízením" rozumí jakékoli rozhodčí řízení zahájené před dnem 6. března 2018, které se nepovažuje za ukončené rozhodčí řízení, bez ohledu na jeho stádium ke dni vstupu této dohody v platnost. 12/ Podle čl. 4 odst. 1 Dohody smluvní strany tímto potvrzují, že rozhodčí doložky jsou v rozporu se Smlouvami EU, a nelze je tudíž použít. V důsledku tohoto rozporu mezi rozhodčími doložkami a Smlouvami EU nelze ode dne, kdy se poslední ze smluvních stran dvoustranné dohody o investicích stala členským státem Evropské unie, rozhodčí doložku v uvedené dvoustranné dohodě o investicích použít jako právní základ pro rozhodčí řízení. 13/ Podle čl. 6 odst. 1 Dohody bez ohledu na článek 4 nejsou touto dohodou dotčena ukončená rozhodčí řízení. Tato řízení se znovu nezahájí. 14/ Jak se podává z citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. července 2025, č. j. 20 Cdo 203/2025-173, v té argumentační části, která nebyla zrušujícím nálezem Ústavního soudu ze dne 3. června 2026, sp. zn. IV. ÚS 1779/25, dotčena, řešení dovolatelkou ohlášené otázky plyne z jasného a výkladové obtíže nepřipouštějícího znění čl. 1 odst. 4 písm. a) dohody o ukončení platnosti dvoustranných dohod, podle něhož se „ukončeným rozhodčím řízením“ rozumí mimo jiné jakékoli rozhodčí řízení, které skončilo konečným rozhodčím nálezem vydaným před dnem 6. března 2018; rozhodčí nález byl řádně vykonán před dnem 6. března 2018 rovněž tehdy, jestliže související nárok na náhradu nákladů řízení exekvován nebyl. Tímto způsobem ukončené rozhodčí řízení není Dohodou dotčeno (viz čl. 6 odst. 1 Dohody). 15/ Jinou otázkou, jejíž opomenutí Ústavní soud exekučním soudům i dovolacímu soudu v dané věci vytknul, zůstává, zda dohoda o ukončení platnosti dvoustranných dohod současně koresponduje evropskému právu a rozhodovací praxi SDEU reprezentované případem Achmea. V takto vymezeném rozsahu totiž dovoláním napadené rozhodnutí postrádá jakékoli právní hodnocení či úvahy, které by bylo možno podle pravidel a limitů vymezených § 237 o. s. ř. v dovolacím řízení přezkoumat, zvláště za situace, kdy napadené usnesení odvolacího soudu na dovoláním otevřené (a Ústavním soudem specifikované) právní otázce založeno není. Absence řádného a přezkoumatelného odůvodnění právního posouzení věci odvolacím soudem znemožňuje dovolacímu soudu hodnotit jeho správnost, a řízení tak trpí vadou, která ve svých důsledcích může porušovat ústavně zaručené právo na soudní ochranu uvedené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 12. října 1998, sp. zn. IV. ÚS 304/98). 16/ Protože zjištěná vada řízení napadené usnesení zatěžuje nepřezkoumatelností, Nejvyšší soud - nemaje podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí - usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. ruší; zároveň zrušuje v odvolacím řízení potvrzené usnesení soudu prvního stupně, pro něž platí stejné kasační důvody, a věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř). 17/ V novém řízení bude soud prvního stupně povinen posoudit, zda má evropské právo a z něj plynoucí požadavky přednost před úpravou plynoucí z Dohody coby mezinárodní smlouvy sjednané mezi některými členskými státy EU, jakož i přistoupit k hodnocení, jak v takovém případě vykládat a aplikovat Dohodu, resp. zda ji vůbec aplikovat. Při konstatování souladu dohody s evropským právem bude soud prvního stupně současně povinen přesvědčivě vysvětlit, proč se neuplatní závěry obsažené v rozhodnutí německého Spolkového soudního dvora ze dne 27. března 2025 sp. zn. I ZB 64/24, podle kterého pro účinné prosazování evropského práva je nezbytné odmítnout prohlášení vykonatelnosti jakéhokoli rozhodčího nálezu, který je neslučitelný s právem Unie, bez ohledu na výsledek rozhodčího řízení a bez ohledu na to, zda je předmětem návrhu na prohlášení vykonatelnosti pouze rozhodnutí o nákladech řízení nebo celý rozhodčí nález. Pro případ, že by si exekuční soud nebyl jist řešením otázky, jež je základem nyní posuzované věci a jež souvisí s rozšířením právních závěrů případu Achmea rovněž na nákladové výroky arbitrážních nálezů a jejich následný výkon, měl by důsledně zvážit položení předběžné otázky (viz bod 30 odůvodnění nálezu Ústavního soudu). 18/ Soud prvního stupně (a odvolací soud) je vysloveným právním názorem Nejvyššího soudu vázán (viz § 243g odst. 1 část věty první za středníkem ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.). 19/ O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud (exekutor) v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz § 87 a násl. ex. řádu).
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 25. 8. 2026 JUDr. Aleš Zezula předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (6)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.