Ústavní soud · Nález

IV.ÚS 304/98

Sbírka: N 120/12 SbNU 177

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 1998-10-12 · vyhověno · ECLI:CZ:US:1998:4.US.304.98

KS Praha 29 Co 65/98-49
→
ÚS IV.ÚS 304/98

Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud zrušil rozhodnutí okresního a krajského soudu, protože v něm chyběly náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř. a bylo tak nepřezkoumatelné. Soud upozornil, že rozhodnutí neuvádělo důkazy, na jejichž základě byla zjištěna částka 50 000 Kč za dodávku modřínové kulatiny. Závěry soudů byly v rozporu s právním hodnocením důkazů a porušovaly právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud vyslovil, že bez objasnění dodávky kulatiny nelze posoudit celkovou důkazní situaci.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl dne 12. října 1998 ve věci ústavní stížnosti J. M., zastoupeného JUDr. J. L., advokátkou AK, proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 24. 9. 1997, čj. 8 C 93/97-22, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 4. 1998, čj. 29 Co 65/98-49, za účasti 1) Okresního soudu v Příbrami, 2) Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení a vedlejšího účastníka B. O., zastoupeného JUDr. I. K., advokátem AK, za souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:

Výrok

Rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 24. 9. 1997, čj. 8 C 93/97-22, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 4. 1998, čj. 29 Co 65/98-49, se zrušují.

Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel mimo jiné uvádí, že v řízení před nimi nebyla kupř. vůbec zjišťována existence kupní smlouvy týkající se modřínové kulatiny v hodnotě Kč 50 000,--. Odůvodnění napadených rozsudků, zejména odvolacího soudu, zcela postrádají náležitosti uvedené v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. a některé právní závěry jsou dokonce v rozporu s aplikovaným platným hmotným právem, zatímco v některých bodech právní hodnocení zcela chybí. V řízení před obecnými soudy došlo tedy k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv zakotvených v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článku 90 Ústavy ČR, a z těchto důvodů domáhá se proto stěžovatel zrušení napadených rozsudků. Krajský soud v Praze se v určené lhůtě k ústavní stížnosti nevyjádřil. Okresní soud v Příbrami ve svém vyjádření ze dne 10. 9. 1998 uvedl, že se k ústavní stížnosti nemíní vyjadřovat. Vedlejší účastník B. O. uvedl ve svém vyjádření ze dne 22. 9. 1998 mimo jiné to, že stěžovatel i v ústavní stížnosti se toliko brání povinnosti splnit závazek, jenž mu byl obecnými soudy pravomocně uložen. Ústavní stížnost je podle jeho názoru koncipována zcela vágně a lze konstatovat, že Ústavní soud toliko zatěžuje. Z uvedených důvodů navrhuje proto její odmítnutí. Z obsahu spisu 8 C 93/97 Okresního soudu v Příbrami Ústavní soud zjistil, že vedlejší účastník pod bodem III žaloby uvedl následující: "Dále jsem s odpůrcem realizoval druhý obchodní případ, který těsně koresponduje a jednalo se o dodávku modřínového dřeva, taktéž kulatiny a odpůrce mi měl zálohově uhradit částku 50 000,-- Kč. Jedná se o daňový doklad č. 951028, který byl vystaven 2. 10. 1995 a splatnost byla dne 20. 10. 1995. Odpůrce mi doposud ani tuto částku neuhradil." Slyšen jako účastník před Okresním soudem v Příbrami, vedlejší účastník k tomuto bodu neuvedl nic bližšího a ostatně soudem nebyl v tomto směru ani dotázán. Při jednání dne 24. 9. 1997 okresní soud pouze konstatoval obsah zmíněné faktury, stejně jako nákladního listu, aniž by se však tímto obsahem v napadeném rozhodnutí vůbec zabýval a aniž by si vůbec položil otázku, zda výše údajné zálohy koresponduje s množstvím údajně dodané modřínové kulatiny, jinými slovy, proč je žalována pouze záloha, nikoli celá částka, za dodání tohoto druhu dřeva. Krajský soud v Praze, ačkoli stěžovatel v odvolání namítl, že ohledně částky Kč 50 000,-- je napadený rozsudek bez jakékoli skutkové a právní opory, ve svém rozhodnutí v podstatě pouze převzal závěry soudu prvého stupně, když přezkoumával, jak výslovně konstatuje, důkazy o tom, kdo prodal žalovanému oněch 104,73 m3 smrkové kulatiny, kdo mu dodal 80 m3 modřínové kulatiny na základě zálohy ve výši Kč 50 000,--, aby posléze s tím rozporuplně a nepřezkoumatelně uvedl, že stěžovatel tuto zálohu dosud neuhradil. Jinými slovy, krajský soud si položil otázku průkaznosti dodávky 80 m3 modřínové kulatiny na základě zálohy ve výši Kč 50 000,--, na druhé straně však tuto částku neuvažuje jako uhrazenou zálohu, ale jako dluh. Tvrdí-li stěžovatel v ústavní stížnosti, že napadená rozhodnutí obecných soudů jsou v příkrém rozporu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř., potom nelze než tomuto jeho názoru v uvedeném bodu přisvědčit, neboť rozhodnutí obecných soudů zde postrádají údaj o tom, o které důkazy opřely svá skutková zjištění, a jsou proto v tomto směru i nepřezkoumatelná. Stav, kdy rozsudek postrádá náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř. a ve svých důsledcích vede k tomu, že se stává nepřezkoumatelným, může představovat, a zpravidla také představuje, porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu uvedeného v článku 36 odst. 1 Listiny. K ostatním stěžovatelovým výtkám, týkajícím se hodnocení důkazů, nezaujal Ústavní soud stanovisko nejen vzhledem k ústavnímu principu nezávislosti soudu (čl. 82 Ústavy ČR) a z něj vyplývající zásady volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.), ale také z toho důvodu, že teprve objasněním otázky dodávky modřínové kulatiny v hodnotě Kč 50 000,-- bude rozšířen potřebný prostor pro hodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti, a to i ve směru stěžovatelova tvrzení, že kulatina byla expedována ing. P., podepsaným i na dodacích listech, tedy osobou odlišnou od vedlejšího účastníka. Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, pro porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy, čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 90 Ústavy ČR vyhověl a napadená rozhodnutí podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.