20 Cdo 2317/2008
V PLATNOSTINejvyšší soud odmítl dovolání povinné v exekuční věci, neboť dovolání nebylo přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu. Povinná zpochybnila vykonatelnost exekučního titulu na základě vlastních skutkových tvrzení, která se lišila od zjištění odvolacího soudu, což však nemůže založit přípustnost dovolání pro zásadní právní význam.
Citované zákony (8)
Rubrum
Podána ústavní stížnost. 20 Cdo 2317/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněného J. K.,zastoupeného JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem v Liberci II, U Soudu 363/10, proti povinné D. C., zastoupené Mgr. Martinem Skybou, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Preslova 9, pro 8.930,95 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 Nc 10588/2006, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2007, č. j. 10 Co 638/2007-25, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 12. 10. 2006, č. j. 49 Nc 10588/2006-8, jímž okresní soud nařídil na majetek povinné exekuci podle rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 4. 2006, č. j. 26 C 102/2005-29, k uspokojení pohledávky ve výši 8.930,95 Kč a pro náklady exekuce, a jejím provedením pověřil JUDr. Aleše Chovance, soudního exekutora. Odvolací soud uzavřel, že nedoložení stejnopisu exekučního titulu bylo zhojeno vyžádáním nalézacího spisu, a dovodil, že exekuční titul je pravomocný i vykonatelný. Soud přitom vyšel ze zjištění, že titul byl doručován povinné (v pozici žalobkyně) do vlastních rukou, zásilka byla uložena 30. 5. 2006 se zanecháním výzvy k vyzvednutí, a protože nebyla vyzvednuta v úložní době, nastala fikce doručení ve smyslu § 46 odst. 1, 3 a § 50b odst. 4 o. s. ř., ve znění účinném v době doručování, desátým dnem od uložení zásilky. Povinná v žalobě uvedla dvě adresy, z obsahu žaloby ale ani jiného jejího podání však není patrno, že žádá výlučně doručování na určitou adresu; Okresní soud v Liberci tedy střídavě zasílal písemnosti, přičemž adresu povinná uvedla následně i v odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, tentokrát včetně adresy. V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“) – namítá povinná, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Zásadní právní význam spatřuje v tom, že dovolací soud dosud neřešil otázku formy a obsahových náležitostí žádosti fyzické osoby o doručování na adresu jiného místa v ČR ve smyslu § 46 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném v době doručování, jež má význam i pro rozhodovací činnost soudů obecně. Povinná vytýká, že se o vydání rozsudku dověděla až při nařízení exekuce, přestože již v žalobě žádala o doručování adresu, kam jí také okresní soud některé písemnosti zasílal. Nesouhlasí se závěrem, že z jejího návrhu nebylo patrno, že požádala o doručování na konkrétní adresu. Soud doručováním na adresu porušil § 46 odst. 1 o. s. ř. i zásadu legitimního očekávání, neboť rozsudek nedoručil na adresu, kterou mu sdělila. Má za to, že soud nesprávně posoudil předpoklady pro nařízení exekuce, a navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí okresního i odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění do 30. 6. 2009, přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené rozhodnutí, jímž by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. l písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí (tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení dovolatelka napadla) je Nejvyšší soud uplatněnými důvody včetně jejich obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Ačkoli dovolatelka zpochybnila závěr soudu, že k exekuci navržené rozhodnutí je vykonatelné, opírá svůj názor o tvrzení, že jí rozsudek nebyl doručen v souladu s občanským soudním řádem, neboť nebyl doručován na jí požadovanou adresu. Jde přitom o verzi zcela odlišnou od skutkových zjištění, která učinil odvolací soud. Závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Aby však mohl soud k takovému (právnímu) závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění (zda v projednávané věci byly dány skutkové okolnosti nezbytné k naplnění fikce doručení zásilky). Nesprávnost nebo neúplnost těchto skutkových zjištění lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3 a § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), stejně jako okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.), však přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemohou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06). Dovolací soud je zohlední jen, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.). I když dovolatelka zpochybnila právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinila tak způsobem neregulérním; jinými slovy závěr o jeho nevykonatelnosti založila na vlastních skutkových tvrzeních odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Skutkové námitky však – jak již bylo uvedeno výše – nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, takže i právní závěry, které z nich dovolatelka vyvozuje, jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné. Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je – aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) - odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti / exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. února 2010 JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r. předsedkyně senátu