20 Cdo 2438/2025-319

Rubrum

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné FTV Prima, spol. s r. o., se sídlem v Praze 10, Strašnice, Vinohradská 3217/167, identifikační číslo osoby 48115908, zastoupené Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 935/13, proti povinné Social Media Insights s. r. o., se sídlem v Mostě, Javorová 3096, identifikační číslo osoby 17619327, zastoupené JUDr. Filipem Černým, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, Slavíčkova 372/2, pro nepeněžité plnění, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 61 EXE 3040/2023, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. března 2025, č. j. 10 Co 353/2024-293, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Ústí nad Labem (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 19. 3. 2025, č. j. 10 Co 353/2024-293, k odvolání oprávněné i povinné potvrdil usnesení Okresního soudu v Mostě (dále „soud prvního stupně“ či „okresní soud“) ze dne 25. 4. 2024, č. j. 61 EXE 3040/2023-199, jímž okresní soud zastavil exekuci vedenou pověřeným soudním exekutorem JUDr. Ondřejem Hanákem, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5 (dále „soudní exekutor“), pod sp. zn. 147 EX 515/23, podle vykonatelného rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2022, č. j. 9 C 5/2022-20, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 2. 2023, č. j. 2 Co 69/2022-55 (dále „exekuční titul“), a to „v rozsahu, v němž bylo povinné uloženo, aby ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále „autorský zákon“), sdělila údaje o osobách, které se účastnily neoprávněného užití díla „Duch“ (vyrobeno ve společnosti D.N.A., s. r. o., 2022) ve vztahu k dílům č. 1. - 80. tím, že nahrály soubory s příponami .avi, .mkv, .mk3d, .mks, .mov, .mp4, .m4a, .m4p, .m4b, .m4r, .m4v, .mpg, .ogv, .oga, .ogx, .ogg, .spx nebo .wmv obsahující díly audiovizuálního díla „Duch“ (vyrobeno ve společnosti D.N.A., s.r.o., 2022) od 12. ledna 2022 do právní moci tohoto rozsudku, a to včetně adres internetového protokolu IP těchto osob“ (výrok I), zamítl návrh povinné, „aby exekuce byla zastavena v rozsahu, podle kterého se má po dobu 80 let zdržet na internetových stránkách www.ulozto.cz, www.uloz.to, www.ulozto.sk, www.ulozto.net a www.zachowajto.pl bez souhlasu žalobce umožnění stahování a/nebo online zhlédnutí digitálních souborů s příponami .avi, .mkv, .mk3d, .mks, .mov, .mp4, .m4a, .m4p, .m4b, .m4r, .m4v, .mpg, .ogv, .oga, .ogx, .ogg, .spx nebo .wmv obsahující díly audiovizuálního díla „Duch“ (vyrobeno ve společnosti D.N.A., s.r.o., 2022), pokud můžou členové veřejnosti v České republice tyto soubory vyhledat zadáním titulu díla (s diakritikou či bez ní) a/nebo kořene titulu díla (s diakritikou či bez ní) ve vyhledávači dostupném na webových stránkách ulozto.cz, uloz.to, ulozto.sk, ulozto.net a zachowajto.pl. a dále se má zdržet zobrazování reklamy na internetových stránkách www.ulozto.cz, www.uloz.to, www.ulozto.sk, www.ulozto.net, www.zachowajto.pl v prostoru nacházejícím se u digitálních souborů s příponami .avi, .mkv, .mk3d, .mks, .mov, .mp4, .m4a, .m4p, .m4b, .m4r, .m4v, .mpg, .ogv, .oga, .ogx, .ogg, .spx nebo .wmv obsahující díly audiovizuálního díla „Duch“ (vyrobeno ve společnosti D.N.A., s. r. o., 2022), pokud uživatel, jež tyto soubory nahrál, nemá souhlas žalobce ke zpřístupnění těchto souborů veřejnosti“ (výrok II), a současně rozhodl, že se soudnímu exekutorovi nepřiznává náhrada nákladů exekuce v řízení o zastavení exekuce (výrok III). 2/ Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že právní předchůdkyni povinné, společnosti petacloud a. s. (identifikační číslo osoby 04172159, tehdy pod obchodní firmou Uloz.to a. s. - dále též „právní předchůdkyně povinné“), byla exekučním titulem uložena povinnost po dobu 80 let zdržet se bez souhlasu oprávněné na tam uvedených internetových stránkách umožnění stahování a/nebo online zhlédnutí digitálních souborů s tam uvedenými příponami obsahujících díly audiovizuálního díla „Duch“ (vyrobeno ve společnosti D.N.A., s. r. o., 2022; dále též „Dílo“), pokud můžou členové veřejnosti v České republice tyto soubory vyhledat zadáním titulu díla (s diakritikou či bez ní) a/nebo kořene titulu díla (s diakritikou či bez ní) ve vyhledávači dostupném na tam uvedených webových stránkách (výrok I), sdělit údaje o osobách, které se účastnily neoprávněného užití Díla tím, že nahrály soubory s tam uvedenými příponami obsahující díly audiovizuálního Díla od 12. 1. 2022 do právní moci rozsudku, a to včetně adres internetového protokolu IP těchto osob (výrok II), zdržet se poskytnutí odměny ve formě peněz nebo kreditů použitelných pro čerpání služeb na tam uvedených internetových stránkách uživateli těchto stránek za stahování nebo sdílení jím nahraných souborů třetí osobou, pokud tento uživatel nemá souhlas oprávněné ke zpřístupnění těchto souborů veřejnosti (výrok III), a zdržet se zobrazování reklamy na tam uvedených internetových stránkách v prostoru nacházejícím se u digitálních souborů s tam uvedenými příponami obsahujících díly audiovizuálního Díla, pokud uživatel, jenž tyto soubory nahrál, nemá souhlas oprávněné ke zpřístupnění těchto souborů veřejnosti (výrok IV). Předmětem exekuce je vynucení povinností podle výroků I, II a IV exekučního titulu, které podle názoru oprávněné povinná (její právní předchůdkyně) neplnila. Exekučním příkazem provedením prací a výkonů ze dne 10. 5. 2023, č. j. 147 EX 515/23-25, soudní exekutor uložil právní předchůdkyni povinné k vymožení povinností podle exekučního titulu pokutu ve výši 100 000 Kč. V průběhu exekuce došlo k zániku právní předchůdkyně povinné a její právní nástupkyní se na základě usnesení soudního exekutora ze dne 27. 9. 2023, č. j. 147 EX 515/23-53, stala povinná. 3/ Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že povinná neprokázala, že by nebyla poskytovatelem služeb cloudového uložiště Ulož.to Disk, a jako právní nástupkyně společnosti petacloud a. s. proto musí dále přijmout stav řízení, jaký tu je v době jejího nástupu do řízení. Je legitimní požadovat, aby povinná splněním jí uložené povinnosti ve značné míře omezila své podnikání, bylo-li založeno z velké části na nelegálním základě. Jde-li o vymáhanou povinnost zdržet se po dobu 80 let bez souhlasu oprávněné na tam uvedených internetových stránkách umožnění stahování a/nebo online zhlédnutí digitálních souborů s tam uvedenými příponami obsahujících díly audiovizuálního díla „Duch“, je exekuční titul v tomto rozsahu materiálně vykonatelný. Exekuce byla zahájena důvodně, splnila-li povinná až v průběhu exekuce uloženou povinnost v této části a v části zákazu zobrazování reklam v prostoru nacházejícím se u souborů obsahující díla Duch na uvedených internetových stránkách. Povinná musí nejdříve zaplatit náklady exekuce a soudním exekutorem uloženou pokutu, aby se mohla úspěšně domáhat zastavení exekuce. Protože podmínky pro zastavení exekuce splněny nebyly, soud návrh povinné na zastavení exekuce v této části zamítl. 4/ V případě exekučním titulem uložené povinnosti sdělit údaje o osobách, které se účastnily neoprávněného užití Díla tím, že nahrály soubory s tam uvedenými příponami obsahující díly audiovizuálního Díla od 12. 1. 2022 do právní moci rozsudku, a to včetně adres internetového protokolu IP těchto osob, soud návrhu na zastavení exekuce vyhověl, nepodařilo-li se ani výkladem zjistit, jaké konkrétní údaje měla právní předchůdkyně povinné (a nyní povinná) oprávněné poskytnout, tj. není-li zřejmý především rozsah ukládané povinnosti ve smyslu § 261a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“). Zmíněný rozsah není patrný ani z § 40 odst. 1 písm. c) autorského zákona, na který exekuční titul odkazuje. K žádným osobám nejsou přiřazovány IP adresy, jež se vztahují výhradně k jednotlivým zařízením. IP adresa samotného zařízení není schopna přímo identifikovat konkrétní osobu, která zařízení použila. Tzv. privátní IP adresa konkrétního zařízení není zjistitelná na internetu. Dohledatelná je pouze tzv. veřejná IP adresa zařízení, která lokalizuje polohu subjektu, jenž se dopustil neoprávněného užití díla, a to pouze přibližně. Není-li exekuční titul materiálně vykonatelný, soud exekuci v této části zastavil. Výši pokuty uložené právní předchůdkyni povinné exekučním příkazem soudního exekutora považovaly oba soudy za přiměřenou. 5/ Proti usnesení odvolacího soudu, v části, jíž potvrdil výrok I usnesení soudu prvního stupně, podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost podle § 237 o. s. ř. vymezila následujícím způsobem: a/ odvolací soud se při řešení otázky materiální vykonatelnosti exekučního titulu, jde-li o povinnost sdělit údaje o osobách, které se účastnily neoprávněného užití Díla, a to včetně adres internetového protokolu IP těchto osob, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, konkrétně od nálezu ze dne 29. srpna 2023, sp. zn. I. ÚS 1585/23, a rovněž od nálezu Ústavního soudu ze dne 7. dubna 2010, sp. zn. II. ÚS 3137/09, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2024, sp. zn. 23 Cdo 55/2024, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2022, sp. zn. 23 Cdo 1840/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2023, sp. zn. 23 Cdo 2067/2023, jakož i od rozsudků Soudního dvora Evropské Unie (dále „SDEU“) ze dne 16. července 2015, ve věci Coty Germany GmbH proti Stadtsparkasse Magdeburg, C-580/13, ze dne 18. ledna 2017, ve věci NEW WAVE CZ, a.s. proti ALL-TOYS, spol. s r.o., C-427/15, ze dne 12. září 2006, Laserdisken ApS proti Kulturministeriet, C-479/04, ze dne 29. ledna 2008, Productores de Música de Espana (Promusicae) proti Telefónica de Espana SAU, C-275/06, ze dne 12. července 2005, Alliance for Natural Health a další proti Secretary of State for Health, C-154/04 a C-155/04, ze dne 13. března 2007, Unibet proti Justitiekanslern, C-432/05, ze dne 16. července 2015, Diageo Brands BV v. Simiramida-04 EOOD, C-681/13, či ze dne 18. října 2018, Bastei Lúbbe GmbH & Co. KG proti Michaelu Strotzerovi, C-149/17, či usnesení SDEU ze dne 19. února 2009, LSG-Gesellschaft zur Wahrnehmung von Leistungsschutzrechten GmbH proti Tele2 Telecommunication GmbH, C-557/07. b/ závěr, že IP adresa není osobním údajem konkrétní osoby, resp. že není údajem, který by byl přiřazen ke konkrétní osobě, nýbrž se pouze vztahuje k jednotlivým zařízením, podle nichž ale nelze identifikovat konkrétní osobu, která zařízení použila, je v rozporu s rozsudkem SDEU ze dne 19. října 2016, C-582/14, ve věci P. B. a rozsudkem SDEU dne 24. listopadu 2011, C-70/10, ve věci Scarlet Extended, a jde současně o vyřešení právní otázky, která dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla řešena. 6/ V podrobnostech dovolatelka k otázce ad a) uvedla, že z podstaty svého postavení nemohla v žalobním petitu uvést konkrétní údaje, jejichž sdělení se domáhala, jelikož jí není známo, jakými údaji o osobách povinná disponuje, a ani to vědět nemůže, jelikož povinná od počátku odmítá poskytovat jakoukoli součinnost. Ve věci byl vydán rozsudek pro uznání z důvodu, že se právní předchůdkyně povinné k žalobě nevyjádřila ve stanovené lhůtě. Proto nemohlo dojít ke korekci žalovaného informačního nároku v nalézacím řízení v rámci poučovací povinnosti soudu. Namísto toho, aby byla povinná za svoji nečinnost v nalézacím řízení sankcionována, tak je nyní fakticky odměněna údajnou materiální nevykonatelností exekučního titulu. Otázkou materiální vykonatelnosti exekučního titulu se zabýval již v nalézacím řízení Nejvyšší soud (viz usnesení ze dne 30. listopadu 2023, sp. zn. 23 Cdo 2067/2023), v rámci rozhodování o dovolání povinné, a výslovně přezkoumával srozumitelnost, určitost a nezaměnitelnost žalobních tvrzení a petitu žaloby při přezkumu splnění podmínek pro fikci uznání nároku a vydání rozsudku pro uznání. Dospěl k závěru, že „žaloba žalobkyně, jak uvedeno shora, požadavky na srozumitelnost, určitost a nezaměnitelnost žalobních tvrzení splňovala“. Podle odstavce 21 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004, o dodržování práv duševního vlastnictví (dále „směrnice“) právo na informace umožňuje získání přesných informací o původu zboží nebo služeb, kterými jsou porušována práva, distribučních kanálech a totožnosti třetí osoby zúčastněné na porušení práva. Rovněž z rozsáhlé judikatury SDEU se podává, že právem na informace zakotveným v čl. 8 odst. 1 směrnice je konkretizováno základní právo na účinnou právní ochranu zaručenou v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, a tím i zajištěn účinný výkon základního práva na vlastnictví, jehož součástí je právo duševního vlastnictví. Výklad práva na informace jako prostředku k dodržování práv duševního vlastnictví má směřovat k tomu, aby byla zajištěna vysoká, rovnocenná a stejnorodá úroveň ochrany duševního vlastnictví na vnitřním trhu. 7/ Ohledně otázky ad b) dovolatelka upozornila, že v obdobném soudním sporu vedeném mezi oprávněnou a povinnou ve vztahu k seriálu s názvem ZOO bylo v řízení při výslechu jednoho znalců, Ing. Jiřího Bergera, MBA, zjištěno, že povinná je schopna identifikovat osoby, jež neoprávněně nahrávají na službu Ulož.to jednotlivé soubory, a to jak podle IP adresy, tak i podle uživatelského jména. Znalec konkrétně uvedl: „K dotazu soudu, zda je možné detekovat osobu, která předmětný soubor porušující autorská práva na server Uložto nahrála, uvádí, že ten, kdo soubor nahrál, je identifikovatelný podle IP adresy a uživatelského jména. Dále uvádí, že v rámci serveru uložto jsou různé programy, kde jednotlivý uživatelé mohou dostávat kredity. V takovém případě znalec předpokládá, že uživatel je kromě uživatelského jména detekovatelný i jiným způsobem“. SDEU v rozsudku ze dne 24. listopadu 2011, C-70/10, ve věci Scarlet Extended, učinil závěr, že IP adresy internetových uživatelů jsou chráněnými osobními údaji, neboť umožňují přesně určit totožnost těchto uživatelů. V rozsudku ze dne 19. října 2016, C-582/14, ve věci P. B., SDEU vyložil, že i dynamická IP adresa může být osobním údajem a sloužit k identifikaci konkrétní osoby v případě spojení s dalšími dostupnými informacemi potřebnými k identifikaci uživatele internetové stránky. Podle SDEU přitom není požadováno, aby se všechny informace umožňující identifikovat konkrétní osobu musely nacházet v rukách jediné osoby. V rozsudku ze dne 24. srpna 2023, č. j. 3 As 76/2022-54, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že osobním údajem může být (mimo jiné) registrační značka vozidla nebo dynamická IP adresa. Jak na základě registrační značky vozidla, tak na základě dynamické IP adresy je z objektivního hlediska možné, za pomoci dalších informací, identifikovat konkrétní fyzickou osobu. 8/ Povinná se k podanému dovolání nevyjádřila. 9/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání oprávněné podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné. 10/ Ohledně otázky materiální vykonatelnosti exekučního (vykonávacího) titulu je judikatura dovolacího soudu dlouhodobě konzistentní v závěru, že z hlediska materiálního jsou rozhodnutí nebo jiné tituly uvedené v ustanovení § 274 o. s. ř. vykonatelné jen tehdy, obsahují-li přesnou individualizaci oprávněného a povinného, přesné vymezení práv a povinností k plnění, přesný rozsah a obsah plnění a přesně stanovenou lhůtu k plnění (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, publikované pod číslem 4/2000 Sb. rozh. obč.). V usnesení z 30. června 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003, Nejvyšší soud zdůraznil, že jednou ze základních náležitostí materiální vykonatelnosti rozhodnutí je, aby v něm byl vymezen rozsah a obsah povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí nařízen. Je tomu tak proto, aby vykonávací orgán věděl, co vlastně má být vynuceno, a aby nemusel teprve v průběhu vykonávacího řízení zjišťovat, co je obsahem uložené povinnosti. Exekučnímu soudu tedy přísluší posoudit, zda rozhodnutí k výkonu navržené ukládá povinnému povinnosti, jež lze reálně vykonat, tedy např. zda uložená povinnost odpovídá možným způsobům exekuce, zda tato povinnost je konkretizována dostatečně určitě apod. Ačkoli musel mít nalézací soud na zřeteli totéž, nelze vyloučit, že exekuční soud dospěje k jinému závěru a pro nedostatek (materiální) vykonatelnosti předloženého titulu návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítne či exekuci zastaví. Neobsahuje-li exekuční titul všechny předpoklady materiální vykonatelnosti uvedené v § 261a odst. 1 o. s. ř., může být exekuce nařízena a vedena jen v případě, že chybějící údaje nebo údaje v něm uvedené nepřesně, nesrozumitelně nebo neurčitě lze doplnit nebo nahradit postupem podle § 261a odst. 2 a 3 o. s. ř. Není-li možné z exekučního titulu náležitosti materiální vykonatelnosti uvedené v § 261a odst. 1 dovodit ani výkladem s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti nebo ke způsobu exekuce, nemůže takový titul být způsobilým podkladem pro nařízení exekuce či další vedení exekuce (srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. srpna 2022, sp. zn. 20 Cdo 365/2022). 11/ Nejvyšší soud dále ve své konstantní rozhodovací praxi vysvětlil, že exekuční titul ukládající povinnost jinou než zaplacení peněžité částky je materiálně vykonatelný jen tehdy, je-li možné nařídit jeho výkon některým ze způsobů uvedených v § 258 odst. 2 o. s. ř. Způsob exekuce na nepeněžité plnění se řídí povahou uložené povinnosti. Při zkoumání této povahy soud vychází, přihlížeje k předepsanému způsobu exekuce, z obsahu rozhodnutí, především z jeho výroku, případně i z odůvodnění, avšak pouze za účelem výkladu výroku, tedy k odstranění případných pochybností o obsahu a rozsahu výrokem uložené povinnosti; výrok titulu nelze jakkoli doplňovat či opravovat. Ukládá-li exekuční titul povinnost k nepeněžitému plnění, které neodpovídá některému ze způsobů exekuce uvedenému v § 258 odst. 2 o. s. ř., nelze vyhovět požadavku zakotvenému v ustanovení § 257 o. s. ř., a takový titul není proto možné z materiálního hlediska vykonat (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003, ze dne 25. června 2012, sp. zn. 20 Cdo 3305/2010, ze dne 16. srpna 2012, sp. zn. 20 Cdo 3682/2010, nebo ze dne 29. března 2022, sp. zn. 20 Cdo 602/2022). 12/ Předmětem dovolacího přezkumu v posuzované věci je se zřetelem k obsahu dovolání otázka materiální vykonatelnosti exekučního titulu, jíž odvolací soud vyhodnotil negativním způsobem. Má-li být právní posouzení nesprávné tehdy, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. listopadu 2016, sp. zn. 20 Cdo 1165/2016), nelze o otázce, zda IP adresa zařízení je ztotožnitelná s konkrétní osobou, která takové zařízení použila, uvažovat jako o otázce právní, nýbrž toliko skutkové, při níž nejde o výklad či aplikaci právní normy, ale o zodpovězení problému technického a odborného, jehož přezkum je pro dovolací řízení zapovězen (§ 241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.). Z hlediska splnění předpokladů dovolání proto platí, že prostřednictvím skutkových námitek nelze přípustnost dovolání založit (z mnoha rozhodnutí srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2024, sp. zn. 27 Cdo 2405/2024). Dospěl-li odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně, a to právě na základě výpovědi znalce, k závěru, že „k žádným osobám nejsou přiřazovány žádné IP adresy. Ty se vztahují výhradně k jednotlivým zařízením. IP adresa samotného zařízení není schopna přímo identifikovat konkrétní osobu, která zařízení použila“, jde o výsledek dokazování, k jehož přezkumu dovolací soud povolán není. Nelze-li tudíž IP adresu přiřadit konkrétní osobě (a jiný úsudek v tomto okamžiku k dispozici být nemůže), nutně obstojí závěr o nedostatku materiální vykonatelnosti té části posuzovaného výroku, vztahuje-li se právě na povinnost sdělit IP adresy požadovaných osob. Je přitom bez významu, zda IP adresa může být současně osobním údajem konkrétní osoby (jak dovozuje dovolatelka), neboť exekuční titul povinnost poskytnout jakékoli osobní údaje neukládá, a proto ani v případě kladné odpovědi není z čeho vyvozovat přesný (nepochybný) rozsah a obsah exekučním titulem přiznaného plnění. 13/ Rovněž povinnost poskytnout „údaje o osobách, které nahrály specifikované soubory“ je natolik neurčitá a obsahově nejasná, že není možné přesně stanovit rozsah vymáhané povinnosti. Nepřináší-li ozřejmění takové povinnosti ani odůvodnění exekučního titulu, nelze se již nápravy domoci v exekučním řízení, nýbrž v novém řízení nalézacím, v němž bude namístě detailněji konkretizovat, jaké údaje a o kterých osobách má povinná poskytnout. Byť dovolatelka v tomto směru uvádí rozsáhlou rozhodovací praxi tuzemských soudů či SDEU, pomíjí, že tato rozhodnutí nejsou použitelná pro posouzení materiální vykonatelnosti konkrétní podoby výroku rozhodnutí. Usnesení odvolacího soudu proto i v takto vymezeném rozsahu obstojí. Ani odkaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2023, sp. zn. 23 Cdo 2067/2023, ačkoli vydané mezi stejnými účastnicemi při dovolacím přezkumu exekučního titulu, žádné vodítko nepřináší, neboť Nejvyšší soud se v uvedeném rozhodnutí zabýval toliko procesními podmínkami pro vydání rozsudku pro uznání. Jeho závěr, že žaloba byla projednatelná, nikterak nepředznamenává, že výrok rozhodnutí bude též materiálně či fakticky vykonatelný (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2017, sp. zn. 22 Cdo 1438/2017). 14/ Nejvyšší soud dovolání oprávněné v souladu s ustanovením § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 15/ O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (s odkazem na § 87 a násl. ex. řádu).

Poučení