20 Cdo 3148/2010

Plný text

20 Cdo 3148/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v exekuční věci oprávněné Intrum Justitia, s.r.o., se sídlem v Praze 9, Prosecká 851/64, IČ 250 83 236, zastoupené Mgr. Robertem Lukešem, advokátem se sídlem v Praze 4 - Chodově, ul. 7. května 1109/26, proti povinnému J. M.,pro 9.465,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 83 Nc 2513/2009, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2010, č. j. 27 Co 152/2010 - 39, takto: Dovolání se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.): Okresní soud v Kutné Hoře usnesením ze dne 3. 9. 2009, č. j. 83 Nc 2513/2009 - 12, nařídil ve smyslu ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. podle vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 3. 10. 2003, č. j. 023873/2003-631/HAL/G, k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 9.465,30 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výroku tohoto usnesení specifikovaným a pro náklady této exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Igora Ivanko, Exekutorský úřad Praha 6. Krajský soud v Praze poté usnesením ze dne 27. 4. 2010, č. j. 27 Co 152/2010 - 39, odvolání povinného proti usnesení soudu prvního stupně podle § 44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb. odmítl. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, aniž byl při tomto úkonu zastoupen advokátem. Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, a s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 27. dubna 2010, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009, a neshledal je přípustným. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) lze dovolání podat jen v případech uvedených v § 238a odst. 1 písm. c) až f) o. s. ř. S účinností od 1. 7. 2009 již toto ustanovení s možností podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), a stejně ani proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo podle § 44 odst. 10 zákona. č. 120/2001 Sb. odmítnuto odvolání, nepočítá [srov. § 238a odst. 1 písm. c) ve znění účinném do 30. 6. 2009]. Nejvyšší soud ČR proto dovolání povinného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž zohledňoval nedostatek nuceného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.). Pouze pro úplnost dovolací soud podotýká, že nesprávné poučení odvolacího soudu o přípustnosti dovolání přípustnost dovolání nezakládá (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002). O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 9. září 2010 JUDr. Olga Puškinová předsedkyně senátu